8 C 27/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Novákové a přísedících Bc. Iriny Rálišové a Renaty Rýdlové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Anonymizováno ., Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 315 947 Kč s příslušenstvím

I. Změna žaloby tak, že za měsíc duben 2021 se požadovaná částka za pracovní pohotovost z částky 10 038 Kč mění na částku 19 412,79 Kč a za přestávky v práci se požadovaná částka mění z částky 3 545 Kč na 3 412,76 Kč se připouští.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 309 689,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to:- z částky 7 590 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení- z částky 10 966,47 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení- z částky 10 661,50 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení- z částky 8 544,31 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení- z částky 7 676,86 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení- z částky 9 444,49 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení- z částky 9 355,36 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení- z částky 10 344,46 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení- z částky 3 065,75 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení- z částky 11 922,59 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení- z částky 9 998,84 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení- z částky 10 600,07 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení- z částky 9 489,36 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení- z částky 10 162,65 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení- z částky 16 568 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení- z částky 9 806,40 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení- z částky 10 805,86 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení- z částky 8 452,23 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení- z částky 9 353,48 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení- z částky 12 703,64 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení- z částky 7 829,81 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení- z částky 13 152,16 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení- z částky 9 161,31 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení- z částky 8 058,96 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení- z částky 7 056,94 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení- z částky 13 066,11 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení- z částky 17 610,59 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení- z částky 10 246,33 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení- z částky 11 496,54 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení- z částky 14 497,81 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Co do částky 6 257,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů z částky 6 257,55 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady soudního řízení k rukám advokátky , Jméno advokátky, do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku v částce 38 564,45 Kč.

1. Žalobce se proti žalované žalobou doručenou soudu dne 20. 3. 2023 domáhal zaplacení částky 491 101 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 25. 5. 2017 s žalovanou sjednal pracovní smlouvu, podle níž pracoval jako hasič specialista – OBVS – HZS , adresa, . Jeho pracovní poměr skončil dohodou ke dni 31. 7. 2022. Sjednaná hrubá měsíční mzda činila od 1. 2. 2020 částku 22 500 Kč měsíčně. Týdenní pracovní doba byla v rozsahu 37,5 hodiny. Zaměstnavatel ji sice rozvrhl do jednosměnného provozu, fakticky však žalovaná rozvrhovala žalobci pracovní dobu zcela odlišně. Služby zaměstnanců hasičského záchranného sboru žalované byly ve skutečnosti rozvrhovány do tří směn, označovaných , právnická osoba, . Žalobce byl zařazen do směny B. Práci vykonával vždy ve směně dlouhé 24 hodin, pak byl 2 dny odpočinek, nicméně velmi často byly nařizovány přesčasy pro absenci a nedostatek personálu. Směna B vykonávala práci v době od 6:00 do 22:00 hodin, což bylo považováno za pracovní dobu. Doba od 22:00 hodin do 5:00 hodin byla považována za tzv. „pracovní pohotovost“, během níž ale byli zaměstnanci vždy přítomni přímo na pracovišti zaměstnavatele, nebo v jeho nebytových prostorách umístěných v prvním patře nad pracovištěm hasičské záchranné služby (dále jen „HZS“). Za pracovní dobu od 6:00 do 22:00 hodin byli zaměstnanci odměňováni sjednanou mzdou, za pracovní pohotovost pak částkou 50 % průměrného výdělku. Tzv. „přesčas“ byl vykonáván buď před pravidelnou 24hodinovou směnou, nebo na ni navazoval. Při přesčasových hodinách od 6:00 hodin 14:30 hodin bylo žalovanou hrazeno 7 hodin, při odpoledním přesčasu od 14:30 do 6:00 hodin ráno bylo proplaceno 7 hodin ve výši 100 %, 7 hodin ve výši 50 % pohotovost a 1,5 hodiny bylo strženo na večeři a svačinu. Žalobce byl po dobu pohotovosti povinen být přítomen na místě určeném žalovanou, tj. na svém pracovišti. Nemohl si volně vybírat místo svého odpočinku a musel být okamžitě připraven k výkonu práce, tedy v době od 22:00 do 6:00 hodin ráno se nemohlo jednat o pracovní pohotovost ve smyslu § 78 odst. 1 písm. h) zákona č. 206/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoníku práce“), ale o pracovní dobu. Za takové situace činila délka jedné směny žalobce celkem nezákonných 24 hodin. Žalovaná požadovala po žalobci výkon pohotovosti na základě uzavřené Dohody o pracovní pohotovosti ze dne 31. 5. 2017, podle níž ji musel držet v nebytových prostorách , právnická osoba, , Anonymizováno, s tím, že měl povinnost dostavit se do dvou minut od obdržení pokynu zaměstnavatele do místa výkonu práce. Žalovaná nesprávně posuzovala dobu tzv. pracovní pohotovosti na pracovišti jako pracovní pohotovost dle § 78 odst. 1, písm. h) zákoníku práce a za tuto žalobci vyplácela pouze odměnu ve výši 50 % průměrného výdělku. Protože se ale ve skutečnosti jednalo o pracovní dobu zaměstnance, měla mu být vyplácena příslušná mzda a měly mu náležet i všechny zákonné příplatky, pokud na ně vznikalo právo, zejména příplatek za práci přesčas, příplatek za práci v noci či za práci v sobotu a v neděli. V rozhodném období od 1. 2. 2020 do 31. 7. 2022 žalobci nebyla poskytnuta mzda za celkem , hodnota, hodin, ale pouze odměna za pracovní pohotovost. Žalobce dále tvrdil, že mu byly v rámci směny žalovanou poskytovány přestávky v práci na jídlo a oddech, tzv. „pracovní přestávky“ v délce 1,5 hodiny za 24 hodin. Tuto dobu posuzoval zaměstnavatel jako přestávku v práci na jídlo a oddech ve smyslu § 88 odst. 1 věta prvá zákoníku práce. Žalovaná tak dobu přestávek nezapočítávala do pracovní doby a neposkytovala za ně žalobci žádnou odměnu. Žalobce však měl za to, že tyto časové úseky měly charakter přiměřené doby na jídlo a oddech dle § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce, neboť se jednalo o práce, které nemohou být přerušeny a kdy se tato doba přestávek naopak započítává do pracovní doby zaměstnance a žalobci tak měla náležet i příslušná odměna. Rozhodující je totiž charakter práce vykonávané žalobcem. Pokud by on, či jiný zaměstnance HZS opustil jednotku za účelem přestávky na jídlo a oddech, došlo by tím k porušení jiného závazného právního předpisu, kterým je zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, a § 11 odst. 2 a § 18 vyhlášky ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, neboť by nebyly splněny podmínky pro akceschopnost jednotky (povinnost výjezdu jednotky do dvou minut od vyhlášení poplachu). Ačkoli tedy žalovaná jako zaměstnavatel v době poskytovaných přestávek teoreticky umožňovala zaměstnancům HZS odejít do jídelny na oběd, či se věnovat vlastní osobní činnosti, ve skutečnosti tomu tak nebylo a ani být nemohlo. Hasiči museli být stále připraveni k okamžitému zásahu, bylo-li jej třeba. V období od 1. 2. 2020 do 31. 7. 2022 tak žalobce odpracoval 456 hodin, za které mu nebyla poskytnuta jakákoli odměna. Přes předžalobní výzvu k úhradě ze dne 30. 8. 2022 žalovaná žalobci na uplatněné nároky nic nezaplatila.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Tvrdila, že žalobce nedržel pracovní pohotovost na pracovišti zaměstnavatele, ale držel ji na místě prostorově i funkčně odděleném od pracoviště, kde nedocházelo k výkonu práce. Dále tvrdila, že pokud by se v projednávaném případě dovodilo, že doba pracovní pohotovosti, kterou držel žalobce, byla ve skutečnosti pracovní dobou a nikoli dobou odpočinku, žalovaná a odborová organizace u ní působící si sjednaly, že za dobu držení pracovní pohotovosti žalobci přísluší odměna (v takovém případě mzda za pracovní dobu) ve velice nadstandardní výši 50 % jeho průměrného výdělku. Tato částka je tak speciálním sjednáním výše mzdy pro tuto dobu. Zahrnuje v sobě veškeré obligatorní složky, a to základní mzdu, příplatek za případnou práci přesčas, paušalizovaný příplatek za noční práci a za práci v sobotu a neděli. Žalovaná také namítala, že žalobce nebyl jediným členem podnikového hasičského záchranného sboru, který byl v danou dobu přítomen na pracovišti, a přerušení jeho práce z důvodu přestávky na jídlo a oddech neovlivňovalo schopnost reagovat HZS jako takového. Naopak v té době byl žalobce v práci nahraditelný a zastupitelný. Nelze tak dospět k závěru, že by se jednalo o činnost, kterou nelze přerušit.

3. Žalobce doplnil svá tvrzení a uváděl, že jeho pracoviště se nacházelo v areálu žalované v budově určené HZS, v níž hasiči vykonávali svou činnost po dobu běžné pracovní doby a rovněž zde byla sloužena i sporná pohotovost. Přízemí pracoviště bylo tvořeno garáží, dílnou, kuchyňkou s lednicí a mikrovlnnou troubou, učebnou, toaletami, tzv. ústřednou a také kanceláří velitele. V prvním patře se pak nacházely šatna a dvě místnosti určené pro odpočinek. Osoba, která byla určena pro danou směnu jako ústřednář, držela pohotovost v ústředně (operační středisko) v přízemí budovy, kde stále probíhal komunikační provoz – vysílačky hlásící 24 hodin denně, přijímání pokynů. Tato osoba nemohla v žádném případě svévolně místnost ústředny opustit. Velitelé družstva sloužili pohotovost v místnosti vedle ústředny propojené s ústřednou stále otevřenými dveřmi. Pokud tedy chtěla osoba sloužící v ústředně i jen navštívit WC, musela požádat jiného přítomného spolupracovníka z prvního patra či velitele o zastoupení v ústředně. Místnosti v prvním patře i v přízemí budovy nebyly zcela zvukově izolované, tedy například elektronický požární systém i ruch ze spodní části byly slyšet v prvním patře a osoby konající pohotovost tak nemohly v žádném případě odpočívat, ale musely být stále připraveny k výjezdu. Velitel pak sloužil pohotovost v místnosti, kde vykonával práci v rámci své běžné směny. Kritérium zákonného pojetí pracovní pohotovosti konat ji na jiném místě, než je pracoviště zaměstnavatele, se tak žalovaná pokusila naplnit pouze formálně a účelově. Žalobce dále tvrdil, že příslušná právní úprava požaduje minimální počet šest osob pro výjezd na zásah (velitel družstva a pět hasičů) a stanoví dvě minuty jako požadovaný čas pro uskutečnění výjezdu. V praxi u žalované na směně vykonávalo práci šest osob, přičemž jedna z nich musela být vždy přítomna na ústředí za účelem přijímání hlášení a organizace průběhu výjezdu. Ostatních pět osob muselo být připraveno stále tzv. na výjezdu. Jídelna zaměstnavatele se nachází cca 400 m od pracoviště HZS. I pokud tedy hasiči chtěli využít přestávku v práci na jídlo, byli nuceni do jídelny dojet služebním vozem a mít s sebou stále připraveno veškeré vybavení pro výjezd včetně zapnutých vysílaček tak, aby v případě vyhlášeného poplachu bylo možné dodržet zákonem stanovené povinnosti pro akceschopnost jednotky HZS. Žalobce proto nemohl v rámci poskytované přestávky volně disponovat se svým časem.

