12 C 123/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Špalkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 29 642 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 29 642 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 29 642 Kč za období od datum do datum ve výši 8 573,44 Kč.

III. Žalovaný je povinen žalobci do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 15 524,50 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost mu zaplatit částku 29 642 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky číslo vymezené v budově adresa, postavené na pozemcích p. číslo p. číslo k.ú. obec. Z titulu vlastnictví uvedené jednotky je žalovaný členem název žalobkyně, tj. osoby žalobce, jakožto osoby odpovědné za správu domu, ve kterém je vymezená daná bytová jednotka. Členem společenství byl žalovaný rovněž v rozhodném období od datum do datum. Vlastní správou domu je pak pověřena žalobcem společnost právnická osoba, IČO. Žalovaný je jako každý člen společenství vlastníků povinen platit stanovené příspěvky na správu domu a pozemku a příspěvky na náklady vlastní správní činnosti, zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu a nedoplatky z jejich vyúčtování. Podle evidenčního listu bytu je vlastník předmětné jednotky jako člen společenství vlastníků povinen platit měsíční příspěvky na správu domu a pozemku ve výši 1 313 Kč a zálohy na služby ve výši 922 Kč (vodné stočné 120 Kč, teplo 508 Kč, teplá voda 130 Kč, ostatní služby 164 Kč), měsíčně tedy 2 235 Kč. Žalovaný je navíc v prodlení s uhrazením zbývající části nedoplatku za vyúčtování za rok 2017 ve výši 29 642 Kč. Vyúčtování za rok 2017 bylo žalovanému zasláno poštou dne datum. Žalobci není známo přesné datum doručení, ale předpokládá, že tomu tak bylo maximálně dne datum, z procesní jistoty toto však vztahuje k poslednímu dni v měsíci. Vyúčtování je splatné do 4 měsíců ode dne doručení, v daném případě tedy k datum.

2. Soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne datum rozhodnutí číslo jednací, proti kterému žalovaný podal odpor. V odporu žalovaný uvedl, že návrh žalobce považuje za nedůvodný, dle rozpisu služeb i následného vyúčtování a emailové korespondence se správcem domu právnická osoba ze dne datum je patrné, že požadovaná částky 29 642 Kč se nevztahuje k žalovanému období roku 2017. Žalobce, resp. Triumfa, doložil rozpis plateb, ve kterém nesouhlasí ani další účtovaná období. Podrobnější odůvodnění přislib žalovaný uvést při ústním jednání.

3. Na základě výzvy soudu žalovaný podal dne datum podrobnější vyjádření k žalobě. Uvedl, že nárok žalobce považuje za neoprávněný, jak co se týče jistiny, tak i do nákladů řízení. Skutečně v roce 2018 mu bylo ze strany žalobce zasláno vyúčtování s uvedeným nedoplatkem. Takové vyúčtování však žalovaný rozporoval a následně také hradil částky na základě následně zaslaných upomínek či evidence předpisů a plateb. Osobně jednal se správcem (právnická osoba) a byl mu předložen výpis z evidence předpisu a plateb, naposledy datum, ze kterého vyplývá, že za rok 2016 není žádný dluh, za rok 2017 je vyčíslen ve výši 4 462 Kč, avšak ani tato částka neodpovídá rozepsaným platbám záloh, ze kterých je patrné, že zde nedoplatek není. Rozdíl je pak vyčíslen ve vyúčtování služeb za rok 2018, avšak podle zaslaného předpisu opět neodpovídá přehledu plateb, které zaslal. O těchto skutečnost informoval žalobce emailem ze dne datum. Z upomínky správce ze dne datum vyplývá nevyrovnaný předpis vyúčtování za rok 2017 ve výši 4 462 Kč, když tuto částku žalovaný rovněž rozporuje. Naposledy platil žalovaný na nedoplatek dne datum částku 25 180 Kč, a dne datum částku 24 071 Kč. Neví, jak toto bylo ze strany žalobce zaúčtováno, nicméně v době podání žaloby dluh za vyúčtování za rok 2017 neexistoval. Navrhl zamítnutí žaloby.

