6 C 160/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Millerem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zdržení se omezování vlastnického práva I. Žaloba, aby žalovaní byli povinni zdržet se výkonu vlastnického práva, tedy omezit vnikání imisí pohledem kamer do nemovité věci žalobce, a to tak, že žalovaní svůj kamerový systém nastaví takovým způsobem, kterým nebude docházet k narušení výkonu vlastnického práva žalobce, se zamítá.II. Žaloba, aby žalovaní byli povinni zdržet se neoprávněného zpracování osobních údajů žalobce nahráváním a ukládáním podoby žalobce na svých úložných discích či cloudovém úložišti, se zamítá.III. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalovaných, advokáta , Jméno advokáta, částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení hrazených státem zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň-jih částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou , datum, domáhal na žalovaných uložení povinností, které jsou uvedeny výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil především tím, že od roku 2019 vede s žalovanými spor o zásah do osobních práv žalobce spočívající ve vnikání imisí, konkrétně pohledu kamerového systému žalovaných do nemovitých věcí žalobce. Žalovaní na své nemovitosti instalovali „zabezpečovací a dohledový systém“, přičemž první kamera je umístěna přibližně v polovině západní strany budovy stavby žalovaných čp. 76 a druhá z kamer je umístěna na východní straně této budovy. Podle tvrzení žalobce je zřejmé, že obě kamery mohou snímat pozemek ve vlastnictví žalobce, neboť se nacházejí ve výšce minimálně 3 m nad zemí, jsou umístěny dostatečně vysoko, aby mohly snímat objekt za hradbou nacházející se mezi pozemky žalobce a žalovaných. Kamerový systém žalovaných funguje nepřetržitě a je takto soustavně nahráván pozemek žalobce, včetně všech osob v něm se pohybujících a věcí na pozemku žalobce. Podle žalobce se jedná o nepřípustný zásah do ochrany osobních údajů, neboť může docházet k ukládání podoby osob nacházejících se na pozemcích žalobce a času příchodu i odchodu těchto osob a podobně. Žalobci však nejsou známé přesné parametry funkčnosti kamerového systému, neboť v tomto směru žalovaní se žalobcem odmítají komunikovat. Přes neúnavnou snahu o mimosoudní domluvu, aby žalovaní od takového nezákonného zpracování osobních údajů žalobce upustili, k tomu nedošlo, neboť kamerové zařízení je umístěno na stále stejných místech. Podle názoru žalobce žalovaní omezují obvyklou míru užívání pozemku žalobce, a to v míře nepřiměřené místním poměrům, neboť kamerový systém je výhradně namířen na jeho pozemek.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, namítli nedostatky pasivní žalobní legitimace na straně žalované, která není a nebyla vlastníkem kamerového systému. Navíc žaloba není podle jejich názoru projednatelná, protože postrádá základní náležitosti tvrzení a návrhy důkazů. V případě, že by přesto soud dospěl k závěru, že žaloba projednatelná je, navrhli její zamítnutí z důvodu, že je nedůvodná. Poukázali na výsledky dokazování, zejména na znalecký posudek a jeho doplnění znalcem z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky , tituly před jménem, , jméno FO, , který neprokázal tvrzení žalobce. Poukázali na stanovisko , právnická osoba, , který přímo na svých webových stránkách pojednává o shodném případu. Zdůraznili, že k neužívání kamery snímající jiné osoby musí mít žalobce jako soused žalovaných vážný důvod, např. ochranu vlastního majetku či osob pohybujících se v prostoru jeho nemovitostí. Kamerou lze snímat vlastní nemovitost a přiměřeně také její hranici se sousedem. K pořizování záznamu mimo vlastní pozemek má docházet pouze v závažných případech a v minimální nezbytné míře. Případy přiměřené ochrany majetku a osob jsou dovoleným jednáním. Použití podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu podle občanského zákoníku dovoluje výkon nebo ochrana práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Jedná se tedy o výjimku ze zákonné zásady, že bez svolení člověka nelze pořizovat zvukový nebo obrazový záznam. Žalovaní vyjádřili také přesvědčení, že žalobce zneužívá zákonných možností, vede spor za účelem poškozování žalovaných jednáním, které je ve zlé víře, včetně porušování dobrých mravů. V případě nedostatečných skutkových tvrzení navrhli žalobu odmítnout. Pokud soud dospěje k závěru, že žaloba projednatelná je, pak ji navrhli zamítnout.

