16 C 152/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení 24 992 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, tedy s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení ve výši 10 % p.a., se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit státu Okresnímu soudu , adresa, - město do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši , částka, .

1. Žalobou podanou k soudu dne , datum, domáhal se žalobce částky patrné z výrokové části tohoto rozsudku s tím, že dne , datum, způsobilo italské vozidlo registrační značky , SPZ, , řízené italským řidičem (panem , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), dopravní nehodu a tím poškodilo vozidlo žalovaného (tj. , Jméno žalovaného, ) registrační značky , SPZ, . Žalovaný uplatnil jednak plnění z pojištění odpovědnosti u příslušné pojišťovny italského viníka, přitom zástupcem této pojišťovny je právě žalobce a z tohoto důvodu vyplatil , datum, žalovanému pojistné plnění ve výši , částka, . V té době však nevěděl, že zároveň žalovaný uplatnil nárok na náhradu škody také vůči své vlastní havarijní pojišťovně, která mu již , datum, vyplatila částku , částka, . Tím nárok původně žalovaného přešel na Kooperativu pojišťovnu, proto žalovaný obdržel bezdůvodné obohacení ve výši , částka, .

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť celková výše škody na vozidle činila více, než je součet obou přijatých plnění.

3. Pokud jde o mezinárodní prvek v tomto řízení, podle názoru soudu se jedná o tzv. bezvýznamný cizí prvek, který spočíval pouze v tom, že škůdcem byl italský řidič a k dopravní nehodě došlo v Itálii, přitom zřejmě převažují ostatní aspekty právního vztahu (sídlo žalobce, žalovaného i havarijní pojišťovny žalovaného Kooperativa se nachází v ČR). - Pokud by výše uvedená úvaha byla nesprávná, pak pravomoc českých soudů by byla dána podle bydliště žalovaného (článek 4/1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012). - Nárok žalovaného (poškozeného z nehody) vůči viníkovi by se řídil italským právem podle místa vzniku škody, a to na základě čl. 4/1 Nařízení ES č. 864/2007, Řím II, přičemž ke zmenšení majetku poškození vozu došlo bezprostředně v okamžiku nehody. (Zřejmě zde nelze použít úmluvu č. 130/1976 Sb., jejíž smluvní stranou není Itálie). Nárok žalovaného vůči své pojišťovně Kooperativa se řídí právem českým. Není v této části cizí prvek. - Důsledky výplaty havarijního pojištění českou pojišťovnou ze dne , datum, (tedy přechod nároku na náhradu škody z původního poškozeného na Kooperativu) se řídí rovněž českým právem § 2820 o.z., neboť jde o důsledek české pojistné smlouvy, není zde cizí prvek obsažen. Tolik tedy k mezinárodnímu prvku.

4. Soud zjistil tento skutkový děj:

5. Dne , datum, poškodil porušením dopravních předpisů italský řidiče vozidlo žalovaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný měl uzavřeno havarijní pojištění u Kooperativy pojišťovny a.s. a od této obdržel dne , datum, částku , částka, . Zároveň obdržel později dne , datum, další částku , částka, , a to jménem italského řidiče, kde za tohoto škůdce plnila jeho pojišťovna, a to z titulu pojištění odpovědnosti z provozu italského vozidla.

6. Pokud jde o rozsah poškození vozu žalovaného, lze poukázat mj., kromě listin obsažených ve spise Kooperativy, které všechny měl k dispozici znalec a z nich proto vycházel (viz níže), také např. ze Zápisu o průběhu nehody, sepsaného v češtině a italštině, který je podepsán viníkem (italským řidičem) a svědky (listina obsahuje razítko hotelu). Listina je obsažena jako soubor 54.PDF ve spisu Kooperativy (soudu zasláno elektronicky , datum, a obsah shrnut v úředním záznamu č.l. 60). Uvedený zápis obsahuje vyjádření přítomných osob, že bylo „zcela zničeno levé zadní světlo, páté dveře a nárazník“. K průběhu nehody se dodává, že zavinění bylo jednoznačně na straně italského řidiče, jenž narazil do řádně zaparkovaného vozu žalovaného.