4. Usnesením Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 11. 9. 2023, které nabylo právní moci týž den, bylo řízení přerušeno dle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. do pravomocného ukončení řízení o vydání mezitímního rozsudku v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , neboť v něm byla řešena otázka základu nároku obdobného jako je nárok uplatněný v tomto řízení. O pokračování řízení bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 15. 10. 2025, které nabylo právní moci dne 7. 11. 2025 poté, co bylo pravomocně ukončeno řízení vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , v němž původně vydaný mezitímní rozsudek nenabyl právní moci, neboť byl zrušen usnesením Krajského soudu v , adresa, - pobočky v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 6. 9. 2024. Okresní soud následně rozhodl ve věci (již nikoliv mezitímním) rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne 27. 1. 2025, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, - pobočky v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 23. 10. 2025, jenž nabyl právní moci dne 29. 8. 2025., právnická osoba, výzvě soudu žalobce provedl v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, potvrzený rozsudkem odvolacího soudu nový výpočet svého nároku. Vzal žalobu zpět, co do částky 175 154 Kč s příslušenstvím a nadále žádal toliko 315 947 Kč s úroky z prodlení vpočtenými z jednotlivých dlužných částek vždy ode dne následujícího po dni splatnosti té, které částky mzdy. Při výpočtu vycházel z hrubé mzdy, ponížené o náhrady za nemoc nebo dovolenou, se všemi příplatky včetně všech druhů odměn a od výsledné částky pak odečetl to, co již bylo zaměstnavatelem vyplaceno. Celková požadovaná dlužná mzda tak činila za pracovní pohotovost 259 097,86 Kč, po zaokrouhlení 259 098 Kč a za přiměřenou dobu na jídlo a oddech 56 848,57 Kč, zaokrouhleno na 56 849 Kč.

6. Žalovaná vyjádřila souhlas s částečným zpětvzetím žaloby. Nadále trvala na tom, aby žaloba byla zamítnuta s tím, že ke skutečnému výkonu práce během pracovních pohotovostí, kterou držel žalobce, docházelo v naprostém minimu případů, tedy žalobce práci vykonával zcela výjimečně. Za období tří let se jednalo pouze o 4 případy výkonu práce, a to 20. 1. 2020 výpomoc podnikového HZS žalované při požáru v kovošrotu, 26. 1. 2021 solení pozemních komunikací v areálu žalované a příjezdové cesty, 13. 7. 2021 zkrápění vodní mlhou, jelikož došlo k úniku NH3 z přetlakového ventilu při odstavu RP a 30. 1. 2022 technická pomoc při úniku kontaminované vody z mezikruží Tk 522 na HK, kdy jednotka umístila ucpávkový vak a zajistila odčerpání vody z čeření do čistírny odpadních vod. Naopak např. dne 7. 2. 2021 se žalobce neúčastnil úklidu chodníků a pozemních komunikací (vozovek) v areálu žalované, přestože v té době držel pracovní pohotovost. V případě hospodářských a ostatních prací také žalovaná nestanovila žádnou konkrétní reakční lhůtu, tedy ke skutečnému výkonu práce během pracovní pohotovosti tak mohlo dojít s poměrně velikou prodlevou, a to i desítek minut. Za rok 2020 došlo celkem k 39 výjezdům HZS žalované, z nichž pouze 2 se týkaly požáru a 10 se týkalo výpomoci HZS Středočeského kraje. V ostatních případech se nejednalo o výjezd související s požárním nebezpečím. Dále zaměstnanci odpracovali celkem , hodnota, hodin drobných hospodářských prací, tyto činnosti však probíhaly primárně během pracovní doby zaměstnanců, nikoliv během pracovní pohotovosti. Za rok 2021 došlo celkem k 51 výjezdům z nichž ale pouze 1 se týkal požáru a 3 se týkaly výpomoci HZS Středočeského kraje, tedy pouze 3 výjezdy souvisely s požárním nebezpečím. Naprostá většina se týkala technické výpomoci, spočívající v dezinfekci prostor v souvislosti s pandemií nemoci Covid-19. Rovněž i v tomto roce zaměstnanci odpracovali 1 060 hodin hospodářských prací. Za rok 2022 pak došlo pouze k 8 výjezdům, z nichž se žádný netýkal požáru. K jedné výpomoci HZS Středočeského kraje pak došlo až 21. 5. 2023, tedy v době, kdy žalobce již nebyl zaměstnán u žalované. Žalobce se nepodílel na žádném z těchto výjezdů. Povaha pracovní pohotovosti a činností, které musel žalobce vykonávat, nepředstavovala významná omezení činnosti žalobce nakládat se svým volným časem. Po většinu doby mohl také plně odpočívat a nemusel být stále ve střehu.

7. Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 1. 12. 2025 bylo řízení zastaveno co do částky 175 154 Kč se zákonnými úroky z prodlení jdoucími vždy ode dne následujícího pod dni splatnosti té které dlužné částky do zaplacení. Současně bylo rozhodnuto o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci ve výši 7 006 Kč a byla připuštěna změna žaloby co do úroků z prodlení splatných za měsíc duben 2021 tak, že zákonné úroky z prodlení jdou od 1. 6. 2021 do zaplacení z částky 22 825,55 Kč.

8. Žalovaná poté provedla nový výpočet sporné částky, přičemž poukazovala na skutečnost, že změna žaloby byla žalobcem navržena nejen v oblasti úroků z prodlení z dlužné mzdy za duben 2021, ale i v otázce samotné dlužné mzdy. Žalobce totiž svou pohledávku uplatnil v jiné výši, když dlužnou mzdu v žalobě původně za duben 2021 žádal v částce 16 568 Kč, z toho 10 038 Kč za pracovní pohotovost a 3 545 Kč za přestávky v práci. Nyní však dlužnou mzdu uplatňuje ve výši 22 825,55 Kč, z toho 19 412,79 Kč za pracovní pohotovost a 3 412,76 Kč za přestávky v práci. To znamená, že reálně došlo ke změně žaloby za pracovní pohotovost za duben 2021 ve výši 9 347,79 Kč a k částečnému zpětvzetí žaloby za přestávky v práci o částku 132 024 Kč. Žalovaná současně vznesla námitku promlčení k dlužné mzdě za duben 2021 i k souvisejícím úrokům z prodlení, neboť subjektivní promlčecí lhůty začaly plynout nejpozději od 30. 8. 2022, kdy se žalobce obrátil na žalovanou s písemnou výzvou k úhradě, k uplatnění však došlo až úkonem ze dne 31. 10. 2025. Žalovaná dále tvrdila, že celkově lze, pokud by se soud rozhodl žalobě vyhovět, žalobci přiznat nejvýše 272 656,38 Kč, neboť do výpočtu nelze zahrnout mimořádné odměny nebo bonusy, které byly žalobci vypláceny v jednotlivých měsících, ale které se přiznávaly za delší období (typicky roční odměny), ty výrazně zkreslují částku v příslušném měsíci, např. v dubnu 2021, kdy se tak stalo přibližně o 50 %, což způsobuje vysoké odchylky ve vypočítávané průměrné mzdě. Výpočet žalované je konzistentnější, neboť k takovým odchylkám nedochází a lépe odpovídá průměrným příjmům žalobce.

9. Žalobce k námitkám žalované tvrdil, že pokud by nebyly zohledněny částky odměn, které jsou dlouhodobějšího charakteru, při výpočtu dlužné částky, pak by dosažená mzda za práci neodpovídala realitě. Poukazoval na výpočet, který soud provedl v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , kdy vycházel z hrubé mzdy se všemi příplatky (paušální příplatek a individuální prémie, ale bez náhrad). V uvedeném řízení žalovaná sama roční odměny, odměny dlouhodobé a mimořádné žalobci započetla za rok 2022 a soud požadavku, aby byl výpočet promítnut i do let 2020 a 2021 vyhověl. Správnost výpočtu pak byla potvrzena i odvolacím soudem, který zdůraznil, že není možné postupovat dle § 351 zák. práce, kde je upraven průměrný výdělek, neboť tento způsob se použije pouze tam, kde to zákoník práce stanoví. Při jednání soudu dne 23. 1. 2026 učinil nesporným, že došlo k promlčení nároku na dlužnou mzdu za měsíc duben 2021 v rozsahu uvedeném v námitce žalované.

10. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl v rozsahu částky 309 689,45 Kč s úroky z prodlení jdoucími vždy ode dne následujícího po dni splatnosti té které částky dlužné mzdy, poté co připustil změnu žaloby ve smyslu ustanovení § 95 o.s.ř., neboť tento postup nebyl v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, tak že za měsíc duben 2021 se požadovaná částka za pracovní pohotovost z částky 10 038 Kč mění na částku 19 412,79 Kč a za přestávky v práci se požadovaná částky mění z částky 3 545 Kč na 3 412,76 Kč. Současně byla žaloba, co do částky 6 257,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 6. 2021 do zaplacení zamítnuta na základě následujících skutkových zjištění:

11. Podle pracovní smlouvy ze dne 25. 5. 2017 žalobce nastoupil k žalované na pracovní pozici hasič – specialista, s místem výkonu práce , Jméno žalované, . – HS , adresa, původně na dobu určitou. Dodatkem ze dne 30. 4. 2018 byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou.

12. Dohodou ze dne 31. 5. 2017 byla sjednána pracovní pohotovost, neboť vzhledem k nutnosti zajištění nepřetržitého a nerušeného provozu výrobních zařízení zaměstnavatele bylo nutno zajistit stálou servisní podporu z pracoviště, kde byl žalobce zaměstnán (I.). Rámcový rozsah pracovního pohotovosti byl 110 hodin měsíčně, místo pracovní pohotovosti: nebytové prostory , právnická osoba, ECHO při , právnická osoba, . – HS , adresa, v prvním patře budovy č. obj. 324, stp. č. , hodnota, , katastrální území , adresa, . Maximální čas dojezdu byl sjednán do dvou minut (II. písm. a), c) d)).

13. Z rozvrhu pracovních směn bylo zjištěno, že žalobce byl zařazen ve směně B, v níž pracovali dále , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Směna pracovala vždy 24 hodin a poté byly 2 dny volna, pokud někomu z nich nebyla nařízena mimořádná směna.

14. Z kolektivní smlouvy pro rok 2021 uzavřené mezi zaměstnavatelem , právnická osoba, . , adresa, a , právnická osoba, ECHO Paramo , adresa, a , právnická osoba, ECHO při , právnická osoba, . – HS , adresa, soud zjistil, že pracovní doba byla stanovena v délce 37,5 hodin týdně. Zaměstnavatel se mimo jiné zavázal poskytovat zaměstnanci vždy nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v délce 30 minut s tím, že přestávky se nezapočítávají do pracovní doby. Odměna za pracovní pohotovost zaměstnanců HZS činila 50 % průměrného výdělku (oddíl C ad k, 4.).