4. Žalobce dne datum podal k vyjádření žalovaného repliku, ve které uvedl, že žalovaný netvrdí žádný konkrétní důvod, jež by měl zakládat nesprávnost vyúčtování. Žalobce si není vědom žádné reklamace ve smyslu § 8 odst. 2 zák. č. 64/2013 Sb. ze strany žalovaného, ať už v zákonné reklamační lhůtě nebo po jejím uplynutí. Žalovaný ani netvrdí, že by nedoplatek z vyúčtování za rok 2017 zaplatil. Pokud žalovaný uvádí platbu částek 25 180 Kč dne datum a 24 071 Kč dne datum, pak tyto platby nejsou zřejmě platbami dlužného vyúčtování, neboť nedoplatek vznikl v odlišné výši 29 642 Kč. Navíc splatnost nedoplatku za rok 2017 nastala o rok dříve. Žalobce tedy platbu ve výši 25 180 Kč ze dne datum zaúčtoval na pohledávku nedoplatku za vyúčtování ve výši 25 180 Kč, splatnou dne datum (byla placena částka ve výši přesně odpovídající nedoplatku). Částku ve výši 24 071 Kč ze dne datum žalobce zaúčtoval na pohledávku nedoplatku za rok 2019 ve výši 24 071 Kč, splatnou dne datum (byla rovněž placena částka ve výši přesně odpovídající nedoplatku). Způsob zaúčtování žalobce sdělil žalovanému před podáním žaloby, ten toto nijak nerozporoval. Žalovaný skutečně v únoru 2021 jednal se správcem žalobce (právnická osoba), a to ohledně upřesnění plateb částek 25 180 Kč a 24 071 Kč. Pokud k roku 2017 byl evidován nedoplatek ve výši 4 462 Kč, tak toto bylo z toho důvodu, že žalobce zaúčtoval původně neoznačenou platbu ve výši 25 180 Kč právě na tento nedoplatek. K podnětu žalovaného pak dané částky žalobce zaúčtoval na rok 2018 a 2019. Vyúčtování za rok 2017 zůstalo tak neuhrazené v požadované výši.

5. Při nařízením ústním jednání dne datum žalobce uvedl, že částka 29 642 Kč byla žalovaným uhrazena dne datum a současně vzal žalobu co do výše takové částky zpět. Spornou zůstala tak částka úroků z prodlení ve výši 8 574 Kč a náhrada nákladů řízení. Žalovaný odmítl úroky platit, neboť mu měl správce žalobce sdělovat, že nic nedluží.

6. Soud k důkazu provedl následující listinné důkazy, z nichž vyvodil daný skutkový stav.

7. Z výpisu katastru nemovitostí je zřejmé, že žalovaný je výlučným vlastníkem bytové jednotky číslo vymezené v budově ulice předměstí, adresa, která je postavená na pozemcích p. číslo. příjmení je od datum.

8. Dle listiny označené jako„ Struktura a vyčíslení dluhu“ bylo za rok 2017 předepsáno žalovanému celkem 30 564 Kč, zaplaceno žalovaným 922 Kč, nedoplatek činí 29 462 Kč, splatnost datum.

9. Z evidenčního listu pro výpočet úhrady za užívání bytu platného od datum vyplývá celková povinnost příspěvků vč. záloh ve výši 2 235 Kč měsíčně, a to dle struktury uvedené v žalobě.

10. Dle evidence předpisu a plateb ke dni datum je patrný dluh žalovaného za rok 2017 ve výši 29 462 Kč (vytištěno ke dni datum – viz datace v pravém horním rohu).

11. Nedoplatek v původní celkové výši 30 564 Kč byl žalovanému předepsán vyúčtováním služeb za období od datum do datum.

12. Z emailu ze dne datum (předloženého žalovaným) vyplývá, že žalovaný sděluje správci žalobce, že mu dorazila upomínka na platby za byt. Částku 24 071 Kč zasílal datum, částku 25 180 Kč zasílal 25 180 Kč.

13. Z výpisu bankovního účtu žalovaného vyplývá, že dne datum učinil platbu ve prospěch žalobce ve výši 24 071 Kč se zprávou„ Vyúčtování 2019 ulice a číslo byt 5“.

14. Žalovaný předložil samotnou upomínku neuhrazených předpisů, která byla vystavena správcem žalobce a zněla na celkovou částku 53 713 Kč. Za rok 2017 činil nedoplatek 4 462 Kč, za rok 2018 25 180 Kč, za rok 24 071 Kč. Výzva obsahovala lhůtu pro zaplacení do datum. Žalovaný v upomínce u roku 2018 a 2019 uvedl poznámku„ zapl.“.

15. Žalovaný dále předložil evidenci předpisu a plateb, který byl vystaven ke dni datum (viz datace v pravém horním rohu). Z takové evidence vyplývá dluh za rok 2017 ve výši 4 462 Kč, celkový dluh však činí 29 462 Kč.