7. K výši škody na vozidle žalovaného (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) bylo vedeno následující dokazování.

8. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, v posudku ze dne , datum, (č.l. 44) uzavřel, že po zaokrouhlení činila obvyklá cena opravy vozu , částka, (strana 31 posudku). Zohlednil hodinovou sazbu práce , částka, . Pokud byla částečně provedena oprava v Itálii, přepočetl tamní ceny podle devizového kurzu ČNB k datu poškození vozidla. Znalec tedy nepřistoupil v plném rozsahu na cenu vyčíslenou autoservisem , adresa, . 4. 2023 (č.l. 24), kterou předložil žalovaným ve výši , částka, , kde dokonce podle hypotetického rozpisu zhotoveného odborným servisem , právnická osoba, ., kde částka byla odhadnuta na , částka, . Znalec upozornil, že uvedená společnost vycházela ke dni , datum, , nikoliv ke dni nehody, není zjevné, zda měla k dispozici alespoň fotodokumentaci. V tomto původním písemném posudku znalec (strana 28 posudku) neakceptoval jako účelnou výměnu zadního nárazníku s tím, že nedošlo k tak velkému poškození, aby bylo nutno nárazník vyměnit. Odkázal na fotodokumentaci na straně 24 posudku. Na straně druhé nesouhlasil znalec v posudku ani s přehledem, předloženým ze strany žalobce, jenž pochází ze systému , právnická osoba, (strana 31 posudku), který dával pouze částku , částka, . Znalec považuje za vhodný kalkulační program Audatex/CAD, který znalci dával shora uvedenou částku. Znalec výslovně uvedl (strana 32), že do kalkulace nezahrnul některé drobné součásti jako nápisy na zadních dveřích a dále ani práce potřebné na opravu poškozeného zadního nárazníku.

9. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, při svém výslechu stvrdil svůj posudek (č.l. 52) s výjimkou uvedenou níže. Podle znalce zejména žalovaný postupoval účelně, nechal si vůz opravit jen částečně v Itálii. Tamní náklady na materiál sice jsou snad srovnatelné jako v tuzemsku (jelikož se vychází v celé Evropě z ceníků, které jsou výrobcem uváděné jednotně pro EU). Avšak hodinová cena práce by byla v Itálii asi dvojnásobná, tedy nikoliv cca , částka, /h, jak odpovídá cenové hladině v ČR, nýbrž cca , částka, /h. Žalovaný sehnal v Itálii světlo a také potřeboval dveře trochu srovnat, aby šly zavřít, a to jednak z hlediska bezpečnosti provozu, jednak aby z vozu nešlo nic odcizit.

10. Dále znalec znovu reagoval na to, že sporná mezi účastníky byla otázka účelnosti samotné výměny zadního nárazníku, kdy „co do základu“ žalobce zpochybňoval samotný úkon výměny, stejně jako původně znalec. Fotodokumentace je na straně 23 – 24 posudku (sám posudek ze , datum, je začíslován jako č.l. 44). Znalec při výslechu vysvětlil, že pod vnějším krytem nárazníku je plastová výztuha, jejímž úkolem je pohlcovat deformační energii. (Při výslechu nepadla otázka, jelikož odpověď je obecně známa, že pohltit deformační energii čili ztlumit náraz je hlavním účelem nárazníku z hlediska bezpečnosti posádky.) Tato plastová výztuha, uvedl dále znalec, při větším nárazu praskne, a v takovém případě lze nárazník opravit jenom provizorně (nahřát – roztavit – zavařit), ale pak již nemá ty původní ochranné vlastnosti, což znalec uvedl výslovně (č.l. 52 pv). Poukázal např. na fotografii str. 23 posudku, která v oblasti nárazníku obsahuje bílý proužek, který vypadá jako prasklina. Znalec vycházel pouze z těchto fotografií, a „pokud to skutečně prasklé bylo, přiklonil by se zřejmě k tomu, nárazník vyměnit.“ Soud dodává, že v době ohledání znalcem již byl nárazník vyměněn, takže žádné další informace k této otázce nelze ani dodatečně získat. Znalec vysvětlil, že kryt nárazníku je zespoda přišroubován, pokud by bývalo došlo k narušení toho přišroubování, vypadaly by fotografie jinak, nárazník by tam v podstatě nedržel (visel by) (č.l. 52 p.v.). Proto znalec ve svém posudku (strana 26) uvedl pouze položku „výztuha z. nárazníku přezkoušet“, aniž by měl možnost zjistit, zda tedy výztuha narušena byla.

