15 C 251/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená Anonymizováno sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Zamítá se žaloba, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, .

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalované k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , advokáta, jako zástupce žalované náklady řízení v částce 430 831,63 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích znalečné v částce 30 570,40 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet č. 19-625561/0710, variabilní symbol 1511025121. 1 Žalobce se domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, (dále i jen „nemovitost“). Tvrdil, že nemovitost daroval žalované během trvání manželství na základě darovací smlouvy uzavřené dne 1. 11. 2000. Dne 27. 4. 2005 žalovaná podepsala čestné prohlášení, ve kterém se zavázala, že v případě rozvodu manželství tento dar žalobci vrátí (dále je tento dokument označován i jen jako „listina“, „předmětná listina“ či „listina S1“). Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 10. 2019, č. j. 10 C 26/2017–141, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 16. 4. 2020, č. j. 22 Co 12/2020–210, bylo o rozvodu manželství účastníků rozhodnuto; rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 5. 2020. Žalovaná však svůj závazek nesplnila a dar nevrátila. Uvedl, že judikatura připouští možnost smluvní dohody o vrácení daru. Žalované nemovitost daroval v době, kdy se v důsledku onemocnění obával, že zemře. V roce 2005 se žalovaná rozhodla nemovitost rekonstruovat. Chtěla si vzít hypoteční úvěr, s čímž žalobce nesouhlasil a nabídl, že investici provede sám. Jelikož nemovitost nebyla v jeho vlastnictví, požádal žalovanou o podepsání čestného prohlášení. Žalovaná s tím souhlasila a prohlášení podepsala ve dvou vyhotoveních. Následně dokument dlouho nemohl najít, neboť žalovaná během jeho nepřítomnosti odvezla z domu jeho věci, včetně elektroniky a dokumentů.2 Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatněný žalobcem neuznává. Tvrdila, že mezi týmiž stranami již proběhlo řízení o určení vlastnického práva k téže nemovitosti, které bylo pravomocně zamítnuto, a věc je tak podle ní již rozhodnuta (res iudicata). Čestné prohlášení ze dne 27. 4. 2005, na něž žalobce odkazuje, nikdy nepodepsala. Výslovně popírá jak jeho pravost, tak i pravdivost obsahu. Listina nebyla předložena v předchozích řízeních, včetně předchozího sporu o vlastnictví nemovitosti a řízení o rozvodu, přestože podle tvrzení žalobce měla již tehdy existovat, což podle ní svědčí o její účelové dodatečné konstrukci.3 V prvé řadě je třeba uvést, že soud se neztotožnil s argumentací žalované o tom, že daná věc je již věcí rozhodnutou, a tedy věc meritorně projednal. Dle závěrů plynoucích například z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4088/2019, překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává, pokud je kumulativně splněna podmínka totožnosti účastníků řízení a podmínka totožnosti předmětu řízení, který je vymezen jednak předmětem procesního nároku (žalobním petitem) a jednak základem procesního nároku (žalobními tvrzeními). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. V dané věci tomu tak není. Účastníci sice totožní jsou, totožný je i předmět procesního nároku, nicméně v předchozím řízení byla skutková tvrzení jiná – žalobce v něm tvrdil, že došlo k obnovení vlastnického práva k předmětné nemovitosti z důvodů specifikovaných ve dvou odvoláních daru datovaných dnem 20. 12. 2017 a dnem 20. 11. 2018.4 Mezi účastníky nebylo sporu, že jejich manželství bylo rozvedeno ke dni 18. 5. 2020. Tedy toto měl soud v řízení za zjištěné.5 Sporné a přitom rozhodné bylo, zda předmětnou listinu podepsala žalovaná (pravost podpisu) a zda obsah listiny odpovídá stavu v době jejího podepsání (pravdivost listiny).6 Z listiny nadepsané „čestné prohlášení“ a datované dnem 27. 