25 C 310/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba co do zaplacení částky 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 39 204 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od 18. 5. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 1. 8. 2019 na dobu neurčitou smlouvu o pachtu, na jejímž základě se zavázal přenechat žalovanému ve své provozovně na adrese [adresa]. Na uvedené adrese žalobce provozoval pánské holičství pod značkou [příjmení] [příjmení] [jméno]. Protože v souvislosti s uzavřením smlouvy došlo k předání know-how související s provozováním závodu žalobce, jakož i k převzetí části zákaznické základny žalobce, strany v čl. VI. smlouvy o pachtu sjednaly konkurenční doložku, kterou se žalovaný zavázal v případě ukončení této smlouvy neprovozovat po dobu 2 let holičskou činnost na území [příjmení] kraje. Pro případ porušení tohoto ujednání byl žalovaný povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč. K ukončení smlouvy došlo v návaznosti na žádost žalovaného dne 31. 3. 2022. Poté žalobce zjistil, že žalovaný začal podnikat od 1. 4. 2022 v konkurenčním holičství - [příjmení] [příjmení] na adrese [adresa], nacházející se přibližně 1 km od provozovny žalobce. Nárok žalobci na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč vznikl z důvodu, že žalovaný hrubě porušil konkurenční doložku, k jejíž úhradě žalovaného vyzval dne 3. 5. 2022. Žalovaný žalobci ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal ani částečně. Potvrdil, že se žalobcem uzavřel dne 1. 8. 2019 na dobu neurčitou smlouvu o pachtu, k jejímu ukončení došlo na základě dohody o ukončení spolupráce ke dni 31. 3. 2022. Dne 3. 5. 2022 byl vyzván k úhradě smluvní pokuty dle konkurenční doložky. Danou smlouvu však žalovaný považuje za neplatnou a neurčitou, shodně tak hodnotí i konkurenční doložku ve smlouvě obsaženou. Dle jeho názoru se nejedná o pacht, ale o nájem. Jedním z atributů nájemní smlouvy je stanovení nájemného. Ve smlouvě je však určeno z právního hlediska nemožným způsobem, neboť ze smlouvy není objektivně zjistitelné, když se neuvádí, z jakého příjmu (zda z hrubého, čistého, celkového příjmu či jen z blíže neuvedeného křesla), což zakládá neplatnost smlouvy. Smlouva navíc neobsahuje přesné vymezení předmětu nájmu pro chybějící určení holičského křesla, ke smlouvě nebyla připojena ani příloha č. 2 (alespoň v originálu, který obdržel žalovaný). Sjednanou konkurenční doložku žalovaný považuje za zakázanou, protože není přesně vymezen okruh osob, kterých se zákaz týká (dle § 2975 odst. 1 občanského zákoníku), když smyslem konkurenční doložky (dle tvrzení žalobce) bylo zamezení převzetí části zákaznické základny žalobce. Žalovaný upozornil, že dle odst. 3 citovaného ustanovení je zakázané ujednání konkurenční doložky, jež omezuje zavázanou stranu více, než vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany. Žalovaný je vyučený kadeřník, jako kadeřník pracoval i před uzavřením smlouvy se žalobcem a s ohledem na své vzdělání má k provozu kadeřnických služeb vydaný živnostenský list. Konkurenční doložka je sjednaná i v rozporu s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný dále poukázal na nepřiměřenost této doložky s odkazem na rozsudek NS ČR sp. zn. 23 Cdo 4192/2008, 32 Odo, 407/2005 a 32 Odo 659/2005. Žalovanému žádná výhoda z konkurenční doložky ze smlouvy o pachtu nevznikla, jeho závazek nevykonávat jakoukoli činnost holiče, jímž se vyučil, nebyl ničím vyvážen. Žalovaný je vyučen v oboru kadeřník, v jiném oboru od ukončení studia nepracoval, žalobce mu tak nemohl předat žádné know-how. Není pravdivé ani tvrzení žalobce, že došlo ze strany žalovaného k převzetí části klientely žalobce. Žalobce ani žalovanému nikdy nevystavil žádný doklad či potvrzení o úhradě nájemného. Dle jeho názoru žalobce smlouvou o pachtu zastíral zřejmě jiný vztah, v němž byl žalovaný v podřízeném postavení, kdy měl dokonce žalobci dávat část svých příjmů a měl zakázáno jakkoli se osamostatnit či expandovat. Nejednalo se o standardní vztah pronajímatel – nájemce, jednání žalobce se i z tohoto důvodu jeví jako nepoctivé ve smyslu § 6 a 8 občanského zákoníku. Stejné skutečnosti sděloval žalovaný žalobci v dopise ze dne 11. 5. 2022.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Jak je zřejmé z nesporných tvrzení účastníků i předložené smlouvy o pachtu, účastníci danou smlouvu uzavřeli dne 1. 8. 2019. K této smlouvě žalobce nejprve předložil pouze přílohu č. 1 – příslušenství holičského křesla. Teprve dodatečně v průběhu řízení předložil přílohu [číslo] – nákres s označením holičských křesel. Žalovaný soudu předložil originál této smlouvy, z níž je patrné, že v ní v čl. II. není uvedené číslo holičského křesla, stejně tak chybí příloha č.