11. Dále byl vyslechnut žalovaný (č.l. 53), který uvedl a nevznikla o tomto pochybnost, že ihned po nehodě italský řidič přiskočil k poškozenému vozu a nárazník zaklapl zpět, tedy zasáhl do situace těsně po nehodě, a v takovéto podobě byla pořízena fotodokumentace.

12. Soud hodnotí znalecký posudek a výslech znalce tak, že znalec dal na výběr ve dvou variantách podle toho, zda bude prokázáno narušení výztuhy nárazníku. Soud vzal z výslechu žalovaného za prokázané, že k tomuto narušení došlo, nárazem auto „ulítlo“ snad o 1 metr, zároveň žalovaný fakticky vynaložil částku účtovanou firmou Lacina autoservis ve výši , částka, podle faktury ze dne , datum, . Přitom uvedený autoservis považoval výměnu nárazníku za nutnou. Proto soud vzal za prokázané, že nárazník byl narušen tak závažným způsobem, že nepostačovala jeho pouhá oprava.

13. Soud tedy hodnotí uvedenou část vynaložených nákladů žalovaného jako účelnou, jelikož je zároveň věrohodné vystupování a obecně všechna tvrzení žalovaného, který v rámci účastnického výslechu uváděl, že v servisu mu bylo doporučeno nárazník vyměnit.

14. Zároveň jako velmi podpůrnou úvahu lze uvést, že výměnou nárazníku (i pokud by byla hypoteticky zbytečná) se žalovaný nikterak neobohatil, neboť v případě svého hypotetického nepoctivého úmyslu by nejprve vynaložil zvýšenou částku k rukám autoservisu Lacina, teprve následně by tedy prostřednictvím pojišťovny získal částečně částku zpět. Z tohoto důvodu, není-li zjištěna např. jakákoliv ekonomická provázanost mezi žalovaným a autoservisem („přihrávání zakázek“), není důvodu se domnívat, že k této části opravy přikročil zbytečně, protože by z toho nic neměl. Ze shora uvedené skutečnosti pak lze znovu usuzovat na věrohodnost tvrzení žalovaného, že tento postup mu byl doporučen v odborném servisu, což je indicií pro závěr, že šlo o postup účelný. (Soud si je vědom limitace této úvahy spočívající v tom, že výměnu doporučil shodný servis Lacina, který tuto zakázku obdržel.)

15. Soud dále zastává názor, že v případě budoucího prodeje vozu žalovaným (což lze v tomto kontextu považovat za situaci, kdy je zjištěna tržní cena vozu) by na jakéhokoliv kupujícího působila extrémně nepříznivě informace v kupní smlouvě, že „nárazník byl vystaven střetu a nebyl vyměněn, nýbrž byl pouze opraven“ (kdyby byl opraven podle návodu, jaký znalec uvedl shora). Potenciální kupující by totiž nikdy neměl jistotu, nakolik jej takový nárazník ochrání, a přitom se jedná o součást chránící přímo život a zdraví cestujících (srov. např., že úplně jiná by byla úvaha, zda provést výměnu či jen opravu klimatizace).

16. Pokud tedy znalec shledal na fotografii poškození nárazníku a usoudil na základě svých odborných znalostí, že nepotvrzuje, ale ani nevylučuje poškození výztuhy nárazníku a – pro takový případ – je výměna nárazníku nutná (neboť po opravě by výztuha neměla původní vlastnosti), lze uzavřít, že šlo o postup účelný.

