57 C 68/2011

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Šeremkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 , advokátem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 140 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 64 125,16 Kč, k rukám právního zástupce žalované , Jméno zainteresované osoby 1/0, , advokáta se sídlem , adresa, , jméno FO, 2, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou došlou osudu dne 23. 5. 2011 domáhala po žalované zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že Okresní soud v , adresa, zamítl svým usnesením ze dne 4. 9. 2006, č. j. , spisová značka, návrh žalovaného na nařízení předběžného opatření, jímž mělo být žalobci zakázáno na jiného převést či zatížit právem věcné povahy nemovitosti, a to budovu , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , jméno FO, . Žalobkyně byla vlastníkem předmětných nemovitosti. Proti usnesení okresního soudu podal žalovaná (tehdy pod obchodní firmou , Anonymizováno, .) své odvolání, kterým se domáhal změny napadeného usnesení tak, že bude předběžné opatření nařízeno. Žalovaná tvrdil, že na něj přešla práva a povinnosti nájemce ze smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne 12. 5. 1995 mezi pronajímatelem , právnická osoba, . a nájemcem , jméno FO, ., jejímž předmětem byly nebytové prostory v obchodním domě , jméno FO, , zapsané na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , jméno FO, . Smlouva byla uzavřena na dobu od 1. 6. 1995 do 30. 5. 2094, nájemné za celou dobu nájmu ve výši 16 miliónů Kč bylo zaplaceno předem dne 9. 6. 1995 poté, co bylo současně sjednané věcné břemeno užívání dne 6. 6. 1995 vloženo do katastru nemovitostí. Dále žalovaná tvrdila, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí a jako taková měla bránit žalované v jejich užívání tím, že vyměnila zámky. Žalovaná proto odstoupila od nájemní smlouvy dne 24. 7. 2006 a vyzvala žalobkyni k vrácení poměrné části nájemného ve výši 14 204 302 Kč a k poskytnutí přiměřené slevy z nájemného. Žalovaná uvedla, že má obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí o takto vysoké pohledávce, neboť základní kapitál žalobkyně činí pouze 100 000 Kč, její jednatel a současně společník převedl obchodní podíl na svou matku, a nemovitost, v níž se nacházejí prostory, je nabízena k prodeji – pronájmu. Na základě podaného odvolání Krajský soud v , adresa, vydal dne 25. 10. 2006 usnesení č. j. , spisová značka, , kterým nařídil předběžné opatření ve znění: „Odpůrci (žalobci) se ukládá, aby nenakládal se svými věcnými právy k budově , Anonymizováno, v katastrálním území , jméno FO, , obci , jméno FO, , část obce , Anonymizováno, , a k pozemkům , Anonymizováno, v katastrálním území , jméno FO, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec pracoviště , jméno FO, . Navrhovateli se ukládá, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení podal u příslušného soudu žalobu, kterou se bude domáhat vůči odpůrci zaplacení částky 14 240 214 Kč jako nároků vzniklých na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 12. 5. 1995. O existenci předběžného opatření a o tom, že vůbec byl podán návrh na nařízení předběžného opatření, se žalobkyně dozvěděla až ze samotného usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 25. 10. 2006, kterému bylo doručeno dne 22. 11. 2006, neboť nikdy dříve nebylo doručeno ani usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Ve stanovené lhůtě 30 dnů podala žalovaná dne 22. 11. 