6 C 121/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 58 550 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 58 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 550 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 14 193,30 Kč k rukám právního zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení žalované částky. Uvedla, že na základě pracovní smlouvy byla od , datum, zaměstnána u žalovaného. Dne , datum, jí žalovaný doručil výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Pracovní poměr měl skončit uplynutím zákonné dvouměsíční doby ke dni , datum, . Žalobkyně však byla od , datum, do , datum, v dočasné pracovní neschopnosti a tato trvala po celou délku výpovědní doby. V souladu s § 53 odst. 2 zákoníku práce proto výpovědní doba začala běžet až , datum, a skončila ke dni , datum, . Žalobkyně dne , datum, sdělila žalovanému, že nesouhlasí se zkrácením výpovědní doby. Žalovaný přesto žalobkyni ukončil pracovní poměr ke dni , datum, . Žalobkyně poukázala na to, že v rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. 8 C 32/2023-237 v bodě 28. soud uvádí, že v daném případě došlo k prodloužení výpovědní doby, neboť žalobkyně v době trvání výpovědní lhůty, tj. v měsících lednu a únoru 2023 byla v pracovní neschopnosti, která končila až , datum, . Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně po žalovaném požaduje náhradu mzdy za měsíce duben a květen 2023, kdy měl trvat její pracovní poměr, a to ve výši průměrné měsíční mzdy, která činila 29 275 Kč. Prostřednictvím právního zástupce zaslala žalobkyně dne , datum, žalovanému předžalobní výzvu, na kterou reagoval právní zástupce žalovaného dne , datum, se zamítavým se stanoviskem.

2. V doplňujícím podání k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný se snaží o vlastní výklad ustanovení § 53 zákoníku práce, když dovozuje, že postačí, aby zaměstnanec porušil svoji povinnost natolik intenzivně, aby obdržel výpověď podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce a ochranná doba se na něho nevztahuje. Zcela pak opomíjí existenci § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, který řeší závažná porušení pracovní kázně zaměstnance se značnou intenzitou. K takovému porušení ze strany žalobkyně zcela nepochybně nedošlo. Žalobkyně uvedla, že pracovní neschopnost omezuje v době výpovědní lhůty zaměstnance v tom smyslu, aby mohl aktivně hledat jinou práci a vykonávat ji. Není rozhodující, zda pracovní neschopnost vznikla již před obdržením výpovědi nebo v průběhu výpovědní lhůty. Žalobkyně je proto přesvědčena, že nárok uplatnila zcela oprávněně.

3. Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil a navrhl jeho zamítnutí. Učinil nesporným, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána, přičemž žalovaný doručil dne , datum, žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, a to z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, kterého se dopustila v období od , datum, do , datum, . Proti této výpovědi žalobkyně brojila žalobou, když rozhodnutím soudu byla její žaloba zamítnuta. Žalovaný uvedl, že žalobkyně pomíjí znění ustanovení § 54 zákoníku práce, které pro určité případy suspenduje aplikaci § 53 zákoníku práce. Jedním z takových případů je podle písm. d) uvedeného ustanovení situace, kdy zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci, a toto porušení naplnilo intenzitu pro výpovědní důvod dle § 52 písm. g) zákoníku práce. A tak tomu bylo právě v řešeném případě. Ustanovení § 54 zákoníku práce při naplnění jeho podmínek představuje výjimku z aplikace § 53 zákoníku práce jako celku. Smyslem § 53 zákoníku práce je nepochybně ochrana zaměstnance v některých životních situacích, mj. například při dočasné pracovní neschopnosti. Poruší-li však zaměstnanec svoji povinnost natolik intenzivně, že je naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce, jak se tomu stalo i ze strany žalobkyně, pak takovému zaměstnanci nesvědčí ochrana podle § 53 zákoníku práce. Žalovaný uvedl, že s žalobkyní platně rozvázal pracovní poměr z důvodu dle § 52 písm. g) zákoníku práce, tudíž se dle § 54 písm. d) zákoníku práce nemodifikuje běh výpovědní doby dle § 53 odst. 2 zákoníku práce a pracovní poměr žalobkyně tak skončil v souladu s ust. § 51 odst. 2 zákoníku práce dne , datum, . Z tohoto důvodu není nárok žalobkyně důvodný a žalovaný jej neuznává ani z části.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Ze spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. 8 C 32/2023 bylo zjištěno, že žalobkyně podala dne , datum, proti žalovanému návrh na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne , datum, . Z pracovní smlouvy ze dne , datum, vyplývá, že účastníci řízení sjednali pracovní poměr žalobkyně u žalovaného s nástupem do zaměstnání dne , datum, na funkci pracovnice právního oddělení. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Listinou ze dne , datum, rozvázal žalovaný s žalobkyní pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce, a to z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, kterého se dopustila v období od , datum, do , datum, , jednáním uvedeným v rozvázání pracovního poměru výpovědí. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. 8 C 32/2023-237, který nabyl právní moci dne , datum, , byl návrh žalobkyně na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí zamítnut.

