23 C 139/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudcem JUDr. Lukášem Kratochvílem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO , sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví <b>I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení) v části [územní celek], k pozemku parc. č. [číslo] a k pozemku parc. [číslo] to vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], [anonymizováno] [územní celek], okres [okres], se zrušuje.</b> <b>II. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení) v části [územní celek], k pozemku parc. č. [rok] a k pozemku parc. [číslo] to vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], [anonymizováno] [územní celek], okres [okres], se vypořádává přikázáním předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 7 422 222 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>IV. [Výroky IV. a V. změněny usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č.j. 27 Co 26/2022-209] [anonymizována tři slova] [země] [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova].</b> <b>V. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [částka] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova].</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 6. 2020 domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] blíže specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále navrhla, aby byly výše uvedené nemovitosti přikázány do jejího výlučného vlastnictví a zároveň byla zavázána vyplatit žalované částku odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 15/27 na předmětných nemovitostech, když nakonec akceptovala částku 7 422 222 Kč, vycházeje přitom z aktualizovaného znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], [IČO], pod [číslo] [rok] ze dne 18. 5. 2021, který ocenil nemovitosti na částku 13 360 000 Kč. Žalobkyně s odkazem na svoje omezené finanční možnosti nejprve na takto vysokou částku nebyla schopna přistoupit, proto v průběhu řízení vážně zvažovala variantu reálného rozdělení společné věci, když tuto možnost připustil i zástupce znaleckého ústavu. Žalobkyně i přes opakovaně prezentované výhrady ke znaleckému posudku a k postupům zpracovatele a žalované jako zadavatele, za účelem rychlého vyřešení sporu, tyto závěry týkající se ceny byla ochotna přijmout. Žalobkyně má k nemovitostem letitý osobní vztah, její první nabývací titul je z 18. 1. 1999, dlouhodobě obývá spolu se syny byt v prvém nadzemním podlaží domu, první nabývací titul žalované je výrazně pozdější (z 1. 3. 2017). Žalovaná pouze využila situace, kdy dočasně nebylo v občanském zákoníku uzákoněno tzv. předkupní právo spoluvlastníka nemovitosti. Žalobkyně se snažila o mimosoudní vyřešení sporu, když žalovaná zbytečně vztahy mezi účastníky eskalovala a žalobkyni fakticky přiměla, aby i za cenu prodeje majetku, k němuž měla hluboký osobní vztah, získala finanční prostředky k vyplacení, což pro ni bylo extrémně náročné. Žalobkyně prokázala potvrzením [právnická osoba], že je dostatečně solventní k výplatě vypořádacího podílu vůči žalované. Ohledně nákladů řízení žalobkyně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 22 Cdo 2100/2017 s poukazem na zásadu procesního úspěchu požadovala jejich přiznání vůči žalované straně a rovněž tak uložení povinnosti žalované nahradit státu zálohované znalečné.

2. Žalovaná na počátku řízení souhlasila se zrušením podílového spoluvlastnictví i s tím, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do vlastnictví žalobkyně, která zaplatí žalované na vypořádání podílu částku dle znaleckého posudku předloženého stranou žalovanou, a to částku 7 222 220 Kč (dle posudku [číslo]). Variantu reálného rozdělení nemovitostí žalovaná odmítala i s poukazem na nezájem žalobkyně do nemovitostí investovat a vážné neshody mezi stranami v otázkách správy společné věci. Následně žalovaná přehodnotila svoje stanovisko a navrhla (dne 7. 10. 2021 - č.l. 141), aby předmětné nemovitosti, o které se dlouhodobě stará a spravuje je, byly přikázány do jejího vlastnictví s tím, že žalobkyni uhradí vypořádací podíl ve výši 5 937 778 Kč dle aktualizovaného znaleckého posudku ([číslo] 2021 ze dne 18. 5. 2021). Žalovaná zdůraznila, že byla ochotna od počátku řízení převést svůj podíl na žalobkyni. Žalobkyně však účelově soudní řízení prodlužovala, když nesouhlasila s cenou a nebyla schopna předložit avizovaný oponentní znalecký posudek. Žalovaná s poukazem na dynamickou situaci na trhu s nemovitostmi, navrhla ještě aktualizovat poslední posudek z května 2021 s tím, že rovněž zdokladuje svoji solventnost. Žalovaná požaduje přiznání práva na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 o.s.ř. a rovněž má za to, že jsou zde dány důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř., pro které by soud neměl přiznat náklady řízení žalobkyni.

3. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Výpisem z katastru nemovitostí ([list vlastnictví]) má soud za prokázáno, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky, a to konkrétně žalobkyně o velikosti id. 12/27 a žalovaná o velikosti id 15/27 na nemovitostech – k pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení) v části [územní celek], k pozemku parc. č. [rok] a k pozemku parc. [číslo] to vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, [stát. instituce], pro [katastrální uzemí], [územní celek], [anonymizováno] [územní celek], okres [okres]. Spoluvlastnický podíl k dotčeným nemovitostem nabyla nejprve žalobkyně na základě darovací smlouvy ze dne 18. 1. 1999 a následně kupními smlouvami (2007, 2015). Žalovaná nabyla spoluvlastnický podíl k nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne 1. 3. 2017 a dalších kupních smluv (2017, 2019).

5. Ze znaleckých posudků znaleckého ústavu [právnická osoba], a výslechu zástupce znaleckého ústavu [anonymizováno] [jméno] [jméno], má soud za prokázáno, že obvyklá (tržní) cena posuzovaných nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví], které jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků tohoto řízení, činila 13 000 000 Kč ke dni 26. 6. 2020 (dle posudku [číslo]), resp. 13 360 000 Kč ke dni 18. 5. 2021 (dle posudku [číslo] 2021). Znalec setrval na závěrech posudku. Znalecký ústav, který má potřebnou erudici, když vyhotovuje posudky pro banky a orientuje se v cenách obdobných nemovitostí v regionu [obec], [okres], postupoval ve věci standardně, využil pro porovnání srovnatelné nemovitosti, provedl místní šetření za přítomnosti zástupce žalované jako zadavatele posudku, vycházel z obvyklého nájemného při zohlednění maximálně výhodného využití nemovitostí. Znalecký ústav přitom nezohledňuje nabývací tituly (pohnutky) spoluvlastníků. Dle názoru znalce je bytový dům reálně rozdělitelný na nebytový prostor a bytové jednotky, když případné rozdělení by nemělo poškodit ekonomické zájmy spoluvlastníků. Potvrdil trend stále stoupající ceny bytů (3 %). Usnesením ze dne 21. 4. 2021 č.j. 23 C 139/2020-104 soud přiznal znaleckému ústavu [právnická osoba], za účast při jednání dne 15. 4. 2021 znalečné ve výši 857,63 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 5. 2021.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované], byla zapsána ke dni [datum], mj. má jako předmět podnikání i pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

7. Ze Smlouvy o užívání společné věci ze dne 12. 6. 2018 bylo zjištěno, že účastníci řízení jako spoluvlastníci uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo vzájemné vypořádání práv a povinností ke společné vlastněné věci (nemovitosti v k.ú., obci [okres] na [list vlastnictví]), zejména dohoda spoluvlastníků ponechat [celé jméno žalobkyně] k bezplatnému a výhradnímu užívání část společné věci (byt specifikovaný v čl. I odst. 3 Smlouvy).

8. Z potvrzení [právnická osoba], ze dne 12. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně jako majitel účtu disponuje na označeném bankovním účtu č. [bankovní účet] částkou 7 555 357,68 Kč.

9. Soud předesílá, že i z důvodu vydání konstitutivního rozhodnutí v této věci, kdy rozhodnutím soudu se založí nové hmotněprávní vztahy, bude třeba aplikovat přísl. ust. zákona č. 89/2012 Sb., tedy nového občanského zákoníku (o.z.), konkrétně ust. § 1140 a násl. o.z.

