12 C 190/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Špeldovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem: jméno FO sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované bytem Adresa žalované zastoupené advokátem: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 50 517 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 50 517 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 16. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši, která bude specifikována v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Písku na náhradě nákladů řízení zálohovaných státem částku ve výši 3 469, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Písku na soudním poplatku částku ve výši 2 526 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalované domáhal dne 23. 4. 2025 zaplacení částky 50 517 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 1. 7. 2019 pracovní smlouvu, na základě které se žalobce zavázal pro žalovanou vykonávat práci, a to na pozici dělníka dřevovýroby. Dne 5. 10. 2022 utrpěl žalobce při výkonu zaměstnání pracovní úraz, spočívající k podvrtnutí pravého zápěstí a bolesti, kdy zranění žalobce si vyžádalo opakované operační zákroky, rozsáhlá vyšetření a následnou léčbu, přičemž další zákroky jsou plánovány. Toto zranění bylo velmi závažné, a proto byl žalobce nucen setrvat v dočasné pracovní neschopnosti ode dne 5. 10. 2022 do dne 13. 11. 2022 a následně ode dne 25. 11. 2022 do dnešního dne. Žalobce po žalované požaduje náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti dle § 271a zákoníku práce ode dne 13. 12. 2022 do dne 28. 2. 2023 ve smyslu § 271a zákoníku práce. Předmětné ustanovení přiznává žalobci nárok na náhradu rozdílu mezi průměrným výdělkem žalobce před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší náhrady mzdy a nemocenské. Z doložených podkladů vyplývá, že průměrný hodinový výdělek žalobce před vznikem škody dle § 271a zákoníku práce činí částku ve výši 264 Kč, když byla žalobci v rozhodném období kalendářního roku předcházejícímu kalendářnímu roku, ve kterém žalobci vznikl pracovní úraz, vyplacena hrubá mzda ve výši 426 143 Kč, a to za 1 616 odpracovaných hodin. Žalobce po žalované požaduje náhradu ztráty na výdělku za dobu ode dne 13. 12. 2022 do dne 28. 2. 2023. Za toto období žalobci náleží mzda ve výši 118 272 Kč. Ze strany ČSSZ bylo žalobci z titulu nemocenské dávky vyplaceno 67 755 Kč. Žalovaná za toto období nevyplatila žalobci ničeho. Z výše uvedených výpočtů žádá žalobce po žalované částku ve výši 50 517 Kč. Pro úplnost žalobce sděluje, že žalovaná již žalobci uhradila náhradu na ztrátě na výdělku po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti ode dne 6. 10. 2022 do dne 13. 11. 2022, dále pak ode dne 25. 11. 2022 do dne 12. 12. 2022, konečně pak za období ode dne 2. 5. 2024 do dne 1. 7. 2024. Z těchto důvodů není žalobcem po žalované požadováno plnění ode dne 6. 10. 2022 do dne 13. 11. 2022, a dále pak ode dne 25. 11. 2022 do dne 12. 12. 2022. Vzhledem k výše uvedenému zaslal žalobce žalované předžalobní výzvu ze dne 28. 2. 2025, ve které po žalované uplatnil své nároky, tedy náhradu ztráty na výdělku po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti ve smyslu § 271a zákoníku práce ode dne 13. 12. 2024 do dne 1. 5. 2024, dále pak za období ode dne 2. 7. 2024 do dne 31. 12. 2024. Žalovaná však nároky žalobce odmítla plnit. Jelikož se žalovaná dostala se svým plněním do prodlení a v souladu se zaslanou předžalobní výzvou neuhradila dluh nejpozději do dne 15. 3. 2025, náleží žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne 15. 3. 2025 do zaplacení. Dne 12. 8. 2025 doplnil žalobce, že pojišťovna se ve výše uvedené souvislosti odvolává na znalecký posudek, podle něhož za dobu léčby pracovního úrazu lze považovat 2 měsíce po jeho vzniku a další 2 měsíce po operaci z roku 2024, když další léčba a pracovní neschopnost souvisí s léčbou obecného onemocnění. jestliže pojišťovna uhradila žalobci nárok na náhradu mzdy po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti za období ode dne 6. 10. 2022 do dne 13. 11. 2022, dále pak za období ode dne 25. 11. 2022 do dne 12. 12. 2022 a konečně pak za období ode dne 2. 5. 2024 do dne 1. 7. 2024, je evidentní, že žalobce musel být v dočasné pracovní neschopnosti pro léčbu úrazu nejméně do doby 1. 7. 2024, neboť v opačném případě by pojišťovně jistě k náhradě mzdy po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti za operaci dne 2. 5. 2024 nepřistoupila. Pokud žalobce utrpěl poranění, které bylo operačně řešeno zákrokem dne 2. 5. 2024 a žalobci byla dočasná pracovní neschopnost v době operačního zákroku (byť pouze v období 2 měsíců) a bolestné za provedený zákrok uhrazeno, neboť je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce, není možné konstatovat, že doba pracovní neschopnosti, po kterou žalobce své zranění, mající původ v pracovním úrazu žalobce, řešil a navštěvoval lékaře, s čímž se také pojí povinnost vyčkat na volný termín ošetření, nebude žalobci proplacena, jestliže dospěl znalec k závěru, že je zákrok - artroskopie zápěstí, nutno považovat za zákrok, který byl vykonán v příčinné souvislosti se vznikem pracovního úrazu a jeho následky, a proto pojišťovna přistoupila k výplatě pojistného plnění, není možné tvrdit, že mezidobí dočasné pracovní neschopnosti, ve které žalobce vyčkával na operaci tohoto zákroku, nebude žalobci proplaceno. Pojišťovna se v přípisu ze dne ze dne 27. 11. 2025 odvolává na to, že dočasná pracovní neschopnost žalobce ve sporném období trvala pro obecné onemocnění. Toto onemocnění však nikde nepojmenovává, nespecifikuje, a především nedokládá. Netvrdí jej dokonce ani jako obranu v rámci tohoto soudního řízení. Se zohledněním poslední cit. věty znaleckého posudku, který si nadto objednala a na který se odvolává sama pojišťovna, je zřejmé, že by měla být žalobci nahrazena rovněž náhrada za dočasnou pracovní neschopnost přinejmenším do doby vykonání zákroku artroskopie zápěstí, který byl uskutečněn dne 2. 5. 2024 a posléze po dobu alespoň dvou měsíců, které již pojišťovna žalobci proplatilaV případě žalobce je nezbytné přihlédnout zejména ke skutečnosti, že nebylo v silách žalobce ovlivnit, jak dlouho bude čekat. Žalobce si dále dovolí upravit tvrzení uvedené v žalobě, kde je uvedeno, že si žalobce v rozhodném období kalendářního roku předcházející kalendářnímu roku, ve kterém žalobce utrpěl pracovní úraz (§ 271m zákoníku práce) odpracoval 1616 hodin a náležela mu hrubá mzda ve výši 426 143 Kč, kdy správně mělo být uvedeno, že žalobce odpracoval 1 688 hodin, a současně mu byla vyplacena hrubá mzda ve výši 445 799 Kč. Hodinovou odměnu však žalobce uvedl správně, a to ve výši 264 Kč. Žalobce tedy navrhuje, aby výše nadepsaný soud po provedeném dokazování žalobou požadovanou částku žalobci přiznal a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce dne 17. 12. 2025 doplnil chronologický popis událostí.

