6 C 231/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Millerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle s převodem vlastnického práva k nemovitosti <b>I. Zamítá se žaloba na nahrazení projevu vůle žalované k uzavření darovací smlouvy se žalobkyní, kterou dochází k daru spoluvlastnického podílu o velikosti [anonymizováno] ve vztahu k celku k jednotce [číslo] – bytu v budově [adresa], č.ú. [anonymizováno], část [územní celek] postavené na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] – zastavená plocha a nádvoří o výměře 160 m² a pozemku parc. č. st. [anonymizováno] – zastavená plocha a nádvoří o výměře 160 m² spolu se souvisejícím spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] ve vztahu k celku na společných částech výše uvedených budov [adresa], [adresa], část [územní celek] a pozemků parc. č. st. [anonymizováno] a parc. č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec], [územní celek], okres [okres] zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek], okres [okres] u [stát. instituce], [stát. instituce].</b> <b>II. Žalobkyně je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalované, advokáta [titul] [jméno] [příjmení] částku 10 164 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Podaná žaloba na nahrazení vůle žalovaná byla odůvodněna tím, že žalobkyně je dcerou žalované a [jméno] [příjmení], jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ve věci sp. zn. [spisová značka]. Dne 21. 3. 2002 žalovaná uzavřela s otcem žalobkyně [jméno] [příjmení] smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení, vyživovací povinnosti s odvoláním na ustanovení § 24a odst. 1 písm. a) tehdejšího zákona o rodině, § 149 odst. 2 tehdejšího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Předmětem společného jmění manželů [příjmení] tvořil zejména spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle článku III. odst. 1 písm. a) smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů bylo mezi žalovanou a jejím tehdejším manželem dohodnuto, že vlastníkem tohoto spoluvlastnického podílu se stane na přechodnou dobu žalovaná. Žalovaná se v ujednání pod bodem IV. 2. zavázala, že poté, co děti tehdejších manželů [příjmení] a to [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození] dosáhnou osmnáctého roku věku, převede na ně majetkový podíl na zmíněných nemovitých věcech. Žalobkyně dosáhla věku osmnácti let [datum] a její bratr [jméno] [příjmení] [datum]. Žalovaná však svou povinnost vyplývající ze smlouvy o vypřádání majetkových vztahů nesplnila, neboť na ně vlastnické právo podílu na nemovitých věcech nepřevedla. Nadále je zapsána jako výlučný vlastník podílu na nemovitých věcech, jak vyplývá z listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. a [územní celek]. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou dopisem z 19. 4. 2022 ke splnění tohoto závazku a k uzavření darovací smlouvy. Žalovaná to však emailovou zprávou zaslanou prostřednictvím svého právního zástupce odmítla.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a považuje ji za neoprávněnou. Namítla, že smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů (dále jen„ smlouva“) byla uzavřena mezi žalovanou a otcem žalobkyně. Žalobkyně tedy nebyla a není smluvní stranou a nositelkou hmotněprávního nároku a nemá tudíž aktivní věcnou legitimaci umožňující požadovat žalovaný nárok. Navíc upozornila, že smlouva byla uzavřena 21. 3. 2002, tj. před více než dvaceti lety. Nároky žalobkyně i z tohoto důvodu byly s odkazem na znění § 101 zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen starý občanský zákoník) za promlčené. Pokud by právo z uzavřené smlouvy skutečně existovalo, muselo by být uplatněno do tří let po dovršení osmnácti let věku žalobkyně, tj. do [datum]. Dále se žalovaná domnívá, že závazkový vztah vzniklý mezi žalovanou a otcem žalobkyně by mohl být posouzen spíše jako smlouva o smlouvě budoucí ve smyslu tehdejšího ustanovení § 50a odst. 1, 2 starého občanského zákoníku. V tomto případě platilo, že nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Ani v tomto ohledu však nelze připustit, že by právo žalobkyně bylo uplatněno včas. Nad rámec uvedeného žalovaná také namítá, že v petitu žaloby nejsou vymezeny nemovitosti způsobem, který by odpovídal vypořádání jmění manželů [příjmení] a v podstatě se tedy jedná o jiné nemovitosti.

3. Mezi účastníky byla nesporná pouze skutečnost, že došlo k uzavření smlouvy o vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM) mezi žalovanou a jejím tehdejším manželem. Tato smlouva byla předložena k důkazu. Vyplývá z ní, že byla sepsána advokátkou [titul] [jméno] [příjmení], advokátkou v [obec] dne 21. 3. 2002. Uzavřeli ji žalovaná [celé jméno žalované] a její tehdejší manžel [jméno] [příjmení] s odvoláním na tehdejší ustanovení § 24a odst. 1 písm. a) zákona o rodině a ustanovení § 149 odst. 2 starého občanského zákoníku. V bodě I. odst. 3této smlouvy účastníci smlouvy konstatovali, že z jejich manželství se narodily dvě děti a to [jméno] [datum] a [jméno] [datum]. V bodě II. smlouvy manželé [příjmení] uvedli, že jsou na základě kupní smlouvy ze dne 29. 11. 1999 podílovými spoluvlastníky (SJM) ideálního podílu [číslo] domu [adresa] postaveného na pozemku p. [číslo] ideálního podílu [číslo] domu [adresa] postaveného na pozemku p. [číslo] téhož ideálního podílu pozemků p.č. s.t. [anonymizováno] o výměře 160 m² (zastavěná plocha) a p.č. s.t. [anonymizováno] o výměře 160 m², vše v obci a k.ú. [obec], okres [okres] Tyto skutečnosti jsou podle účastníků uvedeny v evidenci nemovitostí Katastrálního úřadu [okres] na listu vlastnictví [číslo] pro obec a k.ú. [obec]. V bodě III. je uvedeno, že [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení] se s odvoláním na § 24a odst. 1 písm. b) zákona o rodině dohodli na vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv týkajících se společného bydlení a vyživovací povinnosti na dobu po rozvodu. Podle ujednání uvedeného v tomto bodě III. písm. a) se [celé jméno žalované] stává výlučným vlastníkem nemovitých věcí označených výše, tj. v bodě II. odst.