15. Z kolektivní smlouvy pro rok 2022, uzavřené mezi zaměstnavatelem , právnická osoba, . , adresa, a , právnická osoba, ECHO Paramo , adresa, a , právnická osoba, ECHO při , právnická osoba, . – HS , adresa, soud zjistil, že pracovní doba byla stanovena v délce 37,5 hodin týdně. Zaměstnavatel se mimo jiné zavázal poskytovat zaměstnanci vždy nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v délce 30 minut s tím, že přestávky se nezapočítávají do pracovní doby. Odměna za pracovní pohotovost zaměstnanců HZS činila 50 % průměrného výdělku (oddíl C ad k, 2.).

16. Dopisem ze dne 25. 1. 2023 žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 339 497 Kč s příslušenstvím do 10. 2. 2023.

17. Ke shodnému návrhu sporných stran byl proveden důkaz listinami, a to protokoly o výpovědích osob slyšených v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , neboť účastníci řízení si nepřáli tyto výpovědi opakovat.

18. Z výpovědi , jméno FO, jako žalobce v řízení sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že pohotovost sloužil od 22:00 hodin do 5:00 hodin ráno. V prvním patře budovy byly šatny a postele. V té době se ale realizovaly výjezdy, které se buď týkaly jeho práce, nebo obdrželi úkony od dispečera podniku, např. úklid sněhu, nebo čerpání vody v kanálu. Také byli napojeni na systém HZS , adresa, a účastnili se výjezdů na výpomoc u požárů v , adresa, . I když některou práci vykonávali pouze dva lidé, všichni na směně byli vzhůru. Úkoly dostávali buď telefonicky, nebo dispečer přišel osobně. Velitel družstva měl postel v kanceláři. Na směně pracovalo šest lidí. Na výjezd jich mohlo jet nejvýše pět, protože ústřednář musel být stále k dispozici u vysílačky a telefonu, tedy nemohl místnost opustit. Obvyklá pracovní směna začínala v šest hodin ráno rozdělením práce a techniky. Hasiči pracovali mimo jiné jako zahradníci, uklízeči, řidiči autofekálu apod. Zajišťovali úklid sněhu, nebo sekání trávy, asistovali na provozech při opravách, údržbě a servisu a následně měli požární dozor. Vyjížděli také po areálu k úkolům hašení požáru. Pracovní směny i pohotovost vykonávali ve stejném objektu, stejná kancelář i ústředna. V rozhodném období nedržel žádnou pohotovost mimo pracoviště. Výjezd k zásahu, nebo výkon jiné práce, se projevil vždy na mzdě osoby, která práci přímo vykonávala. Na výjezd a na čerpání kalů obvykle vyjížděli dva lidé, odklízení sněhu prováděla jedna osoba. Zaplaceno dostal jen ten, kdo byl určen ke konkrétní práci, ačkoli ostatní byli vzhůru a například připravovali materiál či vozidla a byli k dispozici pro případ např. dopravy vody k zásahu. Na obědy docházeli do budovy vzdálené cca 800 až 1 000 m. Často jezdili autem, pěšky by se nemohli ve stanoveném čase vrátit. Ani za účelem oběda nemohli opustit budovu bez vysílačky. Ze směny mohly jít na oběd pouze dvě osoby. Další dvě prováděly asistenční práce, jeden ze směny musel zůstat na ústředně a jeden jako velitel. V době přestávky na oběd nebylo možné opustit areál. To by musel přijít náhradou někdo z jiné směny. V prostorách, kde byla šatna a postele, nebyly vykonávány denní práce, tam ale ze směny mohli být jen čtyři lidé. Četnost úkonů v noci se odvíjela od okolností. Stávalo se, že v zimě třeba odklízeli sníh i 3 x, nebo 4 x za noc. Třikrát až pětkrát měsíčně byl výjezd fekálu k odčerpání vody. Také třeba hlídali ucpávkové vaky, aby nedošlo k úniku vody přes čističku a kanály do , adresa, . Pokud problém řešily dodavatelské firmy, jezdili hasiči pro elektrikáře, potrubáře nebo zámečníky služební autem. Při výpomoci státním hasičům za pomoci velkoobjemového vozu dováželi vodu, pokud hořely lesy nebo pole, a zajišťovali tak kyvadlovou dopravu vody. Měli také požární plošinu PP 27 a zejména v době, kdy státní hasiči měli plošinu rozbitou, vypomáhali s výškovými pracemi, jako je kácení nebo prořezávání stromů, nebo požáry výškových budov. Někdy byl zásah šestkrát nebo dvanáctkrát v měsíci, jindy třeba pouze jednou nebo dvakrát. Často také vykonávali asistenční práce, neboť v areálu jsou převážně nejiskřivé provozy, a pokud se provádějí opravy či úpravy, drží hasiči dozor 24 hodin i po ukončení prací a chodí provoz po hodině kontrolovat, přičemž s termokamerou sledují, zda nedochází k zahoření. Reakce musí být okamžitá nejen, když třeba praskne potrubí s párou, ale i tehdy, když sněží a je třeba zajistit areál proti pracovním úrazům. Někdy je třeba dojet pro sůl, která se občas doplňovala i v noci. Na pozici ústřednáře se střídali, byla to práce, která na žalobce vycházela dvakrát až třikrát do měsíce. Pokud ústřednář potřeboval opustit místnost, nahradil ho buď velitel, nebo někdo ze směny z patra.

19. Z výpovědi svědka , jméno FO, Voukouna, který byl zaměstnancem žalované od září 1993 do července 2022 na pracovní pozici hasiči a hasič strojník na směně C, soud zjistil, že na směně bylo vždy šest zaměstnanců ve složení operační, velitel, strojník a hasiči. Hasič při výkonu zásahu provádí hašení, strojník k požáru dopravuje auto a obsluhuje vodu z auta. Na ústředně se střídali, tam byla práce bez přerušení. Operační prakticky nemohl opouštět místnost s telefonem, musel veliteli hlásit i odchod na WC nebo do sprchy, a pokud velitel neměl čas ho zastoupit, musel vzbudit někoho dalšího. Pohotovost vykonávali ve stejném domě, jako bylo jejich pracoviště, pouze byli v ložnici v patře. Sprchu a WC používali ty, které byly na pracovišti. V době pohotovosti, například po osm následujících hodin, po hodině hlídali, aby nedošlo k zahoření po svářečských pracích, které byly vykonávány do 18:00 hodin. Také museli jezdit pro lidi, jejichž potřebnost na pracovišti vznikla. Když bylo nutné čerpat kanály a instalovat ucpávky, muselo se hlídat, aby nedošlo k průsaku do , adresa, . Také když se zhoršila bezpečnostní situace státu, nebo byla technopárty nebo třeba Silvestr, museli po celou noc po hodině kolem plotu obcházet areál. Se stejným intervalem kontrolovali areál, když byla nahlášena hrozba vznícení. Většinou byli placeni za výkon pohotovosti, jen málokdy velitel připsal nějaké hodiny jako přesčasy. Při pohotovosti docházelo k nutnosti zásahu několikrát za měsíc. Když něco uniklo do kanálu a hrozil průnik do , adresa, , museli kontrolovat a dofukovat vak. Také se stávalo, že něco prosáklo do izolace a hrozilo vznícení. Na oběd chodili do jídelny, ale protože, pokud vznikne nutnost zásahu, musí vyjet do dvou minut, nedalo se to stihnout jinak, než že na oběd jezdili autem s výzbrojí a stávalo se, že z oběda byli odvoláni k zásahu, když došlo k nějakému úniku, třeba čpavku. Svědek připustil, že s žalobcem o tomto řízení mluvil.

20. Z výpovědi žalobce , jméno FO, , v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, v pozici svědka, bylo zjištěno, že u žalované byl zaměstnán jako po dobu pěti let. Jeho pracovní poměr skončil v srpnu 2022. Na směně jich bylo vždy šest, a to velitel družstva, jeden v ústředně a ostatní hasiči pro výjezd. Denní pracoviště hasičů bylo ve stejné budově, pouze dvoje schody dolů ve směru od ložnice a šatny pro pohotovost. Sociální zařízení bylo stejné pro denní práci i pohotovost. Na noční pracovní pohotovosti byli v ložnici, svědek měl ložnici na šatně. Ložnice byla od chodby oddělena dveřmi, ale zvuky z garáže a ústředny pořád slyšeli. Na ústředně byla pořád zapnutá vysílačka. V průběhu pohotovosti se na ústředně střídali, velitele střídal jeho zástupce, když on měl dovolenou. K nočním výjezdům docházelo např., když něco vyteklo do kanálu a bylo nutné instalovat ucpávky nebo ucpávky pak hlídat. Stávalo se také, že bylo nutné dojet pro někoho z vedení osobním autem. Četnost úkonů v pohotovosti byla různá, někdy se třeba týden nestalo nic a pak zase třikrát nebo čtyřikrát za týden úkony byly. Když bylo potřeba v noci pro někoho dojet, operační to přišel na ložnici oznámit a někdo se oblékl a odjel. Pokud byly instalovány ucpávky, muselo se kontrolovat celou noc, zda nehrozí průsaky, kontroly byly nařízeny i po půl hodině. Pro denní pohotovost, čímž svědek označoval půl hodiny na večeři nebo půlhodinu na oběd, nebyl určen přesný čas, bylo nutné se tam prostřídat. Často se do jídelny jezdilo autem, protože by jinak nebylo možné odjet včas na zásah. Doba odjezdu k zásahu byla dvě minuty. Na oběd s sebou museli mít vysílačku, nestávalo se úplně často, že byli voláni k zásahu z oběda, ale v období od března 2020 do srpna 2022 se to určitě stalo. Asi tak pětkrát až desetkrát do roka vyjížděli ven k zásahu spolu se státními hasiči21. Z výpovědi svědka , jméno FO, , který u žalované pracoval jako hasič a později jako hasič - strojník od listopadu 2016 a jehož pracovní vztah skončil před rokem, soud zjistil, že na směně jich bylo šest ve složení velitel, pracovník ústředny, hasiči a strojníci. Hasič je řadový zaměstnanec, který provádí hasební zásahy, hasič, strojník může řídit a obsluhovat hasičský vůz. Na ústředně se střídali tak, že vždy jeden sloužil celých 24 hodin. Pokud potřeboval ústřednu opustit, musel o zástup požádat velitele a jestliže ten nemohl, někoho dalšího ze směny. Vysílačky musel někdo hlídat pořád. Pracovní pohotovost se vykonávala ve stejné budově jako práce, pouze v prvním patře, kde byly příslušné místnosti a šatny. Sociální zařízení bylo stejné pro pohotovost i pro pracoviště. Když došlo k poplachu, byl vzhůru celý dům, čekali na zprávy od velitele, co se děje a kam se pojede. Při požárech spolupracovali s integrovaným záchranným systémem. Mohlo dojít také k technickým pracím ve fabrice, např. když něco uteklo, dávaly se ucpávky do kanalizace. Při úniku čpavku ho bylo nutné zkrápět. Stávalo se také, že je zavolal dispečink k odklízení sněhu v noci. Stávalo se, že při odklízení sněhu nebo při zásahu byli tři hodiny pryč, ale ve výkazech se objevila jedna přesčasová hodina. I když na výjezd odjížděli třeba jen dva lidé, vzhůru byli všichni a ti se starali o ostatní věci. Při odklízení sněhu bylo třeba dojít pro multikáru, nastartovat jí a vyjet k odklízení. Při kontrole a instalaci ucpávek byl postup prakticky stejný jako při zásahu, to znamená, že bylo nutné reagovat skoro stejně rychle, tj. do dvou minut. Výjezd na zásah byl v noci někdy dvakrát, třikrát, někdy i pětkrát do měsíce. Při 24hodinové směně se stávalo, že jeli na zásah i pětkrát. Na oběd se obvykle dojíždělo autem, protože to bylo přes půl fabriky. Nosili s sebou vysílačky. Jinak by se nestihli vrátit. Při obědě se střídali po dvou, čtyři vždy zůstali na baráku. Asi dvakrát za těch šest let se stalo, že byli z oběda odvoláni k zásahu, ale to riziko zde bylo kdykoliv.

