1 C 115/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Jiřičkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 115 756 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucí z částky částka za dobu od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucí z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

II. Žaloba se do částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky za dobu od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku částka, a to k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka se zákonným úrokem z prodlení a to ve výši částka z titulu nevrácených zápůjček, které poskytla žalovanému v různých částkách průběžně od datum do datum a ve zbytku z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, za kterého uhradila celkem částku částka jako ½ úhrady provize za zprostředkování nájmu bytu č. 2C na adrese adresa a dále ½ nájemného a úhrad za služby včetně vyúčtování služeb spojených s užíváním tohoto bytu za dobu společného soužití účastníků řízení, ač dle dohody mezi nimi měl tímto poměrem pravidelně měsíčně přispívat žalobkyni, což v některých měsících nečinil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, avšak žalovaný dosud neuhradil ničeho. Po provedeném odkazování žalobkyně na své žalobě setrvala v plném rozsahu, když žalovaný v řízení neprokázal, že by jí poskytnuté částky z titulu zápůjček vrátil nebo jí uhradil platby ve výši ½ nájemného, služeb a uhrazené provize, které za žalovaného uhradila, čímž nedodržel dohodu mezi nimi uzavřenou a to ani přes výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout v plném rozsahu s odůvodněním, že částky, které mu žalobkyně poskytla, nebyly zápůjčkami, pokud mu žalobkyně posílala větší částky na jeho účet, byly to příspěvky, kterými se spolupodílela žalobkyně na společných výdajích, které žalovaný hradil sám, a jednalo se o větší částky. Popřel, že by mezi účastníky byla uzavřena jakákoliv dohoda, podle níž měl přispívat ½ na náklady spojené s bydlením a uhradit ½ provize za zprostředkování nájmu bytu. V rámci společného hospodaření se žalobkyní přispíval průběžně po dohodě se žalobkyní, jak výslovné tak konkludentní, na tyto náklady dle svých možností a podílel se na společném hospodaření nákupem potravin, hygienických potřeb a ošacení. Jeho příjmy v té době nepocházely jen ze zaměstnání, ale i z brigád a z podpory jeho matky a babičky. V rámci jeho vyjádření při ústním jednání dne datum pak upřesnil, že se nejednalo o půjčky u žádných částek. To že si tam žalobkyně začala psát pojem „půjčka“ žalovaný vůbec nevnímal, nebral v potaz, protože to bral jako společné hospodaření. Z výpisu z účtu pana žalovaného je patrno, že jsou tam hrazeny nákupy, ale pokud je uhrazeno např. částka v Tescu, tak těžko může žalovaný dokázat, že to byl společný nákup, žalovaný si takové platby neevidoval. Žili společně a on ty věci platil jako společné. Pokud se týká podílu žalovaného na ½ úhrad za společné bydlení, tak poupravil své předchozí tvrzení v tom směru, že taková dohoda mezi účastníky v zásadě byla, nicméně žalovaný se na těch úhradách podílel. Pokud tedy žalobkyně poslala celou částku nájemného, popřípadě služeb, nebo provize ze svého účtu, tak jí tu polovinu dal vždy v hotovosti. Tak se to dělo i během období půl roku, které není žalováno. Rovněž poupravil své dřívější prohlášení o příjmu z brigád, kdy skutečně žádný takový příjem neměl a doplnil, že si v roce 2022 půjčil i od dědy částku částka. V rámci závěrečného návrhu pak žalovaný setrval na svém prvotním vyjádření, že částky žalobkyní mu zasílané na jeho účet nebyly půjčkami a opětovně popřel, že by mezi účastníky vůbec kdy byla uzavřena domluva ohledně placení 50 % nákladů na bydlení, tedy nájemného a služeb. Taková dohoda mohla vyplynout spíše z konkludentního hrazení potřeb, a to dle možností každého z nich v rámci společného hospodaření, jak budou mít prostředky k dispozici, nikoli však hrazení 50:

50. Žalovaný popírá rovněž tvrzení, že by vyslovil souhlas, aby byl členem domácnosti a dalším uživatelem bytu, jak tvrdí žalobkyně. Sice věděl o uzavírání nájemní smlouvy, nicméně žalobkyně tak učinila o své vlastní vůli pravděpodobně kvůli vyúčtování nákladů za služby. Žalovaný zásadně popírá dohodu ohledně úhrady ½ provize za zprostředkování nájmu bytu. Žalobkyně si úhradu provize sjednala sama bez souhlasu žalovaného, který o ní nevěděl, navíc byt dále užívá, takže konzumuje profit uhrazené provize dodnes. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že při odstěhování z bytu ponechal žalobkyni celou řadu movitých věcí, které tvořily vybavení jejich domácnosti a o kterých se dohodli, že si je žalobkyně ponechá. Pokud žalobkyně do poznámek v rámci zasílaných částek žalovanému uváděla slovo „půjčka“, šlo z její strany o lstivé a úskočné jednání, kdy doufala, že si toho žalovaný nevšimne. Poskytnuté částky by měly být zohledněny v rámci celkového společného hospodaření účastníků a korespondovat s ním. Žalovaný popírá, že jím zaslaný text v rámci vzájemné komunikace přes aplikaci Messenger „děkuju, takže jsem u tebe za 13K, že jo? Já jen, abych si to napsal a mohl ti to začít vracet“ prokazuje částku, kterou by měl vracet, protože z něho není patrno, k jaké smlouvě by se měl vztahovat, kdy by měl částku vracet a již nelze vůbec hovořit o uznání jakéhokoli dluhu.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů, a to vzájemné komunikace v mobilní aplikaci messenger, výpisů z běžného účtu č.č. účtu a spořícího účtu č. č. účtu vedených u jméno FO jméno FO a.s. na jméno žalobkyně včetně jednotlivých potvrzení o odchozích úhradách z účtů žalobkyně, nájemní smlouvy ze dne datum včetně jejich dodatků, předávacího protokolu k bytu č. 2C, vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu dle zák. č. 67/2013 Sb. za období od datum do datum, příjmového pokladního dokladu č. hodnota ze dne datum, uzavřených pracovních smluv žalobkyně ze dne datum, datum a mzdových výměrů žalobkyně ze dne datum, datum a datum, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory – příspěvku na bydlení ze dne datum, výpovědi smluv o zápůjčce se žádostí o vrácení předmětu zápůjček ze dne datum, předžalobní výzvy ze dne datum, nepodepsané smlouvy o půjčce ze dne datum, dopisu žalobkyně ze dne datum adresovanému žalovanému, čestných prohlášení jméno FO ze dne datum, jméno FO ze dne datum a výslechu svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO, jakož i výslechů obou účastníků řízení a učiněných nesporných skutečností, dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

