17 C 408/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec o žalobě na určení vlastnického práva k nemovité věci

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem jednotky , adresa, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému, k rukám jeho právní zástupkyně, náhradu nákladů řízení v částce 48 560 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou, doručenou nadepsanému soudu dne 26. 11. 2024, vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno její vlastnické právo k bytové jednotce a spoluvlastnickým podílům, tak jak jsou popsány ve výroku I. rozsudku (dále také jen byt či bytová jednotka). Uvedla, že žalovaný je v současné chvíli v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník předmětné bytové jednotky, neboť mu tuto bytovou jednotku žalobkyně darovala darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene, kterou spolu uzavřeli dne 19. 11. 2008. Žalobkyně tento byt jako oprávněná z věcného břemene užívala a následně se rozhodla, že byt opustí a odstěhuje se se svým partnerem do rodinného domku v , adresa, , který vlastní její druhý syn. Uvedla, že důvodem bylo to, aby předmětný byt mohl užívat žalovaný a v této ekonomicky nepříznivé době se vyhnul placení nájemného v jiné nemovitosti. Žalovaný však využil dobrosrdečnosti žalobkyně a žalobkyni lstivě přiměl k tomu, aby se s ním sešla u advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobkyně předpokládala, že se budou podepisovat pouze dokumenty týkající se předpisu záloh na energii v předmětném bytě. Žalobkyně v žádném případě netušila, že její vlastní syn měl v úmyslu svou matku přimět k podpisu listiny, které by jí mohly způsobit nepříznivé právní následky. Žalobkyně dále uvedla, že během této schůzky na ní byl vyvinut nátlak. Pod nátlakem, který byl na ní při této schůzce vyvinut, nakonec přistoupila k podpisu jakýchsi dokumentů, aniž by jí však bylo vysvětleno, co je obsahem těchto listin. Až následným nahlédnutím do sbírky listin katastru nemovitostí žalobkyně zjistila, že na této schůzce podepsala dohodu o zrušení věcného břemene užívání a návrh na vklad práva do katastru nemovitostí týkající se výmazu věcného břemene. Žalobkyně dále uvedla, že je vyššího věku špatně slyší a že si na schůzku zapomněla vzít své brýle, což jí znemožnilo přečtení listin. S ohledem na tyto skutečnosti nebyla schopna v rušném prostředí a pod nátlakem žalovaného sama rozpoznat, co přesně je předmětem podepisované smluvní dokumentace. Uvedla, že neměla ani možnost seznámit se s obsahem popisovaných listin před podpisem smlouvy a že tyto listiny neobdržela ani po jejich podpisu. Po podpisu dohody žalovaný s žalobkyní přerušil veškerý kontakt a oznámil jí, že už do bytu chodit nesmí a nechal vyměnit zámky. Přestal jí brát telefon a přestal s ní komunikovat. Když se snažila žalobkyně se žalovaným dořešit finanční vyrovnání ohledně úhrady za stěhování, tak žalobkyně obdržela hrubou SMS od manželky žalovaného. Ve dnech, kdy byla žalobkyně hospitalizována ve FN Plzeň, kvůli operaci srdce, jí žalovaný ani jednou nenavštívil, ani se o její zdravotní stav nezajímal. Naopak, když byl žalovaný hospitalizován, nemohla ho žalobkyně v nemocnici navštívit, neboť jí rodina žalovaného znemožnila přístup do lůžkového oddělení, na kterém byl hospitalizován. Žalovaný se se žalobkyní odmítá stýkat a ani ji neumožňuje to, aby se mohla vídat se svým vnukem, žalovaný o ni neprojevuje žádný zájem a neposkytuje žalobkyni nezbytnou péči. Dále žalobkyně v žalobě popisuje, že i po vystěhování z bytové jednotky hradila příspěvky do fondu oprav a ostatní související platby s bytem, ačkoliv jí byl vstup do bytu zamezen již na konci května 2023. Žalobkyně závěrem uzavřela, že jednání žalovaného, které spočívá v tom, že jí lstivě přiměl k podpisu dohody o zrušení věcného břemene a následně s ní přerušil veškerý kontakt důvodně pociťuje jako svoji újmu a toto jeho chování hrubě porušuje dobré mravy. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně odvolala dar, kdy tento dopis o odvolání daru zaslala prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanému dne 1. 7. 2024. Žalovaný si však uvedený dopis nepřevzal ani nikterak nereagoval. Jelikož žalovaný neposkytl žalobkyni součinnost k vydání nemovité věci, nezbylo žalobkyni nic jiného nežli podat tuto žalobu.

2. Žalovaný ve svém vyjádření (č l. 32–33) uvedl, že žaloba neobsahuje relevantní tvrzení o hrubém porušení dobrých mravů ze strany žalovaného, které by mohlo odůvodnit vznik práva na odvolání daru. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k bytové jednotce v dědickém řízení po svém manželovi, otci žalovaného, kdy bratr žalovaného nabyl v rámci tohoto dědického řízení vlastnické právo k nemovitosti v k. ú. , adresa, . Žalovaný oproti tomu v rámci vypořádání dědického řízení ničeho nežádal. Následně se žalobkyně rozhodla darovat byt do vlastnictví žalovaného, a to za současného zřízení věcného břemene doživotního užívání. Od roku 2008 žalobkyně užívala jak byt v Plzni, tak nemovitost v , adresa, , a to zpravidla v režimu jaro+léto v , adresa, , podzim+zima v Plzni. Od roku 2019 uvažovala žalobkyně o trvalém přestěhování do rodinného domu v , adresa, . Ke konci roku 2022 byl dům v , adresa, uzpůsoben k celoročnímu bydlení a žalobkyně se odstěhovala. Se stěhováním pomáhal žalobkyni samotný žalovaný se synem svého bratra. Žalovaný až do srpna roku 2023 byt neužíval, když měl zajištěno bydlení v nájemním bytě a neměl v úmyslu byt prodat nebo se do bytu přestěhovat. Důvodem pro toto byla nejistota, která z uvedeného věcného práva zřízeného pro žalobkyni plynula. Chování žalobkyně bylo v tomto ohledu nevyzpytatelné. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nechtěla již nadále hradit náklady související s předmětným bytem, dohodla se se žalovaným na zrušení věcného břemene. Uvedeným postupem odpadla žalobkyni finanční zátěž spojená s věcným břemenem a zároveň žalovaný měl záruku možnosti trvalého bydlení. K podpisu dohody o zrušení věcného břemene došlo dne 25. 5. 2023 v advokátní kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, , a to naprosto standardním postupem. Žalobkyně byla advokátkou seznámena s obsahem dohody, tuto si následně přečetla a podepsala. Žalobkyně tedy věděla, co podepisuje, s obsahem velice stručné a jednoduché dohody se seznámila, podepsala se do ověřovací knihy a podepsala i návrh na vklad do katastru nemovitostí. Žalovaný si nedokáže vysvětlit současné chování a jednání své matky, ke kterému on nezavdal žádnou příčinu. K výměně klíčů od bytu došlo den po přestěhování žalovaného s rodinou, a to dne 19. 8. 2023. Dne 28. 8. 2023 žalobkyně ohlásila na obecním úřadě v , adresa, změnu svého trvalého pobytu. V průběhu měsíce srpna a následujících měsíců probíhal převod smluv na dodávku energií z žalobkyně na žalovaného. Vzájemné vyúčtování služeb mezi účastníky také proběhlo včetně předání přeplatků na službách. Tvrzení žalobkyně o přerušení kontaktu žalovaného se žalobkyní po podpisu dohody označil žalovaný za nepravdivé, když mezi ním a žalobkyní probíhal stále stejný kontakt jako v předchozích letech, a to až do léta roku 2024. Dopis o odvolání daru žalovaný neobdržel a žalobkyně při vzájemné komunikaci uvedené nezmínila. Při poslední SMS komunikaci žalobkyně žalovaného obvinila, že ji měl domů poslat jakési vymahače, což žalovaný vůbec nepochopil. Nikdy nic takového neudělal. Vysvětlení se ze strany žalobkyně dosud nedočkal, žalobkyně se žalovaným odmítá komunikovat. Dále se žalovaný vyjádřil k rozsahu styku v rodině v předchozích letech, kdy se jednalo o návštěvu žalovaného tak 1x – 2x za měsíc, o vánočních svátcích se běžně nenavštěvovali. Žalovaný dále uvedl, že je pravdou, že žalobkyně nikdy nepřijala manželku žalovaného do rodiny, chovala ses k ní od počátku velice nepřátelsky a neuctivě, což byl jeden z důvodů, pro které nedocházelo k pravidelným rodinným návštěvám. O hospitalizaci žalobkyně ve FN Plzeň se žalovaný dozvěděl až po jejím propuštění. Tuto informaci mu žalobkyně nesdělila. Žalovaný dále považovala za nutné uvést, že na podzim roku 2023 vážně onemocněl, kdy mu bylo diagnostikováno nádorové onemocnění mozku a na jaře 2024 podstoupil náročnou operaci s následnou více než půlroční rekonvalescencí. Odmítl tvrzení žalobkyně, že by jí žalovaného rodina znemožnila jeho návštěvu v nemocnici. Po operaci byl žalovaný umístěn na oddělení JIP a se žalobkyní v rozsahu, který mu umožňoval jeho zdravotní stav, komunikoval. Závěrem uvedl, že nejsou splněny zákonné předpoklady pro aplikaci ustanovení § 630 z. č. 40/1964 S., občanského zákoníku, kdy právo na odvolání daru žalobkyni nevzniklo a navrhl zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v replice (č. l. 39–40) uvedla, že žalovaný využil jejího vysokého věku a zdravotního stavu k tomu, aby ji přiměl podepsat dohodu o zrušení věcného břemene. Žalobkyně byla přesvědčena, že podepisuje dokument týkající se pouze převodu energií v bytě. Žalovaný navíc naplánoval termín podpisu na dobu, kdy byl přítel žalobkyně mimo Českou republiku, neboť si byl vědom toho, že právě on jí v podobných záležitostech pomáhá. Chování žalovaného lze objektivně posoudit jako jednání, které se hrubě příčí dobrým mravům, když svým úmyslným a promyšleným postupem zneužil důvěry žalobkyně, její nezkušenosti a rozumové slabosti ve svůj prospěch. Žalovaný měl dle přesvědčení žalobkyně zájem se do bytu nastěhovat zejména v situaci, kdy se jeho rodina ocitla ve finančních obtížích a v jejich původním bydlišti je kontaktovali věřitelé s požadavky na úhradu závazků. Jednání žalovaného po podpisu dohody se hrubě příčí dobrým mravům, když s ní zcela přerušil veškerý kontakt, neodpovídá na její telefonáty, nenavštěvuje ji, neposkytuje ji potřebnou pomoc, a dokonce ji neumožňuje stýkat se se svým vnukem. Jednání žalobkyně, kterým by zrušila břemeno doživotního užívání bytu se jeví jako nelogické, když by se tak připravila o jedinou možnost bydlení, neboť od té doby nenabyla žalobkyně žádnou jinou nemovitost.