17. Za těchto okolností soud považuje za účelnou cenu opravy nejméně , částka, vč. DPH, jak uvedl znalec v závěru výslechu (č.l. 52 pv).

18. K obsahu výslechu žalovaného lze uvést, že potvrdil skutkový děj, tak jak byl popsaný výše. Žalovaný se vyjadřoval věrohodně také k těžkostem, které mu vznikly nehodou způsobenou v cizině, např. vynaložení jízdného na trajekt, neboť k nehodě došlo na ostrově u Itálie a bylo nutno nejprve osobně domluvit na pevnině podrobnosti opravy.

19. Soud učinil tento skutkový a právní závěr.

20. Lze uzavřít, že žalobci v důsledku nehody vznikly jednak vůči řidiči další související náklady, které již neobdrží, např. na cestovné za účelem zajištění oprav v Itálii, jakož i nezpochybnitelná nemajetková újma za zkažení pobytu v Itálii (pozn.: pokud tamní právo i takové nároky přiznává), kteréžto pohledávky nebyly předmětem pojištění a žalovanému již nebudou nikdy uhrazeny.

21. Ohledně nároků hrazených pojišťovnami vznikl žalovanému vůči italskému řidiči dne , datum, nárok ve výši , částka, , kde soud dodává, že účastníci neměli výhrad vůči zjednodušujícímu závěru soudu, že také podle italského práva (stejně jako podle našeho § 2969 o.z.) se hradí účelná cena opravy, a proto bude tento právní závěr posouzen podle práva českého. Účastníci ani nevnesli do řízení žádný spor o tom, že žalovaný mohl důvodně vynaložit účelné náklady opravy a měl na jejich náhradu proti italskému řidiči nárok. Při jednání vyjádřili k dotazu soudu názor, že se jedná o tzv. bezvýznamný cizí prvek, s čímž se soud ztotožňuje (uvedeno v úvodu tohoto odůvodnění). Zde soud by považoval za formalistický přístup, pokud by navzdory tomuto shodnému projevu obou účastníků zjišťoval obsah italského práva a poukazoval by na to, že účastníci nemohou zcela správně učinit nesporným, jak vysoký byl určitý nárok, kdy nastala splatnost a podobně (jde totiž o právní závěry). V právních řádech zemí, kde panuje právní stát a ochrana majetku, není známa situace, kdy viník nehody by neměl hradit způsobenou škodu. V zájmu nezvyšování nákladů proto soud postupoval tak, že zjistil účelnou cenu opravy a došel k částce , částka, (výše nároku již samozřejmě sporná byla).

22. Soud takto vzal za nesporné, že italský řidič zaviněně porušil místní dopravní předpisy (narazil při jízdě do auta řádně zaparkovaného) a již v okamžiku těsně po nehodě vznikla žalovanému příslušná pohledávka vůči tomuto italskému řidiči na náhradu této částky, a to podle italské obdoby ustanovení § 2910 o.z. (porušení zákona), popř. § 2927 o.z. (provoz dopravního prostředku), jakož i § 2951 odst. 1 o.z. (škoda se hradí, na žádost poškozeného, v penězích).

23. Žalobce následně obdržel , datum, od Kooperativy pojistné plnění ze svého vlastního havarijního pojištění , částka, .

24. V důsledku toho dle § 2820 odst. 1 přešla pohledávka žalobce do výše , částka, na Kooperativu, takže italský viník byl nadále povinen plnit [1] vůči Kooperativě částku , částka, a [2] vůči žalobci stále ještě částku nejméně , částka, .

25. Následně došlo k tomu, že , datum, obdržel žalobce od žalobce částku , částka, , to vše v situaci, kdy šlo o plnění (po právní stránce) italského viníka. V každém případě šlo o plnění na uvedenou pohledávku, neboť to bylo výslovně žalobci spolu splněním sděleno.