4. 2005 bylo zjištěno, že je zde jako pisatelka označena žalovaná a prohlášení obsahuje závazek vrátit dar v podobě předmětné nemovitosti v případě rozvodu manželství.7 Z výslechu žalované bylo zjištěno, že o existenci předmětné listiny se dozvěděla až po prvním soudním jednání s bývalým manželem, a to prostřednictvím telefonátu od advokátky. Listinu nikdy předtím neviděla ani nepodepsala. V roce 2003 začala podnikat a žalobce jí jako manžel pomáhal. Již před rokem 2005 měl žalobce finanční problémy, přišel o majetek a musel splácet dluhy. V roce 2005 proti němu probíhaly dva soudní spory.8 Z výslechu svědkyně , jméno FO, , dcery žalobce, bylo zjištěno, že v roce 2005 s žalobcem nebyla v kontaktu. V tomto roce před ní žalobce ani žalovaná nepodepisovali žádné listiny. Vztah s otcem byl v minulosti přerušovaný, intenzivnější kontakt nastal až po roce 2014 či 2015. Žalovaná pomáhala žalobci s podnikáním, ale až s časovým odstupem po jejich seznámení. Po roce 2015 měl žalobce nějaké listiny podepsané žalovanou, ale neví, z jakého období pocházely. Některé dokumenty měl žalobce uschovány u ní doma, později si je vyzvedl. Otec jí sděloval, že dům i byt patří , Anonymizováno, , ale že se jako děti nemusejí ničeho obávat. Tvrdil, že má vše ošetřeno doklady, neboť je nemocný a vše je právně zajištěno právě pro případ smrti.9 Dle § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici, nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.10 V tomto ohledu soud poučil dle § 118a odst. 1 o.s.ř. žalobce, který následně navrhl zpracování znaleckého posudku.11 Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že sporný podpis je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem žalované, přičemž odpovídá souboru srovnávacích podpisů vzniklých až do konce listopadu 2004. Lze také konstatovat, že i v jednom podpisu z února 2005, v podpisech z let 2006 až 2009 i v podpisech z let následujících je větší míra zjednodušování podpisu než u podpisu sporného. Jelikož dílčí, plně stabilizované změny podoby podpisu zpravidla vznikají během delšího období, není v možnostech této expertizy v daném případě objektivně odlišit podpisy vzniklé s odstupem pouhých několika měsíců. Proto není ani možné objektivně zjistit, zda sporný podpis vznikl v dubnu 2005, nebo v době dřívější. Znalec vyslovil závěr, že neexistuje žádná technická metoda, jíž by bylo možné zjistit dobu vzniku „strojopisného“ textu sporného čestného prohlášení z 27. 4. 2005. Jelikož nedochází ani ke křížení „strojopisných“ údajů s podpisem žalované, nelze ani zjistit, v jakém pořadí byly strojopis a podpis vyhotoveny, tj. zda bylo k vyhotovení sporného čestného prohlášení použito prázdného, dříve podepsaného listu papíru.12 Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ve znaleckém posudku ze dne 24. 4. 2025 uzavřel, že zkoumaná listina S1 (tedy listina předmětná) vykazuje nálezy odporující technické autenticitě a pravdivosti (dataci) – nálezy svědčí o kompilaci obsahu a antidatování této listiny, a to bez ohledu na to, zda podpis žalované je jejím pravým podpisem. Všechny zjištěné nálezy jsou vzájemně ve shodě a svědčí o tom, že listina reálně vznikla v období časově blízkém létům 2017–2021, a to na shodný papír, který byl použit zároveň u srovnávacích listin z let 2017–2021, a současně který prošel před podpisem laserovou tiskárnou v blíže nezjištěné a nelogické souvislosti s listinou, neboť listina je vytištěna na tiskárně inkoustové. Typicky se mohlo jednat o „recyklaci“ listu papíru, který jako zdánlivě prázdný dříve prošel laserovou tiskárnou při tisku jiného dokumentu, kdy laserová tiskárna pouze kontaminovala celý povrch aversu a částečně i reversu listiny nežádoucími a oku neviditelnými prachovými tonerovými částicemi o velikosti 40–80 