3. Soud provedl důkazy navržené účastníky. Pouze návrh žalobce na výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, poté, co již podal ve věci znalecký posudek a jeho doplnění, a který by měl být podle žalobce zaměřen k parametrům předmětných kamer, soud zamítl. Žalobce v doplnění žalobních tvrzení a návrhů uplatněných v písemném podání z , datum, navrhl jako listinné důkazy fotografické materiály, které jsou založeny na č.l. 135–144. Žalobce tvrdil především, že fotografie na č.l. 136 umístěná u okapu na domě žalovaných zabírá prostor na pozemku a zahradě žalobce parc. č. 833/12. Žalovaní s tím nesouhlasili argumentací, že tato kamera později označená jako č. , hodnota, obsahuje pouze k rozhraní pozemků. Tvrdil, že snímek na č.l. 140 spisu zachycuje kamera, později označenou č. , hodnota, , část pozemku žalobce, na kterém jsou vysazeny túje. Dále žalobce tvrdil, že fotografie založená na č.l. 137 zachycuje zakryté okno koupelny, odkud měl podle tvrzení žalobce vyskočit příbuzný žalovaných (údajně pan , jméno FO, ), který měl žalobce fyzicky napadnout. K fotografii označené na č.l. 138 žalobce uvedl, že v okně je vidět postava druhé žalované, která si podle jeho tvrzení natáčela na svůj mobilní telefon přítelkyni žalobce, když se koupala v bazénu. K fotografii na č.l. 141 spisu žalobce zmínil, že je zde vidět okénko směřující na pozemek před vjezdem na jeho pozemek, kde mohou být viděny osoby, které přichází a odchází. K tomu podotkl, že fotografie z druhé strany zachycuje siluetu jeho přítelkyně. Podle žalobce z fotografie na č.l. 142 lze dovodit, že žalovaní mohou sledovat výjezdy vozidel z pozemku žalobce. Především se však žalobce zabýval kamerou č. , hodnota, , která údajně zabírá část jeho pozemku, nikoli veřejný pozemek, jak uvedl v podání z , datum, , kde současně poukázal na skutečnost, že záznam této kamery je pořizován dvacet čtyři hodin denně a jsou tak snímány veškeré osoby přicházející a odcházející z pozemku žalobce, včetně vozidel. Ke kameře č. , hodnota, zdůraznil, že není pochyb o tom, že pokud je vidět z jeho pozemku červené světlo z diody pevně spojené s čočkou kamery, tak jej v tuto chvíli také kamera zabírá. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl vyhotovení znaleckého posudku. Dále navrhl, aby soud vyžádal kamerové záznamy od žalovaného, a to i z kamery č. , hodnota, (žalobce měl zřejmě spíše na mysli kameru č. , hodnota, ), kterou měla být zachycována část pozemku žalobce se vzrostlými tújemi.