2. Žalovaná se dne 23. 6. 2025 vyjádřila tak, že žalovaná považuje za nesporné, že se žalobcem uzavřela dne 1. 7. 2019 pracovní smlouvu, a že tento si způsobil pracovní úraz dne 5. 10. 2022. Rovněž považuje za nesporné, že od žalobce obdržela předžalobní výzvu ze dne 3. 3. 2025, kterou žalobce žalovanou vyzývá k úhradě náhrady mzdy žalobce, ovšem ve výši 629 710 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 26 911 Kč, což již ve vztahu k aktuálně žalované částce dokládá úroveň přístupu a chování žalobce. Žalovaná soudu sděluje, že údajný nárok žalobce neuznává, a to ani zčásti, což dále odůvodňuje. Na základě zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele má zaměstnavatel právo, aby za něj příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce a tato škoda byla žalobci, v souladu s platnou legislativou a na základě vyhotoveného znaleckého posudku, pojišťovnou vyplacena. Na základě výše uvedených skutečností a navržených důkazů žalovaná navrhuje soudu, aby rozhodl o zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost a o náhradě nákladů soudního řízení žalované. Žalovaná se vyjádřila dne 12. 9. 2025 tak, že odkazuje na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, a to usnesení ze dne 7. 8. 2017 č. 21 Cdo 2697/2017 jenž judikoval, a žalovaná tímto odkazuje i na ostatní judikaturu uvedenou v tomto Usnesení Nejvyššího soudu. Žalovaná má tak i nadále za to, že zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu nebo nemajetkovou újmu při pracovním úrazu a nemoci z povolání je v našem právním prostředí řešeno legislativně. Všichni zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance jsou ze zákona pojištění pro případ povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a to v této věci u Kooperativa pojišťovny a.s., podle podmínek stanovených v § 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Na základě zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele má zaměstnavatel právo, aby za něj příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce a tato škoda byla žalobci, v souladu s platnou legislativou a na základě vyhotoveného znaleckého posudku, pojišťovnou vyplacena. Na základě výše uvedených skutečností a navržených důkazů žalovaná navrhuje soudu, aby rozhodl o zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost a o náhradě nákladů soudního řízení žalované.