2. Soud si všiml i zcela odlišných podpisů žalobce, což sám žalobce vysvětlil tím, že smlouvy (tj. dvě vyhotovení téže smlouvy) nepodepisoval ve stejný den, ale asi s 2 denním rozdílem. Potvrdil, že při uzavření a podpisu smlouvy se žalovaným nečinila její součást příloha č. 2 (v té době nebyla ani vyhotovena), kterou ani dodatečně žalovanému nepředložil, pouze si ji sám do svého vyhotovení doplnil. V jeho vyhotovení smlouvy bylo navíc dopsáno i číslo holičského křesla (v čl. II. smlouvy). Tuto smlouvu uzavřel žalobce na straně jedné jako propachtovatel a žalovaný na straně druhé jako pachtýř. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalobce v ní prohlásil, že je nájemcem prostor sloužících k podnikání na adrese [ulice a číslo] v [obec], kde provozuje holičství (4 holičská křesla, jež měla být dále označena v příloze č. 2 smlouvy) pod značkou [příjmení] [příjmení] [jméno]. Žalovanému přenechal blíže neoznačené holičské křeslo s příslušenstvím k dočasnému užívání za poměrnou část příjmu dosahovaného v souvislosti s provozováním holičského křesla, přičemž účelem bylo provozování činnosti holiče pod jménem a na zodpovědnost holiče (žalovaného). Žalovaný se zavázal v čl. III. této smlouvy platit pachtovné, představující 60 % z měsíčního příjmu žalovaného, jež bude dosahovat v souvislosti s provozování holičského křesla. Pro případ, že by nevykonával holičskou činnost po dobu více než 20 dnů v kalendářním měsíci, navyšovalo se pachtovné o paušální částku 15 000 Kč. Pachtovné bylo splatné na základě faktury vystavené na základě pokladní inventury provedené vždy ke konci posledního dne v měsíci žalobcem, se splatností 7 kalendářních dnů od vystavení. Žalovaný byl mj. povinen vést pokladní knihu, v níž měl evidovat tržby za každý den. Součástí této smlouvy byla v čl. VI. konkurenční doložka, obsahující zákaz provozování holičské činnosti (jakékoli formy činnosti holiče) žalovaného na území [příjmení] kraje po dobu 2 let. Pro případ jejího porušení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 100 000 Kč.

4. Dne 1. 1. 2021 účastníci uzavřeli dodatek k pachtovní smlouvě, který měl být uzavřen v souladu s § 75 zákoníku práce a na jehož základě se provize žalovaného od 1. 1. 2021 navýšila z původních 40 % na 45 % (označený dodatek z uvedeného dne).

5. Účastníci dne 6. 6. 2019 (tedy ještě před uzavřením smlouvy o pachtu a dále zmíněné dohody o provedení práce) uzavřeli smlouvu o zajištění školení v oboru holičství, v níž se žalovaný (z pozice poskytovatele) zavázal žalovanému (označenému jako objednatel) poskytnout bezplatně za sjednaných podmínek (mj. navázání spolupráce v rámci holičství žalobce, která bude řádně plněna po dobu min. 2 let) školení v období od 6. 6. 2019 do 6. 8. 2019. V čl. IV odst. 5 této smlouvy strany dohodly obdobnou konkurenční doložku jako ve smlouvě o pachtu.

