1 C 131/2024

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Vejtasou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , r.č. datum trv. Adresa zainteresované osoby 0/1 fakticky Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: právnická osoba právnická osoba , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o určení vlastnictví k nemovitostem

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem jedné ideální poloviny (1/2) stavební parcely č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, jejíž součástí je stavba rodinného domu , adresa, , č.p. , hodnota, , parcely č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, trvalý travní porost (zemědělský půdní fond), parcely č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, ostatní plocha, manipulační plocha, a parcely č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, zahrada (zemědělský půdní fond), v obci , jméno FO, a katastrálním území , adresa, , které jsou uvedeny na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , jméno FO, a katastrální území , adresa, , který je veden u , podezřelý výraz, , Katastrální pracoviště , jméno FO, .

II. Pokud se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem též druhé ideální poloviny (1/2) stavební parcely č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, jejíž součástí je stavba rodinného domu , adresa, , č.p. , hodnota, , parcely č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, trvalý travní porost (zemědělský půdní fond), parcely č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, ostatní plocha, manipulační plocha, a parcely č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, zahrada (zemědělský půdní fond), v obci , jméno FO, a katastrálním území2 1 C 131/2024, adresa, , které jsou uvedeny na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , jméno FO, a katastrální území , adresa, , který je veden u , podezřelý výraz, , Katastrální pracoviště , jméno FO, , tak v této části se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 14. 4. 2024, doplněnou podáním ze dne 28. 6. 2024, a též při jednání dne 25. 7. 2024, se žalobkyně vůči žalované domáhá určení, že je vlastníkem st. parc. č. , hodnota, , jejíž součástí je stavba: , adresa, , rod. dům, parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , z důvodu nabytí jejího vlastnického práva (mimořádným) vydržením. Žalobkyně má uvedené nemovitosti ve své držbě od poloviny osmdesátých let dvacátého století, kdy je převzala společně se svým dnes bývalým manželem , jméno FO, , když tyto jim daroval otec žalobkyně , jméno FO, , po smrti matky žalobkyně , jméno FO, , přičemž těmto coby manželům byly koncem čtyřicátých let dvacátého století darovány , jméno FO, . Od uvedeného počátku držby žalobkyně s dnes bývalým manželem a následně sama prováděla na nemovitostech opravy, údržbu, renovace, po celou dobu se chovala (a chová) jako jejich vlastník. Žalobkyně se ujala držby z vůle předchozího držitele, nevetřela se v držbu svémocně, potajmu nebo lstí, uplynulo více než dvacet let, vzhledem k tomu se žalobkyně domnívá, že sledované nemovitosti vydržela, nabyla do vlastnictví, k 1. 1. 2016.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Původního vlastníka nemovitostí , jméno FO, se nepodařilo dostatečně identifikovat, k vlastnictví se nikdo nepřihlásil, vzhledem k tomu se na nemovitosti pohlíželo jako na opuštěné, a jako jejich vlastník je aktuálně vedena žalovaná. , jméno FO, na konci čtyřicátých let dvacátého století předal předmětné nemovité věci dnes zemřelým rodičům žalobkyně, byly předány pouze k užívání, jmenovaný nepřevedl na rodiče žalobkyně ani žalobkyni vlastnické právo, tito museli od počátku vědět, že po celou dobu jsou ve vlastnictví jmenovaného, který byl i nadále evidován v evidenci nemovitostí a následně v katastru nemovitostí jako vlastník, nemohli být tedy v dobré víře, že nemovitosti jsou v jejich vlastnictví. Institut (mimořádného) vydržení nelze vykládat tak, že každý kdo užívá alespoň dvacet let nemovitou věc se stává jejím vlastníkem, i když od počátku je uživateli známo, že nejde o věc v jeho vlastnictví. Není prokazováno, že by se rodiče žalobkyně či žalobkyně sama stala vlastníkem předmětných nemovitých věcí. Dané nemovitosti nebyly formálně převáděny, nebyly předmětem žádného dědického rozhodnutí. Žalobkyni muselo být zřejmé, že jí nemovitosti nepatří, muselo jí být zřejmo, že nemovitosti se nepřevádějí „jen ústně“, ale musí být řádná, formální smlouva.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí, LV , hodnota, , k. ú. , adresa, , k 22. 5. 2024 se podává, že , Anonymizováno, , je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník st. parc. č. , hodnota, , jejíž součástí je stavba: , adresa, , rod. dům, parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , když takto byla zapsána na základě prohlášení o nabytí vlastnického práva státu ze dne , datum, , č. j.: , spisová značka, a prohlášení o nabytí vlastnického práva státu ze dne , datum, , č. j.: , spisová značka, , jak z uvedených listin, za přispění návrhem na vklad (, Anonymizováno, ) a návrhem na vklad (, podezřelý výraz, , jak lze z daného rozhodnutí vyčíst. Jde o připadnutí uvedených nemovitých věcí do vlastnictví státu nevykonáváním vlastnického práva k těmto coby věcem opuštěným (viz. právní posouzení níže). Poloha sledovaných nemovitostí je zřejmá z kopie katastrální mapy (, podezřelý výraz, ) ze dne 22. 5. 2024, když jde o venkovské stavení s dvorem a přilehlými pozemky, jak patrno též z katastrální mapy (1. 7. 2024) a z katastrální mapy + ortofoto (1. 7. 2024), k. ú. , adresa, .3 1 C 131/20244. Ze srovnávacího sestavení parcel, , podezřelý výraz, , Katastrální pracoviště , jméno FO, , (s platností k: 16. 10. 2023) se podává, že současné nemovitosti, st. parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , odpovídají původním, jde o st. parc. č. , hodnota, , o výměře , Anonymizováno, m2, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba rodinného domu , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, trvalý travní porost (zemědělský půdní fond), parc. č. , Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, ostatní plocha, manipulační plocha a parc. č. , Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, zahrada (zemědělský půdní fond) v k. ú. , adresa, , jak zachyceny na výše uvedeném výpisu z katastru nemovitostí, LV , hodnota, , pro k. ú. , adresa, , dle stavu k 22. 5. 2024.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. , hodnota, , pro k. ú. , adresa, , k 18. 5. 2023, lze vyčíst, že jako vlastník sledovaných nemovitostí byl veden , jméno FO, (, adresa, , , právnická osoba, . , Anonymizováno, ), bez bližší identifikace, kdy vlastnické právo tento nabyl k 3. 6. 1948 nabytím tohoto dědictvím po jeho sestře , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , jak patrno z odevzdací listiny Okresního soudu v , adresa, , ze dne 5. 10. 1948, č. j. , Anonymizováno, , při vkladu vlastnického práva do pozemkové knihy , datum, , jak lze vyčíst z knihovní vložky , Anonymizováno, , katastrální obec , adresa, , katastrální území , adresa, . Uvedené je nakonec mezi účastníky nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), jakož i to, že bližší údaje o jmenovaném nebyly známy, šlo o tzv. nedostatečně identifikovaného vlastníka, kterého se nepodařilo zjistit, proto se na sledované nemovité věci pohlíželo jako na opuštěné a tyto k 2. 1. 2024 připadly státu, České republice (viz. shora) (viz. právní posouzení níže).