2006 k Okresnímu soudu v , adresa, svou žalobu, kterou se domáhala po žalobci zaplacení částky 14 240 822,20 Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení před soudem prvního stupně se žalovaná snažila všemožně prodlužovat dobu do vydání rozsudku tím, že opakovaně navrhovala přerušení řízení, žádala o odročení nařízených jednání. Po celou dobu byla žalobkyně zásadním způsobem omezena s jakoukoliv dispozicí se svým nemovitým majetkem. Dne 11. 1. 2010 vydal Okresní soudu v , adresa, rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým zamítl žalobu žalované a zavázal ji k zaplacení nákladů řízení. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání, kterému Krajský soudu v , adresa, rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 30. 9. 2010, nevyhověl a rozsudek Okresního soudu v , adresa, potvrdil. Rozsudek Krajského soudu v , adresa, nabyl právní moci dne 22. 11. 2010. Dnem právní moci rozsudku Krajského soudu v , adresa, zaniklo předběžné opatření Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , protože žalobě o zaplacení částky 14 240 822,20 Kč s příslušenstvím nebylo vyhověno. Podle ust. § 77a o. s. ř. je navrhovatel předběžného opatření povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla. Žalobkyni vznikla škoda v souvislosti s vydaným předběžným opatřením, jelikož byla po dobu čtyř let zcela absurdně omezena v jakékoliv dispozici s majetkem, který řádně nabyla. Konkrétní škoda pak vznikla žalobkyni tím, že dne 29. 8. 2008 uzavřela s , jméno FO, , bytem , adresa, , Smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o zřízení věcného břemene užívání. Předmětem smlouvy měla být část budovy , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , jméno FO, , část obce , Anonymizováno, , konkrétně její nebytové prostory umístěné ve , Anonymizováno, o výměře 360 m2. Ve smlouvě byly dohodnuty podmínky budoucí smlouvy o zřízení věcného břemene, byla sjednána cena za užívání, a to ve výši 396 000 Kč za 1 rok s měsíční splatností do desátého dne každého kalendářního měsíce. Smlouva o zřízení věcného břemene užívání měla být uzavřena na dobu do konce roku 2016, ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy byla sjednána lhůta pro uzavření smlouvy nejpozději do ledna 2007 po provedení potřebných úprav nebytového prostoru. Ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy byla sjednána reciproční smluvní pokuta pro každou smluvní stranu ve výši 140 000 Kč pro případ, že některá ze stran Smlouvu o zřízení věcného břemene neuzavře. Žalobkyně zjistila před uzavřením smlouvy s , jméno FO, , že je v nakládání s nemovitostmi omezena předmětným předběžným opatřením, nemohla tedy Smlouvu uzavřít. Vznikla jí tak škoda spočívající v tom, že nedosáhla zamýšleného a očekávaného zisku za to, že by třetí osobě umožnila na základě smlouvy o zřízení věcného břemene oproti placení sjednané částky 396 000 Kč za rok užívat nebytové prostory ve , Anonymizováno, . Vznikla jí však zejména faktická škoda, která spočívá v tom, že byla nucena , Anonymizováno, . , jméno FO, uhradit sjednanou smluvní pokutu ve výši 140 000 Kč. Tuto částku žalobkyně zaplatila v listopadu 2010, jelikož , Anonymizováno, byl odhodlán podat na zaplacení smluvní pokuty příslušnou žalobu k soudu. Škoda ve výši 140 000 Kč vznikla žalobkyni v přímé souvislosti s tím, že k návrhu žalované vydal soud shora uvedené předběžné opatření, protože jinak by uzavřela Smlouvu o zřízení věcného břemene s , Anonymizováno, . , jméno FO, a nebyla by povinna platit smluvní pokutu. K ústnímu jednání ve věci nařízenému na den 3. 11. 2021 se obecný zmocněnec žalobkyně, i přesto, že byl řádně předvolán, nedostavil, když ve své omluvě neúčasti doručené soudu dne 21. 