61 C 241/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Ing. Lukášem Holendou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalované A zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vystěhování z bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit byt č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v budově v , adresa, – bytový dům, zapsaný v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, , a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 9. 2023 se žalobce domáhal vyklizení žalované z bytu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v domě č. p. , Anonymizováno, na ulici , Jméno žalované B, v , adresa, , a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku, s tím, že původně šlo o byt družstevní, kdy členem bytového družstva byl žalobce ještě před uzavřením manželství se žalovanou, poté uzavřeli účastníci řízení manželství a z tohoto titulu užívala daný byt i žalovaná jako jeho manželka, manželství bylo ale rozvedeno a tím odpadl žalované právní titul k užívání bytu. Po rozvodu manželství se žalobce stal výlučným vlastníkem tohoto bytu, žalovaná se z něj přesto odmítá odstěhovat.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že sice akceptuje skutečnost, že jí k bytu aktuálně nesvědčí užívací právo, jakož i z toho vyplývající povinnost byt vyklidit, ovšem s tím, že povinnost vyklidit byt by podle žalované měla být podmíněna zajištěním odpovídající bytové náhrady, konkrétně zajištěním náhradního nájemního bytu v obdobné lokalitě. Tento návrh opřela jednak o svou nepříznivou ekonomickou situaci, která jí neumožňuje zařídit si v současnosti jiné bydlení, a dále o skutečnost, že s účastníky bydlí i jejich syn, který má 19 let, je student a ani on není v současnosti finančně schopen zajistit jiné bydlení pro sebe a žalovanou. Podle žalované je navíc žalobní návrh v rozporu s dobrými mravy s ohledem na předchozí mnohaleté soužití účastníků.

3. Soud dospěl ke skutkovému závěru, který odpovídá žalobním tvrzením a který je v zásadě mezi účastníky nesporný. Předmětný byt byl původně bytem družstevním, na základě nájemní smlouvy a dohody o převodu členských práv a povinností z roku 1996 byl výlučným členem bytového družstva a výlučným nájemcem žalobce. Účastníci dne , datum, uzavřeli manželství, v důsledku toho vzniklo žalované právo užívat tento byt. Manželství účastníků byl rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, rozvedeno, účastníci se poté na dalším spoluužívání bytu nedohodli (o čemž svědčí i samotné vedení tohoto soudního sporu). Na základě smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne , datum, se žalobce stal výlučným vlastníkem daného bytu, resp. bytové jednotky. Soud k těmto zjištěním dospěl jednak na základě nesporných tvrzení účastníků a jednak provedených listinných důkazů, a to na základě nájemní smlouvy a dohody o převodu členských práv a povinností, citovaného rozvodového rozsudku a výpisu z katastru nemovitostí.

4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval zejména ustanovení § 769 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Za situace, kdy manželství účastníků bylo rozvedeno, účastníci se na dalším užívání bytu žalovanou nedohodli a žalované nesvědčí jakékoliv jiné právo užívat tento byt, užívá žalovaná předmětný byt zcela bez právního titulu a žalobce touto žalobou uplatňuje své vlastnické právo k tomuto bytu v souladu s § 2285 a násl. občanského zákoníku. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu a rozhodl o vyklizení žalované z předmětného bytu., právnická osoba, uvedenému je namístě doplnit, že ani žalovaná s ohledem na výše uvedené skutečnosti nerozporovala svou povinnost vyklidit byt, navrhovala však, aby její povinnost vyklidit byt byla podmíněna zajištěním bytové náhrady. Tato její procesní obrana, resp. návrh modifikace soudního rozhodnutí, ale nemá jakoukoliv oporu v aktuální právní úpravě. Zatímco předchozí občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 skutečně v řadě případů počítal s institutem zajišťování bytových náhrad při vyklizení bytu, aktuální občanský zákoník č. 89/2012 Sb. takovou možnost neupravuje a vychází pouze z toho, že soud může podle konkrétních okolností případně stanovit delší lhůtu k vyklizení než 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Návrh žalované na zajišťování bytové náhrady ze strany žalobce tedy není důvodný. Podstatné je, že se aktuálně jedná o byt ve výlučném vlastnictví žalobce (dříve byl žalobce výlučným nájemcem a členem bytového družstva), žalovaná měla právo tento byt užívat po dobu manželství se žalobcem právě proto, že byla jeho manželkou, po právní moci rozhodnutí o rozvodu jejich manželství jí už ale žádné užívací právo nesvědčí, na základě návrhu žalobce je tedy povinna byt vyklidit. Ze žádného zákonného ustanovení nelze přitom dovozovat povinnost žalobce, aby zajišťoval žalované jiné bydlení, toto je pouze na aktivitě žalované.

6. Z těchto důvodů soud neprovedl důkazy navržené žalobkyní při jednání, a to výslech žalované, výslech syna účastníků a dotaz na úřad práce, když tvrzení, která hodlala žalovaná těmito důkazy prokazovat (tedy okolnosti konkrétního případu, svědčící podle žalované pro zajištění bytové náhrady), jsou pro rozhodnutí ve věci irelevantní; jinými slovy, i kdyby tyto důkazy byly oporou pro tvrzení žalované, nevedly by k jinému rozhodnutí soudu, neboť žalované tak jako tak bytovou náhradu přiznal nelze. Z těchto důvodů se uvedené navržené důkazy jeví jako nadbytečné a soud je neprovedl.

7. Soud stanovil žalované k vyklizení lhůtu 1 měsíce od právní moci rozsudku, tedy lhůtu dvojnásobně dlouhou, než jak předpokládá § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud při úvaze o délce lhůty k vyklizení přihlédl na jedné straně ke skutečnosti, že žalovaná nepochybně objektivně k vyklizení bytu potřebuje určitý čas, přičemž zákonná lhůta 15 dnů se skutečně jeví jako nedostatečná, na druhou stranu ale přihlédl i ke skutečnosti, že manželství žalované bylo rozvedeno již v březnu 2023 a žalovaná si již od té doby musela být vědoma toho, že se z bytu bude muset vyklidit, a měla více než rok na obstarání jiného bydlení. Stanovení delší lhůty než 1 měsíce by tedy již bylo nespravedlivé vůči žalobci.

8. Pro úplnost soud ještě doplňuje, že pro rozhodnutí o věci je nepodstatná okolnost, že v bytě bydlí i zletilý syn účastníků řízení, neboť proti němu žaloba nesměřovala a z tohoto rozsudku mu nevyplývá povinnost vyklidit byt.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva, neboť měl ve věci plný úspěch, přičemž výše těchto účelně vynaložených nákladů sestává z uhrazeného soudního poplatku 5 000 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 4 500 Kč za čtyři úkony právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 1 500 Kč (příprava a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast u jednání soudu), náhrady hotových výdajů v částce 1 200 Kč za 4 úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (po 300 Kč za jeden úkon právní služby), celkem tedy dosáhla výše 12 200 Kč. Výše náhrad nákladů byla stanovena podle obsahu soudního spisu, když advokát žalobce konkrétní náklady řízení nevyčíslil. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.