22. Z výpovědi svědka , jméno FO, , který byl u žalované společnosti zaměstnán v letech 2011 až 2021, nejprve na pozici hasič a později jako hasič - strojník, bylo zjištěno, že služba trvala vždy 24 hodin, na směně bylo šest osob. Prostory pro pohotovost byly ve stejné budově, jako bylo pracoviště, pouze po schodech nahoru. Sociální zařízení bylo společné pro pohotovost i pracoviště. K zásahům v době pohotovosti docházelo často. Na ústřednu bylo staženo hlídání komplexu, takže když něco „začoudilo“, museli jet. Když se do 18:00 hodin svářelo, měli pak 8 hodin následný dohled. Také se stalo, že museli chodit hlídat celý areál kolem plotu. Spolupracovali s integrovaným záchranným systémem, jezdili jim pro vodu nebo měli i společné výjezdy. Skoro na každé směně se něco dělo. Nevyjížděli všichni, práci měli tak dva až tři. Na výplatách se to někdy objevilo, podle toho, jak to velitel napsal. Výjezd na zásah byl do dvou minut, zapisoval se čas výjezdu, i čas příjezdu na požářiště. Na oběd většinou jezdili autem s plnou výbavou, protože když by byl zásah a nevyjelo se do dvou minut, hrozily sankce. Svědek určitě byl z oběda odvolán na zásah, třeba dvakrát do měsíce. Týkalo se to např. úniku čpavku, nebo když hlásil systém nějaký další únik. Nebylo možné, aby v průběhu přestávky na oběd vyřizoval nějaké osobní věci nebo třeba odešel z areálu pryč. Musel se zdržovat v blízkosti auta kvůli výjezdu.

23. Z výpovědi svědka , jméno FO, , který byl u žalované zaměstnán od září 2002 do 31. 8. 2022, soud zjistil, že pracoval jako velitel mužstva, řídil chod celé směny. Na směně bylo šest lidí, velitel, ústřednář, 2 strojníci a hasiči. Prostory pro denní i noční službu byly v jedné budově, byla tam ústředna, svědkova kancelář, učebna, garáž, dílna, sociálky, šatny a dvě ložnice. Svědek měl postel v kanceláři. Ústřednář také nemohl svoji kancelář opustit, protože tam byly staženy telefony a hlásiče požáru z celé fabriky. I jako velitel si mohl v době pohotovosti v kanceláři lehnout a po dvaadvacáté hodině i spát, ale moc se to nedalo, protože byli napojeni na integrovaný záchranný systém a slyšeli rádioprovoz z , adresa, , atd. Zvuk nemohli zeslabit, protože by řádně neslyšeli, a když včas nereagovali, byli dotazování, proč neodpovídají. V areálu byla také čerpačka vody, konkrétně tanky se zásobníky vody. Pokud provozy odebíraly vodu příliš rychle a docházelo k rychlému poklesu hladin, ozval se hlasitý klakson jako siréna. Při tom nešlo ani telefonovat, pro hluk, který ustal, až když se hladina zvedla. V podstatě docházelo k nějaké události každou směnu. Telefonicky jim hlásil požáry i ústav paliv. Každé ráno se v 6:30 hodin projednávaly práce, které se v ten den měly dělat. Poradě byli přítomni, kromě svědka, bezpečnostní technik, mistr pro konkrétní práce, dispečer fabriky a vedoucí konkrétního provozu. Domluvili se na podmínkách výkonu prací. Protože se jednalo o nebezpečné provozy, všichni si vyžadovali asistenci hasičů. Každou směnu i o víkendech v podniku probíhaly nějaké práce, které museli hasiči hlídat v plné pohotovosti. Hlídali dodržení bezpečného pracovního postupu. Když se jedná o provozy, kde se pracuje s ředidlem a současně probíhá řezání, je vysoké riziko výbuchu a možných úmrtí. Na směně bylo hasičů málo, firmy se střídaly a oni se také střídali po dvou hodinách. Např. když do 18:00 hodin svářeli, požadovali následný osmihodinový dohled. Často žádala o pomoc i státní hasičská jednotka, třeba když neměli potřebnou výškovou techniku. V tomto druhu provozu v případě požáru do čtvrt hodiny či deseti minut dochází k deformaci trubek. V podniku je čistička, stávalo se, že uniklo ředidlo a hasiči museli to potrubí nafouknout ucpávkovým vakem a do rána kontrolovat jeho pevnost. Bylo také třeba pomocí fekálu odčerpat uniklé látky. Stalo se rovněž, že prasklo potrubí převádějící ropné produkty a materiál se rozstříkl všude. Když zůstal stát vagón na nádraží i o sobotách a nedělích, dojížděli hasiči autem pro strojvůdce nebo pracovníka váhy. Podle pokynů dispečera odklízeli sníh, případně solili, aby nedošlo k úrazu. Uklízelo se třeba od 03:00 hodin do 05:00 hodin. Reakční doba pro výjezd k požáru je dvě minuty, ale stejně rychle museli zasahovat i v případě prasklého potrubí či vody. Stávalo se to často, pětkrát až desetkrát. O zásazích svědek činil zápisy do strážní knihy, psal tam veškerou činnost i hodiny, které při zásazích strávili. Co se s těmito záznamy stalo, neví. Na oběd jezdili autem, pěšky to nešlo, protože na výjezdu museli být do dvou minut, museli s sebou nosit vysílačky. Pokud by si někdo v době oběda potřeboval něco vyřídit mimo areál, musel by za sebe sehnat zástup. , jméno FO, práce by musel někdo jiný. I z oběda se museli tak dvakrát až třikrát za rok vracet kvůli zásahu, např. kvůli úniku čpavku, svědek si vybavil také výjezd na devátou kolej, kdy došlo k úniku materiálu a oleje přečerpávaných do potrubí. V objektu byla rovněž spalovna nebezpečného odpadu. Stalo se, že mazut tekl po cestě a hasiči museli kontrolovat zasypání sorbentem, jímat ho do sudů, protože byl rozlit po v délce 3 km a museli to i uklidit. Práci museli konat bez ohledu na to, zda byla doba oběda či pohotovosti. O víkendu kantýna nefungovala, mohli si svoje přinesené jídlo uložit v ledničce a ohřát na sporáku nebo mikrovlnce. Byla tam i voda na mytí nádobí. Najedli se v době, kdy na to byl prostor.

24. Z výpovědi svědka , jméno FO, , který byl zaměstnancem žalované na pozici strojníka na směně C od roku 2017 do konce července 2022, soud zjistil, že na směně bylo šest lidí, a to velitel, spojař, dva strojníci a hasiči. Směna trvala v základu 24 hodin. V noci probíhala ve stejných prostorách, tj. ve stejné budově jako ve dne. V budově byla strojírna, kancelář velitele, ložnice byly v patře, kam vedlo asi 30 schodů. Někdy byl v noci klid, ale když třeba došlo k nějaké závadě, zavolal dispečer a museli jet třeba pro mechanika do Čáslavi nebo do Kolína. Stalo se, že odjezd byl ve 23:00 hodin a domů ho vezli ve tři ráno. Do areálu jezdili také tankovat vodu jak státní, tak dobrovolní hasiči. Bylo zde velké potrubí pod tlakem, ve fabrice brali vodu z , adresa, . Nebo se stalo, že v areálu praskl řad a hasiči museli čtrnáct dní čerpat vodu, střídali se po dvou hodinách. Prakticky odčerpávali nonstop. Stávalo se také, že když v nedaleké Benzině, kde byla zkušebna motorů a pohonných hmot, rozlili nějaký materiál, zareagovala čidla a hasiči museli s technikou přijet zjistit příčinu. Měli také různé výjezdy, třeba hořely kabely. S plošinou pomáhali i státním hasičům, např. odstraňovat spadlé stromy, případně takové, kde hrozil pád na budovu. Na obědy jezdili do závodní jídelny, která byla od jejich pracoviště vzdálena půl kilometru. Museli se prostřídat po dvou a vždy jeden musel mít vysílačku, aby se případně vrátili. Reakční doba pro zásah je dvě minuty. Někdy se ani na oběd nedostali. Na výjezdy je posílal velitel, každé auto mělo svoji evidenci a velitel výjezdy evidoval do počítače, do knihy výjezdů. Nebylo myslitelné opustit areál během oběda, museli být pořád v dosahu, aby stihli včas výjezd. Areál opouštěli jenom jako jednotka k nějakému zásahu nebo k práci s plošinou.

25. Dle záznamu ve strážní knize ze dne 7. 2. 2021 proběhl úklid chodníků a pozemních komunikací v areálu žalované a příjezdových cest. Podle záznamu strážní knihy ze dne 13. 7. 2021 proběhlo zkrápění vodní mlhou, jelikož došlo k úniku NH3 z přetlakového ventilu při odstavu RP. Podle strážní knihy ze dne 30. 1. 2022 došlo k technické pomoci při úniku kontaminované vody z mezikruží , IBAN, na HK, kdy jednotka umístila ucpávkový vak a zajistila odčerpání vody z čeření do ČOV. Již v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, však žalovaná připustila, že ucelenou dokumentaci se nepodařilo dohledat, neboť jednotka byla zrušena.

26. Z přehledu činnosti požární ochrany v roce 2020 u žalované společnosti bylo zjištěno, že se průběžně zajištovaly asistence při požárně nebezpečných činnostech, při kterých bylo odpracováno 545 hodin. Při pochůzkové činnosti mimo běžnou pracovní dobu prováděli zaměstnanci HZS kontrolu provozů na požární bezpečnost a pracovišť na dodržování stanovených podmínek pro práci s otevřeným ohněm. V rámci opatření Covidu - 19 byla denně prováděna desinfekce určených prostor v areálu podniku, dále se tito zaměstnanci podíleli na úklidu a zimní údržbě komunikací, zajišťovali sekání travních porostů a výřez dřevin a na svěřených úsecích prováděli drobné hospodářské práce podle potřeb vnitřní správy a při této činnosti odpracovali 1 060 hodin, zajišťovali pohotovost při čerpání splašků o víkendech a svátcích, trvale pečovali o svěřenou techniku prováděnou údržbou. Součástí uzavřené součinnostní dohody mezi HZS Středočeského kraje a HZS žalované společnosti byla vzájemná výpomoc, při které jednotka žalované v případě potřeby vyjížděla na žádost krajského operačního střediska k požárům mimo areál , právnická osoba, . Podle přehledu výjezdů došlo v roce 2020 k řešení dne 11. 1. 2020 úniku petroleje, dne 28. 1. 2020 k likvidaci skvrny vyteklé barvy z nákladního automobilu, dne 30. 3. 2020 k likvidaci vyteklého oleje, dne 2. 4. 2020 k proplachu potrubí na RP, dne 20. 5. 2020 k likvidaci olejové skvrny, dne 26. 5. 2020 k odvozu zaměstnance na vyšetření z důvodu nevolnosti, dne 2. 6. 2020 k řešení úniku hydrogenátu a k likvidaci roje včel, dne 14. 7. 2020, Anonymizováno, k úniku rozpustidla do kanalizace a instalaci kanálové ucpávky, dne 27. 7. 2020 k odstranění nežádoucího hmyzu, dne 3. 8. 2020 k dezinfekci prostor generátorem ozónu, dne 31. 8. 2020 k řešení požáru chemikálií ve spalovně PURUM, dne 7. 9. 2020 k likvidaci nežádoucího hmyzu v elektrorozvaděči, dne 11. 9. 2020 k likvidaci olejové skvrny, dne 6. 10. 2020 k desinfekci kuchyně generátorem ozónu, dne 16. 10. 2020 k vyproštění kamionu z kolejiště, dne 30. 10. 2020 k desinfekci šaten generátorem ozónu, dne 1. 11. 2020 k řešení požáru elektrického kabelu na technologickém mostě u HK, dne 16. 11. 2020 k dezinfekci generátorem ozónu šaten nakládky, dne 30. 11. 2020 k přečerpání ŽC s olejem, ve dnech 5. 12 a 16. 12. 2020 byl řešen únik rozpustidla do kanalizace s instalací kanálové ucpávky a čerpáním a 30. 12. 2020 proběhla desinfekce generátorem ozónu.

