118 C 13/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Leony Poplerové a přísedících Růženy Vodičkové a Hany Svobodové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 vedlejší účastník: Jméno zainteresované společnosti 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 o zaplacení 518 518,36 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 518 518,36 Kč s úrokem z prodlení z částky 518 518,36 Kč ve výši 15 % p.a. za dobu od 30. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši, Anonymizováno, 3 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit , jméno FO, republice na účet Okresního soudu v Pardubicích č. 19-625561/0710, VS 1181101322 státem zálohované znalečné ve výši 2 783 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 30. 11. 2022 domáhal zaplacení náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2021 v celkové výši 518 518,36 Kč. Tvrdil, že v době, kdy byl v pracovním poměru u žalované coby silomistr, utrpěl dne 5. 4. 2016 pracovní úraz. Uvolněná železná spádová roura na obilí o hmotnosti cca 150 kg ho zasáhla do oblasti levého ramene a levé horní části hrudníku a způsobila mu zhmoždění krajiny levého ramene, levé klíční kosti a levé lopatky. U žalované ukončil pracovní poměr k 30. 11. 2019 výpovědí ze strany žalované dle § 52 písm. d) zák. práce. Od 1. 12. 2019 až do 29. 2. 2020 byl v evidenci uchazečů o zaměstnání, od 18. 3. 2020 byl zaměstnán u společnosti , jméno FO, republika s.r.o., v květnu 2020 až červnu 2021 u společnosti , právnická osoba, a v květnu 2020 až prosinci 2020 u společnosti , právnická osoba, V rozhodném období mu vznikla ztráta na výdělku v žalované částce, když vycházel z hrubé mzdy u žalované ve čtvrtletí předcházejícím skončení pracovního poměru ve výši 2 069,28 Kč za den. U následujících zaměstnavatelů pak této výše mzdy nedosahoval. Předložil soudu mzdové listy následujících zaměstnavatelů, z čehož dovodil výši ztráty na výdělku.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že zde není dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou domnělou škodou v podobě ztráty na výdělku, neboť tato ztráta má původ v mimopracovním úraze ze dne 19. 1. 2018. Tehdy žalobce upadl v prostoru nástupiště autobusové zastávky a utrpěl poranění levé horní končetiny, levého ramene a levé lopatky. V řízení před podepsaným soudem pod sp. zn. 8 C 40/2019 byl vypracován znalecký posudek znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který uvedl, že mezi pracovním úrazem a úrazem ze dne 19. 1. 2018 není příčinná souvislost, naopak zhoršený zdravotní stav žalobce po utrpění mimopracovního úrazu má původ pouze v tomto mimopracovním úrazu. Pokud jde o výpočet průměrného výdělku za rozhodné období, pak žalovaná namítala, že tento byl chybně spočítán.

3. Vedlejší účastník s žalobou nesouhlasil.

4. Podle § 269 odst. 1 zák. práce účinného ke dni 5. 4. 2016 (vznik pracovního úrazu) zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

5. Podle § 271b odst. 1 zák. práce účinného ke dni 5. 4. 2016 náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

6. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a to na základě následujících skutkových zjištění:

7. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 9. 5. 2012 a následujících dohod o změně pracovní smlouvy a dodatků k pracovní smlouvě bylo zjištěno, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované na dobu neurčitou s pracovním zařazením silomistr s tím, že mzdové podmínky byly upraveny mzdovým výměrem.

8. Z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 6. 9. 2019 bylo zjištěno, že se jedná o formulář, ve kterém je zaškrtnuto, že jde o mimořádnou lékařskou prohlídku a že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost podle § 52 písm. e) zák. práce, rukou je zde dopsáno „následkem pracovního úrazu ze dne 5. 4. 2016“. Posudek je opatřen razítkem , tituly před jménem, , jméno FO, .

