16 C 123/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného naposledy bytem Adresa žalovaného t.č. neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka pro zaplacení 255 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 255 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % p.a. od 4. 6. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení částku 74 535,70 Kč k rukám Jméno advokátky, advokátky. Žalobou ze dne 9. 6. 2023 domáhala se žalobkyně náhrady škody na žalovaném, který dne 9. 9. 2021 způsobil dopravní nehodu při řízení vozidla (Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno 2.0, registrační značka: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno). Uvedené vozidlo měla žalobkyně pronajato od autopůjčovny a vozidlo v době nehody řídil žalovaný, takže pronajímatel pak ve věci zdejšího soudu spisová značka uplatnil vůči žalobkyni (tehdy v postavení žalované) příslušné nároky. Žalobkyně posléze uhradila pronajímateli celkem 255 000 Kč a uvedená žaloba (spisová značka) byla pak vzata zpět. Pokud jde o procesní obranu, soud nezjistil pobyt žalovaného, kde žalovaný zároveň z důvodu cizího státního občanství nemá v České republice adresu k doručování. Soud odkazuje zejména na zprávu Policie ČR ze dne datum. Proto soud žalovanému ustanovil opatrovníkem advokáta. Opatrovník navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že v řízeních nebyly osvětleny okolnosti, za kterých se vozidlo dostalo do držení (užívání) žalovaného. Žalobkyně nevylíčila, na základě jakého titulu dostal žalovaný od žalobkyně vůz k dispozici, na jak dlouho. Mimo to pak nelze dovodit příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a smluvní pokutou, ušlým ziskem a půjčovným, když tyto nároky vycházejí ze smluvního vztahu mezi žalobkyní a půjčovnou, kde žalovaný nebyl účastníkem. Je otázkou, proč vozidlo případně nebylo havarijně pojištěno. S ohledem na mezinárodní prvek, tj. na občanství žalovaného (Anonymizováno Anonymizováno) soud pro úplnost konstatuje, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů k tomuto řízení, a to z toho důvodu, že poslední zjištěné bydliště žalovaného bylo v Anonymizováno (článek 4 Nařízení Brusel I bis 1215/2012), resp. se lze opírat o článek 7/2 téhož nařízení (místo, kde došlo ke škodné události). Na pravomoc českých soudů, projednat tuto věc, také zřejmě dopadá čl. 38 odst. 1, 3 smlouvy číslo 95/1983 Sb. mezi tehdejší ČSSR a Anonymizováno, kdy k protiprávnímu jednání došlo na území ČR. Rozhodné právo je jednoznačně právo české, neboť škoda vznikla v České republice (článek 4 nařízení Řím II (ES) č. 864/2007). Soud zjistil tento skutkový děj: Žalobkyně nesla břemeno důkazní k tvrzení, že v důsledku protiprávního jednání žalovaného byla povinna, vynaložit na své vlastní náhradě škody vůči autopůjčovně částku nejméně 255 000 Kč. Pro přehlednost se zde uvádí, že podle tvrzení autopůjčovny dokonce tento nárok činil 321 952 Kč, posléze strany došly k mimosoudní dohodě, žalobkyně vynaložila právě 255 000 Kč a žaloba byla vzata zpět, takže nyní žalobkyni postačovalo prokázat, že její hmotněprávní povinnost vůči autopůjčovně činil nejméně 255 000 Kč, neboť v plném rozsahu může žalobkyně tento svůj výdaj přenést na žalovaného. Žalobkyně k tomu uvedla, že částka 255 000 Kč, kterou žalobkyně celkově