8 C 177/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobce: jméno FO , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného číslo Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení existence věcného břemene

I. Žaloba o určení, že , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý , datum, , byl ke dni výmazu věcného břemene užívání bytové jednotky v 1. patře a společné chodby a schodiště v budově č. p. , číslo, , která je součástí pozemku parc. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, , oprávněným z tohoto věcného břemene, se zamítá.

II. Žaloba o určení, že žalobce je oprávněným z věcného břemene užívání bytové jednotky v 1. patře a společné chodby a schodiště v budově č. p. , číslo, , která je součástí pozemku parc. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, , se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 31 955 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Písku dne 7. 5. 2025 se žalobce domáhal určení, že právní předchůdce žalobce , jméno FO, (dále rovněž jen „právní předchůdce žalobce“) byl ke dni výmazu věcného břemene užívání bytové jednotky v 1. patře, společné chodby a schodiště v budově č. p. , číslo, , která je součástí pozemku parc. č. st. , číslo, , kat. území , adresa, , oprávněným z tohoto věcného břemene, eventuálně určení, že oprávněným z uvedeného věcného břemene je sám žalobce. Podání žaloby odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 6. 9. 1993 s , právnická osoba, ., kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej domu č. p. , číslo, v obci , adresa, . Současně došlo dohodou smluvních stran ke zřízení věcného břemene, na základě kterého byl právní předchůdce žalobce oprávněn bezplatně užívat bytovou jednotku nacházející se v 1. patře budovy, dále pak byl oprávněn společně s vlastníkem společně užívat chodbu a schodiště budovy. V článku III. smlouvy bylo přitom výslovně ujednáno, že dané věcné břemeno přechází i na právní nástupce účastníků smlouvy. V návaznosti na obsah smlouvy bylo věcné břemeno užívání zapsáno ve prospěch právního předchůdce žalobce pod sp. zn. , číslo, , číslo, do katastru nemovitostí. Právní předchůdce žalobce dne 12. 11. 2023 zemřel, přičemž jeho jediným dědicem je na základě závěti ze dne 8. 6. 2018 žalobce, o čemž svědčí potvrzení soudní komisařky ve , adresa, , jméno FO, ze dne 3. 9. 2024 a 24. 3. 2025. Současným vlastníkem budovy č. p. , číslo, v obci , adresa, je na základě kupní smlouvy ze dne 16. 4. 2024 žalovaný, který dne 18. 6. 2024 podal návrh na výmaz výše uvedeného věcného břemene. Příslušný katastrální úřad vydal dne 8. 7. 2024 v řízení vedeném pod sp. zn. , číslo, , číslo, rozhodnutí o povolení vkladu, jímž došlo na základě potvrzení o zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni z důvodu úmrtí právního předchůdce žalobce s účinky ke dni 18. 6. 2024 k výmazu tohoto věcného břemene z katastru nemovitostí. Žalobce považuje takový postup za neoprávněný, neboť věcné břemeno nebylo omezeno na dobu života právního předchůdce žalobce a přešlo na žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu ke smírnému vyřešení věci nereagoval, nezbývá žalobci než se obrátit s určovací žalobou na soud. Naléhavý právní zájem žalobce přitom spočívá v ochraně práv žalobce vyplývajících z věcného břemene, která nezanikla, v důsledku čehož není stav aktuálně evidovaný v katastru nemovitostí v souladu se stavem skutečným. Žalobce tak je oprávněn domáhat se odstranění vzniklého nesouladu soudně formou určovací žaloby. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce zemřel v roce 2024, aplikují se pro posouzení případného zániku služebnosti ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně pak ust. § 1302 o. z., podle něhož se při rozšíření služebnosti i na dědice má za to, že jimi jsou zákonní dědicové první třídy.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. V písemném podání ze dne 20. 6. 2025 učinil nesporným, že předmětné věcné břemeno vzniklo na základě kupní smlouvy ze dne 6. 9. 1993, toto bylo zapsáno do katastru nemovitostí a oprávněným z věcného břemene byl právní předchůdce žalobce , jméno FO, . Rovněž pak učinil nesporným, že s účinky ke dni 18. 6. 2024 došlo na základě návrhu žalovaného k výmazu práva odpovídajícího věcnému břemeni z katastru nemovitostí. Podle žalovaného však soud nemůže vyhovět primárnímu žalobnímu petitu, neboť právnímu předchůdci žalobce není možno přiznat oprávnění z věcného břemene ke dni 18. 6. 2024, kdy došlo k výmazu věcného břemene z katastru, neboť tento zemřel již dne 12. 11. 2023, tedy ke dni výmazu práva neměl právní osobnost. Eventuálnímu žalobnímu petitu podle žalovaného rovněž není možno vyhovět, neboť smluvní ujednání kupní smlouvy o tom, že věcné břemeno přechází i na právní nástupce účastníků smlouvy, je neplatné. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), který je pro posouzení otázky platnosti vzniku věcného břemene rozhodným, neumožňoval totiž osobní věcná břemena sjednat (rozšířit) tak, aby přešla na právního nástupce, a stanovil, že oprávnění z věcného břemene zanikají nejpozději smrtí oprávněného. Věcné břemeno tak v konkrétním případě mohlo platně vzniknout pouze ve prospěch právního předchůdce žalobce, nikoli ve prospěch žalobce, přičemž se jedná o neplatnost absolutní pro rozpor se zákonem. Podle žalovaného se přitom platnost právních úkonů učiněných v minulosti posuzuje podle tehdejších právních předpisů a případnou neplatnost nelze dodatečně zhojit. I pokud tedy došlo k úmrtí právní předchůdce žalobce za účinnosti o. z., který přechod osobní služebnosti umožňuje, nedošlo k platnému smluvnímu rozšíření této služebnosti na právní nástupce oprávněného. Z důvodu procesní opatrnosti žalovaný navíc namítl promlčení věcného břemene, neboť právo odpovídající věcnému břemeni nebylo ze strany právního předchůdce žalobce vykonáváno před jeho úmrtím po dobu delší než 10 let.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud níže uvedená skutková zjištění:

4. Z Kupní smlouvy uzavřené dne 6. 9. 1993 mezi právním předchůdcem žalobce , jméno FO, jako prodávajícím a , právnická osoba, , jako kupujícím, je zjištěno, že právní předchůdce prodal kupujícímu dům č. p. , číslo, se stavební parcelou č. , číslo, a parcelou č. 158/1, vše kat. území , adresa, , za sjednanou kupní cenu ve výši 564 660 Kč. Podle čl. III. smlouvy se smluvní strany současně dohodly na zřízení věcného břemene bydlení tak, že právní předchůdce žalobce je oprávněn bezplatně a výlučně užívat v objektu domu č. p. , číslo, v k. ú. , adresa, bytovou jednotku v I. patře s výhledem do ulice, přičemž společně s vlastníkem objektu je dále oprávněn užívat chodbu a schodiště domu. Podle smlouvy „toto věcné břemeno přechází i na právní nástupce účastníků smlouvy“.

5. Podle Výpisu z katastru nemovitostí (LV č. , hodnota, ) byla ke dni 1. 2. 2021 výlučným vlastníkem parcely č. St. , číslo, , jejíž součástí je stavba , adresa, , číslo, , kat. území a obec , adresa, , Česká republika, přičemž právo hospodařit s majetkem státu náleželo , právnická osoba, . K tíži parcely č. St. , číslo, bylo v části C listu vlastnictví evidováno věcné břemeno užívání bytové jednotky v I. patře a společné chodby a schodiště zřízené ve prospěch , jméno FO, , narozeného 10. 12. 1937. Podle výpisu téhož listu vlastnictví ze dne 29. 4. 2025 se na základě Smlouvy kupní ze dne 16. 4. 2024 stal s účinky ke dni 17. 4. 2024 vlastníkem dotčené nemovitosti žalovaný.