10. 2021 sdělil, že nedisponuje žádnými originály listinných důkazů, které by mohl soudu u jednání předložit.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, když uvedla, že žalovaný nárok neuznává, popírá skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě. K žalobě uvedla, že z tvrzení žalobkyně v žalobě se podává, že žalobkyni měla vzniknout škoda tím, že v listopadu roku 2010 žalobkyně, dobrovolně a o své vůli, zaplatila panu , Anonymizováno, . , jméno FO, smluvní pokutu ve výši 140 000 Kč. Žalovaná s nárokem žalobkyně na náhradu škody zcela nesouhlasí a je přesvědčena, že v daném případě nebyla naplněna žádná právními předpisy předpokládaná podmínka pro vznik odpovědnostního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Pro úspěšné uplatnění požadavku na náhradu škody je podle právního názoru žalované nezbytné, aby žalobkyně v žalobě tvrdila (a současně aby prokázala) porušení právní povinnosti žalovanou (přičemž toto porušení nesmí být zapříčiněno okolnostmi vylučujícími odpovědnost), vznik škody na straně žalobkyně, příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně. Ve vztahu k porušení právní povinnosti žalovaná uvádí, že žalovaná ve vztahu k žalobci neporušila žádnou právní povinnost. Žalovaná zejména nikterak neprodlužovala řízení vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ; délku řízení proto nelze přičítat k tíži žalované, nýbrž jednoznačně soudu, který o věci samé rozhodoval. Délka řízení nebyla žalovanou žádným způsobem negativně ovlivněna, v řízení nedošlo k žádným procesním obstrukcím ze strany žalované, jak tvrdí žalobkyně. Žalovaná měl naopak legitimní a lidsky (a ekonomicky) zcela pochopitelný zájem na tom, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta, když v řízení měla postavení žalobkyně, poukazuje na to a zdůrazňuje, že se po žalobci v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, domáhala zaplacení značně vysoké částky, více jak 14 miliónů korun, a je tedy zcela absurdní, že by žalobkyně, která dala podnět k zahájení a vedení řízení, a která v průběhu celého řízení zaplatila mimořádně vysoké soudní poplatky za podání žaloby, za podání odvolání a za nařízení předběžného opatření, v celkovém souhrnu jen na soudních poplatcích takto vynaložila sumu významně přesahující částku 1,1 miliónu korun, a která též složila vysokou peněžitou jistotu v souvislosti s předběžným opatřením 100 tisíc Kč, by takové soudní řízení jakkoli zdržovala a účelově protahovala. Žalovaná tedy považuje za neprokázané, že by v daném případě ve vztahu k žalobkyni porušila svou zákonnou či smluvní povinnost. Porušení povinnosti je přitom základním předpokladem vzniku odpovědnosti žalované za škodu; bez porušení povinnosti žalované nelze hovořit ani uvažovat o odpovědnosti žalované za škodu. Žalovaná považuje žalobkyní formulovaný nárok na náhradu škody za zcela hypotetický a neprokázaný. Jedná se o účelově vytvořenou (vyfabulovanou) konstrukci, čemuž nasvědčuje zejména to, že žalobkyně dle svého tvrzení smluvní pokutu ve výši 140 tisíc Kč zaplatila panu , Anonymizováno, . , jméno FO, až v měsíci listopadu 2010, tedy až téměř po čtyřech letech od porušení povinnosti, k jejímuž zajištění byla smluvní pokuta, dle tvrzení žalobkyně, sjednána. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že smlouva o zřízení věcného břemene měla být uzavřena do konce měsíce ledna 2007 a tedy nejpozději dnem 1. 2. 