4. Žalobkyně vypověděla, že se se žalovaným seznámila prostřednictvím internetu, nějakou dobu si psali, v únoru 2021 se poprvé potkali a tím se datuje počátek jejich vztahu. Na sestěhování se dohodli zhruba v říjnu 2021, aby žalobkyně nemusela ukončit svůj pracovní poměr, protože žalovaný měl práci, která ho nebavila. Dohodli se, že žalobkyně najde byt a že na nájemném a službách se budou podílet každý jednou polovinou. Tato dohoda byla učiněna na dálku v rámci jejich běžné komunikace v mobilní aplikaci messenger, když řešili, zda si budou moci dovolit byt větších či menších rozměrů. Z finančních důvodů, kdy žalovaný nesehnal žádné peníze na počáteční výdaje, se pak rozhodli pro menší byt. Tuto vzájemnou komunikaci doložila žalobkyně v rámci listinných důkazů pořízenými screenshoty (snímky) obrazovky svého telefonu. Žalovaný věděl, že se bude muset uhradit i provize za zprostředkování, i mu byla známa její výše. Protože už bylo vše domluveno, navýšila si žalobkyně svůj stávající úvěr o částka a z těchto financí pak hradila tyto platby. Po přestěhování do Ivančic, chvíli trvalo, než si žalovaný našel práci. Protože žalobkyně poslouchala, že když nebude mít na zaplacení svých nákladů, alimentů a půjček, bude se muset vrátit do Plzně, tak mu půjčovala peníze a hradila veškeré náklady na bydlení. Věřila, že až si najde práci, vrátí jí to. Při návštěvách Plzně dostával žalovaný darem drobné částky od své babičky. Půjčil si od dědy, neví kolik a tomu splácel částka měsíčně, jedenkrát si půjčil od matky asi částka, částka ses jí vracely z prodeje kola žalovaného a zbytek co ví, mu matka prominula. O jiných půjčkách neví. Když si zaměstnání našel, přispíval jí v hotovosti zhruba domluvenou ½, proto období od února 2022 do července 2022 není předmětem žalobního návrhu. Ostatně žalobkyně mu již před tím, než spolu začali sdílet společnou domácnost, půjčovala na úhradu jeho pravidelných závazků různě vysoké finanční obnosy, které mu zasílala bankovním převodem na jeho účet a to v období od května 2021 do prosince 2022. Tyto úhrady vždy považovala za zápůjčky s tím, že jí je někdy žalovaný vrátí, i když u některých částek nebyl důvod platby v poznámce jako půjčka uveden. To, že to tak vnímal i žalovaný, ač v řízení tvrdí opak, doložila opět pořízeným snímkem obrazovky svého telefonu s textem psaným žalovaným žalobkyni poté, co mu dne datum poslala částku ve výši částka: „děkuju, takže jsem u tebe za 13K, že jo? Já jen, abych si to napsal a mohl ti to začít vracet“. Žalobkyně na toto reaguje v rámci předložené komunikace slovy: „Nevím kolik ale to bude pak vidět na účtu“. Oba účastníci pak učinili nesporným, že označení velkým písmenem „K“ v textu znamená tisíce. V tomto případě se tedy jedná o zkratku slov 13 tisíc korun. Platby, které žalobkyně žalovanému v průběhu jejich vztahu zasílala, pak žalobkyně doložila výpisem ze svého běžného, jakož i spořícího účtu za rozhodné období. Z těchto výpisů pak soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému ze svého běžného účtu nebo spořícího účtu na jeho účet č. č. účtu dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a částku částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku 9 830 a dne datum pak částku částka. Zpět jí na účet žalovaný zaslal dne datum částku částka a datum částku částka, o tyto částky žalobkyně tedy dluh žalovaného z titulu zápůjček ponížila. Mezi stranami nebylo dohodnuto, kdy by měl žalovaný poskytnuté zápůjčky vrátit, proto poté, co se žalovaný dne datum odstěhoval a nestvrdil písemně žalobkyní navrženou dohodu datovanou dne datum, kdy mu nabídla, aby se písemně zavázal k úhradě alespoň částky částka z titulu zápůjček a zavázal se k úhradě 50 % nákladů na bydlení za měsíce, za které nepřispíval žalobkyni na jejich úhradu, a to vše ve splátkách s tím, že dluh bude uhrazen nejpozději do datum, vypověděla žalobkyně dne datum jednotlivé uzavřené smlouvy o zápůjčce s šestitýdenní výpovědní dobou a požádala po jejím uplynutí o jejich vrácení. Tato výpověď se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne datum, jak plyne z doložené dodejky právnická osoba. Celkem žádala vrátit částka. Protože žalovaný po uplynutí šestitýdenní lhůty ničeho žalobkyni neuhradil, zaslala mu žalobkyně předžalobní výzvu ze dne datum. V rámci této výzvy vyčíslila žalobkyně rovněž dlužné nájemné a dlužné zálohy za služby, na nichž se žalovaný nepodílel v souladu s jejich dohodou, ač v bytě v rozhodném období bydlel a spotřebovával energie a služby zde hrazené žalobkyní a požádala ho o jejich úhradu ve výši částka, jakož i poloviční podíl na úhradě nedoplatku za tyto energie a služby za období datum do datum ve výši částka. Dále vyzvala k úhradě dluhu na nezaplacenou ½ úhrady provize za zprostředkování nájmu společně užívaného bytu ve výši částka. Žalobkyně poskytla k úhradě těchto částek žalovanému lhůtu sedmi dnů od doručení předžalobní výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne datum, což osvědčila žalobkyně opět dodejkou.

5. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil, proto uplatnila žalobkyně svůj nárok u soudu, kdy v rámci podané žaloby požadovala z titulu poskytnutých zápůjček pouze úhradu částky celkem částka s odůvodněním, že upustila od vymáhání poskytnutých menších částek v řádu několika stokorun. Z listin, které žalobkyně doložila, soud zjistil, že dne datum byla mezi žalobkyní jako nájemcem a společností Residence právnická osoba. IČ IČO se sídlem adresa uzavřena nájemní smlouva k bytu č. 2C nacházející se v domě čp. 1098 v Ivančicích a to na dobu od datum do datum. Výše měsíčního nájemného byla dohodnuta na částku částka, zálohy na služby za dodávky studené a teplé vody, odvádění odpadních vod, dodávky elektrické energie a tepla ve výši částka měsíčně, pod bodem VI. smlouvy se podává, že je smluvena úhrada jistoty ve výši částka se splatností při uzavření smlouvy. V bodě VIII. Ad7. je výslovně uveden žalovaný jako člen domácnosti. Zároveň byl téhož dne sepsán předávací protokol k předmětnému bytu a to žalobkyní a tituly před jménem jméno FO, realitní makléřkou, která uzavření nájemní smlouvy zprostředkovávala. Výše jí uhrazené odměny za zprostředkování ze strany žalobkyně ve výši částka pak vyplývá z příjmového pokladního dokladu č. hodnota ze dne datum. Výpisem z běžného účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne datum uhradila na účet pronajímatele č. č. účtu částku částka, což je v součtu úhrada prvního nájemného za období listopad 2021 ve výši částka, částka záloha na služby, částka smluvená jistota, a částka vratná kauce k ovladači vrat garážového stání. Z následujících uzavřených dodatků k nájemní smlouvě bylo prokázáno, že počínaje datum bude výše záloh na služby hrazena v částce částka měsíčně, počínaje datum pak částkou částka měsíčně a nájemní vztah se prodloužil do datum. Dodatkem ze dne datum byl žalovaný odstraněn jako člen domácnosti. Z výpisů z účtů žalobkyně je pak patrno, jak bylo následně pravidelně nájemné včetně záloh na služby pravidelně hrazeno a to včetně doplatku za vyúčtované služby za období od datum do datum ve výši 2 384. Z doložených výpisů z účtu žalobkyně se pak podává, že tato prostřednictvím kreditní/debetní karty hradila pravidelně v podstatě každý týden nákupy potravin a hygienických potřeb, pravidelně měsíčně hradila platby za internet a TV, a uhradila počátkem měsíce listopadu 2021 i vybavení bytu nábytkem v celkové výši částka, když na úhrady spojené s prvotními výdaji za nájemné, kauci, provizi a vybavení bytu si navýšila svůj stávající úvěr o částka dne datum. Z výpisů z účtů žalobkyně vyplývá i její pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání v průměrné výši částka za období od května 2021 do ledna 2023, jehož výši doložila žalobkyně i uzavřenými pracovními smlouvami. I když je patrno z bankovních výpisů, že žalobkyně v průběhu měsíců i čile obchodovala s oblečením, které zajišťovala přes české i zahraniční e-shopy pro třetí osoby, nikdy se nedostala na svých účtech do mínusu, a to sobě hradila pravidelně ještě spoření v částce částka měsíčně a splácela řádně poskytnutý úvěr a následně i zaměstnaneckou půjčku. V podrobnostech soud odkazuje na doložené výpisy z obou účtů žalobkyně. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne datum bylo soudem zjištěno, že dne datum požádali oba účastníci řízení jako společně posuzované osoby o příspěvek na bydlení a k tomu doložili výši průměrného měsíčního příjmu rodiny za rozhodné období 3. čtvrtletí roku 2022 částkou částka, z toho příjem žalovaného byl doložen ve výši částka a žalobkyně pak ve výši částka. Příspěvek na bydlení jim byl přiznán ve výši částka a byl vyplacen na účet žalobkyně dvěma platbami v prosinci 2022 a jedenkrát v lednu 2023.

