6 C 231/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Millerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle s převodem vlastnického práva k nemovitosti

I. Zamítá se žaloba na nahrazení projevu vůle žalované k uzavření darovací smlouvy se žalobkyní, kterou dochází k daru spoluvlastnického podílu o velikosti anonymizováno ve vztahu k celku k jednotce číslo – bytu v budově adresa, č.ú. anonymizováno, část územní celek postavené na pozemku parc. č. st. anonymizováno – zastavená plocha a nádvoří o výměře 160 m² a pozemku parc. č. st. anonymizováno – zastavená plocha a nádvoří o výměře 160 m² spolu se souvisejícím spoluvlastnickým podílem o velikosti číslo ve vztahu k celku na společných částech výše uvedených budov adresa, adresa, část územní celek a pozemků parc. č. st. anonymizováno a parc. č. st. anonymizováno v k.ú. obec, územní celek, okres okres zapsané na list vlastnictví pro k.ú. a územní celek, okres okres u stát. instituce, stát. instituce.

II. Žalobkyně je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalované, advokáta titul jméno příjmení částku 10 164 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podaná žaloba na nahrazení vůle žalovaná byla odůvodněna tím, že žalobkyně je dcerou žalované a jméno příjmení, jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ve věci sp. zn. spisová značka. Dne 21. 3. 2002 žalovaná uzavřela s otcem žalobkyně jméno příjmení smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení, vyživovací povinnosti s odvoláním na ustanovení § 24a odst. 1 písm. a) tehdejšího zákona o rodině, § 149 odst. 2 tehdejšího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Předmětem společného jmění manželů příjmení tvořil zejména spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle článku III. odst. 1 písm. a) smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů bylo mezi žalovanou a jejím tehdejším manželem dohodnuto, že vlastníkem tohoto spoluvlastnického podílu se stane na přechodnou dobu žalovaná. Žalovaná se v ujednání pod bodem IV. 2. zavázala, že poté, co děti tehdejších manželů příjmení a to jméno, datum narození a jméno, datum narození dosáhnou osmnáctého roku věku, převede na ně majetkový podíl na zmíněných nemovitých věcech. Žalobkyně dosáhla věku osmnácti let datum a její bratr jméno příjmení datum. Žalovaná však svou povinnost vyplývající ze smlouvy o vypřádání majetkových vztahů nesplnila, neboť na ně vlastnické právo podílu na nemovitých věcech nepřevedla. Nadále je zapsána jako výlučný vlastník podílu na nemovitých věcech, jak vyplývá z listu vlastnictví číslo pro k.ú. a územní celek. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou dopisem z 19. 4. 2022 ke splnění tohoto závazku a k uzavření darovací smlouvy. Žalovaná to však emailovou zprávou zaslanou prostřednictvím svého právního zástupce odmítla.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a považuje ji za neoprávněnou. Namítla, že smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů (dále jen„ smlouva“) byla uzavřena mezi žalovanou a otcem žalobkyně. Žalobkyně tedy nebyla a není smluvní stranou a nositelkou hmotněprávního nároku a nemá tudíž aktivní věcnou legitimaci umožňující požadovat žalovaný nárok. Navíc upozornila, že smlouva byla uzavřena 21. 3. 2002, tj. před více než dvaceti lety. Nároky žalobkyně i z tohoto důvodu byly s odkazem na znění § 101 zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen starý občanský zákoník) za promlčené. Pokud by právo z uzavřené smlouvy skutečně existovalo, muselo by být uplatněno do tří let po dovršení osmnácti let věku žalobkyně, tj. do datum. Dále se žalovaná domnívá, že závazkový vztah vzniklý mezi žalovanou a otcem žalobkyně by mohl být posouzen spíše jako smlouva o smlouvě budoucí ve smyslu tehdejšího ustanovení § 50a odst. 1, 2 starého občanského zákoníku. V tomto případě platilo, že nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Ani v tomto ohledu však nelze připustit, že by právo žalobkyně bylo uplatněno včas. Nad rámec uvedeného žalovaná také namítá, že v petitu žaloby nejsou vymezeny nemovitosti způsobem, který by odpovídal vypořádání jmění manželů příjmení a v podstatě se tedy jedná o jiné nemovitosti.

3. Mezi účastníky byla nesporná pouze skutečnost, že došlo k uzavření smlouvy o vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM) mezi žalovanou a jejím tehdejším manželem. Tato smlouva byla předložena k důkazu. Vyplývá z ní, že byla sepsána advokátkou titul jméno příjmení, advokátkou v obec dne 21. 3. 2002. Uzavřeli ji žalovaná celé jméno žalované a její tehdejší manžel jméno příjmení s odvoláním na tehdejší ustanovení § 24a odst. 1 písm. a) zákona o rodině a ustanovení § 149 odst. 2 starého občanského zákoníku. V bodě I. odst. 3této smlouvy účastníci smlouvy konstatovali, že z jejich manželství se narodily dvě děti a to jméno datum a jméno datum. V bodě II. smlouvy manželé příjmení uvedli, že jsou na základě kupní smlouvy ze dne 29. 11. 1999 podílovými spoluvlastníky (SJM) ideálního podílu číslo domu adresa postaveného na pozemku p. číslo ideálního podílu číslo domu adresa postaveného na pozemku p. číslo téhož ideálního podílu pozemků p.č. s.t. anonymizováno o výměře 160 m² (zastavěná plocha) a p.č. s.t. anonymizováno o výměře 160 m², vše v obci a k.ú. obec, okres okres Tyto skutečnosti jsou podle účastníků uvedeny v evidenci nemovitostí Katastrálního úřadu okres na listu vlastnictví číslo pro obec a k.ú. obec. V bodě III. je uvedeno, že celé jméno žalované a jméno příjmení se s odvoláním na § 24a odst. 1 písm. b) zákona o rodině dohodli na vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv týkajících se společného bydlení a vyživovací povinnosti na dobu po rozvodu. Podle ujednání uvedeného v tomto bodě III. písm. a) se celé jméno žalované stává výlučným vlastníkem nemovitých věcí označených výše, tj. v bodě II. odst.

