17 C 374/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované , IČ IČO žalované se sídlem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce se sídlem Adresa Zástupce o zaplacení 423 300 Kč s příslušenstvím jako náhrady majetkové a nemajetkové újmy

I. Návrh, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 423 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a., a to- z částky 386 800 Kč od 29. 5. 2023 do 28. 11. 2023- z částky 423 300 Kč od 29. 11. 2023 do zaplacení,se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobce se svým žalobním návrhem domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu celkem 423 300 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že od prosince 2018 vykonával trest odnětí svobody ve Věznici , adresa, . Zde byl od 17. 6. 2019 pracovně zařazen ve vězeňské kuchyni (kuchyně pro odsouzené) – pracoviště 105, kde mu byla s účinností od 1. 4. 2020 stanovena měsíční odměna ve výši 7 300 Kč. Dne 14. 5. 2020 mělo být u žalobce provedeno orientační toxikologické vyšetření na přítomnost omamných a psychotropních látek, které odmítl. Toto bylo následně provedeno dne 15. 5. 2020 s pozitivním výsledkem na látku metamfetamin, což bylo pro žalobce velkým překvapením, neboť vědomě, o své vůli, předmětnou zakázanou látku neužil. Tato mu musela být jinou osobou vpravena do jídla, pití, či jinak podstrčena. Věznice , adresa, se však možným protiprávním postupem jiné osoby nezabývala a žalobce potrestala umístěním na „izolaci“ v době od 14. 5. 2020 do 8. 6. 2020 (od 2. 6. 2020 do 8. 6. 2020 byl na cele sám a bylo mu zamezeno otevírání okna a větrání). Proti žádnému z rozhodnutí o uložení kázeňského trestu (ze dne 25. 5. 2020 a 5. 6. 2020) žalobce stížnost nepodal. Dne 28. 5. 2020 byl žalobce vyřazen z pracoviště kuchyně a až do doby výstupu z výkonu trestu (2. 11. 2023) nebyl pracovně zařazen. Jiní odsouzení, též pozitivně testovaní na přítomnost metamfetaminu, přitom z pracoviště vyřazeni nebyli (např. , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , Anonymizováno, , , jméno FO, , adresa, , jméno FO, ), což nasvědčuje nerovnému zacházení s odsouzenými ze strany Věznice , adresa, .Umístnění na izolaci ve dnech od 14. 5. 2020 do 8. 6. 2020 (včetně souvisejících omezení) považoval žalobce za nesprávné a nezákonné rozhodnutí, za které požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 124 000 Kč, a to za prvních 19 dnů po 4 000 Kč/1 den a za dalších 6 dnů po 8 000 Kč/1 den (na izolaci byl sám od 2. 6. 2020, navíc neměl možnost otevírat okno a větrat, ačkoli se tohoto domáhal).Nesprávným a nezákonným vyřazením z pracoviště kuchyně a následným nepřidělením práce pak žalobci vznikla i majetková újma ve výši 299 300 Kč spočívající v ušlé mzdě za dobu od 28. 5. 2020 do 2. 11. 2023, tj. za 41 měsíců po 7 300 Kč. Za nezákonný tento postup považoval žalobce proto, že pokud byl pracovně zařazen a mohl pracovat, byla žalovaná povinna mu toto umožnit. Pracovní návyky jsou totiž jedním z nástrojů nápravy odsouzeného a dosažená mzda může sloužit k náhradě škody, kterou odsouzený event. způsobil. Přemístění žalobce do Věznice , adresa, – , jméno FO, od 8. 6. 2020 do 25. 8. 2020 bylo v rozporu s právním předpisem, neboť v této nebyl žalobce vyslýchán (vyslechnut již byl 3. 6. 2020 a 25. 11. 2021) a nebyl tedy naplněn důvod pro přemístění za účelem provádění úkonů v rámci běžícího trestního řízení. Účel, resp. prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu nemůže být naplňován tehdy, pokud je odsouzený přemístěn do věznice, kde již jeho zaměstnávání možné není. Takto byl žalobce přemístěn dne 27. 8. 