111 C 36/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Nečasové a přísedících Evy Kaňkové a Bc. Iriny Rálišové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 89.316 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna nahradit žalobci částku ve výši 89.316 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 89.316 Kč od 21.9.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 34.466 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23.12.2020 domáhal po žalované zaplacení částky 89.316 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedl, že byl v řádném pracovním poměru u žalované dle pracovní smlouvy ze dne 13.10.2016 ve znění Dodatku [číslo] ze dne 2.1.2018, a to na pozici – vedoucí pracovník ve výrobě. Dle pracovní smlouvy byl mimo jiné sjednán výplatní termín mzdy na 20. kalendářní den v měsíci, který následuje po měsíci, kdy byla práce vykonána. Žalobce dne 26.8.2020 zjistil, že mu nebyla řádně vyplacena mzda, když za měsíc květen 2020 byla splatná dne 20.6.2020, za červen 2020 byla splatná dne 20.7.2020 a za červenec 2020 byla splatná dne 20.8.2020. Žalobci byla ke dni 31.7.2020 uhrazena částka 30.044 Kč. Žalobce dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zrušil okamžitě svůj pracovní poměr u žalované, tento zanikl ke dni 26.8.2020. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné mzdy, včetně náhrady za nevyplacenou poměrnou část dovolené, a mzdy za odpracované dny v měsíci srpnu 2020 a náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku odpovídající dvouměsíční výpovědní době. Žalobce ke dni 31.7.2020 jednostranně započetl částku 30.044 Kč na úhradu dlužné mzdy za měsíc červen 2020. Dne 9.9.2020 přijal na svém účtu částku 30.040 Kč, kterou jednostranně započetl na úhradu dlužné mzdy za měsíc květen 2020, následně dne 16.9.2020 přijal částku 30.503 Kč, kterou jednostranně započetl na úhradu dlužné mzdy za měsíc červenec 2020. Žalovaná ke dni 26.8.2020 vystavila žalobci Potvrzení o zaměstnání a ke dni 16.9.2020 Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti. Žalovaná ani přes urgence žalobce ničeho na žalovanou částku neuhradila. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že nárok žalobce na vyplacení mzdy nebyl ze strany žalované uspokojen v návaznosti na dohodu o srážkách ze mzdy vtělenou jako čl. 6 pracovní smlouvy. Žalobce u žalované pracoval na pozici – vedoucího pracovníka ve výrobě a měl na starosti plánovaní a kontrolu realizace zakázek, komunikaci se zákazníkem a předávání a plánování převzatých zakázek od zákazníka do výroby, současně vedl tým pracovníků žalované, kteří na zakázkách pracovali a za něž byl přímo odpovědný. Namítala, že žalobci byla svěřena odpovědnost za vedení zakázky„ Polad“ JSC, Rusko, žalobce nesplnil své pracovní povinnosti, kdy sice od zákazníka žalované převzal zadání zakázky, avšak v rozporu s pokynem zaměstnavatele stanovil cenu služeb žalované o 895 EUR méně než podle interního pokynu a kalkulace mělo být stanoveno. Žalované tak vznikla škoda, kterou zákazník prostřednictvím [právnická osoba] – [právnická osoba] uplatnil, a to ve výši 14.687 Kč. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnance nezbavuje povinností uložených mu dle § 300 a násl. zákoníku práce, a to minimálně v rozsahu prevence škody a předání informací a svěřených předmětů. Žalované tak vznikla škoda nejméně ve výši 38.189,70 Kč, kterou žalovaná srazila z ještě nevyplacené náhrady mzdy žalobci dle článku 6 pracovní smlouvy. Uvedená škoda byla vyčíslena a vytknuta dopisem ze dne 31.8.2020, tento dopis žalobce odmítl převzít, což potvrdila [jméno] [příjmení]. Dne 26.8.2020 žalobce nezajistil předání informací o převzetí zakázky zákazníka žalované (společnosti„ Polad“ JSC) v důsledku čehož došlo k prodlení, za které byla společností„ Polad“ JSC stanovena žalované sankce ve výši 701 EUR (18.408,26 Kč), tuto částku žalovaná srazila z dosud nevyplacené náhrady mzdy žalobce. Žalobce dále způsobil svou nedbalostí a nečinností žalované škodu ve výši 2.048 EUR (53.780,48 Kč), kdy ani po opakovaných pokynech zákazníka k ukončení činnosti na zadání, tento pokyn nekomunikoval dále žalované a nezajistil ukončení prací na zakázce, uvedenou částku žalovaná srazila z dosud nevyplacené náhrady mzdy žalobce. Dále žalobce po ukončení pracovního poměru nepředal práci a nedokončené úkoly označeným pracovníkům žalované, nevrátil mobilní telefon s mobilním tarifem, který žalobce i po 4 měsících po skončení pracovního poměru využíval a ke dni 21.12.2020 na něm je evidována dlužná částka 2.289 Kč. Žalovaná tak vůči žalobci uplatnila částku 112.667,44 Kč z titulu náhrady škody jako procesní obranu a uvedla, že takovouto částku započítává vůči požadovanému nároku žalobce. Při jednání soudu dne 6.10.2021 žalovaná uvedla, že je pravdou, že mzdy nebyly vypláceny v termínu, namítala však, že k takovému postupu žalobce udělil souhlas, když žalovaná v komplikovaném období roku 2020 vyplácela přednostně mzdy řadovým zaměstnancům a upřednostňovala je před vedoucími pracovníky. Mzdy byly žalobci v plném rozsahu vyplaceny. Podáním ze dne 30.6.2021 žalobce odmítl procesní obranu žalované jako nedůvodnou a zcela účelovou. Uvedl, že žalovaná jako zaměstnavatel vystavila listiny (potvrzení o zaměstnání ze dne 26.8.2020 a potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 16.9.2020, výplatní pásku za měsíc 8/ 2020), v době jejich vydání na konci srpna a v září 2020 žádné srážky ze mzdy vůči žalobci neuplatňovala. Žalobce odmítl tvrzení žalované, že by v době trvání svého pracovního poměru u žalované jí měl způsobit škodu, nikdy nebyl seznámen ani proškolen s „ interními pokyny zaměstnavatele pro pracovníky výroby“. Dále uvedl, že dne 31.8.2020 na svém bývalém pracovišti nebyl, ani nebyl vyzván, aby se dostavil, žádný dopis téhož dne ani později nepřevzal (na listině není jeho podpis). Dále namítal, že neobdržel ani dopis žalované ze dne 21.12.2020. Při jednání soudu dne 6.10.2021 uvedl, že i po skončení pracovního poměru používal tarif telefonu, částku, kterou provolal je ochoten zaplatit žalované. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce pracoval u žalované od 13.10.2016 dle uzavřené pracovní smlouvy ze dne 13.10.2016 a dodatku [číslo] z 2.1.2018 jako vedoucí pracovník ve výrobě, výplatní termín byl sjednán k 20. dni kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, kdy byla práce vykonána, žalobce dopisem ze dne 26.8.2020 okamžitě zrušil pracovní poměr z důvodu, že mu nebyla řádně vyplacena mzda za měsíce květen, červen a červenec 2020, pracovní poměr skončil ke dni 26.8.2020 okamžitým zrušením pracovního poměru žalobce, žalobce dne 31.7.2020 obdržel od žalované částku 30.044 Kč, dne 9.9.2020 částku 30.040 Kč, dne 16.9.2020 částku 30.503 Kč, když tyto částky žalobce započetl na dlužné mzdy za měsíce květen až červenec 2020 a za měsíc srpen 2020 vznikl žalobci nárok na mzdu za odpracované dny, proplacení 5,5 dne nevybrané dovolené a dvě náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce, tj. celkem 89.316 Kč. Mezi účastníky zůstalo nadále sporné, zda má žalobce nárok na úhradu žalované částky nebo zda žalovanou uplatněné částky z titulu náhrady škody jsou důvodné. Podáním ze dne 9.11.2021 žalovaná uvedla, že pokud by soud neměl prokázanou některou z podmínek pro provedení srážek ze mzdy, vznáší žalovaná procesní nárok na náhradu škody vůči žalobci. Při jednání soudu dne 12.1.2022 uvedla, že nárok na náhradu škody požaduje ve výši 112.667,44 Kč. Žalovaná k poučení soudu uvedla, že nárok na provedení srážky ze mzdy obecně vyplývá z uzavřené pracovní