9. Pracovní poměr žalobce u žalované byl rozvázán výpovědí dle § 52 písm. d) zák. práce listinou ze dne 24. 9. 2019, neboť na základě posudku poskytovatele pracovně lékařských služeb , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 6. 9. 2019 žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost pro výkon práce silomistra, a to z důvodu omezení fyzické zátěže jeho pohybového aparátu. Jedním z důvodů těchto omezení je i jeho pracovní úraz ramene. Jiné pracovní místo zaměstnavatel nemůže nabídnout. Výpovědní lhůta činila dva měsíce a skončit měl pracovní poměr 30. 11. 2019, zaměstnanci přísluší dvanáctiměsíční odstupné podle § 67 odst. 2 zák. práce.

10. Ze záznamu o úrazu bylo zjištěno, že tento byl podepsán žalobcem 16. 1. 2017, zaměstnavatelem 9. 1. 2017 byl nahlášen úraz žalobce z 5. 4. 2016, pracovní neschopnost následkem úrazu trvá od 5. 1. 2017.

11. Z lékařské zprávy ze dne 5. 4. 2016 , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalobce byl ošetřen na chirurgickém oddělení po zásahu želené spádové roury na obilí do levého ramene, zde byly známky pohmoždění kůže, oděrky, doporučeno ledovat a šetřit ruku na závěsu. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne 16. 6. 2016 bylo dále zjištěno, že žalobce se dostavil k ošetření pro bolest a omezení hybnosti v ramenním kloubu. Jednalo se o stav po úrazu z 5. 4. 2016.

12. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 5. 2022, č.j. 8 C 40/2019-392 bylo zjištěno, že žalobce utrpěl 5. 4. 2016 pracovní úraz coby zaměstnanec společnosti , právnická osoba, . a vznikl mu tedy nárok na zaplacení nemajetkové újmy. V tomto řízení byl vypracován znalecký posudek znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který stanovil výši odškodnění za bolestné a dále výši nemajetkové újmy.

13. Ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a jeho dodatku vypracovaného v řízení před podepsaným soudem pod sp. zn. 8 C 40/2019 bylo zjištěno, že u žalobce došlo ke dvěma úrazům levého ramene s odlišnými mechanismy úrazu, každý úraz postihl jiné anatomické struktury. Při druhé operaci byl zjištěn úrazový nález na strukturách ramenního kloubu, který při první operaci přítomen nebyl. Úrazové poškození glenohumerálního kloubu při prvním úrazu bylo ošetřeno chirurgicky při první operaci a při druhé operaci bylo shledáno jako zhojené pevným srůstem, tzn., že nález při druhé operaci posoudil jako úplné vyhojení ošetřené ruptury glenoidu. Při prvním úrazu došlo k poškození zadního labra a zadního pouzdra, nedošlo k poškození dlouhé hlavy bicepsu. Po druhém úrazu a po druhé operaci byl žalobce přibližně dva měsíce prakticky zcela bez obtíží a od třetího měsíce po druhé operaci došlo k postupnému rozvoji shodných potíží, kterými trpěl před druhým úrazem. Vliv druhého úrazu na přetrvávání klinických potíží a bolestivých syndromů hodnotil znalec jako malý, nevýznamný. Nutnost podstoupit další operační zákrok 27. 3. 2018 byla dána následkem úrazu žalobce ze dne 19. 1. 2018.