2020 do Věznice , adresa, , kde nebyl zaměstnán, přičemž žádný výchovný vliv, kterého by mělo být tímto přemístěním dosaženo, žalovanou specifikován nebyl. Pokud ve Věznici ve , adresa, (do této byl přemístěn z Věznice , adresa, ) žalobce chodil do školy, bylo tomu tak proto, že zde nemohl pracovat.K žalovanou vznesené námitce promlčení žalobce uvedl, že u nemajetkové újmy by mělo být vycházeno z obecné tříleté promlčecí lhůty. Ohledně majetkové újmy nárok uplatnil 28. 5. 2023 a žalobu podal do šesti měsíců od tohoto data. Navíc požadovaná částka sestává z jednotlivých měsíčních plnění, ohledně kterých běží promlčecí lhůta samostatně. Ani jeden z nároků tak nemůže být promlčen.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu v celém rozsahu. Potvrdila, že dne 28. 5. 2023 jí byla prostřednictvím , Jméno advokátky, doručena žádost žalobce o náhradu škody a nemajetkové újmy v částce 386 800 Kč. K žádosti bylo připojeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích č.j. 17 Nc 7001/2022 – 7, které nebylo ani k výzvě žalované doplněno plnou mocí udělenou žalobcem dané advokátce pro předběžné projednání jeho nároku a ani jinými důkazy k prokázání existence tvrzeného nároku. Mimosoudní projednání nároku tak bylo ukončeno s tím, že tento nebyl řádně uplatněn k tomu oprávněnou osobou.Žalovaná potvrdila, že žalobce byl pracovně zařazen od 17. 6. 2019 do 28. 5. 2020 na pracovišti kuchyně pro odsouzené. Odtud byl dne 28. 5. 2020 vyřazen z důvodu vedení kázeňského řízení proti jeho osobě (dne 14. 5. 2020 se odmítl podrobit orientačnímu toxikologickému vyšetření a dne 15. 5. 2020 byla orientačním toxikologickým testem u žalobce prokázána přítomnost metamfetaminu). Za odmítnutí vyšetření dne 14. 5. 2020 byl žalobci dne 25. 5. 2020 uložen kázeňský trest (celodenní umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů nepodmíněně – sp. zn. , var. symbol, ). Za přítomnost návykových látek byl žalobci dne 5. 6. 2020 uložen kázeňský trest (celodenní umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů nepodmíněně – sp. zn. , var. symbol, ). Ani proti jednomu z daných rozhodnutí nepodal žalobce stížnost, ačkoli tak učinit mohl, nevyužil tedy v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků k ochraně jeho práv, které mu zákon poskytuje a již proto mu nárok na náhradu škody nemohl vzniknout (§ 8 odst. 3 z.č. 82/1998 Sb.). Od 14. 5. 2020 byl tak žalobce umístěn na samostatné ubytování, odkud byl dne 8. 6. 2020 přemístěn do Vazební věznice , adresa, – , jméno FO, . Následná stížnost žalobce ze dne 16. 2. 2021 podaná na Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, která se mimo jiné týkala skutečností, jež jsou předmětem tohoto sporu, byla vyhodnocena jako nedůvodná, což bylo žalobci sděleno podáním ze dne 29. 4. 2021. Uvedená rozhodnutí nebyla jako pravomocná zrušena či změněna příslušeným orgánem, v důsledku čehož je nelze považovat za nezákonná ve smyslu § 8 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. Konečně ohledně žalobcem tvrzenému nároku na nemajetkovou újmu vznesla žalovaná námitku promlčení s tím, že tento nebyl uplatněn v zákonné šestiměsíční lhůtě, když k újmě mělo dojít v období do 8. 6. 2020, přičemž žádost o odškodnění byla žalované doručena až dne 28. 5. 2023 (§ 32 odst. 3 z.č. 82/1998 Sb.).Ohledně nároku na náhradu škody za ušlou mzdu v důsledku vyřazení žalobce z pracoviště kuchyně vznesla žalovaná též námitku promlčení s tím, že k vyřazení žalobce došlo dne 28. 5. 2020, nárok z tohoto titulu byl u žalované uplatněn dne 28. 5. 2023. Od tohoto data došlo k stavení promlčecí lhůty dle § 35 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb., nejdéle na dobu 6 měsíců, a nejzazším termínem pro podání žaloby tak byl den 28. 11. 2023, přičemž řízení bylo u soudu zahájeno až dne 29. 11. 2023. Navíc byl z daného titulu u žalované uplatněn nárok ohledně částky 262 800 Kč, namísto žalobou uplatněných 299 300 Kč. Ohledně částky 36 500 Kč tak u žalované nárok vůbec uplatněn nebyl, tedy nebyla splněna obligatorní podmínka pro podání žaloby.

3. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích č.j. 17 Nc 7001/2022 – 7 ze dne 30. 3. 2022 bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a pro sepis žaloby a následující řízení ustanovena zástupkyně, advokátka , Jméno advokátky, .

4. Dopisem ze dne 28. 5. 2023 , Jméno advokátky, jménem žalobce uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 124 000 Kč (za umístnění žalobce na izolaci v období od 14. 5. 2020 do 8. 6. 2020) a majetkové újmy ve výši 262 800 Kč (jako náhradu mzdy za dobu od 28. 5. 2020 do 28. 5. 2023, tj. 36 měsíců po 7 300 Kč). Celkem se jednalo o částku 386 800 Kč.Přijetí žádosti o odškodnění dne 28. 5. 2023 bylo žalovanou potvrzeno dopisem ze dne 29. 5. 2023 adresovaným , Jméno advokátky, .Přípisem ze dne 4. 9. 2023 byla , tituly před jménem, , jméno FO, vyzvána k předložení plné moci pro zastupování žalobce a dalších důkazů k posouzení uplatněného nároku.Dopisem ze dne 8. 3. 2024 bylo , tituly před jménem, , jméno FO, žalovanou sděleno, že s ohledem na nepředložení plné moci pro zastupování žalobce a nedoložení odpovídajících důkazů nebyl nárok považován za řádně uplatněný k tomu oprávněnou osobou, v důsledku čehož nemohlo být přistoupeno k jeho věcnému projednání.

5. Dle potvrzení Vězeňské služby ČR ze dne 23. 12. 2019 byla žalobci s účinností od 1. 1. 2020 stanovena odměna za práci ve výši 7 300 Kč měsíčně.

6. Dle sdělení Vazební věznice , jméno FO, byl žalobce v této umístěn z důvodu koluzní vazby od 8. 6. 2020 do 25. 8. 2020, přičemž nebyl pracovně zařazen.Ze zprávy Věznice , adresa, soud zjistil, že v této byl žalobce umístěn od 27. 8. 2020 do 2. 9. 2021, přičemž nebyl pracovně zařazen (byl veden jako čekatel na vhodné pracovní zařazení), když pracovní pozice pro odsouzené jsou početně omezeny a pracovní zařazení ovlivňuje značné množství faktorů.Zprávou Věznice , adresa, vzal soud za prokázané, že do této byl žalobce přemístěn dne 3. 9. 2021. Věznění bylo ukončeno dne 2. 11. 2023. Žalobce nebyl pracovně zařazen z důvodu zařazení do vzdělávacích programů.

7. Z vyřízení stížnosti ze dne 29. 4. 2021 (podepsán Vrchní státní rada , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, Vězeňské služby ČR) soud zjistil, že tímto bylo reagováno na stížnost žalobce ohledně postupu Věznice , adresa, , kdy byl dne 14. 5. 2020 pozitivně testován na drogy, které údajně vědomě nepožil (zřejmě mu byly někým „podstrčeny“), za což mu byl účelově (zřejmě s cílem oddělit jej od bratra , jméno FO, ) uložen kázeňský trest (umístění do izolace) a vyřazen z pracoviště kuchyně.Žalobci bylo sděleno, že odmítnutím podrobit se orientačnímu toxikologickému vyšetření dne 14. 5. 2020 (neodevzdáním vzorku moči) jednal v rozporu s § 28 odst. 2 písm. n) z.č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, za toto mu byl uložen kázeňský trest celodenní umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů – nepodmíněně. Proti danému rozhodnutí žalobce stížnost nepodal, tedy nevyužil řádný opravný prostředek, ačkoli tak učinit mohl.K pozitivnímu orientačnímu toxikologickému vyšetření s pozitivním výsledkem na metamfetamin dne 15. 5. 2020 bylo žalobci dále sděleno, že k tvrzení o tom, že mu zakázaná látka byla „podstrčena“ nenavrhl žádné důkazy. Žalobce tedy jednal v rozporu s § 28 odst. 3 písm. b) z.č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, za toto mu byl uložen kázeňský trest celodenní umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů – nepodmíněně. Proti danému rozhodnutí žalobce stížnost nepodal, tedy nevyužil řádný opravný prostředek, ačkoli tak učinit mohl.K vyřazení z pracoviště kuchyně dne 28. 5. 2020 bylo konstatováno, že k tomuto došlo s ohledem na opakované protiprávní jednání žalobce.Konečně k přemístění k dalšímu výkonu trestu odnětí svobody dne 27. 8. 2020 do Věznice , adresa, došlo za účelem prohloubení výchovného vlivu v souladu s § 10 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody.Stížnost žalobce tak byla shledána nedůvodnou.