4. Soud po provedeném dokazování v rámci uskutečněných jednání (protokoly na č. l. 53-57, 112-116 a 143-145) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním ve věci.

5. Z připojeného spisu OS Plzeň-město, sp. zn. 29 D 841/2008, a to z usnesení ze dne 25. 9. 2008 na čl. 45-46, soud zjistil, že žalobkyně nabyla výlučné vlastnické právo k bytové jednotce jako dědictví po zesnulém manželovi, , jméno FO, . Žalovaný v rámci tohoto dědického řízení na základě dědické dohody ničeho nežádal a jeho bratr , Jméno žalobkyně, , nabyl do svého výlučného vlastnictví budovu , adresa, .

6. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 19. 11. 2008 (č. l. 11-12) soud zjistil, že žalobkyně jako dárkyně a žalovaný jako obdarovaný uzavřeli ve formě notářského zápisu smlouvu darovací a smlouvu o zřízení věcného břemene, kterou žalobkyně darovala žalovanému bytovou jednotku a současně bylo ve prospěch žalobkyně zřízeno doživotní věcné břemeno užívání bytové jednotky s tím, že žalobkyně bude hradit poplatky související s užíváním bytové jednotky.

7. Z dohody o zrušení věcného břemene ze dne 25. 05. 2023 (č. l. 5-6) soud zjistil, že žalobkyně jako oprávněná z věcného břemene k předmětné bytové jednotce a žalovaný jako povinný z tohoto věcného břemene uzavřeli dohodu o zrušení věcného břemene doživotního užívání bytové jednotky. Pravost podpisů na smlouvě byla ověřena , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátkou , adresa, .

8. Z návrhu na vklad do katastru nemovitostí (č. l. 9) a z informativního výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 19) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný podali společně dne 1. 6. 2025 návrh na vklad zániku věcného břemene žalobkyně k bytové jednotce do katastru nemovitostí a že žalovaný je výlučným vlastníkem bytové jednotky bez omezení v podobě věcného břemene. Listinu o průběhu vkladového řízení na č. l. 8 spisu soud k důkazu pro nadbytečnost neprováděl, neboť podstatné skutečnosti o provedení vkladu dle dohody o zrušení věcného břemene zjistil z v tomto odstavci uvedených listin.

9. Z listiny označené jako odvolání daru, žádost o součinnost k vydání nemovité věci (č. l. 18), datované dnem 1. 7. 2024, soud zjistil, že žalobkyně v této listině žalovanému sděluje, že odstupuje od darovací smlouvy a vyzývá žalovaného k vydání nemovitosti. Toto jednání odůvodnila, tak, že nabídla žalovanému, že ona se z bytu odstěhuje, aby v něm mohl žít žalovaný s rodinou a v této ekonomicky nepříznivé době se tak vyhnul hrazení nájemného v jiné nemovitosti, následně ji měl žalovaný lstivě přimět k tomu, aby dne 25. 5. 2023 podepsala v advokátní kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, dohodu o zrušení věcného břemene doživotního užívání bytu, k jejímuž podpisu přistoupila pod nátlakem, nebylo jí vysvětleno, co je obsahem podepisovaných listin a jaké právní následky to bude mít. Dále uvedla, že velmi špatně slyší a není schopna v rušném prostředí a pod nátlakem rozpoznat co podepisuje. Smluvní dokumentaci ani neobdržela, aby se s jejím obsahem mohla v klidu seznámit. O výmazu věcného břemene se dozvěděla až posléze z katastru nemovitostí. Dále žalobkyně v této listině uvádí, že okamžikem podpisu dohody o zrušení věcného břemena s ní žalovaný téměř přerušil veškeré styky a přestal jí navštěvovat, neprojevuje o ní žádný zájem a neposkytuje jí nezbytnou péči. Současně uvádí, že jediným kontaktem jsou urážlivé a nevhodné SMS ze strany blízkých žalovaného a že ztratila definitivně přístup k nemovitosti, když žalovaný vyměnil zámky. V této souvislosti žalobkyně konstatuje, že se žalovaný tímto jednáním dopustil hrubého porušení dobrých mravů, naplnil zákonné předpoklady pro odvolání daru pro nevděk de ust. § 2072 z. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o. z.), když jí žalovaný mimo jiné pod nátlakem přiměl k podpisu dohody o zrušení věcného břemene.

10. Z dokladů o zaslání poštovní zásilky (č. l. 20, 138 a 139) soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala listinu ze dne 1. 7. 2024 označenou jako odvolání daru, žádost o součinnost k vydání nemovité věci (č. l. 18) téhož dne žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu , adresa, . Tato zásilka byla jako nevyzvednutá vrácena, když byla doručována od 4. 7. 2024 a od 8. 7. 2024 byla uložena a připravena k vyzvednutí. Dne 13. 7. 2024 eviduje , právnická osoba, . požadavek adresáta o prodloužení úložní doby zásilky a dne 27. 8. 2024 zásilku vrací odesílateli jako nevyzvednutou.

11. Z přehledu praktického lékaře žalovaného (č. l. 140) a ze samotného prohlášení žalovaného při jednání soudu dne 19. 2. 2026 soud zjistil, že se žalovaný v době, kdy mu byla doručována zásilka obsahující odstoupení žalobkyně od darovací smlouvy, a to minimálně ve dnech od 8. 7. 2024 do 11. 7. 2024, zdržoval na adrese trvalého pobytu, tedy na adrese, kam mu byla zásilka od žalobkyně doručována. Soud dospěl ke skutkovému zjištění, že se zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, kteréžto zjištění je podpořeno i tím, že si sám žalovaný jako adresát zásilky požádal dne 13. 7. 2024 o prodloužení jejího uložení, což vyplynulo z listiny z aplikace „pošta online“ na č. l. 20 spisu.

12. Z účastnického výslechu žalobkyně (č. l. 54/2) soud zjistil, že žalobkyně je matkou žalovaného. Žalobkyně při výslechu uvedla, že četnost vzájemných návštěv před uzavřením darovací smlouvy byla normální, rodina žalovaného ji na chalupě v , adresa, navštěvovala málo, tak jednou za měsíc, za dva, nebyla schopná to uvést přesně. Ona navštěvovala žalovaného a jeho rodinu, když byl vnuk , Anonymizováno, a když bydleli v bytě na Doubravce tak tam byla jenom dvakrát, když si odvážela věci, ale časově už to zařadit nedokázala. Žalovanému nabídla, aby se přestěhoval do předmětného bytu, protože jí řekl, že se musí vystěhovat ze stávajícího bydliště a ona již v té době žila na chalupě v , adresa, se svým přítelem, s kterým žije již asi 7 let. Chvíli na to jí syn zavolal ať přijede do Plzně něco podepsat, neptala se, co by měla podepsat. V advokátní kanceláři u žalovaného kamarádky jí dali do ruky papír, že si to má přečíst, ale neměla brýle, tak na to špatně viděla (to, že by velmi špatně slyšela, jak uváděla v odstoupení od darovací smlouvy i v žalobě, při svém výslechu žalobkyně neuváděla ani nezmínila). Poté jí žalovaný a advokátka řekli, ať to podepíše a ona to podepsala. Nepamatovala si již kolik listin podepisovala, koukala do nich, ale nečetla je, což běžně nedělá, ale věřila synovi. Po podpisu jí advokátka a žalovaný řekli „do bytu již nesmíš“. Žalobkyně dále sdělila, že jí advokátka nevysvětlila před podpisem, co podepisuje, podepsané listiny od ní nedostala. Prostředí, kde listiny podepisovala bylo hlučné, neboť si tam někdo povídal, k doplňujícímu dotazu uvedla, že tam přišla i právní zástupkyně žalovaného z tohoto řízení, ale když podepisovala listiny, tak v místnosti byla jen advokátka, žalovaný a ona. Nebyla schopna odpovědět na otázku, co si tedy myslela, že podepisuje, resp. uvedla, že neví. Když listiny podepisovala, její přítel s ní nebyl, protože dělal v Německu. Po podpisu se k ní žalovaný choval normálně. Nepamatovala si přesně, kdy jí žalovaný kontaktoval ohledně předání klíčů k bytu, ale uvedla, že když si jela do bytu pro nějaké věci, žalovaný na ní jen vybafnul, kdo má všechno klíče. Ke stěhování z bytu uvedla, že k němu došlo po podpisu listin u advokátky. Spoustu věcí odvezla sama a s nábytkem jí pomáhali známí jejího přítele, u stěhování byl přítomen i její přítel. Žalovaný zajistil z práce auto, aby se odvezli válendy, které chtěl mladší syn , jméno FO, . Nepamatovala si, kdy si změnila trvalou adresu z bytu na adresu na chalupě. Pokud jde o převod energií v bytě, nevybavila si jakým způsobem k tomu došlo, snacha řekla, že to vše zařídí, žádnou plnou moc jí neudělovala. Uvedla, že k vyrovnání plateb za energie za byt, které hradila, když už byt neužívala, se žalovaným nedošlo. Žalobkyně se dále vyjádřila ke svému vztahu s manželkou žalovaného, který označila za normální, kdy snacha začala dělat „švíky“ po tom, co žalobkyně vzala vnuka , Anonymizováno, ke svému druhému synovi na Lochotín, nevěděla, proč se to snaše nelíbilo. Současně uvedla, že vnuk u ní rok bydlel, když chodil do školky a ona se o něj starala. Vnukovi nyní nevolá, protože jí sám vnuk sdělil, že s ní nesmí být v kontaktu. Pokud jde o její pobyt v nemocnici uvedla, že tam byla v květnu 2017 a pak v červenci roku 2022, kdy jí měnili „budík“ v srdci. Žalovaného o svém pobytu v nemocnici neinformovala, ale doufá, že to žalovaný věděl, protože její druhý syn jí slíbil, že mu to zavolá. K výslovnému dotazu soudu, zda někdy nastala situace, kdy by žalobkyně potřebovala pomoc například s nákupem nebo že by byla jinak nesoběstačná, žalobkyně uvedla, že nikoliv.

