11 C 68/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 393 100 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 393 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 10. 4. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů tohoto řízení v částce 78 510 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou tomuto soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 393 100 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce se žalovanou uzavřeli dne 27. 2. 2020 smlouvu o nájmu zařízení a vybavení hotelu s obchodní značkou [anonymizována dvě slova], v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], a současně téhož dne smlouvu o podnájmu prostor sloužících k podnikání, jejímž předmětem byl podnájem uvedeného pozemku, jehož součástí je budova hotelu, zapsáno na [list vlastnictví]. K předání předmětu nájmu došlo při uzavření smlouvy o nájmu s pořízením předávacího protokolu, k předání předmětu podnájmu mělo dojít nejpozději k 1. 4. 2020. Obě uvedené smlouvy jsou ve smyslu § 1727 občanského zákoníku závislými smlouvami, jak plyne z jejich preambule. Hospodářský účel smluv byl definován v preambuli každé z nich tak, že je dán přáním žalované zajistit provozování hotelových, hostinských a dalších služeb v [anonymizována dvě slova] v [obec]. Žalobce uhradil dne 12. 2. 2020 platebním příkazem ve prospěch bankovního účtu zprostředkovatele, společnosti [právnická osoba], částku 393 100 Kč jako dohodnuté nájemné podle nájemní a podnájemní smlouvy za období od 1. do 30. 4. 2020 v celkové výši 133 100 Kč, vč. 21% DPH a dále jako úhradu jistoty ve výši 260 000 Kč. Na základě usnesení vlády České republiky [číslo] 2020 Sb., 84/ 2020 Sb. a nařízením ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 23. 3. 2020, 26. 3. 2020 a 30. 3. 2020 byla zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb a byl zakázán prodej ubytovacích služeb, až na dané výjimky, a s ohledem na tato opatření nebylo možné naplnit hospodářský význam uzavřených smluv mezi účastníky, smlouvy byly uzavřeny v době, kdy nebylo možno očekávat budoucí nezpůsobilost předmětu nájmu a podnájmu k ujednanému účelu, a žalobci proto vzniklo právo vypovědět nájem a podnájem dle § 2227 občanského zákoníku bez výpovědní doby vzhledem k tomu, že po uzavření smluv vznikly přirážky nikoliv na straně žalobkyně znemožňující řádné užívání předmětu nájmu a podnájmu a současně nebylo možno naplnit hospodářský účel smluv. Smlouvy proto žalobce vypověděl přípisem ze dne 1. 4. 2020 bez výpovědní doby s tím, že účinek nastává dnem doruční. Výpověď byla žalovanému doručena dne 2. 4. 2020 a obsahovala rovněž výzvu k vydání částky 393 100 Kč do sedmi dnů od doručení výpovědi. Na výpověď reagovala žalovaná přípisem ze dne 22. 4. 2020, ve kterém odmítla důvodnost výpovědi i vydání inkasovaného plnění. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě uvedené částky ještě výzvou ze dne 10. 6. 2020, ale žalovaná částku neuhradila.