20 C 202/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce insolvenční správce právnická osoba , IČO , sídlem adresa , PSČ obec , zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení 2 500 000 Kč s přísl., <b>I. Žaloba na zaplacení částky 2 500 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši 229 168,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.</b> 1. Původní žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 8. 2020 domáhal proti žalované zaplacení částky 2 500 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba] („ dále též jen původní žalobkyně či [anonymizováno]“), jejímž je současný žalobce insolvenčním správcem, zapůjčila žalované částku 2 500 000 Kč, která byla žalované dne 25. 7. 2019 zaslána na bankovní účet. Žalovaná ani přes výzvu ze dne 29. 6. 2020 poskytnutou zápůjčku nevrátila.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že uplatněný nárok nikdy nevznikl. Skutečnost je taková, že žalovaná zapůjčila žalobkyni částku 2 500 000 Kč, která jí byla dne 25. 7. 2019 vrácena. K zápůjčce částky 2 500 000 Kč od žalované žalobkyni došlo z důvodu potřeby výplaty mezd zaměstnanců původní žalobkyně, když původní žalobkyně, společnost [právnická osoba], je agenturou práce a jejím předmětem podnikání je dočasné přidělování vlastních zaměstnanců k výkonu práce u třetích osob. Žalobkyně proto dne 22. 7. 2019 zapůjčila půdní žalobkyni částku 2 500 000 Kč a to oproti příjmovému pokladnímu dokladu. Žalovaná doplnila, že finanční prostředky získala částečně darem, který obdržel její manžel od svého otce ve výši [částka], darem, který žalovaná obdržela od své sestry ve výši [částka] a ve zbytku v rozsahu [částka] z úspor žalované a jejího manžela. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Řízení bylo dle § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v důsledku zjištění úpadku a prohlášení konkurzu na majetek společnosti [právnická osoba] usnesením [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] přerušeno. Dne 12. 4. 2021 soud obdržel návrh insolvenčního správce společnosti [právnická osoba] [celé jméno žalobce] na pokračování v řízení, proto rozhodl o tom, že insolvenční správce se stává účastníkem řízení namísto společnosti [právnická osoba] (k tomu blíže usnesení soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]).

4. Mezi stranami bylo nesporné a vyplývá to taktéž z výpisu z účtu původní žalobkyně, že dne 25. 7. 2019 byla z účtu původní žalobkyně na účet žalované zaslána částka 2 500 000 Kč s popisem„ půjčka [příjmení]“. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2017 a okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 20. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná pracovala pro původní žalobkyni od 1. 3. 2017 do 20. 4. 2020 jako koordinátor. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] se podává, že úkolem koordinátora bylo mimo jiné vyplácení mzdových prostředků zaměstnancům.

5. Soud má za prokázané tvrzení žalované o tom, že dne 22. 7. 2019 uzavřela s původní žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla původní žalobkyni částku 2 500 000 Kč za účelem výplaty mezd jejím zaměstnancům v hotovosti. Tato skutečnost je zcela jednoznačně potvrzována příjmovým pokladním dokladem ze dne 22. 7. 2019 vystaveným tehdejším prokuristou [celé jméno svědka] (viz výpis z obchodního rejstříku původní žalobkyně). Bývalý prokurista původní žalobkyně [celé jméno svědka] při své výpovědi potvrdil, že v té době se vyskytla nutná potřeba výplaty mezd zaměstnancům v hotovosti, a to zaměstnancům zařazeným k výkonu práce ve fabrice [anonymizována dvě slova]. Jelikož prokurista neměl dostatek hotovosti na výplatu mezd v danou dobu, poskytla částku 2 500 000 Kč za tímto účelem žalovaná. Dohodli se, že uvedené prostředky jí budou vráceny z firemního účtu na její osobní účet. Svědek potvrdil, že žalované vystavil příjmový pokladní doklad. Skutečnost, že k výplatě mezd docházelo z převážné části v hotovosti, potvrzovala taktéž jednatelka původní žalobkyně [jméno] [příjmení]. Svědek doplnil, že měsíční objem mezd zaměstnanců zařazených u [anonymizována dvě slova] činil v té době 6 000 000 až 8 000 000 Kč, přičemž mělo jít o cca 300 lidí.

6. Tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o zápůjčce nelze mít za prokázané z výpovědi jednatelky původní žalobkyně [jméno] [příjmení], která toliko uváděla, že o tuto zápůjčku žádal tehdejší prokurista [anonymizováno] [celé jméno svědka] pro žalovanou za účelem koupě bytu. Svědkyně sice uvedla, že o této zápůjčce věděla, že k ní dala svolení, ale sama tuto smlouvu písemně ani ústně nesjednávala. Pokud měl tuto smlouvu s jejím svolením sjednávat prokurista [celé jméno svědka], pak ten uvedenou skutečnost nepotvrdil. Naopak potvrdil tvrzení žalované o tom, že poskytla původní žalobkyni zápůjčku ve výši 2 500 000 Kč dne 22. 7. 2019.

7. Soud má za prokázané tvrzení žalobkyně, že v době poskytnutí tvrzené zápůjčky, tedy v měsíci červenci 2019, byla finanční situace původní žalobkyně dobrá. Toto potvrzoval jak svědek [celé jméno svědka], tak jednatelka původní žalobkyně. Žalovaná tuto skutečnost nijak nesporovala a vyplývá to taktéž z výpisu z účtu žalobkyně, daňového dokladu na koupi vozidla [jméno] ze dne 22. 1. 2019, osvědčení o registraci tohoto vozidla, dokladu o koupi vozidla [anonymizována dvě slova] ze dne 7. 6. 2019 a osvědčení o registraci tohoto vozidla. Z daňových dokladů vyplývá, že kupní cena uvedených vozidel byla hrazena převodem z bankovního účtu a nikoliv v hotovosti. Soud má za prokázané, že původní žalobkyně měla v červenci 2019 dostatek finančních prostředků na svém účtu, nicméně tato skutečnost sama o sobě nevyvrací vysvětlení svědka [celé jméno svědka], že částku 2 500 000 Kč zapůjčenou od žalované bylo nutno použít na nutnou výplatu mezd zaměstnanců v hotovosti. Svědek vysvětlil, že v daný den se vyskytla náhlá potřeba hotovosti a banka nebyla schopna tuto částku ihned poskytnout. Pokud jde o původ finančních prostředků žalované, pak soud konstatuje, že žalovaná toto hodnověrným způsobem doložila jednak smlouvou o darování finančních prostředků z 9. 10. 2020, uzavřenou mezi manželem žalované a jeho otcem. Ohledně datování této smlouvy, jak namítala žalobkyně, pak soud konstatuje, že žalovaná již v podání ze dne 4. 2. 2021 uváděla, že darovací smlouva byla uzavřena původně ústně a toliko za účelem potvrzení byl sepsán výše uvedený notářský zápis. Dále soud konstatuje, že z notářského zápisu ze dne 9. 10. 2020 se podává, že manžel žalované finanční prostředky převzal již před uzavřením této smlouvy (bod 2. smlouvy). Tvrzení žalované o tom, že částku [částka] obdržela od své sestry je potvrzováno prohlášením [jméno] [příjmení] ze dne 1. 7. 2021. Že uvedené finanční prostředky v [anonymizována dvě slova] převážela žalovaná po částech sama, případně s manželem a že jim s tímto pomáhali její rodinní příslušníci je potvrzeno jednak výpovědí jejího manžela a dále prohlášením [anonymizována dvě slova] z 1. 7. 2021 a [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] z téhož dne. V souladu s tvrzením žalované o původu peněz je taktéž obsah dotazníku ze dne 16. 7. 2019 podle zákona č. 253/2008 Sb., ve kterém žalovaná v souvislosti s nákupem bytové jednotky uvedla, že finanční prostředky pocházejí z jejích úspor, nikoliv z půjčky či zápůjčky.

8. Z kupní smlouvy ze dne 22. 7. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou má soud za prokázané, že touto smlouvou žalovaná zakoupila bytovou jednotku [číslo] spolu se spoluvlastnickým podílem na pozemcích a společných částech nemovitosti (vedeno na LV [číslo] pro k.ú. [část obce]), a to za kupní cenu [částka], přičemž se zavázala, že tuto kupní cenu uhradí nejpozději do 31. 7. 2019 na účet advokátní úschovy.