vynaložila, sestává z: - 25 000 kauce, kterou půjčovna nakonec nevrátila žalobkyni (provedla započtení), - 50 000 Kč – platba zaplacená autopůjčovně v době od vzniku škody do podání uvedené žaloby spisová značka, - 180 000 Kč, kde tato částka byla žalobkyní uhrazena po podání žaloby. Jelikož uvedené platby nebyly zde rozporovány, soud pouze pro úplnost uvádí, že tyto platby vyplývaly ze spisu spisová značka (jeho č.l. 101 – 103, respektive 121 – 122). Dále bylo prokázáno, že dne datum si žalobkyně pronajala předmětné vozidlo (registrační značka Anonymizováno Anonymizováno) od pronajímatele – právnická osoba, a to na dobu od 1. 9. 2021 do 5.9.2021. Smlouva je založena na čísle listu 114 ve spisu spisová značka (dále též „předchozí řízení“). Následně způsobem, který není ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nijak právně rozhodný, se vozidlo dostalo do dispozice žalovaného, který s ním způsobil dne datum dopravní nehodu (č.l. listu 118 spisu v předchozím řízení). Pokud jde o přesný způsob předání vozu do rukou žalovaného, potom soud zastává názor, že žalobkyni nemohlo být v tomto řízení na závadu, že z důvodů procesní opatrnosti nedoplnila žádné tvrzení. Soud má za to, že regresní nárok žalobkyni vůči žalovanému vznikl ve všech myslitelných variantách, protože žalovaný poškodil z nedbalosti vozidlo, které měla žalobkyně podle své vlastní smlouvy vrátit nepoškozené zpět autopůjčovně. Tento závěr tedy platí, ať již šlo o výpůjčku, podnájem, občanskou úsluhu, nebo smlouvu o přepravě automobilu (žalobkyně by požádala žalovaného, aby pro ni vůz někam přemístil). Nic na tomto závěru nemění ani to, že tímto přenecháním – pokud bylo přenecháno – by žalobkyně porušila smlouvu nájemní se společností právnická osoba, na což opatrovník žalovaného správně upozornil. Ve všech popsaných situacích není nijak modifikována obecná právní zásada, že žalovaný si měl počínat tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného (prevenční povinnost, § 2900 OZ), kteroužto povinnost žalovaný porušil. Ve všech takto myslitelných případech je žalovaný povinen svěřenou věc řádně opatrovat. Žalovaný tuto povinnost porušil, nešlo totiž o nezaviněnou dopravní nehodu (viz popis nehody). Tento závěr tedy platí bez ohledu na způsob, jímž se vůz dostal do dispozice žalovaného. Snad s výjimkou extrémního a zcela hypotetického případu, kdy žalovaný by se mohl vůči žalobkyni zřejmě vyvinit, pokud by žalobkyně bývala přenechala vůz žalovanému výslovně s pokynem, aby jej zničil, anebo by předala vůz viditelně zcela nepříčetnému žalovanému v důsledku jeho požití alkoholu (z přestupkového spisu však vliv alkoholu nebyl zjištěn). Nic takového v tomto řízení nebylo tvrzeno a šlo by o úvahy zcela mimo realitu běžného života. Pokud snad zde žádný právní titul mezi žalobkyní a žalovaným nebyl a žalovaný se zmocnil vozu bez souhlasu žalobkyně, tím spíše odpovídá žalovaný za škodu, kterou na takto odňaté věci způsobil. Pokud by snad žalovaný protiprávně odňal vůz žalobkyni (krádež nebo loupež), potom by byl velmi formalistický a nepřípustný závěr, že žalobkyně měla vůči autopůjčovně tuto skutečnost uplatnit a zkoušet se v předchozím řízení vyvinit. Pokud by nyní soud tuto žalobu zamítl z uvedeného důvodu, těžil by žalovaný ze svého protiprávního činu (§ 6 odst. 2 OZ). Ve