27. Z přehledu činnosti požární ochrany v roce 2021 u žalované společnosti bylo zjištěno, že se průběžně zajištovaly asistence při požárních nebezpečných činnostech, při kterých bylo odpracováno 545 hodin. Při pochůzkové činnosti mimo běžnou pracovní dobu prováděli zaměstnanci HZS kontrolu provozů na požární bezpečnost a pracovišť na dodržování stanovených podmínek pro práci s otevřeným ohněm. V rámci opatření Covidu - 19 byla denně prováděna desinfekce určených prostor v areálu podniku, dále se tito zaměstnanci podíleli na úklidu a zimní údržbě komunikací, zajišťovali sekání travních porostů a výřez dřevin a na svěřených úsecích prováděli drobné hospodářské práce podle potřeb vnitřní správy a při této činnosti odpracovali 1 060 hodin, zajišťovali pohotovost při čerpání splašků o víkendech a svátcích, trvale pečovali o svěřenou techniku prováděnou údržbou. Součástí uzavřené součinnostní dohody mezi HZS Středočeského kraje a HZS žalované společnosti byla vzájemná výpomoc, při které jednotka žalované v případě potřeby vyjížděla na žádost krajského operačního střediska k požárům mimo areál , právnická osoba, . Podle přehledu výjezdů za rok 2021 probíhala desinfekce prostor generátorem provozu v období od 7. 1. do 30. 4. 2020 celkem 21x. Dne 6. 4. 2021 došlo k odvozu zaměstnance do nemocnice, dne 13. 4. 2021 byl řešen požár kanálu. V období od 1. 5. do 29. 6. 2021 došlo 11x k desinfekci prostor generátorem ozónu. Dne 10. 11. 2021 bylo řešeno přetečení cisterny. Dne 19. 11. 2021 byl řešen planý poplach a dne 13. 12. 2021 došlo k úklidu vozovky.

28. Z přehledu činnosti požární ochrany v roce 2022 (za období od 1. 1. do 29. 6. 2022) u žalované společnosti bylo zjištěno, že se průběžně zajištovaly asistence při požárních nebezpečných činnostech, při kterých bylo odpracováno 189 hodin. Při pochůzkové činnosti mimo běžnou pracovní dobu prováděli zaměstnanci HZS kontrolu provozů na požární bezpečnost a pracovišť na dodržování stanovených podmínek pro práci s otevřeným ohněm. V rámci opatření Covidu -19 byla denně prováděna desinfekce určených prostor v areálu podniku, dále se tito zaměstnanci podíleli na úklidu a zimní údržbě komunikací, zajišťovali sekání travních porostů a výřez dřevin a na svěřených úsecích prováděli drobné hospodářské práce podle potřeb vnitřní správy a při této činnosti odpracovali 522 hodin, zajišťovali pohotovost při čerpání splašků o víkendech a svátcích, trvale pečovali o svěřenou techniku prováděnou údržbou. Součástí uzavřené součinnostní dohody mezi HZS Středočeského kraje a HZS žalované společnosti je vzájemná výpomoc, při které jednotka žalované v případě potřeby vyjíždí na žádost krajského operačního střediska k požárům mimo areál , právnická osoba, . Podle přehledu výjezdů byl řešen dne 25. 1. 2022 únik oleje do jímky, v období od 1. 1. do 11. 3. 2022 docházelo opakovaně k desinfekci budovy HZS a vrátnic. Dne 30. 1. 2022 byl instalován ucpávkový vak na HK, dne 25. 2. 2022 byl instalován zachytávač pádu, dne 17. 2. 2022 byly odstraňovány následky větru na plechové garáži, dne 24. 3. 2022 proběhlo cvičení na únik chlornanu železitého, dne 21. 5. 2022 proběhla výpomoc IZS – pro padlé stromy po větru a dne 29. 6. 2022 byl řešen planý poplach.

29. Ze mzdových listů, přehledu služeb a se zohledněním tabulek výpočtů zpracovaných žalobcem i žalovanou bylo zjištěno, že žalobce měl v únoru 2020 hrubou mzdu 29 188 Kč (včetně mimořádné odměny 800 Kč) za 160 odpracovaných hodin, tedy průměrnou hodinovou mzdu 182,43 Kč. Měl 70 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna 7 004 Kč (hrubá mzda celkem 36 192 Kč) a 10 hodin neplacených přestávek v práci. Za měsíc březen 2020 byla vyplacena hrubá mzda 35 604 Kč, včetně roční odměny v hrubé výši 6 966 Kč a dlouhodobé odměny 500 Kč. Žalobce držel 70 hodin pracovní pohotovost, za což mu byla vyplacena odměna 7 004 Kč (hrubá mzda celkem 42 908 Kč pro výpočet ponížena o 300 Kč náhrady překážky na straně zaměstnavatele). V tomto měsíci měl 10 hodin přestávek v práci. Za měsíc duben 2020 měl žalobce hrubou mzdu 34 337 Kč při 160 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 214,61 Kč za hodinu, držel 70 hodin pracovní pohotovosti, za což mu bylo vyplaceno 6 507 Kč (hrubá mzda celkem 40 844 Kč) a měl 10 hodin neplacených přestávek v práci. V květnu 2020 měl žalobce hrubou mzdu 38 676 Kč. Při 174,5 odpracovaných hodinách činil hodinový průměr 178,42 Kč. Žalobce odpracoval 77 hodin pracovní pohotovosti za což mu vyplaceno 7 157 Kč (hrubá mzda celkem 40 844 Kč pro výpočet ponížena o náhradu ve výši 279 Kč za překážku v práci na straně zaměstnavatele) a měl 11 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci červnu 2020 činila hrubá mzda žalobce 26 686 Kč při 142 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 187,93 Kč za hodinu. Žalobce měl 65 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna 6 042 Kč (hrubá mzda celkem 38 676 Kč pro účely výpočtu ponížena o 5 948 Kč náhrady za dovolenou) a měl 8 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci červenci 2020 měl žalobce hrubou mzdu 33 947 Kč při 157 odpracovaných hodinách, průměrně 216,22 Kč za hodinu. Držel 66 hodin pracovní pohotovost, za což mu byla vyplacena odměna 6 556 Kč (hrubá mzda celkem 46 861 Kč pro účely výpočtu ponížena o 6 358 Kč náhrady za dovolenou) a měl 8 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci srpnu 2020 měl žalobce hrubou mzdu 30 503 Kč při 156 odpracovaných hodinách, průměrně 195,53 Kč za hodinu. Držel 81 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna 8 047 Kč (hrubá mzda celkem 44 908 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za dovolenou v částce 6 358 Kč) a měl 8 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci září 2020 byla žalobci vyplacena hrubá mzda 32 457 Kč při 157 odpracovaných hodinách, průměrně 206,73 Kč za hodinu. Držel 79 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna 7 848 Kč (hrubá mzda celkem 43 683 Kč pro účely výpočtu ponížena za náhradu za dovolenou v částce 3 179 Kč) a měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci říjnu 2020 byla žalobci vyplacena hrubá mzda 13 199 Kč při 71 odpracovaných hodinách, průměrně 185,90 Kč za hodinu. Držel 29 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna 3 069 Kč (hrubá mzda celkem 26 627 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za nemoc ve výši 7 219 Kč a o náhradu za dovolenou ve výši 10 158 Kč) a měl 4 hodiny neplacených přestávek v práci. V měsíci listopadu 2020 byla žalobci vyplacena hrubá mzda 36 571 Kč (včetně ročních odměn ve výši 9 705 Kč) při 142 odpracovaných hodinách, průměrně 257,54 Kč za hodinu. Držel 65 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna 6 878 Kč (hrubá mzda celkem 50 221 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za dovolenou ve výši 6 772 Kč) a měl 8 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci prosinci 2020 byla žalobci vyplacena hrubá mzda 37 935 Kč (včetně mimořádné odměny 1 000 Kč) při 166,5 odpracovaných hodinách, průměrně 227,84 Kč za hodinu. Držel 67 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna 7 089 Kč (hrubá mzda celkem 51 796 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za dovolenou ve výši 6 772 Kč) a měl 8 hodin neplacených přestávek v práci.