3. Soud z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.

4. Z vyjádření pojišťovny ze dne 27. 11. 2024 s odkazem na znalecký posudek vyplývá, že bylo zaplaceno bolestné a žalovaný byl požádán o doložení výpočtu ušlé mzdy od 25. 11. 2022 do 12. 12. 2022 a od 2. 5. 2024 do 1. 7. 2024, když ztráta na výdělku od 6. 10. 2022 do 13. 11. 2022 již byla vyplacena.

5. Závěry znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne 19. 11. 2024 , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru Zdravotnictví, odvětví ortopedie a traumatologie, jsou ty, že došlo k úrazu dne 5. 10. 2022, byla opakovaně prodlužována pracovní neschopnost z důvodu čekání na vyšetření, dne 2. 5. 2024 byla provedena artroskopická revize a bylo potvrzeno nevelké poranění TFCC, ale dále též známky chondropatie a degenerace na poloměsíčité kůstce zápěstního kloubu, v souvislosti s tím byla též prodlužována pracovní neschopnost, když obecně lze akceptovat dobu pracovní neschopnosti u tohoto typu úrazu asi 2 měsíce a 2 měsíce po artroskopii, bolestné činí 26 201,15 Kč, ztížení společenského uplatnění nelze zatím určit, když nelze vyloučit možné omezení hybnosti v pravém zápěstním kloubu, a možnou invaliditu nelze předpokládat.

6. Ze Sdělení pojišťovny ze dne 27. 11. 2024 je patrné, že bylo zaplaceno bolestné a žalovaný byl požádán o doložení výpočtu ušlé mzdy od 25. 11. 2022 do 12. 12. 2022 a od 2. 5. 2024 do 1. 7. 2024, když ztráta na výdělku od 6. 10. 2022 do 13. 11. 2022 již byla vyplacena.

7. Podle Sdělení pojišťovny ze dne 29. 1. 2025 bylo žalobci vyplaceno 26 112 Kč po zdanění za období od 25. 11. 2022 do 1. 7. 2024.

8. Podle Sdělení pojišťovny ze dne 26. 3. 2025 jako reakce na předžalobní výzvu je zřejmé, že žalovanému bylo zaplaceno odškodnění dle závěrů znaleckého posudku.

9. Předžalobní výzvou ze dne 3. 3. 2025 žalobce vyzval žalovanou a Kooperativu pojišťovnu a.s. k zaplacení částky 629 710 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 26 911 Kč.

10. Z Reakce žalované ze dne 12. 3. 2025 vyplývá, že neuznává nárok žalobce na zaplacení částky 629 710 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 26 911 Kč.

11. Z Pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2019 je patrné, že u žalované pracuje jako dělník dřevovýroby s místem výkonu na provozovně , adresa, , při sjednané pracovní době 40 hodin týdně.

12. Záznam o úrazu byl sepsán dne 5. 10. 2022, když žalobce utrpěl pracovní úraz dne 5. 10. 2022 ve 14.00 hodin, a vyvrtnutím a natažením ruky od zápěstí dolů.

13. Z Potvrzení o vzniku a trvání dočasné pracovní neschopnosti ze dne 25. 11. 2022 vyplývá kontrola dne 31. 7., 5. 9., 27. 9., 18. 10., 12. 3. 2023.