smlouvy ze dne 13.10.2016 ve znění dodatku ze dne 2.1.2018, a to článku 6 pracovní smlouvy, a to mimo jiné pro případy žalobcem způsobené škody žalované (případ uplatněné škody ve výši 53.780,48 Kč) a žalobcem způsobené škody třetí osobě, kterou je žalovaná povinna nahradit (případ uplatněné škody ve výši 18.408,26 Kč). Takto vymezená možnost sjednání konkrétní dohody o srážkách ze mzdy byla s žalobcem ústně projednána, včetně způsobu výpočtu výše škody před podpisem dodatku k pracovní smlouvě, jejímž podpisem žalobce stvrdil svůj souhlas s uzavřením dohody o srážkách ze mzdy ve sjednaných skutkových případech. K této skutečnosti žalovaná navrhla provedení účastnické výpovědi jednatele žalované [jméno] [příjmení] a bývalé účetní žalované [jméno] [příjmení], kteří byli dohodě a projednání před podpisem dodatku pracovní smlouvy s žalobcem přítomni. Dále uvedla, že dohodu o srážkách ze mzdy k uspokojení závazků zaměstnavatele zákoník práce neupravuje, není tedy stanovena ani její právní forma, ani její náležitosti, jedná se tak o nepojmenovanou smlouvu dle § 1746 oz. Obecné náležitosti za účelem uzavření konkrétních dohod o srážkách ze mzdy si účastníci sjednali v článku 6 pracovní smlouvy, kde si vymezili okruhy případů, kde žalobce souhlasí bez dalšího se svou odpovědností vůči žalované a kde vyslovil svou vůli být vázán dohodou o srážkách ze mzdy. Podkladem pro provedení srážek ze mzdy pak byly konkrétní dohody o srážkách ze mzdy, které byly uzavřeny v rámci obecné dohody o srážkách ze mzdy koncipované v článku 6 pracovní smlouvy, a to konkrétní dílčí dohody o srážkách ze mzdy ze dne 31.8.2020 a ze dne 21.12.2020, když žalobce odmítl jejich převzetí stvrdit písemně. Usnesením ze dne 12.1.2022 vyhlášeném při jednání soudu bylo řízení o náhradu škody ve výši 112.667,44 Kč vyloučeno k samostatnému řízení dle § 112 odst. 2 o.s.ř. s tím, že soud řízení o náhradu škody v předmětném řízení považoval za nehospodárné. Pracovní smlouvou ze dne 13.10.2016 bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem byla uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou do 30.10.2017 s tím, že žalobce byl na pozici vedoucího pracovníka ve výrobě s datem nástupu 13.10.2016. Dodatkem [číslo] k pracovní smlouvě ze dne 2.1.2018 bylo prokázáno, že tímto je měněna pracovní smlouva ze dne 13.10.2016 tak, že se pracovní poměr sjednává na dobu neurčitou (§ 4 bod 1), dále se sjednává dohoda o srážkách ze mzdy tak, že dle § 6 bod 1 se zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodli na uzavření dohody o srážkách ze mzdy, kdy tyto slouží k úhradám škody způsobené zaměstnancem v průběhu trvání pracovního poměru a dle bodu 2 citovaného paragrafu za způsobenou škodu, s jejíž úhradou prostřednictvím srážek ze mzdy zaměstnanec souhlasí, se považuje mimo jiné i škoda způsobená zaměstnancem zaměstnavateli, škoda způsobená zaměstnancem třetí osobě, kterou je zaměstnavatel povinen nahradit. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 26.8.2020 bylo prokázáno, že žalobce jako zaměstnanec zrušil s žalovanou jako zaměstnavatelem pracovní poměr dle shora citované pracovní smlouvy dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu nevyplacení řádně a včas mzdy za měsíce květen až červenec 2020. Současně žalobce vyzval žalovanou k úhradě zbývající dlužné části mzdy a náhrady za nevyčerpanou poměrnou část dovolené do 31.8.2020, mzdu za odpracované dny v měsíci srpnu do 20.9.2020, náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku odpovídající dvouměsíční výpovědní době do 30.9.2020 a upozornil žalovanou na případné vymáhání soudní cestou. Výpisem z účtu žalobce bylo prokázáno, že dne 31.7.2020 obdržel od žalované částku 30.044 Kč, dne 16.9.2020 částku 30.503 Kč a dne 9.9.2020 částku 30.040 Kč. Potvrzením o zaměstnání ze dne 