14. Z odborného lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , ze dne 26. 12. 2022 bylo zjištěno, že na základě zdravotní dokumentace znalec uzavřel, že po utrpěném pracovním úrazu nebyla žalobci vystavena pracovní neschopnost, až 6. 1. 2017 se podrobil artroskopické operaci, bylo ošetřeno poraněné glenoidální labrum, což bylo v příčinné souvislosti s pracovním úrazem z 5. 4. 2016. Kromě toho však byla realizována subakromiální dekomprese pro impingement syndrom při zúženém subakromiálním prostoru. Tento zákrok byl proveden bez jakékoliv příčinné souvislosti s předmětným pracovním úrazem, byl realizován pro obecné onemocnění levého ramenního kloubu žalobce. Dne 2. 6. 2017 byl u žalobce proveden tzv. redres levého ramenního kloubu pro jeho ztuhlost. Při druhém úrazu 19. 1. 2018 došlo u žalobce k poškození šlachy dlouhé hlavy dvojhlavého svalu pažního a k natržení svalu, nebo spíše jeho šlachy v oblasti rotátorové manžety levého ramene. Pro toto postižení se podrobil 27. 3. 2018 další artroskopické operaci. U žalobce je celková hybnost levého ramenního kloubu omezena lehce, podíl zdravotních následků pracovního úrazu na celkovém dlouhodobém nebo trvalém postižení jeho levého ramenního kloubu je velice malý, téměř zanedbatelný. Toto postižení nevedlo po řadu měsíců od okamžiku, kdy nastalo, ani ke krátkodobé dočasné pracovní neschopnosti a ani není doloženo, že by u něj způsobovalo jakékoli pracovní omezení. Toto postižení části glenoidálního labra bylo při operaci 6. 1. 2017 náležitě ošetřeno, bylo nekomplikované a úspěšné, jak prokázala operace levého ramene provedená z obecných zdravotních důvodů dne 27. 3. 2018. Dopad pracovního úrazu na celkový nynější stav jeho levého ramenního kloubu nemůže být příliš významný. Žalobce trpí onemocněním levého ramenního kloubu, které s jeho pracovním úrazem nesouvisí. Z pracovně lékařského hlediska nenachází žádné jednoznačné objektivní důvody, které by vedly k posudkovému závěru, který učinila , tituly před jménem, , jméno FO, . Práce silomistra byla neriziková, není spojena s přetěžováním horních končetin, ani s přenosem vibrací na ně. Tento lékařský posudek je zmatený, chybně vyplněný, nejasně interpretovaný, podle obvyklých pracovně lékařských kritérií neplatný. Není vyznačeno, jakou měrou se jednotlivé příčiny na zdravotním stavu žalobce podílejí.

15. Z výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , bylo dále zjištěno, že ještě před dnem 5. 4. 2016 žalobce trpěl závažným onemocněním levého ramene, a to zúžení subakromiálního prostoru ramenního kloubu – impingement syndrom ramene, což mu bylo odstraněno. Ve zdravotní dokumentaci o tom žádné záznamy znalec nenašel, zjištěno to bylo až při operaci. Tento syndrom se rozvíjí dlouhodobě na vrozeném základu. S přibývajícími lety se mění anatomie ramenního kloubu pro narůstající degenerativní změny, zužuje se subakromiální prostor a od určitého dne se objevují postupně narůstající potíže charakteristické pro impingement syndrom ramene.

16. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

17. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech je upravena jako objektivní odpovědnost za výsledek. Za škodu, kterou utrpěl zaměstnanec v důsledku poškození zdraví za stanovených podmínek při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním zaměstnavatel odpovídá bez ohledu na zavinění. Předpokladem odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci jsou jednak pracovní úraz, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká.

18. V tomto řízení nebylo sporu o tom, že žalobce utrpěl pracovní úraz u zaměstnavatele dne 5. 4. 2016, ostatně o tom, že se o pracovní úraz jednalo, bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem podepsaného soudu č.j. 8 C 40/2019-392. O pracovním úrazu byl sepsán záznam až 16. 1. 2017, tedy více jak 9 měsíců po utrpěném úraze, bezprostředně po úraze nebyl žalobce ani v pracovní neschopnosti. Nesporné také zůstalo, že pracovní poměr žalobce u žalované byl ukončen dne 30. 11. 2019 dle § 52 písm. d) zák. práce, tj. z důvodu, že zaměstnanec nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz. Ačkoliv tento lékařský posudek , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl dostatečně určitý či srozumitelný, ani u žalobce ani u žalované, coby zaměstnavatele se neobjevila potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození prostřednictvím odborných vyjádření orgánů veřejné moci, popřípadě znaleckých posudků (viz např. rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 4578/2017 ). Nebyla podána žaloba na neplatnost rozvázání pracovního poměru z důvodu uvedeného v § 52 písm. d) zák. práce, proto na rozvázání pracovního poměru je nutné nahlížet jako na platné, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru (viz. např. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 21 Cdo 1204/2008 ).