13. Žalovaný při svém účastnickém výslechu (č. l. 55/2-57) uvedl, že po podpisu darovací smlouvy v roce 2008 byli domluveni se žalobkyní tak, že měla k bytu předkupní právo za 5 000 Kč a že s bytem nemůže žalovaný nic dělat. Bylo to tak po celou dobu. O tom, kdo tam bude bydlet v budoucnu se nebavili. Někdy od roku 2020, 2021 kdy se žalobkyně z bytu odstěhovala na chalupu v , adresa, , začala žalobkyně spolu se svým přítelem žalovanému říkat, že už se může do bytu nastěhovat nebo že může byt prodat. V bytě byla žalobkyně se svým přítelem jen když se potřebovali vykoupat, ale v listopadu 2022 se na chalupě dodělala voda a bojler a rozvod teplé vody. Žalovaný se na jaře roku 2023 zeptal žalobkyně, zda chce byt tedy opustit a ona s tím souhlasila, protože na chalupě již měli vodu a vše potřebné. Žalovaný následně poslal žalobkyni SMS, že se sejdou u advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, . Pokud jde o podpis dohody o zrušení věcného břemene, uvedl, že se sešli u , tituly před jménem, , jméno FO, , tam byli asi tři čtvrtě hodiny, oba měli k dispozici smlouvu a četli si ji, pak přišla , tituly před jménem, , jméno FO, , ještě jim to všechno vysvětlila a poté došlo k podpisu. Dohodl se s advokátkou, že také ona podá návrh na katastr nemovitostí a zaplatil jí 4 000 Kč. Dále uvedl, že při podpisu dal žalobkyni 4 000 Kč, protože se tak domluvili. Poté dala v původním bytě (Havlíčkova ul.), kde žila rodina žalovaného, manželka žalovaného tříměsíční výpověď. Se žalobkyní se žalovaný domluvil, že energie zatím bude platit ona a žalovaný jí bude do ruky dávat 4 000 Kč měsíčně. , adresa, 000 Kč žalobkyni dal při podpisu u advokátky, další 4 000 Kč, když se stěhovali. Měl z práce půjčené auto ke stěhování věcí žalobkyně, a protože za zapůjčení zaplatil 2 000 Kč, dal žalobkyni již jen 2 000 Kč a poslední splátka šla přes konto. Přepisy energií zajišťoval žalovaný, vyúčtování dostala žalobkyně na svůj účet. , adresa, od bytu se měnily až v srpnu 2023, když se stěhoval, myslí, že zámek měnil i s bratrem. Teprve potom se zeptal žalobkyně, jestli mu vrátí klíče. Pokud jde o vztahy se žalobkyní po podpisu dohody, tak uvedl, že na konci roku 2023 mu detekovali rakovinu, takže chodil na spousty vyšetření, a to má SMS se žalobkyní. Při těch vyšetření mu našli nádor hlavy a v březnu-dubnu 2024 podstoupil operaci mozku a do té doby komunikoval přes SMS se žalobkyní v pohodě. Všechno bylo, jak mělo být. Potom jako když utne. Nepamatuje si pro nemoc, co se stalo, ale údajně přišla žalobkyně s přítelem k žalovanému domů pro nějaké peníze, manželka žalovaného je vyhodila a pak následovala SMS manželky žalovaného, která je založena čl. 21-22. Jednou po operaci mu přišla SMS, že žalobkyni poslal na chalupu vymahače a žalovaný na tu zprávu s manželkou koukal, co se děje, vůbec nevěděl. Napsal jí, že vůbec neví, co tím myslí. Od té doby byly vztahy ukončeny. Na konci roku 2024 se dostal z nemoci a v prosinci nebo v lednu 2025 začal posílat žalobkyni SMS a ona prostě nekomunikovala. Maximálně odpověděla na přání k narozeninám či svátku, kdy napsala dík nebo děkuji. Žalobkyni v nemocnici nenavštívil, neboť když se to dozvěděl od bratra, tak jí volal a ona mu sdělila, že ji již druhý den propouští, v jakém roce se to stalo si žalovaný již nepamatoval. Žalovaný odmítl, že by žalobkyni ihned po podpisu dohody o zrušení věcného břemen odebral klíče od bytu, popsal, že zámky byly vyměněné až poté, co se žalobkyně z bytu vystěhovala úplně. Pokud jde o vztah jeho syna , Anonymizováno, se žalobkyní, odmítl, že by mu někdo zakazoval kontakt s babičkou. Naprosto také odmítl, že by jeho syn, když byl malý, bydlel rok a půl u žalobkyně a vysvětlil, že do tří a půl let syn nemluvil, takže by u žalobkyně ani být nemohl a pak, když nastoupil do školky, tak ho po dohodě žalobkyně někdy ze školky vyzvedávala.

14. Z výslechu svědka , jméno FO, (č. l. 112-113) soud zjistil, že se jedná o přítele žalobkyně, který s ní žije ve společné domácnosti již 8 let. Společně bydleli tak, že pendlovali mezi chalupou v , adresa, , jezdili se na Doubravku vykoupat a v zimě se zdržovali převážně na Doubravce. Než došlo ke stěhování z Doubravky, byla do chalupy zavedena voda. Svědek dále soudu sdělil, že žalovaný sepsal žalobkyni papír, že do bytu už nesmí. Žalobkyně se poté rozhodla, že takhle to nebude, chtěla se domluvit se synem, proč jí vyhodil z bytu, a protože s ním není komunikace, tak se zahájilo toto řízení. Svědek dále uvedl, že žalovaný se musel do srpna vystěhovat z podnájmu a slíbil, že se po dvou, třech letech bude moci žalobkyně vrátit. Svědek potom sehnal auto, aby mohli odstěhovat nábytek z bytu na Doubravce. Žalovaný byl přítomen při tom, když se stěhovali a nepomohl, pak přijel starší vnuk , jméno FO, a ten pomáhal stěhovat. Následně přijel starší syn , jméno FO, , ten chtěl válendy, protože na chatě to není kam dát. Potom žalovaný jel pro auto, tam naložili ty válendy, co chtěl bratr žalovaného. Potom se prostě přestěhovali, věci si vynosili sami do chalupy. Svědek dále uvedl, že byl přítomen telefonátu, kdy žalovaný nadával žalobkyni i svědkovi, že ho nechá zavřít, protože má 23 000 000 dluhů. To bylo před prvním jednání soudu. Svědek uvedl, že by mohl jít klidně na detektor lži, že z toho nemá strach. O podpisu dohody mezi účastníky řízení ničeho nevěděl, žalobkyně mu o tom nic neřekla. Dále uvedl, že žalobkyně nemůže na ruce a že jí všude pomáhá, že i vaří a řídí. Ke kontaktům ze strany žalovaného sdělil, že to bylo akorát před soudem, když žalobkyni řekl, že to má prohraný, tak ji kontaktoval, kontaktoval i , jméno FO, , druhého syna. S druhým synem , jméno FO, nemají žádné spory. K hospitalizaci žalobkyně se nebyl schopen svědek přesně vyjádřit, nevěděl datum, ani jak dlouho hospitalizace trvala (3-4 dny uvedl), věděl, že poprvé šlo o výměnu budíku. Svědek dále potvrdil, že měl insolvenci, měl doplatit 175 000 Kč. Teď má exekuci cca 250 000 Kč.

