9 C 68/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Průšovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení, že nemovitost je v zaniklém společném jmění manželů účastníků

I. Určuje se, že pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům čp. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , jak je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, náleží do zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 205 334 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že nemovitost a to pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům čp. , Anonymizováno, , adresa, v katastrálním území , adresa, , je součástí zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného s odůvodněním, že ačkoli je žalovaný v katastru nemovitostí veden jako výlučný vlastník těchto nemovitostí, tyto jsou součástí SJM. Tyto nemovitosti žalovaný nabyl podle kupní smlouvy ze 4. 3. 2013, přičemž v té době byli účastníci manželé. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Písku sp. zn. 9 C 18/2020 s právní mocí dne 27. 2. 2020. Žalovaný v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 81/2013 uvedl v odůvodnění odvolání proti rozsudku, že předmětné nemovitosti fakticky náleží do SJM. Vzhledem k tomu, že stav zápisu v katastru nemovitostí je v rozporu se skutečným stavem, má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Pokud žalovaný na koupi nemovitostí použil zčásti jeho vlastní úspory, tak se ale nejednalo o prostředky, na něž dopadá výjimka z § 709 občanského zákoníku, a proto prostředky představující vlastní úspory žalovaného byly a jsou součástí SJM. Žalovaný sice tvrdí, že nemovitosti zahrnul do SJM, avšak přitom z jeho žaloby o zrušení a vypořádání SJM účastníků je patrné, že tvrdí, že do SJM patří jen část předmětných nemovitostí. Žalovaný neprojevil součinnost ke zhojení špatného zápisu v katastru nemovitostí.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem. Žalovaný částku 225 000 Kč na zaplacení kupní ceny předmětných nemovitostí zaplatil z vlastních úspor, konkrétně pak ze svých výlučných finančních prostředků, jež získal postupnou realizací prodejů nemovitého majetku nabytého jím na základě dědictví po otci, tedy z prostředků, jež nemohly být součástí SJM účastníků tohoto řízení. Zbývající částku ve výši 175 000 Kč pak žalovaný uhradil z financí poskytnutých jemu jako dlužníkovi věřitelem , právnická osoba, . po uzavření smlouvy o úvěru, k němuž došlo dne 14. 2. 2013. Žalovaný tedy dotčený nemovitý majetek zčásti (ve výši 175 000 Kč, tj. jeho sedmi šestnáctin) nabyl za finance patřící do (aktuálně již zaniklého a dosud nevypořádaného) SJM. Právě v jím vymezeném poměru hodnotově náleží předmět řízení do zaniklého společného jmění bývalých manželů , jméno FO, . Stav aktuálně zapsaný v katastru nemovitostí tedy neodpovídá skutečnému stavu. Žalobkyně však nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť tuto problematiku by měl vyřešit soud v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Písku č. j. 9 C 18/2020-14 bylo prokázáno, že manželství účastníků uzavřené dne , datum, bylo rozvedeno, přičemž právní moc rozsudku nastala dne 27. 2. 2020.

4. Kupní smlouvou ze dne 4. 3. 2013 bylo prokázáno, že předmětné nemovitosti zakoupil žalovaný za kupní cenu ve výši 400 000 Kč, přičemž právní účinky vkladu vlastnického práva pro žalovaného podle této smlouvy nastaly k datu 4. 3. 2013.

5. Výpisem z katastru nemovitostí, a to listem vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, bylo prokázáno, že předmětné nemovitosti jsou evidovány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, jako výlučné vlastnictví žalovaného, a to právě na základě kupní smlouvy ze 4. 3. 2013.

6. Z rozsudku Okresního soudu v Písku č. j. 9 C 81/2013-72 ve spojení s odůvodněním odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku bylo zjištěno, že v odůvodnění rozsudku č. j. 9 C 81/2013-72, jímž soud rozhodoval o povinnosti žalovaného platit výživné jeho zletilé dceři , jméno FO, , je uvedeno, že žalovaný podle své výpovědi předmětné nemovitosti koupil za kupní cenu 400 000 Kč, přičemž částku kupní ceny uhradil z vlastních úspor a dále že žalovaný dne 14. 2. 2013 uzavřel smlouvu o úvěru za účelem pořízení nemovitosti s výší cílové částky 200 000 Kč. V odůvodnění odvolání proti tomuto rozsudku žalovaný uvedl mimo jiné, že nemovitosti jsou sice zapsány jako jeho výlučné vlastnictví, ale fakticky náleží do SJM.