6. Z Úředního potvrzení ze dne 3. 9. 2024 a z Potvrzení soudní komisařky ze dne 24. 3. 2025 vystavených soudní komisařkou , jméno FO, , sídlem , adresa, , Rakouská republika, je zjištěno, že žalobce je na základě závěti ze dne 8. 6. 2018 jediným dědicem , jméno FO, von , jméno FO, , narozeného 10. 12. 1937, zemřelého 12. 11. 2023, přičemž žalobce učinil k celé pozůstalosti podmínečné prohlášení o přijetí dědictví a je oprávněn zastupovat pozůstalost ve smyslu § 810 ABGB.

7. Podle listiny označené jako Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí podle § 14 zákona č. 256/2013 Sb. navrhl žalovaný podáním doručeným dne 18. 6. 2024 Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , výmaz práva odpovídajícího věcnému břemeni, které je zapsáno k tíži parcely č. St. , číslo, , kat. území , adresa, , na základě Kupní smlouvy uzavřené dne 6. 9. 1993, a sice z důvodu úmrtí oprávněného z věcného břemene , jméno FO, . Ke svému návrhu připojil žalovaný jím vyhotovené Potvrzení o zániku práva podepsané dne 15. 6. 2024.

8. Podle Vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. , číslo, došlo k výmazu věcného břemene užívání zřízeného ve prospěch oprávněného , jméno FO, a k tíži parcely č. St. , číslo, , kat. území , adresa, , dne 8. 7. 2024, a to s účinky ke dni 18. 6. 2024.

9. Podle Výzvy k prohlášení o existenci věcného břemene ze dne 29. 4. 2025 vyzval právní zástupce žalobce před podáním žaloby žalovaného k souhlasnému prohlášení ohledně existence věcného břemene zřízeného původně ve prospěch , jméno FO, , zemřelého 12. 11. 2023, a to z důvodu, že úmrtím původního oprávněného podle žalobce k zániku věcného břemene nedošlo, neboť toto přechází na právní nástupce původního oprávněného. Výzva byla podle připojené dodejky žalovanému doručena dne 29. 4. 2025.

10. Reakcí na výzvu ze dne 30. 4. 2025 právní zástupce žalovaného odmítl možnost souhlasného prohlášení o existenci věcného břemene, když (obdobně jako následně v rámci soudního řízení) argumentoval zejména absolutní neplatností smluvního ujednání o právním nástupnictví oprávněné osoby v případě věcného břemene in personam, a to s odkazem na ust. § 151p odst. 4 obč. zák. Předmětná reakce byla podle připojené informace o datové zprávě odeslaná právnímu zástupci žalobce.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Kupní smlouvou uzavřenou dne 6. 9. 1993 prodal právní předchůdce žalobce , jméno FO, , narozený 10. 12. 1937, kupující , právnická osoba, ., mimo jiné budovu , adresa, , číslo, , kat. území a obec , adresa, . Smluvní strany současně v čl. III. smlouvy zřídily ve prospěch právního předchůdce žalobce věcné břemeno bydlení, které odpovídalo právu užívání bytové jednotky nacházející se v prvním patře budovy a dále právo spoluužívání chodby a schodiště budovy. Podle dohody smluvních stran přechází zřizované věcné břemeno i na právní nástupce účastníků smlouvy. Dne 17. 4. 2024 se stal výlučným vlastníkem předmětné budovy žalovaný, na základě jehož návrhu došlo s účinky ke dni 18. 6. 2024 k výmazu uvedeného věcného břemene z katastru nemovitostí, a to z důvodu zániku věcného břemene v důsledku úmrtí oprávněného , jméno FO, dne 12. 11. 2023. Žalobce je na základě závěti ze dne 8. 6. 2018 jediným dědicem oprávněného , jméno FO, , před podáním žaloby vyzval žalovaného k součinnosti spočívající v souhlasném prohlášení o existenci věcného břemene, což žalovaný odmítnul.

12. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 151p odst. 4 obč. zák. patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě, věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem. Podle § 39 obč. zák. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Žalobce uplatnil svůj nárok ve formě eventuálního petitu, což v případě žaloby o určení existence věcného práva není z podstaty řízení vyloučeno (rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ). Ani v případě primárního žalobního petitu ani v případě žalobního petitu eventuálního však soud neshledal žalobu důvodnou.

14. Soud se v prvé řadě nutně musel zabývat otázkou, zda je v řízení dána aktivní věcná legitimace žalobce, a současně, zda je - s poukazem na výše citované ustanovení § 80 o. s. ř. - dán naléhavý právní zájem žalobce na určení existence věcného břemene ve smyslu obou žalobních petitů.

15. Soud dospěl k závěru, že žalobce je ve sporu aktivně věcně legitimován, neboť sporná existence věcného břemene se zcela nepochybně přímo dotýká osoby žalobce, který je podle potvrzení vystavených soudní komisařkou , jméno FO, na základě závěti ze dne 8. 6. 2018 jediným právním nástupcem původního oprávněného z věcného břemene , jméno FO, , zemřelého 12. 11. 2023.

16. Ve vztahu k otázce existence naléhavého právního zájmu pak je třeba uvést, že určovací žaloba má podle platné judikatury své místo tam, kde lze její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Tato funkce určovací žaloby koresponduje právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, není dán ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá.

17. V obecné rovině je možno uvést, že není-li právo odpovídající věcnému břemeni zapsáno v katastru nemovitosti, má žalobce, který tvrdí, že je nositelem tohoto práva, naléhavý právní zájem na jeho určení. Určením existence práva a zápisem tohoto práva v katastru nemovitostí totiž je odstraněna nejistota v právním vztahu mezi účastníky jako osobou oprávněnou a povinnou z věcného břemene. Co se týká formulace žalobního petitu, v případě žaloby na určení existence práva odpovídajícího věcnému břemeni je namístě domáhat se určení, že žalobcem tvrzené věcné břemeno vázne na konkrétní nemovitosti, přičemž proces odstranění nejistoty účastníků v příslušném právním vztahu se završí vkladem do katastru nemovitostí učiněným na základě žalobě vyhovujícího soudního rozhodnutí.

18. Za nesprávnou tak s odkazem na výše uvedené považuje soud formulaci obou žalobních petitů zvolenou v konkrétním případě žalobcem, který podle názoru soudu nemůže mít naléhavý právní zájem na určení, že právní předchůdce žalobce byl ke dni výmazu věcného břemene (tedy v době, kdy paradoxně již neměl právní osobnost) oprávněným z tohoto věcného břemene, eventuálně určení, že oprávněným z věcného břemene je žalobce. Avšak vzhledem k tomu, že žalobce v návaznosti na výzvu soudu učiněnou ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. v rámci ústního jednání dne 17. 9. 2025 upřesnil, že se domáhá určení, že věcné břemeno úmrtím právního předchůdce žalobce nezaniklo (tedy fakticky existuje i nadále), vychází soud při hodnocení existence naléhavého právního zájmu z obsahu celé žaloby, nikoli pouze z nepřesné formulace žalobního petitu, a naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení dovozuje. Odlišný postup a neprojednání žaloby ve věcné rovině by soud považoval za příliš formální. Současně je třeba zmínit, že žalobce upřesňujícím tvrzením „neposunul“ předmět řízení, nerozšířil jej, ani nezměnil popis skutkových okolností, na jejichž základě svůj nárok uplatňuje, nešlo tedy o změnu žaloby, ale o případ, kdy použitím jiných slov byla vyjádřena stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal již samotnou žalobou.

19. Podstatným pro rozhodnutí soudu o věci samé bylo posouzení otázky platnosti čl. III. Kupní smlouvy uzavřené dne 6. 9. 1993 mezi právním předchůdcem žalobce , jméno FO, a , právnická osoba, ., jímž bylo ve prospěch právního předchůdce žalobce zřízeno věcné břemeno bydlení k tíži budovy , adresa, , číslo, , obec , adresa, , zejména pak otázky platnosti ujednání stran ohledně přechodu věcného břemene na právní nástupce oprávněného z věcného břemene. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že podle komentářové literatury vztahující se k ust. § 3028 odst. 2 o. z. se zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nedotýká platnosti či neplatnosti v minulosti učiněných právních úkonů, tj. právních úkonů učiněných do 31. 12. 2013. Tuto vlastnost právního úkonu je nutné vždy posoudit v době, kdy k úkonu došlo. U již učiněných právních úkonů proto nelze zpětně zpochybnit předchozí počáteční platnost, stejně jako nelze dodatečně zhojit jejich předchozí počáteční neplatnost. , adresa, , že platnost právního úkonu se posuzuje podle obecně závazných předpisů, které platily v době, kdy byl právní úkon učiněn, potvrzuje např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, či sp. zn. , spisová značka, . Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že platnost právního úkonu (právního jednání) učiněného v roce 1993 se posuzuje optikou zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Právní úprava obsažená ve shora citovaném ust. § 151p odst. 4 obč. zák. v rozhodné době určovala, že patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě (věcné břemeno „in personam“), zanikne věcné břemeno nejpozději smrtí nebo zánikem této oprávněné osoby. Tehdejší právní úprava tak oproti současné úpravě obsažené v ust. § 1302 o. z. nepřipouštěla, aby bylo věcné břemeno rozšířeno na dědice či právní nástupce osoby oprávněné z věcného břemene. Jedná se přitom o ustanovení kogentního charakteru, od něhož se nelze odchýlit odlišným ujednáním smluvních stran, jak se nesprávně domnívá žalobce. Kupní smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a kupující , právnická osoba, ., v důsledku uvedeného shledává soud v části týkající se rozšíření věcného břemene na právní nástupce oprávněného z věcného břemene podle § 39 obč. zák. absolutně neplatnou, neboť toto ujednání týkající se věcných práv svým obsahem odporuje zákonu, konkrétně ust. § 151p odst. 4 obč. zák. Je možné shrnout, že věcné břemeno, jehož určení se žalobce žalobou domáhá, zaniklo úmrtím právního předchůdce žalobce , jméno FO, dne 12. 11. 2023, přičemž na žalobce nepřešlo. V důsledku toho soud žalobu o určení existence věcného břemene jako nedůvodnou zamítl.

20. Dále je třeba uvést, že soud neprovedl důkazy navržené žalobcem v rámci ústního jednání dne 17. 9. 2025, jimiž žalobce k námitce promlčení žalovaného prokazoval výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni právním předchůdcem žalobce (výpisy z účtu, faktury, fotodokumentace, výslech svědka Kloboučníka), neboť vzhledem ke shora uvedenému závěru o zániku věcného břemene úmrtím oprávněného , jméno FO, se soud otázkou možného promlčení práva vůbec nezabýval.

21. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení žalovanému jako v řízení zcela procesně úspěšné straně. Náklady řízení žalovaného tvoří odměna advokáta ve výši 14 800 Kč za 4 úkony právní služby po 3 700 Kč podle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. , číslo, /1996 Sb., advokátní tarif, dále náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle §13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovné v celkové výši 6 509 Kč za cestu z , adresa, a zpět k ústním jednáním dne 21. 7. 2025 a 17. 9. 2025 osobním automobilem reg. zn. , SPZ, , s průměrnou kombinovanou spotřebou 4,6 l nafty a vyhláškovou cenou 34,70 Kč/litr na 100 km, při ujeté vzdálenosti celkem , hodnota, km (2 x 440 km) a základní sazbě náhrady 5,80 Kč/km, náhrada za ztrátu času cestami k jednání dne 21. 7. 2025 a 17. 9. 2025 v celkové výši 3 300 Kč (22 půlhodin po 150 Kč) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a DPH 21 % z celkové částky 26 409 Kč ve výši 5 546 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalovaného činí 31 955 Kč, které je žalobce povinen zaplatit žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho právního zástupce.