prospěch toho, že žalobkyně žalovanému vůz svěřila, svědčí nepřímo údaj v žalobě, že žalobkyně si vůz pronajala za účelem cesty na Anonymizováno, tedy žalovaný mohl původně figurovat jako cestující. Z těchto důvodů soud tedy nehodnotil v neprospěch žalobkyně tu okolnost, že nedoplnila tvrzení ohledně přesného vztahu k žalovanému a k okolnostem předání vozu. Dále měl soud k dispozici protokol o nehodě z datum (datum nehody byl datum). Z tohoto protokolu vyplývá, že těsně po nehodě sice řidič ve vozidle nebyl (opustil vůz a odešel), avšak ještě během šetření, tj. téhož dne v pozdějších hodinách, se na místo dostavil Jméno žalovaného a uvedl hlídce policie, že v důsledku oslnění sluncem havaroval s vozem a narazil do domu č.p. Anonymizováno v Anonymizováno. S tím koresponduje příkaz vydaný Anonymizováno adresa z datum v přestupkovém řízení, opatřený doložkou právní moci datum, podle něhož je pan jméno FO vinen, že se z nedbalosti dopustil přestupku tím, že datum cca ve Anonymizováno hodin v obci adresa, ve směru na Anonymizováno, v důsledku oslnění sluncem vyjel mimo vozovku (věta zkrácena), následně vozidlo opustil, aniž by nehodu oznámil, uložena pokuta 3 000 Kč, opravný prostředek nepodán. Základ nároku je dán z toho důvodu, že žalovaný neopatrnou jízdou způsobil poškození vozidla, které v danou chvíli měla žalobkyně pronajato od třetího subjektu, takže jakékoliv výdaje, které následně žalobkyni vznikly, byly způsobeny v příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním žalovaného. Protiprávnost byla prokázána rozhodnutím o přestupku Anonymizováno adresa ze dne datum. Jelikož žalobkyně byla podle nájemní smlouvy povinna, vrátit vůz nepoškozený ve sjednaném termínu, dopustila se vůči autopůjčovně po porušení smluvní povinnosti (§ 2913 OZ), kdy vzniklá škoda na straně autopůjčovny se hradí bez ohledu na případné zavinění. Základ nároku je tedy po právu. Ohledně výše nároku, lze předeslat, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na kompenzaci zmenšení jejího majetku v obecné rovině. Mohla tedy požadovat například také svoji vlastní ušlou mzdu za dobu, kdy se uvolnila ze zaměstnání, aby projednala věc autopůjčovnou, což se uvádí v kontextu toho, že ve věci spisová značka nedošlo k meritornímu rozhodnutí, nýbrž po určitém částečném plnění – kde nebylo mezi stranami vyjádřeno, na jaké části nároku se, kolik hradí se, kolik plní – byla žaloba vzata zpět. Proto žalobkyně nyní prokazovala, že v důsledku dopravní nehody byla obecně povinna platit autopůjčovně přinejmenším částku 255 000 Kč, kterou nyní učinila předmětem žaloby. [A] Žalobkyně předně prokázala, že náhrada škody vzniklé na pronajatém vozidle činila nejméně 208 300 Kč. Bylo totiž prokázáno, že před nehodou mělo vozidlo obvyklou cenu 385 500 Kč (ocenění vozidla před nehodou, č.l. 189 a následující předchozího spisu). Poškozený vůz pak pronajímatel prodal za 177 200 Kč. Celkově se tedy jeho majetek snížil o 208 300 Kč (rozdíl částek 385 500 Kč a 177 200 Kč). Tvrzení žalobkyně k této otázce bylo takové, jak je uvedeno shora. Pokud jde o tvrzení žalovaného, opatrovník žalovaného z opatrnosti veškerá tvrzení žalobkyně rozporoval, neboť neměl k dispozici stanovisko svého klienta, zároveň uvedl, že nenavrhuje k této dílčí otázce znalecký posudek (což soud považuje za účelný