7 C 170/2020

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 16.247 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15.12.2020, č.j. 7 C 170/2020-42,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci dalších 1.470 Kč s 10 % úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 1.5.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ohledně zamítnutí žalobního nároku ve zbývající části zůstal výrok II. rozsudku okresního soudu odvoláním žalobce nedotčen.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2.573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Okresní soud svým rozsudkem zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobci 7.330 Kč s 10 % ročním úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 1.5.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I. rozsudku okresního soudu, který nebyl napaden odvoláním žalobce a je tudíž pravomocný a nebyl odvolacím soudem přezkoumáván). Naopak zamítl žalobu žalobce o zaplacení dalších 8.917 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.564,36 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně jdoucího z částky 9.374,41 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.723,09 Kč a úrokem z prodlení jdoucím z částky 9.374,41 Kč za dobu od 21.1.2020 do 30.4.2020 a jdoucího z částky 2.044,41 Kč za dobu od 1.5.2020 do zaplacení (výrok II.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Rozhodl tak ve sporu, ve kterém se žalobce domáhal po žalované zaplacení finančních částek s tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] a žalovanou, došlo dne 11.8.2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, v hotovosti, ovšem žalovaná si své povinnosti dle této smlouvy řádně neplnila. Nároky z této smlouvy pak byly postoupeny ze společnosti [právnická osoba] na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020.

3. Žalovaná se zavázala ve smlouvě vrátit věřiteli vyplacenou jistinu, k tomu poplatek ve výši 8.917 Kč, který se skládá z úroku ve výši 1.789 Kč, částky za zpracování doručení a flexibilní splácení 2.920 Kč a nákladů na hotovostní splácení ve výši 4.208 Kč Celkem se tak zavázala vrátit 18.917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni 5.10.2018 RPSN u sjednané zápůjčky činila 241,97 %.

4. Žalobce tvrdil, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku zaplatila 13.10.2017.

5. Žalobce tak požadoval dlužnou jistinu ve výši 9.374,41 Kč, dlužný poplatek 6.872,59 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3.564,36 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.723,09 Kč, dále úrok 29% ročně z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení.

6. Žalobce rovněž tvrdil, že do data postoupení pohledávky bylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno 1.200 Kč, poté již ničeho.

7. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku – zákona č. 89/2012 Sb., dále i o.z., na základě této smlouvy žalovaná obdržela zápůjčku ve výši 10.000 Kč, kterou se s poplatky zavázala zaplatit v 60 pravidelných týdenních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, kdy právní předchůdce žalobce vystupoval v postavení podnikatele dle § 420 občanského zákoníku a žalovaná v postavení spotřebitele dle § 419 občanského zákoníku. Žalovaná si své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila. Žalobce jako profesionál však při poskytnutí spotřebitelského úvěru řádně neposoudil schopnost žalované splácet úvěr dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1.12.2016, což je sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobce totiž nijak nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalovaného, která měla pouze jediný příjem – státní podporu ve výši 18.533 Kč, pokud uvedla své měsíční výdaje 8.000 Kč, nebyly blíže specifikovány a ověřeny s tím, že po odpočtu výdajů v částce 8.000 Kč a dalších v výdajů na poskytnutou zápůjčku 1.264 Kč měsíčně, zůstal žalované k nakládání použitelný příjem ve výši 9.269 Kč, který při současném zohlednění celkem čtyř vyživovacích povinností žalované, tj. částky 1.853,80 Kč na měsíc na každou z osob včetně žalované, je zcela nedostačující. Nebyl ověřen ani způsob nakládání žalované s finančními prostředky, byť minimálně náhledem do výpisu z bankového účtu žalované.

8. Okresní soud pak s odkazem na závěry rozsudku Evropského soudního dvora z 5.3.2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18 dovodil, že případnou neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr ze strany věřitele, je soud povinen přezkoumat z úřední povinnosti, a pokud je z tohoto titulu smlouva neplatná, jde o důsledky neplatnosti absolutní.

9. Právní předchůdce žalobce tak plnil žalované na základě neplatného právního úkonu. Žalobce má tudíž právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku v částce 7.330 Kč s úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované 10.000 Kč a žalovaná zaplatila dle závěrů okresního soudu 625,59 Kč na jistině (jako jistinu 10.000 Kč mínus dle žalobce dlužných 9.374,41 Kč) a na poplatcích 2.044,40 Kč, (tj. poplatek 8.917 Kč mínus dle žalobce dlužných 6.872,59 Kč). Žalovaná tedy právnímu předchůdci žalobce zaplatila celkem 2.670 Kč.

