6 C 121/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 58 550 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 58 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 550 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 14 193,30 Kč k rukám právního zástupce žalovaného Jméno advokáta B do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení žalované částky. Uvedla, že na základě pracovní smlouvy byla od datum zaměstnána u žalovaného. Dne datum jí žalovaný doručil výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Pracovní poměr měl skončit uplynutím zákonné dvouměsíční doby ke dni datum. Žalobkyně však byla od datum do datum v dočasné pracovní neschopnosti a tato trvala po celou délku výpovědní doby. V souladu s § 53 odst. 2 zákoníku práce proto výpovědní doba začala běžet až datum a skončila ke dni datum. Žalobkyně dne datum sdělila žalovanému, že nesouhlasí se zkrácením výpovědní doby. Žalovaný přesto žalobkyni ukončil pracovní poměr ke dni datum. Žalobkyně poukázala na to, že v rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum č. j. 8 C 32/2023-237 v bodě 28. soud uvádí, že v daném případě došlo k prodloužení výpovědní doby, neboť žalobkyně v době trvání výpovědní lhůty, tj. v měsících lednu a únoru 2023 byla v pracovní neschopnosti, která končila až datum. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně po žalovaném požaduje náhradu mzdy za měsíce duben a květen 2023, kdy měl trvat její pracovní poměr, a to ve výši průměrné měsíční mzdy, která činila 29 275 Kč. Prostřednictvím právního zástupce zaslala žalobkyně dne datum žalovanému předžalobní výzvu, na kterou reagoval právní zástupce žalovaného dne datum se zamítavým se stanoviskem.

2. V doplňujícím podání k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný se snaží o vlastní výklad ustanovení § 53 zákoníku práce, když dovozuje, že postačí, aby zaměstnanec porušil svoji povinnost natolik intenzivně, aby obdržel výpověď podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce a ochranná doba se na něho nevztahuje. Zcela pak opomíjí existenci § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, který řeší závažná porušení pracovní kázně zaměstnance se značnou intenzitou. K takovému porušení ze strany žalobkyně zcela nepochybně nedošlo. Žalobkyně uvedla, že pracovní neschopnost omezuje v době výpovědní lhůty zaměstnance v tom smyslu, aby mohl aktivně hledat jinou práci a vykonávat ji. Není rozhodující, zda pracovní neschopnost vznikla již před obdržením výpovědi nebo v průběhu výpovědní lhůty. Žalobkyně je proto přesvědčena, že nárok uplatnila zcela oprávněně.

3. Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil a navrhl jeho zamítnutí. Učinil nesporným, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána, přičemž žalovaný doručil dne datum žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, a to z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, kterého se dopustila v období od datum do datum. Proti této výpovědi žalobkyně brojila žalobou, když rozhodnutím soudu byla její žaloba zamítnuta. Žalovaný uvedl, že žalobkyně pomíjí znění ustanovení § 54 zákoníku práce, které pro určité případy suspenduje aplikaci § 53 zákoníku práce. Jedním z takových případů je podle písm. d) uvedeného ustanovení situace, kdy zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci, a toto porušení naplnilo intenzitu pro výpovědní důvod dle § 52 písm. g) zákoníku práce. A tak tomu bylo právě v řešeném případě. Ustanovení § 54 zákoníku práce při naplnění jeho podmínek představuje výjimku z aplikace § 53 zákoníku práce jako celku. Smyslem § 53 zákoníku práce je nepochybně ochrana zaměstnance v některých životních situacích, mj. například při dočasné pracovní neschopnosti. Poruší-li však zaměstnanec svoji povinnost natolik intenzivně, že je naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce, jak se tomu stalo i ze strany žalobkyně, pak takovému zaměstnanci nesvědčí ochrana podle § 53 zákoníku práce. Žalovaný uvedl, že s žalobkyní platně rozvázal pracovní poměr z důvodu dle § 52 písm. g) zákoníku práce, tudíž se dle § 54 písm. d) zákoníku práce nemodifikuje běh výpovědní doby dle § 53 odst. 2 zákoníku práce a pracovní poměr žalobkyně tak skončil v souladu s ust. § 51 odst. 2 zákoníku práce dne datum. Z tohoto důvodu není nárok žalobkyně důvodný a žalovaný jej neuznává ani z části.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Ze spisu Okresního soudu v adresa sp. zn. 8 C 32/2023 bylo zjištěno, že žalobkyně podala dne datum proti žalovanému návrh na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne datum. Z pracovní smlouvy ze dne datum vyplývá, že účastníci řízení sjednali pracovní poměr žalobkyně u žalovaného s nástupem do zaměstnání dne datum na funkci pracovnice právního oddělení. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Listinou ze dne datum rozvázal žalovaný s žalobkyní pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce, a to z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, kterého se dopustila v období od datum do datum, jednáním uvedeným v rozvázání pracovního poměru výpovědí. Rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum č. j. 8 C 32/2023-237, který nabyl právní moci dne datum, byl návrh žalobkyně na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí zamítnut.