7.9.2020 žalovaná potvrdila žalobci, že jeho pracovní poměr trval od 13.10.2016 do 26.8.2020, byl zaměstnán jako vedoucí pracovník ve výrobě. Potvrzením zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 16.9.2020 žalovaná potvrdila žalobci, že jeho zaměstnání trvalo od 13.10.2016 do 26.8.2020, zaměstnání bylo skončeno z důvodu, že zaměstnavatel porušil podstatnou povinnost vyplývající z právních předpisů, kolektivní smlouvy nebo sjednaných pracovních podmínek (např. § 56 odst. 1 písm. b) ZP). Výplatní páskou za srpen 2020 bylo prokázáno, že čistá mzda žalobce činí 89.316 Kč a zahrnuje v sobě mzdu, dovolenou a ostatní náhrady. E-mailovou korespondencí ze dne 22.10.2020 a výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 13.11.2020, včetně podacího lístku, žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 89.316 Kč s úrokem z prodlení z titulu nevyplacené mzdy za měsíc srpen, dvouměsíční náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce, proplacení 5,5 dne nevybrané dovolené a dvě náhrady mzdy. Současně uvedl, že opakovaně požadoval uvolnění svého soukromého telefonního čísla, které používal k pracovní komunikaci, neboť v průběhu trvání pracovního poměru se domluvili, že pro pracovní účely bude užívat svůj soukromý telefon a firma mu bude platit měsíční paušál. Dopisem ze dne 27.11.2020, včetně doručenky, žalobce opětovně vyzval žalovanou k úhradě částky 89.316 Kč s úrokem z prodlení. Provedené listiny, a to oznámení zaměstnavatele o výši škody způsobené neplněním či zanedbáním pracovních povinností ze dne 31.8.2020, rozpis vyúčtování služeb mobilního telefonu, dopis žalované žalobci ze dne 21.12.2020, soud v rámci řízení provedl, avšak s ohledem na vyloučení řízení o náhradě škody k samostatnému řízení soud považuje v rámci předmětného řízení tyto listiny za nadbytečné. Soud neprováděl další navrhované listinné důkazy založené ve spise, zejm. faktury, e-mailovou korespondenci s překladem, ani výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] ani výslech jednatele žalované, neboť s ohledem na vyslovené závěry soudu v předmětné věci tyto považoval za nadbytečné. <i>Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce“) zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).</i> <i>Podle § 56 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.</i> <i>Podle § 67 odst. 3 zákoníku práce se pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.</i> <i>Podle § 146 písm. b) zákoníku práce srážky ze mzdy smějí být provedeny jen na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance.</i> <i>Podle § 147 odst. 3 věta druhá zákoníku práce srážky ze mzdy k náhradě škody jsou možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy (§ 146 písm. b)).</i> <i>Podle § 263 odst. 1 zákoníku práce výši požadované náhrady škody, je zaměstnavatel povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen jí nahradit. Dle odst. 2 citovaného ustanovení uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně.</i> <i>Podle § 278 o.s.ř. povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy základní částka; způsoby jejího výpočtu stanoví nařízením vláda České republiky (dále jen„ nezabavitelná částka“).</i> <i>Podle § 279 odst. 1 věta prvá o.s.ř. z čisté mzdy, která po odečtení nezabavitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného je jednu třetinu.</i> <i>Podle § 2045 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) dluh lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o srážkách ze mzdy nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo z náhrady mzdy nebo platu. Nejde-li o srážky podle věty první k uspokojení práva zaměstnavatele, je třeba k uzavření dohody předchozího souhlasu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení proti plátci mzdy nebo platu nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem, kdy byla plátci dohody předložena.