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, vyjádřil se zejména podáním ze dne 6. 5. 2021, ve kterém potvrdil uzavření citovaných smluv mezi účastníky a rovněž skutečnost, že žalobce uhradil žalovanému dne 12. 2. 2020 platebním příkazem částku 393 100 Kč prostřednictvím k tomu určené společnosti [právnická osoba], a to na nájemné dle smluv za měsíc duben 2020 a smluvenou jistotu ve výši 260 000 Kč. Potvrdil rovněž, že dne 2. 4. 2020 byl žalobcem žalovanému doručen přípis žalobce, datovaný 1. 4. 2020, označený jako okamžitá výpověď, na kterou žalovaný reagoval přípisem ze dne 22. 4. 2020, v němž sdělil žalobci, že výpověď považuje za neplatnou, neboť nedošlo k naplnění výpovědního důvodu dle § 2227 o.z. Neplatnost výpovědi žalovaný shledává v nedostatečně uvedených skutkových důvodech a okolnostech nezpůsobilosti předmětu nájmu a za neoprávněnou výpověď považuje z toho důvodu, že předmět nájmu se nestal nepoužitelným, když o nepoužitelnost ve smyslu § 2227 o.z. se nejedná, pokud je užívání pouze zásadně ztíženo. Žalobce však mohl i nadále v rámci nařízeného zákazu a omezení vykonávat ekonomickou a podnikatelskou činnost, jelikož zákaz poskytování služeb ve stravovacích provozovnách a zákaz poskytování ubytovacích služeb nebyl absolutní, nýbrž v samotných mimořádných opatřeních byly stanoveny výjimky a na základě těchto výjimek naprostá většina provozovatelů ve své činnosti pokračovala. Existovala také možnost využít pomoci státu v rámci programu Antivirus. Žalobce však žádných možností dalšího provozu ubytovacích a stravovacích služeb nevyužil a zcela ignoroval možnosti využití výjimek, čímž sám způsobil tvrzenou nepoužitelnost předmětu nájmu. Žalovaný přitom byl ochoten žalobci odložit splatnost měsíčního nájemného, žalobce nicméně odmítl veškeré vstřícné nabídky a neměl snahu jakkoliv v navázaném smluvním vztahu pokračovat. Žalobce v reakci na stanovisko žalovaného reagoval přípisem ze dne 30. 4. 2020, ve kterém trval na platnosti výpovědi ze dne 1. 4. 2020, nicméně s ohledem na spornost právního posouzení této výpovědi zároveň podal výpověď smluv s dvouměsíční výpovědní lhůtou bez udání důvodu. Žalovaný proto sdělil dopisem ze dne 11. 5. 2020, že smlouvy s ohledem na dvouměsíční výpovědní lhůtu mají skončit dne 30. 6. 2020, a vyzval žalobce, aby dostál svým povinnostem ze smluv. Žalobce neuhradil žalovanému nájemné za měsíc květen 2020 splatné k 25. 4. 2020 ve výši 133 100 Kč vč. DPH (96 800 Kč vč. DPH nájemné ze smlouvy o nájmu a 36 300 Kč vč. DPH nájemné ze smlouvy o podnájmu) a nájemné ve stejné výši za měsíc červen 2020, splatné 25. 5. 2020 a rovněž náklady na energie a služby za období od 1. 3. do 30. 6. 2020 ve výši 92 820 Kč vč. DPH. Žalovaný proto v podání ze dne 6. 5. 2021 vznesl jakožto kompenzační námitku vůči žalobci námitku započtení svých nároků na zaplacení nájemného za květen a červen 2020 oproti uplatněnému nároku žalobce na vrácení zaplacené jistoty ve výši 260 000 Kč. Toto podání zástupce žalovaného bylo doručeno zástupci žalobce dne 17. 5. 2021.

