20 C 284/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení 43 330 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 273 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 273 Kč, jdoucím od 17. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbylé části, tedy co do částky 34 057 Kč a zbývajícího příslušenství, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 43 330 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v celkové výši 990 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 729 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 25. 4. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž poplatek 20 057 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení a za administrativní činnost a komfortní splácení. Vše se zavázal uhradit formou 100 týdenních splátek po 401 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 10 727 Kč. Uhrazené platby byly započteny ve výši 4 271 Kč na jistinu, která tak byla ponížena na 15 729 Kč. Další uhrazené platby ve výši 6 456 Kč byly započteny na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 20 057 Kč, které byly poníženy na 13 601 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s placením jednotlivých splátek vzniklo žalobci právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení. Tato denní smluvní pokuta v sazbě 0,1 % byla kapitalizována na částku dle přiloženého výpočtu ke dni 1. 2. 2022, přičemž je po žalovaném požadována pouze v částce 10 000 Kč; smluvní pokuta je žalobcem požadována v souladu se smluvním ujednáním v rámci čl. "Postup při prodlení zákazníka". Součástí žalované částky jsou také sankční poplatky ve výši 4 000 Kč, které jsou po žalovaném požadovány v souladu se smluvním ujednáním v rámci čl. "Postup při prodlení zákazníka", přičemž se jedná o poplatky za zahájení vymáhání dluhu Centrálním vymáháním pohledávek postupitele a za poplatky za upomínky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Na základě k důkazu provedených listin (zákaznické karty, smlouvy o zápůjčce, postupní smlouvy, přílohy č. 1 k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k okamžitému splacení a k ní připojenému poštovnímu archu, předžalobní výzva) má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 25. 4. 2019 s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný se zavázala zaplatit ve 100 týdenních splátkách po 401 Kč celkem 40 057 Kč, přičemž 20 000 Kč představuje dle smlouvy zápůjčku a 20 057 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 6 129 Kč, zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 800 Kč, částka za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 6 128 Kč. Strany ujednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně pevnou pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 127,17 %. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky. Na straně 3 a 4 těchto podmínek byly mezi stranami sjednány další sankce spojené s prodlením žalované při splácení zápůjčky – a to jednak smluvní pokuta v článku 6.1 podmínek ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do maxima stanoveného zákonem a další poplatky – jednak poplatky za upomínky ve výši 300 Kč (čl. 6 3 podmínek) a poplatky za vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč (článek 6. 4. podmínek). Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označenými jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k vrácení dluhu výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, ve které byl vyzván k okamžitému zaplacení dlužné částky, přičemž výzva byla podána k poštovní přepravě dne 11. 2. 2022. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky. S ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru o neplatnosti smluv o zápůjčkách, jak bude popsáno níže, nepovažoval soud za nutné zabývat se detailním přezkoumáváním úvěruschopnosti žalovaného a návrh žalobce na výslech svědka [jméno] [příjmení], který měl za žalobce uzavírat se žalovaným smlouvy o zápůjčkách, pro nadbytečnost zamítl. Z ostatních listinných důkazů neučinil soud žádná podstatná skutková zjištění.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 25. 4. 2019 smlouva o zápůjčce částky 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit poplatek za zápůjčku 20 057 Kč, a to formou 100 týdenních splátek. RPSN činila 127,17 %. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, kde byly sjednány sankce spojené s prodlením žalovaného při splácení zápůjčky – a to jednak smluvní pokuta v článku ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a další poplatky za upomínky ve výši 300 Kč a poplatky za vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč. Na tento závazek žalovaný uhradil 10 727 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Úvěruschopnost žalovaného byla přezkoumána.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny dle smlouvy ve výši 20 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 20 057 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Tomu také odpovídá souhrnné označení ve smlouvě: poplatek za zápůjčku. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Tuto skutečnost si dle soudu uvědomuje též žalobkyně, když v žalobě uvedla, že zaplacené částky žalovaným byly započteny na poplatek za zápůjčku jako celek, aniž by zohlednila její formální rozčlenění na 3 různé„ poplatky“. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje nárok z titulu poplatků jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 52 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v dubnu 2019 činila 9,83 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Co 183/2017. Soud dále podotýká, že podle něj o neoddělitelnosti jednotlivých částí smlouvy svědčí také ujednané a žalobkyní požadované sankce v podobě smluvní pokuty a sankčních poplatků, jelikož podle soudu právní předchůdce žalobkyně dopředu kompenzuje větší rizikovost svého obchodu sankcemi, které ve svém souhrnu s ujednaným poplatkem činí smlouvu, v případě prodlení žalovaného, drasticky nepoměrně výhodnou pro věřitele na úkor spotřebitele.

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 9 273 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 20 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 10 727 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 9 273 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvám žalobce k okamžitému vrácení finančních prostředků ze dne 10. 2. 2022, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že listina byla podána k poštovní přepravě dne 11. 2. 2022. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 16. 2. 2022. Jelikož žalovaný nevrátil finanční prostředky, dostal se od 17. 2. 2022 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyni tedy náleží z dlužné částky též úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb.

7. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatných smluv.

8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

9. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.