postup opatrovníka - nezvyšování nákladů řízení, které vzhledem k výsledku sporu ponese žalovaný). Ocenění vozu před nehodou programem C (č.l. 189 předchozího spisu) částkou 385 500 Kč považuje soud za věrohodné, ani účastníci nevznášeli žádné konkrétní námitky. Vozidlo bylo předtím zakoupeno v autosalonu za 389 900 Kč v červenci 2021. Oceňovací program vyšel. z toho, že tento vůz Anonymizováno - Anonymizováno 2.0 o výkonu 110 kW, objem motoru 1968 cm³, vyrobený r. 2017, měl jako nový výchozí cenu 640 600 Kč. Před nehodou měl najeto pouze 76 619 km; uvedeno je, že z hlediska stáří vozu šlo o nízký nájezd, průměrem bývá 106 000 km. Dále na čísle listu 118 předchozího řízení je potvrzení policie o dopravní nehodě, včetně stručného popisu poškození vozidla, což dle názoru soudu není v žádném rozporu s tím, za jakou částku (177 200 Kč) byl následně vůz zpeněžen. V internetové aukci bylo vozidlo následně vydraženo za částku 177 200 Kč (číslo listu 119 tamtéž), přičemž dle názoru soudu žalobkyně mohla dokonce případně rozšířit žalobu o skutkové tvrzení, že fakticky obdržel vlastník vozu částku nižší po srážce příslušné DPH. V případě této povinné dávky, která je z výtěžku odvedena státu, se jedná rovněž o zmenšení majetku vlastníka způsobené škůdcem, zcela podobně, jako kdyby byl vlastník povinen uhradit správní poplatek za výmaz zničeného automobilu z registru vozidel (každé snížení majetku jakéhokoliv druhu, způsobené dopravní nehodou, je přirozeně součástí vzniklé škody). Žalobkyně pro jednoduchost uplatnila jako výtěžek dražby celou částku 177 200 Kč. V případě, že by však v uvedeném sporu nedošlo ke zpětvzetí žaloby, byla by dle názoru soudu i vzniklá DPH součástí nároku autopůjčovny vůči žalobkyni. Žalovaný sice namítal, že autopůjčovně se mohlo či mělo dostat určitého pojistného plnění, pakliže byl vůz řádně pojištěn, a tím by finální snížení majetku autopůjčovny bylo menší. Z hlediska náhrady škody však nemůže škůdce, jenž po nehodě opustil vozidlo a neohlásil sám dopravní nehodu, tedy znemožnil např. vyšetření na obsah návykových látek v krvi, spoléhat důvodně na to, že vlastník vozidla si vůz nechal i pro tento případ pojistit. Naopak měl žalovaný počítat s tím, že právě na takovouto situaci dopadá výluka (tento zcela obvyklý obsah pojistných podmínek je prokázán vyjádřením pojišťovny číslo listu 119 předchozího řízení). K výši škody na vozidle soud dále vycházel z listin v předchozím řízení číslo listu 125 a následujících ohledně detailního poškození vozidla, dále na č.l. 126 je kopie ŘP žalovaného, dále č.l. 128 je cena, za kterou autopůjčovna vůz dne datum zakoupila od prodávajícího autosalonu, kupní cena byla 389 900 Kč vč. DPH. Dále byla provedena fotodokumentace poškozeného vozu. Podle č.l. 178 (všechny odkazy jsou činěny na spis spisová značka) pojišťovna odpírá plnit, na č.l. 179an. je rozpis nákladů – odhad opravy. Na č.l. 189 bylo ocenění ojetého vozu před nehodou částkou 389 500 Kč. [B] Dále vznikla žalobkyni v důsledku nehody povinnost uhradit smluvní pokutu 50 000 Kč na základě porušení povinnosti, nesvěřovat pronajaté vozidlo třetím osobám. K otázce případné moderace se uvádí, že nedošlo-li posléze k meritornímu rozhodnutí v předchozím řízení, nebyla smluvní pokuta ani moderována. Z celkového pojetí smluvní pokuty tak, jak je ve smlouvě uvedena (pevnou částkou), pak vyplývá, že smluvní pokuta by pravděpodobně moderována nebyla, neboť měla funkci sankční za znemožnění práva autopůjčovny, posoudit si vlastní úvahou osobu, která bude vůz řídit. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka namítal, že nebyl účastníkem smluvního vztahu mezi žalobkyní a autopůjčovnou, takže těžko klást žalovanému k tíži, že žalobkyně byla stižena povinností uhradit smluvní pokutu. Soud k tomu uvádí, že tato námitka má svůj logický základ v teorii adekvátnosti příčinné souvislosti. Avšak podle názoru soudu se částečná nebo úplná výluka z povinnosti hradit podobnou škodu vztahuje na extrémní situace, kdy se nehradí taková škoda, kterou škůdce nemohl rozumně předpokládat. K tomu se uvádí v literatuře případy, kdy osoba (tj. škůdce) z nedbalosti šlápne jinému na chodníku na nohu, způsobí mu zranění, poškozený kvůli nutnosti ošetření nestihne letadlo do zámoří, kde měl podepsat lukrativní kontrakt na hlavní roli ve filmu, takže mu ujde značný zisk. Takto popsaná situace se skutečně zcela vymyká obvyklému běhu věcí a očekáváným obvyklým následkům způsobeného úrazu. Naproti tomu žalovaný při přebírání dokladů od vozidla musel zjistit, že jde o vozidlo pronajaté, přitom povinnost hradit smluvní pokutu bývá obvykle v podobných případech sjednána. Musel tedy tušit, že žalobkyně bude nebo nebude v reálu povinna ke smluvní pokutě v závislosti na tom, zda žalovaný vůz v pořádku vrátí žalobkyni nebo nevrátí. Nejde ani o částku zcela nepřiměřenou s ohledem na to, že výši smluvní pokuty je zřejmě nutné vztáhnout k hodnotě věci, která je pronajímatelem svěřována do rukou nájemce závorky (zde 385 500 Kč). [C] Částka 47 916 Kč jako ušlý zisk autopůjčovny byla rovněž prokázána, a to smlouvou s dalším zájemcem ze dne datum. Tímto zájemcem byla Anonymizováno právnická osoba., kdy tentýž vůz měl být pronajat, resp. pronajat již byl na dobu od 13. 9. 2021 do 22. 10. 2021 a dohodou sjednáno nájemné 39 600 Kč + DPH (a tato smlouva byla zmařena). Pokud tedy předmětný vůz, což byl předmět této další smlouvy ze datum, nebyl autopůjčovně k dispozici, pak tedy má soud za prokázané, že zájemce neobdržel od autopůjčovny žádné vozidlo. Tudíž tento zájemce ničeho k rukám autopůjčovny nezaplatil. Přitom měl zaplatit 39 600 Kč + 21 % DPH, což je 47 916 Kč. Uvažovat o snížení této částky, o amortizaci téhož vozidla, k níž by za přibližně jeden měsíc nájemního vztahu došlo (13. 9. – 22. 10. 2021), by soud považoval za bezpředmětné, jelikož by došlo u předmětného vozu jen k zanedbatelné změně hodnoty. Nebylo nic zjištěno o tom, že by snad vozový park autopůjčovny byl tak rozsáhlý, že měla správně tento výpadek předmětného vozu nahradit jiným vozidlem, které měla „v rezervě“, což by znamenalo, že nárok na ušlý zisk autopůjčovna vůči Jméno žalobkyně uplatnila neoprávněně. [D] Dále byla žalobkyně v důsledku protiprávního činu žalovaného nucena marně vynaložit půjčovné 18 876 Kč. Žalobkyně sama měla na základě nájemní smlouvy z datum právo vůz užívat od uvedeného dne, přitom datum toto užívání žalobkyní skončilo (smlouva založena na čísle list 114 předchozího spisu). K výpočtu půjčovného soud uvádí (číslo listu 4 předchozího spisu spisová značka), že šlo o 10 dnů po 1 190 Kč, k tomu DPH, k tomu pak se přičte sazba 4 Kč/km