3. Uzavření tvrzené nájemní a podnájemní smlouvy dne 27. 2. 2020 bylo mezi účastníky nesporné a bylo v tomto řízení dále prokázáno písemným zněním dvou smluv, ze kterých bylo zjištěno, že v preambuli obou smluv bylo prezentováno, že smlouvy slouží k zajištění provozování hotelových, hostinských a dalších souvisejících služeb žalobcem v [anonymizována dvě slova] a platnost a účinnost každé z těchto smluv je přímo závislá na platnosti a účinnosti smlouvy druhé, obě smlouvy byly sjednány od 1. 4. 2020 na dobu neurčitou. V článku 4.2 nájemní smlouvy si strany sjednaly, že obě smluvní strany jsou oprávněné vypovědět smlouvu bez udání důvodu s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Předmětem nájemní smlouvy bylo zařízení a vybavení hotelu, kuchyně a zázemí, výdejny jídel, prostoru pro personál a místnosti pro snídaně a [značka automobilu] v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], kdy žalovaný jako pronajímatel byl výlučným vlastníkem těchto movitých věcí; v článku 2.3 smlouvy bylo sjednáno, že žalobce jako nájemce je oprávněn a povinen movité věci užívat výhradně k provozování zařízení stravovacích a gastronomických služeb, k provozování hotelových služeb dle této smlouvy. Součástí nájemní smlouvy byl Předávací protokol – Seznam movitých věcí, o předání předmětných movitých věcí ze dne 27. 2. 2020. Předmětem smlouvy o podnájmu byl pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], jehož součástí je budova hotelu [adresa], žalovaný v této smlouvě vystupoval jako nájemce předmětné nemovité věci na základě nájemní smlouvy uzavřené s pronajímatelem nemovitosti, [právnická osoba] s.r.o., dne 1. 12. 2003 - ta byla soudu rovněž předložena k důkazu a z jejího obsahu bylo zjištěno, že byla uzavřena od 1. 12. 2003 na dobu neurčitou s výslovně ujednaným oprávněním nájemce přenechat předmět nájmu do podnájmu třetí osobě. Nájemné dle nájemní smlouvy bylo sjednáno ve výši 80 000 Kč bez DPH, tedy v částce 96 800 Kč měsíčně s DPH, a nájemné dle podnájemní smlouvy bylo sjednáno v částce 50 000 Kč bez DPH, tedy ve výši 60 500 Kč měsíčně vč. 21% DPH, strany si však sjednaly do 31. 12. 2020 slevu z tohoto nájemného ve výši 20 000 Kč, takže v měsících duben, květen a červen 2020 činilo nájemné vč. DPH z podnájemní smlouvy částku 36 300 Kč. V článku 8 nájemní smlouvy byla sjednána jistota ve výši 160 000 Kč k náhradě za poškození či zničení najaté movité věci a k úhradě dlužného nájemného v případě prodlení nájemce, v podnájemní smlouvě byla obdobná jistota sjednána v článku 6 ve výši 100 000 Kč Tyto jistoty byl žalovaný povinen žalobci vrátit do 15 dnů od ukončení nájmu.

4. K důkazu byla dále provedena výpověď obou výše uvedených smluv učiněná žalobcem prostřednictvím jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dopisem ze dne 1. 4. 2020, adresovaným žalovanému prostřednictvím České pošty. Ve výpovědi žalobce poukázal na hospodářský účel smluv, jak byl definován v preambuli každé z nich, a dále na usnesení vlády ČR a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 23. 3. 2020, 26. 3. 2020 a 30. 3. 2020 s tím, že jimi byl zejména„ nařízen zákaz přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (s irelevantními výjimkami) a zákaz prodeje ubytovacích služeb s irelevantními výjimkami“, a to s účinností od 14. 3. 2020 do 11. 4. 2020. Ve výpovědi žalobce dále konstatoval, že s ohledem na tato usnesení vlády ČR a Ministerstva zdravotnictví nelze naplnit hospodářský význam nájemní a podnájemní smlouvy, v době uzavření smluv nebylo možno očekávat budoucí nezpůsobilost předmětu nájmu a žalobce tak má právo vypovědět smlouvy dle § 2227 občanského zákoníku bez výpovědní doby, což touto listinou z důvodu nemožnosti naplnění hospodářského účelu smluv činí. Současně tímto přípisem žalobce vyzval žalovaného k vrácení částky 393 100 Kč do sedmi dnů od doručení přípisu. Výpověď byla žalovanému doručena dle informací Pošta on-line dne 2. 4. 2020. Soudu byla dále předložena další výpověď obou smluv učiněná žalobcem dopisem ze dne 30. 3. 2020 vůči žalovanému, adresovaná zástupcem žalobce zástupkyni žalovaného, kterou žalobce, s ohledem na možné odlišné posouzení účinků výpovědi ze dne 1. 4. 2020, vypověděl uvedené smlouvy s dvouměsíční lhůtou. Z dopisu zástupce žalovaného zástupci žalobce ze dne 22. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný tímto dopisem uplatnil vůči žalobci námitky proti výpovědi smlouvy o podnájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 27. 2. 2020 a reagoval na výpověď smlouvy o nájmu z téhož dne, kdy vyjádřil nesouhlas s výpovědí a vznesl v podstatě stejné námitky jako ve vyjádření učiněném v tomto řízení dne 6. 5. 2021.