8. Ze zprávy Vězeňské služby ČR ze dne 6. 6. 2024 soud zjistil, že ve Věznici , adresa, žalobce vykonával trest od 4. 12. 2018. Od 14. 5. 2020 do 8. 6. 2020 byl umístěn na krizové cele (v souladu s § 50 odst. 2 ŘVTOS). Dne 8. 6. 2020 byl na základě žádosti o přemístění vydané státním zástupce Krajského státního zastupitelství v , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, přemístěn do Vazební věznice , adresa, - , jméno FO, , odkud byl dne 25. 8. 2020 přemístěn zpět do Věznice , adresa, . Zde byl od 25. 8. 2020 od 27. 8. 2020 opět na krizové cele. Dne 27. 8. 2020 byl za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu v souladu s § 10 odst. 1 písem. b) vyhl. č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, přemístěn do Věznice , adresa, .Dne 8. 6. 2020 obdržela Věznice , adresa, usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání odst. , Jméno žalobce, (a dalších osob) jako obviněného, a to za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a),b), odst. 3 písm. b) tr. zák., zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 2, odst. 4 písm. a), b) tr. zák., zvlášť závažného zločinu účast na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 tr. zák., přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zák., přičemž tohoto jednání se měl ods. , Jméno žalobce, dopouštět v rámci VTOS ve Věznici , adresa, v době od počátku března 2019 do konce května 2020.

9. Ze Spisu kázeňského řízení vedeného ohledně žalobce soud zjistil následující:- dle záznamu o kázeňském přestupku odmítl žalobce dne 14. 5. 2020 odevzdat vzorek tělních tekutin (moč) pro orientační toxikologické vyšetření s odůvodněním „nešlo mi to“, čímž porušil § 28 odst. 2 písm. n) z.č. 169/1999; za toto mu byl uložen dle § 46 odst. 3 písm. g) z.č. 169/1999 Sb. kázeňský trest - celodenní umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů – nepodmíněně (rozhodnutí , var. symbol, ze dne 25. 5. 2020);- dle protokolu o provedeném orientačním toxikologickém vyšetření moče ze dne 15. 5. 2020, výsledku toxikologického vyšetření Nemocnice Pardubického kraje ze dne 1. 6. 2020 a záznamu o kázeňském přestupku ze dne 5. 6. 2020 byly v moči žalobce prokázány návykové látky – amfetamin a metamfetamin, přičemž žalobce požití daných látek popřel; za toto porušení § 28 odst. 1 z.č. 169/1999 Sb. mu byl uložen dle § 46 odst. 3 písm. g) z.č. 169/1999 Sb. kázeňský trest - celodenní umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů – nepodmíněně (rozhodnutí , var. symbol, ze dne 5. 6. 2020);- podáním ze dne 8. 6. 2020 č.j. , spisová značka, požádal , tituly před jménem, , jméno FO, , státní zástupce Krajského státního zastupitelství v , adresa, , o přemístění žalobce do Vazební Věznice , adresa, – , jméno FO, (s odkazem na rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 6. 2020 č.j. 4 Nt 510/2020 – 5, resp. 4 Nt 511/20020 – 4, kterým byli obv. , jméno FO, a obv. , Jméno žalobce, omezeni ve výkonu trestu odnětí svobody a s odkazem na vyrozumění Věznice , adresa, ze dne 5. 6. 2020, podle kterého bylo možnost zajistit uložená omezení toliko ve vazební věznici) s tím, že ve Vazební Věznici v , adresa, vykonával vazbu jeho otec a současně spoluobviněný , jméno FO, a nebylo vhodné umístnění obou osob v jedné vazební věznici;- dne 27. 5. 2020 bylo odbornou komisí Věznice , adresa, doporučeno vyřazení , Jméno žalobce, ze střeženého pracoviště vnitřního provozu - kuchyně pro odsouzené z důvodu vedení kázeňského řízení proti odsouzenému pro důvodné podezření ze spáchání kázeňského přestupku (14. 5. 2020 odmítnutí podrobit se orientačnímu toxikologickému vyšetření a dne 15. 5. 2020 pozitivní orientační test na přítomnost omamných a psychotropních látek – metamfetamin);- k žádosti o přemístění odsouzeného ze dne 25. 8. 2020 bylo přemístění žalobce doporučeno vychovatelem a schváleno řediteli věznic, a to na základě dohody ředitelů za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu dle § 10 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 345/1999 Sb.