15. Z usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 27. 12. 2024, č. j. 174 EX 437/18-121 (č. l. 95-96) a ze 7 detailních výpisů z exekučního registru (č. l. 97-100), které k důkazu navrhl žalovaný, aby prokázal své tvrzení, že údajní vymahači, kteří se měli u žalobkyně vyskytnout a o kterých žalovaná píše v SMS zprávě na čl. 108, souvisí s dluhy a exekucemi přítele žalobkyně (svědka , jméno FO, ), soud zjistil, že přítel žalobkyně a svědek v jedné osobě , jméno FO, má skutečně vedeno vůči své osobě několik exekucí, kdy ke dni pořízení výpisů z registru (19. 5. 2025) činila celková vymáhaná částka 2 559 186,19 Kč.

16. Z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (č. l. 113) soud zjistil, že žalovaný je letitý kamarád jejího manžela. Žalobkyni rovněž zná, viděla ji dvakrát či třikrát v životě, dokonce tak před 20 lety strávila víkend u žalobkyně na chatě. Před svým výslechem byla kontaktována žalovaným s tím, že probíhá soudní spor týkající se dohody, kterou sepisovala jako advokátka. Proto si vyhledala podrobnosti, protože jinak by si je již nepamatovala, koukala se do svého diáře a vyhledala si i emailovou komunikaci a samotný text dohody o zrušení věcného břemene a k věci uvedla následující. V květnu roku 2023 ji žalovaný emailem požádal, aby mu připravila návrh dohody o zrušení věcného břemene užívání k předmětnému bytu. Darovací smlouvu, kterou bylo věcné břemeno zřízeno, jí žalovaný poskytl e-mailem a po získání výpisu z katastru nemovitostí připravila stručnou jednoduchou dohodu o zrušení věcného břemene. Návrh zaslala e-mailem žalovanému s tím, že je na něm, jakým způsobem zajistí ověření podpisu na této dohodě. Asi za týden jí žalovaný volal, že by byl rád, kdyby mohl dohodu podepsat společně s maminkou u ní v kanceláři. Domluvili si termín a žalobkyně i žalovaný se dostavili do kanceláře. Svědkyně si již nepamatovala, zda přišli zvlášť či dohromady. Šli do „zasedačky“, nabídla jako vždy něco k pití a připravila tři výtisky dohod. Žalovaný byl s obsahem dohody seznámen, žalobkyni ji předem neposílala, neboť na ní neměla kontakt. Svědkyně vždy kontroluje s účastníky, zda jsou správně uvedeny údaje na listinách, neboť s tím má špatné zkušenosti, tak i se žalobkyní a žalovaným smlouvu prošla bod po bodu, od záhlaví. Odkontrolovali i jaké bytové jednotky se týká a co je obsahem té dohody především se žalobkyní, protože u žalovaného věděla, že ten její obsah již zná. Poté po předložení občanských průkazů vyplnila do ověřovací knihy příslušné iniciály. Celou dobu seděla v zasedací místnosti s oběma účastníky. Vyplňování do ověřovací knihy jí zabralo také nějakou dobu. Následně došlo k ověření podpisů u jednoho vyhotovení smlouvy s tím, že ty zbývající dvě vyhotovení se podepisovaly neověřeně. Celá ta transakce probíhala v podstatě v přátelském rodinném duchu. Ptala se, co se děje, že žalovaný, o kterém věděla, že bydlí někde u Americké, se stěhuje na Doubravku. Na to žalobkyně reagovala tak, že ona žije na chalupě nebo chatě, která patří druhému synovi a že tento byt na Doubravce se neužívá a že je tedy zbytečné, aby se zbytečně platily nějaké další náklady. Žalovaná neměla k obsahu dohody na svědkyni žádný dotaz, naopak svědkyni přišlo, že tím, jak procházela tu smlouvu, že je zdržuje. Dále svědkyně vytiskla návrh na vklad dohody do katastru nemovitostí, který již měla připravený. Opět s účastníky prošla uvedené údaje. Oba účastníci byli označeni jako navrhovatelé, a tudíž se oba účastníci v příslušné kolonce toho návrhu podepsali. Svědkyně již nebyla schopna říci, zda si žalobkyně odnesla podepsaný dokument nebo zda si oba vzal žalovaný, ale svědkyně je zvyklá dávat dokumenty do folie pro každého účastníka. S účastníky se domluvila, že s ohledem na to, že ponese na katastrální úřad i jinou smlouvu, předá tam i smlouvu jejich. Bylo to zřejmě několik dnů po podpisu. Pokud jde o hrazení odměny, byli domluveni na tom, že odměnu uhradí žalovaný 2 000 Kč + 2 000 Kč za správní poplatek. Po podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí zaslala žalovanému doklad o zaplacení správního poplatku a on jí následně zaslal domluvenou částku 4 000 Kč na bankovní účet. Po měsíci zkontrolovala, zda návrh na vklad prošel, sdělila žalovanému, že ano, a tím to pro ni bylo skončeno.

17. Z výslechu svědkyně , jméno FO, (č. l. 114) soud zjistil, že svědkyně je manželkou žalovaného a snachou žalobkyně. Uvedla, že celou dobu, co jsou manželé, se žalovaný choval k žalobkyni slušně. Žalovaný si žalobkyně vážil, ale je pravda, že svědkyně a žalobkyně mají spolu problém od začátku. Dle pohledu svědkyně nemají hezké vztahy z toho důvodu, že si sebe navzájem ani jedna neváží. K vyhrocení vztahu došlo v roce 2023. Bylo to po nastěhování žalovaného a jeho rodiny do bytu na Doubravce. Žalovanému přišla od žalobkyně SMS, že na ni žalovaný nebo svědkyně nebo matka svědkyně poslali vymahače. To svědkyni naštvalo, protože žalovaný byl v té době po onkologické operaci mozku. Uvedla, že v reakci na to poslala žalobkyni SMS na č. l. 21-22 spisu, a po této SMS se to vše spustilo. Pokud jde o přestěhování do bytu na Doubravce svědkyně uvedla, že to byla aktivita žalobkyně, která uváděla, že v , adresa, má již vše udělané na bydlení. Svědkyni a žalovanému se moc nechtělo, váhali, protože v , adresa, ještě neměli udělanou teplou vodu a když se ta voda dořešila a bylo zřejmé, že by tam žalobkyně a její přítel mohli mít klidné bydlení na stáří, tak se svědkyně a žalovaný rozhodli, že se přestěhují do bytu na Doubravce. Žalovaný si to domluvil se žalobkyní a další pokračování bylo úplně v pohodě. Nájem na předchozím bydlišti rodině žalovaného neskončil, ale když se domluvilo ukončení věcného břemene, dali výpověď s tříměsíční výpovědní lhůtou. Svědkyně přiznala, že by prostě se žalobkyní v bytě na Doubravce nevydržela. Pokud jde o samotné přestěhování, tak asi půl roku předtím si už žalobkyně vozila věci, přestěhovávala se. V bytě zůstal jenom prázdný nábytek, který se následně přestěhoval autem. Rodina svědkyně se stěhovala asi 18. 8. 2023. Brali si stěhovací službu a ten den se vyměnily i zámky. U tohoto byl žalovaného bratr , Jméno žalobkyně, a synovec , jméno FO, . Měnila se fabka. V době, kdy vyměňovali fabku, tak v bytě zůstala možná jedna skříňka žalobkyně, nebylo tam už nic. Potom se normálně domluvili, že si pro tu skříňku přijedou, to nebyl problém. Svědkyně dále uvedla, že k přepisu energií v bytě došlo později, přes whatsapp se posílaly všechny papíry, byl tam asi i ofocený občanský průkaz žalobkyně a vyřizoval to všechno žalovaný. Pokud jde o hospitalizaci žalovaného v nemocnici svědkyně uvedla, že je pravda, že jí žalobkyně volala, sama svědkyně nevěděla podrobnosti o stavu žalovaného, když byl na JIP. Se žalobkyní se v nemocnici nesetkaly, jenom jí svědkyně řekla, kde žalovaný leží. Pokud jde o hospitalizaci žalobkyně v nemocnici svědkyně potvrdila, že žalovaný o tom určitě věděl, že mu to volal buď bratr nebo přímo žalobkyně a že o ní měl žalovaný strach. K dotazu soudu, zda po dobu jejího manželství se žalovaným žalobkyně někdy žádala jejich rodinu o fyzickou nebo materiální pomoc, svědkyně uvedla, že pouze v době, kdy začala žít žalobkyně se svědkem , jméno FO, Berkym, tak byli požádáni o půjčku, aby pan , jméno FO, mohl začít pracovat v Německu. Ví, že žalovaný jim nějaké peníze půjčil, ale svědkyni, manželce, to radši neříkal, protože věděl, že by byla asi naštvaná. Pomoc například s nákupem nebo s něčím jiným, žalobkyně po nich nežádala, je pravda, že většinou se obracela na bratra žalovaného (, jméno FO, ), protože svědkyně se se žalobkyní dlouho nebavila. Nebavily se tenkrát proto, že žalobkyně hlídala vnuka , Anonymizováno, u švagra , jméno FO, na Lochotíně. , Anonymizováno, tam nedostal najíst a napít a v důsledku toho měl večer úžeh a musel na pohotovost. Od té doby na ní byla svědkyně naštvaná, to jí opravdu vadilo. Svědkyně zcela vyloučila, že by synovi , Anonymizováno, zakázali s manželem kontakt se žalobkyní. Uvedla, že pokud dítě zavolá babičce „ahoj, jak se máš“ a babička odpoví „copaje“, tak je jasný, že to napadne i to dítě, že není zájem.