14. Ze Zdravotní dokumentace žalobce lze shledat lékařské zprávy , právnická osoba, . ze dne 20. 10. 2022, 3. 11. 2022, 6. 10. 2022, 25. 11. 2022, 12. 1. 2023, 22. 12. 2022, 23. 1. 2022, 13. 2. 2023, 29. 3. 2023, 28. 2. 2023, 13. 4. 2023, 24. 8. 2023, 16. 5. 2023, 19. 8. 2024, 30. 9. 2024, 23. 10. 2024 a 22. 1. 2025, a dále lékařské zprávy , právnická osoba, . z 16. 10. 2023, 18. 12. 2023, 17. 6. 2024 a 12. 8. 2024, propouštěcí zpráva z 3. 5. 2024 ohledně hospitalizace od 2. 5. 2024 do 3. 5. 2024, a zprávu , právnická osoba, , adresa, z 29. 1. 2025, a dále pracovní neschopenku od 6. 10. 2022 do 13. 11. 2022. Soud měl též k dispozici lékařské zprávy , právnická osoba, , ortopedické ambulance, ze dne 23. 6. 2025 o operaci z 10. 6. 2025, z níž vyplývá kontrola 30. 6. 2025, a dále ze dne 30. 6. 2025, z níž je zřejmé, že kontrola má být 21. 7. 2025.

15. Z Výplatních pásek žalobce za dobu od 1/2021 do 12/2022 vyplývají příjmy žalobce u žalované, a to 36 585 Kč hrubého za 152 hodin, 38 021 Kč hrubého za 160 hodin, 30 599 Kč hrubého za 88 hodin, 36 073 Kč hrubého za 64 hodin, 44 083 Kč hrubého za 120 hodin, 45 619 Kč hrubého za 152 hodin, 46 133 Kč hrubého za 136 hodin, 47 039 Kč hrubého za 136 hodin, 42 990 Kč hrubého za 144 hodin, 42 766 Kč hrubého za 160 hodin, 46 189 Kč hrubého za 168 hodin, 38 836 Kč hrubého za 136 hodin, 35 268 Kč hrubého za 168 hodin, 30 547 Kč hrubého za 80 hodin, 36 083 Kč hrubého za 112 hodin, 41 134 Kč hrubého za 152 hodin, 48 624 Kč hrubého za 176 hodin, 40 162 Kč hrubého za 96 hodin, 37 446 hrubého za 128 hodin, 44 434 Kč za 168 hodin, 43 578 Kč hrubého za 136 hodin, 4 649 Kč hrubého za 24 hodin, 17 870 Kč hrubého za 64 hodin a 0 Kč za 0 hodin.