2007 žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila, resp. porušila. Je proto zvláštní, že smluvní pokutu za uvedené porušení povinnosti žalobkyně dle svého tvrzení uhradila až v listopadu 2010. Žalobkyně zřejmě účelově vyčkávala, jak dopadne řízení vedené se žalovanou a teprve poté, co znala jeho výsledek (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 30. 9. 2010), žalobkyně smluvní pokutu uhradila, to vše přestože a navzdory tomu, že v té době (listopad 2010) byl nárok pana , jméno FO, vůči žalobkyni na zaplacení smluvní pokuty, pokud takový nárok panu , jméno FO, vůbec kdy platně vznikl, již promlčen. Tím, že žalobkyně plnila panu , jméno FO, v listopadu 2010 promlčený dluh, sama žalobkyně výlučně zavinila, že jí vznikla majetková škoda; takovou škodu si musí žalobkyně nést podle ust. § 441 OZ (i podle principů racionálního uvažování a zdravého rozumu) sama. Žalovaná dále z opatrnosti argumentuje, že panu , jméno FO, nárok na zaplacení smluvní pokuty vůbec platně nevznikl, jelikož žalobkyně nezavinila tvrzené neuzavření smlouvy o zřízení věcného břemene ve smyslu ust. § 545 odst. 2 OZ. Žalobkyně totiž nezavinila vydání předběžného opatření v rámci řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, a fakt, že předběžné opatření bylo nařízeno rozhodnutím soudu, jež žalobkyni omezovalo v dispozičních právech k nemovitosti, představuje okolnost vylučující odpovědnost žalobkyně za splnění jeho závazku uzavřít s panem , jméno FO, do stanovené doby smlouvu o zřízení věcného břemene. Tím, že žalobkyně vůči panu , jméno FO, plnila po právu neexistující dluh z titulu smluvní pokuty (pakliže v tomto řízení bude vůbec prokázáno, že žalobkyně panu , jméno FO, cokoli plnila), sama žalobkyně výlučně zavinila, že jí vznikla škoda; i takovou škodu si musí žalobkyně nést podle ust. § 441 OZ (i podle principů racionálního uvažování a zdravého rozumu) sama. Žalovaná dále upozorňuje, že žalobkyně nikterak nedoložila, že panu , jméno FO, zaplatila jakoukoli částku; ani nedoložila právní důvod placení a jí tvrzené platby. Žalovaná má oprávněné pochybnosti o poctivosti žalobkyně v této věci, mimo jiné i s ohledem na nestandardně dlouhou dobu, která uplynula mezi žalobkyní tvrzeným porušením její povinnosti uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene s panem , jméno FO, (počátek roku 2007) a tvrzeným okamžikem zaplacení smluvní pokuty ve výši 140 tisíc Kč panu , jméno FO, (konec roku 2010), kterýžto okamžik - zřejmě jen čirou náhodou - časově koresponduje s pravomocným ukončením řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, (říjen 2010). Pokud mělo k porušení povinnosti žalobkyně vůči panu , jméno FO, dojít již na počátku roku 2007, je logické a souladné s dobrými mravy, aby žalobkyně zaplatila smluvní pokutu panu , jméno FO, v přiměřené době po tomto porušení a nikoliv až téměř čtyři roky poté (koncem roku 2010). Vzhledem k tomu, že žalobkyně dle názoru žalované nedoložila své tvrzení o existenci práva pana , jméno FO, na zaplacení smluvní pokuty ani své tvrzení o jejím zaplacení panu , jméno FO, , nelze podle názoru žalované považovat vznik škody na straně žalobkyně za prokázaný. S otázkou vzniku a výše škody dle názoru žalovaného dále přímo souvisí problematika příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalované a vznikem tvrzené škody na straně žalobkyně. Žalovaná je toho názoru, že žalobkyně zcela zřejmým způsobem porušila svou zákonnou povinnost předcházet vzniku škody a omezovat její rozsah (dle ust. § 415 OZ ve spojení s níže uvedenými ust. ObchZ). V této souvislosti žalovaná uvádí, že žalobkyně se tvrzené škodě, tedy tvrzenému zaplacení částky ve výši 140 tisíc Kč panu , jméno FO, , mohla při obvyklé (běžné) míře podnikatelské opatrnosti a obezřetnosti vyhnout, jelikož panu , jméno FO, právní nárok na zaplacení smluvní pokuty vůbec nevznikl (viz výše), resp. pokud vznikl, tak se promlčel (viz výše). Žalobkyně tedy dle názoru žalované nemusela panu , jméno FO, nic platit; pokud tak učinila, jak to žalobkyně tvrdí, jednala neobezřetně a v rozporu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a musí si proto případně vzniklou škodu nést sama. Pokud žalobkyně nevyužila legitimní možnosti odepřít panu , jméno FO, zaplacení smluvní pokuty, tak žalobkyně dle názoru žalované, zřejmým způsobem porušil povinnost předcházet škodám a jednat tak, aby ke škodě nedošlo či aby případná škoda byla zmírněna ve smyslu §§ 382 a 384 ObchZ ve spojení s ust. § 415 OZ. Žalobkyně se tedy dle názoru žalovaného zcela dobrovolně a svévolně vzdala reálné a legální možnosti nezaplatit smluvní pokutu panu , jméno FO, a tím i možnosti zamezení vzniku jakékoliv škody na své straně, kterou nyní zcela v rozporu s právními předpisy požaduje po žalované. Mezi porušením povinnosti žalované (žalobkyně ostatně v žalobě vůbec netvrdí, jakou povinnost měl žalovaná ve vztahu k žalobci vlastně porušit) a žalobkyní tvrzenou škodou tak nemůže být dle názoru žalované shledána příčinná souvislost. Žalovaná považuje za nezbytné zdůraznit, že žalobkyně podala žalobu v této věci opožděně, tzn. až po marném uplynutí propadné šestiměsíční lhůty, a již jen z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět, když není pravdou, že rozsudek Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 30. 9. 2010, nabyl právní moci až dne 22. 11. 2010, jak tvrdí žalobkyně; stalo se tak podstatně dříve. V průběhu řízení žalovaná doplnila své vyjádření k žalobě s ohledem na novou skutečnost, která nastala v době po podání předchozího vyjádření k žalobě, když rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , byl přiznán žalované nárok vůči žalobkyni na zaplacení částky přesahující 14 miliónů korun s příslušenstvím, jehož uspokojení mělo být zajištěno vydaným předběžným opatřením. Základní předpoklad pro to, aby žalobkyně v tomto řízení mohl vůči žalované úspěšně uplatňovat nárok na náhradu škody, která jí předběžným opatřením údajně vznikla, tedy neplatí, jelikož návrh ve věci samé nebyl pravomocně zamítnut a naopak mu bylo odvolacím soudem pravomocně vyhověno. Žalovaná má tedy důvodně za to, že vydáním rozsudku odpadl jeden ze základních předpokladů pro úspěšné uplatňování nároku žalobkyně na náhradu škody vzniklé nařízením předběžného opatření v řízení, jelikož již neplatí, že návrhu žalované ve věci samé (tj. v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ) nebylo pravomocně vyhověno. Žalované byla vůči žalobkyni přiznána pohledávka, čímž bylo návrhu žalované ve věci samé pravomocně vyhověno, což znamená plnou opodstatněnost a důvodnost nařízení předběžného opatření vůči žalobkyni, protože žalovaná skutečně má za žalobkyní pohledávku, a je zřejmé, že obava z ohrožení výkonu rozhodnutí zde byla od samého počátku důvodná a že nařízení předběžného opatření tak bylo zcela namístě a předběžné opatření tedy bylo vydáno právem, žalobkyně byla předběžným opatřením omezena v nakládání s nemovitostí zcela po právu a toto omezení byla podle práva povinna strpět. U ústního jednání žalovaná na svém procesním stanovisku setrvala.

3. K nařízenému ústnímu jednání dne 3. 11. 2021 se řádně předvolaný zástupce žalobkyně nedostavil, svou neúčast omluvil, avšak o odročení jednání nepožádal, proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) jednáno v jeho nepřítomnosti.