10. Dle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 téhož ust. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 téhož ust. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Dle ust. § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – o.z.), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle odst. 2 téhož ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

12. Dle ust. § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

13. Dle ust. § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

14. S ohledem na provedené důkazy a při aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Protože nedošlo mezi účastníky k dohodě a další spoluužívání nemovitostí je nemožné s ohledem na napjaté vzájemné vztahy týkající se správy a investic do společné věci, soudu nezbylo než výrokem I. zrušit podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k předmětným nemovitostem v k.ú. a obci [okres] ([list vlastnictví]). S přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem soud mohl učinit závěr o tom, že první a přednostní způsob vypořádání rozdělením věci není vzhledem k charakteru nemovitostí a zejména pak k aktuálním postojům účastníků k budoucímu užívání nemovitostí (investice, správa) dost dobře možný.

15. Žalobkyně obývá spolu se syny byt v prvém nadzemním podlaží domu, její první nabývací titul k nemovitostem je darovací smlouva ze dne 18. 1. 1999, má k těmto nemovitostem silný emoční vztah, má s rodinou evidentně zájem tyto obývat i v budoucnu. Naproti tomu žalovaná jako obchodní společnost, jejímž předmětem podnikání je i pronájem nemovitostí, na situaci nahlíží zcela legitimně primárně optikou budoucího zisku, její první nabývací titul je kupní smlouva ze dne 1. 3. 2017. Žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem o velikosti id. 12/27 a žalovaná o velikosti id. 15/27 na nemovitostech. V zásadě spornou byla v průběhu řízení obvyklá cena nemovitostí a z toho plynoucí výše vypořádacího podílu. Žalobkyně měla výhrady k postupu žalované, která si bez jejího vědomí (žalobkyně nebyla přítomna místního šetření) zadala zpracovat znalecký posudek od [právnická osoba], který byl následně aktualizován. I proto žalobkyně v určité fázi řízení zvažovala návrh na reálné rozdělení společné věci. Žalobkyni se podařilo zajistit odpovídající finanční prostředky k vyplacení, což doložila potvrzením [právnická osoba], a byla připravena pro účely vypořádání respektovat znalecký posudek [právnická osoba], zpracovaný ke dni 18. 5. 2021, kde byla určena obvyklá cena ve výši 13 360 000 Kč. Další aktualizaci posudku navrhovanou žalovanou považoval soud za nadbytečnou a nehospodárnou. Soud měl za prokázáno, že vztahy mezi účastníky nejsou ideální a budoucí společné užívání nemovitostí by tak mohlo přinést další soudní spory. Soud při konečném verdiktu zohlednil zásadu tzv. širší spravedlnosti, když je zřejmě, že žalobkyně získala část nemovitostí darem již v roce 1999, v domě dlouhodobě obývá byt se svými syny, má tak jednoznačně k domu silnější citové vazby než žalovaná, která získala podíl na nemovitostech mnohem později (2017, 2019) a hodlá na nich realizovat pouze svůj podnikatelský záměr. Žalobkyně potvrzením banky doložila svoji schopnost vyplatit žalovanou. Soud vycházel při stanovení vypořádacího podílu z objektivizované ceny 13 360 000 Kč zjištěné znaleckým posudkem pod [číslo] [rok] respektovaného zapsaného znaleckého ústavu [právnická osoba] S ohledem na podíl žalované o velikosti id. 15/27 pak rozhodl o povinnosti žalobkyně vyplatit žalované odpovídající částku ve výši 7 422 222 Kč v přiměřené lhůtě do 30 dnů od právní moci výroku III. tohoto rozsudku.

16. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu vznikly náklady za znalečné ve výši 857,63 Kč (usn. č.l. 104). S ohledem na úspěch žalobkyně ve věci soud uložil neúspěšné žalované povinnost nahradit České republice za státem zálohované znalečné částku 857,63 Kč (výrok IV.).