6. Jak lze vyčíst z rodného listu žalobkyně, vystaveného , právnická osoba, v , jméno FO, , dne , datum, , žalobkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, , za svobodna , jméno FO, , se narodila dne , datum, a jejími rodiči byli , jméno FO, , narozený dne , datum, a , jméno FO, , narozená dne , datum, , když uvedené plyne i z potvrzení o provedené lustraci v CEO (, Jméno zainteresované osoby 0/0, ) z 1. 7. 2024, kdy tato je vedena pod adresou trvalého pobytu „, adresa, , jméno FO, “. Rodiče žalobkyně uzavřeli manželství v druhé polovině třicátých let dvacátého století, a měli postupně celkem pět společných dětí, jak se podává z účastnické výpovědi žalobkyně, za podpory svědeckou výpovědí svědka , jméno FO, , bratra žalobkyně. Z úmrtního listu vystaveného , jméno FO, , dne , datum, , je zřejmo, že matka žalobkyně , jméno FO, zemřela dne , datum, . Z úmrtního listu vystaveného , jméno FO, , dne , datum, , se podává, že otec žalobkyně , jméno FO, zemřel dne , datum, . Žalobkyně uzavřela dne , datum, manželství s , jméno FO, , jako její manželství druhé, jak vyplývá z oddacího listu vystaveného , jméno FO, , dne , datum, , jejich manželství bylo rozvedeno dne , datum, , jak patrnost z potvrzení o provedené lustraci v CEO (, jméno FO, ) z 1. 7. 2024, přičemž jmenovaný zemřel dne , datum, a od , datum, byl hlášen trvale bytem na adrese „, adresa, , , adresa, , jméno FO, “, tedy ve sledovaném rodinném domě. Jak patrno z pamětní knihy – „kroniky , adresa, “ dne , datum, se narodil v , jméno FO, , jako syn , jméno FO, , tedy syn žalobkyně z prvního manželství, dne , datum, se narodil , jméno FO, v , jméno FO, , syn žalobkyně a jejího druhého manžela , jméno FO, , který byl hlášen k trvalému pobytu na adrese „, adresa, “ od , datum, do , datum, , jak patrno z poskytnutí údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel („doklad odboru vnitřních věcí“) , právnická osoba, , jméno FO, , ze dne 19. 5. 2023, č. j.: , spisová značka, .