7. Z listin založených ve spise zdejšího soudu sp. zn. 12 C 65/2023 bylo zjištěno, že dne 22. 2. 2023 podal žalovaný zdejšímu soudu žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů proti žalované , Jméno žalobkyně, , v níž tvrdí mimo jiné, že do zaniklého SJM účastníků patří i pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, a jeho součást, tj. na něm postavená stavba – budova čp. , Anonymizováno, , vše v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , a to na základě kupní smlouvy ze dne 4. 3. 2013 za kupní cenu sjednanou v souhrnné výši 400 000 Kč uhrazenou co do výše 225 000 Kč (tj. v poměru devíti šestnáctin) z výlučných finančních prostředků žalobce. Žalobou ze dne 26. února 2023 se pak žalobkyně proti žalovanému , Jméno žalovaného, domáhá vypořádání zaniklého společného jmění manželů, přičemž v této žalobě žalobkyně tvrdí, že do zaniklého společného jmění manželů patří mimo jiné též předmětné nemovitosti, tj. pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, rodinný dům v , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, .

8. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 23. 5. 2023 č. j. 9 C 68/2023-57, kterým žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Tento prvostupňový rozsudek byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 11. 2023 č. j. 5 Co 867/2023-85.

9. Následně žalovaný podáním ze dne 23. 2. 2024 sdělil, že koriguje své stanovisko tak, že předmětná nemovitá věc náleží do zaniklého společného jmění bývalých manželů , jméno FO, jako celek, přičemž 9/16 z jeho výlučných prostředků zaplacené kupní ceny bude na místě v řízení o vypořádání SJM vyrovnat v tomto hodnotovém poměru jako výlučný vnos žalovaného do SJM.

10. V další fázi řízení soud doplnil dokazování o předžalobní výzvu s podací stvrzenkou. Z těchto listin zjistil, že žalobkyně dne 17. 2. 2023 zaslala žalobci žádost o podpis souhlasného prohlášení, že nemovitost patří do společného jmění účastníků, aby mohlo dojít ke zhojení nesprávného zápisu v katastru nemovitostí. Současně žalovaného upozornila, že v případě jeho nečinnosti bude nucena postupovat soudní cestou.

11. Podle § 80 o. s. ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Podle § 984 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) platí, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

13. Soud po doplnění dokazování, opětovném zhodnocení provedených důkazů a při vázanosti právním názorem odvolacího soudu dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: Účastníci byli manželé a jejich manželství trvalo od , datum, do 27. 2. 2020. V průběhu trvání manželství žalovaný uzavřel kupní smlouvu, na základě níž koupil nemovitosti specifikované ve výroku I. (dále též jen předmětné nemovitosti) za kupní cenu ve výši 400 000 Kč, přičemž část kupní ceny uhradil z vlastních prostředků a na zaplacení zbývající části kupní ceny použil finanční prostředky získané z úvěru na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 2. 2013, tedy za trvání manželství. V katastru nemovitostí je veden jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí žalovaný. Dne 22. 2. 2023 podal žalovaný žalobu o vypořádání SJM, v níž tvrdí, že do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění účastníků patří mimo jiné i podíl 9/16 na předmětné nemovitosti a navrhuje, aby společné jmění manželů bylo ohledně předmětných nemovitostí vypořádáno tak, že tyto budou přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Žalobu o vypořádání SJM (datovanou dnem 26. 2. 2023) podala rovněž žalobkyně, a navrhla vypořádat jako součást zaniklého SJM mimo jiné i předmětné nemovitosti a to tak, aby byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. Mezi účastníky bylo nesporné, že část kupní ceny, za kterou byly předmětné nemovitosti žalovaným zakoupeny, získal žalovaný z úvěru, který je společným závazkem obou účastníků, neboť závazek splatit úvěr vznikl za trvání manželství. Vzhledem k tomu, že peníze použité na zaplacení části kupní ceny náležely do společného jmění manželů, staly se celé předmětné nemovitosti součástí společného jmění manželů (jak je judikováno například v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3070/2021). Stav zápisu v katastru nemovitostí je tedy v rozporu se skutečným stavem. Jelikož žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním určovací žaloby k podpisu příslušných listin k napravení nesprávného zápisu v katastru nemovitostí a upozornila jej, že pokud jí k tomu neposkytne součinnost, bude podána příslušná žaloba, avšak žalovaný zůstal nečinný, má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

14. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník č. 89/2012 Sb. zavedl v § 984 odst. 1 princip materiální publicity, není použitelná dosavadní judikatura, podle které na určení vlastnictví není naléhavý právní zájem, bylo-li již zahájeno řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Právě zavedení principu materiální publicity posílilo naléhavý právní zájem na určení, že určitá věc je součástí SJM, neboť v případě zápisu výlučného vlastnického práva k nemovité věci pouze ve prospěch jednoho z manželů, který by následně věc prodal třetí osobě, by došlo ke střetu ochrany dvou subjektů, a sice tzv. dobrověrného nabyvatele, který by se mohl dovolávat ochrany s poukazem na splnění podmínek pro nabytí ve smyslu § 984 občanského zákoníku na jedné straně a na druhé straně opomenutého manžela, který by se mohl dovolat relativní neplatnosti převodní smlouvy podle § 714 občanského zákoníku. Právě za účelem eliminace rizika takového střetu má manžel, který se domáhá určení, že určitá věc tvoří součást SJM, naléhavý právní zájem na takovém určení, a to i tehdy, pokud již došlo k zániku SJM a řízení o vypořádání společného jmění již probíhá. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ohledně existence naléhavého právního zájmu na určení, že věc je ve společném jmění manželů (např. 22 Cdo 3245/2017, 22 Cdo 3234/2018) nevyplývá, že by pro závěr o existenci naléhavého právního zájmu bylo významné, zdali spornou věc účastníci označili za předmět SJM oba nebo pouze jeden z nich či zda případně některý z manželů tvrdí, že do SJM patří věc celá nebo jen určitý podíl na této věci.