10. Ze zprávy Vězeňské služby ČR ze dne 25. 7. 2024 soud zjistil, že odsouzený- , jméno FO, byl dne 14. 5. 2020 pozitivně testován na amfetamin a metamfetamin, dne 17. 6. 2022 se odmítl podrobit vyšetření, zda užil návykovou látku; z pracoviště kuchyně vyřazen nebyl;- , právnická osoba, se dne 4. 7. 2019 odmítl podrobit vyšetření, zda užil návykovou látku; z pracoviště kuchyně vyřazen nebyl;- , jméno FO, byl dnem 14. 5. 2020 vyřazen z pracoviště kuchyně z důvodu pozitivity na THC a metamfetamin;- , jméno FO, se dne 10. 1. 2019 podrobil orientačnímu toxikologickému vyšetření s pozitivním výsledkem na tramadol, z pracoviště kuchyně vyřazen nebyl.

11. Dle protokolu o výslechu obviněného byl , Jméno žalobce, dne 3. 6. 2020 vyslýchán generální inspekcí bezpečnostních sborů (trestní stíhání pro zločin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými látkami, psychotropními látkami a jedy, zločin legalizace výnosů z trestné činnosti a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání).Dle protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 11. 2021 konaném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 121/2021 byl tohoto dne , Jméno žalobce, vyslýchán jako obžalovaný.

12. Podle z. č. 82/1998 Sb.:- § 1 odst. 1 odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci;- § 3 stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní zprávy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona;- § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávním úředním postupem;- § 6 odst. 1 ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad");- § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce;- § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě;- § 14 odst. 1 se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 tohoto ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu;- § 15 odst. 1 přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 tohoto ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen;- § 31a odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo;- § 32 odst. 1 nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Dle odst. 3) nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo;- § 35 odst. 1 promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

13. Podle z. č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody ve znění do 30. 9. 2020:- § 2 odst. 1 trest může být vykonáván jen takovým způsobem, který respektuje důstojnost osobnosti odsouzeného a omezuje škodlivé účinky zbavení svobody; tím však nesmí být ohrožena potřeba ochrany společnosti. Dle odst. 2 tohoto ustanovení s odsouzenými ve výkonu trestu se musí jednat tak, aby bylo zachováno jejich zdraví, a pokud to doba výkonu trestu umožní, podporovaly se takové postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k návratu do společnosti a umožní vést po propuštění soběstačný život v souladu se zákonem;- § 27 odst. 4 o omezeních, jež budou uplatněna vůči odsouzenému ve výkonu trestu, proti němuž je vedeno trestní stíhání, a jsou-li splněny důvody vazby, rozhoduje soud podle zvláštního zákona;- § 29 odst. 1 odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud je k práci zdravotně způsobilý. Dle odst. 2 při zaměstnávání a vzdělávání odsouzených věznice zajišťuje a) zařazování odsouzených do práce odpovídající jejich zdravotní způsobilosti s přihlédnutím k jejich odborným znalostem a dovednostem včetně způsobilosti poskytovat zdravotní služby, b) odměňování odsouzených za práci, c) vytváření podmínek pro to, aby odsouzení mohli získat a zvyšovat si svoji pracovní kvalifikaci a rozšiřovat si svoji všeobecnou informovanost.