9. Z výpisu z účtu původní žalobkyně u [obec] spořitelny za období měsíce července 2019 soud zjistil, že v tomto měsíci na uvedený účet byla připsána částka přesahující [částka] a z účtu odepsána částka přesahující [částka]. Zůstatek na účtu se oproti počátku měsíce ve výši [částka] zvýšil na konci měsíce na [částka]. Z výpisu z účtu původní žalobkyně u [právnická osoba] za období měsíce července 2019 soud zjistil, že v tomto měsíci činily příjmy na tomto účtu částku přesahující [částka] a výdaje částku přesahující [částka]. Zůstatek na účtu byl k počátku měsíce [částka] a na konci měsíce [částka]. Jak již soud výše uváděl, tak mimo jiné i z těchto výpisů z účtu se podává dobrá finanční situace žalobkyně (ve spojení s výpisem z účtu původní žalobkyně u [anonymizováno] z období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 a s výpisy z účtu původní žalobkyně u [obec] spořitelny za měsíce květen až září 2019, ve spojení s přiznáním k dani z přidané hodnoty za měsíce duben až červenec 2019). Z výpisu z účtu původní žalobkyně u [anonymizována tři slova] za měsíc červenec 2019 soud dále zjistil, že [celé jméno svědka] v uvedeném měsíci v hotovosti z tohoto účtu vybral částku přesahující [částka], přičemž ve dnech 18. 7. a 19. 7. 2019, tedy tři, respektive dva pracovní dny před tím, než si původní žalobkyně prostřednictvím svého prokuristy vypůjčila částku 2 500 000 Kč od žalované, vybral prokurista žalované [celé jméno svědka] celkem částku [částka].

10. Pokud jde o listiny (saldo účtu [číslo], stavy hotovostních pokladen, pokladní knihu a stavy bankovních účtů) pak soud z nich nevycházel. Jedná se o část účetní evidence původní žalobkyně, která má podle soudu jednak povahu subjektivních údajů původní žalobkyně a dále sama jednatelka původní žalobkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedla, že bývalý prokurista [celé jméno svědka] nedodával kompletní účetní podklady. Tudíž uvedená účetní evidence zjevně nemůže být kompletní a plně věrohodná.