6. Z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti v době od , datum, do , datum, .

7. Listinou ze dne , datum, doručenou žalovanému téhož dne informovala žalobkyně o tom, že její pracovní neschopnost by měla být ukončena k , datum, a od , datum, by měla být žalobkyně opět schopná výkonu práce. Protože po celou dobu výpovědní doby byla v pracovní neschopnosti, je přesvědčena o tom, že její výpovědní doba počíná od , datum, a nesouhlasí s tím, aby došlo k jejímu krácení.

8. Ke svému tvrzení žalobkyně předložila výplatní lístky za období měsíců říjen, listopad a prosinec 2022.

9. Listinou ze dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu ve věci doplacení dlužné mzdy za dobu do , datum, . Žalovaný v reakci na předžalobní výzvu žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne , datum, žalobkyni sdělil, že k prodloužení pracovního poměru žalobkyně o dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti nedošlo a pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončil dne , datum, , nárok žalobkyně tedy jako nedůvodný odmítá.

10. Z potvrzení o zaměstnání, které vystavil žalovaný dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně byla zaměstnankyní žalovaného v době od , datum, do , datum, , a to na pracovní pozici referenta. Dle zprávy Územní správy sociálního zabezpečení pro Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj a Pardubický kraj ze dne , datum, byla žalobkyně zaměstnancem žalovaného v době od , datum, do , datum, .

11. Protože nárok žalobkyně uplatněný žalobou je odvozen od ukončení jejího pracovního poměru u žalovaného, ke kterému došlo v roce 2023, posuzoval soud tento spor dle ust. zákoníku práce ve znění platném v době ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného, tedy ve znění platném do , datum, .

12. Podle § 51 odst. 1 zákoníku práce byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. Podle odst. 2 citovaného ustanovení začíná výpovědní doba prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.

13. Podle § 52 písm. g) zákoníku práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

14. Podle § 53 odst. 1 písm. a) zákoníku práce se zakazuje dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je v době, kdy je zaměstnanci nařízena karanténa nebo je uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při , podezřelý výraz, tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování.

15. Podle § 53 odst. 2 zákoníku práce byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.

16. Podle § 54 písm. d) zákoníku práce zákaz výpovědi podle § 53 se nevztahuje na výpověď danou zaměstnanci pro jiné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci [§ 52 písm. g)] nebo porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zvlášť hrubým způsobem [§ 52 písm. h)]; to neplatí, jde-li o těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, zaměstnance čerpajícího otcovskou dovolenou, nebo o zaměstnance anebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

17. Mezi účastníky bylo nesporné a listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, , a to s nástupem do práce dne , datum, a že byla zařazena na pracovní pozici , Anonymizováno, . Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Listinou datovanou dnem , datum, dal žalovaný žalobkyni výpověď z pracovního poměru z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, kterého se dopustila v období od , datum, do , datum, , tedy výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce s tím, že pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty. Je nesporné, že v době od , datum, do , datum, byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Dne , datum, , tedy do dvou měsíců ode dne, kdy měl dle výpovědi ze dne , datum, pracovní poměr žalobkyně skončit, podala žalobkyně návrh na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. V řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. 8 C 32/2023 bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne , datum, , když návrh žalobkyně na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne , datum, byl zamítnut. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Mezi účastníky bylo nesporné, že průměrná měsíční mzda žalobkyně v rozhodném období činila částku 29 275 Kč.