30. V měsíci lednu 2021 měl žalobce hrubou mzdu 33 371 Kč (včetně odměny 1 500 Kč) při 174 odpracovaných hodinách, průměrně 191,79 Kč za hodinu. Držel 79 hodin pracovní pohotovosti, za což mu bylo vyplaceno 6 469 Kč (hrubá mzda celkem 39 840 Kč) a měl 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci únoru 2021 měl žalobce hrubou mzdu 30 129 Kč při 167 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 180,41 Kč za hodinu. Držel 78 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna 6 387 Kč (hrubá mzda celkem 36 515 Kč) a měl 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci březnu 2021 měl žalobce hrubou mzdu 33 611 Kč při 181 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 185,70 Kč za hodinu. Měl 80 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna 6 550 Kč (hrubá mzda celkem 40 161 Kč) a 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci dubnu 2021 měl žalobce hrubou mzdu 59 382 Kč včetně ročních odměn ve výši 9 204 Kč a dlouhodobé odměny 12 000 Kč, dále 79 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna 7 548 Kč (hrubá mzda celkem 66 930 Kč) a 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci květnu 2021 činila hrubá mzda žalobce 37 482 Kč při 183 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 204,82 Kč za hodinu, pracovní pohotovost byla v rozsahu 71 hodin s vyplacenou odměnou 6 784 Kč (hrubá mzda celkem 44 266 Kč). Žalobce pak měl 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci červnu 2021 činila hrubá mzda žalobce 33 592 Kč při 174 odpracovaných hodinách, průměrně 193,06 Kč za hodinu. , právnická osoba, hodin pracovní pohotovosti žalobce obdržel odměnu 8 886 Kč (hrubá mzda celkem 45 536 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za dovolenou ve výši 3 058 Kč) a dále měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci červenci 2021 dosáhla hrubá mzda žalobce částky 34 055 Kč při 184 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 185,08 Kč za hodinu. Za 92 hodin pracovní pohotovosti bylo žalobci vyplaceno 10 241 Kč (hrubá mzda celkem 51 420 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za dovolenou ve výši 7 124 Kč) a dále měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci srpnu 2021 činila hrubá mzda žalobce 34 156 Kč při 168 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 203,31 Kč za hodinu, za 84 hodin pracovní pohotovosti žalobce obdržel 9 351 Kč (hrubá mzda celkem 50 651 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za dovolenou ve výši 7 124 Kč) a měl 8 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci září 2021 představovala hrubá mzda žalobce částku 41 982 Kč (včetně odměny 6 000 Kč) při 181 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 231,94 Kč za hodinu. Za 88 hodin pracovní pohotovosti byla žalobci vyplacena odměna 9 795 Kč (hrubá mzda celkem 55 369 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za dovolenou ve výši 3 562 Kč) a měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci říjnu 2021 měl žalobce hrubou mzdu 27 128 Kč (včetně odměny 1 000 Kč) při 133 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 203,97 Kč za hodinu. Za 66 hodin pracovní pohotovosti bylo vyplaceno 7 060 Kč (hrubá mzda celkem 44 457 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za dovolenou ve výši 10 269 Kč) a dále měl 7 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci listopadu 2021 byla žalobci vyplacena hrubá mzda 41 695 Kč, včetně ročních odměn 8 309 Kč. Žalobce odpracoval 172 hodin, tj. průměrně 242,41 Kč za hodinu. Za 81 hodin pracovní pohotovosti mu byla vyplacena odměna 8 665 Kč (hrubá mzda celkem 53 783 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za dovolenou ve výši 3 423 Kč) a měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci prosinci 2021 měl žalobce hrubou mzdu 34 414 Kč při 148 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 232,53 Kč, za 60 hodin pracovní pohotovosti bylo vyplaceno 6 418 Kč (hrubá mzda celkem 54 524 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za dovolenou ve výši 13 692 Kč) a měl 7 hodin neplacených přestávek v práci.

31. Za měsíc leden 2022 měl žalobce hrubou mzdu 32 315 Kč při 174 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 185,72 Kč za hodinu a za 86 hodin pracovní pohotovosti 9 770 Kč (hrubá mzda celkem 42 085 Kč). Měl 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci únoru 2022 měl žalobce hrubou mzdu 26 641 Kč při 126 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 211,44 Kč za hodinu, za 57 hodin pracovní pohotovosti 6 475 Kč (hrubá mzda celkem 33 116 Kč) a 7 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci březnu 2022 měl žalobce hrubou mzdu 47 960 Kč se započtením dlouhodobých odměn 14 000 Kč při 197 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 243,45 Kč za hodinu, za 80 hodin pracovní pohotovosti 9 088 Kč (hrubá mzda celkem 57 048 Kč) a 11 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci dubnu 2022 měl žalobce hrubou mzdu 46 662 Kč, včetně roční odměny 7 873 Kč, při 49 odpracovaných hodinách, průměrně 313,17 Kč za hodinu, za 73 hodin pracovní pohotovosti 7 756 Kč (hrubá mzda celkem 61 219 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za dovolenou ve výši 6 800 Kč) a měl 8 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci květnu 2022 měl žalobce hrubou mzdu 36 027 Kč při 172 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 209,46 Kč za hodinu a za 81 hodin pracovní pohotovosti 8 605 Kč (hrubá mzda celkem 48 032 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhradu za dovolenou ve výši 3 400 Kč). Měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci červnu 2022 činila hrubá mzda žalobce 33 874 Kč se započtením odměny 750 Kč při 156 odpracovaných hodinách, průměrně 217,14 Kč, za 88 hodin pracovní pohotovosti 9 349 Kč (hrubá mzda celkem 50 023 Kč pro účely výpočtu ponížena o náhrady za dovolenou 6 800 Kč), žalobce měl 8 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci červenci 2022 měl žalobce hrubou mzdu 40 643 Kč při 154 odpracovaných hodinách, tj. průměrně 263,92 Kč za hodinu, za 90 hodin pracovní pohotovosti 11 102 Kč (hrubá mzda celkem 346 574 Kč pro účely výpočtu ponížena o odstupné 281 582 Kč a náhradu za dovolenou ve výši 11 841 Kč) a měl 7 hodin neplacených přestávek v práci.

32. Dle § 78 odst. 1 zákoníku práce pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je ad a) pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, ad b) dobou odpočinku doba, která není pracovní dobou, ad h) pracovní pohotovostí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele.

33. Dle § 88 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu, nebo práce, zajištěna přiměřená doba na oddych a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle věty první. Dle odstavce 4 téhož ustanovení zákona se poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech nezapočítávají do pracovní doby.

34. Výše uvedená skutková zjištění jsou závěrem pro následující právní závěr soudu:

35. Pokud se týče posouzení doby pracovní pohotovosti, vycházel soud z judikatury Soudního dvora Evropské unie, a to. C 151/02, Jaeger nebo C-437/05, Vorel, v níž je považován za pracovní dobu i čas, kdy je zaměstnanci umožněno odpočinout si přímo na pracovišti v době, kdy výkon práce není požadován, a pracovní pohotovost na pracovišti tak lze držet i ve spánku zaměstnance, a C-518/15, Matzak, kdy byla za pracovní dobu považována i doba tzv. pracovní pohotovosti, kterou pracovník musí trávit doma s povinností reagovat na povolání zaměstnavatelem do osmi minut, neboť taková povinnost velmi významně omezuje možnosti pracovníka (i v tomto případě hasiče) věnovat se jiným činnostem. Za podstatné soud má i rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie C-344/19 a C-580/19, v němž se opět jednalo o hasiče, přičemž byl vysloven závěr, že doba pracovní pohotovosti musí být automaticky kvalifikována jako „pracovní doba“, pokud má pracovník povinnost během této doby zůstat na pracovišti, které je odlišné od jeho bydliště, a být tam k dispozici zaměstnavateli. Doby pracovní pohotovosti včetně dob v režimu pracovní pohotovosti na zavolání spadají v plném rozsahu rovněž pod pojem „pracovní doba“, pokud omezení uložená pracovníkovi během těchto dob objektivně a velmi významně ovlivňují jeho možnost volně nakládat s časem, během něhož nejsou vyžadovány jeho profesní služby, a věnovat se vlastním zájmům.

36. Při posouzení otázky přestávek v práci žalobce pak soud vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu – nálezu z 18. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 1854/20, v němž byl vysloven závěr, že to, zda byly přestávky čerpané zaměstnancem, neplacenými přestávkami, dle prvé věty § 88 odst. 1) zákoníku práce nebo placenou přiměřenou dobou na oddych a jídlo dle druhé věty § 88 odst. 1) zákoníku práce závisí na tom, zda zaměstnanec ve svém zaměstnání vykonával práce, které nemohou být přerušeny. To, zda práci zaměstnance lze či nelze během přestávky na jídlo přerušit, není dáno charakterem případného zásahu, nýbrž charakterem pracovní povinnosti (pohotovosti) uložené zaměstnanci. Do pracovní doby spadají i všechny doby pracovní pohotovosti, během nichž jsou zaměstnanci uložena omezení, která významně ovlivňují jeho možnost volně nakládat se svým časem a věnovat se vlastním zájmům. A contrario, pokud by přestávka na jídlo a oddech byla dobou odpočinku, za kterou zaměstnanci nenáležela odměna, pak by si během této doby mohl odpočinout i od povinnosti být zaměstnavateli k dispozici, což pojmově vylučuje povinnost pohotovosti. Pro posouzení nároku stěžovatele je zcela irelevantní, zda během přestávek došlo či nedošlo k potřebě zásahu.

37. Dále lze vycházet z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne 14. 6. 2023, který uzavřel, že z judikatury Nejvyššího soudu ČR lze dovodit, že po dobu přestávky v práci na jídlo a oddech dochází k tzv. suspenzi pracovního závazku a k přerušení výkonu práce, což znamená, že zaměstnanec po tuto dobu má volný čas, s nímž může libovolně nakládat podle své úvahy, a zaměstnavatel není oprávněn jakkoliv kontrolovat či mu určovat, jak zaměstnanec tuto dobu tráví (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2013 sp. zn. , spisová značka, ). Dále Městský soud v Praze vycházel ze závěru, že zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost i v případě prací, které ze své povahy nemohou být přerušeny, zajistit zaměstnanci přiměřenou dobu na oddych a jídlo, přičemž tato doba se započítává do pracovní doby. Za takovéto práce považuje judikatura Nejvyššího soudu ČR činnosti, které nelze v průběhu směny objektivně přerušit z důvodu daných technologií výroby, pracovním procesem či výkonem práce, jež vyžadují průběžnou kontrolu nebo jinou aktivitu zaměstnance (rozsudek Nejvyššího soudu ČR 23. 4. 2020 sp. zn. , spisová značka, , který sice byl zrušen na základě ústavní stížnosti nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 18. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 1854/20, nicméně judikaturní závěr v něm uvedený ohledně charakteru prací, při kterých zaměstnanci nelze poskytnout přestávku v práci na jídlo a oddech, ale toliko přiměřenou dobu na oddych a jídlo, pokud jde o vymezení takovýchto prací, zůstává v platnosti). V neposlední řadě soud odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie z 9. 9. 2021 ve věci C-107/19 v řízení žalobce , jméno FO, proti žalovanému Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s., v němž Soudní dvůr Evropské unie zodpověděl předběžné otázky položené mu Obvodním soudem pro , adresa, , a to ad 1 je třeba dobu přestávky, během které zaměstnanec musí být zaměstnavateli k dispozici pro případ nenadálého výjezdu během dvou minut považovat za pracovní dobu ve smyslu článku 2 Směrnice 2003/88 a ad 2 má na posouzení této otázky vliv skutečnost, že k přerušení v případě nenadálého výjezdu dochází pouze nahodile a nepředvídatelně, případně jak často k takovému přerušení dochází. Uvedené předběžné otázky Soudní dvůr Evropské unie zodpověděl tak, že článek 2 Směrnice 2003/88 je třeba vykládat v tom smyslu, že doba přestávky, která je poskytnuta pracovníku v průběhu jeho denní pracovní doby a během které musí být v případě potřeby připraven do dvou minut k výjezdu, je pracovní dobou ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud z celkového posouzení všech okolností vyplývá, že omezení uložená tomuto pracovníku během uvedené doby přestávky jsou takové povahy, že objektivně a velmi významně ovlivňují možnost pracovníka nakládat volně s časem, během něhož jeho profesní služby nejsou vyžadovány a věnovat se v tomto čase vlastním zájmům.