4. Ze shodných skutkových tvrzení procesních stran soud vzal za prokázané nesporné skutečnosti, že Okresní soud v , adresa, usnesením ze dne 4. 9. 2006, č. j. , spisová značka, zamítl návrh žalované na nařízení předběžného opatření, jímž mělo být žalobkyni zakázáno na jiného převést či zatížit právem věcné povahy nemovitosti, a to budovu , Anonymizováno, , pozemku parc. , Anonymizováno, zapsaných na LV číslo , hodnota, pro obec a k. ú. , jméno FO, jejíž vlastnicí byla v té době žalobkyně, na základě odvolání žalované Krajský soud v , adresa, dne 25. 10. 2006 usnesením č. j. , spisová značka, předběžné opatření nařídil ve znění, kterým bylo žalobkyni uloženo, aby nenakládala se svými věcnými právy k budově č. p. , Anonymizováno, , v k. ú. , jméno FO, , obec , jméno FO, část obce , Anonymizováno, a k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , jméno FO, , vše zapsáno na LV číslo , hodnota, pro obec a k. ú. , jméno FO, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, pracoviště , jméno FO, , když žalované bylo uloženo, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení podala u příslušného soudu žalobu, kterou se bude domáhat vůči žalobkyni zaplacení částky 14 240 214 Kč, jako nároků vzniklých na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor, ze dne 12. 5. 1995. Žalovaná ve stanovené lhůtě podala k Okresnímu soudu v , adresa, žalobu, kterou se domáhala po žalobkyni zaplacení částky 14 240 822, 20 Kč s příslušenstvím, o které bylo rozsudkem ze dne 11. 1. 2010 pod č. j. , spisová značka, rozhodnuto tak, že žaloba byla zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, žalovaná podala proti tomuto rozsudku odvolání, o kterém Krajský soud v , adresa, rozhodl rozsudkem č. j. , spisová značka, tak, že toto zamítl a rozsudek prvního stupně potvrdil.

5. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 9. 2020 č. j. , spisová značka, vzal soud za prokázáno, že ve věci žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO zainteresované společnosti 1/0, , proti žalované , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , IČO , IČO zainteresované společnosti 0/0, , k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 11. 1. 2010, č. j. , spisová značka, rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu ve výroku I. co do částky 14 240 639,20 Kč s úrokem ve výši 13,10 % ročně z částky 14 198 648 Kč za dobu od 9. 6. 1995 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 41 991,20 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 26. 7. 2006 do 31. 12. 2006 a za dobu od 1. 1. 2007 do zaplacení v roční výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, a vždy takto stanovené znovu k prvému dni každého kalendářního pololetí, změnil tak, že zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 14 240 639,20 Kč s úrokem ve výši 13,10 % ročně z částky 14 198 648 Kč za dobu od 9. 6. 1995 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 41 991,20 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 26. 7. 2006 do 31. 12. 2006 a za dobu od 1. 1. 2007 do zaplacení v roční výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, a vždy takto stanovené znovu k prvému dni každého kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že první rozsudek odvolacího soudu ze dne 11. 1. 2010 byl v důsledku dovolání žalobkyně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2012, následně odvolací soud ve věci opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 13. 3. 2019, který byl v důsledku dovolání žalobkyně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2020 a proto odvolací soud o věci znovu rozhodoval dne 3. 9. 2020.

6. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že na základě odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 4. 9. 2006, č. j. , spisová značka, , kterým byl zamítnut návrh žalované na nařízení předběžného opatření Krajský soud v , adresa, usnesením ze dne 25. 10. 2006, č. j. , spisová značka, nařídil předběžné opatření ve znění, kterým bylo žalobkyni uloženo, aby nenakládala se svými věcnými právy k budově č. p. , Anonymizováno, , v k. ú. , jméno FO, , obec , jméno FO, část obce , Anonymizováno, a k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , jméno FO, , vše zapsáno na LV číslo , hodnota, pro obec a k. ú. , jméno FO, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, pracoviště , jméno FO, , když žalované bylo uloženo, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení podala u příslušného soudu žalobu, kterou se bude domáhat vůči žalobkyni zaplacení částky 14 240 214 Kč, jako nároků vzniklých na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor, ze dne 12. 5. 1995. Žalovaná ve stanovené lhůtě podala k Okresnímu soudu v , adresa, žalobu, kterou se domáhala po žalobkyni zaplacení částky 14 240 822, 20 Kč s příslušenstvím, o které bylo rozsudkem ze dne 11. 1. 2010 pod č. j. , spisová značka, tak, že žaloba byla zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, žalovaná podala proti tomuto rozsudku odvolání, o kterém Krajský soud v , adresa, rozhodl rozsudkem ze dne 11. 1. 2010, č. j. , spisová značka, tak, že toto odvolání zamítl a rozsudek prvního stupně potvrdil, tento rozsudek odvolacího soudu byl v důsledku dovolání žalobkyně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2012, následně Krajský soud v , adresa, ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 13. 3. 2019, který byl v důsledku dalšího dovolání žalobkyně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2020, Krajský soud v , adresa, proto o věci znovu rozhodoval dne 3. 9. 2020, kdy rozsudek okresního soudu částečně změnil a částečně potvrdil, když zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 14 240 639,20 Kč s příslušenstvím.