6. Žalovaný v rámci účastnické výpovědi ke své finanční situaci vypověděl, že měl ještě před seznámením se se žalobkyní půjčku od právnická osoba okolo částka, kterou splácel v částce částka měsíčně. Byl to úvěr na auto a vybavení svého dřívějšího bytu. Pravidelně hradil výživné ve výši částka měsíčně pro svoji nezletilou dceru Elišku, která se narodila ze vztahu s předchozí přítelkyní, o další náklady na potřeby dcery se dělili s bývalou přítelkyní vždy na půl. Své náklady na bydlení si nepamatuje. Pracoval od června 2020 do datum jako řidič mezinárodní dopravy u společnosti právnická osoba., kde měl stanoven pravidelný základní plat 18 – částka, který mu chodil na účet, a v hotovosti mu byly vypláceny diety. Čistý měsíční výdělek se u něho pohyboval v rozmezí od částka do částka. V roce 2021 si pravidelně hradil mobilní telefon v částce částka měsíčně. Tato svá tvrzení nijak neprokázal. Dále tvrdil, že je „stará škola“ a nemívá finance na účtu, ale v hotovosti doma. Vždycky všechno platil v hotovosti vyjma plateb za paušál na mobil, alimentů, úvěrů a nájmu. Dával peníze žalobkyni v hotovosti a ona mu je přeposílala na účet, protože cestou do práce šla většinou do banky a peníze tam vložila. Případně jí je dával poté, co mu je poslala na účet, rovněž v hotovosti. Občas se stalo, že u sebe neměl hotovost, tak žalobkyni požádal. Po určité době se se žalobkyní domluvil, že si spolu pronajmou byt, a že „půjdou prostě napůl“. Žalovaný tvrdil, že měl v té době našetřeny peníze v hotovosti na tři měsíce života, již si nevzpomínal v jaké výši a neuměl soudu vysvětlit, proč tedy komunikoval se žalobkyní v tom smyslu, že bude muset sehnat na úhradu výdajů s tím spojených peníze, když zároveň tvrdí, že tyto finance na úhradu počátečních nákladů použil a předal žalobkyni částku částka v hotovosti. Od dědy si tehdy ještě finance nepůjčil. Byt se musel vybavit. Zajeli do Möbelixu do Anonymizováno a koupili postel, stůl, skříň a černou komodu. Utratilo se za to přibližně částka, platila to žalobkyně. Žalovaný koupil skříň a přivezl botník, pračku a kompletní vybavení do kuchyně - hrnce, nádobí, toustovač apod., které měl z dřívějška. Se žalobkyní byli domluvení tak, že ona bude mít napsaný nájem bytu na sebe, a on jí na to bude přispívat poloviční částkou. Nevěděl, že žalobkyně si v souvislosti s bytem brala půjčku. Přispíval jí v hotovosti pravidelně částkou polovičního nájmu a poloviční platby za internet. Ohledně běžného chodu domácnosti se ve výdajích střídali. Někdy platil nákupy on, někdy žalobkyně. Platil většinou v hotovosti. Částka, kterou utráceli za tyto potřeby, nepřesáhla částka měsíčně. On první měsíce nepracoval, hledal si práci, žil z úspor z předchozího zaměstnání, následně byl od února 2022 do srpna 2022 zaměstnán u společnosti právnická osoba s průměrným čistým měsíčním výdělkem 25-částka, z tohoto příjmu nic neušetřil. Toto své tvrzení rovněž nijak nedoložil, nicméně za toto období nebylo mezi stranami sporné, že žalovaný na náklady spojené s bydlením a na běžný provoz domácnosti přispíval. Žalovaný pak dohodou zaměstnanecký poměr ke dni datum ukončil, protože se rozhodl vrátit do Plzně. Hned tak však neučinil, byl veden na úřadu práce jako nezaměstnaný, bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, protože nedoložil zápočtový list od předchozího zaměstnavatele. Čekal až do poloviny ledna 2023, až se žalobkyně rozhodne, zda odejde s ním. V té době neměl žádný příjem, za měsíc září 2022 za něho zaplatila zdravotní a sociální pojištění jeho matka, finance jí na to poskytl v hotovosti, pak si již nevzpomíná, že by něco hradil, není si vědom, že by něco dlužil a neví, jak to bylo s úhradami za období od listopadu 2021 do datum, kdy byl také nezaměstnaný. Na podzim 2022 sháněl znovu zaměstnání, protože si nechtěl už dál půjčovat od své rodiny peníze. K půjčkám uvedl, že si od matky půjčil celkem částka na jaře 2022, něco obdržel v hotovosti, něco na účet. Hradil všechny cesty do Plzně, tento výdaj vyčíslil částkou částka měsíčně. Na úhradu plateb žalobkyni použil finance, které mu průběžně darovala jeho babička v celkové výši částka. Když žalovaný nepracoval, nedělal nic – koukal do stropu nebo do počítače. Brigády neměl. Od dědy si půjčil celkem částka na společné soužití, na nájem, na jídlo a na svoje výdaje. Ke svému vyjádření v rámci aplikace messenger „že už je u žalobkyně za 13 K“ následně připustil, že mu žalobkyně skutečně postupně platby do této výše poslala a tuto částku jí také následně vrátil v hotovosti. Nepovažuje to však za půjčku, protože jí nikdy neřekl, ať mu půjčí. Poznámky „půjčka“ u některých plateb si všiml až ke konci jejich vztahu.

7. Částky, které žalovaný tvrdil, že mu byly poskytnuty v průběhu roku 2022 jako půjčky či dary od rodinných příslušníků, doložil žalovaný jejich čestnými prohlášeními, z nichž plyne, že jméno FO (děda) žalovanému půjčil v roce 2022 celkem částka a babička jméno FO mu od ledna 2022 do prosince 2022 darovala celkem částka. Žalovaný tvrdil, že své příjmy a úhrady závazků, včetně plateb za jídlo a hygienické potřeby doloží výpisy ze svého účtu za rozhodné období, což neučinil. Z listinných důkazů se podává měsíční splátka úvěru a poplatků ve výši částka, 1 800 platba mobilního telefonu a částka platba výživného, což žalobkyně učinila i nesporným, včetně skutečnosti, že pracovní poměr žalovaného u společnosti právnická osoba. trval od datum do datum a byl ukončen dohodou, považuje toto soud za prokázané.