38. Soud také vycházel z rozsudku Krajského soudu v , adresa, - pobočky v , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne 24. 4. 2024, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 28. 8. 2023. Odvolací soud zde shodně s citovanou judikaturou zdůraznil, že přiměřená doba na jídlo a oddech, kterou je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnanci i v rámci provozu, který nemůže být přerušen, je upravena v § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce a přestavuje výjimku z obecné povinnosti zaměstnavatele poskytovat přestávky a jde o pracovní dobu za kterou zaměstnanci náleží mzda (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, ). Protože je to zaměstnavatel, který zaměstnanci organizuje pracovní dobu, je jeho věcí, aby vnitřním předpisem či organizačním pokynem sám vymezil charakter vykonávané práce. Pokud má zaměstnanec povinnost být v případě potřeby k dispozici zaměstnavateli a začít konat práci v řádu minut, pak se nejedná o přestávku v práci, ale o pracovní dobu s právem na mzdu (srov. nález Ústavního soud sp. zn. II. ÚS 1854/20). Podle zmíněného nálezu Ústavního soudu může být neplacenou dobou odpočinku naopak pouze taková doba, se kterou může zaměstnanec nakládat dle své volné úvahy, tedy věnovat se oddechu a nebýt během této doby zaměstnavateli k dispozici. Současně se soud odvolací věnoval výpočtu dlužné mzdy a jako správný posoudil postup okresního soudu, který z předložených mzdových listů a výplatních pásek zjistil za jednotlivé měsíce hrubou mzdu bez náhrad za dovolenou, kterou následně vydělil počtem skutečně odpracovaných hodin v daném kalendářním měsíci. Výslednou průměrnou hodinovou mzdu za každý kalendářní měsíc předmětného období pak vynásobil počtem neproplacených přestávek na jídlo a oddech, které zjistil z přehledu docházky žalobce. Za správný měl také výpočet, který vycházel z hrubé mzdy se všemi příplatky (např. paušální příplatek, individuální prémie), ale bez náhrad. Dále dovodil, že není možné postupovat dle § 351 a násl. zákoníku práce, kde je upraven průměrný výdělek, neboť tento způsob se použije pouze tam, kde to zákoník práce stanoví. Ke shodným závěrům dospěl Krajský soud v , adresa, – pobočka v , adresa, i v rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 23. 7. 2025, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 27. 1. 2025.

39. Pokud se týče pracovní pohotovosti, soud dále vycházel též z rozsudku Krajského soudu v , adresa, , pobočka v , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne 18. 9. 2024, jímž byl z části zrušen a zčásti změněn rozsudek Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, tak, že nárok žalobce je co do základu opodstatněný. Odvolací soud zde poukázal na směrnici 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby, která rozlišuje pracovní dobu a dobu odpočinku (článek 2). Dospěl k závěru, že kdyby měl být žalovaný na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynu zaměstnavatele, nejednalo by se o pracovní pohotovost s odměnou stanovenou vnitřním předpisem zaměstnavatele ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku (§ 140 zákoníku práce), nýbrž o pracovní dobu s nárokem na mzdu nebo plat. Proto je např. pohotovost lékaře na lékařském pokoji pracovní dobou (rozs. SDEU, C-437/05 Vorel) nebo je pohotovost pracovníka na odlehlém místě pracovní dobou (rozsudek SDEU ze dne, Anonymizováno, 9. 3. 2021, C-344/19 Radiotelevizija Slovenia) a nebo je přestávka na jídlo a oddech hasiče s povinností být připraven k zásahu v řádu dvou minut rovněž pracovní dobou (rozsudek SDEU ze dne 9. 9. 2021, C-107/19 , právnická osoba, , viz též nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1854/20 ve věci , právnická osoba, . proti letišti , adresa, a.s.) dokonce by se jednalo o pracovní dobu (nikoliv o pracovní pohotovost v době odpočinku), i kdyby měl být zaměstnanec připraven doma s povinností dostavit se k zaměstnavateli do osmi minut (rozs. SDEU ze dne 21. 2. 2018, C-518/15, Matzak). Odvolací soud rovněž uzavřel, že je nevýznamné kolikrát byl v daném případě plán vyrozumění a svozu v předmětném období zaměstnavatelem realizován. I kdyby nedošlo k realizaci ani jednoho ničeho by to neměnilo na pohotovosti žalobce v době odpočinku. V daném případě také dovodil, že pohotovost se vyhlášením krizového stavu a svoláním vedoucích zaměstnanců na pracoviště měnila ve výkon práce přesčas.

40. Po provedeném řízení soud i s ohledem na citovanou judikaturu dospěl ke shodným závěrům jako v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , neboť na základě shodných tvrzení bylo i v tomto řízení mezi účastníky nesporné a bylo prokázáno uzavřenou pracovní smlouvou a dohodou o pracovní pohotovosti ze dne 31. 5. 2017, že v rozhodném období let 2020 až 2022 žalobce pracoval u žalované na pracovní pozici hasič - specialista a jeho pracovní poměr skončil dohodou ke dni 31. 7. 2022. Žalobce byl, jak vyplývá z jeho výpovědi i z přehledu směn, zařazen do směny , právnická osoba, s , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Práce byla pravidelně vykonávána ve směně dlouhé 24 hodin, pak byl dva dny odpočinek. Práce ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1 písmeno a) zákoníku práce byla vykonávána v době od 6:00 do 22:00 hodin, v době od 22:00 do 5:00 hodin byla držena tzv. „pracovní pohotovost“, během níž byly zaměstnanci přítomni v budově, v níž bylo i denní pracoviště, přičemž velitel směny a ústřednář tuto pracovní pohotovost vykonávali přímo na pracovišti (ústředna a kancelář velitele). Žádný ze směny nemohl dobu pracovní pohotovosti trávit mimo tuto budovu. Z výpovědí žalobce, v řízení sp. zn. , spisová značka, v pozici svědka, i svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, (v řízení sp. zn. , spisová značka, v pozici žalobce) a také z listinných důkazů předložených samotnou žalovanou, tj. ze strážních knih i přehledu činnosti požární ochrany, vyplývá, že v průběhu této pohotovosti mohlo docházet a také docházelo, k výkonu práce, ať již spočívala v údržbě komunikací, dohledu na provozy z hlediska požární bezpečnosti či technických, nebo požárních zásazích. Žalobce tedy byl povinen, stejně tak, jako ostatní ze směny, být přítomen na určeném místě mimo své bydliště a být okamžitě připraven k výkonu práce. Nemohlo se tak jednat ve smyslu § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce o pracovní pohotovost, ale o pracovní dobu, přičemž je bez právního významu, že k událostem vyžadujícím činnost zaměstnanců HZS docházelo nepravidelně a v některých obdobích i zřídka, neboť to nic nemění na povinnosti zaměstnanců být připraven k okamžitému zásahu, když povinnost výjezdu jednotky je do dvou minut od vyhlášení poplachu. Soud má za to, že rozhodné skutečnosti vyplývají již z tvrzení sporných stran, která se shodují, i z listinných důkazů a výpovědí slyšených svědků, které odpovídají listinám předloženým žalovanou. Tyto výpovědi pak prokazují, že k zásahům, či práci v době „pracovní pohotovosti“ docházelo a že pohotovost probíhala mimo bydliště pracovníků HZS, což žalovaná sama potvrzovala.

41. Soud dále dospěl k závěru, že žalobce jako hasič - specialista, vykonával pro žalovanou společnost práci, která ze své povahy nemůže být přerušena, a tedy čerpané přestávky představovaly pracovní dobu ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1, písm. a) zákoníku práce a tyto přestávky posoudil jako tzv. přiměřenou dobu na jídlo a oddech dle § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce, která se započítává do pracovní doby a náleží za ně mzda, neboť má za rozhodující charakter práce žalobcem vykonávané. Pokud by totiž žalobce opustil areál žalované za účelem přestávky na jídlo a oddech, došlo by tím k porušení právního předpisu, a to § 11 odst. 2, písmeno a) a § 18 vyhlášky ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, neboť by ohrozil splnění podmínek pro akceschopnost jednotky za situace, kdy její povinností je výjezd do 2 minut od vyhlášení poplachu. Za této situace přestávka na jídlo a oddech neumožnovala, aby během ní žalobce zcela volně nakládal se svým časem a věnoval se vlastním zájmům (opuštění areálu, jak bylo potvrzeno výpověďmi svědků, by bylo něčím výjimečným, vyžadujícím zajištění přítomnosti zastupujícího pracovníka). Hasič si během této doby nemohl odpočinout od povinnosti být zaměstnavateli k dispozici, a dle citované judikatury Ústavního soudu i judikatury Evropského soudního dvora se proto muselo jednat o pracovní dobu ve smyslu § 78 odst. 1 zákoníku práce. Pro posouzení nároku žalobce pak je zcela irelevantní, zda během přestávek došlo, či nedošlo k potřebě zásahu (viz II. ÚS 1854/20).

42. Ohledně výše uplatněného nároku soud postupoval v souladu s citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 14. 6. 2023, rozsudkem Krajského soudu v , adresa, - pobočky v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 24. 4. 2024 i rozsudkem téhož soudu ze dne 23. 7. 2025 č. j. , spisová značka, , tedy tak, že výslednou průměrnou hodinovou mzdu za každý kalendářní měsíc z předmětného období vynásobil počtem hodin pracovní pohotovosti a přestávek na jídlo o oddech, které byly zjištěny z přehledu docházky žalobce a z mzdových listů. Soud má za to, že je třeba vycházet z hrubé mzdy se všemi příplatky, včetně všech druhů odměn, tak jak tvrdil žalobce.

43. Za měsíc únor 2020 tak náleží žalobci při průměrné hodinové mzdě 182,43 Kč za 70 hodin pracovní pohotovosti 12 769,75 Kč, přičemž vyplaceno bylo pouze 7 004 Kč. K úhradě zbývá částka 5 765,75 Kč a za 10 hodin doby na jídlo a oddech 1 824,25 Kč, tj. doplatek celkem 7 590 Kč. Za měsíc březen 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě 224,63 Kč, když za 70 hodin pracovní pohotovosti byla vyplacena částka 7 004 Kč, ale žalobci náleží celkem 15 724 Kč, činí rozdíl 8 720,16 Kč a za 10 hodin doby na jídlo a oddech žalobci náleží 2 246,31 Kč, činí doplatek 10 966,47 Kč. Za měsíc duben 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě ve výši 214,61 Kč, měla být za 70 hodin pracovní pohotovosti vyplacena celkem částka 15 022,44 Kč, vyplaceno bylo pouze 6 507 Kč. S připočtením mzdy za 10 hodin doby na jídlo a oddech v částce 2 146,06 Kč činí doplatek celkem 10 661,50 Kč. Za měsíc květen 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě 178,42 Kč mělo být za 77 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno 13 738,65 Kč, došlo však k úhradě pouze částky 7 157 Kč, rozdíl tak činí 6 581,65 Kč. Spolu se mzdou za 11 hodin doby na jídlo a oddech ve výši 1 962,66 Kč činí doplatek 8 544,31 Kč. Za měsíc červen 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě 187,93 Kč mělo být za 65 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno 12 215,42 Kč, vyplaceno bylo 6 042 Kč, rozdíl tak činí 6 173,42 Kč, mzda za 8 hodin doby na jídlo a oddech činí 1 503,44 Kč, doplatek tedy představuje 7 676,86 Kč. V měsíci červenci 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě 216,22 Kč mělo být za 66 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno 14 270, 71 Kč, vyplaceno bylo pouze 6 556 Kč, rozdíl tak činí 7 714,71 Kč. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 1 729,78 Kč, doplatek mzdy tak činí celkem 9 444,49 Kč. Za měsíc srpen 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě 195,53 Kč mělo být za 81 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno 15 838,10 Kč, vyplaceno bylo 8 047 Kč, rozdíl tak činí 7 791,10 Kč. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 1 564,28 Kč, doplatek tak představuje částku 9 355,38 Kč. Za měsíc září 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě ve výši 206,73 Kč mělo být vyplaceno za 79 hodin pracovní pohotovosti 16 331,87 Kč, vyplaceno bylo 7 848 Kč, rozdíl činí 8 483,87 Kč. Mzda za 9 hodin doby na jídlo a oddech měla být 1 860,59 Kč, doplatek tedy představuje částku 10 344,46 Kč. V měsíci říjnu 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě ve výši 185,90 Kč mělo být za 29 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno 5 391,14 Kč, vyplaceno bylo 3 069 Kč, rozdíl tak činí 2 322,14 Kč. Za 4 hodiny doby na jídlo a oddech náleží žalobci mzda 743,61 Kč, doplatek tak představuje částku 3 065,75 Kč. Za měsíc listopad 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě ve výši 257,54 Kč, měla být za 65 hodin pracovní pohotovosti vyplacena celkem částka 16 740,25 Kč, vyplaceno bylo pouze 6 878 Kč. S připočtením mzdy za 8 hodin doby na jídlo a oddech v částce 2 060, 34 Kč činí doplatek celkem 11 922,59 Kč. Za měsíc prosinec 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě ve výši 227,84 Kč, měla být za 67 hodin pracovní pohotovosti vyplacena celkem částka 15 265,14 Kč, vyplaceno bylo pouze 7 089 Kč. S připočtením mzdy za 8 hodin doby na jídlo a oddech v částce 1 822,70 Kč činí doplatek celkem 9 998,84 Kč.