</i> <i>Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků řízení bylo prokázáno, že žalobce pracoval u žalované jako vedoucí pracovník ve výrobě od 13.10.2016 na základě pracovní smlouvy a dodatku [číslo] pracovní poměr byl ukončen žalobcem jako zaměstnancem okamžitým zrušením pracovního poměru z důvodu řádně nevyplacených mezd za měsíce květen až červenec 2020 ke dni 26.8.2020, následně žalobce od žalované obdržel postupně částky 30.044 Kč, 30.040 Kč, 30.503 Kč, které započetl na dlužné mzdy za měsíce květen až červenec 2020. Žalobci pak vznikl nárok na mzdu za odpracované dny za měsíc srpen 2020, nárok na proplacení 5,5 dne nevybrané dovolené a na dvě náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce, tedy celkem 89.316 Kč. Žalovaná v průběhu řízení nesporovala, že uvedená částka představuje žalobcem tvrzený nárok, ani že mu částku 89.316 Kč dosud nevyplatila. Žalovaná namítala, že žalobce nesplněním svých pracovních povinností způsobil žalované škodu ve výši 112.667,44 Kč, a proto žalovaná v návaznosti na dohodu o srážkách ze mzdy dle čl. 6 pracovní smlouvy žalobci žalobou požadovaný nárok nevyplatila a započetla jej na vyčíslenou škodu. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná nesporovala výši žalované částky, tvrdila však, že na její úhradu započetla dle dohody o srážkách ze mzdy vyčíslenou škodu způsobenou žalobcem. Žalovaná však v řízení ani přes poučení soudu řádně nedoplnila tvrzení o tom, kdy a jak s žalobcem sjednala či projednala konkrétní dohody o srážkách ze mzdy, a to včetně způsobu výpočtu škody, ani jak žalobce s takovým ujednáním souhlasil. Žalovaná se v řízení k poučení soudu pouze omezila na obecné konstatování, že proběhlo ústní projednání mezi účastníky řízení před podpisem dodatku k pracovní smlouvě, a to ze strany zaměstnavatele za přítomnosti jednatele žalované a účetní žalované společnosti. Soud za této situace má za to, že žalovaná neprokázala, že mezi účastníky řízení byla řádně sjednána dohoda o srážkách ze mzdy tak, jak předpokládá zákoník práce, když dle názoru soudu není možné, aby zaměstnanec učinil souhlas s dohodou o srážkách ze mzdy pro zajištění doposud nevzniklého dluhu, aniž by byl stanoven způsob určení přesné výše škody. Soud dále uvádí, že i pokud by žalovaná v řízení prokázala vznik dohody o srážkách ze mzdy, nebylo by přípustné takové započtení ze strany žalované považovat za řádné, když žalovaná ani přes poučení soudu neunesla břemeno tvrzení a důkazní k části týkající se zohlednění limitu započtení u srážek ze mzdy. Žalovaná na jí tvrzenou náhradu škody započetla celou částku uplatněnou žalobcem touto žalobou z titulu dlužné mzdy, aniž by respektovala zákonná omezení související se srážkami ze mzdy, která omezují maximální výši částky, jež může být zaměstnanci z jeho mzdy sražena. Soud má tak za to, že žalovanou uplatněná procesní obrana z titulu náhrady škody způsobené zaměstnancem zaměstnavateli na nárok žalobce, by představovalo neoprávněně provedenou srážku ze mzdy zaměstnance. Vzhledem ke shora uvedenému považoval soud žalobní nárok za důvodný, a proto mu v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení následujících po řádném výplatním termínu mzdy za srpen 2020. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci zcela úspěšný, a proto mu soud přiznal náklady řízení v plné výši. Jejich výše je představována 6 úkony právní služby po 4.700 Kč (z punkta 89.316 Kč) dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba, 3x jednání), dále 6 x paušální náhrada po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % DPH, a soudní poplatek ve výši 4.466 Kč. Celkové náklady řízení činí 34.466 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.