16. K výše uvedenému byla předložena také emailová komunikace ze dne datum, ve které sděluje žalovaný právnímu zástupci žalobce, že neví, jak se dospělo k částce 29 462 Kč za rok 2017 s tím, že by správce měl přestat„ kouzlit s podklady a čísly“. Dále dle emailu ze dne datum reklamoval žalovaný vyúčtování za období od datum do datum. Uvedl:„ nesouhlasím s uvedenou výší, a žádám o kontrolní měření.“ 17. K výše uvedenému žalobce předložil emailovou komunikaci ze dne datum, ve které je žalovanému vysvětlen způsob zaúčtování jím poslaných plateb. Celkově bylo předepsáno 217 660 Kč, uhrazeno 188 018 Kč, rozdíl tedy činí 29 642 Kč. Dále email ze dne datum, ve kterém je žalovanému oznámeno, že dle jeho zpětného uvedení účelu platby žalobce provedl přeúčtování k rokům 2018 a 2019. V emailu ze dne datum je pak žalovanému vysvětlen vznik dluhu ve výši 29 642 Kč, když z původního nedoplatku ve výši 30 564 Kč je odečtena částka 922 Kč odpovídající platbě služeb za uvedený byt (120 Kč 164 Kč).

18. Z výpisu z účtu žalobce vyplývá uhrazení částky 29 462 Kč ze dne datum.

19. Podle § 1180 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

20. Dle § 1181 odst. 1 o.z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

21. Dle § 1181 odst. 2 o.z. není-li určena doba splatnosti nedoplatku nebo přeplatku záloh, jsou splatné k témuž dni do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1.

22. Soud předně řízení co do částky jistiny, tj. částky 29 642 Kč zastavil z důvodu zpětvzetí učiněného při jednání. Mezi stranami ani nebylo sporné, že nedošlo k uhrazení částky 29 642 Kč ke dni datum. Toto nicméně vyplývá i z výše uvedeného výpisu účtu žalobce. Spornou tak zůstala otázka příslušenství a náhrady nákladů řízení. V tomto směru soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu.

23. Předně je zřejmé, že vyúčtování za rok 2017 žalovaný nijak nereklamoval a ani toto nijak neprokázal. Pokud předložil„ reklamaci“, pak tato se týkala období za rok 2016 a navíc byla jen vágně obecně formulována tak, že žalovaný nijak nesouhlasí s vyúčtováním. Konkrétní skutečnosti uvedeny nebyly. Soud dospěl k závěru, že celá záležitost vznikla v důsledku nepřesného hrazení svých povinností žalovaným. Žalobce dle dokladů předložených oběma účastníky zaúčtoval platby vždy na nejstarší dluh žalovaného, což soud považuje za logické a správné. Je prokázané, že datum byla vystavena správcem žalobce upomínka pro platby za roky 2017 až 2019. Žalobce toto rozporoval s tím, že rok 2018 a 2019 již uhradil. Jelikož jeho platba byla ale původně evidována na nejstarší dluh, tedy na dluh za rok 2017, byla následně tato platba přiřazena dle požadavku žalovaného právě na roky 2018 a 2019. Pochopitelně pak žalovanému zůstala k uhrazení právě částka 29 642 Kč za rok 2017. Je rovněž zřejmé, že oba dva účastníci vycházejí poněkud z odlišené evidence předpisu – žalobce z evidence, která byla vytištěna ke dni datum a která již reflektovala ono„ přeúčtování“; žalovaný pak z evidence vytištěné ke dni datum, která byla poskytnuta žalovanému při zaslání upomínky. Tento nesoulad je opět logický a ze strany žalobce vysvětlený. V obou případech je zřejmé, jaká celková částka byla žalovanému předepsána (217 660 Kč) a kolik bylo žalovaným uhrazeno (188 018 Kč). Rozdíl pak činí 29 642 Kč.

24. Soud má tedy za prokázané, že žalobce vyúčtoval nedoplatek žalovanému, ten jej nereklamoval. Žádné relevantní námitky neuplatnil ani v řízení samotném. Žalobce provedl přeúčtování dle požadavků žalovaného a z jím provedených přesných plateb je zřejmé, že ten hradil nedoplatek za rok 2018 a 2019. Je tedy logické, že zůstal v prodlení s vyúčtování za rok 2017 v požadované výši 29 642 Kč. jméno pak uhradil po podání žaloby ke dni datum.

25. Soud tedy vyhověl žalobě co do příslušenství, neboť žalovaný si byl vědom, že činí platby za rok 2018 a 2019 a měl si být vědom i dluhu za rok 2017. Zůstal tak v prodlení od datum. Za toto období, tj. od datum do datum soud přiznal žalobci nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 obč. zákoníku.

26. O lhůtě plnění bylo rozhodnuto dle § 160 o.s.ř.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 524,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 186 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 642 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 150 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 850 Kč ve výši 2 488,50 Kč. Za úkony právní služby soud uznal: převzetí věci a přípravu zastupování, sepis upomínky (1/2), sepis a podání žaloby, podání repliky, účast u jednání. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.