tisícin milimetru (což je tloušťka lidského vlasu), přičemž tyto tonerové částice se na listině nacházejí i pod psací pastou podpisu , Jméno žalované, . Podle znalce i konzultanta z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze tonerové částice na listině (včetně těch pod psací pastou podpisu), jakož i míra a charakter povrchové kontaminace, vykazují minimálně skupinovou shodu se srovnávacími listinami z let 2017–2021, které byly v dané době všechny vyhotoveny pouze laserovou tiskárnou, zatímco veškerý viditelný tištěný obsah listiny je vytvořen pouze tiskárnou inkoustovou (která zůstává zcela osamocena a bez opory mezi srovnávacími listinami). Současně je velmi pravděpodobné, že veškerý viditelný tištěný obsah listiny vyhotovený tiskárnou inkoustovou byl vyhotoven v pořadí až poté, kdy list papíru jako prázdný nejprve prošel tiskárnou laserovou, a to z důvodu, že na povrchu inkoustového tisku nebyly zjištěny tonerové částice. Pokud by pořadí mělo být opačné, tj. nejprve inkoustový tisk a poté tisk laserový, byly by „svrchu nasněžené“ právě na povrchu inkoustového tisku. Tisk viditelného obsahu listiny vznikl navíc nestandardním způsobem, neboť celý tištěný obsah nebyl vytištěn jediným průchodem inkoustovou tiskárnou, tedy v rámci jediné tiskové úlohy, jak by bylo přirozené, ale vznikl kompilací, neboť listina prošla inkoustovou tiskárnou dvakrát – k částečně vytištěnému textu byl následně dotištěn další obsah. Samostatným průchodem inkoustovou tiskárnou prošly na listině poslední dva řádky. Vzhledem k velmi těsnému umístění zejména posledního řádku a spontánního podpisu , Jméno žalované, se lze důvodně domnívat, že právě tyto dva tištěné řádky byly na listinu umístěny v pořadí až po tisku veškerého tištěného obsahu nad těmito řádky a současně až po podpisu, a to z důvodu, aby nedošlo k nežádoucímu překrytí tištěného textu a podpisu, neboť křížení podpisu a tisku by snadno odhalilo skutečné pořadí zápisu a tisku. Tištěný text nad posledními řádky listiny byl nejprve vytištěn a ukončen „v bezpečné vzdálenosti“ nad již vyhotoveným podpisem, aby poté samostatným průchodem tiskárnou byly doplněny poslední dva řádky, které však mají odlišnou vzdálenost/odsazení a zároveň jsou na papíru umístěny i odlišným způsobem („nakřivo“) než ostatní tištěný text. V bezprostředním okolí podpisu , Jméno žalované, na listině byly zjištěny reziduální stopy protlačeného zápisu (vrypu) z jiné listiny – pravděpodobně části jiného podpisu znějícího na jméno , Jméno žalované, ; délka, sklon i umístění vrypu je srovnatelné se spodním tahem v příjmení podpisu , jméno FO, na listině. Lze se důvodně domnívat, že podpis , Jméno žalované, mohl být na listinu původně vyhotoven během hromadného podepisování vícero listin na sobě (tzv. ve stohu), a to na prázdný list. Sporný podpis , Jméno žalované, na listině datovaný do roku 2005 má odlišné technicko-grafické provedení (tvar/provedení) než srovnávací podpisy z let 2005, resp. v intervalu 131 dní (zejm. na bankovních dokumentech a bankovní směnce z dané doby). Technicko-grafické vyhotovení sporného podpisu , Jméno žalované, samo o sobě vyvolává důvodné pochybnosti o skutečné dataci vyhotovení tohoto podpisu a ve shodě s ostatními nálezy nasvědčuje nepravdivosti datace listiny, tj. antidatování, a to bez ohledu na to, zda sporný podpis je či není pravým podpisem žalované, neboť sporný podpis může reálně pocházet z jiného období. Je velmi pravděpodobné, že sporný podpis byl vyhotoven s ohledem na shodu papíru listiny a skupinovou shodu tiskového zařízení listiny S1 se srovnávacími listinami v období časově blízkém letům 2017–2021.13 Pokud jde o to, že zadání a zpracování znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, bylo ze strany žalované avizováno po koncentraci řízení, zabýval se soud tím, zda lze koncentrační okamžik (který nastal