4. Soud k návrhu žalobce jmenoval zmíněného znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému uložil na základě materiálů založených ve spise a na základě vlastního šetření objektu nemovitosti, zjistit, zda a jakým způsobem zasahuje a v jakém rozsahu může zasahovat kamerový systém žalovaných do soukromí žalobce a dále, aby zodpověděl žalobcem položené otázky, které předložil v písemném podání z , datum, . Znalec v písemném posudku založeném na č.l. 163 spisu provedl v nálezu znaleckého posudku specifikaci kamerového systému na domě žalovaných, včetně fotografické dokumentace u všech šesti kamer instalovaných na domě žalovaných. Z tohoto posudku a jeho doplnění k dalšímu návrhu žalobce, které je založeno na č.l. 269 spisu, lze dovodit, že všechny kamery byly umístěny na stejných místech. V případě prvého šetření znalce dne , datum, , jakož i v případě dalšího šetření znalce dne , datum, nedošlo ke změně v jejich umístění. Žádná z těchto kamer nebyla podle závěru znalce vybavena mechanismem Pan – Tilt - Zoom (dále jen PTZ), to znamená mechanismem, který by umožňoval otáčení, naklánění kamer ovládat vzdáleně, například pomocí telefonu či počítače. Zkoumané kamery disponují pouze fixním objektivem, kde se zorné pole nastavuje manuálně. Kamery také nejsou schopny realizovat přiblížení obrazu a bylo na nich nastaveno snímání v nejvyšším možném rozlišení. U kamery č. , hodnota, bylo v případě odstranění maskované části obrazu zachyceno umístění postavy na hranici pozemku, avšak vzdálenost ani rozlišení neumožnilo její konkrétní identifikaci. Ani pokusy o zlepšení parametrů obrazu formou změn kontrastu, saturace a ostrosti nepřinesly podle znalce žádné měřitelné zlepšení kvality obrazu. Znalec konstatoval, že zkoumaná kamera nezabírá žádnou část pozemku žalobce. Pokud jde o červené světlo, které lze zahlédnout při pozorování této kamery, neexistuje podle znalce absolutně žádná spojitost mezi záznamem obrazu a snímanou oblastí. Jde pouze o to, že dioda červené barvy se rozsvítí za situace, že je napájena elektrickým proudem. Dále k žalobcem zdůrazňované kameře č. , hodnota, znalec v doplnění původního na str. 8 a 9 posudku konstatoval, že tato kamera nezabírá žádnou část pozemku žalobce, ale zorné pole bylo oproti stavu z , datum, změněno oproti tomu, že při předchozím šetření kamera zachycovala v horní části obrazu i túje rostoucí na pozemku žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce pokácel záměrně dvě túje, a to právě v souvislosti a návrhem na doplnění původního znaleckého posudku, bylo zorné pole této kamery upraveno tak, aby nemohlo dojít ke snímání jakékoliv části pozemku žalobce. Znalec v závěru posudku znovu konstatoval, že kamera č. , hodnota, , ani kamera č. , hodnota, nesnímají žádný prostor z pozemku žalobce. Obdobně lze z původního posudku dovodit, že ani žádná z dalších kamer umístěných na budově žalovaných nesnímá pozemky žalobce. Pokud jde o záznamy z těchto kamer, lze je uchovávat po dobu osmi dnů. Pro přístup ke kamerovým záznamům je však nutný přístup do interní počítačové sítě a znalost příslušných přihlašovacích údajů., právnická osoba, návrhu žalobce bylo také provedeno místní šetření na místě samém ve Starém Smolivci č.p.

76. Toto šetření se uskutečnilo , datum, za účasti soudu, účastníků a jejich zástupců a je písemně zachyceno v protokolu založeném na č.l. 215–217 spisu. Z tohoto šetření vyplývají obdobné poznatky o možném sledování pozemků žalobce jako ze zmíněného znaleckého posudku. Pokud se jedná o kameru č. , hodnota, , na základě pokynu soudu žalovaný odstranil ze záznamu retuše, přičemž na snímku této kamery byla vidět pouze část zdi a část oplocení pozemku žalobce, nikoli však okna domu žalobce. Za situace, že se žalobce šel postavit do místa, které mělo být z kamery snímáno, byla vidět v trojúhelníkovém pohledu jeho postava, avšak nerozpoznatelná, protože byly vidět pouze její obrysy. Obličej však nebylo možné rozeznat. Na kameře č. , hodnota, na zadním dvoře umístěné na přístřešku byl při tomto místním šetření vidět pouze porost tújí na pozemku žalobce a dále místo, které se však na jeho pozemku již nenacházelo. Soud v této souvislosti konstatuje, že ke skutečnostem zjištěným při tomto místním šetření žádný z účastníků nevznesl žádné námitky ani připomínky.