19. Škodou se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Nemajetkovou újmou - protože nedochází ke zmenšení majetku - se rozumí dílčí nároky na bolestné a na ztížení společenského uplatnění. Obsah náhrady škody a nemajetkové újmy je dán jejími jednotlivými složkami, které se při praktické aplikaci projevují jako samostatné dílčí nároky vyplývající z tohoto odpovědnostního vztahu. Jejich existence je navzájem natolik nezávislá, že jednotlivý dílčí nárok může vzniknout, aniž by současně vznikly i další nároky (např. vznikne nárok na náhradu za bolest, nevznikne však nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění). Uvedené dílčí nároky jsou tedy podle hmotného práva zcela samostatné, neboť předpoklady jejich vzniku jsou odchylné, a také k nim dochází v jinou dobu (srov. R 10/1976). S touto relativní samostatností je třeba počítat i při zkoumání existence příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů vzniku nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklé pracovním úrazem.

20. Při zkoumání příčinné souvislosti může být významné jen konkrétní zjištění, zda pracovní úraz byl příčinou vzniku jednotlivé dílčí škody (újmy). O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu, tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla tak, jak vznikla. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže tedy stačit pouhé připuštění možnosti (pravděpodobnosti, vysoké pravděpodobnosti apod.) vzniku škody v důsledku pracovního úrazu (jejich následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a každým jednotlivým dílčím nárokem práva na náhradu škody (újmy) najisto postavena.

21. Následky pracovního úrazu nemusí mít vždy za následek ztrátu způsobilosti k výkonu dosavadní práce. Pracovní schopnost se může po úraze buď zcela obnovit, anebo, i když zůstane pracovní schopnost objektivně snížena, stále dostačuje k tomu, aby zaměstnanec vykonával stejnou práci jako předtím, než utrpěl pracovní úraz, a následky poškození zdraví se projeví jen ojedinělou či občasnou pracovní neschopností.

22. Příčinná souvislost je otázkou skutkovou; proto z hlediska vzniku předpokladů odpovědnosti není rozhodující samotné administrativní zjištění tohoto úrazu, nýbrž skutečnost, zda důvodem ztráty na výdělku po stránce skutkové byl pracovní úraz. Rozhodující je, zda trvalá nezpůsobilost zaměstnance (jako taková) vykonávat konkrétní práci od určitého data, je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo s jeho následky, anebo zda tato nezpůsobilost je následkem příčiny jiné, s pracovním úrazem nesouvisející. Předmětem odškodnění zaměstnance totiž není jeho zdravotní stav jako takový (ta jeho část, která byla zhoršena pracovním úrazem), nýbrž ztráta na výdělku, která od určitého okamžiku začala vznikat (byla dovršena) následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání). Z tohoto hlediska je podstatné, že zaměstnanec byl - i při méně příznivém zdravotním stavu ve srovnání s ideálně zdravým člověkem - schopen vykonávat svou práci podle pracovní smlouvy v plném rozsahu jako kdokoli jiný a že dosahoval tomu odpovídajících výdělků a že příčinou, proč toho přestal být schopen, byly následky pracovního úrazu (nemoci z povolání). Pracovní úraz však nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou.