6. Uzavření smlouvy o pachtu předcházela dohoda o provedení práce, kterou žalobce, jakožto zaměstnavatel, uzavřel se žalovaným, jakožto zaměstnancem, na období od 1. 7. 2019 do 1. 8. 2019 na pozici holič – [anonymizováno] za sjednanou odměnu 150 Kč hrubého za hodinu (dohoda o provedení práce ze dne 1. 7. 2019). Ze živnostenského rejstříku soud ověřil, že žalobci vzniklo oprávnění k předmětu podnikání – holičství, kadeřnictví dne 22. 6. 2017, žalovanému ke dni 3. 7. 2019. Od 1. 4. 2022 provozuje svoji činnost na adrese [ulice a číslo] v [obec], což bylo mezi účastníky nesporné.

7. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že smlouva o pachtu byla ukončena dohodou ke dni 31. 1. 2022, 2 měsíční výpovědní lhůta vypršela ke dni 31. 3. 2022 (shodná tvrzení účastníků, dohoda o ukončení spolupráce z 31. 1. 2022). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč dopisem ze dne 3. 5. 2022 (shodná tvrzení účastníků, výzva k plnění z uvedeného dne včetně podacího archu). Strany si pak prostřednictvím svých zástupců vyměnily i další korespondenci (dopis PZ žalovaného [příjmení] žalobce z 11. 5. 2022 a e-mail od PZ žalobce [příjmení] žalovaného ze dne 24. 5. 2022).

8. Žalobce soudu předložil i jednotlivé faktury, v níž žalovanému vyúčtoval pachtovné za měsíce srpen 2019 až březen 2022, a to vždy v rozsahu 60 % (resp. od prosince 2020 v rozsahu 55 %) z příjmu, který se pohyboval mezi 6 200 Kč až 55 030 Kč, vyúčtovaná částka, která byla uhrazena žalobci hotově, se pohybovala v rozmezí mezi 3 410 Kč až 33 018 Kč (faktura č. 2019, 20 2000, 21 2000, 20 2000, 22 2000, 2019, 20 2000, 21 2000, 20 2000, 22 2000, 20 2000, 20 2000, 21 2000, 20 2000, 21 2000, 20 2000, 22 2000, 2019, 21 2000, 2019, 21 2000, 21 2000, 2019, 20 2000 a 21 2000). K těmto fakturám žalobce předložil pokladní daňové doklady, které potvrzovaly úhradu výše zmíněných vyúčtovaných částek, a dále měsíční přehled tržeb, v nichž byl rozpis pokladních transakcí (tržeb) za jednotlivá měsíční období dle zaměstnance (pokladní doklad [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a měsíční přehled tržeb za měsíce srpen 2019 až březen 2022). Žalobcem byl předložen i ceník, z něhož je patrné, že byl vytištěn z webových stránek [příjmení] [příjmení] a obsahuje ceník dle jednotlivých výkonů juniorem barberem, seniorem barberem a [anonymizováno] barberem včetně možnosti vytvořit rezervaci. Žalovaný předložil výuční list, z něhož soud zjistil, že úspěšně ukončil dne 19. 6. 2019 na Integrované střední škole živnostenské vzdělávací program v oboru kadeřník.

9. Podle § 2 odst. 1, 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ z.p.“) závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

10. Podle § 6 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

11. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

12. Podle § 553 odst. 1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

13. Podle § 554 o.z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

14. Podle § 1746 odst. 2 o.z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

15. Podle § 1757 odst. 1 o.z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí.

16. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

18. Podle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

19. Podle § 2332 odst. 1 o.z. pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci.

20. Podle § 2341 o.z. není-li v ustanoveních tohoto oddílu stanoveno něco jiného, použijí se pro pacht přiměřeně ustanovení o nájmu.

21. Podle § 2972 o.z. kdo se účastní hospodářské soutěže (soutěžitel), nesmí při soutěžní činnosti, ani při sdružování k výkonu soutěžní činnosti, vlastní účast v hospodářské soutěži nekalou soutěží zneužívat, ani účast jiných v hospodářské soutěži omezovat.

22. Podle § 2975 odst. 1, 3 o.z. neurčí-li se v ujednání zakazujícím jinému soutěžní činnost území, okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká, ke konkurenční doložce se nepřihlíží. Zakazuje se konkurenční doložka omezující zavázanou stranu více, než vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany; poruší-li se zákaz, může soud na návrh dotčené strany konkurenční doložku omezit, zrušit, nebo prohlásit za neplatnou.