1. V části IV. odst. 2. smlouvy je uveden závazek celé jméno žalované, že poté, co obě děti dosáhnou osmnáctého roku věku, převede na ně majetkový podíl na nemovitostech specifikovaný v článku III. odst. 1. písm. a) této smlouvy. Podle razítka Katastrálního úřadu okres vytištěného na smlouvě právní účinky vkladu do katastru nemovitostí vznikly dne 29. 5. 2002. Podle výpisu z katastru nemovitostí stát. instituce, stát. instituce je na listu vlastnictví číslo vyznačeno vlastnické právo pro žalovanou k bytu označenému P číslo v budově adresa, byt. dům, list vlastnictví, parcela st. anonymizováno s podílem na společných částech domu a pozemku číslo.

4. Pokud jde o samotný petit žaloby, lze souhlasit s názorem žalované, že výpis z katastru nemovití zřízený dne 10. 8. 2022 skutečně tomuto petitu neodpovídá a proto by již z tohoto důvodu nebylo možné žalobě vyhovět. Listiny, které by prokazovaly, že se jedná skutečně o spoluvlastnický podíl k bytové jednotce nyní označené písmenem P číslo, předloženy žalobkyní k porovnání minulého a současného stavu v katastru nemovitostí předloženy nebyly. Při rozhodnutí bylo nutné použít listiny dokazující současný stav ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu k bytu, který je nyní ve výlučném vlastnictví žalované. Okolnost že žalobkyně žaluje pouze spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny, má zřejmě prokazovat, že bratr žalobkyně, jméno příjmení, datum narození se tohoto sporu neúčastní. Podle konstantní judikatury se musí však účastnit sporu všechny osoby označené ve smlouvě, především tedy měl být žalován i otec žalobkyně, jméno příjmení, datum narození. Podle názoru soudu se jedná i tomto případě o podstatnou vadu žaloby. Neúčast otce žalobkyně, jméno příjmení jako účastníka ve sporu nemůže nahradit návrh žalobkyně na jeho výslech jako svědka. Především však je nutné konstatovat, že žalovaná uplatnila též námitku promlčení žalovaného nároku.

5. Z hlediska použití právního předpisu na daný případ je nutné vycházet z ustanovení § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen nový občanský zákoník), v němž je uvedeno, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Z věty za středníkem lze dovodit, že na povinnost žalované obsažené v článku IV. odst. 2. smlouvy o vypořádání se vztahují ustanovení starého občanského zákoníku. K tomu se váže i ustanovení § 3036 nového občanského zákoníku, podle něhož platí, že dle dosavadních právních předpisů se až do doby svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet před dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle § 100 odst. 1 starého občanského zákoníku se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně uvedené (§ 101-110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. V této souvislosti je nutné konstatovat, že se promlčuje i převod vlastnického práva. Tento převod mohl být realizován nejenom formou darování, jak se domáhá žalobkyně v podané žalobě, neboťse ve smlouvě uvádí, že žalované„ převede na děti majetkový podíl“. Podle ustanovení § 101 starého občanského zákoníku platilo, že pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. V daném případě mohlo být právo na převedení vlastnictví uplatněno od doby dosažení zletilosti žalobkyně ve tříleté promlčecí době. Jestliže žalobkyně toto právo v této tříleté době neuplatnila, byla vznesena námitka promlčení důvodně a nelze její žalobě ani z tohoto důvodu vyhovět. Návrhy žalobkyně na výslechy účastnic a otce žalobkyně proto za této situace již nemají opodstatnění a soud je proto zamítl. Nemůže obstát ani názor žalobkyně, že se o smlouvě o vypořádání SJM jejích rodičů dozvěděla později. Na takový případ nelze vztáhnout ani ustanovení § 3 starého občanského zákoníku o ochraně dobrých mravů. Soud se však neztotožnil ani s názorem žalované, že by smlouva rodičů žalobkyně mohla být posuzována jako smlouva o smlouvě budoucí ve smyslu ustanovení § 50a starého občanského zákoníku. Dikce smlouvy o vypořádání SJM uvedená v bodě IV. 2. neodpovídá ve smyslu citovaného ustanovení o smlouvě budoucí, jestliže se účastníci, tj. rodiče žalobkyně nedohodli na podstatných náležitostech smlouvy o způsobu převodu spoluvlastnického podílu k předmětnému bytu ve prospěch dětí. Ze všech těchto důvodů soud podanou žalobu zamítl.

6. Ve sporu úspěšná žalovaná má na podkladě ustanovení § 142 odst. 1 právo na náhradu všech svých nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Tyto náklady sestávají ze tří úkonů vyčíslených za použití § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Jedná se o odměnu advokáta, který žalovanou zastupoval za tři úkony po 2 500 Kč za úkon s připočtením tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky s připočtením náhrady DPH ve výši 1 764 Kč. Doba k splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je do patnácti (15) dnů ode dne jeho doručení přípustné odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci prostřednictvím soudního exekutora.