6. Soud po vyhodnocení uvedených důkazů dospěl k závěru, že kamerový systém instalovaný na budově žalovaných neumožňuje takovou manipulaci s jednotlivými kamerami, která by umožňovala konkrétní identifikaci osob nacházejících se na pozemku žalobce, a to ani v případě kamery umístěné pod okapem značené č. , hodnota, ani v případě kamery č. , hodnota, , a to přesto, že žalobce sám odstranil některé túje umístěné na svém pozemku. Z fotografického materiálu pořízeného žalobcem a provedeným k důkazu na jednání soudu konaném , datum, , žalobce tvrzenou skutečnost, že je těmito kamerami zachycován on, případně jeho přítelkyně či další osoby na jeho pozemku, prokázána nebyla. Tvrzení žalobce o tom, že si druhá žalovaná na svůj mobilní telefon nahrávala jeho přítelkyni, rovněž žádným způsobem prokázána nebyla. Navíc toto tvrzení se zkoumaným kamerovým systémem nijak nesouvisí. Údajnou siluetu jeho přítelkyně na fotografii založené na č.l. 141 spisu nelze rovněž identifikovat. Pokud se jedná o údajný incident žalobce s , adresa, , který je podle sdělení prvého žalovaného manželem jeho sestry, jak uvedl na jednání dne , datum, , tak tento incident s projednávanou věcí nijak nesouvisí a může pouze dokládat osobní vztahové problémy účastníků. O špatných vztazích mezi žalobcem a žalovanými, se kromě podané žaloby zmiňují i samotní žalovaní. Žalobce do spisu založil příkaz , právnická osoba, v Nepomuku z , datum, (č.l. 229–230 spisu) o tom, že prvý žalovaný byl potrestán pokutou ve výši , částka, za to, že úmyslně narušil občanské soužití s žalobcem svým jednání, když uvedl nepravdivé informace o osobě , jméno FO, . Naproti tomu jsou ve spise založeny listiny jednoznačně nasvědčující tomu, že se žalobce již dříve snažil očerňovat prvého žalovaného a další osoby oznámením o skutečnostech, že byl údajně spáchán trestný čin. To je patrné z připojeného spisu Policie ČR, Obvodního oddělení , adresa, , který je založen na č.l. 116a spisu. V tomto spise se nachází oznámení společnosti , Anonymizováno, . o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin z důvodu, že žalobce uvedl v tomto oznámení, že prvý žalovaný soustavně natáčí a pořizuje zvukové i obrazové materiály pozemku dvora žalobce. O tom, že má docházet k páchání trestného činu únikem osobních údajů, informoval žalobce i Krajské státní zastupitelství v Plzni. Policii ČR – Obvodnímu oddělení v , Anonymizováno, žalobce v oznámení z , datum, tvrdil, že dochází prvým žalovaným k nelegálně pořizovaným nahrávkám ze dvora žalobce, které údajně veřejně publikuje, rozmnožuje a dokonce uvádí jako důkazy, které jsou zásahem do soukromí žalobce a jeho rodiny. Ačkoli je v tomto spise založena žádost, aby žalobce písemně zodpověděl otázky k doplnění policejního šetření, žalobce tak neučinil, a proto policejní orgán dále k trestnímu oznámení žalobce nepřihlížel, jak vyplývá z vyrozumění policejního orgánu z , datum, . Stížnost žalobce byla postoupena z Vrchního státního zastupitelství v Praze Okresnímu státnímu zastupitelství , adresa, -jih ze dne , datum, , které stížnost žalobce vyhodnotilo jako nedůvodnou. Rovněž oznámení žalobce o přestupku podané , právnická osoba, v Nepomuku bylo usnesením tohoto městského úřadu odloženo, tak vyplývá ze spisu , právnická osoba, , adresa, založeného na č.l. 117a spisu. Ze spisu Obvodního oddělení Policie ČR v Nepomuku, tak i ze spisu , právnická osoba, , adresa, lze dovodit, že žalobce vyvíjel snahu o postih žalovaného v přestupkovém řízení a dokonce i v trestním řízení. O snaze žalobce pokračovat v nevstřícném přístupu k žalovaným lze usuzovat také z toho, že po soudním nařízení mediace žalobce na mediačním jednání prohlásil, že na žalobě trvá a chce se vrátit k soudu, jak o tom svědčí potvrzení mediátora založené na č.l. 111 spisu.