18. Z výslechu svědka , jméno FO, (č. l. 143) soud zjistil, že svědek je vnukem žalobkyně a synovcem žalovaného. Uvedl, že byl při stěhování žalobkyně z Doubravky, byl domluven se žalovaným, bylo to někdy srpen, červenec, rok si již nepamatoval, zřejmě 3 roky zpět. Sešli se spolu se žalovaným před bytem, žalovaný měl půjčenou dodávku, vyklízeli docela dost nábytku a ten potom odváželi do , adresa, . Dodávka byla tak do tří čtvrtin zaplněná. Když do , adresa, přijeli, tak tam byla přichystaná plachta a stěhovali to jenom z vozidla ven na plachtu, a pak se to přikrývalo. , adresa, od bytu na Doubravce svědek neměl, měli je svědkovi rodiče, protože si chtěli ještě z bytu na Doubravce odvézt nějaké věci. Bylo to tak 14 dnů až tři týdny po tom stěhování a odváželi nějaké dvě skříňky na knihovnu nebo něco takového, a pak pomáhali žalovanému stěhovat nábytek z města, z jeho původního bytu. Když byl byt na Doubravce nastěhovaný a zabydlený žalovaným, tak ví, že potom se měnily zámky. S otcem následně žalovanému vraceli i původní klíče. Přímo u výměny zámku nebyl, ale ví, že se tam o tom bavili, a ještě asi tak tři týdny po stěhování se do bytu dostali s původními klíči.

19. Z SMS konverzace za dobu od 10. 12. 2022 do 13. 3. 2025 (č. l. 62-76, 81-86, 108, 118-127), předložené žalovaným, soud zjistil, že se jedná o konverzaci vedenou mezi žalovaným a žalobkyní, když i žalobkyně při jednání soudu dne 3. 2. 2026 (č. l. 115) autentičnost zpráv potvrdila. Předně soud z těchto SMS zpráv zjistil, že žalobkyně byla v běžném kontaktu se žalovaným do 1. 8. 2024 (č. l. 108, shodná jako na č. l. 126), kdy žalovanému zaslala dotaz, kdo na ní poslal vymahače a následně žalobkyně na zprávy žalovaného již nereagovala případně jen poděkovala za přání k narozeninám nebo jen stručně popřála žalovanému, ať se mu jeho zdraví zlepší, když jí obsáhle informoval o tom, jaké zdravotní potíže a hospitalizace ho potkaly. Bylo tedy prokázáno že žalovaný se žalobkyní i po 25. 5. 2023, tedy po podpisu dohody o zrušení věcného břemene k bytu, byl v běžném kontaktu a projevoval o ní zájem minimálně přáním k narozeninám, jmeninám, zasíláním fotek vnuka a informováním o svém zdravotním stavu. Tvrzení žalobkyně, že s ní žalovaný přerušil veškerý kontakt a neprojevoval o ní zájem po 25. 5. 2023 bylo vyvráceno, byl prokázán a zjištěn opak. Z SMS zprávy ze dne 24. 5. 2023 (č. l. 64), tedy ze zprávy zaslané den před podpisem dohody o zrušení věcného břemene, soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni v 10:18 hodin zprávu „Ahoj, zítra po 11 hod. k podpisu. Ještě odpoledne zavolám a potvrdím. , jméno FO, “, na kterou žalobkyně v 11:18 odpovídá „Teď to přišlo, tak zítra, papa máma + smajlíky“. Z těchto zpráv soud dospěl k závěru, že před těmito zprávami spolu účastníci řízení komunikovali a oběma bylo při psaní těchto zpráv zřejmé, co a kde se bude podpisovat. Pokud by tomu tak nebylo, jeví se jako jediný logický postup, dotaz žalobkyně, co že to má jít podepsat a kam. Tento dotaz však žalobkyně nevznesla.

20. Z SMS ze dne 9. 6. 2024 (č. l. 21-22) soud zjistil, že tuto zaslala manželka žalovaného žalobkyni a sděluje jí, že jí žádné peníze nepůjčí (myšleno rodina žalovaného), že pokud potřebují peníze, ať si je půjčí od děti pana , Anonymizováno, anebo v bance, ohodnotila žalobkyni jako osobu, která se ozve jen když něco potřebuje, je nepřející, neupřímná a přihlouplého myšlení. Soud považuje tuto SMS za vyjádření názoru manželky žalovaného na povahu a chování žalobkyně a odraz nehezkého vztahu tchyně a snachy, aniž by soud hodnotil, čí je nepěkný vztah vina, neboť to není podstatné pro toto řízení. Ačkoliv manželka žalovaného při své svědecké výpovědi uvedla, že tuto SMS zaslala v reakci na SMS žalobkyně ze dne 1. 8. 2024 (č. l. 126), ve které žalobkyně obvinila rodinu žalovaného z poslání vymahačů, dospěl soud k závěru, že SMS na čl. 21-22 byla manželkou žalovaného zasílána v reakci na něco jiného, a to již jen z toho důvodu, že SMS z 9. 6. 2024 časově předchází SMS z 1. 8. 2024 a navíc se v ní manželka žalovaného o vymahačích vůbec nezmiňuje. Naopak je zřejmé z SMS ze dne 8. 6. 2024 (č. l. 124), že se v ní žalobkyně dotazuje žalovaného „Tak jak, řekni , jméno FO, , ona umí“, že žalobkyně zřejmě o něco žádala žalovaného, který to slíbil probrat s manželkou a žalobkyně se dožaduje odpovědi. Zpráva manželky žalovaného z následujícího dne, tedy ze dne 9. 6. 2024 (č. l. 21-22) a zpráva žalovaného ze dne 10. 6. 2024 (č. l. 124/2; „Mami, nic ti nedlužíme, poslední splátka byla jízda k vám na chalupu. , jméno FO, na pokoji. , jméno FO, “) dle přesvědčení soudu reagují na předchozí, zřejmě telefonickou či ústní žádost žalobkyně o zaslání peněžních prostředků. Žalobkyně nebyla soudu schopna vysvětlit, o jakém dluhu se zmiňuje ve své SMS zprávě ze dne 10. 6. 2024, kterou v 11:32 zaslal žalovanému (č. l. 125-125/2) a kde uvádí, že jí žalovaný, resp. asi jeho rodina dluží. K dotazu soudu při jednání dne 19. 2. 2026 uvedla, že si to již nepamatuje (č. l. 143/2).

21. Z dokladu o výběru hotovosti ze dne 25. 5. 2023 (č. l. 87) soud zjistil, že žalovaný v den podpisu dohody o zrušení věcného břemene vybíral z bankomatu hotovost ve výši 12 000 Kč. Z dokladu o výběru hotovosti z 29. 6. 2023 (č. l. 88) plyne, že žalobce ten den vybral hotovost ve výši 11 600 Kč. Tyto listiny měly prokazovat tvrzení žalovaného, že žalobkyni platil za náklady za byt. Samy o sobě toto uvedené listinné důkazy neprokazují, nicméně s ohledem na obsah SMS zpráv konstatovaný dále, prokazují tvrzení žalovaného, že náklady spojené s užíváním bytu, které případně hradila žalovaná od června 2023 žalobkyni uhradil.

22. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 27. 10. 2023 (č. l. 89) soud zjistil, že žalovaný měl od 27. 10. 2023 uzavřenou smlouvu na dodávky elektřiny do předmětného bytu na svoji osobu. Z výpisu z účtu žalovaného za období říjen 2023 až leden 2024 na (č. l. 93) soud zjistil, že platby energií v bytě hradil žalovaný. Z SMS zprávy ze dne 18. 12. 2023 (č. l. 118/2) a z potvrzení o provedené platbě ze dne 18. 12. 2023 (č. l. 94) soud zjistil, že nejpozději v prosinci 2023 se žalovaný vyrovnal se žalobkyní za platby související s předmětným bytem, když jí zaslal 5 500 Kč na bankovní účet, který mu žalobkyně sdělila v SMS zprávě ze dne 1. 9. 2023 (č. l. 69/2) a žalobkyně za toto poděkovala a dále s ním ještě komunikovala o tom, jak volala do Innogy a zasílala číslo odběrného místa , právnická osoba, .

23. Ze žádosti o ukončení smlouvy o připojení z 28. 9. 2023 (č. l. 89/2) uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní, z dopisu od , právnická osoba, . z 16. 10. 2023 (č. l. 90) o ukončení smlouvy a z vyjádření žalobkyně, které k těmto listinám učinila při jednání soudu dne 3. 2. 2026 (č. l. 115), soud zjistil, že žalobkyně ukončila smlouvu o dodávkách elektřiny a plynu do předmětného bytu, a to výpovědí ze dne 28. 9. 2023, kdy k zániku smlouvy došlo ke dni 20. 10. 2023. K podpisu na žádosti o ukončení smlouvy žalobkyně uvedla, že si není jistá, zda jde o její podpis, že se podepisuje trochu jinak a k dopisu z 16. 10. 2023 uvedla, že má pocit, že ho dostala. S ohledem na důkaz v podobě provedených SMS zpráv ze dne 14. 8. 2023 až 2. 10. 2023 (čl. 69-72), SMS zprávy ze dne 18. 12. 2023 (č. l. 118/2), z potvrzení o provedení platby 5 500 Kč ze dne 18. 12. 2023 ve prospěch účtu žalobkyně (č. l. 94) a s ohledem na velkou podobnost podpisu žalobkyně na smlouvě o zrušení věcného břemene a žádosti o ukončení smlouvy o připojení soud dospěl k závěru, že žalobkyně za pomoci žalovaného ukončila odběr energií v bytě výpovědí ze dne 28. 9. 2023 a žalovaný jí poplatky za dobu, kdy je žalobkyně od června 2023 platila ze svého, uhradil. Ačkoliv žalobkyně soudu předložila k prokázání tvrzení, že hradila platby související s bytem i po červnu 2023 důkazy v podobě výpisů z účtu (č. l. 13-16), soud z nich ve spojení se shora uvedenými SMS dospěl k závěru, že platby, které hradila žalobkyně do 20. 10. 2023 s ní žalovaný vypořádal a uhradil jí je a platby uskutečněné po 20. 10. 2023 s ohledem na ukončení smlouvy mezi žalobkyní a , právnická osoba, . se již nemohly týkat předmětného bytu. Pokud žalobkyně v žalobě tvrdila, že platby za byt hradila za žalovaného i po květnu 2023, byl v řízení prokázán opak a soud zjistil, že platby od června 2023 hradil žalovaný, resp. se se žalobkyní vyrovnal, pokud je ještě hradila ona ze svého účtu. Současně z těchto důkazů pro soud vyplynulo zjištění, že si žalobkyně nemohla dne 25. 5. 2023 myslet, že v advokátní kanceláři dochází k přepisu energií v bytě, když proceduru přepisu absolvovala následně s pomocí žalovaného na podzim roku 2023 aniž by namítala, že vše již přepsali 25. 5. 2023 u advokátky. Ostatně dle ust. § 4 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka a takováto osoba si nemůže myslet, že přepis energií v bytě se řeší v advokátní kanceláři.