6. Z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení adresa ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti v době od datum do datum.

7. Listinou ze dne datum doručenou žalovanému téhož dne informovala žalobkyně o tom, že její pracovní neschopnost by měla být ukončena k datum a od datum by měla být žalobkyně opět schopná výkonu práce. Protože po celou dobu výpovědní doby byla v pracovní neschopnosti, je přesvědčena o tom, že její výpovědní doba počíná od datum a nesouhlasí s tím, aby došlo k jejímu krácení.

8. Ke svému tvrzení žalobkyně předložila výplatní lístky za období měsíců říjen, listopad a prosinec 2022.

9. Listinou ze dne datum zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu ve věci doplacení dlužné mzdy za dobu do datum. Žalovaný v reakci na předžalobní výzvu žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne datum žalobkyni sdělil, že k prodloužení pracovního poměru žalobkyně o dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti nedošlo a pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončil dne datum, nárok žalobkyně tedy jako nedůvodný odmítá.

10. Z potvrzení o zaměstnání, které vystavil žalovaný dne datum, soud zjistil, že žalobkyně byla zaměstnankyní žalovaného v době od datum do datum, a to na pracovní pozici referenta. Dle zprávy Územní správy sociálního zabezpečení pro Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj a Pardubický kraj ze dne datum byla žalobkyně zaměstnancem žalovaného v době od datum do datum.

11. Protože nárok žalobkyně uplatněný žalobou je odvozen od ukončení jejího pracovního poměru u žalovaného, ke kterému došlo v roce 2023, posuzoval soud tento spor dle ust. zákoníku práce ve znění platném v době ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného, tedy ve znění platném do datum.

12. Podle § 51 odst. 1 zákoníku práce byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. Podle odst. 2 citovaného ustanovení začíná výpovědní doba prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.

13. Podle § 52 písm. g) zákoníku práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

14. Podle § 53 odst. 1 písm. a) zákoníku práce se zakazuje dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je v době, kdy je zaměstnanci nařízena karanténa nebo je uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při podezřelý výraz tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování.

15. Podle § 53 odst. 2 zákoníku práce byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.

16. Podle § 54 písm. d) zákoníku práce zákaz výpovědi podle § 53 se nevztahuje na výpověď danou zaměstnanci pro jiné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci [§ 52 písm. g)] nebo porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zvlášť hrubým způsobem [§ 52 písm. h)]; to neplatí, jde-li o těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, zaměstnance čerpajícího otcovskou dovolenou, nebo o zaměstnance anebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

17. Mezi účastníky bylo nesporné a listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne datum, a to s nástupem do práce dne datum a že byla zařazena na pracovní pozici Anonymizováno. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Listinou datovanou dnem datum dal žalovaný žalobkyni výpověď z pracovního poměru z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, kterého se dopustila v období od datum do datum, tedy výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce s tím, že pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty. Je nesporné, že v době od datum do datum byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Dne datum, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy měl dle výpovědi ze dne datum pracovní poměr žalobkyně skončit, podala žalobkyně návrh na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. V řízení vedeném u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. 8 C 32/2023 bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne datum, když návrh žalobkyně na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne datum byl zamítnut. Rozsudek nabyl právní moci dne datum. Mezi účastníky bylo nesporné, že průměrná měsíční mzda žalobkyně v rozhodném období činila částku 29 275 Kč.