7. Při právním hodnocení zjištěných skutečností soud vycházel především z ustanovení § 1012 a § 1013 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). V ustanovení § 1012, věty druhé obč. zák. se vlastníku zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Ustanovení § 1013, věty prvé, obč. zák. uvádí, že vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Pokud zákon hovoří o imisích, občanský zákoník v teoretické rovině rozlišuje imise přímé a nepřímé. V daném případě lze požadavky žalobce hodnotit jako zamezení imisí nepřímých. Pokud se jedná o petit pod bodem I. podané žaloby, žalobce ke svým tvrzením označil i důkazy zmíněným fotografickým materiálem, návrhem na provedení důkazu znaleckým posudkem a návrhem na místní šetření. K petitu pod bodem II., aby žalovaní byli povinni zdržet se neoprávněného zpracování osobních údajů žalobce, však žádné důkazy neoznačil. Je přitom povinností žalobce tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, plnit důkazní povinnost a dbát pokynů soudu (§ 101 a 120 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Pokud se v této souvislosti zástupce žalovaných domnívá, že žaloba by měla být odmítnuta, soud se s tímto názorem neztotožňuje, neboť odmítnout lze pouze žalobu, která nemá všechny stanovené náležitosti nebo která je nesrozumitelná nebo neurčitá (§ 43 o.s.ř.). Tak tomu v daném případě však není. Bylo věcí žalobce, jaká tvrzení k dosažení svého cíle v žalobě použije a na základě jakých důkazů. Podle názoru soudu i přestože žalobce neoznačil důkazy a uvedl pouze tvrzení, žaloba i za této situace projednatelná je, neboť se nejedná o případ, kde soud by měl povinnost odstraňovat vady žaloby na podkladě ustanovení § 43 o.s.ř. Proto soud rozhodl o žalobě po věcné stránce. K imisím typu, které jsou uvedeny v podané žalobě, existuje již poměrně bohatá diktatura Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího soudu ČR. Jednak se lze opřít o judikaturu vztahující se k § 127 starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ale i k novému občanskému zákoníku č. 89/2012 , právnická osoba, závěr v projednávané věci lze použít například jeden z novějších judikátů, který v podstatě řeší obdobnou situaci, jaká je projednávána nyní na základě podané žaloby. Judikát byl zveřejněn v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, pod sp. zn. , spisová značka, . V tomto judikátu je odkaz na již vydanou judikaturu k ustanovení § 130a odst. 1 a 127 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a je platná i pro nové ustanovení § 1013 odst. 1 zák. č. č. 89/2012 Sb. Uvádí s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, , že obtěžování pohledem je možno považovat za imisi jen v mimořádném případě, pokud je soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousedních nemovitostí s tím, že při posuzování věci je třeba přihlížet k oprávněným zájmům všech účastníků řízení. Těm, kdo mají faktickou možnost nahlížet do cizích oken, nelze zpravidla uložit, aby provedli taková opatření, kterými by tuto možnost vyloučili. Proto je na tom, kdo se cítí být obtěžován pohledem, aby provedl opatření, která by tomuto obtěžování zabránila. Obtěžování pohledem je imisí, proti které právo poskytuje ochranu jen v případě, jde-li o mimořádnou situaci a zvlášť závažné a soustavné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti. Podle rozsudku sp. zn. , spisová značka, platí toto pravidlo i pro fotografování a filmování osoby, neboť v takovém případě jde v jistém smyslu o obtěžování pohledem umocněné tím, že tento pohled je zachycen technickými prostředky. Z uvedené judikatury tudíž bez její změny nadále stále vyplývá, že připouští v režimu § 127 odst. 1 obč. zák., respektive § 1013 odst. 1 obč. zák. obranu i proti imateriálním imisím v podobě obtěžování pohledem, fotografováním nebo pořizováním jiného obrazového záznamu, ale současně zdůrazňuje výjimečnost takového