23. Podle čl. 26 odst. 1 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále jen„ LZPS“) každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

24. Po právním zhodnocení, které bylo provedeno v souladu s pravidly obsaženými v § 132 o.s.ř., soud dospěl k závěru, že žalobou uplatňovaný nárok není důvodný. Soud se nejprve zabýval právním posouzením smluvního vztahu účastníků. Úvodem zvažoval, zda se nejedná o zastřený pracovněprávní vztah. Nelegální práce byla v našem právním řádu poprvé definována v § 5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, mj. jde o závislou činnost vykonávánou fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. Od 29. 7. 2017 je v § 5 písm. g) téhož zákona definováno zastřené zprostředkování zaměstnání. Při výkladu podstaty nelegální práce je nutno vyjít zejména z § 2 odst. 1 a 2 z.p., který charakterizuje znaky závislé práce a podmínky této činnosti. Jde o vztah nadřízenosti a podřízenosti, osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele dle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, příp. na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a jeho odpovědnost. V posuzované věci ze shodných tvrzení účastníků a provedených důkazů vyplynulo, že žalovaný svoji pracovní činnost vykonával na pracovišti žalobce, s jeho pracovními pomůckami a prostředky. Vykonával ji sice pod vlastním jménem (jako OSVČ), avšak pro firmu žalobce (pod hlavičkou firmy žalobce). Třetí osoby (zákazníci) navštěvovali [příjmení] [příjmení] [jméno], který provozoval žalobce (nikoli žalovaný), o čemž svědčí i pohled na webové stránky (grandbarbershop.cz), stejně tak předložený ceník, který byl určen pro všechny zákazníky a uvozen hlavičkou této firmy, rovněž i jednotlivá vyúčtování, která vytvářeli jednotliví kadeřníci pod jednotným informačním systémem žalobce (tzv.„ dotykačkou“). Webové stránky obsahovaly i rezervační formulář, přes který se zákazníci mohli objednávat. Další možností objednávky byla telefonická rezervace. Zákazníci si přitom mohli vybrat z jednotlivých holičů, což korespondovalo i cenami v ceníku, rozdělenými dle označení junior, senior a [anonymizována dvě slova]. Odměna byla sjednána v procentní výši z vyúčtovaných cen ze strany žalovaného zákazníkům žalobce. Z těchto skutečností by bylo možné uvažovat o pracovněprávním vztahu. Nelze však opomenout pracovní dobu či jinak stanovenou dobu na pracovišti. Tento podstatný znak dle názoru soudu chybí, neboť žalovaný potvrdil, že pracovní dobu si stanovil sám, bylo na něm, kolik hodin a kdy bude pracovat, s čímž korespondují i různé měsíční výše jeho výdělků. Samostatností se přitom podnikatelská činnost nejvíce odlišuje od pracovněprávního vztahu, živnostník rozhoduje o své činnosti samostatně a nikoli v závislosti na pokynech a příkazech„ nadřízených“. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že nejde o zastřený pracovněprávní vztah, ač, jak uvedl i u ústního jednání, je to velmi hraniční.

25. Po tomto závěru bylo na místě dále zkoumat, zda smlouvu, kterou účastníci uzavřeli, lze právně podřadit pod smlouvu o pachtu ve smyslu § 2332 a násl. o.z. nebo nájemní smlouvu dle § 2201 a násl. o.z. či smlouvu inominátní (nepojmenovanou) dle § 1746 odst. 2 o.z. V praxi může být obtížné rozlišit, zda se v konkrétním případě jedná o nájem či pacht. Zatímco nájemní smlouvou je přenechána věc pouze k dočasnému užívání, pachtovní smlouvou získává pachtýř věc jak k užívání, tak k požívání. Nájemce má pouze právo věc užívat bez práva požívacího, má tedy pouze omezené právo k plodům a užitkům věci (pouze pro potřebu svou a své domácnosti). Věc je propachtována k hospodářskému využití za účelem výnosu. Půjde-li o věc, která není plodonosná, půjde spíše o nájem (např. kůň), v případě věci plodonosné (např. kráva) o pacht (srov. komentář C.H. Beck k § 2332 o.z.). V souzené věci byla„ propachtována“ movitá věc – holičské křeslo, které však samo o sobě plodonosné není, neboť příjem plyne toliko z činnosti (z práce) holiče nikoli ze samotného křesla (jeho podstaty), což nasvědčuje spíše smlouvě nájemní ve smyslu výše citovaného § 2201 a násl. o.z. S ohledem na ujednání ve smlouvě (především ohledně způsobu stanovení ceny za předmět nájmu) se soud nakonec přiklonil k závěru, že jde o smlouvu inominátní s prvky nájemní smlouvy. O právní neukotvenosti svědčí i dodatek smlouvy o pachtu, který účastníci uzavřeli, v němž zkombinovali prvky pracovního práva (odkaz na zákoník práce v záhlaví), a„ pachtovné“ nahradili„ provizí“, což je zcela jiný právní institut (se zcela jiným způsobem zjišťování výše).