15. Jelikož žalovaný žalobkyni neposkytl součinnost k odstranění nesprávného zápisu v katastru nemovitostí, soud se neztotožňuje s jeho názorem, že žaloba byla podána zcela formálně, neúčelně a nadbytečně a nikoli pro jeho chování. Soud nesdílí názor žalovaného, který tvrdil, že žaloba je na zamítnutí z důvodu, že výsledkem řízení o SJM bude stav odpovídající současnému zápisu v katastru nemovitostí, když v rámci řízení o vypořádání SJM se oba účastníci domáhají toho, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. V době rozhodování o předmětné žalobě totiž nelze postavit najisto, že výsledkem řízení o vypořádání SJM skutečně bude přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného (byť je pravdou, že v řízení o vypořádání SJM to oba účastníci shodně navrhují), jelikož v řízení o vypořádání SJM není soud návrhy účastníků na způsob vypořádání vázán. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že předmětné nemovitosti tvoří součást zaniklého společného jmění manželů, ačkoli v katastru nemovitostí je jako jejich výlučný vlastník zapsán pouze žalovaný a žalobkyně má tak naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Skutečnost, že žalovaný své původní tvrzení pozměnil a aktuálně tvrdí, že sporné nemovitosti patří do zaniklého společného jmění jako celek, je bez významu. Žalobě proto bylo jako důvodné vyhověno.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný neprokázal existenci žádných důvodů, pro které by procesně úspěšné žalobkyni nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Jeho tvrzení o tom, že žaloba byla podána zcela formálně, neúčelně a nadbytečně a nikoli pro chování žalovaného, které by mělo žalobkyni ohrožovat, a jen s odkazem na obecné a vesměs naprosto liché tvrzení o nutnosti zamezení možného převodu předmětu řízení ze žalovaného na třetí osobu, nebyla podložena žádnými skutkovými zjištěními. Neposkytl-li žalovaný součinnost k uvedení zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným stavem, musí jít k jeho tíži, že žalobkyně vynaložila náklady na vedení soudního sporu o určení vlastnictví, jehož prostřednictvím (a pouze prostřednictvím výsledku takového řízení) se může domoci změny nesprávného zápisu v katastru nemovitostí. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokátky za právní zastoupení ve výši 155 400 Kč za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé – žaloba, účast na jednání před soudem dne 23. 5. 2023 a dne 19. 3. 2024 a sepis odvolání) se sazbou po 25 900 Kč podle § 7 bod 6. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 6 úkonů právní služby ve výši 6 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jízdné ve výši 3 033 Kč za 2 jízdy z , adresa, a zpět (k ústnímu jednání dne 23. 5. 2023 – 1 499 Kč a dne 19. 3. 2024 – 1 534 Kč) osobním automobilem Peugeot Rifter registrační značky , SPZ, průměrnou spotřebou 4,4 l motorové nafty na 100 km při ujeté vzdálenosti celkem 420 km (210 km jedna cesta z , adresa, a zpět), náhrada za ztrátu času cestou k jednáním ve výši 12 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu (6 půlhodin za cestu z , adresa, a zpět), 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř., zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši 5 000 Kč a zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 5 000 Kč. Celkem tedy náklady za řízení před odvolacím soudem po zaokrouhlení činí 205 334 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Při stanovení tarifní hodnoty sporu měl soud k dispozici kupní smlouvu k předmětné nemovitosti z roku 2013, kterou byla stanovena kupní cena nemovité věci částkou 400 000 Kč. S ohledem na to, že je skutečností obecně známou, že ceny nemovitostí v posledních letech rapidně stoupají a původní cena tudíž nemůže spolehlivě reflektovat skutečnou hodnotu věci, vycházel soud při určení tarifní hodnoty z průzkumu realitního trhu ze dne 8. 2. 2023, který předložila žalobkyně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 65/2023. Z tohoto vyplývá, že odhadovaná cena typově podobných nemovitých věcí je v rozmezí 3 800 000 Kč až 5 000 000 Kč, a soud proto vycházel z průměru těchto částek, tj. 4 400 000 Kč. K tomu soud doplňuje, že zvolený způsob stanovení hodnoty předmětu sporu považuje za nejhospodárnější a souladný s názorem Ústavního soudu, podle kterého Nebyla-li hodnota předmětu sporu určena znaleckým posudkem, soud může při jejím určení vycházet i z jiných podkladů předložených účastníky, případně zjištěný údaj dle vlastní úvahy korigovat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2688/15, ze dne 19. 12. 2017).