postupu, tedy pouze v mimořádných případech, pokud je soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti. Musí tedy jít o případy svou intenzitou a rozsahem výrazně a neodůvodněně zasahující do soukromí vlastníka, který se proti takovým imisním brání. V daném případě však podle závěru soudu žalobce neprokázal, že by jej žalovaní nad míru přiměřenou poměrů závažně rušili, i když se jedná o poměry v poměrně malé obci. Kamery č. , hodnota, a č. , hodnota, ani nemají takovou rozlišovací schopnost, aby mohly zaznamenat konkrétní osoby nebo dokonce chování těchto osob na pozemcích žalobce. Z těchto důvodů byl zamítnut i jeho návrh na výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, k parametrům kamer, neboť soud vycházel v tomto směru jak ze znaleckého posudku tohoto znalce, tak i vlastního pozorování při místním šetření. Tento návrh soud hodnotil jako zcela procesně neekonomický, který by pouze dále prodloužil probíhající soudní řízení. Žalobní návrh pod bodem I. žaloby na omezení výkonu vlastnického práva žalovaných změnou nastavení kamerového systému je ze všech uvedených důvodů soudu zcela neopodstatněný. Návrh pod bodem II. žaloby, aby žalovaní byli povinni zdržet se neoprávněného zpracování osobních údajů žalobce nebyl žalobcem prokazován a v řízení se nic o takovém zpracování ani nepotvrdilo. Za těchto okolností soud žalobu v celém rozsahu zamítl. K podané žalobě je možné z důvodů nedobrých vztahů mezi účastníky, vyvolaných především výše zmíněným chováním žalobce, ještě podotknout, že neopodstatněně podaná žaloba je v této souvislosti na samé hranici zjevného porušení práva, které ve smyslu § 8 obč. zák. nepožívá právní ochrany.

8. Ve sporu úspěšní žalovaní mají na podkladě ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu svých nákladů řízení. Jedná se o náklady jejich právního zastoupení advokátem. Tyto náklady činí podle ustanovení § 8 a § 9 odst. 3 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. , částka, za každý úkon jejich advokáta ve věci. Zástupce žalovaných specifikoval odměnu na 27 úkonů právní služby. Soud po přezkoumání tohoto požadavku však nepřiznal úkony požadované za mediační jednání , datum, , neboť tam zástupce žalovaných nebyl účasten a rovněž nebylo přiznáno jednání za , datum, , neboť takové jednání se ve věci nekonalo. Pokud žalovaní uplatnili úkon za jednání , datum, , to rovněž nebylo konáno, ale soud přiznal jednání za den , datum, , který žalovaní nevyúčtovali. Celkem byla přiznána odměna za 25 úkonů při zastupování dvou osob (§ 12 odst. 4 vyhlášky- snížení o 20% u každé zastupované osoby) v celkové výši , částka, a 25 režijních paušálů po , částka, při zastupování dvou osob výši , částka, , včetně DPH, celkem tedy částka , částka, . Dále soud přiznal cestovní náklady zástupce žalovaných ve výši , částka, za čtyři jízdy k soudu v letech 2022 a 2023 a za čtyři jízdy v roce 2024 byla přiznána náhrada ve výši , částka, rovněž. Dále soud přiznal náhradu zmeškaného času advokáta ve výši , částka, včetně DPH. Celkem tedy byla přiznána náhrada nákladů řízení žalovaným v celkové výši , částka, .

9. Stát má podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce zálohoval jím navržené znalecké posudky, a to částkou , částka, za původní znalecký posudek, avšak znalci bylo vyplaceno znalečné ve výši , částka, , z toho částkou , částka, z rozpočtových prostředků státu. V případě doplňujícího posudku žalobce složil zálohu ve výši , částka, a znalci bylo vyplaceno znalečné ve výši , částka, a zbytek zálohy v částce , částka, by mohl být vrácen žalobci. Tato částka byla však převedena do rozpočtových prostředků k částečné úhradě těchto vyplacených prostředků ve výši , částka, . Na úplnou úhradu těchto rozpočtových prostředků státu tudíž zbývá částka , částka, , kterou soud ve výroku pod bodem IV. rozsudku proto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil zaplatit žalobci.