44. Za leden 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě ve výši 191,79 Kč mělo být za 79 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno 15 151,20 Kč, vyplaceno bylo 6 469 Kč, rozdíl tak představuje 8 682,20 Kč. Se mzdou za 10 hodin doby na jídlo a oddech ve výši 1 917,87 Kč činí nedoplatek 10 600,07 Kč. Za měsíc únor 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě 180,41 Kč mělo být za 78 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno 14 072,23 Kč, vyplaceno bylo 6 387 Kč, rozdíl činí 7 685,23 Kč. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech náleží žalobci nárok ve výši 1 804,13 Kč, doplatek tak představuje částku 9 489,36 Kč. V měsíci březnu 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě 185,70 Kč za 80 hodin pracovní pohotovosti mělo být vyplaceno 14 855,69 Kč, vyplaceno bylo 6 550 Kč, rozdíl tak představuje částku 8 305,69 Kč. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 1 856,96 Kč, doplatek tak představuje částku 10 162,65 Kč. V měsíci dubnu 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě ve výši 341,8 Kč za 79 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši 26 960,79 Kč, vyplaceno však bylo 7 548 Kč, rozdíl představuje částku 19 412,79 Kč. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 3 412,76 Kč, doplatek tak představuje částku 22 825,55 Kč, soudu však nezbylo, než přiznat žalobci toliko částku 16 568 Kč nárokovanou v původní žalobě, neboť žalovaná vznesla námitku promlčení a žalobce učinil nesporným, že nárok je ve zbývajícím rozsahu promlčen v důsledku uplynutí tříleté promlčecí lhůty ve smyslu ustanovení § 609 a násl. o.z., která u tohoto nároku začala plynout dne 1. 6. 2021, skončila tedy 1. 6. 2024, žaloba však byla rozšířena až 1. 12. 2025. Za měsíc květen 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě 204,82 Kč za 71 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši 14 542,20 Kč, vyplaceno bylo 6 784 Kč, rozdíl tak činí 7 758,20 Kč. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 2 048,20 Kč, doplatek tak představuje částku 9 806,40 Kč. Za měsíc červen 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě 193,06 Kč za 93 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši 17 954,34 Kč, vyplaceno bylo 8 886 Kč, rozdíl tak představuje částku 9 068,34 Kč. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok 1 737,82 Kč, doplatek tak představuje částka 10 805,86 Kč. Za měsíc červenec 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě 185,08 Kč za 92 hodin vznikl nárok ve výši 17 027,50 Kč, vyplaceno bylo 10 241 Kč, rozdíl tak činí 6 786,50 Kč. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 1 665,73 Kč, k úhradě tak zbývá 8 452,23 Kč. V měsíci srpnu 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě 203,31 Kč za 84 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši 17 078 Kč, vyplaceno bylo 9 351 Kč, rozdíl představuje 7 727 Kč. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 1 626,48 Kč, doplatek představuje částka 9 353,48 Kč. V měsíci září 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě 231,94 Kč za 88 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši 20 411,14 Kč, vyplaceno bylo 9 795 Kč, rozdíl tak představuje částka 10 616,14 Kč. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 2 087,50 Kč, doplatek tak činí 12 703,64 Kč. Za měsíc říjen 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě ve výši 203,97 Kč za 66 hodin pracovní pohotovosti mělo být vyplaceno 13 462,02 Kč, vyplaceno bylo 7 060 Kč, k úhradě zbývá 6 402,02 Kč. Za 7 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 1 427,79 Kč, doplatek tak přestavuje částka 7 829,81 Kč. Za měsíc listopad 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě 242,41 Kč za 81 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši 19 635,44 Kč, vyplaceno bylo 8 665 Kč, k úhradě tak zbývá 10 970,44 Kč. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 2 181,72 Kč, doplatek tak představuje částka 13 152,16 Kč. Za měsíc prosinec 2021 při hrubé hodinové mzdě ve výši 232,53 Kč za 60 hodin pracovní pohotovosti mělo být vyplaceno 13 951,62 Kč, vyplaceno bylo 6 418 Kč, rozdíl představuje částka 7 533,62 Kč. Za 7 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok na 1 627,69 Kč, doplatek tak představuje částka 9 161,31 Kč.

45. Za měsíc leden 2022 při hrubé hodinové mzdě 185,72 Kč mělo být za 86 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno 15 971,78 Kč, vyplaceno bylo 9 770 Kč, rozdíl představuje částka 6 201,78 Kč. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 1 857,18 Kč, doplatek tak představuje částka 8 058,96 Kč. Za měsíc únor 2022 při průměrné hrubé hodinové mzdě 211,44 Kč za 57 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši 12 051,88 Kč, vyplaceno bylo 6 475 Kč, k úhradě tak zbývá 5 576,88 Kč. Za 7 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 1 480,06 Kč, doplatek tak představuje částka 7 056,94 Kč. Za měsíc březen 2022 při průměrné hrubé hodinové mzdě 243,45 Kč mělo být za 80 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno 19 476,14 Kč, vyplaceno bylo 9 088 Kč, rozdíl tak přestavuje částka 10 388,14 Kč. Za 11 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 2 677,97 Kč, doplatek tak představuje částka 13 066,11 Kč. Za měsíc duben 2022 při průměrné hrubé hodinové mzdě 313,17 Kč za 73 hodin pracovní pohotovosti mělo být vyplaceno 22 861,25 Kč, vyplaceno bylo 7 756 Kč, k úhradě tak zbývá 15 105,25 Kč. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 2 505,34 Kč, doplatek tak představuje částka 17 610,59 Kč. Za měsíc květen 2022 při průměrné hrubé hodinové mzdě 209,46 Kč za 81 hodin pracovní pohotovosti mělo být vyplaceno 16 966,20 Kč, vyplaceno bylo 8 605 Kč, k úhradě zbývá 8 361,20 Kč. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 1 885,13 Kč, doplatek tak představuje částka 10 246,33 Kč. Za měsíc červen 2022 při průměrné hrubé hodinové mzdě 217,14 Kč za 88 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši 19 108,41 Kč, vyplaceno bylo 9 349 Kč, k úhradě tak zbývá 9 759,41 Kč. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 1 737,13 Kč, doplatek tak představuje částka 11 496,54 Kč. Za měsíc červenec 2022 při průměrné hrubé hodinové mzdě ve výši 263,92 Kč za 90 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši 23 752,40 Kč, vyplaceno bylo 11 102 Kč, k úhradě tak zbývá 12 650,40 Kč, za 7 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši 1 847,41 Kč, doplatek tak představuje částka 14 497,81 Kč.

46. Žalované tak bylo uloženo uhradit žalobci celkem částku 309 689,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a který počíná běžet vždy ode dne následujícího po dni splatnosti mzdy za ten který odpracovaný měsíc. Co do částky 6 257,55 Kč se zákonným úrokem z této částky jdoucím od 1. 6. 2021 do zaplacení pak nezbylo, než žalobu s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení zamítnout.

47. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl v řízení úspěch co do 63,1 % vzhledem k celku, úspěch žalované pak představoval 36,9 % vzhledem k celku. Při odečtení podílu úspěchu a neúspěchu ve věci bylo žalobci přiznáno právo na náhradu 26,2 % nákladů řízení. Tyto náklady jsou představovány soudním poplatkem 24 556 Kč, odměnou advokáta vypočtenou dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za 6 úkonů z punkta 491 101 Kč po 10 300 Kč za jeden úkon, a to za převzetí zastoupení a poradu s klientem, právní rozbor ze dne 24. 8. 2022, předžalobní výzvu k úhradě z 26. 1. 2023, podanou žalobu, vyjádření ve věci samé z 30. 5. 2023, účast na jednání soudu dne 11. 9. 2023. Dále za 5 úkonů z punkta 315 947 Kč po 9 580 Kč za jeden úkon, a to za poradu s klientem dne 21. 10. 2025 pro účely nového výpočtu žalované částky, vyjádření ve věci z 31. 10. 2025, účast na jednání soudu dne 1. 12. 2025, vyjádření ve věci samé dne 16. 1. 2026 a účast na jednání soudu dne 23. 1. 2026. Dále tyto náklady tvoří paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 6 úkonů po 300 Kč a 5 úkonů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025. Náklady řízení jsou také představovány náhradami hotových výdajů advokáta za cestu na trase , adresa, a zpět k jednání soudu, a to za rok 2023 za jednu cestu po 246 km se sazbou opotřebení po 5,20 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 467/2023 Sb. celkem 1 279 Kč a náhradou za spotřebovaný benzín v ceně 41,20 Kč za 1 l, tj. 598 Kč. Za rok 2025 za jednu cestu po 246 km se sazbou opotřebení po 5,80 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 398/2024 Sb. celkem 1 427 Kč a náhradou za spotřebovaný benzín v ceně 35,80 Kč za 1 l, tj. 520 Kč. Za rok 2026 za jednu cestu po 246 km se sazbou opotřebení po 5,90 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. celkem 1 451 Kč a náhradou za spotřebovaný benzín v ceně 34,70 Kč za 1 l, tj. 504 Kč. Žalobci vznikly i náklady představované náhradou za promeškaný čas advokáta za 6 půlhodin po 100 Kč, při cestách advokáta na trase , adresa, a zpět v roce 2023, dle § 14 citované vyhlášky, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za 12 půlhodin, při cestách za rok 2025 a 2026 po 150 Kč dle § 14 citované vyhlášky, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Náklady řízení jsou navýšeny, vyjma soudního poplatku, o 21 % DPH, neboť zástupkyně žalobce je plátkyní této daně. Náklady řízení žalobce tak celkem představují částku 147 192,50 Kč z níž 26,2 % činí 38 564,45 Kč.

48. Lhůta k plnění byla žalované stanovena jako obvyklá patnáctidenní s přihlédnutím k výši částek, které mají být plněny i době prodlení s jejich úhradou, postupem dle § 160 odst. 1 o.s.ř.