23. Za účelem zjištění příčinné souvislosti mezi ztrátou zdravotní způsobilosti žalobce v důsledku pracovního úrazu a škodou v podobě ztráty na výdělku pak soud vycházel ze závěrů znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , který uvedl, že právě podíl pracovního úrazu na celkovém zdravotném postižení žalobce je velice malý, téměř zanedbatelný a současný zdravotní stav a pracovní způsobilost žalobce s utrpěným zdravotním stavem nesouvisí. Poškození zdraví, které žalobce při pracovním úraze utrpěl, bylo ošetřeno již při první operaci dne 6. 1. 2017, kromě toho při této operaci byla provedena artroskopie pro obecné onemocnění levého ramenního kloubu žalobce, bylo odstraněno významné zúžení subakromiálního prostoru (impingement syndrom ramene). Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který zpracovával znalecký posudek v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 40/2019 uvedl, že po pracovním úraze byl stav zcela vyhojen, zhoršený zdravotní stav žalobce má původ pouze v úraze ze dne 19. 1. 2018 ( č.l. 51 spisu).

24. Uvedené skutečnosti jsou základem pro právní závěr soudu, že zde nejsou dány předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za škodu ve smyslu cit. ust. § zák. práce. Předpoklady pro odpovědnost za škodu jsou porušení právní povinnosti, škoda, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou a zavinění, t.j. úmysl nebo nedbalost. Všechny tyto předpoklady však nebyly v daném případě naplněny. Právě proto, že zde chybí jeden z předpokladů, kterým je příčinná souvislosti mezi ztrátou zdravotní způsobilosti žalobce v důsledku pracovního úrazu ze dne 5. 4. 2016 a neschopností dosahovat pro následky tohoto pracovního úrazu stejného výdělku jako před poškozením, soud žalobu zamítl (výrok I.).

25. Soud se s ohledem na shora citovaný závěr již dále nezabýval žalobcem tvrzenou škodou v podobě ztráty na výdělku za dobu od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2021, z provedených důkazů (dohody o pracovní činnosti ze dne 18. 3. 2020, z pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2020 a jejího dodatku u společnosti , jméno FO, dohody o provedení práce uzavřené mezi žalobcem a společností , právnická osoba, a u společnosti , právnická osoba, , mzdové listy žalobce za rok 2019 2021, potvrzení Úřadu práce ČR) tedy nečinil žádná skutková zjištění pro závěr o výši ztráty na výdělku po prodělaném pracovním úrazu.

26. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalované přiznal vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována 10 úkony odpovídajícími paušálním náhradám po 300 Kč dle § 2 odst. 3, § 1 odst. 3 písm. a), b) c) vyhl. č. 254/2015 Sb. (odpor, příprava na jednání 14. 3. 2023, účast u jednání 14. 3. 2023, příprava na jednání 12. 9. 2023, účast u jednání 12. 9. 2023, příprava na jednání 7. 11. 2023, účast u jednání 7. 11. 2023, vyjádření žalované 6. 12. 2023, příprava na jednání 19. 3. 2024, účast u jednání 19. 3. 2024), tj. 3 000 Kč (výrok II.).

27. V řízení na straně žalované vystupoval i vedlejší účastník, který má rovněž právo na náhradu nákladů řízení, jestliže jím podporovaný účastník ve sporu zvítězil, což se stalo i v daném případě, proto soud uložil žalobci, aby vedlejšímu účastníkovi nahradil náklady řízení, které jsou představovány 3 úkony odpovídajícími paušálním náhradám po 300 Kč § 2 odst. 3, § 1 odst. 3 písm. a), b) c) vyhl. č. 254/2015 Sb. (písemné podání, příprava na jednání 14. 3. 2023, účast u jednání 14. 3. 2023), tj. 900 Kč (výrok III.).

28. V tomto řízení bylo státem hrazeno znalečné v celkové výši 2 783 Kč, proto soud uložil podle výsledku řízení – tedy žalobci dle § 148 odst. 1 o.s.ř. nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady státu ve výši 2 783 Kč (výrok IV.).

29. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. – třídenní, neboť nebyly shledány žádné důvody pro stanovení delší lhůty.