14. Podle nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 42/2015:- § 5 odst. 3 písm. a), e) je podkladem pro přemísťování odsouzeného do jiné věznice pověřeným zaměstnancem zadaný požadavek do informačního systému, který kromě stanovených údajů musí obsahovat i termín a důvody jeho přemístění, kterými jsou např. bezpečností důvody či dohoda ředitelů věznic.

15. Podle vyhl. č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění do 30. 9. 2020:- § 9 odst. 1 písm. b) se odsouzený přemístí na přechodnou dobu do jiné věznice na příkaz státního zástupce nebo předsedy senátu, který potřebuje odsouzeného vyslechnout, písm. c) není-li možné ve věznici, kde odsouzený vykonává trest, zabezpečit uplatnění přiměřených omezení ve smyslu § 27 odst. 4 zákona,- § 10 odst. 1 písm. b) se odsouzený přemístí do jiné věznice na dobu nikoliv přechodnou po vzájemné dohodě ředitelů věznic stejného základního typu a stupně zabezpečení věznice s ostrahou uplatňujících obdobné programy zacházení s odsouzenými za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu nebo na základě kladného rozhodnutí o žádosti odsouzeného nebo jemu blízkých osob.

16. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh není důvodný.V dané věci žalovaná namítla, že uplatnění nároku u soudu nepředcházelo řádné uplatnění nároku u příslušného orgánu (§ 6 a § 14 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb.). Soud však má zato, že uplatnění nároku soudem ustanoveným zástupcem bylo jménem žalobce provedeno řádně.Ohledně žalobcem uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a z.č. 82/1998 Sb. (za umístnění na izolaci ve dnech od 14. 5. 2020 do 8. 6. 2020, včetně souvisejících omezení), tj. co do částky 124 000 Kč, soud s ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení, žalobní návrh zamítl, když o dané nemajetkové újmě se žalobce dozvěděl každý jednotlivý den, kdy byl umístěn na izolaci, přičemž žalobní návrh byl soudu doručen až dne 29. 11. 2023, tedy po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty stanovené pro uplatnění nároku (§ 32 odst. 3 z.č. 82/1998 Sb.), jež dle názoru soudu začala plynout nejpozději dnem 9. 6. 2020 a skončila tak dnem 9. 12. 2020.Za nesprávný úřední postup (vyřazení z pracoviště kuchyně a následné nepřidělování práce), z jehož titulu je žalobcem plnění - náhrada škody ve výši 299 300 Kč - požadováno, je praxí považováno porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pro založení odpovědnosti státu je třeba kumulativně splnit tři předpoklady, kterými jsou nesprávný úřední postup, vzniklá újma a příčinná souvislost mezi těmito dvěma atributy.V dané věci nebylo sporu o tom, že dne 14. 5. 2020 se žalobce odmítl podrobit orientačnímu toxikologickému vyšetření a tohoto dne byl umístěn na izolaci, dne 15. 5. 2020 u něho byla orientačním toxikologickým testem prokázána přítomnost metamfetaminu, dne 25. 5. 2020 mu byl uložen kázeňský trest (celodenní umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů nepodmíněně), proti kterému nepodal stížnost, a dnem 28. 5. 2020 byl vyřazen z pracoviště kuchyně. Kázeňským spisem bylo prokázáno, že z pracoviště kuchyně byl žalobce vyřazen právě z důvodu vedení kázeňského řízení proti jeho osobě (pro odmítnutí podrobit se orientačnímu toxikologickému vyšetření a následnému prokázání přítomnosti metamfetaminu), a to po přechozím projednání a doporučením vydaném dne 27. 5. 2020 odbornou komisí Věznice , adresa, . Pokud tedy žalobce požaduje náhradu škody za mzdu ušlou mu v důsledku vyřazení z pracoviště kuchyně, pak za prvotní počin žalované, který tomuto přecházel, lze považovat rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 25. 5. 