24. Ze zpráv o zdravotním stavu žalovaného (č. l. 103-107) soud zjistil, že byl žalovaný od 25. 3. 2024 do 3. 4. 2024 hospitalizován na Neurologické klinice FN , adresa, , kde dne 27. 3. 2024 podstoupil operaci mozku, kdy mu byla provedena resekce kavernozního meningeomu a ve dnech 14. 8. 2025 až 15. 8. 2025 podstoupil v souvislosti s touto operací ošetření tumoru gama nožem v Nemocnici na Homolce. Z těchto zpráv soud zjistil, že minimálně v době od 25. 3. 2024 do 1. 7. 2024, kdy žalobkyně odvolala dar, nemohl žalobkyni poskytovat nezbytnou péči i kdyby ji potřebovala, a to z důvodu jeho onemocnění v důsledku nádoru mozku.

25. Ze zdravotních zpráv žalobkyně (č. l. 131-134), které žalobkyně soudu předložila k prokázání tvrzení, že její zdravotní stav vyžadoval a vyžaduje nezbytnou péči, aniž by ovšem žalobkyně i přes výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. doplnila svá tvrzení o to, kdy a jaký druh nezbytné péče její stav vyžadoval, zjistil soud následující skutečnosti. Dne 26. 1. 2024 absolvovala žalobkyně echokardiografické vyšetření se závěrem, že levá komora srdce je koncentricky výrazně hypertrofická s normální systolickou funkcí, pravá komora je normální. Z této zprávy soud nezjistil, že zdravotní stav žalobkyně vyžaduje nezbytnou péči ze strany blízkých osob. Ze zprávy ze dne 14. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně podstoupila dne 11. 12. 2013 operaci při které jí byl do srdce vložen implantabilní kardioverter-defibrilátor (ICD). Závěr kontroly zněl, že klinický stav je stabilizován, funkce ICD dobrá. Žalobkyně při této kontrole uvedla, že se cítí dobře, fyzickou výkonnost označila za celkem dobrou, do schodů do 3. patra vyjde bez zastavení. Z lékařské zprávy ze dne 15. 9. 2025 soud zjistil, že byla provedena kontrola funkce ICD se závěrem, že jeho funkce je správná. Soud z těchto zpráv neučinil žádné zjištění o tom, že by žalobkyně v době před odstoupením od darovací smlouvy, tedy v době do 1. 7. 2024, vyžadovala nezbytnou péči či pomoc od třetí osoby.

26. Z emailu právní zástupkyně žalovaného ze dne 23. 10. 2025 (č. l. 50) a z SMS žalovaného, zaslaných žalobkyni v září a říjnu 2025 (č. l. 48-49) soud zjistil, že žalovaný i jeho právní zástupkyně se pokusili o kontakt se žalobkyní za účelem smírného řešení sporu, tak jak jim doporučil soud při prvním jednání ve věci. Žalobkyně ani její právní zástupkyně na tyto nabídky k setkání nereagovaly.

27. V řízení provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak i ve vzájemné souvislosti a může uzavřít, že pokud jde o listinné důkazy nemá pochybnosti o tom, že byly vyhotoveny s tím obsahem, který byl konstatován shora a soud z nich zjistil již shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o samotné účastnické výpovědi musí soud konstatovat, že výpověď žalobkyně na soud působila méně věrohodně, než-li výpověď žalovaného, a to z následujících důvodů. Předně žalobkyně velmi často při své výpovědi či při odpovědích na otázky týkající se prováděných důkazů používala odpovědi „nevím“, „nepamatuji si“, „na to odpovědět neumím“, „nejsem si jistá, zda to je můj podpis“, „mám pocit, že dopis jsem dostala“, „asi to je můj účet, když je to tam napsáno“, ačkoliv to byla vyjádření k věcem, které by si měla žalobkyně zcela bezpečně vybavit. Dále jednotlivá vyjádření a podání žalobkyně byla ve vzájemném rozporu. V žalobě například tvrdila, že si myslela, že u advokátky bude podepisovat listiny týkající se převodu energií, při svém výslechu ale uvedla, že neví, co si myslela, že podepisuje. V odstoupení ze dne 1. 7. 2024 uvádí, že při podpisu dohody 25. 5. 2023 špatně slyšela, v žalobě a při své výpovědi oproti tomu uvádí, že špatně viděla, že neměla brýle. Některá tvrzení žalobkyně se v řízení dokonce ukázala jako zcela nepravdivá. Žalobkyně v žalobě a v odstoupení od darovací smlouvy tvrdila, že velmi špatně slyší, a proto nevěděla co dne 25. 5. 2023 v advokátní kanceláři u , tituly před jménem, , jméno FO, podepisuje, neboť tam bylo rušné prostředí a byla pod nátlakem ostatních osob. V průběhu celého řízení před soudem však žalobkyně zcela normálně reagovala na dotazy soudu i právních zástupců, aniž by musel kdokoliv zvyšovat hlas, žalobkyně slyšela zcela normálně. Při svém výslechu uvedla, že při podpisu dohody dne 25. 5. 2023 byla v kanceláři ona, žalovaný a svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , lze tedy pochybovat o tom, že by tyto osoby způsobovaly takový hluk, který by vylučoval, aby se žalobkyně mohla soustředit na to, co podepisuje. Žalobkyně dále v odstoupení od darovací smlouvy, v žalobě i při své výpovědi uvedla, že okamžikem podpisu dohody o zrušení věcného břemene s ní žalovaný přerušil veškerý kontakt. Toto se v řízení ukázalo jako nepravda, neboť z SMS konverzace účastníků řízení je zřejmé, že minimálně do srpna 2024 mezi nimi probíhal pro ně standardní kontakt přes telefon, přáli si k různým výročím, žalovaný jí posílal fotky vnuka, řešili spolu přepis energií, žalovaný žalobkyni informoval o svém zdravotním stavu. Navíc i k dotazu své právní zástupkyně při svém výslechu uvedla, že syn se choval po podpisu smlouvy normálně, ačkoliv chvíli před tím při začátku své výpovědi uvedla, že syn jí po podpisu dohody řekl „ale do bytu už teda nesmíš“. Pokud žalobkyně tvrdila, že jí syn zakázal po podpisu dohody dne 25. 5. 2023 vstup do bytu, tak i toto tvrzení se ukázalo jako nepravdivé, neboť svědek , jméno FO, potvrdil, že ke stěhování věcí z bytu na Doubravce docházelo ještě v srpnu 2023, žalobkyně sama uvedla, že žalovaný zapůjčil vozidlo, se kterým se stěhovali její věci a je tedy nepochybné, že přístup do bytu měla i po podpisu dohody o zrušení věcného břemene. Jako nepravdivé se ukázalo i tvrzení žalobkyně, že musela za žalovaného hradit platby spojené s bytem i po 25. 5. 2023, když žalovaný prokázal, že se se žalovanou vyrovnal, sama žalobkyně sdělila žalovanému číslu účtu, kam má žalovaný platbu poslat a za platbu mu pak poděkovala (SMS z 18. 12. 2023 na čl. 118/2). Další rozpor a nelogičnost ve výpovědi žalobkyně soud shledává v tom, že se žalobkyně dovolává v odstoupení od darovací smlouvy i v žalobě toho, že jí žalovaný neposkytoval nezbytnou péči s ohledem na její zdravotní stav, ale při své výpovědi k dotazu soudu, zda někdy nastala situace, že byla nesoběstačná nebo že potřebovala pomoci například s nákupem uvedla výslovně, že „nikoliv“. V neposlední řadě považuje soud za nevěrohodné i to, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že se rozhodla byt opustit sama a nabídnout ho k nastěhování žalovanému, to stejné tvrzení obsahovalo i odstoupení od darovací smlouvy a až najednou při výslechu začala uvádět, že se žalovaný z původního bydliště vystěhovat musel, a proto mu dovolila nastěhování do bytu na Doubravce. V kontextu všech shora uvedených skutečností působil na soud výslech žalobkyně jako nekonzistentní, nelogický, vykazující zjevné rozpory i s tvrzeními, která sama uvedla v žalobě a v odstoupení od darovací smlouvy, výslech byl prost podrobností, které by soud u popisu některých událostí očekával, žalobkyně soud nepřesvědčila, že popisuje události tak, jak se skutečně staly. Naproti tomu výpověď žalovaného žádné logické rozpory nevykazovala, byla spontánní a obsahovala i podrobnosti svědčící o tom, že žalovaný popisuje věci, jak se skutečně staly a v neposlední řadě tato výpověď neodporovala provedeným listinným důkazům a byla podpořena i výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, .