11. Pokud jde o svědka [celé jméno svědka], z jehož svědecké výpovědi soud vycházel jako stěžejního důkazu prokazujícího tvrzení žalované, že to byla ona, kdo poskytl žalobkyni zápůjčku 2 500 000 Kč dne 22. 7. 2019, tak žalobce namítal jeho nevěrohodnost. Z žádosti [celé jméno žalobce] ze dne 30. 6. 2021, sdělení Policie ČR ze dne 16. 8. 2021, žádosti [celé jméno žalobce] ze dne 20. 8. 2021, sdělení Policie ČR ze dne 24. 8. 2021 a usnesení Policie ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] se opravdu podává, že svědek [celé jméno svědka] je podezřelý ze [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] podle [ustanovení pr. předpisu] a z tohoto důvodu byla původní žalobkyni zajištěna na bankovním účtu [anonymizováno] částka [částka]. Uvedené podezření se týká jednání, kterého se měl svědek dopustit jako jednatel společnosti [právnická osoba]. V uvedené věci však doposud nebyla proti svědkovi podána obžaloba, jak vyplývá z úředního záznamu soudu z 16. 11. 2021 (ve spise na čl. 273). Z žalob proti svědkovi založených ve spise na čl. 278-310 soud zjistil, že žalobce [celé jméno žalobce], insolvenční správce původní žalobkyně podal proti svědkovi žaloby, kterými se z různých důvodů souvisejících s jednáním svědka jako prokuristy původní žalobkyně domáhá proti svědkovi zaplacení částky v souhrnu za všechna řízení přesahující [částka]. Z kupní smlouvy ze dne 19. 1. 2020 uzavřené mezi původní žalobkyní a společností [právnická osoba] a jejích dodatků ze dne 2. 3. 2020 a 10. 3. 2020 se podává, že svědek [celé jméno svědka] jako prokurista převedl podstatnou část vozového parku původní žalobkyně na společnost [právnická osoba]. Dne 3. května 2020 byla mezi stejnými subjekty uzavřena smlouva o spolupráci, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala zajišťovat přepravu zaměstnanců původní žalobkyně. Dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 3. 2020 se podává, že mezi stejnými společnostmi byla uzavřená smlouva o postoupení pohledávek v celkové hodnotě [částka] a to za úplatu ve stejné výši. K těmto skutečnostem i k činnosti svědka [celé jméno svědka] v rámci insolvenčního řízení vedeného s původní žalobkyní [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], lze konstatovat, že tyto skutečnosti a jednání jednak přímo nesouvisí s předmětem řízení a jedná se o spory mezi původní žalobkyní a svědkem týkající se tvrzení jednatelky původní žalobkyně [jméno] [příjmení] o tom, že měl svědek zpronevěřit částku přesahující [částka]. Uvedené spory, a to jak v rovině soukromoprávní, tak v rovině trestního stíhání svědka, významně přesahují rámec řízení proti žalované a v době, kdy soud rozhodoval o podané žalobě, vycházel z presumpce neviny týkající se případných podvodů či zpronevěry tvrzených žalobkyní ohledně jednání svědka [celé jméno svědka]. Z jeho výslechu i výslechu jednatelky původní žalobkyně [jméno] [příjmení] jednoznačně vyplynulo, že se tyto dvě osoby vzájemně obviňují ze zpronevěření mnohamilionových částek. V tuto chvíli žádná z podaných žalob ani prováděných úkonů v přípravném řízení proti svědkovi [celé jméno svědka] nemůže přímo a jednoznačně vyvrátit jeho věrohodnost ve vztahu k potvrzované skutečnosti, že jako prokurista původní žalobkyně požádal žalovanou o poskytnutí zápůjčky 2 500 000 Kč v hotovosti, kterou se jí zavázal neprodleně vrátit z účtu původní žalobkyně a že žalovaná původní žalobkyni uvedenou částku poskytla. Jak potvrdila ostatně jednatelka původní žalobkyně [jméno] [příjmení], byl to právě svědek [celé jméno svědka], který v pozici prokuristy měl v plné gesci řízení závodu původní žalobkyně na území [územní celek]. Pokud tedy původní prokurista žalobkyně vystavil příjmový pokladní doklad žalované, jeho vystavení následně potvrdil svojí výpovědí, a to přesto, že byl soudem poučen o tom, že v případě potvrzení této skutečnosti a zároveň nedohledání uvedené částky v účetnictví původní žalobkyně vystavuje sám sebe riziku úhrady této částky, byla v této části výpověď svědka [celé jméno svědka] pro soud důvěryhodná. A to tím spíše, že žalovaná fakticky nemá a nemůže mít jiných přímých důkazů k prokázání svého tvrzení než těch, které předložila, tedy příjmový pokladní doklad o odevzdání částky 2 500 000 Kč původní žalobkyni a potvrzení osoby oprávněné za původní žalobkyni v rozhodné době jednat o tom, že to byla žalovaná, která první poskytla původní žalobkyni částku 2 500 000 Kč, kterou původní žalovaná následně žalobkyni toliko vracela. Nad rámec těchto přímých důkazů, které jednoznačně svědčí o pravdivosti tvrzení žalované, žalovaná dosvědčovala i původ částky 2 500 000 Kč. Skutečnost, že žalovaná touto částkou skutečně disponovala, sama o sobě vyplývá z příjmového pokladního dokladu a potvrzení svědka [celé jméno svědka], pokud následně žalovaná nad rámec těchto důkazů ještě dále dokládala původ peněz, který vysvětlila z převážné části dary ze své rodiny, pak výše uvedené vysvětlení, o kterém soud blíže hovoří v odstavci sedmém odůvodnění je dostatečné. Není ničím výjimečným, že v rámci rodiny dochází k obdobným darům či finanční výpomoci. Objektivní složitost převozu hotovosti z [země] do [země] a snaha žalované a její rodiny vyhnout se eventuální celní povinnosti je taktéž pochopitelná. Z výše uvedených důvodů proto soud vycházel ze svědecké výpovědi [celé jméno svědka] a nikoli z výpovědi jednatelky původní žalobkyně [jméno] [příjmení]. Je tomu tak i proto, že svědek [celé jméno svědka] vypovídal po poučení o trestněprávních následcích křivé výpovědi, kdežto [jméno] [příjmení] byla vyslýchána v režimu účastnické výpovědi bez trestněprávních následků křivé výpovědi. V projednávané věci soudu nepřísluší rozhodovat a hodnotit tvrzení žalobce o tom, že svědek [celé jméno svědka] zpronevěřil částku přesahující [částka] z majetku původní žalobkyně, ani ostatní spory tohoto svědka s původní žalobkyní. I pokud by se následně ukázalo toto tvrzení jako pravdivé, tím spíše by se z uvedeného mohlo dovozovat, že poskytnutou částku 2 500 000 Kč mohl stejně jako to žalobkyně tvrdí o dalších částkách, zpronevěřit právě on. Jediné co bylo pro soud rozhodující, bylo vystavení příjmového pokladního dokladu [celé jméno svědka] jako osoby oprávněné jednat za původní žalobkyni. Jako taková osoba svědek jednak vystavil příjmový pokladní doklad žalované a přijetí zápůjčky tvrzené žalovanou taktéž potvrdil.

