11 C 178/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 291 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 14 999 Kč od 25.3.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 292 Kč s úrokem ve výši 27,28 % p.a. z částky 24 224 Kč od 25.3.2024 do 23.6.2024 a ve výši 14,75 % p.a. z částky 24 224 Kč od 24.6.2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 9 225 Kč od 25.3.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6.5.2024 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 30 291 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 31.1.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále i jen „Smlouva o úvěru“) na základě, které byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla na účet žalovaného, a to dne 6.2.2023, a částku ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Poskytnutý úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby ve výši 46 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 40měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20.2.2023. K uzavření Smlouvy o úvěru došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč (jedné koruny české) a to v souladu s čl. XII. bod 1. Smlouvy o úvěru tedy okamžikem, kdy žalovaný Smlouvu o úvěru podepsal, přičemž za okamžik podpisu Smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba (tj. částka 1 Kč) byla připsána na účet na účet žalobkyně, a to dne 6.2.2023. Žalovaný v dohodnutých měsíční splátkách úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) Smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění úvěru, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce. Žalovanému bylo ze strany žalobkyně odesláno písemné Oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalovanému písemné Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24.3.2024, které bylo žalovanému odesláno dne 24.3.2024. Žalobkyně odeslala žalovanému celkem 3 upomínky dne 26.1.2024, 26.2.2024 a zesplatnění dne 24.3.2024. Za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b) Smlouvy o úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku, v daném případě se jedná o částku 3 x 100 Kč. Žalovaný je v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 25 984 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 599 Kč a zesplaněné části jistiny ve výši 22 385 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 24.3.2024, kdy zesplatněná část jistiny činila 22 835 Kč, dluh na splátkách ke dni zesplatnění činil 3 599 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 1 760 Kč a dluhu na jistině (úmor) ve výši 1 839 Kč. Smluvní strany se ve Smlouvě o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 27,28 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 24 224 Kč ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Žalobkyně požaduje úrok odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 27,28 % z dosud neuhrazené jistiny, a to od ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, přičemž po 90 dnech po dni zesplatnění úvěru žalobkyně v souladu ustanovením § 122 odst.4 zákona o spotřebitelském úvěru požaduje smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení, a to do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy o úvěru zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 24.3.2024, kdy zesplatněná část jistiny činila 22 385 Kč, dluh na splátkách ke dni zesplatnění činil 3 599 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 1 760 Kč a dluhu na jistině (úmor) ve výši 1 839 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku 3 x 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b), d) Smlouvy o úvěru, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobkyni jako náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 994 Kč, kdy dle čl. IV. bod 2. písm. c) Smlouvy o úvěru bylo mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuto na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Žalovaný do okamžiku zesplatnění úvěru, tj. do 24.3.2024 se dostal do prodlení se splátkami úvěru, a to v počtu 6 neuhrazených měsíčních splátek. Celkem je tedy žalovaný povinen z titulu smluvních pokut, které vznikly neuhrazením měsíčních splátek úvěru, zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 x 499 Kč, tedy 2 994 Kč. Žalobkyně dále nárokovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 25 984 Kč od 25.3.2024 do 2.5.2024, tedy částku ve výši 1 013 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný ani na základě předžalobní výzvy ničeho neuhradil.

2. Podáním ze dne 22.7.2024 podal žalovaný odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v , adresa, ze dne 13.5.2024 pod č.j. EPR , č. účtu, , Anonymizováno, . V doplnění odporu žalovaný namítal, že žalobkyně řádně neposoudila jeho úvěruschopnost jako spotřebitele úvěr splatit, RPSN v uzavřené smlouvě ve výši 39,2 % ročně je v rozporu s dobrými mravy, k uzavření smlouvy došlo formou komunikace na dálku. Dále namítal, že není důvodný ani poplatek za zprostředkování, když k žádnému zprostředkování nedošlo, stejně tak sjednaná smluvní pokuta je pro spotřebitele stanovena v konečném důsledku jako likvidační. Žalovaný dále uvedl, že od žalobkyně převzal částku 27 500 Kč, na kterou uhradil částku 12 501 Kč.

