21 C 109/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 158 664,99 Kč s přísl., částky 11 000 Kč s přísl. a částky 4 250 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 158 664,99 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 22 085,71 Kč, dále se smluvním úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 156 376,99 Kč jdoucím od [datum] do [datum], se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 156 376,99 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 372,61 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 156 376,99 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení a dále pak částku 11 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 11 000 Kč jdoucím od [datum] do [datum], se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 11 000 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení a částku 1 750 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 500 Kč a co do smluvního úroku ve výši 5,49 % ročně z částky 156 376,99 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení a smluvního úroku ve výši 13,4 % ročně z částky 11 000 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 147 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 158 664,99 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně nebo jen banka), uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o Půjčce na kliknutí [číslo], na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 157 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit formou měsíčních splátek spolu se smluvním úrokem ve výši 13,99 % ročně a s dalšími ujednanými poplatky. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas, v důsledku čehož banka přistoupila dne [datum] k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 156 376,99 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 22 085,71 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 372,61 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 288 Kč. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k dobrovolné úhradě dluhu, nicméně se tak nestalo. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr celkem částku ve výši 5 269,34 Kč, kdy na jistinu dluhu bylo započteno 623,01 Kč, na smluvní úrok 1 823,09 Kč, na zákonný úrok 4,07 Kč a na poplatky 176 Kč. Celková dlužná částka za poplatky tak činí 2 288 Kč a je tvořena poplatky za pojištění varianta B, které měly být hrazeny ze strany žalovaného měsíčně ve výši 176 Kč.

2. Žalobou ze dne [datum], zapsanou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se banka zavázala zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] ve prospěch žalovaného a tento se zavázal za poskytnuté bankovní služby platit sjednané poplatky. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajícího ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, přistoupil právní předchůdce žalobkyně ke dni [datum] k odstoupení od smlouvy. Žalovaný nezajistil na účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 4 250 Kč, který je tvořen neuhrazenými poplatky po splatnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému zaplacení dluhu, nicméně se tak před podáním žaloby nestalo. Aktivní legitimaci k podání žalobkyně dovozuje z totožné smlouvy o postoupení pohledávek, jako bylo uvedeno výše. [příjmení] 4 250Kč pak představuje účtované poplatky dle Ceníku produktů služeb pro soukromé osoby a to konkrétně 5 x 500 Kč za poplatek za výzvu k zaplacení dluhu a 7 x 250 Kč za poplatek za neaktivní využívání účtu eKonto KOMPLET.

3. Dne [datum] podala žalobkyně další žalobu, která byla u Okresního soudu [okres] zapsaná pod sp. zn. [spisová značka], kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o povoleném debetu [číslo], jejíž součástí byly obchodní podmínky. Na základě této se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % ročně a dále uhradit poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, přistoupila banka dne [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Tato je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 11 000 Kč a z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 457,38 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky, což neučinil. Aktivní legitimaci k podání žalobkyně dovozuje z totožné smlouvy o postoupení pohledávek, jako bylo uvedeno výše.

4. Žalovaný se k žalobám nevyjádřil.

5. Usneseními zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a následně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 [spisová značka] byla řízení ve výše uvedených věcech spojena ke společnému projednání pod sp. zn. [spisová značka].

6. Soud ve věci konal dne [datum] jednání, z jehož účasti se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omluvila, žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání nedostavil, a soud proto věc projednal a rozhodl bez účasti stran sporu na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, neboť žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní.

7. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne [datum], jejíž součásti jsou Produktové podmínky k vedení Účtů a vkladů a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázala žalovanému poskytovat služby Běžný účet, Spořící účet, Přímé bankovnictví a Debetní karta, přičemž žalovaný měl za tyto služby hradit cenu dle tarifu eKonto KOMPLET. Žalovaný podpisem této smlouvy dále přistoupil Rámcové pojistné smlouvě, uzavřené mezi bankou a [právnická osoba] Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Ceník a Technické podmínky. Z Návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí [číslo], z dokumentu obsahující podpisové certifikáty (č. l. 19 spisu) a z Akceptace návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 157 000 Kč, který měl být splacen formou 119 měsíčních splátek včetně smluvního úroku ve výši 13,99 % ročně a případných poplatků, jejichž výše vyplývá z Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný se zároveň zavázal hradit měsíční poplatek za pojištění ve výši 176 Kč. Pro případ nutnosti zasílání upomínek byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč. Z Výpisu Spotřebitelského úvěru má soud za prokázané, že žalovaný úvěr ve výši 157 000 Kč čerpal dne [datum]. Z tvrzení žalobkyně, v situaci kdy žalovaný netvrdil opak, má soud za prokázané, že žalovaný na úvěr uhradil toliko částku ve výši 5 269,34 Kč. Z dopisu nadepsaného Odstoupení od Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb bylo zjištěno, že banka s odůvodněním podstatného porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného, které spočívalo v záporném zůstatku na bankovním účtu, smlouvu vypověděla ke dni [datum] a žalovaného vyzvala k vyrovnání dlužných částek. Z Návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. [číslo], dokumentu obsahující podpisové certifikáty a z Akceptace návrhu Smlouvy o Povoleném debetu na běžném účtu ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovanému byl dne [datum] poskytnut kontokorentního úvěru ve výši 11 000 Kč, který měl být splácen průběžně spolu se smluvním úrokem ve výši 21,9 % ročně a s případnými poplatky. Z Výpisu z povoleného debetu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal. Z Prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně celý dluh z povoleného debetu zesplatnil a žalovaného vyzval k jeho úhradě. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně její přílohy tvořící seznam postoupených pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem [datum], odeslání tohoto potom bylo zjištěno z přehledu podacích čísel právního předchůdce žalobkyně. Z Oznámení o právním zastoupení, Výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum], včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

10. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 168 odst. 1 citovaného zákona dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně sjednána smlouva o poskytování bankovních služeb, za které se žalovaný zavázal hradit případné poplatky dle Ceníku. V návaznosti na tuto smlouvu pak byla uzavřena smlouva o povoleném debetu, kdy bylo žalovanému umožněno čerpat finanční prostředky formou přečerpání na jeho bankovním účtu až do výše 11 000 Kč, které měl žalovaný průběžně splácet spolu se zápůjčním úrokem ve výši 21, 9 % ročně. Povinností žalovaného rovněž bylo zajistit na bankovním účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaný kontokorentní úvěr nesplácel řádně a včas, porušil smluvní povinnosti a banka proto celý úvěr zesplatnila. Mezi stranami byla dále uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 157 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úroky vrátit formou měsíčních splátek, hradit případně poplatky dle Ceníku a hradit měsíční poplatek za pojištění ve výši 176 Kč, ke kterému podpisem úvěrové smlouvy přistoupil. Jelikož žalovaný úvěr uhradil toliko částečně, přistoupila banka k zesplatnění celého úvěru. Pohledávky za žalovaným pak byly na žalobkyni platně postoupeny postupem dle § 1879 o. z. Soud proto žalobě vyhověl co do požadovaných nesplacených jistin úvěrů, tj. částky 156 376,99 Kč a 11 000 Kč, sjednaných poplatků za pojištění ve výši 2 288 Kč a poplatků za neužívání konta ve výši 1 750 Kč (7 x 250 Kč) a části smluvních úroků (k tomu viz níže). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalované částky ve lhůtě splatnosti, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl co do částky 2 500 Kč, představující požadované poplatky za celkem 5 výzev k zaplacení dluhu po 500 Kč, jelikož ač byla výše tohoto poplatku platně ve smlouvě, resp. v Ceníku sjednaná, žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila jejich faktické odeslání žalovanému a jejich existence je tak toliko v rovině tvrzení žalobkyně. Soudu žalobu zamítl rovněž co do části smluvního úroku, neboť na tento žalobkyně vzhledem k výše uvedenému ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru nemá nárok. Jelikož byly oba úvěry zesplatněné ke dni [datum], má žalobkyně právo na úhradu sjednaného úroku jen po dobu 90 dní, tedy do [datum]. Po tomto dni vzniká žalobkyni právo pouze na smluvní úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, v tomto případě tedy 8,5 % ročně. Soud proto, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, žalobu zamítl co do co do smluvního úroku ve výši 5,49 % ročně (tj. 13,99 % - 8,5 %) z částky 156 376,99 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení a smluvního úroku ve výši 13,4 % ročně (tj. 21,9 % - 8,5 %) z částky 11 000 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení. Soud za účelem řádného poučení žalobkyně dle § 118a odst. 1 o. s. ř. konal ve věci ústní jednání, přičemž žalobkyně svého práva účasti při tomto nevyužila.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů jako nezastoupenému účastníkovi, neboť zastoupení advokátem v dané věci považuje za krajně neúčelné. Nelze totiž odhlédnout od faktu, že dle údajů zapsaných v obchodním rejstříku je členem dozorčí rady žalobkyně advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení], působící v advokátní kanceláři [právnická osoba] (zjištěno dle vyhledávače advokátů na webových stránkách ČAK). Jediným členem představenstva [právnická osoba] a. s. je dle zapsaných údajů v obchodním rejstříku Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka působící dle údajů ČAK rovněž v advokátní kanceláři [právnická osoba] Platí přitom, že v řízení úspěšný účastník má nárok toliko na náhradu nákladů, které účelně vynaložil k bránění a uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. K dané otázce se opakovaně vyjadřoval i Ústavní soud, kdy v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4012/18 mimo jiné uvádí, že zákon tímto způsobem zakotvuje institut účelnosti vynaložených nákladů, jenž slouží jako formální záštita před zneužitím práva na náhradu nákladů vzniklých v průběhu soudního řízení (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1942/12 ze dne 26. listopadu 2013 (N 198/71 SbNU 353)). Toto pravidlo se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (tj. odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Z hlediska těchto nákladů je přitom nutno zkoumat jednak samotnou nezbytnost právního zastoupení (srov. např. nálezy sp. zn.