10. Proti výroku II. a III. rozsudku okresního soudu podal žalobce odvolání. Domáhá se přiznání dalších 1.470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z této částky od 1.5.2020 do zaplacení.

11. Žalobce nesouhlasil se závěrem okresního soudu o tom, že žalovaná na sjednanou zápůjčku zaplatila 2.670 Kč a tvrdí, že zaplatila pouze 1.200 Kč. V tomto směru se tedy dovolává změny rozsudku okresního soudu s odkazem, že již v žalobě poskytl tvrzení o zaplacení částky 1.200 Kč ze strany žalované, nikoliv o částce vyšší, žalovaná v tomto směru neposkytla jiné tvrzení, byť je její procesní povinností případně tvrdit, že zaplatila více než to, co uvádí věřitel v rámci svého tvrzení a ostatně ani v řízení není z ničeho prokázáno, že by bylo zaplaceno žalovanou více, než právě tvrzených 1.200 Kč. Závěry okresního soudu nerespektují to, že je právem žalobce požadovat méně, než co požadovat může. Takový postup žalobce však neznamená, že žalovaná tyto částky zaplatila.

12. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila a k jednání odvolacího soudu se nedostavila, byť jí bylo doručeno předvolání k jednání na adresu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel.

13. Žalobce i jeho zástupce se pak z jednání soudu omluvili.

14. Odvolací soud tudíž projednal odvolání žalobce v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

15. Okresní soud pravomocně rozhodl o povinnosti žalované vrátit žalobci přijaté bezdůvodné obohacení, odvolací soud tedy vychází z právního závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce.

16. Předmětem odvolacího řízení je tak posouzení toho, zda žalovaná zaplatila žalobci 1.200 Kč, jak tvrdí žalobce setrvale v celém soudním řízení, nebo částku vyšší, jak dovodil okresní soud.

17. Z provedených důkazů nevyplývá ničeho o tom, že žalovaná zaplatila více než 1.200 Kč, kdy z tabulky umoření, založené na č.l. 13, lze dovodit splátky pouze v rozsahu 681,21 Kč, 54,83 Kč a 54,04 Kč, nikoliv více. Ze samotné skutečnosti, že žalobce požaduje v tomto soudním řízení na jistině či poplatcích za poskytnutí zápůjčky částku nižší, než která by odpovídala zaplacení 1.200 Kč, nelze dovozovat to, že žalovaná tuto rozdílnou částku skutečně zaplatila, pokud žalobce poskytuje tvrzení o tom, že se rozhodl požadovat méně než to, co by mu náleželo.

18. Žalovaná, kterou by z hlediska rozložení břemene tvrzení a důkazní tížilo tvrdit a prokazovat, že zaplatila více, než žalobcem tvrzených 1.200 Kč (§ 101 odst.1, písm. a/ a b/ o.s.ř.), pak v tomto soudním řízení ničeho netvrdila a neprokazovala.

19. Nárok žalobce vyplývající z bezdůvodného obohacení tak činí poskytnutých 10.000 Kč mínus zaplacených 1.200 Kč, což je 8.800 Kč, to vše s úroky z prodlení. Okresní soud však zavázal žalovanou k zaplacení částky 7.330 Kč, žalobce má s ohledem na výše uvedené nárok na dalších 1.470 Kč s 10 % úroky z prodlení jdoucími z této částky od 1.5.2020 (§ 1970 občanského zákoníku).

20. V tomto směru tedy přistoupil odvolací soud ke změně rozsudku okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. b/občanského soudního řádu, to s tím, že ohledně zamítnutí žalobního nároku ve zbývající části, zůstal výrok II. rozsudku okresního soudu odvoláním žalobce nedotčen.

21. Pro změnu rozsudku okresního soudu bylo nově rozhodováno o náhradě nákladů řízení před okresním soudem, avšak ani přiznání částky 1.470 Kč s úroky z prodlení žalobci - s přihlédnutím k výši žalobního požadavku, ničeho nemění na správnosti závěrů okresního soudu o tom, že žalobce nebyl v tomto soudním řízení převážně úspěšný a nemá tudíž právo na náhradu nákladů řízení ani před okresním soudem, kdy žalované žádné náklady řízení nevznikly (§ 142 odst.2 o.s.ř.).

22. Žalobce však byl plně úspěšný v řízení před odvolacím soudem, kdy tarifní hodnotou je požadovaná částky 1.470 Kč (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.).

23. V takovém případě má žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za jeden úkon právní služby - sepis odvolání ve výši 1.000 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, k tomu jedenkrát 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 uvedené vyhlášky, to vše povýšeno o 21 % DPH a soudní poplatek 1.000 Kč Celkem tak náleží žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2.573 Kč, které se hradí ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.