8. Svědkyně jméno FO, babička žalovaného, vypověděla, že jí nebyla známa finanční situace vnuka a jeho přítelkyně po dobu kdy žili v Ivančicích, neví, jak tam hospodařili, jak tam žili, nepovídala si s nimi o tom, ona sama se spíše věnovala pravnučce. Jen ví, že vnuk nepracoval, protože tam nesehnal práci, byl doma, vařil a staral se o domácnost. Když k ní přijeli na návštěvu na oběd, což bylo tak jednou za dva měsíce, vždy vnukovi něco darovala, když byli se žalobkyní spolu, tak to dostávali oba. Nežádali ji o to, ona sama jim průběžně dávala různé částky - částka asi dvakrát, částka jednou, dvakrát částka – celkem tedy částka. Říkala si, že to určitě budou potřebovat, když sama viděla, jak se vše zdražuje, taky aby si třeba zašli na večeři, když byli tady v Plzni apod.

9. Svědek jméno FO, dědeček žalovaného, vypověděl, že je mu známo, že nějakou dobu žil jeho vnuk se žalobkyní, finančně na tom asi dobře nebyli, protože mu půjčoval peníze v průběhu roku 2022, ale o jejich hospodaření v Ivančicích se nestaral, o tom neví vůbec nic. Věděl, že vnuk měl v té době také nějaké dluhy, ale výši neznal. Když za ním přišel a řekl „dědo půjč mi, já potřebuju“, tak mu půjčil. Nejdříve 20 000 hotově, pak mu posílal zbytek na účet. Vnuk mu neřekl, na co peníze potřebuje, ani on se ho neptal. Asi po půl roce mu to žalovaný začal splácet po částka měsíčně na účet, částka mu odpustil, když byly Vánoce, zbývá dluh částka. V písemném prohlášení sice napsal, že mu částky poskytl v průběhu roku 2022, ale neví to již přesně, mohl mu dát tu částku v hotovosti i dříve.

10. Svědkyně jméno FO, matka žalovaného, vypověděla, že syn bydlel od svých osmnácti let sám, později, když svědkyni zemřel v roce 2020 manžel, se syn vrátil k ní, přispíval jí na domácnost pravidelně částkou částka měsíčně, byl zaměstnán v autodopravě, ale jeho příjem neznala. Věděla, že měl půjčku, kterou splácel a splácí dodnes, zbývá kolem částka. Pak se přestěhoval za žalobkyní do Ivančic. Nevyptávala se syna, zda tam pracuje či ne, jeho finanční situaci neznala. Ale když přijeli na návštěvu a syn jí požádal o půjčení peněz s tím, že nemají na život, půjčila mu. Pamatuje si, že žalovanému poslala na účet částka a v hotovosti mu předala částka, na pokyn syna konkrétně do rukou žalobkyně. Byla to jako výpomoc s tím, že až jednou bude mít, tak to svědkyni vrátí. Syn už jí splatil půlku, každý měsíc posílá částka na účet. Začal to splácet od té doby, co se vrátil a našel si práci.

11. Tvrzení svědkyně, matky žalovaného, o tom že by žalobkyni předala v hotovosti částku částka, považuje žalobkyně za lživé.

12. V řízení zůstalo mezi účastníky sporné, zda částky, které žalobkyně žádala vrátit z titulu poskytnutých zápůjček, skutečně byly zápůjčkami a pokud ano, zda již byly žalovaným žalobkyni uhrazeny a dále skutečnost, zda a jak se účastníci dohodli na společném užívání bytu č. 2C na adrese adresa v Ivančicích a úhradách za jeho užívání a jak tuto vzájemnou dohodu plnili.