7. Z účastnické výpovědi žalobkyně v plném souladu se svědeckou výpovědí svědka , jméno FO, , vyplývá, a to byť mají o uvedeném poznatky jen zprostředkované, že koncem čtyřicátých let dvacátého století, kdy se stal vlastníkem po smrti svojí sestry , jméno FO, , , jméno FO, , rodinný dům, č.p. , Anonymizováno, a sledované pozemky v k. ú. , adresa, neformálně daroval manželům , jméno FO, a , jméno FO, s tím, že se vrací do , podezřelý výraz, a již se nevrátí. Tito se věcí ujali, aby4 1 C 131/2024ji měli jako vlastník, začali vykonávat držbu, když sledované nemovité věci bezprostředně sousedili s jejich rodinným domem č.p. , Anonymizováno, a přilehlými pozemky, sousedova stavba byla volně přístupná přes dvůr, jak z účastnické výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi svědka , jméno FO, rovněž vyplývá. Z těchto důkazů se dále podává, a to i za podpory čestným prohlášením , jméno FO, , sestry žalobkyně, ze dne 15. 5. 2023, že přibližně od roku 1974 začala žít v č.p. , Anonymizováno, , v rodinném domě, při využívání i sledovaných pozemků žalobkyně se svojí rodinou, takto zde žila i po uzavření manželství s , jméno FO, dne , datum, , přičemž po smrti matky žalobkyně , jméno FO, , její otec , jméno FO, jí a jejímu tehdejšímu manželovi , jméno FO, všechny sledované nemovitosti neformálně v polovině osmdesátých let dvacátého století daroval, za souhlasu ostatních jejích sourozenců, tito se sledovaných nemovitých věcí ujali, aby je měli jako vlastníci, zahájili nepřetržitou držbu, která u , jméno FO, trvala do roku 2003, jak se podává z účastnické výpovědi žalobkyně za podpory svědeckou výpovědí svědka , jméno FO, , držba žalobkyně pak trvá do současné doby. Na základě uvedeného se žalobkyně a její bývalý manžel považovali za vlastníky, a od roku 1985 společně, po rozvodu návazně toliko žalobkyně, prováděli na sledovaných nemovitostech různé opravy, úpravy a rekonstrukční práce, jak z účastnické výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi slyšeného svědka , jméno FO, rovněž vyplývá. Zjištění o fakticitě držby sledovaných nemovitostí žalobkyní není na překážku to, že místo trvalého pobytu má evidované v informačním systému evidence obyvatel v jiném místě než „, adresa, “, když takovýto údaj není z hlediska fakticity užívání sledovaných nemovitostí jakkoli rozhodný, z popsaných důkazů jednoznačně a bezpochybně vyplývá, že v , adresa, , v rodinném domě č.p. , Anonymizováno, , žalobkyně skutečně dlouhodobě fakticky žije, v místě se zdržuje, sledované nemovitosti užívá. Fakticitu užívání sledovaných nemovitostí, a v podstatě výkon práva spoluvlastníků, dokládá i to, že , jméno FO, byla tehdejším , jméno FO, vyměřena domovní daň za rok 1989 z budovy č.p. , Anonymizováno, v , adresa, , jak patrno z platebního výměru, čís. , Anonymizováno, , právnická osoba, v , jméno FO, , zn. , Anonymizováno, , ze dne , datum, , a to bez ohledu na to, že návazně bylo žalobkyni umožněno platit daň z nemovitostí u sledovaných nemovitých věcí jen z parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , kdy u st. parc. č. , hodnota, a , adresa, , rod. dům, má tuto platit pouze vlastník a nikoli uživatel, jak je to možné u pozemků ostatních, když v katastru nemovitostí není žalobkyně jako vlastnice vedena, jak se podává ze sdělení Finančního úřadu , adresa, , Územní pracoviště , jméno FO, , ze dne , datum, , č. j.: , spisová značka, a též ze sdělení Finančního úřadu , adresa, , Územní pracoviště , jméno FO, , ze dne , datum, , č. j.: , spisová značka, . V celkovém kontextu je zcela zřejmé, jak výše uváděno, že nemovitosti byly žalovanou a jejím bývalým manželem užívány, jednoznačně se chovali jako vlastníci, spoluvlastníci.