16. Z Přehledu plateb ČSSZ nemocenského od 25. 11. 2022 do 30. 12. 2024 vyplývá celková výše 617 647 Kč za 666 dnů.

17. Z reakce Kooperativy pojišťovny a.s. ze dne 28. 8. 2025 je zřejmé, že se ztotožňuje s argumentací žalované.

18. Soud měl k dispozici usnesení Nejvyššího soudu č. 21 Cdo 2697/2017, z jehož odůvodnění lze zjistit, že: „Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 3. 2016 č. j. 30 Co 344/2015-224 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009 sp. zn. 21 Cdo 2031/2008; k otázce příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem srov. např. právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. 21 Cdo 3435/2008, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2659/2012, nebo závěry býv. Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1975 sp. zn. Cpj 37/74, uveřejněné pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1976, str. 35; k otázce oprávnění soudu posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, srov. např. usnesení býv. Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1972 sp. zn. 6 Cz 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV, str. 1084-1085 a nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 11. 1994 sp. zn. III. ÚS 150/93, publikovaný ve sv. 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49, či nález téhož soudu ze dne 6. 12. 1995 sp. zn. II. ÚS 56/95, publikovaný tamtéž ve sv. 4, pod č. 80) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.“19. Z odůvodnění judikátu NS ČR sp. zn. 21 Cdo 3435/2008 vyplývá mj. závěr: „O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla, tak jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu (jeho následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavená najisto. Pracovní úraz přitom nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Bylo by v rozporu se smyslem zákona chránit zaměstnance před škodami z pracovních úrazů, kdyby byla z této ochrany vyloučena poškození na zdraví vykazující všechny znaky pracovního úrazu jen z toho důvodu, že u poškozeného existovala určitá predispozice, která spolupůsobila při vzniku poškození na zdraví způsobeného úrazovým dějem. Z uvedeného vyplývá, že existence určitého chorobného stavu, třeba latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin (např. výhřez meziobratlové ploténky, na které již několik let byly degenerativní změny tuberkulosního původu, a tím i predispozice k výhřezu ploténky). Na tom nemůže ničeho měnit skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily i jiné vnitřní faktory, vrozené , rodné přijmení, získané, jež vyvolávají pro organismus neobvyklé podmínky, jak je tomu kupř. u dispozice vyvolané dříve vzniklým chorobným stavem.“20. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděl dne 28. 1. 2026, že u žalobce došlo nepochybně k úrazu pravého zápěstí dne 5. 10. 2022, když nejprve byl ošetřen na ortopedické ambulanci v , adresa, a bylo to uzavřeno jako podvrtnutí zápěstí, poté došlo k provedení vyšetření magnetickou rezonancí, následně byl pacient odeslán k , tituly před jménem, , jméno FO, , který se zabývá chirurgií ruky a provedl jako indikovanou artroskopii, při níž se zjistilo poškození nazvané TFFC, což je jakýsi „meniskus“, když na něm byla nalezena sice nějaká drobná trhlina, s níž se nic nedělalo, ale současně byly zjištěny degenerativní změny na chrupavce zápěstních kostí, které způsobily zřejmě obtíže poškozeného. Následovaly rehabilitace, fyzioterapie a v důsledku toho, že ošetřující lékař měl za to, že ještě může způsobovat potíže, které přetrvávaly, to, že došlo k nepoměru délky kostí loketní a vřetení, tak došlo ke zkracovací osteotomii ulny, což je zákrok, který proběhl 10. 6. 2025, protože tyto dvě kosti, když nejsou stejně dlouhé, tak může jedna na druhou tlačit, resp. jedna může tlačit na kloub nepřiměřeně a může to způsobovat obtíže. Znalec dovodil, že kromě úrazu v podobě podvrtnutí v důsledku zvednutí těžkého břemene na zápěstí pravé ruky se ale lze domnívat, že došlo k degenerativním změnám, jež vznikají opotřebováním a stárnutím a chondropatii, která měla zásadní vliv na ten stav žalobce, přičemž poškození v důsledku pracovního úrazu nebylo velké, i v důsledku toho nebylo řešeno při předchozím zákroku. Bolestné shledal znalec důvodným ohledně podvrtnutí zápěstního kloubu, a protože nebylo možné vyloučit nějaké poškození vazivového komplexu, tak i artroskopie, která byla následně realizována byla důvodnou. Další operace „abutmentu ulny“, tj. zkracovací operace, ke které došlo 10. 6. 2025, ale nebyla v souvislosti s pracovním úrazem nutná, neboť ten „abutment ulny“ je možné zjistit ve 3 případech, jednak jde o vrozenou patologickou záležitost, která je nejčastější, pak je to důsledek nestejné délky jedné či druhé kosti, kdy jedna kost tlačí na druhou a v důsledku toho dojde k degenerativním změnám, které pak způsobují obtíže a třetí nejméně častý důvod je způsobený úrazem, kdy ale předpokladem je, že dojde ke zlomenině druhé kosti, což v uvedeném případě nedošlo. Podle znalce se podílely na potížích žalobce spíše degenerativní změny, neboť trhlina v důsledku úrazu měla 3 mm, což by neodpovídalo potížím žalobce. K zacelení, scelení nebo srůstu trhliny po dobu pracovní neschopnosti žalobce od vzniku úrazu do provedení revize, spíše nedošlo, protože tato zranění nemají tendenci k hojení. V důsledku úrazu žalobce by neschopnost měla trvat maximálně 2 měsíce, ale za korektní má znalec i započítání doby po provedení artroskopie dne 2. 5. 2024, která zjišťovala celý stav žalobce a v podstatě objektivizovala ten stav, ve kterém poškozený byl po pracovním úrazu. Magnetická rezonance z února 2023 byla též indikovaná z důvodu přetrvávajících potíží žalobce, přičemž z jejího popisu lze zjistit, že zjištěná situace není úplně standardní, ale nejde o trvalé úrazové změny, současně však nelze vyloučit, že postupně vznikající degenerace souvisela s úrazem. CT vyšetření v prosinci 2023 zjevně bylo též indikováno pro obtíže, které přetrvávaly u žalobce, s tím, že ošetřující lékař se snažil dopátrat důvodů nebo příčin těchto obtíží, nicméně prvotně se provádí vyšetření rentgenové, a protože CT vyšetření sice zobrazí dobře skelet, ale nikoliv chrupavky a vazivové tkáně, tak pak teprve bylo indikováno vyšetření magnetickou rezonancí, ke kterému také došlo. Od data úrazu došlo k zahájení pracovní neschopnosti, potíže žalobce přetrvávaly, a proto byly indikovány další a další vyšetření, objednání se na jednotlivá vyšetření včetně specializovaného vyšetření na chirurgii ruky, přičemž délka pracovní neschopnosti je daná právě sledem jednotlivých vyšetření. Když čekací doba je objektivně velmi dlouhá. Zkracovací operace byla sice realizována pro odstranění potíží pacienta, avšak pro degenerativní změny, které u pacienta vznikly, nikoliv však v důsledku pracovního úrazu. Pokud jde o ta jednotlivá vyšetření od vzniku úrazu do realizace artroskopie, tak všechna byla v souvislosti s úrazem žalobce, protože tento uváděl subjektivní potíže, které lékař je povinen nějak řešit a nějak s nimi pracovat. Zjišťovalo se tam v mezičase i dokonce neurologicky, zda nedošlo k nějakému poškození nervu, protože žalobce popisoval i brnění v ruce.