uplynutím lhůty…) prolomit. Shledal, že se zde jedná o zákonný průlom koncentrace ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná takový posudek nemohla předložit bez své viny do okamžiku koncentrace, jelikož posudek reaguje na závěry posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který nebyl schopen odpovědět na otázku doby vzniku předmětné listiny.14 V rozsudku ze dne 17. dubna 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 22/1997, Nejvyšší soud vyslovil závěr, že v případě, kdy účastník popře pravost, respektive správnost soukromé listiny, pak platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. Navíc je to žalobce, kdo z listiny vyvozuje příznivé důsledky.15 Znalecké posudky , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (ten představovaný souhrnem písemně zpracovaného posudku a výslechu znalce) a , tituly před jménem, , jméno FO, (ten představovaný jen písemným vyhotovením, neboť strany výslech znalce nežádaly) soud považuje za úplné, neboť závěry v nich uvedené jsou náležitě odůvodněny, jsou v obou případech podloženy obsahem nálezu, znalecký úkol byl v obou případech vyčerpán. Oba znalci dále přihlédli ke všem skutečnostem, s nimiž se měli vypořádat, jejich závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpj 41/1979, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/1981, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001).16 Závěr soudu je následující.17 Žalobci se v řízení nepodařilo prokázat pravdivost soukromé listiny, o kterou opřel žalobu, neboť byla prokázána skutková verze žalované, že listina je nepravdivá. Přitom může platit jen jedna možnost: buď listina je pravdivá, nebo je nepravdivá.18 Závěry vyslovené znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, nejsou nijak v rozporu se závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, .19 Je zřejmé, že žalovaná na dané listině (listu papíru) zanechala svůj podpis. Nicméně s ohledem na okolnosti popsané a odbornými nálezy odůvodněné závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, je zřejmé, že listina trpí takovými vadami, že nelze učinit závěr, že by žalovaná projevila vůli v listině vyjádřenou. Tedy listina není způsobilá prokázat to, že by se žalovaná svým právním jednáním zavázala k vrácení daru v situaci, kdy její manželství s žalobcem skončí rozvodem.20 Jelikož soud v řízení přihlíží ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.), je potřebné věc zasadit i do kontextu jedné z otázek žalobce na znalce , tituly před jménem, , jméno FO, (zda je možné, aby laik pouhým okem viděl a poznal v listině zjištění, která byla předmětem posudku) a odpovědi znalce, že nikoliv. Předmětná listina je formulována jako jednostranné prohlášení. Čistě hypoteticky (sic!) by tedy mohla vzniknout tak, že by ji sestavila sama žalovaná a žalobci by ji již podepsanou předložila. Nicméně je v prvé řadě otázkou, proč by žalovaná takovou listinu sama vytvářela v době uvedené znalcem , jméno FO, (období let 2017–2021), kdy již zvažovala, či dokonce byla rozhodnuta se s žalobcem rozvést (a kdy s ní žalobce komunikoval často formou dopisů, dokonce zasílaných poštou), pokud listina měla pro ni nevýhodné účinky. Byla to ona, kdo se dvakrát domáhal rozvodu manželství. Soudu je z úřední činnosti (projednávání prvé žádosti o rozvod) známo, že žalovaná první řízení o rozvod manželství zahájila 24. 11. 2015, následně vzala žalobu zpět, a druhé řízení zahájila 10. 10. 2019 a pravomocně skončeno bylo 18. 5. 2020. Listinu držel a soudu předložil žalobce (navíc tvrdil, že vznikla ve dvou vyhotoveních), a pokud byla skutečně situace mezi účastníky taková, že žalovaná byla ochotna navenek vyjádřit vůli vrátit dar v případě rozvodu, mohl se žalobce vydat cestou například sepisu formou notářského zápisu. Ostatně nelze přehlédnout ani překvapení žalované z toho, že taková listina se poprvé objevuje v situaci, kdy bylo pravomocně skončeno řízení týkající se vrácení daru z jiných právních důvodů, v němž žalobce rozsáhle tvrdil jiné skutečnosti, které dle něj byly důvodem pro vrácení daru, aniž by zmínil, že rovněž byla ohledně režimu daru sepsána předmětná listina. Je třeba hlavně neopomenout i část srovnávacího materiálu předloženého znalci , jméno FO, (listiny N2, N3, N4, N5, N8, N9, N10, N14, tedy dopisy adresované žalobcem žalované) – autenticitu časovou i obsahovou těchto dokumentů žalobce nijak od obdržení posudku nezpochybnil (a neučinil tak ani u jiného srovnávacího materiálu). Pak tedy není posudku rozhodně na závadu to, že byl předložen žalovanou v režimu § 127a o.s.ř. a to, že srovnávací listiny předložila znalci , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, žalovaná jako adresátka takových listin.21 Přes vše, co soud uvádí v předchozím odstavci, platí to, co bylo uvedeno v odstavci 17; to jediné je pro rozhodnutí podstatné. Soud se jen v tomto odstavci snažil do kontextu zasadit výše uvedenou otázku žalobce a odpověď znalce na ni, aby bylo zřejmé, jak se s ní myšlenkově vypořádal, a to i ve vazbě na návrh žalobce na vypracování revizního znaleckého posudku, který pokládá za nadbytečný s ohledem na to, co uvádí v bodě 15.22 Tedy soud žalobu zamítl.23 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u zcela úspěšné žalované představovány odměnou advokáta dle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 a § 14 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu dvanácti úkonů právní služby, a to převzetí a první porady s klientkou, vyjádření k žalobě, účasti na jednání soudu dne 1. 2. 2022, nahlížení do spisu dne 22. 2. 2022, písemného vyjádření ve věci s návrhy důkazů, písemného stanoviska ve věci ze dne 20. 9. 2023, vyjádření k posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , účasti na jednání dne 15. 1. 2025, písemného stanoviska ke znaleckému posudku s návrhem na doplnění ze dne 18. 1. 2025, písemného návrhu na provedení důkazů výslechem svědků ze dne 18. 2. 2025 a účastí na jednáních soudu dne 17. 3. 2025 a 16. 6. 2025. Odměna za sedm úkonů učiněných do 31. 12. 2024 činí dle tarifní hodnoty 10 000 Kč vždy 2 500 Kč za úkon, tedy 17 500 Kč, a odměna za pět úkonů učiněných od 1. 1. 2025 činí dle tarifní hodnoty 30 000 Kč vždy 3 700 Kč za úkon, tedy 18 500 Kč. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 vyhlášky za výše specifikované úkony, a to sedmkrát 300 Kč a pětkrát 450 Kč, celkem 4 350 Kč. Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu náleží k těmto částkám i DPH ve výši 21 %, tedy částka 8 473,50 Kč. Dále jsou náklady představovány částkou, kterou žalovaná zaplatila znalci , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ve výši 382 008,13 Kč za zpracování posudku. S ohledem na výši této částky se soud zabýval účelností takto vynaložených nákladů. Shledal, že s ohledem na výsledek řízení (viz § 142 odst. 1 o.s.ř.), kdy žalovaná znaleckým posudkem dosáhla úspěchu ve sporu, jde bezpochyby o náklady účelně vynaložené. Žalovaná současně předložila i faktury, na základě nichž znalečné platila. Tyto obsahují vyúčtování, které by obstálo i v případě, že by o znalečném rozhodoval soud dle vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném. Proto soud uzavírá, že tyto náklady jsou účelně vynaložené. Ve smyslu § 17 odst. 1 citované vyhlášky bylo totiž vyúčtování přehledné a přezkoumatelné a obsahovalo náležitosti vztahující se k jednotlivým dílčím pracím a úkonům na posudku a využití konzultanta. Ve zbytku se žalovaná náhrady nákladů výslovně vzdala.24 V souladu s § 148 o.s.ř. uložil soud neúspěšnému žalobci zaplatit náklady, které stát platil (znalečné znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ).25 Lhůty k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.