7 C 170/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . se sídlem anonymizována čtyři slova adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 16 247 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 7 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00% p.a. z částky 7 330 Kč od 1.5.2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 8 917 Kč kapitalizovaný úrok ve výši 3 564, 36 Kč, úrok ve výši 29,00% p.a. z částky 9 374, 41 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 723, 09 Kč a úrok z prodlení z částky 9 374, 41 Kč za dobu od 21.1.2020 do 30.4.2020, z částky 2 044,41 Kč za dobu od 1.5.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky celkem ve výši 16 247 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 11.8.2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % p.a. sjednanou na straně 2 Smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 920 Kč a nákladů za hotovostní splácení ve výši 4 208 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5.10.2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čím čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 13.10.2017. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 5.10.2018. Celková dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobci právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s čl. 16 Smlouvy, dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 374,41 Kč od 6.10.2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno 1 200 Kč. Ke dni 20.1.2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 16 247 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 374,41 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 872,59 Kč, kapitalizované úroky byly ve výši 3 564,36 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení byly ve výši 1 723,09 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce přes upomínání uhrazeno ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020. K uzavřené smlouvě žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84-86 zák. č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Což potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byl seznámen s návrhem textu této smlouvy a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací poskytnutých ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty.“ Z čl. 13 Smluvních podmínek pak dále plyne, že:„ Zákazník tímto prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.“ Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce. Žalobce poukázal na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by soud shledal, že právní předchůdce žalobce dostatečně neprokázal splnění povinnosti na ni kladené shora uvedenými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, má žalobce za to, že nesplnění této povinnosti nemůže vést k absolutní neplatnosti Smlouvy.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce i žalovaná byli usnesením soudu ze dne 7.9.2020 vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byli poučeni podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Zástupce žalobce a žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslali své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 11.8.2017, Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce, Zákaznickou kartou, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 11.8.2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti dne 11.8.2017. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku v 60 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 316 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 18 917 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 10 000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 789 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 920 Kč a nákladů za hotovostní splácení ve výši 4 208 Kč. Na druhé straně Smlouvy se uvádí, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy (ve smyslu čl. 18 Smluvní podmínek), uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 29 % p.a. V čl. 18 Smluvních podmínek je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaná v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácela. Žalovaná byla vyzvána k splacení celé pohledávky ve výši 22 441,34 Kč s příslušenstvím do 30.4.2020. Ze zákaznické karty k této smlouvě plyne, že žalovaná uvedla, že je svobodná, v domácnosti/na mateřské dovolené, její příjem činí 18 533 Kč, vyživuje celkem čtyři osoby, běžné měsíční výdaje domácnosti jsou ve výši 8 000 Kč - bez bližší specifikace, je spoluvlastníkem bydlení (SVL). Dále nebylo vyznačeno, že by žalovaná měla pracovní úvazek jakéhokoliv rozsahu či pobírala nějaký důchod. Osobní údaje uvedené žalovanou byly ověřeny z občanského průkazu, jako jediné další dokumenty byly předloženy rozhodnutí o přiznání dávky a tři výplatní pásky.

5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 20.1.2020. <i>6. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze co do částky 7 330 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. od 1.5.2020 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se s poplatky zavázala zaplatit ve 60 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, když smlouva byla uzavřena dne 11.8.2017 a již po datu 13.10.2017 žalovaná nebyla schopna úvěrové splátky hradit, přičemž důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobce dále nijak nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalované, která měla pouze jediný příjem – státní podporu ve výši 18 533 Kč, jí uváděné výdaje ve výši 8 000 Kč nebyly ani specifikovány, natož ověřeny. Po odpočtu výdajů v částce 8 000 Kč a dalších výdajů na poskytnutou zápůjčku ve výši 1 264 Kč měsíčně (4 x splátka 316 Kč) žalované k nakládání zůstal použitelný příjem ve výši 9 269 Kč, který při současném zohlednění celkem čtyř vyživovacích povinností žalované (tj. částka 1 853,80 Kč na měsíc na každou z osob včetně žalované), je zcela nedostačující. Nebyl ověřen ani způsob nakládání žalované s finančními prostředky, byť minimálně náhledem do výpisů z bankovního účtu žalované.

15. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz. dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

16. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 10 000 Kč přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl., a to ve výši 7 330 Kč, když u zápůjčky činila dlužná jistina 10 000 Kč mínus žalovanou zaplacených 625,59 Kč na jistině (tj. jistina 10 000 Kč mínus dle žalobce dlužných 9 374,41 Kč) a mínus 2 044,44 Kč zaplacených na poplatcích (tj. poplatek 8 917 Kč mínus dle žalobce dlužných 6 872,59 Kč), žalovaná tedy právnímu předchůdci žalobce zaplatila celkem 2 670 Kč. Vzhledem k tomu, že žalované byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 30.4.2020 (viz. dopis ze dne 23.4.2020), tato se dostala do prodlení nejdříve dnem 1.5.2020, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. od 1.5.2020 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy však neúspěch žalobce nepřevýšil jeho úspěch, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.