13. Soud má ve věci za prokázané, že účastníci spolu navázali milostný vztah, v průběhu jehož trvání poskytla postupně převody na účet žalovaného žalobkyně ze svého účtu žalovanému různé částky, v souhrnu pak celkem nejméně částka. U některých částek byl jako jejich důvod v poznámce uveden titul „půjčka“. K jednotlivým částkám pak byla přiřazena i vzájemná konverzace mezi účastníky sporu v mobilní aplikaci messenger, kterou oba běžně používali pro vzájemnou komunikaci na dálku. Z této komunikace je jasně patrné, že žalovaný byl již v průběhu roku 2021 ve finanční situaci, kdy nebýt žalobkyně, nedostál by svým závazkům, byť tvrdil, že v době, kdy pracoval jako řidič mezinárodní autodopravy u společnosti právnická osoba., pohyboval se jeho čistý výdělek od částka do částka a tvrdil, že do Ivančic koncem října 2021 odcházel s našetřenými finančními prostředky 20 – částka, které žalobkyni předal na úhradu prvotních nákladů spojených s pořízením bytu v Ivančicích. Následně si však protiřečí, když tvrdí, že tyto našetřené finanční prostředky použil na výdaje spojené s jeho životem po dobu prvních měsíců, než se mu podařilo najít zaměstnání. Všechna tahle jeho tvrzení pak vyvrací důkaz v podobě messengerové komunikace, kdy jednak v únoru 2022 mu musí žalobkyně poslat peníze na úhradu alimentů částka a telefonu částka a dále i komunikace ze dne datum, kdy účastníci spolu řeší, kolik budou prvotní výdaje na pořízení společného pronájmu bytu, žalovaný sčítá nutné částky na úhradu kauce, prvotního nájemného a služeb včetně provize, neboť počítá přibližně s částkou částka, (pozn. soudu reálně s provizí to bylo částka, což nakonec píše ve své zprávě i žalovaný dne datum) a píše, že neví, kolik na to sežene reálně peněz. Soud tak hodnotí jeho prohlášení o tom, že se nezavázal k úhradě ½ provize za zprostředkování nájmu bytu za lživé, protože s touto částkou tehdy počítal, byla mu tak moc dobře známa jednak povinnost ji uhradit a jednak i její výše. Tato částka pak byla v souhrnu zahrnuta do celkové částky, kterou bylo třeba uhradit a o níž se účastníci následně domluvili, že bude hrazena napůl, neboť z komunikace počátkem října 2021 plyne i fakt, že žalovaný žádal žalobkyni, aby nějaký byt sehnala, že chce již „za ní z toho bordelu tady pryč“, žalobkyně pak dne datum navrhuje, že úhrady za byt budou prováděny půl na půl, proti čemuž se žalovaný nijak neohrazuje. V rámci své účastnické výpovědi při ústním jednání pak žalovaný potvrdil tvrzení žalobkyně, že v zásadě taková dohoda mezi nimi učiněna byla. Proto soud nechápe, že to opět v závěrečném návrhu žalovaný popřel a že taková dohoda mohla vyplynout spíše z konkludentního hrazení potřeb, nikoli však v tomto poměru. Žalovaný si ovšem protiřečí i v tom, jak se na těchto nákladech vlastně podílel. Jednou tvrdil, že vnímal jejich vztah se žalobkyní jako společnou domácnost a pokud ona hradila náklady na bydlení, on zase hradil ostatní věci, jako jídlo, hygienické potřeby a ošacení, což ovšem nemůže prokázat, protože si nenechával účtenky a posléze zase tvrdil, že na náklady spojené s bydlením a platby za internet pravidelně přispíval dle svých možností v hotovosti. To ostatně tvrdila i žalobkyně, že pokud žalovaný byl zaměstnán, skutečně ji přibližně jednou polovinou přispíval v hotovosti pravidelně na úhrady nájemného a služeb, plnil tak dohodu mezi nimi uzavřenou, proto také toto období do žalobního nároku nezahrnula. V měsících, kdy však zaměstnán nebyl, tuto dohodu neplnil a žalobkyně hradila vše sama. Z výpisů z účtů žalobkyně pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím karetních transakcí pravidelně každý týden prováděla i běžné nákupy stravy a hygienických potřeb, dále hradila i výdaje za internet ve společně obývaném bytě. Pokud pak žalovaný tvrdil, že výdaje na jídlo a hygienické potřeby nepřesáhly běžně částku částka měsíčně, nezbývá než dovodit, že většinu těchto potřeb hradila žalobkyně a žalovaný občas také něco koupil, případně hradil benzín do auta, což i žalobkyně ve své výpovědi potvrdila. Pokud se týká tvrzených zápůjček, tak ze vzájemné komunikace vyplynulo, že ke dni datum si byl žalovaný vědom, že dluží žalobkyni částku nejméně částka a chce jí to „začít“ vracet. Z formulace takto učiněné, lze vyvodit, že jí to nevrátí jednorázově, ale vracet jí to bude postupně, což opět může svědčit o jeho nepříznivé finanční situaci. Koneckonců i z jejich dřívější komunikace dne datum už vyplývá, že žalovanému hrozilo zablokování mobilního telefonu, protože jeho dluh k tomuto datu činil již částka a finance mu na to poskytla právě žalobkyně. Pokud všechny tyto platby dosud učiněné vnímal jako částky, které bude žalobkyni vracet, není důvod se domnívat, že by na ně měl soud pohlížet jinak, než učiněných z titulu zápůjček a to ani v případě, že by u těchto plateb nebyl výslovně v poznámce dovětek „zápůjčka“ uveden. Žalobkyně pak poskytla žalovanému na jeho účet v průběhu trvání jejich vztahu další platby i po tomto datu a to na úhradu jeho vlastních závazků (splátek úvěru, mobilního telefonu, výživného pro nezletilou dceru), především pak v období, kdy žalovaný byl nezaměstnaný. (Platby poskytnuté do datum, neboť první výplatu žalovaný obdržel až v měsíci březnu 2022 a následně platby zaslané žalovanému od datum do datum, kdy byl rovněž nezaměstnaný). Soud se nemá důvod domnívat, že by žalobkyně důvod poskytnutí těchto plateb vnímala odlišně, žalovaný se navíc nikdy neohradil proti poznámce „půjčka“ ve výpisu z účtu a neohradil se proti tomu ani ve chvíli, kdy mu žalobkyně zanechala při odstěhování se k podpisu návrh písemné dohody datované datum, kde po něm požadovala vrácení částky částka z titulu půjčky. Žalovaný pouze namítal, že se poradí s někým, kdo tomu rozumí, a dá jí vědět. Žalovaný sám již v únoru 2022 učinil screenshot (snímek) obrazovky svého mobilního bankovnictví, který zaslal žalobkyni poté, co mu žalovaná zaslala částku částka a obratem byl třemi částkami inkasa hrazen jeho úvěr ve výši částka. Pod platbou žalobkyně je poměrně čitelně uvedeno půjčka. Žalovaný si toho nemohl nevšimnout, proto soud považuje za účelové tvrzení žalovaného, že žalovaný si toho označení všiml až na konci jejich vztahu a jako půjčky tyto poskytnuté částky nevnímal. Zároveň je z tohoto patrno, že po takto provedené platbě počátkem února 2022 byl zůstatek na účtu žalovaného pouze částka. Pokud tedy se žalovaný snaží v průběhu řízení vytvořit dojem, že své všechny závazky hradil z půjček a darů svých rodinných příslušníků, a z nich zároveň i poskytoval pravidelné platby žalobkyni, soud má za to, že se tak nestalo, respektive toto žalovaný neprokázal. To, že žalovaný nebyl schopen sám splácet řádně splátky svého úvěru, vyplývá i z jeho vyjádření, kdy po úhradě platby částka od žalobkyně dne datum, píše žalované, že platbu již jeho banka obdržela a splátku má odloženou. Taková situace běžně nastává ve chvíli, kdy člověk nemá dostatek financí na úhradu celé splátky úvěru, proto mu banka umožní za poplatek splátku odložit. V rámci závěrečného návrhu se žalovaný ohrazoval proti tvrzení, že by žalobkyni kdy o půjčku žádal výslovně, nicméně ze vzájemné komunikace vyplývá, že např. dne datum jí psal, že potřebuje ty peníze a žalobkyně mu téhož dne posílá částku částka, dne datum zase sděluje žalobkyni, že potřebuje částka, žalobkyně mu pak částka posílá téhož dne na účet s označením půjčka a na alimenty, dne datum se pak ptá žalobkyně, jestli jí někdo třetí půjčil a kolik, protože on potřebuje částka. Žalobkyně mu sděluje, že ano, že částka a částku částka mu pak žalobkyně ještě týž dne posílá na jeho účet. Z obsahu komunikace pak jasně vyplývá, že žalovaný finance na svém účtu nemá, potřebuje hradit své závazky a žalovaná mu na to finance poskytuje vždy s poznámkou půjčka. Ve světlech těchto skutečností, pak počáteční tvrzení žalovaného, že tyto platby mu žalobkyně vlastně posílala jako svůj podíl na platbách, které činil žalovaný v rámci jejich soužití i za žalobkyni, či jeho tvrzení, že měl příjmy i z brigád, jak se následně ukázalo, nepravdivé, už působí doslova směšně. Pokud žalovaný namítal, že z uhrazené provize profituje dosud žalobkyně, protože zůstala v bytě žít, musí soud podotknout, že úhrada provize se vztahovala ke zprostředkování nájemní smlouvy prostřednictvím realitní makléřky, k čemuž skutečně došlo. Jedná se o platbu jednorázovou. Profit z uzavřené nájemní smlouvy měl i žalovaný po dobu, kdy v bytě žil, z bytu se odstěhoval dobrovolně. Pokud ponechal v bytě po svém odstěhování movité věci, pak není zcela na místě zmiňovat, že by se k jejich hodnotě mělo přihlédnout, protože tak žalovaný učinil dobrovolně i s vědomím toho, že byl žalobkyní vyzýván k jejich odvozu.