3. Žalobkyně v podání ze dne 25.9.2024 uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno v souladu s ust. §86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopen splácet, vyžádala si výplatní pásky za listopad a prosinec 2022 u zaměstnavatele žalovaného společnosti , právnická osoba, ., dále si žalovaného prověřila v rámci databáze centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, databází katastru nemovitostí, které byly negativní a o čemž byl učiněn žalobkyní zápis dne 1.2.2023. Žalobkyně žalovaného prověřovala telefonicky, kdy průměrná mzda žalovaného byla zjištěna ve výši 34 000 Kč a koresponduje s doloženými výplatními páskami. Žalobkyně dále měla od žalovaného čestné prohlášení ohledně jeho závazků, výdajů a příjmech. Bylo dále zjištěno, že žalovaný dle nájemní smlouvy hradí měsíčně nájemné ve výši 14 776 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. Při posouzení nákladů na bydlení žalobkyně vycházela i z normativních nákladů na bydlení v nájmu, které představují nájemní bydlení pro jednu osobu ve výši 13 737 Kč, přičemž výše životního minima činila k době uzavření smlouvy částku 4 860 Kč a výše existenčního minima činila částku 3 130 Kč. Žalobkyně pak při odečtení běžných výdajů od příjmů žalovaného dospěla k závěru, že žalovaný je schopen hradit žalobkyni měsíční splátku 1 150 Kč a současně i splátku úvěru vůči , právnická osoba, . ve výši 5 000 Kč měsíčně, a přesto mu zbyde měsíčně částka 8 214 Kč. K výši úroku ze smlouvy ve výši 27,28 % p.a. a RPSN 39,2 % p.a. žalobkyně uvedla, že tato není v rozporu s dobrými mravy, když je zcela v souladu se smlouvou i zákonnými požadavky v rozhodné době, jež se odvíjí od úrokových sazeb peněžních ústavů. Dále uvedla, že ujednání o smluvní pokutě je obsaženo v čl. IV. odst. 2 písm. b) smlouvy a její výše je v souladu se zákonnými požadavky.

4. Soud usnesením ze dne 14.11.2024 vyzval účastníky řízení, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalobkyně se k této výzvě nevyjádřila, přestože jejímu právnímu zástupci bylo usnesení doručeno dne 20.11.2024 do datové schránky. Žalovaný podáním ze dne 28.11.2024 s takovýmto postupem soudu vyjádřil souhlas. Soud proto v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů.

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31.1.2023, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 31.1.2023, upomínkami ze dne 26.1.2024 a 26.2.2024, zesplatněním ze dne 24.3.2024, potvrzeními o provedení transakce, tabulkou umoření bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 31.1.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které poskytla žalovanému finanční prostředky 30 000 Kč (z toho 27 500 Kč na účet žalovaného a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele) a žalovaný se zavázal tuto částku, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úroky v celkové výši 46 000 Kč uhradit ve 40 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč. Současně byla sjednána náhrada nákladů za upomínání ve výši 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, a to jen do okamžiku, kdy se stane úvěr splatným dle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to ode dne zesplatnění úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy. Jak náklady upomínání, tak smluvní pokuta byly výslovně ujednány v samotné smlouvě o úvěru. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 12 501 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěru žalobkyni řádně nesplácel, o zaplacení dluhu byl upomínán, přesto poskytnutý úvěr s příslušenstvím neuhradil, a proto došlo k jeho zesplatnění k datu 24.3.2024.

6. Posouzením úvěruschopnosti zákazníka, výší životního minima, existečním minimem, výší normativních nákladů na bydlení, informativními náklady domácností, výpisem z katastru nemovitostí, smlouvou o nájmu, výplatními páskami, výpisem z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, čestnými prohlášeními žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho měsíční příjem činí 34 000 Kč, měsíčně má náklady na bydlení v nájmu činí 8 900 Kč, ničeho nesplácí, není vůči němu vedena žádná exekuce ani není v insolvenci. Ohledně výdajů žalovaného pak bylo vycházeno z normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu ve výši 13 737 Kč, životního minima ve výši 4 860 Kč, existenčního minima ve výši 3 130 Kč.

7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

15. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila shora uvedené listiny, z nichž vyplýval příjem žalovaného v 34 000 Kč měsíčně, přičemž výdaje byla zjištěny za pomocí ukazatelů minimální mzdy, existenčního minima, životního minima a žalovaným uvedenými náklady na bydlení ve výši 8 900 Kč, přičemž současně žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí další úvěr ve výši 5 000 Kč. Soud má však za to, že žalobkyně řádně nezkoumala výdaje žalovaného, když se spokojila pouze s tvrzením žalovaného o výdajích ve výši 8 900 Kč měsíčně, sama pak sice prostřednictvím registrů insolvence a exekucí zjistila, že žalovaný v nich veden není, avšak žádné další výdaje žalovaného nebyly nijak konkrétně ověřovány a žalobkyně se tak spokojila s čestnými prohlášeními žalovaného. Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 14 999 Kč, když žalovanému byla poskytnuta toliko částka 27 500 Kč a žalovaný dle tabulky umoření i shodného tvrzení účastníků řízení na poskytnuté finanční prostředky uhradil částku 12 501 Kč. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každá ze stran byla v řízení částečné úspěšná a částečně neúspěšná, a to přibližně ve stejné výši, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (III.)