7. Po právním posouzení výše uvedeného skutkového stavu podle ust. § 77 a § 77a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a § 2894 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud má, ve shodě s právní argumentací žalované, za to, že prvotní podmínkou pro vznik povinnosti nahradit škodu tomu, komu předběžným opatřením (jeho nařízením) vznikla, je dle citovaného § 77 a o. s. ř. ta skutečnost, že nařízené předběžné opatření musí zaniknout nebo být zrušeno z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno. Protože tato podmínka ke dni rozhodnutí soudu splněna nebyla, neboť žalovaná byla ohledně své žaloby ve věci samé, vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, úspěšná a jejímu návrhu tak bylo vyhověno, žalobě tak nebylo pro nesplnění již prvotního zákonného předpokladu možno vyhovět. I v případě, že by zmíněná první podmínka naplněna byla, v řízení dále nebyla prokázána existence škody na straně žalobkyně, protože k prokázání tvrzení žalobkyně o vzniku škody a její výše nebyly v řízení předloženy v žalobě označené listinné důkazy (smlouva o uzavření budoucí smlouvy, doklad o zaplacení částky 140 000 Kč), zástupce žalobkyně k výzvě soudu k předložení originálů listinných důkazů u ústního jednání písemně sdělil, že žádné v žalobě označené listiny nemá a vzhledem k tomu, že se zástupce žalobkyně k ústnímu jednání nedostavil, zbavil se tak i možnosti být poučen soudem dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o následcích nesplnění výzvy k předložení důkazů potřebných k prokázání v žalobě uváděných sporných tvrzení. Proto by, i v případě naplnění výše zmíněné prvotní zákonné podmínky, musel soud žalobu v celém rozsahu zamítnout pro neunesení důkazního břemene žalobkyní. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v celém rozsahu zamítl, a proto se již také dále v odůvodnění rozhodnutí nezabýval z důvodu nadbytečnosti dalšími právními argumenty strany žalované vznesenými k odůvodnění nedůvodnosti nároku žalobkyně. Nad rámec odůvodnění soud uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že zmocněnec žalobkyně od jara 2019 není již jednatelem žalobkyně, avšak tato skutečnost není v této věci právně významná, s ohledem na to že , Jméno zainteresované osoby 0/0, v tomto řízení vystupoval v pozici obecného zmocněnce na základě dříve udělené plné moci.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení byla plně procesně úspěšná žalovaná, které tak vzniklo právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů, proto jí soud přiznal na náhradě nákladů částku 64 125,16 Kč, sestávající z odměny právního zástupce žalované ve výši 43 550 Kč, určené dle§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) za 6 úkonů právní služby po 6 700 Kč (převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 26. 10. 2012, sepis doplnění vyjádření k žalobě s návrhem na přerušení řízení ze dne 20. 11. 2012, účast na soudním jednání dne 21. 11. 2012, sepis návrhu na pokračování řízení ze dne 13. 11. 2020, účast na soudním jednání dne 3. 11. 2021) a jednoho úkonu po 3 350 Kč za sepis jednoduchého podání ze dne 23. 4. 2021, z náhrady hotových výdajů ve výši 2 100 Kč za sedm režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT k výše označeným úkonům právní služby, z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 20 půlhodin po 100 Kč za cestu k jednání soudu a zpět dne 21. 11. 2012 ze sídla advokáta dle ust. § 14 AT celkem ve výši 2 000 Kč, z náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání a zpět dne 21. 11. 2012 automobilem AUDI Q7, RZ , SPZ, , ve výši 5 346 Kč a dále z 21% DPH z částky 52 996 Kč ve výši 11 129,16 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Místo plnění určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

9. Lhůty k plnění byly určeny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.