14. Pokud soud hodnotil věrohodnost tvrzených skutečností, musel se přiklonit na stranu žalobkyně, která zcela jasně, přesvědčivě a konkrétně uvedla, jaké částky posílala a z jakých důvodů na účet žalovaného, jaký ji k tomu vedl motiv, jaká byla jejich domluva ohledně podílu na nákladech spojených se sestěhováním a společným bydlením a popsala, jak vypadala jejich finanční situace za dobu společného soužití a kdo z rodinných příslušníků na straně žalovaného jim vypomáhal a jak. V rámci své účastnické výpovědi se od počátečních tvrzení nijak neodklonila a listinnými důkazy svá tvrzení prokázala. Předložila k důkazu také své bankovní výpisy z obou svých účtů, z nichž si mohl soud rovněž udělat představu o jejích příjmech a pravidelných výdajích. Sama žalobkyně se nikdy do záporných čísel nedostala, své závazky si hradila. Nebylo zaznamenáno ani, že by vkládala na svůj účet částky, které jak tvrdil v jednu chvíli žalovaný, ji dával v hotovosti a ona mu je pak posílala, nebo jí je vracel. Rovněž vysvětlila, jak došla původně k částce částka, kterou uvedla do návrhu smlouvy, jíž si chtěla písemně stvrdit závazek žalovaného, že jí peněžní prostředky vrátí, poté co se rozešli a žalovaný se odstěhoval. Byl to naopak žalovaný, který opakovaně svá tvrzení v průběhu řízení měnil s ohledem na to, jak vycházely na povrch některé skutečnosti, postupně přidal do okruhu svědků dědu jako osobu, od které si rovněž půjčil, ač to na počátku netvrdil. Část tvrzených zápůjček od těchto osob, mohla být prokázána i bankovními výpisy z jeho účtu, neboť bylo tvrzeno, že mu byly zasílány na účet, z něhož je pak žalovaný dle jeho tvrzení již splácí. Zvláště pak poskytnutá částka od matky ve výši částka v hotovosti, kterou učinila žalobkyně spornou, by se mohla vyjasnit, neboť matka žalovaného tvrdila, že zbývá z celkové výše částka doplatit ještě částka. Rovněž tak svá tvrzení o výši příjmů, našetřených financí a plateb, které tvrdil žalovaný, že hradil za běžný chod domácnosti účastníků, mohla být tímto způsobem prokázána, případně jak a v jakých výších půjčky vracel, což se nestalo i přes poučení soudu. Žalovaný ani nedoložil žádným důkazem, jaký byl jeho příjem v období, kdy byl zaměstnán. Pokud účastníci učinili nespornou skutečností to, že jeho poslední pracovní poměr za dobu společného soužití trval od datum do datum, tak jediné zjištění o výši jeho příjmu lze učinit pouze z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory – příspěvku na bydlení, kde je uvedeno, že průměrný měsíční příjem žalovaného za třetí čtvrtletí roku 2022 byl částka, což potvrzuje, že výdělky ze zaměstnání u společnosti právnická osoba nemohly být v takové výši, jak žalovaný tvrdil. Žalobkyně jeho výdělky neznala, navrhla, aby je k důkazu předložil, což však žalovaný neučinil. Pokud se má soud vyjádřit k osobám svědků, tak tito v podstatě všichni tři shodně uvedli, že jim finanční situace žalobkyně a žalovaného nebyla známa, nevěděli, jak mladí v Ivančicích hospodaří, ani se na to sami neptali. Neptali se ani na důvod, proč jsou o půjčku žádáni, k jakému účelu budou finance žalovanému poskytnuty. Z jejich výpovědi pak nikdy nevyplynula povědomost, co bylo z poskytnutých částek skutečně hrazeno či přímo, že těmito částkami by snad byl hrazen dluh za žalovaného žalobkyni.