8. Z rozhodnutí Státního notářství v , jméno FO, , ze dne 25. 2. 1982, č. j. , spisová značka, , pravomocného dne 25. 2. 1982, ve věci dědictví po , jméno FO, , narozené dne , datum, , zemřelé dne , datum, , matce žalobkyně, nevyplývá, že by sledované nemovitosti v k. ú. , adresa, byly v dědictví projednávány. Z rozhodnutí Státního notářství v , jméno FO, , ze dne 22. 1. 1988, č. j. , spisová značka, , pravomocného ke dni 22. 1. 1988, ve věci projednání dědictví po , jméno FO, , narozeném dne , datum, , zemřelém dne , datum, , otci žalobkyně, nevyplývá, že by sledované nemovitosti byly v dědictví projednávány. V neposlední řadě, ani z usnesení Okresního soudu v , jméno FO, , ze dne , datum, , č. , hodnota, . , spisová značka, , pravomocného ke dni , Anonymizováno, . a , datum, nevyplývá, že by sledované nemovitosti byly projednávány v dědictví po bývalém manželovi žalobkyně , jméno FO, .

9. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc skutkově uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům účastníků (§ 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř.), pokud na svých důkazních návrzích setrvali, tyto nevzali zpět. Kromě důkazů označených účastníky, provedl soud ve smyslu § 120 odst. 2 věta prvá o.s.ř. i některé důkazy další, neboť byly potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývaly z obsahu spisu.5 1 C 131/2024Provedené důkazy pak hodnotil soud ve smyslu § 132 o.s.ř. podle své úvahy, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, při níže vyloženém skutkovém závěru.

10. O skutkovém stavu učinil soud tento závěr: Žalovaná – , Anonymizováno, je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník st. parc. č. , hodnota, , o výměře , Anonymizováno, m2, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba: , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům, parc. č. , Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, trvalý travní porost (zemědělský půdní fond), parc. č. , Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, ostatní plocha, manipulační plocha a parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, zahrada (zemědělský půdní fond), v k. ú. , adresa, .Původním vlastníkem sledovaných nemovitých věcí, byl od , datum, , jméno FO, . Bližší údaje o jmenovaném nebyly známy, šlo o tzv. nedostatečně identifikovaného vlastníka, kterého se nepodařilo zjistit, proto se na sledované nemovité věci pohlíželo jako na opuštěné a tyto ke dni , datum, připadly státu, žalované. Proto je v katastru nemovitostí v současné době zapsána. Sledované nemovité věci koncem čtyřicátých let dvacátého století , jméno FO, neformálně daroval rodičům žalobkyně, manželům , jméno FO, a , jméno FO, , kteří se těchto nemovitých věcí ujali, aby je měli jako vlastníci, začali vykonávat držbu. Od roku 1974 sledované nemovitosti užívala žalobkyně - , Jméno zainteresované osoby 0/0, se svojí rodinou, přičemž po uzavření druhého manželství touto s , jméno FO, dne , datum, , a po smrti její matky , jméno FO, , v polovině osmdesátých let dvacátého století otec žalobkyně , jméno FO, sledované nemovitosti neformálně daroval žalobkyni a jejímu dnes bývalému manželovi , jméno FO, , tito se sledovaných nemovitých věcí ujali, aby je měli jako vlastníci, spoluvlastníci, začali vykonávat držbu, žalobkyně sledované nemovitosti drží dodnes, tyto užívá, nakládá s nimi, jsou opravovány, udržovány, renovovány atd. (V podrobnostech viz. dílčí skutková zjištění popsaná shora.)

11. Při právním posouzení věci soud předesílá, máme-li na zřeteli § 3028 odst. 1 a § 3081 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2014 (zkráceně „obč. zák.“), že, vycházeno z § 1045 odst. 1 a 2 a § 1050 odst. 2 obč. zák., při návaznosti § 64 odst. 1, 2, § 65 odst. 1, 2, 3 a 9 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (zkráceně „katastrální zákon“), účinného od 1. 1. 2014, že od 2. 1. 2024 (§ 605 odst. 2, § 607 obč. zák.) je žalovaná zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník všech ve sporu sledovaných nemovitých věcí, když původní vlastník , jméno FO, byl nedostatečně identifikován, vlastníka se nepodařilo zjistit, proto se na sledované nemovité věci pohlíží jako na opuštěné, které připadly státu.

12. S ohledem na znění § 985 obč. zák., když, jak se ukazuje, stav zapsaný ve veřejném seznamu, jakým je katastr nemovitostí, není v souladu se skutečným právním stavem, není v projednávané věci potřeba, aby žalobkyně tvrdila naléhavý právní zájem na požadovaném určení svého vlastnického práva (§ 80 o.s.ř.), když jde o odstranění existujícího nesouladu a předmětná žaloba není typickou „určovací“ žalobou.

13. Vlastnické právo, stran předmětu a svého obsahu, je vymezeno v § 1011 obč. zák. a § 1012 obč. zák. Určení jeho existence se pak žalobkyně předmětnou žalobou domáhá, vycházejíc ze způsobu jeho nabytí tzv. (mimořádným) vydržením.

14. Podle § 1089 odst. 1 obč. zák. drží-li poctivý držitel (§ 987, § 989 odst. 1 obč. zák.) vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1090 odst. 1 obč. zák. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 1091 odst. 2 obč. zák. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřetržitá držba trvající deset let. Jde o tzv. řádné vydržení. Držba musí být poctivá, pravá, tedy musí se zakládat tak, že nebyla získána násilím, lstivě nebo výprosou, dále musí být důvodná, řádná, tedy musí vycházet z platného a účinného právního titulu způsobilého založit její vznik, tedy titulu, od kterého je dovozována, když jde právě o důvod který by postačil ke vzniku vlastnického práva, což je tzv.6 1 C 131/2024titulus iustus, který pro tyto případy musí existovat. S ohledem na uvedené je zcela zřejmé, že k tzv. řádnému vydržení vlastnického práva žalobkyně k sledovaným nemovitostem dojít nemohlo, protože takovýto titul v daném případě prostě chybí. V případě darování sledovaných nemovitostí otcem v polovině osmdesátých let dvacátého století žalobkyni a jejímu bývalému manželovi nedošlo k žádnému formalizovanému právnímu jednání, právnímu úkonu, nebyla uzavřena smlouva. Proto chybí pro toto vydržení nezbytný právní důvod.

15. Nicméně, podle § 1095 obč. zák. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, tedy v konkrétním případě nemovitostí dvacet let (§ 1091 odst. 2 obč. zák.), vydrží držitel (§ 987, § 989 odst. 1 obč. zák.) vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Jde o tzv. mimořádné vydržení. I v tomto případě musí být držba poctivá, pravá, tedy nesmí být zakládána tak, že by byla získána násilím, lstivě nebo výprosou, nicméně v tomto případě se nevyžaduje řádnost, důvod, tedy platný a účinný právní titul způsobilý založit její vznik, tedy titul od kterého je dovozována, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, jinak řečeno mimořádně může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby. V případech, když zjevný nepoctivý úmysl chybí, je třeba mimořádné vydržení připustit. Tak je tomu i v projednávané věci.

16. Tedy dal-li, daroval-li neformálně, otec sledované nemovitosti žalobkyni v polovině osmdesátých let dvacátého století, jak je zjišťováno, a považovala-li se za vlastníka, sledované nemovitosti skutečně vydržela, neboť od oné doby uplynulo cca čtyřicet let, tedy rozhodně více než dvacet let a nebude tak rozhodné, že nedošlo k formálnímu převodu smlouvou, ať již z důvodu neznalosti zákona (error iuris), nebo v důsledku vlastní neznalosti žalobkyně, byť je zřejmé, že nemovité věci i tehdy měly být převáděny smlouvou v písemné podobě (§ 46 odst. 1, § 134 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 4. 1964 dle stavu v polovině osmdesátých let dvacátého století /zkráceně jen „tehdejší obč. zák.“/, kdy při převodu nemovité věci se vlastnictví nabývalo účinností smlouvy, ke které bylo potřeba registrace státním notářstvím). Žalobkyně nedrží sledované nemovitosti s nepoctivým úmyslem, jenž by bylo třeba chápat tak, že tím jinou osobu poškozuje, její otec zamýšlel, aby se sledovaných nemovitých věcí ujala, aby je měla jako vlastní. Totéž pak shodně platí i při neformálním darování koncem čtyřicátých let dvacátého století , jméno FO, rodičům žalobkyně, manželům , jméno FO, a , jméno FO, , kdy rovněž jeho vůlí bylo, aby se sledovaných nemovitých věcí ujali, aby je měli jako vlastníci, o čemž není pochyb. I oni byli poctivými držiteli s dobrou vírou (bona fides), tedy měli z přesvědčivého důvodu za to, že jim náleží vlastnické právo, které návazně vykonávali, proto ujmutím se držby sledovaných nemovitých věcí žalobkyní po otci, došlo k jejich mimořádnému vydržení. S ohledem na § 3066 obč. zák. k vydržení došlo uplynutím pěti let od 1. 1. 2014, tedy (až) 2. 1. 2019 (§ 605 odst. 2, § 607 obč. zák.), a nikoli žalobkyní zvažovaného 1. 1. 2016. (Pro úplnost se sluší poznamenat, že poctivost, pravost a řádnost, důvod držby jsou vyloženy v § 992, § 993 a § 991 obč. zák. když ve smyslu § 990 odst. 2 obč. zák. se držba nabývá odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele, nebo tím, že se nový držitel ujme držby jako právní nástupce dosavadního držitele.)

17. Jak se ukazuje, sledované nemovité věci byly předmětem držby nejen žalobkyně, ale i jejího bývalého manžela , jméno FO, , když těmto byly neformálně darovány, šlo tak zjevně o držbu spoluvlastnického práva s tím, že tedy výsledně žalobkyně mimořádně vydržela (jen) jednu ideální polovinu (1/2) sledovaných nemovitostí a nikoli tyto jako celek, když i tehdy v polovině osmdesátých let dvacátého století bezúplatné převody, darování manželům spoluvlastnictví s předpokládanou výší rovných podílů zakládalo a nešlo tak o majetek v tzv. bezpodílovém spoluvlastnictví manželů (§ 143, § 136 odst. 1, § 137 odst. 1, 2 tehdejšího obč. zák., s přihlédnutím k § 3028 odst. 2 a 3 obč. zák., dnes § 1115 odst. 1, § 1121, § 1122 odst. 1, 2 a 3 obč. zák.). S ohledem7 1 C 131/2024na uvedené soud vyhovuje žalobě žalobkyně jen co do ideální jedné poloviny (1/2) se závěrem, že druhou ideální jednu polovinu (1/2) sledovaných nemovitostí by mohl mimořádně vydržet bývalý manžel žalobkyně , jméno FO, , jestliže by k , datum, nezemřel a sledované nemovitosti držel k 1. 1. 2014 a dále k 2. 1. 2019 s ohledem na rozhodnou právní úpravu (§ 3028 odst. 1, 2, § 3081, § 3066 obč. zák.), každopádně ideální jednu polovinu (1/2) nemohla vydržet žalobkyně sama, když sledovaných nemovitých věcí v k. ú. , adresa, se oba ujali, aby je měli jako spoluvlastníci, jak bylo v rámci provedeného dokazování zjištěno. Druhá ideální jedna polovina (1/2) tak jednoznačně vlastnicky přináleží státu s ohledem na popsané zákonné postupy při neidentifikování původního vlastníka (viz. shora). Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, jak uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

18. Celkově k problematice projednávané věci soud poznamenává, že dokazování přineslo závěr o tom, že v daném případě nemělo jít toliko o užívání sledovaných nemovitostí, ale jejich (byť neformalizované) darování a tak nelze přijmout náhled žalované, že daný institut mimořádného vydržení nelze vykládat, že každý kdo užívá alespoň dvacet let nemovitou věc, se stává jejím vlastníkem, i když od počátku je mu známo, že nejde o věc z jeho vlastnictví, neboť v konkrétní projednávané věci se ukazuje, že zde jak koncem čtyřicátých let dvacátého století, tak v polovině osmdesátých let dvacátého století při jednáních zainteresovaných osob bylo v podstatě sledováno to, aby došlo k převodu vlastnického práva k daným nemovitým věcem, předchůdci držitelů se vždy v podstatě svého vlastnictví zříkali. A to je ve věci důležité, vzhledem k uvedenému má soud výsledně za to, že projednávaný případ je vysloveně „modelovým“ pro užití institutu mimořádného vydržení, jak je v současné době zakotven v právním řádu České republiky (§ 1095 obč. zák.).

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy ve výroku III. rozsudku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch a neúspěch obou stran sporu byl rovnocenný. Za daného stavu účastníci ponesou náklady řízení každý ze svého.