17. Jak shrnuje Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 582/21 ze dne 25. 5. 2021, ohledně rozhodování o náhradě nákladů v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví prošla judikatura určitým vývojem. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1441/11 ze dne 22. 9. 2011 formuloval Ústavní soud odůvodněný a jednoznačný závěr, že i jde-li o tzv. iudicium duplex, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení primárně zásada úspěchu ve věci a jiné zásady připadají do úvahy jen jako výjimka odůvodněná konkrétními okolnostmi dané věci, přičemž výslovně Ústavní soud uvedl, že nepřiznání náhrady nákladů jako primární řešení se nemůže uplatnit pouze s odkazem na typ věci. V nálezu sp. zn. II. ÚS 572/19 ze dne 12. 12. 2019 vyslovil Ústavní soud závěr, že si naopak v těchto případech principiálně musí nést každý z účastníků řízení své náklady sám. Jelikož tento závěr je ve zcela přímém rozporu se závěrem vysloveným v nálezu sp. zn. I. ÚS 1441/11, a to přesto, že II. senát Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 572/19 nepředložil otázku k posouzení plénu dle § 23 zákona o Ústavním soudu, což je jediný způsob, kterým lze za daných podmínek (tedy mimo § 13 věty druhé zákona o Ústavním soudu) překonat dřívější právní názor Ústavního soudu a tento způsob je pro Ústavní soud závazný (viz čl. 88 odst. 2 Ústavy), dospěl Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 186/20 ze dne 10. 6. 2020 k závěru, že záměrem nálezu sp. zn. II. ÚS 572/19 nemohla taková změna právního názoru být, a argumentačně jej korigoval tak, že odpovídal mimořádným okolnostem dané věci a že i nadále je Ústavní soud vázán právním názorem vyjádřeném v nálezu sp. zn. I. ÚS 1441/11, přičemž zdůraznil, že tento právní názor samozřejmě nevyzývá k mechanickému vycházení z toho, zda žalobce byl úspěšný, či nikoliv, ale podle konkrétních okolností dané věci, zejména z toho, co bylo mezi stranami sporné. V nálezu sp. zn. I. ÚS 262/20 ze dne 10. 11. 2020 Ústavní soud zopakoval právní názor vyslovený v nálezu sp. zn. II. ÚS 572/19. Tento právní názor však není ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy závazný s obecnou platností. První senát si před jeho vydáním byl dobře vědom skutečnosti, že právní názor, který chtěl uplatnit, je v rozporu se závazným právním názorem Ústavního soudu dříve vysloveným v nálezu sp. zn. I. ÚS 1441/11, který nebyl dosud shora zmíněným závazným způsobem překonán (§ 13 věta druhá zákona o Ústavním soudu či § 23 zákona o Ústavním soudu), a proto dle § 23 zákona o Ústavním soudu předložil otázku plénu, nicméně stanovisko překonávající právní názor vyjádřený v nálezu sp. zn. I. ÚS 1441/11 nebylo plénem přijato. Tento právní názor tak nebyl překonán a první senát Ústavního soudu jím byl vázán. Ani nález sp. zn. II. ÚS 572/19 tedy nelze interpretovat jinak, než že postrádá obecnou platnost, ale vztahuje se ke specifickým okolnostem daného případu. Jelikož plénum poměrně nedávným nepřijetím stanoviska projevilo vůli právní názor vyjádřený v nálezu sp. zn. I. ÚS 1441/11 nepřekonávat, jsou soudy povinny řídit se právním názorem vyjádřeným v nálezu sp. zn. I. ÚS 1441/11.

18. Soud v celém rozsahu vyhověl návrhu žalobkyně na přikázání nemovitostí do jejího vlastnictví za náhradu. Nevyhověl tedy žalované, která své stanovisko měnila a v závěru řízení se domáhala přikázání nemovitostí do svého vlastnictví. O nákladech řízení proto bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 494 037,10 Kč. Podle § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, soud stanovil tarifní částku z ceny celé věci (13 360 000 Kč) po odečtení podílu žalobkyně (5 937 778 Kč), tedy částkou 7 422 222 Kč. Odměna advokáta z této tarifní částky činí 38 020 Kč za úkon právní služby. Žalobkyni náleží náhrada soudního poplatku ve výši 7 000 Kč, odměny advokáta za 10 úkonů a jeden ½ úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu ve dnech 4. 3. 2021, 15. 4. 2021, 25. 5. 2021, 12. 8. 2021, 14. 10. 2021, ½ úkon za účast při vyhlášení rozsudku 21. 10. 2021, podání vyjádření k výzvě soudu ve dnech 12. 4. 2021, 30. 4. 2021 a 12. 8. 2021) po 38 020 Kč, celkem 399 510 Kč, 11x paušální náhrada dle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč, celkem 3 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 84 527,10 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně.

19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.