2020 (umístění žalobce do uzavřeného oddílu na 20 dnů nepodmíněně), podle kterého žalobce práci v kuchyni objektivně ani vykonávat nemohl. Proti tomuto rozhodnutí však žalobce nepodal stížnost, nevyužil tedy v zákonem stanovené lhůtě všech procesních prostředků k ochraně jeho práv, které mu zákon poskytuje, a proto mu nárok na náhradu škody nemohl ve smyslu § 8 odst. 3 z.č. 82/1998 Sb. vzniknout. Jakoukoli práci ve Věznici , adresa, by pak žalobce nemohl najisto vykonávat v době od 8. 6. 2020 do 25. 8. 2020 kdy, jak bylo prokázáno zprávou Vězeňské služby ČR, byl na základě žádosti o přemístění vydané státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, přemístěn do Vazební věznice , adresa, - , jméno FO, , odkud byl dne 25. 8. 2020 přemístěn zpět do Věznice , adresa, . Jak vyplývá ze žádosti , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 8. 6. 2020 (č.j. 3 KVZ 8/2020 – 53), bylo přemístění žalobce požadováno s ohledem na rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, ze dne 4. 6. 2020 č.j. 4 Nt 510/2020 – 5, resp. 4 Nt 511/20020 – 4 (kterým byli obv. , jméno FO, a obv. , Jméno žalobce, omezeni ve výkonu trestu odnětí svobody), a s odkazem na vyrozumění Věznice , adresa, ze dne 5. 6. 2020 (podle kterého bylo možno zajistit uložená omezení toliko ve vazební věznici s tím, že ve Vazební Věznici v , adresa, vykonával vazbu otec žalobce a současně spoluobviněný , jméno FO, a nebylo vhodné umístnění obou osob v jedné vazební věznici). Dle názoru soudu tak není rozhodné, že ve Vazební věznici , adresa, – , jméno FO, nebyl žalobce vůbec vyslýchán, když nezbytnými omezeními (odpovídajícími příslušnému důvodu vazby) ve smyslu § 9 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 345/1999 Sb. mohou být např. zákaz volného pohybu mimo věznici, zákaz styku s určitými osobami z řad spoluodsouzených, nezařazování do práce, omezení návštěv, kontrola korespondence. Přemístění žalobce do Vazební Věznice , adresa, – , jméno FO, tak soud nepovažuje za nesprávný úřední postup ve smyslu 5 z.č. 82/1998 Sb.Ze shora uvedených zákonných ustanovení (např. § 29 odst. 1 z. č. 169/1999 Sb.) sice vyplývá, že odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, že při zaměstnávání a vzdělávání odsouzených věznice zajišťuje jejich zařazování do práce odpovídající jejich zdravotní způsobilosti s přihlédnutím k jejich odborným znalostem a dovednostem, že má vytvářet podmínky pro to, aby odsouzení mohli získat a zvyšovat si svoji pracovní kvalifikaci a rozšiřovat si svoji všeobecnou informovanost. Dle názoru soudu však nelze dovodit nárok odsouzeného na pracovní zařazení, a to ani za situace, kdy již pracovně zařazen byl, a z pracoviště byl po nějakou dobu důvodně vyřazen. Obecně na věznici nelze požadovat, aby odsouzeného zařadila do zaměstnání za situace, kdy pro něho zaměstnání k dispozici nemá, či za situace, kdy byl, jako např. v tomto konkrétním případě, původně zaměstnán a pominula překážka, pro kterou byl ze zaměstnání vyřazen. Po vyřazení žalobce z pracoviště musel být nahrazen jiným odsouzeným a pro jeho případné další zaměstnávání by tak musel být z pracoviště vyřazen odsouzený, který jej nahradil a který by se svému vyřazení mohl též bránit. Z tohoto pohledu pak není rozhodné ani to, že žalobce byl následně přeřazen z Věznice , adresa, do jiné věznice, kde též nemohl být pracovně zařazen.Vyřazení žalobce z pracoviště kuchyně, resp. jeho následné nezařazení do zaměstnání, tak, soud neshledal nesprávným úředním postupem a žalobní návrh zamítl i ohledně částky 299 300 Kč.

17. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Náklady žalované byly představovány paušální náhradou za pět úkonů, tj. písemné vyjádření ve věci ze dne 12. 3. 2024 a 27. 8. 2024, účast při jednání soudu dne 12. 6. 2024 a 21. 8. 2024, 1x příprava na jednání po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb.