10 C 195/2020

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Větrovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 112 216,29 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 112 216,29 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 232,15 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 112 216,29 Kč od 2. 8. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 106 607,19 Kč od 2. 8. 2017 do zaplacení, úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 3 182,1 Kč od 2. 8. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Písku náklady řízení v plném rozsahu, jejichž výše bude specifikována v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 112 216,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 10. 10. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 99 478 Kč vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalovaná se úvěr zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky z úvěru ve výši 19,90 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Žalovaná sjednané splátky nesplácela řádně a včas, proto byl úvěr s účinností ke dni 8. 6. 2017 zesplatněn, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 8. 6. 2017 a vyzvána k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2017 s účinností ke dni 1. 8. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení celkem 113 448,44 Kč, z toho jistina ve výši 106 607,19 Kč, úroky ve výši 3 182,10 Kč, úroky z prodlení ve výši 1 232,15 Kč a poplatky ve výši 2 427 Kč. Žalovaná dluh neuhradila, ačkoli byla opakovaně vyzvána.

2. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka, který jí byl ustanoven soudem z důvodu jejího neznámého pobytu, vyjádřila pochybnost o řádném ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Dále vznesla námitku promlčení vůči celému uplatněnému nároku.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 10. 2016 ve spojení se žádostí o poskytnutí úvěrového produktu, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 99 478 Kč a žalovaná se zavázala jej vrátit ve splátkách po 2 108 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána na 19,90 % ročně. Podle bodu 3.1 si strany sjednaly, že úroky z úvěru se stanou součástí jistiny úvěru k poslednímu dni v měsíci. V bodu 7.1 smlouvy bylo sjednáno pojištění úvěru. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaná deklarovala ostatní splátky (např. výživné, srážky ze mzdy, léky, nájem) ve výši 138 Kč měsíčně, splátky u jiných bank, nebankovních produktů 0 Kč, splátky úvěrů (skupina ČS) ve výši 2 361 Kč.

4. Z [právnická osoba] pro bankovní obchody s účinností od 1. 10. 2016 a 1. 4. 2017 byla zjištěna výše poplatku za náklady spojené s prodlením, a to 300 Kč (za 10 dní v prodlení).

5. Z podkladů pro soudní jednání, úvěr [číslo], bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně dne 10. 10. 2016 ve výši 49 128,94 Kč a 50 349,06 Kč, na úvěr zaplatila celkem pouze 6 320,71 Kč 6. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 7. 5. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 8 565 Kč a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru.

7. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 10. 6. 2017 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru ke dni 8. 6. 2017 ve výši 109 139 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2017, ve spojení s přílohou [číslo] seznamem pohledávek, dohodou o úplatě ze dne 31. 7. 2017, dodatku [číslo] k dohodě o úplatě ze dne 1. 8. 2017, přílohou [číslo] potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 8. 2017, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 8. 2017, podacím lístkem ze dne 22. 8. 2017 a úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 3. 2020 ve spojení podacím lístkem ze dne 13. 3. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši 195 370,16 Kč.

10. Z úplného výpisu z účtu žalované za období od 1. 1. 2016 do 30. 10. 2016 bylo zjištěno, že měla sjednaný kontokorent ve výši 5 000 Kč a konečný zůstatek na účtu žalované byl s výjimkou měsíce červena 2021, kdy přišla na účet mimo jiné půjčka od [právnická osoba] vždy záporný.

11. Ze skenu obrazovky společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že při ověřování úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, celkem 6 kontraktů, z toho 3 žádosti odmítnuty, dvě existující, 1 odvolaná.

12. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne 28. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná deklarovala při posuzování úvěruschopnosti příjem ve výši 8 663 Kč, přičemž tato výše odpovídala průměrné příchozí mzdě na účtu žalované, dále pobírala starobní důchod ze Slovenska, který nebyl do žádosti počítán. Žalovaná deklarovala 138 Kč životní výdaje. [právnická osoba] stanovila dle ekonomického modelu výdaje žalované na částku 5 154 Kč. Žalovaná nedeklarovala na žádosti žádné další splátky, což banka ověřila z interních systémů. Žalovaná měla v době poskytnutí úvěr u [právnická osoba] se splátkou 1 800 Kč, který byl součástí konsolidace a doplácel se nově poskytnutým úvěrem a kontokorent s limitem 5 000 Kč s orientační splátkou ve výši 417 Kč. Příjem žalované byl tak dostačující k pokrytí existenčních výdajů i splátek.

13. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 10. 10. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 99 478 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách po 2 108 Kč s úrokem ve výši 19,90 % ročně. Žalovaná úvěr čerpala v plné výši dne 10. 10. 2016, ale neplatila splátky řádně a včas, když uhradila pouze 6 320,71 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 8. 6. 2017 zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Smlouvou o postoupení ze dne 28. 7. 2017 je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

14. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 10. 10. 2016 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, podle něhož věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že byla splněna povinnost zákona o spotřebitelském úvěru, když právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr na základě zhodnocení informací získaných od žalované. Žalovaná měla veden u právní předchůdkyně běžný účet č. [bankovní účet] a byla známa její platební morálka, výše příjmů i výdajů.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, avšak nedoložila, že by kromě příjmů žalované byly řádně ověřovány i její výdaje, když sama žalovaná deklarovala v žádosti měsíční životní výdaje pouze ve výši 138 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak stanovila výdaje dle svého ekonomického modelu ve výši 5 154 Kč, přičemž z výpisu z účtu, který vedla pro žalovanou vyplývá, že tato měla vyšší výdaje než příjmy. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalované zákon spatřuje především v porovnání příjmů a výdajů žalované. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet. Odbornou péčí, kterou zákon vyžaduje, je třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala řádně výdaje žalované a spokojila se s jejich stanovením ekonomickým modelem. Z výpisu z účtu žalované bylo zřejmé, že žalovaná uzavřela další půjčky a měla vyšší výdaje než příjmy. Z uvedených skutečností je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky sp. zn. 1 As 30/2015). Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Soud uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, když neprověřovala řádně výdaje žalované, čímž jednala v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, a tomuto jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené skutečnosti shledal soud smlouvu o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve spojení s § 588 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušila veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu.

18. Podle § 629 odst. 1 č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) promlčecí lhůta trvá tři roky.

19. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

20. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, je smlouva absolutně neplatná. Žalované tak nemohl vzniknout závazek zaplatit žalobkyni úvěr, úroky a poplatky. V řízení však bylo zjištěno, že žalované byla dne 10. 10. 2016 vyplacena právní předchůdkyní žalobkyně částka v celkové výši 99 478 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaná zaplatila celkem částku 6 320,71 Kč, bezdůvodné obohacení žalované se tak ponížilo na částku 93 157,29 Kč. Ode dne následujícího, tj. od 11. 10. 2016 začala běžet 3 letá subjektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 621 o.z. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána u soudu až dne 6. 4. 2020, byla podána po uplynutí 3 leté promlčecí lhůty. Námitku promlčení vznesenou v řízení žalovanou tak soud shledal důvodnou a žalobu s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti zamítl. Žalobkyně v řízení namítala pozdější počátek běhu promlčecí lhůty s ohledem na odstoupení od smlouvy a zesplatnění dne 1. 6. 2017. Soud konstatuje, že s ohledem na skutečnost, že smlouvu o úvěru shledal absolutně neplatnou, nemá na počátek běhu promlčecí lhůty vliv zesplatnění úvěru právní předchůdkyní žalobkyně dne 10. 6. 2017, k odstoupení od smlouvy dle provedeného dokazování nedošlo. Závěrem soud zdůrazňuje, že bylo právě na právní předchůdkyni žalobkyně, aby řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, a pokud tak neučinila, musela si být vědoma následků v podobě absolutní neplatnosti smlouvy. Námitku promlčení soud neshledal ani v rozporu s dobrými mravy.

21. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná zastoupená opatrovníkem byla ve věci zcela úspěšná, a soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice náklady řízení v plném rozsahu, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením.