12 C 396/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Špeldovou v právní věci žalobce:Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému:Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupenému advokátem: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neplatnosti nájemní smlouvy

I. Zamítá se žaloba žalobce proti žalovanému ze dne 4. 10. 2023 na určení, že nájemní smlouva ze dne 12. 5. 1995, uzavřená mezi pronajímatelem společností "právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa, vymazané z obchodního rejstříku na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení č. j. spisová značka ze dne 22. 7. 2007, které nabylo právní moci 19. 9. 2007, a právním předchůdcem žalované jakožto nájemcem společností jméno FO, IČ: IČO, adresa, vymazané z obchodního rejstříku ke dni 1.12.2006, je neplatná.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši, která bude specifikována v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném žalobou ze 4. 10. 2023 určení neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 12. 5. 1995, uzavřené mezi pronajímatelem společností "právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa, vymazané z obchodního rejstříku na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení č. j. spisová značka ze dne 22. 7. 2007, které nabylo právní moci 19. 9. 2007, a právním předchůdcem žalované jakožto nájemcem společností jméno FO, spol. s.r.o., IČ: IČO, adresa, vymazané z obchodního rejstříku ke dni 1. 12. 2006 s tím, že u Krajského soudu v Ostravě je vedeno pod sp. zn. spisová značka insolvenční řízení proti dlužnici - společnosti právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa. Věřitelem a současně insolvenčním navrhovatelem je žalovaný. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2021, č. j. spisová značka, bylo rozhodnuto o návrhu insolvenční navrhovatelky a) Jméno žalovaného. (žalovaný) a insolvenční navrhovatelky b) právnická osoba tak, že mu soud vyhověl, a ve výroku I. zjistil úpadek dlužnice, výrokem II. prohlásil konkurs na její majetek, výrokem III. ustanovil insolvenčním správcem společnost právnická osoba, IČO: IČO, se sídlem adresa, a dalšími výroky IV. až XI. rozhodl o dalších navazujících skutečnostech v souvislosti s rozhodnutím o úpadku insolvenční dlužnice. Insolvenční dlužnice právnická osoba. podala odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2021, č. j. spisová značka. Žalobce je taktéž věřitelem dlužnice - společnosti právnická osoba., IČO IČO, když do označeného insolvenčního řízení přihlásila své pohledávky za dlužnicí, resp. vstoupila do insolvenčního řízení na místo původního věřitele. Krajský soud v Ostravě rozhodl usneseními č. j. spisová značka, č. j. spisová značka, č. j. spisová značka, ze dne 11. 1. 2023 o vstupu žalobce do insolvenčního řízení na místo původního věřitele. V uvedeném insolvenčním řízení je intenzivně zpochybňována zákonnost postupu žalovaného, a to nejenom ze strany dlužnice zejména co do existence pohledávky žalovaného, kterou přihlásila do insolvenčního řízení. Přihlášená pohledávka žalovaného byla v celém jejím rozsahu popřena rovněž ze strany insolvenčního správce (ačkoliv byla přiznána rozhodnutím soudu) a dalších věřitelů. Žalobce má rovněž zásadní výhrady k existenci pohledávky přihlášené ze strany žalovaného a tuto pohledávku neuznává jako existující a učinil popěrný úkon. Žalobce se považuje za osobu poškozenou v probíhajícím insolvenčním řízení, a to tím způsobem, že v insolvenčním řízení je žalovaným jakožto dalším věřitelem uplatňována pohledávka, která dle jeho názoru neexistuje. Žalovaný (dříve podnikající pod obchodní firmou jméno FO jméno FO, a.s.) přihlásil do insolvenčního řízení sp.zn. spisová značka pohledávku v celkové výši 69 950 080,76Kč (představující součet jistiny a úroků z prodlení včetně dalšího příslušenství). Tato pohledávka co do základu (tedy co do jistiny) má představovat nárok na vrácení poměrné části zaplaceného nájemného za dobu od 24. 7. 2006 do 30. 5. 2094, a to ve výši 14 198 648 Kč (bez příslušenství). Toto nájemné mělo být uhrazeno právním předchůdcem na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor – určených pro podnikání v obchodním domě název na pozemku parcela č. hodnota, v kat. území adresa. Tato nájemní smlouva měla být uzavřena dne 12. 5. 1995 mezi společností jméno FO spol. s r.o. jako nájemcem (předchůdcem žalovaného) a mezi společností právnická osoba., která byla pronajímatelem, tj. původně vlastníkem označeného obchodního domu název a to dle zákona č. 116/1990 Sb. Původní nájemce jméno FO spol. s r.o. tak měl dle uvedené nájemní smlouvy předplatit za celé nájemné období 99 let celou částku nájemného ve výši 16 milionů Kč a to společnosti právnická osoba. jakožto pronajímateli obchodních prostor. Společnost právnická osoba. se později dostala do finančních potíží a bylo proti ní vedeno konkursní řízení (usnesením Krajského soudu v adresa ze dne 30. 8. 2002, č. j. spisová značka byl na majetek společnosti právnická osoba. prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustanoven tituly před jménem jméno FO. Správce konkursní podstaty zaslal výpověď nájemní smlouvy ze dne 12. 5. 1995.) V rámci konkursního řízení proti společnosti právnická osoba. správce konkursní podstaty v rámci dražby zpeněžil nemovitosti, k nimž se původně vázala označená nájemní smlouva ze dne 12. 5. 1995. Tyto nemovitosti (obchodní dům název) tak v rámci dražby konané dne 26. 4. 2005 nabyla do vlastnictví dlužnice - společnost právnická osoba. Správce konkursní podstaty společnosti právnická osoba. v dražební vyhlášce týkající se předmětných nemovitostí uvedl, že byla vypovězena nájemní smlouva nebytových prostor uzavřená k nebytovým prostorám v budově č.p. adresa, mezi pronajímatelem společností právnická osoba. a nájemcem společností jméno FO spol. s.r.o. Správce konkursní podstaty úpadce společnosti právnická osoba., zároveň doložil text výpovědi a doručenky k této výpovědi tak, aby pro účely veřejné dražby dobrovolné bylo nesporné, že nájemní poměr zřízený na dobu 99 let k nebytovým prostorám v budově č.p. číslo ve prospěch nájemce jméno FO, byl ukončen tak, aby účastníci dražby byli v dobré víře stran právních závad, které již neváznou na předmětu dražby. Veškeré tyto informace poté byly v souladu s příslušnými právními předpisy uvedeny v dražební vyhlášce ze dne 11. 3. 2005 a rovněž v protokolu o provedené dražbě ze dne 26. 4. 2005, a to včetně informací o ukončení nájemního vztahu ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 12. 5. 1995. Uplatňovaná pohledávka ze strany žalovaného vůči dlužnici, má vyplývat právě z nájemní smlouvy a právě kvůli tvrzení žalovaného o existenci této pohledávky a kvůli jejímu uplatňování ze strany žalovaného, se nyní žalobce ocitá v nejistém právním postavení, které spočívá v tom, že je zpochybňováno její vlastnické právo k nemovitostem, které nabyla do svého vlastnictví od dlužnice a že je zde riziko, že pohledávky žalobce za dlužnicí nebudou uspokojeny z důvodu uplatněné pohledávky žalovaného, která neexistuje. Proto se žalobce, ve snaze předejít negativním důsledkům výše popsaného, domáhá žalobou určení neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 12. 5. 1995, jelikož tato smlouva je absolutně neplatná. Bude-li soudním rozhodnutím potvrzeno (určeno), že nájemní smlouva je neplatná, bude v závislosti na tomto závěru možno jednoznačně potvrdit skutečnost, že pohledávka žalovaného za dlužnicí neexistuje. Tím současně bude najisto postaveno, že převodem vlastnického práva k nemovitostem z dlužnice na žalobce, nemohlo dojít k poškození práv žalovaného a že žalovaný není tímto převodem nijak poškozen z důvodu, že jeho pohledávka neexistuje, a současně vymožení pohledávek žalobce za dlužnicí nebude ohroženo existencí jiných závazků dlužnice vůči žalovanému. Nájemní smlouva ze dne 12. 5. 1995 uzavřená mezi pronajímatelem - společností právnická osoba. a nájemcem - společností jméno FO je absolutně neplatná z několika důvodů. Prvním důvodem absolutní neplatnosti nájemní smlouvy je absence předchozího souhlasu s jejím uzavřením ve smyslu § 3 odst. 2 zák. č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor. právnická osoba nikdy neudělil předchozí písemný souhlas s uzavřením nájemní smlouvy ze dne 12.5. 1995 a z tohoto důvodu je předmětná nájemní smlouva absolutně neplatnou smlouvou. Dalším důvodem absolutní neplatnosti nájemní smlouvy je absence základních zákonných náležitostí nájemní smlouvy. Nájemní smlouva obsahuje v článku III odst. 3 zcela neurčité ustanovení ohledně úhrad za služby, ve kterém se sjednává možnost účtovat úhrady dle údajů na měřičích médií (které měl nájemce namontovat, takže žádné měřiče v době uzavření smlouvy v předmětu nájmu neexistovaly) nebo dle podlahové plochy, které v dané části užívá, když rozsah úhrad má být stanoven na základě dodatku k nájemní smlouvě. Smlouva je neurčitá ohledně ujednání o výši nájemného, tudíž absolutně neplatná. Dalším důvodem absolutní neplatnosti nájemní smlouvy je skutečnost, že smluvní ujednání o délce nájemního vztahu v kontextu dalších ujednání o nemožnosti změny nájemného jsou nemravné a dochází jimi k obcházení zákona, resp. způsobují neplatnost smlouvy z důvodu jejich rozporu s dobrými mravy. Ve čl. III odst. 4 nájemní smlouvy je uvedeno, že pronajímatel nemůže valorizovat nájemné během 99 let trvání nájemního vztahu, což je samo o sobě absurdní z hlediska toho, jaká je výše inflace v současném období roku 2022 a roku 2023. Nelze dospět k závěru, že by označené ujednání bylo možné oddělit od zbytku smlouvy a smlouva je proto absolutně neplatná jako celek. Žalobce doplnil dne 2. 8. 2024, že žaloba na určení neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 12. 5. 1995 byla v řízení u Okresního soudu v Písku pod spis. zn. 7 C 130/2006 zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na tomto určení a nelze tak dojít k závěru o zamítnutí této žaloby na určení neplatnosti této smlouvy z důvodů věcných, přičemž o věcných důvodech neplatnosti nájemní smlouvy, tak dosud rozhodováno v řízeních označených žalovaným, nebylo. Nejenom trestní stíhání vedené proti žalobci, ale rovněž další incidenční spory vyvolané tím, že nemovitosti žalobce byly sepsané do konkurzní podstaty se odvíjí od zásadní skutečnosti, kterou je pohledávka žalovaného vyplývající z předmětné nájemní smlouvy. V tomto se pak projevuje právní zájem žalobce na určení, že nájemní smlouva je neplatná. Nemovitosti žalobce byly sepsané do konkurzní majetkové podstaty dlužnice právě pouze kvůli údajnému uspokojení pohledávky žalovaného, která má vyplývat z předmětné nájemní smlouvy. Na straně žalobce je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení a že žalobce je legitimován k vedení tohoto sporu.

2. Žalovaný se vyjádřil dne 22. 11. 2023 tak, že otázka platnosti nájemní smlouvy byla pravomocně vyřešena rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2011, č. j. 6 Co 967/2008 – 523, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 8. 2007, č. j. 7 C 130/2006 – 152, a to přímo ve výroku označených soudních rozhodnutí ve spojení s jejich odůvodněním. Konkrétně se jedná o pravomocný výrok III. prvostupňového rozhodnutí, kterým byla žaloba na určení neplatnosti nájemní smlouvy zamítnuta, a to ve spojení s pravomocným potvrzujícím výrokem II. rozsudku tamního odvolacího soudu. Obě tato soudní rozhodnutí budou v dalším textu tohoto vyjádření žalovaného společně označována jako „Konečný rozsudek o platnosti nájemní smlouvy“. Žalovaný ještě doplňuje, že dovolání tamního žalobce proti výroku č. II. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2011, č. j. 6 Co 967/2008-523, bylo Nejvyšším soudem ČR pravomocně odmítnuto. Stalo se tak rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, č.j. 22 Cdo 142/2012 – 606 ze dne 29. 5. 2012. Pro žalovaného a pro zdejší soud je Konečný rozsudek o platnosti nájemní smlouvy právně závazný nejen z hlediska formálního naplnění podmínky, že je způsob vyřešení této otázky obsažen přímo ve výroku pravomocného soudního rozhodnutí (tedy v souladu s ust. § 159a odst. 4 o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013), ale i z hlediska naplnění materiálního aspektu, který spočívá v požadavku, aby byla výroková část rozhodnutí posuzována v souvislosti s jeho odůvodněním v těch případech, kdy rozsudečný výrok pouze vyjadřuje, že se žaloba (ve znění příslušného žalobního petitu) zamítá. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl účastníkem předcházejícího soudního řízení, lze zřejmě dospět k závěru, že jej Konečný rozsudek o platnosti nájemní smlouvy nezavazuje a ve vztahu k žalobci zde proto zřejmě není dána překážka věci rozsouzené. Žalobu na určení neplatnosti nájemní smlouvy je ovšem třeba zamítnout z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení (viz dále). Žalovaný předně namítá, že žalobce není a nikdy nebyl vlastníkem nemovitosti adresa (obchodní dům název), ve které se nacházel předmět nájmu dle nájemní smlouvy, jejíž platnost žalobce v tomto řízení napadá. Žalobce se jednoduše nemůže s úspěchem domáhat určení neplatnosti nájemní smlouvy, když žalobce není (a nikdy nebyl) její smluvní stranou. Žalovaný však v tomto směru namítá, že veškeré vztahy a spory mezi žalobcem a žalovaným, které se týkají insolvenčního řízení a rozsahu uspokojení jimi přihlášených pohledávek mají a musí být řešeny a vyřešeny v rámci předmětného insolvenčního řízení a nikoli v řízení před zdejším soudem. Žalobce nadto nemá aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na určení neplatnosti nájemní smlouvy. Žalobce je jednoduše entitou, na kterou zbankrotovaný dlužník, pro tento účel zastoupený na základě plné moci jméno FO, účelově převedl své hodnotné nemovitosti tak, aby je ukryl před věřiteli (včetně žalovaného) a aby se vyhnul jejich nucenému zpeněžení v insolvenčním řízení. Součástí souboru takto kriminálně převedených nemovitostí však není nemovitost čp. adresa (obchodní dům název), ve které se nacházel předmět nájmu dle nájemní smlouvy, jejíž platnost žalobce v tomto řízení napadá (aniž by mu svědčila aktivní věcná legitimace). Úpadek dlužníka způsobil přímo sám žalobce, a to vyvedením podstatné části majetku dlužníka, a to v úmyslu znemožnit žalovanému uspokojit jeho insolvenční pohledávku, v aktuální výši cca 70 000 000 Kč (tedy po kapitalizaci úroků přirostlých k nominální výši 14 240 639,20 Kč). Lze očekávat řadu obstrukčních procesních návrhů ze strany žalobce, směřujících k protahování řízení. Skutečným cílem podané žaloby na určení neplatnosti nájemní smlouvy je snaha žalobce o zastrašení žalovaného a současně i pokus žalobce o šikanování žalovaného, přestože v tomto případě musí být každému objektivnímu a nezaujatému čtenáři zjevné, že spor mezi žalobcem a žalovaným má být a musí být řešen a vyřešen v rámci probíhajícího insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka. Spor mezi účastníky je třeba řešit v incidenčním řízení před insolvenčním soudem, nikoli v nalézacím řízení před zdejším soudem. Závěrem postačí již jen znovu připomenout, že stav úpadku dlužníka zavinil sám žalobce a jeho jednatel kriminálním vyvedením vysoce hodnotného nemovitého majetku dlužníka na třetí osoby (včetně žalobce), jak tyto skutečnosti jednoznačně vyplývají z rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, na která již žalovaný poukázal výše. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a právní argumentaci žalovaný žádá a navrhuje, aby Okresní soud v Písku žalobu v plném rozsahu zamítl pro absenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši stanovené dle platných právních předpisů na základě shora provedené specifikace a vyčíslení. Žalovaný doplnil dne 9. 8. 2024, že na straně žalobce tudíž nemůže být dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., což je bez dalšího důvodem pro zamítnutí žaloby. Žalovaný doplnil dne 25. 9. 2024, že soudní ochrana (formou určovací žaloby) bude poskytnuta pouze tomu, kdo má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, to znamená pouze tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě tzv. aktivní věcnou legitimaci (což však žalobce prokazatelně nemá – viz výše) vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně legitimován. Žaloba proto musí být bez dalšího zamítnuta z důvodu chybějícího naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení neplatnosti nájemní smlouvy. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a právní argumentaci žalovaný žádá a navrhuje, aby Okresní soud v Písku žalobu v plném rozsahu zamítl pro absenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši stanovené dle platných právních předpisů.

3. Soud jednal v nepřítomnosti žalobce, neboť tento byl řádně vyrozuměn o termínu jednání dne 21. 1. 2006, jak je patrné z doručenky, a tentýž den tj. 21. 1. 2026 zaslal žádost o odročení jednání z důvodu pobytu v zahraničí. Žádost o odročení zaslanou soudu těsně před nařízeným jednáním soudu zaslal žalobce již dříve, když jednání z 5. 3. 2025 muselo být odročeno z důvodu podání dovolání žalobce do rozhodnutí odvolacího soudu o námitce podjatosti soudkyně, a jednání z 5. 11. 2025 bylo odročeno pro vyřízení podnětu na přikázání věci jinému soudu a opětovnou námitku podjatosti soudkyně. Toto jednání žalobce ze dne 21. 1. 2026 lze považovat za snahu oddálit rozhodnutí soudu, a proto ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, a usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2778/08 soud jednal poté, co vyhodnotil žádost žalobce o odročení jednání za nedůvodnou, neboť pobyt v zahraničí není důležitým důvodem ve smyslu § 119 odst. 1 o. s. ř. Stejně tak se žalobce opakovaně domáhal vyloučení soudkyně jméno FO pro podjatost, o čemž dvakrát, a to usnesením č. j. 24 Nc 1146/2024-187 ze dne 12. 9. 2024 ve znění usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. 26 Cdo 801/2025-299 z 21. 5. 2025 a usnesením č. j. 19 Nc 1159/2025-368 ze dne 10. 12. 2025, rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích tak, že námitku shledal nedůvodnou.

4. K podnětu žalobce z 3. 11. 2025 ohledně návrhu na delegaci vhodnou dle § 12 o. s. ř. soud učinil závěr, že s ohledem na opakované odročování nařízeného jednání z podnětu žalobce, popsaného v odst. č. hodnota. odůvodnění shora, které lze považovat za zneužívání k obstrukci a cílenému protahování občanského soudního řízení, je na místě nepředkládat věc k rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou nejblíže nadřízenému soudu, přičemž odkazuje na judikát sp. zn. 29 Nd 201/2008, jehož právní věta zní: „Jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají, že institut návrhu na delegaci vhodnou (§ 12 odst. 2 o. s. ř.) je účastníkem řízení zneužíván k obstrukci a cílenému protahování občanského soudního řízení, soud nepředkládá věc k rozhodnutí o takovém návrhu nejblíže společně nadřízenému soudu. Pro výsledek řízení o opravných prostředcích může mít skutečnost, že soud návrh na delegaci vhodnou nepředložil soudu, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, a soudu, jemuž má být věc přikázána, a o věci meritorně rozhodl, význam jen tehdy, dospěje-li soud, který o opravném prostředku rozhoduje, k závěru, že o jednání, jež je zneužitím procesních práv účastníka (§ 2 o. s. ř.), nešlo.“ 5. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 60 C 270/2023-14 ze dne 11.10.2023 ohledně žaloby v této věci je patrné, že tento soud vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil podepsanému soudu.

6. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2011, č. j. 6 Co 967/2008 – 523 je zřejmé, že výrok I. rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30. 8. 2007, č. j. 7 C 130/2006 – 152 se mění tak, že žaloba na určení, že na budově č. p. číslo občanská vybavenost, postavené na pozemku st. parc. č. hodnota, zapsané v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území adresa na LV č. hodnota u Katastrálního území pro Jihočeský kraj – Katastrální pracoviště adresa, nevázne věcné břemeno užívání nebytových prostor v domě dle číslo, zřízené podle smlouvy o zřízení práva užívání části nemovitosti jako věcného břemene ze dne 12. 5. 1995 a vložené do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu v adresa č. j. číslo jednací s právními účinky vkladu ke dne 5. 6. 1995 se zamítá, a dále že rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci III. potvrzuje.

7. Z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30. 8. 2007, č.j. 7 C 130/2006 – 152 je patrné, že bylo rozhodnuto ve věci žalobce právnická osoba. proti žalovaným právnická osoba a právnická osoba. (žalobce: právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa, zast. tituly před jménem jméno FO, advokátkou se sídlem adresa proti žalovaným: 1) právnická osoba, IČ IČO, sídlem adresa, 2) právnická osoba, IČ IČO žalovaného, sídlem adresa, oběma zast.: tituly před jménem jméno FO, advokátem se sídlem adresa) o tom, že se určuje, že na budově č.p. číslo – občanská vybavenost, postavené na pozemku st. parc. č. hodnota, zapsané v katastru nemovitostí pro obec a k.ú. adresa na LV č. hodnota u právnická osoba pro Jihočeský kraj – Katastrální pracoviště adresa, nevázne věcné břemeno užívání nebytových prostor v domě dle číslo, zřízené podle smlouvy o zřízení práva užívání části nemovitosti jako věcného břemene ze dne 12.5.1995 a vložené do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu v adresa č.j. číslo, s právními účinky vkladu ke dni 5.6.1995. Žaloba na vyklizení části budovy č.p. číslo – občanská vybavenost, postavené na pozemku st. parc. č. hodnota, zapsané v katastru nemovitostí pro obec a k.ú. adresa na LV č. hodnota u právnická osoba pro Jihočeský kraj – Katastrální pracoviště adresa byla zamítnuta a žaloba na určení, že nájemní smlouva ze dne 12.5.1995, uzavřená mezi obchodními společnostmi právnická osoba. a jméno FO je neplatná, byla zamítnuta. Z odůvodnění vyplývá: „Důvodem pro zamítnutí žaloby na určení neplatnosti nájemní smlouvy je nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Pro posouzení existence naléhavého právního zájmu soud řešil jako otázku předběžnou otázku platnosti nájemní smlouvy a došel k závěru, že nájemní smlouva byla uzavřena platně, neboť předmět nájmu byl vymezen dostatečně určitě, smlouva má všechny podstatné obsahové náležitosti a rovněž k ní byl udělen předchozí souhlas příslušného národního výboru, což vyplývá ze znění článku V. a rovněž bylo prokázáno sdělením Městského úřadu v adresa, jež soud nemá žádný důvod zpochybňovat. Tato platná nájemní smlouva zanikla v důsledku odstoupení od smlouvy žalovaným č. hodnota. Ke dni rozhodování se tedy na nájemní smlouvu hledí jako by neexistovala, a proto k tomuto dni ani není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Určovací žaloba má totiž preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právního postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tehdy, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. V daném případě k porušení právního vztahu již došlo, neboť v důsledku jednání žalobce došlo ze strany žalovaného č. hodnota k odstoupení od nájemní smlouvy. Požadované určení tak nemůže vést k odstranění stavu právní nejistoty žalobce ani k odstranění ohrožení jeho práva. Ani skutečnost, že u Okresního v Ostravě je veden spor o zaplacení částky, která představuje nespotřebovanou část nájemného v důsledku odstoupení žalovaného č. 2 od nájemní smlouvy, neodůvodňuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení (shodně viz. např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo, sp. zn. spisová značka ze dne 22.1.1998, jehož právní věta zní „Skutečnost, že žalovaný uplatňuje proti žalobci majetkový nárok ze smlouvy, nezakládá sama o sobě naléhavý právní zájem na určení požadovaném žalobcem, že je neplatná smlouva, od níž se tvrzený nárok odvíjí“). Jelikož tedy nájemní smlouva zanikla v důsledku odstoupení žalovaného č. 2, žalobce se ve skutečnosti domáhá určení, že nájemní smlouva byla neplatná. Naléhavý právní zájem na takovém určení je však zcela vyloučen.“ 8. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, č.j. 22 Cdo 142/2012 – 606 ze dne 29. 5. 2012 soud zjistil, že dovolání do výroku II. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2011, č.j. 6 Co 967/2008 – 523 bylo odmítnuto, a že výroky I., III., IV. se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

9. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. 6 Co 967/2008-685 ze dne 6. 11. 2012 se výrok I. rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30.8.2007, č.j. 7 C 130/2006 – 152 potvrzuje.

10. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.9.2019, č.j. 27 Cdo 5307/2017-1389 je patrné, že bylo odmítnuto dovolání do usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 24 Co 535/2017-1203 ze dne 27. 6. 2017.

11. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2019, č.j. 24 Co 535/2017-1444 je patrné, že se mění výroky týkající se náhrady nákladů řízení v usnesení Okresního soudu v Písku č. j. 7 C 130/2006-1060 ze dne 19. 10. 2016, kterým byla zamítnuta zmatečnostní žaloba žalobce právnická osoba. pro nedostatek aktivní legitimace, když žalobcem měla být společnost právnická osoba., jíž potvrdil odvolací soud usnesením č.j. 24 Co 535/2017-1203 ze dne 27. 6. 2017.

12. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.5.2020, č.j. 26 Cdo 1087/2020-1549 je zřejmé, že bylo odmítnuto dovolání do usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.11.2019, č.j. 24 Co 535/2017-1444.

13. Soud měl k dispozici usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie adresa, oddělení hospodářské kriminality, č.j. číslo jednací, ze dne 7. června 2023, o zahájení trestního stíhání žalobce a jeho jednatele jméno FO, a to mj. jednáním vůči společnosti žalovaného.

14. Soud měl k dispozici usnesení Krajského státní zastupitelství v adresa, č.j. spisová značka, ze dne 5. září 2023, o zamítnutí stížnosti obviněných jméno FO a společností právnická osoba a Jméno žalobce. proti zahájení trestního stíhání pro zločin poškození věřitele podle ust. § 222 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a), b) trestního zákoníku - vyrozumění Krajského státního zastupitelství v adresa ze dne 11. 9. 2023, č. j. spisová značka pro nedůvodnost.

15. Soud měl k dispozici usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2021 č.j. spisová značka o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek právnická osoba.

16. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 6. 2022, č. j. spisová značka, je patrné, že bylo rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o zjištění úpadku právnická osoba. č.j. spisová značka ze dne 22. 12. 2021 potvrzeno.

17. Z přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení pod číslem číslo vyplývá, že společnost Jméno žalobce. jako věřitel společnosti právnická osoba. přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku.

18. Z incidenční žaloby žalobce ze dne 28.2.2022 proti žalovanému projednávaná v incidenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 11 ICm 2632 2022 je patrné, že žalobce popírá pohledávku přihlášenou žalovaným do insolvenčního řízení.

19. Soud měl k dispozici vyřízení podnětu poškozeného právnická osoba. z 11. 9. 2023 spisová značka k výkonu dohledu ve věci obviněného jméno FO, a to „nemožností“ rozšířit obvinění na společnost právnická osoba.

20. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost právnická osoba. vznikla dne 2. 11. 1992 a vymazána byla dne 4. 11. 2008, přičemž jejímiž společníky byli jméno FO a tituly před jménem jméno FO a jméno FO a likvidátorem tituly před jménem jméno FO.

21. Z rozsudku Okresního soudu v Písku č.j. 3 C 314/2022-180 ze dne 27. 9. 2023 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 7 Co 2/2024-241 ze dne 21. 2. 2024 je patrné, že byla zamítnuta žaloba o náhradu škody ve výši 50 000 Kč, přičemž součástí odůvodnění je i odkaz na nájemní smlouvu, kterou se zabýval podepsaný soud ve věci sp. zn. 7 C 130/2006.

22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1004/2024-1790 ze dne 14. 6. 2024 je patrné, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 51 Co 267/2020-1210 ze dne 3. 9. 2020 ve věci vedené u Okr esního soudu v Ostravě sp. zn. 30 C 37/2007 žalobce právnická osoba. proti žalovanému právnická osoba. se odmítá, přičemž z odůvodnění je patrné, že smlouva o nájmu ze dne 12. 5. 1995 mezi pronajímatelem společností "právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa, vymazané z obchodního rejstříku na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení č.j. spisová značka ze dne 22.7.2007, které nabylo právní moci 19.9.2007, a právním předchůdcem žalované jakožto nájemcem společností jméno FO, nezanikla.

23. Soud zamítl provedení dosud neprovedených důkazů pro nadbytečnost, a to především výslechy jméno FO a tituly před jménem jméno FO, neboť prvotně se zabýval existencí naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti nájemní smlouvy, k jehož posouzení bylo postačující dosavadní provedené dokazování.

24. Soud z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav. Okresní soud v Písku se ve věci sp. zn. 7 C 130/2006 zabýval platností nájemní smlouvy ze dne 12. 5. 1999 uzavřené mezi společností právnická osoba. a společností jméno FO, přičemž rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 8. 2007, č. j. 7 C 130/2006 – 152 ve znění rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2011, č. j. 6 Co 967/2008 – 523 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, č. j. 22 Cdo 142/2012 – 606 ze dne 29. 5. 2012 byla žaloba na určení její neplatnosti zamítnuta, a to pro nedostatek naléhavého právního zájmu, když z provedeného dokazování vyplynulo, že nájemní smlouva zanikla odstoupením právního předchůdce žalovaného (odst. č. 6. až 12. odůvodnění shora). Žalobce se přihlásil v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. spisová značka na majetek společnosti právnická osoba. jako věřitel, přičemž žalobce popřel pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení žalovaným (odst. č. 15. až 18. odůvodnění shora). Na předmětnou nájemní smlouvu odkazuje rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 30 C 37/2007 a rozhodnutí Okresního soudu v Písku ve věci sp. zn. 3 C 314/2022 (odst. č. 21. až 22. odůvodnění shora). Žalobce a jeho jednatel jméno FO byl trestně stíhán pro jednání vůči žalovanému. (odst. č. 13. až 14. a č. 19. až 20. odůvodnění shora)

25. Soud se nejprve zabýval tím, zda měl žalobce naléhavý právní zájem na určení neplatnosti nájemní smlouvy, a učinil závěr, že nikoliv, proto soud žalobu žalobce dle § 80 o. s. ř. zamítl. Soud z provedeného dokazování zjistil, že platností nájemní smlouvy ze dne 12. 5. 1999 se zabýval Okresní soud v Písku ve věci sp. zn. 7 C 130/2006, který v rámci řešení předběžné otázky pro posouzení existence naléhavého právního zájmu učinil ohledně platnosti nájemní smlouvy závěr, že „nájemní smlouva byla uzavřena platně, neboť předmět nájmu byl vymezen dostatečně určitě, smlouva má všechny podstatné obsahové náležitosti a rovněž k ní byl udělen předchozí souhlas příslušného národního výboru, což vyplývá ze znění článku V. a rovněž bylo prokázáno sdělením Městského úřadu v adresa, jež soud nemá žádný důvod zpochybňovat.“ Tato platná nájemní smlouva zanikla v důsledku odstoupení od smlouvy žalovaným č.

2. Ke dni rozhodování se tedy na nájemní smlouvu hledí jako by neexistovala, a proto k tomuto dni ani není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Soud tak považuje za prokázané, že smlouva o nájmu ze dne 12. 5. 1999 zanikla a nelze tak považovat za relevantní jakýkoliv důvod pro určení neplatnosti této smlouvy. Jinak řečeno, nelze určit, že je neplatnou nájemní smlouva, která již neexistuje. „Určovací žaloba má totiž preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právního postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tehdy, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým.“ Tím, že právní předchůdce žalovaného odstoupil od nájemní smlouvy, došlo již k porušení právního vztahu a navrhované určení tak nemůže vést k odstranění stavu právní nejistoty žalobce ani k odstranění ohrožení jeho práva. Stejně tak soud, obdobně jako bylo odůvodňováno ve věci sp. zn. 7 C 130/2006, má za to, že ani skutečnost, že u Okresního v Ostravě je veden spor o zaplacení částky, která představuje nespotřebovanou část nájemného v důsledku odstoupení právního předchůdce žalovaného od nájemní smlouvy, neodůvodňuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a to včetně odkazu na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem JC 97/98, sp. zn. 11 Co 574/97 ze dne 22. 1. 1998, jehož právní věta zní „Skutečnost, že žalovaný uplatňuje proti žalobci majetkový nárok ze smlouvy, nezakládá sama o sobě naléhavý právní zájem na určení požadovaném žalobcem, že je neplatná smlouva, od níž se tvrzený nárok odvíjí“. Pokud by soud dovodil, že se fakticky domáhá žalobce určení, že nájemní smlouva „byla“ neplatná, pak by byl naléhavý právní zájem vyloučen i v tomto případě. Již z tvrzení žalobce je zřejmé, že nikdy nebyl vlastníkem nemovitosti, jíž se týká předmětný nájemní vztah, a že není, a nikdy nebyl, její smluvní stranou. Nelze tak dovodit aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby na určení neplatnosti nájemní smlouvy. Současně lze přisvědčit žalovanému i v tom, že „veškeré vztahy a spory mezi žalobcem a žalovaným, které se týkají insolvenčního řízení a rozsahu uspokojení jimi přihlášených pohledávek mají a musí být řešeny a vyřešeny v rámci předmětného insolvenčního řízení“. Z uvedeného nelze učinit jiný závěr než ten, že není dán naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 12. 5. 1999, proto soud žalobu zamítl, jak je zřejmé z výroku rozsudku shora. Nad rámec odůvodnění lze uvést, že soud sice nemohl za důvod zamítnutí žaloby považovat překážku věci rozhodnuté dle § 159a odst. 4 o. s. ř., avšak pouze z toho důvodu, že ve věci sp. zn. 7 C 130/2006 šlo o věc mezi jinými účastníky, než jsou účastníci ve věci této, neboť předmět řízení byl obdobný.

26. O nákladech řízení rozhodl soud dle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení v celkové výši 713 818,93 Kč spočívající v odměně za zastupování advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 50 700 Kč za jeden úkon právní služby, a to za 12 úkonů právní služby za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, sepis a podání vyjádření z 21. 11. 2023, z 18. 5. 2024, 3. 9. 2024, 4. 9. 2024, 25. 9. 2024, 3. 3. 2025, 6. 11. 2025 a 18. 11. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, další porada přesahující 1 hodinu 3. 9. 2025 a 24. 9. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a účast na jednání soudu dne 21. 1. 2026 podle dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a dále v cestovném z adresa a zpět ve výši 1 783 Kč vozidlem tov. zn. BMW, RZ SPZ, při spotřebě 6,9l/100km a ceně 34,10 Kč/1l podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) a § 157 odst. 4 písm. b) zák. práce v platném znění, v náhradě za promeškaný čas za 6 čtvrthodin po 150 Kč podle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a ve 8 režijních paušálech po 300 Kč a 4 režijních paušálech po 450 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění spolu s 21%ní DPH ve výši 123 885,93 Kč podle § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.