12. Na základě shora učiněných dílčích skutkových zjištění a po jejich zhodnocení v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Původní žalobkyně jednající původním prokuristou [celé jméno svědka] jako vydlužitel uzavřela dne 22. 7. 2019 s žalovanou jako vypůjčitelem ústní smlouvu o zapůjčení částky 2 500 000 Kč a to z důvodu potřeby vyplacení mzdových prostředků zaměstnancům původní žalobkyně v hotovosti. Zapůjčenou částku původní žalobkyně vrátila žalované bankovním převodem dne 25. 7. 2019.

13. Pokud soud provedl jiné důkazy, než které výslovně zmínil shora v odstavcích 4 až 10 odůvodní (důkazní prostředky jsou uvedeny kurzívou) pak z nich soud neučinil žádná skutková zjištění. Návrhy na provedení důkazů výslechem [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], námitkou podjatosti ze dne 18. 8. 2021, spisem Policie ČR, [stát. instituce], odboru hospodářské kriminality ve věci [anonymizováno] [číslo] či jeho částí, sumarizací mzdových položek za červenec 2019, spisem Okresního státního zastupitelství [okres], [číslo jednací] [číslo], byly soudem zamítnuty pro nadbytečnost. <i>14. Podle § 2390 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>15. Podle § 450 odst. 1 věta první občanského zákoníku, udělením prokury zmocňuje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku prokuristu k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, popřípadě pobočky, a to i k těm, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc.</i> 16. Po právním posouzení skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu nedůvodná. V projednávané věci soud řešil otázku, která nebyla složitá co do právního posouzení, ale jednalo se o posouzení pravdivosti tvrzení účastníků o skutkovém ději. Zatímco žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že uzavřela s žalovanou smlouvou o zápůjčce částky 2 500 000 Kč, žalovaná se bránila tím, že to byla ona, kdo poskytl původní žalobkyni zápůjčku uvedené částky a platba na její bankovní účet provedená dne 25. 7. 2019 byla toliko vrácením zápůjčky poskytnuté žalovanou. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná obdržela dne 25. 7. 2019 na svůj bankovní účet částku 2 500 000 Kč. Jak soud poučil účastníky na začátku jednání, tak i v případě, že by žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce, bylo na žalované, aby prokázala právní důvod přijetí této částky. V opačném případě by byla žalovaná povinna žalovanou částku vrátit z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku. Namítala-li tedy žalovaná v rámci závěrečného návrhu, že považuje za nestandardní její procesní aktivitu v dané věci a nutnost prokazovat poskytnutí zápůjčky a původ finančních prostředků, pak tato okolnost vyplývá právě z její procesní obrany. Pokud jde o skutková zjištění soudu, pak lze plně odkázat na skutkovou část odůvodnění rozsudku (odstavce 4 až 12 odůvodnění). Jak již soud výše uváděl, tvrzení žalované je jednoznačně potvrzováno přímými důkazy v podobě příjmového pokladního dokladu ze dne 22. 7. 2019 a potvrzení prokuristy původní žalobkyně [celé jméno svědka], který byl v inkriminovanou dobu oprávněn jednat jménem původní žalobkyně. Prokázaná skutečnost, že původní žalobkyně měla v rozhodné době dostatek finančních prostředků na svém účtu, nevylučuje vysvětlení této transakce potřebou částky 2 500 000 Kč v hotovosti z důvodu vyplácení mezd zaměstnancům. Jak soud již výše uvedl, to, že převážná část zaměstnanců byla vyplácena v hotovosti, potvrzovala sama jednatelka původní žalobkyně. Důkazy předkládané žalobkyní a její tvrzení o nevěrohodnosti svědka [celé jméno svědka], jak bylo výše soudem popsáno, nemohou proti uvedeným přímým důkazům obstát, a to i přes pochybnost vyplývající z časové souvislosti převodu finančních prostředků ze dne 25. 