I. ÚS 2929/07 ze dne

9. října 2008 (N 167/51 SbNU 65), sp. zn.

I. ÚS 988/12 ze dne

25. července 2012 (N 132/66 SbNU 61), sp. zn. IV. ÚS 474/13 ze dne 16. prosince 2014 (N 229/75 SbNU 557), sp. zn.

II. ÚS 1333/14 ze dne

18. února 2015 (N 36/76 SbNU 503) či sp. zn. I. ÚS 3916/14 ze dne 12. dubna 2016 (N 62/81 SbNU 81)), a jednak účelnost jednotlivých úkonů právní služby (srov. nález sp. zn.

II. ÚS 736/12 ze dne

2. října 2013 (N 171/71 SbNU 35)). Vzhledem k výše uvedenému proto soud shledal, že zastoupení žalobkyně advokátem nebylo nezbytné a mělo toliko účelově navyšovat náklady řízení a tedy zisk žalobkyně. V rozporu se zásadou hospodárnosti je rovněž fakt, že žalobkyně uplatnila nároky vůči žalovanému, které spolu bezprostředně souvisí třemi samostatnými žalobami. Všechny tyto pohledávky byly navíc na žalobkyni postoupeny shodnou smlouvou o postoupení pohledávek. K jejich samostatnému projednání není dle názoru soudu žádný důvod a takovýto postup opětovně jen utvrzuje soud o záměru žalobkyně. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, jakoby byly všechny tři nároky uplatněny jedinou žalobou. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 547 Kč (6 347 Kč + 800 Kč + 400 Kč) a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, návrh ve věci samé). Soud žalobkyni nepřiznal paušální náhradu za dvě vyjádření zaslané na výzvu soudu ze dne [datum] a ze dne [datum], kdy se jednalo o doplnění skutkových tvrzení, které v žalobě buďto zcela absentovala nebo byla nedostatečná a žalobkyni nic nebránilo, aby tyto řádně uvedla již v podané žalobě. Náhrada nákladů proto celkem činí částku ve výši 8 147 Kč.

15. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř., když tyto určil jako běžné třídenní.