při ujetí 925 km. Opatrovník žalovaného tuto složku nároku nezpochybňoval co do skutkové stránky věci. Bylo by však možné vést případně diskusi k tomu, že žalobkyně do určité doby a snad až do samotného okamžiku nehody byla srozuměna s tím, že vůz užívá žalovaný, respektive jinak řečeno že nehoda, způsobená až datum žalovaným, nezpůsobila to, že žalobkyně zaplatila nájemné za dobu 1.9.2021 – 9.9.2021. K celkové výši závazku 325 092 Kč, který měla žalobkyně po nehodě vůči autopůjčovně, soud uzavřel, že šlo o součet částek 208 300 Kč (škoda na vozidle) + 50 000 Kč (smluvní pokuta) + 47 916 Kč (ušlý zisk půjčovny z další zmařené navazující smlouvy ohledně téhož vozu) 18 876 Kč (závazek žalobkyně ze smlouvy z datum), celkem tedy 325 092 Kč. V okamžiku po nehodě tedy žalobkyně měla zároveň právo vůči žalovanému podle § 2894, § 2900 OZ na úhradu této částky. Následně se žalobkyni podařilo, v rámci soudního sporu s autopůjčovnou, po určitém vyjednávání dosáhnout dohody, podle které žalobkyně uhradila celkově pouze 255 000 Kč. Jedná se o součet částek 25 000 Kč (kauce, kterou si poškozený ponechal) + 50 000 Kč (uhrazeno žalobkyní před zahájením uvedeného řízení) + 180 000 Kč (uhrazeno na základě narovnání). Jelikož tedy žalobkyně měla vůči žalovanému původně nárok ve výši 325 092 Kč a posléze požaduje pouze 255 000 Kč, je nárok uplatněný v nynější věci zcela důvodný. Lze dodat, že k úspěchu žalobkyně by postačovalo prokázat nárok ve výši 208 300 Kč (škoda na vozidle) + 47 916 Kč (ušlý zisk ze zmařené další smlouvy). Jejich součet činí 256 216 Kč. Podle názoru soudu pak již není podstatné, že žalobkyně v uzavřeném narovnání s autopůjčovnou v rámci celkové úhrady 255 000 Kč zaplatila také určité částky na nákladech řízení, kde by zajisté bylo možno uvažovat, zda se žalobkyně těmto nákladům nemohla vyhnout. Avšak dle názoru soudu je naopak podstatný ten závěr, že ve zbytku nebyla částka uvedená v narovnání dále rozlišena (celkově uhrazená částka ostatně nemusela být rozlišována na dílčí složky vůbec), jinak řečeno, podstatné je, že žalobkyně byla dle hmotného práva povinna autopůjčovně uhradit částku 325 092 Kč. Pro běh úroku z prodlení je podstatné, že žalobkyně 25. 5. 2023 vyzvala žalovaného k plnění a stanovila splatnost do 3. 6. 2023, proto soud přiznal úrok z prodlení ode dne následujícího. Soud zamítl důkazní návrh žalovaného na výslech spolujezdce ve vozidle, který by mohl (dle opatrovníka žalovaného) osvětlit způsob, jímž se vůz dostal do dispozice žalovaného. Jak již bylo shora uvedeno, tato skutková otázka není právně významná. Dále soud nevyslechl jednatele autopůjčovny (návrh žalobkyně číslo listu 50) ohledně další smlouvy (ušlý zisk z dalšího nájmu), neboť již na základě důkazů v tomto řízení provedených byla žalobkyně úspěšná, proto výslech jednatele by nemohl již její postavení zlepšit. Procesně úspěšné žalobkyni soud přiznal náklady řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., které zahrnují soudní poplatek 10 200 Kč, dále odměnu za 5,5 úkonu právní služby po 9 340 Kč. Šlo o převzetí věci, upomínku, žalobu, odvolání proti ustanovení opatrovníka (polovina odměny), vyjádření (číslo listu 26) a ústní jednání. Dále šest paušálů po 300 korunách. K tomu 21 % DPH. Celkem 74 535,70 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.