1. V části IV. odst. 2. smlouvy je uveden závazek [celé jméno žalované], že poté, co obě děti dosáhnou osmnáctého roku věku, převede na ně majetkový podíl na nemovitostech specifikovaný v článku III. odst. 1. písm. a) této smlouvy. Podle razítka Katastrálního úřadu [okres] vytištěného na smlouvě právní účinky vkladu do katastru nemovitostí vznikly dne 29. 5. 2002. Podle výpisu z katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce] je na listu vlastnictví [číslo] vyznačeno vlastnické právo pro žalovanou k bytu označenému P [číslo] v budově [adresa], byt. dům, [list vlastnictví], parcela st. [anonymizováno] s podílem na společných částech domu a pozemku [číslo].

4. Pokud jde o samotný petit žaloby, lze souhlasit s názorem žalované, že výpis z katastru nemovití zřízený dne 10. 8. 2022 skutečně tomuto petitu neodpovídá a proto by již z tohoto důvodu nebylo možné žalobě vyhovět. Listiny, které by prokazovaly, že se jedná skutečně o spoluvlastnický podíl k bytové jednotce nyní označené písmenem P [číslo], předloženy žalobkyní k porovnání minulého a současného stavu v katastru nemovitostí předloženy nebyly. Při rozhodnutí bylo nutné použít listiny dokazující současný stav ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu k bytu, který je nyní ve výlučném vlastnictví žalované. Okolnost že žalobkyně žaluje pouze spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny, má zřejmě prokazovat, že bratr žalobkyně, [jméno] [příjmení], [datum narození] se tohoto sporu neúčastní. Podle konstantní judikatury se musí však účastnit sporu všechny osoby označené ve smlouvě, především tedy měl být žalován i otec žalobkyně, [jméno] [příjmení], [datum narození]. Podle názoru soudu se jedná i tomto případě o podstatnou vadu žaloby. Neúčast otce žalobkyně, [jméno] [příjmení] jako účastníka ve sporu nemůže nahradit návrh žalobkyně na jeho výslech jako svědka. Především však je nutné konstatovat, že žalovaná uplatnila též námitku promlčení žalovaného nároku.

5. Z hlediska použití právního předpisu na daný případ je nutné vycházet z ustanovení § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen nový občanský zákoník), v němž je uvedeno, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Z věty za středníkem lze dovodit, že na povinnost žalované obsažené v článku IV. odst. 2. smlouvy o vypořádání se vztahují ustanovení starého občanského zákoníku. K tomu se váže i ustanovení § 3036 nového občanského zákoníku, podle něhož platí, že dle dosavadních právních předpisů se až do doby svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet před dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle § 100 odst. 1 starého občanského zákoníku se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně uvedené (§ 101-110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. V této souvislosti je nutné konstatovat, že se promlčuje i převod vlastnického práva. Tento převod mohl být realizován nejenom formou darování, jak se domáhá žalobkyně v podané žalobě, neboťse ve smlouvě uvádí, že žalované„ převede na děti majetkový podíl“. Podle ustanovení § 101 starého občanského zákoníku platilo, že pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. V daném případě mohlo být právo na převedení vlastnictví uplatněno od doby dosažení zletilosti žalobkyně ve tříleté promlčecí době. Jestliže žalobkyně toto právo v této tříleté době neuplatnila, byla vznesena námitka promlčení důvodně a nelze její žalobě ani z tohoto důvodu vyhovět. Návrhy žalobkyně na výslechy účastnic a otce žalobkyně proto za této situace již nemají opodstatnění a soud je proto zamítl. Nemůže obstát ani názor žalobkyně, že se o smlouvě o vypořádání SJM jejích rodičů dozvěděla později. Na takový případ nelze vztáhnout ani ustanovení § 3 starého občanského zákoníku o ochraně dobrých mravů. Soud se však neztotožnil ani s názorem žalované, že by smlouva rodičů žalobkyně mohla být posuzována jako smlouva o smlouvě budoucí ve smyslu ustanovení § 50a starého občanského zákoníku. Dikce smlouvy o vypořádání SJM uvedená v bodě IV. 2. neodpovídá ve smyslu citovaného ustanovení o smlouvě budoucí, jestliže se účastníci, tj. rodiče žalobkyně nedohodli na podstatných náležitostech smlouvy o způsobu převodu spoluvlastnického podílu k předmětnému bytu ve prospěch dětí. Ze všech těchto důvodů soud podanou žalobu zamítl.

6. Ve sporu úspěšná žalovaná má na podkladě ustanovení § 142 odst. 1 právo na náhradu všech svých nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Tyto náklady sestávají ze tří úkonů vyčíslených za použití § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Jedná se o odměnu advokáta, který žalovanou zastupoval za tři úkony po 2 500 Kč za úkon s připočtením tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky s připočtením náhrady DPH ve výši 1 764 Kč. Doba k splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.