26. Podstatné tedy je, že žalobce neobdržel (téměř) o nic více, než kolik mu , datum, náleželo, tj. žalobce se vůči svému dlužníku nijak bezdůvodně neobohatil.

27. Pokud jde o argumentaci žalobce, že „nárok žalovaného přešel na jeho pojišťovnu“, míněno okamžikem výplaty plnění, potom tato argumentace podle názoru soudu nedostatečně zohledňuje konstrukci ust. § 2820 odst. 1 OZ, podle něhož právo na náhradu škody přechází z poškozeného na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. Částečným plněním ze strany Kooperativy, tedy dlužník (škůdce) nadále dlužil celou pohledávku, ovšem v určité části dvěma různým subjektům, jak v konkrétních částkách uvedeno shora.

28. Soud by považoval za nadbytečné řešit přesně právní otázku vztahu mezi italským řidičem a jeho pojišťovnou Allianz, a to z důvodů uvedených již výše ohledně pohledávky na náhradu škody. Tedy nechtěl soud zatížit řízení větší délkou a vyššími náklady např. na zjištění toho, tj. zda bylo plněno jménem italského řidiče, anebo zda snad plnila italská Allianz svým vlastním jménem (plnění za jiného). Naposledy uvedená situace by totiž měla pouze ten důsledek, že žalobce by ještě navíc musel prokazovat svoji aktivní legitimaci (zda neměl správně podávat žalobu italský řidič nebo italská Allianz). To vše by ovšem mohlo již jen zhoršit postavení žalobce z hlediska výsledku řízení. Při řešení všech těchto právních otázek proto vycházel soud ve prospěch žalobce z toho, že žalobce si aktivní legitimaci zajistil, přičemž o odbornosti postupu žalobce (vzhledem k předmětu jeho podnikání) nemá soud žádného důvodu pochybovat.

29. Z hlediska výsledků řízení tedy lze uzavřít, že žalovanému vznikla pohledávka vůči italskému řidiči ve výši nejméně , částka, , která ohledně dílčí částky , částka, přešla na Kooperativu pojišťovna. Do výše nejméně , částka, svědčila pohledávka stále žalovanému. Návazně na to pak dne , datum, obdržel žalovaný na tuto svoji pohledávku ještě částku , částka, . Nedošlo tedy k přeplatku nad zcela marginální částku, kterou judikatura (I. ÚS 1902/13) považuje za akceptovatelnou v důsledku určitých nedokonalostí trhu, resp. v důsledku nemožnosti poškozených z dopravních nehod, v praxi činit nějaký podrobnější průzkum trhu.

30. Tudíž nebyly naplněny podmínky § 2991 odst. 2 o.z. (plnění bez právního důvodu, případně podle analogická právní úpravy bezdůvodného obohacení v právu Itálie), proto žaloba proti žalovanému je nedůvodná a byla zamítnuta.

31. Dále soud uvádí, že z níže uvedených listinných důkazů neučinil žádné podstatné zjištění, kdy se jedná zejména o obsah „spisu“ , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

32. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci ve výši písemné specifikace, k tomu pak náklady za účast při vyhlášení rozsudku. Celkem tedy , částka, . Částka zahrnuje odměnu , částka, za 8,5 úkonů po , částka, (převzetí, 4 písemná podání, jednání , datum, , , datum, a , datum, , kde z těchto jednání bylo jedno delší než 2 hodiny a v posledním případě šlo o účast při vyhlášení rozsudku. Dále 9 paušálů po , částka, . DPH , částka, . K tomu složená záloha , částka, .

33. Českému státu vznikly náklady na znalečné ve výši , částka, , které podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 o.s.ř.) má obdržet od žalobce.

34. Náklady dokazování činily , částka, . Z toho znalečné za písemný posudek , částka, a znalečné za výslech znalce , částka, . Přitom pomocí zálohy od žalovaného bylo uhrazeno , částka, a ze státního rozpočtu bylo uhrazeno , částka, , celkem tedy , částka, .