5. Z usnesení vlády ČR ze dne 14. 3. 2020 [číslo] o přijetí krizového opatření, publikovaného pod [číslo] 2020 Sb., bylo zjištěno, že s účinností od 14. 3. 2020 do 24. 3. 2020 byl zejména zakázán maloobchodní prodej, dále přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, s výjimkou provozoven, které neslouží pro veřejnost, a tento zákaz se nevztahoval na prodej mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou bez vstupu do provozovny), který může probíhat bez časového omezení. Toto usnesení bylo změněno usnesením vlády ČR publikovaným pod sp. zn. 84/ 2020 Sb. a obě tato usnesení byla zrušena dalším usnesením vlády ČR ze dne 23. 3. 2020 [číslo] publikovaným pod [číslo] 2020. Dne 26. 3. 2020 vydalo ministerstvo zdravotnictví ČR, jako správní úřad příslušný podle § 80 odst. 1 písm. g) zák. č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, mimořádné opatření č.j.: MZDR [číslo] 2020 MIN/KAN, kterým nařídilo postupem podle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zák. č. 258/2000 Sb. o ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření nemoci COVID-19 způsobené novým koronavirem Sars-CoV-2 mimořádné opatření, kdy s účinností od 27. 3. 2020 do 1. 4. 2020 byla zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb se stejnými výjimkami, jako bylo citováno výše z usnesení vlády ČR, a dále byl pro uvedené období zakázán prodej ubytovacích služeb, s výjimkou osob poskytujících ubytování v ubytovnách, lázeňských zařízení a školských ubytovacích zařízení, a tento zákaz se nevztahoval na prodej a poskytnutí ubytovacích služeb osobám za účelem výkonu povolání v podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, cizincům do doby opuštění České republiky a cizincům s pracovním povolením na území České republiky Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo dne 30. 3. 2020 další mimořádné opatření č.j.: MZDR [číslo] 2020 MIN/KAN, kterým byla stanovena stejná omezení a zákazy ve vztahu k provozování stravovacích služeb a poskytování a prodeji ubytovacích služeb, a to nyní pro období od 1. 4. 2020 do 11. 4. 2020 a stejným ministerstvem bylo vydáno také mimořádné opatření č.j.: MZDR [číslo] 2020 MIN/KAN pro období s účinností od 2. 4. 2020 do 11. 4. 2020, obsahující totožné omezení poskytování stravovacích služeb a rovněž ubytovacích služeb s tím, že zákaz poskytování ubytovacích služeb se dále nevztahuje na poskytnutí ubytovacích služeb osobám, kterým z důvodu předchozího pobytu v zahraničí nařídil orgán ochrany veřejného zdraví karanténu.

6. Podle § 2227 občanského zákoníku, stane-li se věc nepoužitelnou k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a to z důvodů, které nejsou na straně nájemce, má nájemce právo nájem vypovědět bez výpovědní doby.

7. V daném případě má soud za prokázané, že žalovaný jako pronajímatel a žalobce jako nájemce uzavřeli dne 27. 2. 2020 jednak smlouvu o nájmu movitých věcí na zařízení a vybavení hotelu a kuchyně [anonymizována dvě slova] v [obec] ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku a téhož dne smlouvu o podnájmu prostor sloužících podnikání ve smyslu § 2215 o.z., na který se použijí rovněž zvláštní ustanovení o nájmu prostor sloužícího k podnikání dle § 2302 a násl. občanského zákoníku. Obě smlouvy jsou vzájemně spojeny svým účelem, kterým je zajistit provozování hostinských a hotelových služeb v objektu [anonymizována dvě slova] v [obec], v obou smlouvách bylo také výslovně sjednáno, že platnost a účinnost každé z nich je závislá na platnosti a účinnosti druhé, kdy obě smlouvy vždy zanikají současně. Oba účastníci uzavřeli smlouvy při své podnikatelské činnosti a v souvislosti s ní. Mezi účastníky nebylo sporováno, že v době uzavření smluv dne 27. 2. 2020 nebylo provozování stravovacích ani ubytovacích služeb ze strany státu nijak omezeno, a to zejména v souvislosti s pandemií onemocnění Covid-19, a dále bylo mezi stranami nesporné, že předmět nájmu i podnájmu byl co do svého fyzického stavu způsobilý ke smluvně sjednanému účelu.

