25 C 294/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 32 590,53 Kč s příslušenstvím

I. Řízení co do zaplacení úroku ve výši 17,25 % ročně z částky 12 466,73 Kč od [datum] do zaplacení, se zastavuje.

II. Návrh na vydání rozsudku pro zmeškání se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 800 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 32 590,53 Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 466,73 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 795,96 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 12 466,73 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila své podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 642 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 647 Kč, poslední splátka činila 1 643 Kč. Úroková sazba činila 29 % ročně. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, uhradila pouze dne [datum], [datum] a [datum] částku 1 500 Kč, 2 000 Kč a 700 Kč (celkem 4 200 Kč), jež žalobkyně započetla zčásti na jistinu a zčásti na poplatky (viz žaloba). Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 12 466,73 Kč a na dlužném poplatku částky 9 823,80 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. K tomuto dni činila dlužná částka 33 386,49 Kč. Tato částka se sestávala z nesplacené jistiny ve výši 12 466,73 Kč dlužné části poplatku ve výši 9 823,80 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, sankčních poplatků v částce 2 800 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 795,96 Kč Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Žalobkyně doplnila, že z důvodu prodlení žalované s úhradou jednotlivých splátek vzniklo v souladu se smluvním ujednáním rovněž právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek, dále nárok na sankční poplatek v celkové výši 900 Kč a poplatek v souvislosti s vymáhacím procesem ve výši 1 000 Kč Ani přes výzvu žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. K jednání soudu, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni, se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně omezila žalobní nárok ještě před zahájení jednání (čtení žaloby), soud postupoval dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a řízení ohledně této části výrokem I. tohoto rozsudku zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalované (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.).

4. Soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b o.s.ř., neboť bylo na místě zkoumat a posoudit platnost uzavřené smlouvy.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu označenou jako smlouvu o zápůjčce, v níž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 642 Kč (celkem 29 642 Kč) v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 647 Kč, poslední splátku ve výši 1 643 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 3 676 Kč, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 339 Kč, částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 305 Kč a za doplňkové pojištění ve výši 2 322 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (smlouva o zápůjčce z uvedeného dne včetně smluvních podmínek a standardní informace o spotřebitelském úvěru). Výše výpůjční úrokové sazby činila dle smlouvy 29 % ročně. Dle čl. 6, 6.3. a 6.4 smluvních podmínek byla žalovaná v případě prodlení s úhradou svých závazků zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za upomínku á 300 Kč a poplatek za zahájení vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná zaplatila celkem částku 4 200 Kč, zbývající část v celkové výši 33 386,49 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek – viz výše) již nedoplatila. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne [datum] byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněný dopis). Žalovaná byla vyzvána k okamžitému splacení dluhu dopisem ze dne [datum], který jí byl doručován dne [datum] (označený dopis včetně potvrzení podání). K úhradě dlužné částky byla žalovaná dále vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně potvrzení podání). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni splnila.

6. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

9. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru, kterou sice strany označily jako smlouvu o zápůjčce, avšak s přihlédnutím ke všem znakům ji soud podřadil pod smlouvu úvěrovou. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč vrátit za 14 měsíců rovněž i úrok a úplatu za poskytnutí úvěru v celkové výši 14 642 Kč, jež téměř odpovídá výši zapůjčené jistiny. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byla žalovaná pro případ prodlení povinna hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek či oznámení o zesplatnění, dále i poplatek za vymáhání ve výši 1 000 Kč Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.

11. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech [číslo] Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaná nepochybně věděla, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaná zavázala k placení úroku v roční výši 65,08 % (za 14 měsíců v částce 14 642 Kč). [jméno] výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 8,45 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje (více než 7,7 x). Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.

12. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v [obec] č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.). Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 47/2022-111 po posouzení všech aspektů projednávané věci žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku, resp. dalších sjednaných poplatků. Odvolací soud zdůraznil, že jde o obchod s chudobou, pro věc je významné posouzení jejího souladu se zásadami obecné spravedlnosti a proporcionality.

13. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytla žalované, když se o tuto částku žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 NOZ, spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 10 800 Kč (poskytnutá jistina mínus dosavadní úhrady), neboť žalovaná, který byla řádně vyzvána k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnila, čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatila. Protože žalobkyně při výpočtu částečné kapitalizace úroků z prodlení vycházela z nesprávné výše jistiny, soud zamítl celou kapitalizovanou částku a žalobkyni přiznal nárok na dané příslušenství ode dne [datum] (tj. ode dne následujícího po předpokládaném doručení výzvy k okamžitému zaplacení). V daném případě bylo namístě vycházet až z doručení výzvy žalobkyně k úhradě (tj. výzvy ze dne [datum], jež byla k poštovní přepravě podána dne [datum]) a připočíst lhůtu nezbytnou k předpokládanému doručení této výzvy k úhradě dluhu žalované (dva dny), tedy splatnost nastávala dne [datum] a ode dne [datum] byla žalovaná v prodlení. Žalované byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žalobu zamítl (výrok IV. tohoto rozsudku).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch, právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení by náleželo žalované. Protože však z obsahu spisu soud nezjistil žádné náklady na straně žalované, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.