7. 2019 a koupě bytové jednotky žalovanou, když kupní smlouvu žalovaná uzavřela dne 16. 7. 2019 a v době běžící lhůty splatnosti do 31. 7. 2019 žalovaná namísto uhrazení kupní ceny poskytla částku 2 500 000 Kč původní žalobkyni. Jak ovšem vysvětlila žalovaná, její manžel i svědek [celé jméno svědka], žalovaná neměla důvod obávat se toho, že by neobdržela finanční prostředky zpět, když tehdejší ekonomická situace původní žalobkyně byla dobrá a potřeba zápůjčky vyplývala toliko z potřeby hotovosti, kterou nebylo možné zajistit výběrem z banky. Po právní stránce rozhodující okolností je, že v rozhodné době od 22. 7. 2019 do 25. 7. 2019 byl [celé jméno svědka] prokuristou [právnická osoba] a jako takový byl podle § 450 občanského zákoníku oprávněn k uzavření smlouvy o zápůjčce v rámci provozu jejího závodu. Uvedený svědek potvrdil tvrzení žalované o její skutkové verzi, která byla současně podpořena příjmovým pokladním dokladem. Naopak svědek nepotvrdil tvrzení žalobkyně o poskytnutí zápůjčky žalované. Žalovaná v řízení prokázala jak uzavření smlouvy o zápůjčce, když prokázala, že byla dohodnuta s prokuristou původní žalobkyně na tom, že poskytne původní žalobkyni částku 2 500 000 Kč, která jí bude následně vrácena z bankovního účtu, tak i poskytnutí této částky. Soud má proto s ohledem na tyto skutkové závěry za prokázané, že bankovní převod částky 2 500 000 Kč dne 25. 7. 2019 byl vrácením uvedené zápůjčky. Opak přitom nelze dovodit ani z gramatického výkladu poznámky ve výpisu z účtu, když z poznámky„ půjčka [příjmení]“ nelze dovodit s naprostou jistotou, jedná-li se o poskytnutí či vrácení zápůjčky.

17. Protože byla žalovaná v řízení plně úspěšná, má podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu nárok na plnou náhradu nákladů řízení proti žalobci v částce 229 168,33 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 500 000 Kč sestávající z částky 18 300 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu, odůvodnění odporu, vyjádření ze dne 4. 2. 2021, účast u jednání dne 11. 6. 2021 trvajícího déle než 2 hod., vyjádření ze dne 9. 7. 2021, účast u jednání dne 5. 10. 2021 trvajícího déle než 2 hod. a účast u jednání dne 19. 11. 2021) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.. Dále cestovným [obec] - [obec] (na jednání soudu ve dnech 11. 6. 2021, 5. 10. 2021 a 19.11. 2021) a zpět při průměrné spotřebou 5,9 l naturalu [číslo] km (nikoliv 7,4 l, jak účtovala žalovaná). Cestovné za tyto jízdy tak při vzdálenosti 531 km (6 x 88,5 km) a průměrné ceně za 1 litru automobilového benzinu 95 oktanů 33,80 Kč a náhradě 4,40 Kč za 1 km jízdy podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí 3 395,31 Kč a dále z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 189 395,31 Kč ve výši 39 773,02 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

18. Jako nikoliv nezbytné a tudíž neúčelné posoudil soud sepis vyjádření ze dne 22. 4. 2021 a vyjádření ze dne 1. 10. 2021, když nic nebránilo obsah těchto úkonů sdělit v průběhu soudních jednání.