8. Komentářová literatura- komentář Občanský zákoník VI. - Závazkové právo, Zvláštní část, k ustanovení § [číslo], [příjmení] a spol., C. H. Beck 2014, k aplikaci tohoto ustanovení uvádí, že naplnění výpovědního důvodu vyžaduje, aby se věc stala nepoužitelnou k ujednanému nebo obvyklému účelu poté, co byla odevzdána nájemci či jinak přenechána k užití, a jestliže byla věc přenechána k užití nepoužitelná, může se domáhat nájemce ochrany podle § [číslo] případně § 2232 občanského zákoníku, ovšem při zohlednění § 2207 odst. 2 o.z. Nepoužitelnost pronajaté věci může být způsobena ztrátou nezbytných fyzických vlastností pronajatého předmětu, např. v důsledku opotřebení, ale i následkem právní překážky, např. i v důsledku zákona, který další užívání takové věci zakazuje, jako např. zákaz provozu zařízení, které pozbylo nezbytné povolení dle § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. a § 37 zákona č. 56/2001 Sb. o provozu vozidla na pozemních komunikacích. Nemožnost použití pronajaté věci může být způsobena zásahem orgánu veřejné moci např. odnětím věci, např. dle § 79 trestního řádu, výzvou k vydání věci, např. dle § 78 trestního řádu, příkazem k vyklizení, např. dle § 135 stavebního zákona, a v takovém případě nejde o nepoužitelnost věci jako takové (vlastnosti pronajaté věci), ale zásah třetích osob do užívacího práva nájemce, a takové zásahy je třeba posoudit podle § 2212 občanského zákoníku. Nepoužitelnost věci však není pouhé zásadní ztížení užívání (§ 2208 odst. 3 o.z.). K naplnění původního důvodu postačí, že věc se stala v době podání výpovědi objektivně nepoužitelnou z důvodů, které nejsou na straně nájemce, může jít i o důsledek zásahu vyšší moci. Nepoužitelnost zde musí být v době podání výpovědi.

9. S ohledem na výše uvedený výklad ustanovení § 2227 občanského zákoníku je soud toho názoru, že nepoužitelnost pronajaté věci může jakožto právní překážka založit i zákaz určité činnosti vyhlášený ze strany státu orgánem majícím k tomu potřebnou pravomoc, a to zákazu činnosti, k jejímuž účelu byl nájem ujednán. Takovýto zákaz adresovaný všem dotčeným osobám vymezeným pouze obecně tím, zda zakazovanou činnost vykonávají, by dle názoru soudu nepředstavoval zásah třetí osoby do užívacího práva nájemce (podnájemce) ve smyslu § 2212 o.z., neboť ten je charakterizován jedinečností zásahu i dotčené osoby (vydání omezení v konkrétním trestním či správním řízení vůči konkrétní osobě). [příjmení] byla pronajatá věc k ujednanému účelu skutečně nepoužitelná, muselo by se jednat o zákaz absolutní, který neumožňuje využití věci k ujednanému účelu ani v omezené míře. V daném případě byl ujednaný účel smlouvy o podnájmu a rovněž nájemní smlouvy o nájmu movitých věcí vymezen jako provozování hostinských služeb a hotelových služeb. Obě tyto činnosti byly s účinností od 1. 4. 2020 do 11. 4. 2020 zakázány mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 30. 3. 2020, avšak u zákazu ubytovacích služeb byly nastoleny konkrétní výjimky ohledně okruhu osob, kterým mohou být ubytovací služby i přes vyhlášený obecný zákaz poskytovány, a tento rozsah byl s účinností od 2. 4. 