20 C 52/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, narozený dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno posledně bytem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka, advokátkou se sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 14 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 4 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 290 Kč od 16. 7. 2022 do zaplacení se návrh zamítá.

III. Advokátce Jméno opatrovníka se za výkon funkce opatrovníka žalovaného přiznává odměna ve výši 5 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč, tj. celkem 6 000 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v adresa-625561/0710 pod VS var. symbol náklady řízení za zastoupení žalovaného ve výši 3 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou proti žalovanému dne 6. 10. 2023 domáhala zaplacení částky 14 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 16. 7. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost Emmas právnická osoba., IČ IČO, uzavřela dne 15. 6. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru, který mu byl poskytnut ve výši 10 000 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději dne 15. 7. 2022, což se však nestalo. Předmětem žalobního návrhu byla nesplacená jistina úvěru 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 994,11 Kč a úrok 295,89 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách věřitele www.creditgo.cz . Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností dle výše uvedeného. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Na bankovní účet žalovaného č. č. účtu byl úvěr žalovanému vyplacen 15. 6. 2022 pod VS var. symbol, což odpovídalo rodnému číslu žalovaného. Žalovaný však podmínky smlouvy neplnil, na splátku úvěru neuhradil ničeho, byl upomínán k úhradě dluhu. Pro případ, že by soud nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně návrh v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2023.

2. Z důvodu neznámého pobytu žalovaného, který byl, resp. dosud je v pátrání Policie ČR, byl tomuto ustanoven opatrovník usnesením ze dne 2. 8. 2024, č.j. spisová značka, který jej v tomto řízení zastupoval, a to advokátka Jméno opatrovníka.

3. Opatrovník žalovaného k věci uvedl, že žalobkyně nepodložila svá tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, ta nebyla před poskytnutím úvěru posouzena řádně a smlouva o spotřebitelském úvěru je tak absolutně neplatná. Dále nebylo nikterak prokázáno, že smlouvy uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně právě žalovaný a že byl majitelem účtu č. č. účtu byl právě žalovaný. Z těchto důvodů bylo navrhováno zamítnutí žaloby.

4. Z jednání nařízeného na dne 15. 10. 2024 se zástupce žalobkyně omluvil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti, resp. i v nepřítomnosti žalobkyně.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. spisová značka ze dne 15. 6. 2022 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně společnost Emma´s credit s.r.o. a žalovaný uzavřeli uvedeného dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla uvedené společnost poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr vč. úroku 295,89 Kč do 30 dnů, tj. do 15. 7. 2022, spolu s poplatkem za sjednání úvěru 1 397,94 Kč, a to v jedné splátce. Platby měly být činěny pod VS odpovídajícím rodnému číslu úvěrovaného (žalovaného) – 9907231466, účet žalovaného byl č. č. účtu. Mezi účastníky smlouvy byla dále ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z celkové dlužné částky v případě prodlení s úhradou dlužné splátky, dále též smluvní úrok ze smlouvy ve výši 36 % ročně a účelně vynaložené náklady vzniklé úvěrujícímu v důsledku prodlení úvěrovaného (žalovaného) s úhradou dlužné částky úvěru.

11. Z potvrzení o platbě a po provedení transakce soud zjistil, že z účtu č. č. účtu byla dne 15. 6. 2022 provedena platba 1 Kč a na uvedený účet bylo téhož dne zasláno společností Emma´s credit s.r.o. 10 000 Kč pod VS var. symbol.

12. Zprávou právnická osoba. bylo prokázáno, že majitelem účtu č. č. účtu byl v měsíci červnu 2022 žalovaný a na účtu byla pod VS var. symbol v témže období evidována platba 10 000 Kč od Emma’s právnická osoba.

13. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvami o postoupení pohledávek vč. seznamů postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 19. 8. 2023 odeslaným žalovanému dle podacího lístku téhož dne, a to spolu s výzvou k úhradě s upozorněním na možné soudní řízení.

14. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce proto v souladu s § 433 o.z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Z rozsudku SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

17. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

18. Právní předchůdce žalobkyně, jakožto poskytovatel úvěru nijak nezkoumal majetkové poměry žalovaného, žalobkyně nepředložila žádné doklady, které by prokazovaly příjmy či výdaje žalovaného. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, ověřovala či vyžadovala doložení důkazů prokazujících příjmy a výdaje žalovaného, na tyto skutečnosti rezignovala. Žádné listiny k tomuto předloženy ani označeny jako důkaz nebyly. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp.zn. spisová značka ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly nijak zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., dle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od jejího právního předchůdce obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. žalovaný neuhradil ničeho.

19. Další námitky žalované strany byly vyvráceny. Na základě zprávy banky bylo postaveno na jisto, že účet zmiňovaný v návrhu byl v rozhodném období účtem žalovaného, z něho byla zaslána částka 1 Kč a prokázána tak existence tohoto účtu, a bylo prokázáno, že na tento účet byla zaslána částka 10 000 Kč odpovídající sjednanému úvěru.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, splaceno nebylo ničeho. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku poskytnuté jistiny, tj. na 10 000 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 o.z.).

21. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka).

22. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl (výrok II.).

23. Ve sporu byl s přihlédnutím k pětinásobku ročního požadovaného plnění úspěšnější žalovaný, a to z 60 %. Žalovanému byl ustanoven k jeho zastupování opatrovník z řad advokátů, jeho odměnu a hotové výdaje hradí stát (§ 140 odst. 2 o.s.ř.). Procesně neúspěšnější žalobkyně je povinna nahradit státu 60 % nákladů řízení spočívajících v zastoupení žalovaného, a to z odměny advokátky za převzetí vč. přípravy zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu. Za jeden úkon právní služby tak dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží opatrovnici žalovaného 1 700 Kč a dále pak dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za každý uvedený úkon 300 Kč. Celkem tak náleží opatrovníku žalovaného 6 000 Kč (výrok III.) a žalobkyni byla uložena ve výroku IV povinnost nahradit státu za toto 60 % z přiznané odměny za zastupování žalovaného, což činí celkem 3 600 Kč (§ 142 odst. 2 a 148 odst. 1 o.s.ř.).

24. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena jako zákonná třídenní ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro jiný postup. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná požádat soud o výkon rozhodnutí/exekuci. Pokud nebude soudní poplatek dle výroku III. uhrazen do 30 dnů po marném uplynutí lhůty jeho splatnosti, předá soud pohledávku k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu - Celnímu úřadu pro Pardubický kraj, Pardubice.