18. Mezi žalobkyní a žalovaným byl spor o tom, zda k ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného na základě výpovědi ze dne , datum, došlo ke dni , datum, či ke dni , datum, , a to s přihlédnutím k tomu, že v době od , datum, do , datum, byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. V souzené věci byl pracovní poměr žalobkyně ukončen na základě výpovědi, kterou jí dal žalovaný listinou ze dne , datum, , a to podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, tedy pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci. Po doručení výpovědi z pracovního poměru nastala na straně žalobkyně pracovní neschopnost, která trvala v době od , datum, do , datum, . Ustanovení § 53 zákoníku práce zakazuje dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, kterou je mimo jiné i doba, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným s tím, že pokud byla výpověď dána před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává a pracovní poměr skončí až uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby. V souzené věci však žalobkyně dostala výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce a v případě porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci podle § 52 písm. g) zákoníku práce se dle § 54 písm. d) zákoníku práce zákaz výpovědi na zaměstnance v dočasné pracovní neschopnosti nevztahuje. Pracovní poměr žalobkyně u žalovaného tak skončil dle výpovědi z pracovního poměru pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, tedy podle výpovědního důvodu uvedeného v ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, a to uplynutím výpovědní doby dle ust. § 51 odst. 2 zákoníku práce, tedy dnem , datum, .

19. Soud má za to, že žalobkyně si byla vědoma toho, že její pracovní poměr u žalovaného je ukončen ke dni , datum, , a proto žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podala dne , datum, (tj. v době do , datum, ), tedy ve dvouměsíční prekluzivní lhůtě dle § 72 zákoníku práce. V souvislosti s ukončením pracovního poměru žalobkyně u žalovaného vystavil žalovaný potvrzení o zaměstnání (§ 313 odst. 1 zákoníku práce), v němž je uvedena doba trvání pracovního poměru žalobkyně u žalovaného, tedy datum skončení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného. Shodný údaj vyplývá i z potvrzení příslušné územní správy sociálního zabezpečení, podle něhož byla žalobkyně zaměstnancem žalovaného v době do , datum, . Žalobkyně přitom neprokázala, ale ani netvrdila, že by se vůči žalovanému domáhala, aby potvrzení o zaměstnání v části týkající se doby trvání jejího pracovního poměru žalovaný upravil (§ 315 zákoníku práce).

20. Pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončil na základě výpovědi, a to podle výpovědního důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, tedy uplynutím dvouměsíční výpovědní doby k datu , datum, , neboť v ochranné době zákaz výpovědi pro případy závažného či soustavného méně závažného porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci (viz. ust. § 52 písm. g) zákoníku práce) neplatí. Výjimka ze zákazu výpovědi se neuplatní, je-li dána zaměstnanci výpověď pro jiné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k vykonávané práci. Žalobkyni byla výpověď z pracovního poměru doručena dne , datum, a následně byla žalobkyně v době od , datum, v pracovní neschopnosti, a to až do , datum, . Vzhledem k uplatněnému výpovědnímu důvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce, se však na žalobkyni zákaz výpovědi podle § 54 zákoníku práce nevztahuje, a proto její pracovní poměr u žalovaného byl ukončen ke dni , datum, . Žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na náhradu mzdy za měsíce duben a květen 2023, tedy za měsíce, kdy její pracovní poměr u žalovaného již netrval, neboť byl ukončen výpovědí z pracovního poměru ke dni , datum, . Soud proto nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na zaplacení částky 58 550 Kč spolu s úrokem z prodlení a její návrh na zaplacení této částky jako nedůvodný v celém rozsahu zamítl.

21. Výrok o nákladech soudního řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o odměnu advokáta za 3 úkony právní pomoci po 3 460 Kč podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (převzetí věci, písemné vyjádření ze dne , datum, a účast při jednání dne , datum, ), 3x paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Náhradu hotových výdajů a odměnu advokáta ve výši 11 730 Kč bylo třeba podle § 137 odst. 3 o. s. ř. povýšit o 21 % DPH. Celková výše nákladů řízení tak činí částku 14 193,30 Kč.