15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle ust. § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

17. Dle ust. § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Protože žalovaný nijak neprokázal, že by skutečně vrátil žalobkyni částky, které mu zaslala na jeho účet z titulu poskytnutých zápůjček poté, co žalobkyně jednotlivé smlouvy písemně vypověděla v zákonné šestitýdenní lhůtě a vyzvala žalovaného k jejich úhradě, ani neprokázal, že by žalované uhradil částky, které za něho hradila po dobu jeho soužití, ač se spolu dohodli, že je budou hradit každý jednou polovinou a žalovaný skutečně v předmětném bytě za žalované období bydlel, spotřebovával energie a služby zde poskytované, a nepodílel se ani na úhradě doplatku za tyto služby, ač v jiném období tak činil dobrovolně, čímž se bez spravedlivého důvodu na úkor žalobkyně obohatil, rozhodoval soud na základě shora uvedených zákonných ustanovení a došel k závěru, že žaloba byla v převážné části podána důvodně, a přiznal žalobkyni ve výroku pod bodem I. částku spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částek specifikovaných ve výroku rozhodnutí, tedy ode dne následujícího po jejich splatnosti v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rámci hodnocení důkazů pak soud musel přihlédnout k přiznanému příspěvku na bydlení, neboť byl určen oběma účastníkům řízení na jejich společné náklady s bydlením spojené. V rozsahu ½ za měsíc listopad a prosinec 2022, a ¼ za měsíc leden 2023, musel soud žalobu zamítnout. V tomto rozsahu zamítl i zákonné příslušenství, které bylo v této části nároku požadováno. Viz výrok II.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla neúspěch ve věci jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, výzva k plnění ze dne datum, žaloba, replika ze dne datum, další porada s klientem ze dne datum a ze dne datum – řádně doloženo, účast na jednání soudu dne datum – od 10:00 – 12:30 hodin – dva úkony, účast na jednání soudu dne datum a dne datum) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši částka, která byla vypočtena rovněž z cestovného a náhrady za promeškaný čas. Soud se tedy dále zabýval otázkou cestovních výdajů a promeškaného času. Právní zástupce žalobkyně požadoval proplatit na cestovném za své cesty k ústním jednáním celkem částku částka. Po přepočtení cestovného, došel soud k závěru, že lze tuto částku celou přiznat, kromě dvou setin haléřů vzhledem k výpočtu soudu, neboť tato představuje cestu ze dne datum na trase adresa – Okresní soud adresa-jih a zpět. Cesta byla dlouhá celkem hodnota kilometrů. Soud se při výpočtu řídil Normou ES 2016/646 při spotřebě 4,4 litrů na 100 kilometrů při ceně benzinu částka. Sazba za 1 kilometr činila částka a paušální náhrada za 1 kilometr částka, kdy celkem částka za 1 kilometr činí částka. Celková částka za uvedenou cestu tedy činí částka. Právní zástupce žalobkyně dále požadoval uhradit cesty rovněž na trase adresa – Okresní soud Plzeň-jih a zpět ve dnech datum a datum, kdy každá tato cesta představuje opět 597,6 kilometrů. Soud při svém výpočtu vycházel u obou z těchto cest opět z Normy ES 2016/646 při spotřebě 4,4 litrů na 100 kilometrů avšak při ceně benzinu částka. Sazba za 1 kilometr činila částka a paušální náhrada za 1 kilometr částka, kdy celkem částka za 1 kilometr činí částka. Celková částka za obě uvedené cesty tedy činí částka (jedna cesta částka). S tím souvisí i náklady právního zástupce žalobkyně za promeškaný čas. Vzhledem k tomu, že výlohy za promeškaný čas činí částka za každou započatou ½ hodinu dle § 14 odst. 3 a. t., bylo vzhledem k cestovnému přiznáno celkem hodnota započatých ½ hodin, tedy celkem částka za promeškaný čas. Žalobkyně sama rovněž jela k ústním jednáním vlastním vozidlem, kdy i jí náleží cestovné. Cestovné žalobkyně představuje cestu ze dne datum na trase adresa – Okresní soud adresa-jih a zpět. Cesta byla dlouhá celkem hodnota kilometrů. Soud se při výpočtu řídil Normou ES 692/2008 při spotřebě 5,4, litrů na 100 kilometrů při ceně nafty částka. Sazba za 1 kilometr činila částka a paušální náhrada za 1 kilometr částka, kdy celkem částka za 1 kilometr činí částka. Celková částka za uvedenou cestu tedy činí částka. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce dále požadovala uhradit cesty rovněž na trase adresa – Okresní soud adresa-jih a zpět ve dnech datum a datum, kdy každá tato cesta představuje opět 563,6 kilometrů. Soud při svém výpočtu vycházel u obou z těchto cest opět z Normy ES 692/2008 při spotřebě 5,4 litrů na 100 kilometrů avšak při ceně nafty částka. Sazba za 1 kilometr činila částka a paušální náhrada za 1 kilometr částka, kdy celkem částka za 1 kilometr činí částka. Celková částka za obě uvedené cesty tedy činí částka (jedna cesta částka). Žalobkyně má dále nárok na ušlou mzdu ve dnech, kdy se účastnila jednání soudu. Svůj hodinový platový výměr řádně doložila, kdy dne datum činil její hodinový výdělek částku částka, dne datum činil částku částka a dne datum činil částku částka. Náhrada za každý den činí 7,5 hodiny. Žalobkyně je zaměstnaná ve společnosti právnická osoba, kde pracuje od 8:00 hodin do 16:00 hodin s tím, že má 30 minut přestávku na jídlo a oddech. Za účast u soudního jednání dne datum tak náleží žalobkyni ušlá mzda ve výši částka, dne datum částka částka a dne datum částka 942, částka. Celkem tedy žalobkyni náleží za ušlou mzdu částka částka. Vzhledem k výše uvedenému odůvodnění nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení celkem částku částka.

20. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.