21. Z provedených důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav. Žalobce je zaměstnancem žalované od 1. 7. 2019 jako dělník ve dřevovýrobě (odst. č. 11. odůvodnění shora) a v době od 1/2021 do 12/2022 mu bylo vypláceno na mzdě 264 Kč za hodinu (odst. č. 15. odůvodnění shora). Žalobce utrpěl pracovní úraz dne 5. 10. 2022 ve 14.00 hodin, a to vyvrtnutím a natažením ruky od zápěstí dolů (odst. č. 12. odůvodnění shora). Žalobce byl v pracovní neschopnosti, a to od 6. 10. 2022 do 13. 11. 2022 a dále od 25. 11. 2022 do 12. 3. 2023 (odst. č. 14. a 15. odůvodnění shora), a absolvoval řadu vyšetření a dne 2. 5. 2024 mu byla provedena artroskopie (odst. č. 15. odůvodnění shora). Žalobci bylo vypláceno nemocenské od 25. 11. 2022 do 30. 12. 2024 v celkové výši 617 647 Kč za 666 dnů (odst. č. 16. odůvodnění shora). Kooperativa pojišťovna a.s., u níž je pojištěna žalovaná, vyplatila žalobci bolestné a ztráta na výdělku za dobu od 6. 10. 2022 do 13. 11. 2022, žalovaný byl následně požádán o doložení výpočtu ušlé mzdy od 25. 11. 2022 do 12. 12. 2022 a od 2. 5. 2024 do 1. 7. 2024, a poté mu bylo vyplaceno 26 112 Kč po zdanění za období od 25. 11. 2022 do 1. 7. 2024 (odst. č. 6. a 7. odůvodnění shora). Na předžalobní výzvu ze dne 3. 3. 2025 k zaplacení částky 629 710 Kč a nákladů právního zastoupení reagovala žalovaná i Kooperativa pojišťovna a.s. obdobně tak, že odškodnění bylo již vyplaceno dle závěrů znaleckého posudku (odst. č. 8., 9., 10. a 17. odůvodnění shora). Ze znaleckého posudku ze dne 19. 11. 2024 vyplynulo, že v důsledku pracovního úrazu na zápěstí ruky byl žalobce v pracovní neschopnosti a při artroskopické revizi bylo potvrzeno nevelké poranění TFCC, ale dále též známky chondropatie a degenerace na poloměsíčité kůstce zápěstního kloubu, v souvislosti s tím byla též prodlužována pracovní neschopnost, když obecně lze akceptovat dobu pracovní neschopnosti u tohoto typu úrazu asi 2 měsíce a 2 měsíce po artroskopii. Dále znalec vyčíslil bolestné na 26 201,15 Kč, a dovodil, že ztížení společenského uplatnění nelze zatím určit, když nelze vyloučit možné omezení hybnosti v pravém zápěstním kloubu, avšak možnou invaliditu nelze předpokládat (odst. č. 5. odůvodnění shora). Při výslechu dne 28. 1. 2026 doplnil znalec mj., že CT vyšetření v prosinci 2023 bylo v souvislosti s pracovním úrazem z 5. 10. 2022 indikováno, stejně jako vyšetření magnetickou rezonancí v únoru 2024 a provedení artroskopie dne 2. 5. 2024. V souvislosti s pracovním úrazem žalobce ze dne 5. 10. 2022 již ale nebyla zkracovací operace ze dne 10. 6. 2024.