28. Pokud jde o výpovědi svědků, soud si je vědom té skutečnosti, že svědek , jméno FO, , jako životní partner žalobkyně a svědkyně , jméno FO, , jako manželka žalovaného, mohli mít, byť i nevědomou snahu výpověď přizpůsobit třeba i nepatrně ve prospěch svých blízkých. V tomto ohledu musel soud poměřovat jejich výpovědi i se závěry plynoucími z ostatních provedených důkazů a dospěl k závěru, že výpověď svědka Berkyho byla méně věrohodná. Z jeho výpovědi, a to z mimiky i tónu hlasu bylo patrné, že pociťuje vůči žalovanému silnou averzi. Svědek , jméno FO, při své výpovědi uvedl, že žalovaný slíbil, že se bude moci žalobkyně po dvou, třech letech do bytu vrátit. Toto tvrzení se však nevyskytlo v žádném vyjádření samotné žalobkyně, ani v žalobě, v odstoupení od smlouvy ani při její výpovědi, přičemž je nepravděpodobné, že pokud by tomu tak bylo, že by to žalobkyně soudu neuvedla. Dále z výpovědi svědka , jméno FO, vyplynulo, že žalovaný pomáhal se stěhováním žalobkyně a v tomto světle se tvrzení svědka Berkyho, že žalovaný při stěhování nevzal ani „židličku pro malé děti“ jeví jako nepravdivé. V neposlední řadě svědek , jméno FO, k dotazu soudu uvedl, že má exekuce a dluhy v celkové výši cca 250 000 Kč, ačkoliv z výpisů z exekučního registru ze dne 19. 5. 2025 bylo zjištěno, že celková vymáhaná částka je 2 559 186,19 Kč. Oproti výpovědi svědka Berkyho hodnotí soud výpověď svědkyně , jméno FO, jako věrohodnou, a to zejména z toho důvodu, že koresponduje s ostatními v řízení provedenými důkazy, její výpověď obsahovala podrobnosti, svědčící o tom, že svědkyně popisuje události, tak jak se staly a jak si je skutečně vybavuje, když vypovídala zcela spontánně a plynule. Rozpor, který v její výpovědi soud našel se týkal jejího tvrzení, že SMS zprávou ze dne 9. 6. 2024 na čl. 21-22 reagovala na SMS ze dne 1. 8. 2024 na č. l. 108, ačkoliv to již jen z časové hlediska není možné. Jelikož však toto tvrzení není způsobilé žádným způsobem přilepšit žalovanému, považuje soud tento rozpor pouze za důsledek časového odstupu od okamžiku, kdy zprávu svědkyně psala. Tímto rozporem nebyla pro soud věrohodnost svědkyně snížena.

29. U svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, si je soud vědom té skutečnosti, že právní službu v podobě sepisu dohody o zrušení věcného břemen užívání bytu poskytovala na základě objednávky žalovaného a manžel svědkyně je dlouholetým přítelem žalované. Právě s ohledem na tuto skutečnost soud pečlivě zkoumal, zda svědkyně nevykazuje snahu „přilepšit“ svojí výpovědí žalovanému a dospěl k závěru, že tomu tak není. Výpověď této svědkyně na soud působila věrohodně, neboť byla spontánní, prosta vnitřních rozporů, obsahovala podrobnosti, byla logicky plynoucí a zcela korespondovala s listinnými důkazy a samotným účastnickým výslechem žalovaného. Soud nenapadá žádný důvod, pro který by bylo v zájmu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, nutit žalobkyni podepsat dohodu o zrušení věcného břemene bez vysvětlení co vlastně má žalobkyně podepsat. Postup podpisu dohody, tak jak ho svědkyně popsala, odpovídá standardnímu postupu advokátů a soud nemá důvod si myslet, že svědkyně jednala v tomto případě jinak. Pokud jde o výpověď svědka , jméno FO, , hodnotí soud výpověď tohoto svědka jako zcela věrohodnou, neboť svědek má dobrý vztah jak se žalobkyní, tak se žalovaným, jeho výpověď byla rovněž zcela spontánní, prosta vnitřních rozporů, svědek si vybavoval i podrobnosti.

30. Shrnuto tedy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním ve věci. Žalobkyně zdědila bytovou jednotku v rámci dědictví po svém manželovi. V rámci tohoto dědického řízení žalovaný ničeho nežádal, jeho bratr , Jméno žalobkyně, zdědil nemovitost nacházející se v , adresa, , kde nyní žalobkyně bydlí se svým přítelem, svědkem , jméno FO, Berkym. Dne 19. 11. 2008 žalobkyně jako dárkyně darovala žalovanému předmětnou bytovou jednotku a současně bylo touto smlouvou v její prospěch zřízeno věcné břemeno doživotního užívání. Dohodou účastníků řízení ze dne 25. 5. 2023 došlo k zániku doživotního věcného břemene užívání bytové jednotky ve prospěch žalobkyně. Soud v řízení z provedených důkazů zjistil, že podpis dohody o zrušení věcného břemene dne 25. 5. 2023 proběhl v advokátní kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, a průběh podpisu byl zcela standardní, soud dále zjistil, že žalovaná věděla, co podepisuje, dohoda odráží její svobodnou a určitou vůli, žalobkyně nebyla k jejímu podpisu nijak nucena. Žalobkyně dopisem ze dne 1. 7. 2024 žalovanému sdělila, že od darovací smlouvy ze dne 19. 11. 2008 odstupuje, toto odstoupení se dostalo do sféry dispozice žalovaného, když žalovaný minimálně v době od 8. 7. 2024 do 11. 7. 2024 pobýval na adrese, kam byla zásilka s odstoupením doručována. Žalovaný a žalobkyně byli minimálně do srpna 2024 v pro ně dva běžném kontaktu (především prostřednictvím SMS) a bylo tedy vyvráceno tvrzení žalobkyně, že by žalovaný se žalobkyní zcela přerušil styk po podpisu dohody o zrušení věcného břemene doživotního užívání dne 25. 5. 2023. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně byt dobrovolně vyklidila a přenechala k užívání žalovanému, a to v období července až srpna 2023. V řízení nebylo zjištěno, a to pro absenci konkrétních tvrzení žalobkyně, ačkoliv byla k jejich doplnění soudem vyzvána, že by žalovaná v době od uzavření darovací smlouvy dne 19. 11. 2008, do okamžiku, kdy odstoupila od darovací smlouvy dne 1. 7. 2024, potřebovala pro svůj stav nezbytnou péči či pomoc od žalovaného ani že by o konkrétní pomoc či péči žalovaného v této době žádala. Současně bylo zjištěno, že žalobkyně žije již 7 až 8 let ve společné domácnosti se svědkem , jméno FO, Berkym, který jí v případě obtíží se vším pomáhá (vaří, vozí jí k lékařům). Sama žalobkyně uvedla při svém výslechu, že se necítí jako nesoběstačná, vyloučila i, že by někdy potřebovala pomoc například s nákupem. V řízení bylo zjištěno, že k výměně zámků od předmětného bytu došlo až v okamžiku, kdy tento byt již žalobkyně opustila a své věci si z něj odstěhovala. Soud dále zjistil i to, že k přepisu energií došlo až po podpisu dohody dne 25. 5. 2023, a to za součinnosti se žalobkyní, kdy došlo ze strany žalovaného i k vyrovnání plateb, které žalobkyně hradila za dobu, kdy již byt neužívala. V řízení bylo z účastnických výpovědí zjištěno, že žalovaný žalobkyni při její hospitalizaci v nemocnici při výměně baterek do ICD v červenci roku 2022 nenavštívil, zrovna tak bylo zjištěno, že žalobkyně nenavštívila žalovaného při jeho hospitalizaci v březnu a dubnu 2024 při operaci nádoru mozku. Současně z účastnických výpovědí i ze vzájemné SMS komunikace soud zjistil, že účastníci udržovali kontakt zejména přes telefon a žalovaný se osobně viděl se žalobkyní maximálně jednou za měsíc až dva. Soud v řízení nezjistil, že by vnukovi žalobkyně, Filipovi, který je synem žalovaného, bylo ze strany žalovaného bráněno v tom, aby se se žalobkyní stýkal, žalobkyně neoznačila žádný důkaz k prokázání tohoto jejího tvrzení.

31. Soud nepovažoval za důležité v řízení zjišťovat, zda se žalovaný musel či nemusel vystěhovat z původního bydliště kvůli své finanční situaci, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dohodu o zrušení věcného břemen doživotního užívání bytu uzavřela svobodně a vážně. Navíc v žalobě sama tvrdila, že se rozhodla byt opustit sama, to stejné tvrzení obsahovalo i odstoupení od darovací smlouvy a až najednou při výslechu začala uvádět, že se žalovaný z původního bydliště vystěhovat musel, a proto soud považuje toto její tvrzení za účelové.

32. I přes výzvu, kterou soud žalobkyni při jednání dne 3. 2. 2026 adresoval, žalobkyně nedoplnila svá tvrzení o to, kdy stav žalobkyně vyžadoval nezbytnou péči a jakou nezbytnou péči vyžadoval a dále neoznačila důkazy k prokázání svých tvrzení, že jí žalovaný lstivě přiměl k podpisu dohody o zrušení věcného břemene ze dne 25. 5. 2023, že s ní žalovaný po 25. 5. 2023 přerušil veškerý kontakt a neprojevuje o ni zájem a že žalovaný neumožňuje žalobkyni styk s vnukem Filipem.

33. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci.

34. S ohledem na charakter žaloby, která je svou povahou žalobou určovací dle ust. § 80 o. s. ř., musel soud nejprve posoudit, zda je zde dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení jejího vlastnického práva k nemovitosti, jinak řečeno, zda se spíše neměla domáhat vyklizení nemovitosti. Soud je toho názoru, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti žalobkyně má, neboť současný stav zápisu v katastru nemovitostí je podle ní v rozporu se skutečným právním stavem a s ohledem na postoj žalovaného je zřejmé, že tento nehodlá žalobkyni poskytnout součinnost se změnou zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Žaloba na vyklizení nemovitosti by k odstranění rozporu mezi žalobkyní tvrzeným právním stavem a zapsaným stavem v katastru nemovitostí nevedla.

35. Podle ust. § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Otázku naplnění důvodů pro odstoupení od darovací smlouvy uzavřené dne 19. 11. 2008 je tedy nutné posuzovat dle zákona č. 40/1964 Sb. („starého“ občanského zákoníku, dále jen ObčZ) ve znění platném a účinném ke dni 19. 11. 2008. K tomuto závěru lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. 33 Cdo 3820/2019-II nebo ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. 33 Cdo 2132/2019 ve kterém soud uzavřel, že zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. Soud musí v tomto smyslu přihlížet i k odpovídající judikatuře (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. 23 Cdo 1361/2022). Soud bude dále používat pro právní „jednání“ terminologii starého občanského zákoníku, tedy právní „úkon“.

36. Podle ust. § 630 ObčZ platí, že dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

37. Předpokladem úspěšnosti žaloby, jíž se dárce domáhá vrácení daru po obdarovaném, je kumulativní splnění dvou podmínek, a to chování obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny hrubě porušující dobré mravy a jednostranný právní úkon dárce, jímž po obdarovaném požaduje vrácení daru.

38. Soud se musel nejprve vypořádat s námitkou žalovaného, že dopis ze dne 1. 7. 2024, ve kterém mu žalobkyně oznamuje své odstoupení od darovací smlouvy, resp. ho žádá o vrácení dari, neobdržel. S ohledem na skutková zjištění soudu uvedená shora je zřejmé, že žalovanému se zásilka s právním úkonem žalobkyně ze dne 1. 7. 2024 dostala do jeho dispozice, když se na adrese doručování zdržoval, a to minimálně od 8. 7. 2024 do 11. 7. 2024 a 13. 7. 2024 dokonce požádal o prodloužení úložní lhůty. Měl-li žalovaný již dne 8. 7. 2024 (zásilka byla dle listiny na č. l. 20 spisu připravena k vyzvednutí a žalovanému byla zanechána výzva k vyzvednutí) objektivní možnost na základě oznámení pošty vyzvednout si uloženou zásilku, nastaly hmotněprávní účinky odstoupení v tomto okamžiku, když žalovaný i přes oznámení o uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky nevyužil.

39. Soud se dále zabýval samotným obsahem právního úkonu žalobkyně ze dne 1. 7. 2024, ale i obsahem samotné žaloby, ve které byly některé skutky, které podle žalobkyně svědčí o hrubém porušení mravů nově uvedeny nebo blíže specifikovány, což hodnotí soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001 jako za možný a určitý projev vůle směřující k odvolání daru. Žalobkyně spatřovala hrubé porušení dobrých mravů, pro které odvolala dar a požaduje jeho vrácení, v následujících skutečnostech:a) žalovaný žalobkyni lstivě přiměl k tomu, aby dne 25. 5. 2023 podepsala v advokátní kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, dohodu o zrušení věcného břemene doživotního užívání bytu, k jejímuž podpisu přistoupila pod nátlakem, nebylo jí vysvětleno, co je obsahem podepisovaných listin a jaké právní následky to bude mít;b) okamžikem podpisu dohody o zrušení věcného břemena žalovaný se žalobkyní téměř (v žalobě již uvádí veškerý kontakt) přerušil veškeré styky a přestal jí navštěvovat, neprojevuje o ní žádný zájem a neposkytuje jí nezbytnou péči;40. Žalobkyně v žalobě ještě nad rámec uvedených důvodů pro odvolání daru a pro dokreslení vzájemných vztahů uvedla, že ztratila přístup k nemovitosti, když žalovaný vyměnil zámky, obdržela od manželky žalovaného hrubou SMS, žalovaný žalobkyni nenavštívil, když byla hospitalizována s operací srdce v nemocnici, žalobkyni bylo znemožněno rodinou žalovaného navštívit žalovaného v nemocnici, když byl hospitalizovaný on, žalovaný neumožňuje žalobkyni, aby se stýkala se svým vnukem a nakonec, že žalobkyně hradila za žalovaného poplatky spojené s bytem i po zániku jejího věcného břemene užívání bytu.

41. Aby mohl soud vůbec posoudit, zda tvrzené chování a jednání žalovaného naplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu ust. § 630 ObčZ, musel by soud bezpochyby nejprve dospět ke skutkovému zjištění, že se tak žalovaný skutečně choval, že k tvrzenému jednání skutečně došlo. S ohledem na skutečnost, že bylo v řízení zjištěno, že- žalobkyně dohodu o zrušení věcného břemene dne 25. 5. 2023 podepsala svobodně o své vůli, bez nátlaku žalovaného či jiné osoby;- i po podpisu dohody dne 25. 5. 2023 probíhala mezi účastníky řízení pro ně naprosto standardní komunikace přes telefon a SMS, a to až do vyhrocení a přirozenému ochladnutí vztahů po podání žaloby,- žalovaný se se žalobkyní ohledně plateb, které hradila po 25. 5. 2023 za služby spojené s bytem, vypořádal;nemohl soud ani žádné tvrzené chování žalovaného optikou ust. § 630 ObčZ poměřovat.

42. V řízení žalobkyně dále tvrdila, že vnuk Filip měl od žalovaného zakázáno stýkat se s ní. I přes poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně k tomuto tvrzení žádné důkazy soudu nenabídla a toto tvrzení tak nebylo rovněž prokázáno.

43. Současně žalobkyně nesplnila svoji další procesní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a nedoplnila soudu i přes jeho výzvu dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. tvrzení, jakou nezbytnou péči a kdy vyžadovala, resp. sama uvedla, že byla soběstačná, takže ani v tomto směru neměl soud jakýkoliv prostor pro hodnocení mravnosti chování žalovaného.

44. Jediné relevantní prokázané tvrzení žalobkyně, a to jen díky účastnické výpovědi samotného žalovaného, bylo to, že ji žalovaný nenavštívil v nemocnici v červenci roce 2022, když podstupovala výměnu baterií v kardiostimulátoru. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce podle § 630 ObčZ jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 ObčZ. Předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2248/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1302/2007). S ohledem na skutečnost, že žalobkyně žalovaného, jak sama uvedla, o své hospitalizaci ani neinformovala, že se jeho návštěvy ani nedožadovala, nelze tuto skutečnost vyhodnotit jako chování, které by hrubě narušovalo dobré mravy. V této souvislosti nelze ani odhlédnout od evidentně zažitých vztahů, které panovaly mezi účastníky řízení, kdy tito komunikovali převážně přes SMS a ke vzájemným návštěvám docházelo v intervalu 1 až 2 měsíců. Nelze ani nezmínit tu skutečnost, že pokud žalobkyně vyčítá neuskutečnění návštěvy žalovaného v nemocnici při její hospitalizaci, pak stejně tak ona nenavštívila žalovaného při jeho hospitalizaci a omluva žalobkyně, že jí manželka žalovaného neřekla, na jakém oddělení žalovaný leží, v očích soudu neobstojí, neboť je v silách každého dospělého člověka toto zjistit. Pobytem žalobkyně v nemocnici v květnu 2017 se soud nezabýval, a to z důvodu námitky promlčení vznesené právní zástupkyní žalovaného, když dle ust. § 101 ObčZ by se žalobkyně musela domáhat vrácení daru z tohoto důvodu nejpozději ve lhůtě tří let od uplynutí hospitalizace, když tato lhůta uplynula již v květnu 2020.

45. Ani skutečnost, že žalovaný vyměnil zámky k bytu, a to, jak bylo v řízení prokázáno, až po odstěhování žalobkyně z tohoto bytu, kdy v něm neměla již žádné své věci, nelze vyhodnotit jako nemravné chování, když výkon vlastnického práva žalovaného k bytu, v té době již k bytu bez věcného břemene užívání ve prospěch žalobkyně, je jednáním souladným se zákonem i obecnými mravy a soudu ani není zřejmé jaká újma by tím měla být žalobkyni způsobena.

46. Pokud žalobkyně označila jako nemravné chování manželky žalovaného, ať již v podobě zaslané SMS nebo v podobě tvrzeného zamezení návštěvy žalobkyně u žalovaného v nemocnici a neinformování o jeho stavu, soud konstatuje, že jednání třetí osoby, byť i manželky žalovaného, nelze přičítat k tíži žalovaného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Odo 1192/2003).

47. Ve světle všech uvedených skutečností musel soud podanou žalobu zamítnout, neboť dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky, za kterých se může dárce domáhat vrácení daru.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 560 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč, sestávající z částky 5 620 Kč za každý z 8 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 8 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Úkony provedené v řízení sestávají z přípravy a převzetí věci, sepis vyjádření ze dne 27. 1. 2025, 3. 12. 2025 a dne 12. 2. 2026 a za účast při jednání soudu dne 9. 9. 2025, 4. 11. 2025, 3. 2. 2026 a 19. 2. 2026. Právní zástupkyně žalovaného není plátcem DPH.