18. Mezi žalobkyní a žalovaným byl spor o tom, zda k ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného na základě výpovědi ze dne datum došlo ke dni datum či ke dni datum, a to s přihlédnutím k tomu, že v době od datum do datum byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. V souzené věci byl pracovní poměr žalobkyně ukončen na základě výpovědi, kterou jí dal žalovaný listinou ze dne datum, a to podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, tedy pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci. Po doručení výpovědi z pracovního poměru nastala na straně žalobkyně pracovní neschopnost, která trvala v době od datum do datum. Ustanovení § 53 zákoníku práce zakazuje dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, kterou je mimo jiné i doba, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným s tím, že pokud byla výpověď dána před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává a pracovní poměr skončí až uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby. V souzené věci však žalobkyně dostala výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce a v případě porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci podle § 52 písm. g) zákoníku práce se dle § 54 písm. d) zákoníku práce zákaz výpovědi na zaměstnance v dočasné pracovní neschopnosti nevztahuje. Pracovní poměr žalobkyně u žalovaného tak skončil dle výpovědi z pracovního poměru pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, tedy podle výpovědního důvodu uvedeného v ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, a to uplynutím výpovědní doby dle ust. § 51 odst. 2 zákoníku práce, tedy dnem datum.

19. Soud má za to, že žalobkyně si byla vědoma toho, že její pracovní poměr u žalovaného je ukončen ke dni datum, a proto žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podala dne datum (tj. v době do datum), tedy ve dvouměsíční prekluzivní lhůtě dle § 72 zákoníku práce. V souvislosti s ukončením pracovního poměru žalobkyně u žalovaného vystavil žalovaný potvrzení o zaměstnání (§ 313 odst. 1 zákoníku práce), v němž je uvedena doba trvání pracovního poměru žalobkyně u žalovaného, tedy datum skončení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného. Shodný údaj vyplývá i z potvrzení příslušné územní správy sociálního zabezpečení, podle něhož byla žalobkyně zaměstnancem žalovaného v době do datum. Žalobkyně přitom neprokázala, ale ani netvrdila, že by se vůči žalovanému domáhala, aby potvrzení o zaměstnání v části týkající se doby trvání jejího pracovního poměru žalovaný upravil (§ 315 zákoníku práce).

20. Pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončil na základě výpovědi, a to podle výpovědního důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, tedy uplynutím dvouměsíční výpovědní doby k datu datum, neboť v ochranné době zákaz výpovědi pro případy závažného či soustavného méně závažného porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci (viz. ust. § 52 písm. g) zákoníku práce) neplatí. Výjimka ze zákazu výpovědi se neuplatní, je-li dána zaměstnanci výpověď pro jiné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k vykonávané práci. Žalobkyni byla výpověď z pracovního poměru doručena dne datum a následně byla žalobkyně v době od datum v pracovní neschopnosti, a to až do datum. Vzhledem k uplatněnému výpovědnímu důvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce, se však na žalobkyni zákaz výpovědi podle § 54 zákoníku práce nevztahuje, a proto její pracovní poměr u žalovaného byl ukončen ke dni datum. Žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na náhradu mzdy za měsíce duben a květen 2023, tedy za měsíce, kdy její pracovní poměr u žalovaného již netrval, neboť byl ukončen výpovědí z pracovního poměru ke dni datum. Soud proto nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na zaplacení částky 58 550 Kč spolu s úrokem z prodlení a její návrh na zaplacení této částky jako nedůvodný v celém rozsahu zamítl.

21. Výrok o nákladech soudního řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o odměnu advokáta za 3 úkony právní pomoci po 3 460 Kč podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (převzetí věci, písemné vyjádření ze dne datum a účast při jednání dne datum), 3x paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Náhradu hotových výdajů a odměnu advokáta ve výši 11 730 Kč bylo třeba podle § 137 odst. 3 o. s. ř. povýšit o 21 % DPH. Celková výše nákladů řízení tak činí částku 14 193,30 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání písemně ve dvojím vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím podepsaného soudu a to do 15-ti dnů ode dne doručení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.