22. Soud se zabýval především tím, zda pracovní neschopnost a s tím související ztráta na výdělku žalobce ode dne 13. 12. 2022 do dne 28. 2. 2023 byla způsobena v důsledku pracovního úrazu žalobce ze dne 5. 10. 2022. Zda je tedy dána příčinná souvislost mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem (usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2697/2017). Z provedeného dokazování, především ze závěrů znaleckého posudku a výslechu znalce, bylo možné učinit závěr, že až do realizace artroskopie dne 2. 5. 2024 byla všechna vyšetření, tj. CT vyšetření a magnetická rezonance, indikována v souvislosti s pracovním úrazem žalobce ze dne 5. 10. 2022, a to pro přetrvávající subjektivní obtíže žalobce, a též proto, že nebylo možné vyloučit, že postupně vznikající degenerace zjištěná těmito vyšetřeními souvisela s úrazem, jak se výslovně vyjádřil znalec. Dobu čekání na jednotlivá vyšetření, tj. nad rámec nesporných období, kdy mu byla poskytnuta náhrada mzdy, od 6. 10. 2022 do dne 13. 11. 2022, od 25. 11. 2022 do 12. 12. 2022 a od 2. 5. 2024 do 1. 7. 2024, nemohl žalobce ovlivnit a s ohledem na jeho profesní zařazení u žalovaného jako dělníka dřevovýroby mu potíže se zápěstím znemožňovaly pracovat. Soud tak má za to, že je důvodnou žaloba žalobce ohledně zaplacení náhrady ztráty na výdělku jako rozdílu mezi vyplacenou hrubou mzdou ve výši 445 799 Kč, a to za 1 688 odpracovaných hodin, tj. 264 Kč za hodinu, a vyplacených nemocenských dávek. V období ode dne 13. 12. 2022 do dne 28. 2. 2023 tak představuje rozdíl mezi nárokem na mzdu ve výši 118 272 Kč a nemocenských dávek vyplacených ve výši 67 755 Kč ze strany ČSSZ, když žalovaná za toto období nevyplatila žalobci ničeho, částku ve výši 50 517 Kč. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 50 517 Kč žalobci dle § 271a zák. práce a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a to ode dne 15. 3. 2025 do zaplacení, jak vyplývá z výroku I. rozsudku shora.

23. O nákladech řízení rozhodl soud dle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení v celkové výši 39 096 Kč spočívající v odměně za zastupování advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 3 140 Kč za jeden úkon právní služby, a to za úkony právní služby za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, sepis a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, sepis vyjádření 12. 8. 2025, 17. 12. 2025 a závěrečné řeči, dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, sepis výzvy dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a účast na jednání soudu dne 17. 10. 2025, 13. 11. 2025 a 28. 1. 2026, podle dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a dále ve 9 režijních paušálech po 450 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění spolu s 21%ní DPH podle § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. (výrok II. rozsudku shora)

24. Žalované byla uložena v souladu se zásadou úspěchu ve věci povinnost dle § 148 o. s. ř., aby zaplatila na náhradě nákladů řízení, zálohovaných státem, které tvoří znalečné znalce , tituly před jménem, , jméno FO, za účast na jednání dne 28. 1. 2026, které bylo znalci přiznáno usnesením podepsaného soudu č. j. 12 C 190/2025-67 ze dne 28. 1. 2026 ve výši 3 469 Kč. (výrok III. rozsudku shora)

25. Soud uložil žalované jako procesně neúspěšnému dle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění povinnost zaplatit soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 2 526 Kč podle položky 1 Sazebníku poplatků, když žalobce je osvobozen dle § 11 odst. 2, písm. e) zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění. (výrok IV. rozsudku shora)