2020 (den doručení výpovědi žalobce žalované) ještě dále rozšířen o další kategorii těchto osob. Je tedy zřejmé, že v tomto rozsahu byl předmět nájmu a podnájmu dle uzavřených smluv v omezené míře způsobilý k sjednanému účelu užívání, a výpovědní důvod dle § 2227 občanského zákoníku proto nemohl být z tohoto důvodu naplněn. Pokud se jedná o výjimku ze zákazu provozování stravovacích služeb, je zřejmé, že hostinská činnost provozovaná v rámci hotelu nespadá do kategorie provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem, avšak i v hotelu si soud dovede představit provozování stravovacích služeb způsobem prodejem jídla s sebou bez vstupu do provozovny, a i v této části by proto bylo možné dovodit pouze částečné omezení ujednaného účelu užívání. Do jaké míry a v jakém rozsahu by žalobkyně byla schopna za nastalého omezení provozovat předmět nájmu a pronájmu dle sjednaného účelu smluv by pak do určité míry mohlo záviset již na samotné žalobkyni. Nelze proto uvažovat ani o žalobcem tvrzeném zmaření hospodářského účelu smluv, který navíc jakožto pojem spíše teoretický než právní nelze hodnotit jako naplnění výpovědního důvodu dle § 2227 o.z. Soud proto dospěl k závěru, že předmětná výpověď nájemní i podnájemní smlouvy nebyla oprávněná, neboť ke dni jejího doručení žalovanému nedošlo k naplnění použitého výpovědního důvodu dle § 2227 o.z., a proto nemohla mít tato výpověď za následek zánik obou sjednaných smluv. V případě podnájemní smlouvy uplatnila žalovaná ve smyslu § [číslo] včasné námitky, ve kterých s podanou výpovědí nesouhlasila. Ustanovení § 2314 odst. 3 o.z. o přezkoumání výpovědi prostřednictvím žaloby podané soudu jako zvláštní úprava přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu prostoru sloužícího podnikání se na podnájemní vztah nepoužije (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 ze dne 17. 3. 2020), a u výpovědi nájemní smlouvy o nájmu movitých věcí zákon přezkum oprávněnosti výpovědi soudem nepředpokládá, v daném případě tak postačilo vznesení námitek žalovanou proti výpovědi žalobce. Vymezení skutkových okolností v podané výpovědi žalobce soud považuje za dostatečně určité.

10. Z těchto uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nájemní i podnájemní vztah zanikly až na základě výpovědi žalobce ze dne 30. 4. 2020 uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty, tedy dnem 30. 6. 2020, a žalovanému tak náleží nájemné uhrazené žalobcem za měsíc duben 2020, ale rovněž nárok na úhradu nájemného z obou smluv za měsíc květen a červen 2020, které žalobce ve výši 2x 133 100 Kč neuhradil, a žalovaný proto důvodně vznesl v tomto řízení kompenzační námitku vůči žalobci dle § 98 o.s.ř. ve vztahu k žalobcem zaplacené jistotě ve výši 260 000 Kč, kterou by jinak byl žalovaný povinen žalobci vrátit po skončení nájemního vztahu. Z těchto důvodů soud shledal podanou žalobu jako nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

11. Žalovanému, který byl v tomto řízení úspěšný, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení sestávající z odměny za 6 úkonů právní pomoci dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) po 9 900 Kč za každý úkon (převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 6. 5. 2021, 29. 9. 2021, 21. 10. 2021 a účast u jednání soudu dne 15. 9. 2021 a 3. 11. 2021), dále 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, 2x jízdné z [obec] do [obec] a zpět po 1 242,22 Kč osobním automobilem zástupce žalobce dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., náhrada za promeškaný čas za dvě cesty zástupce žalovaného k jednáním soudu za 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 adv. tarifu, 21% DHP z těchto položek, celkem 78 510 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.