26. Soud se dále zabýval tím, zda jde o platně uzavřenou smlouvu, zda je dostatečně určitá. Z pohledu třetí osoby by se jako nejasným mohlo jevit ujednání o výši„ pachtovného“ (nájemného). Pro strany však dané ujednání bylo dostatečně určité, obě strany věděly, z jaké částky se bude výše nejprve 60 %, poté 55 % vypočítávat, což u ústního jednání potvrdil i sám žalovaný. Zde tedy z vůle stran, jíž ani jedna nezpochybňovala, bylo zřejmé, jakou výši„ pachtovného“ (nájemného) si strany sjednaly, dané ujednání bylo možné vyložit v souladu s pravidly zakotvenými v § 555 a násl. o.z. (především dle § 556 o.z.). Jinak tomu však bylo u předmětu nájmu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětná smlouva byla uzavřena bez doplnění konkrétního čísla holičského křesla (v originále této smlouvy, kterou předložil žalovaný, číslo uvedeno nebylo, v kopii, jíž předložil žalobce, bylo číslo křesla dopsáno), ke smlouvě nebyla připojena ani příloha č. 2 s nákresem a upřesněním, o jaký konkrétní předmět nájmu jde. Tuto přílohu, jak žalobce sám potvrdil, žalovaný neobdržel ani dodatečně. Obdobný právní problém řešil Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 29 Odo 59/2003, který je dle názoru soudu plně aplikovatelný i na posuzovanou věc, ač původní rozhodnutí vycházelo z občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (zákon č. 40/1964 Sb.), konkrétně z § 37 odst.

1. Nejvyšší soud konstatoval, že sankce neplatnosti právního úkonu se tímto ustanovením váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li nejistý jeho obsah, tj. - mimo případu, kdy vůbec chybí určitá vůle - když se jednajícímu nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit, a je nesrozumitelný, jestliže jednající nedosáhl - vadným slovním nebo jiným zprostředkováním - jasného vyjádření této vůle. Závěr o neurčitosti či nesrozumitelnosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit. Vůle, vtělená do nabídky smlouvy (včetně nabídky ujednání o smluvní pokutě), je svým projevem určitá a srozumitelná, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, to jest může-li typický účastník tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 1996, sp. zn. 3 Cdon 1032/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 1998, pod číslem 1 přílohy). Dovolateli lze dát za pravdu v tom, že zákon nevyžaduje pro uzavření smlouvy o nájmu movitých věcí písemnou formu; pro dohodu o smluvní pokutě však tento požadavek plyne z § 544 odst. 2 obč. zák. Byla-li ovšem taková nájemní smlouva písemně sjednána, musí být dodržen požadavek určitosti předmětu nájmu (musí v ní být dostatečně určitě konkretizována pronajatá movitá věc). Přitom není ani vyloučeno, aby předmět nájmu byl identifikován odkazem na listinu, která je přílohou smlouvy či její součástí. Není-li požadavek určitosti předmětu nájmu dodržen, stíhá písemný právní úkon (ač tato forma nebyla povinná) sankce absolutní neplatnosti dle § 37 odst. 1 obč. zák. O takovou situaci jde i tehdy, má-li být identifikace předmětu nájmu provedena v listině, jež měla být součástí nájemní smlouvy již při jejím uzavření, jež však byla (jako v posuzované věci) vyhotovena až s více než měsíčním zpožděním. Dovolateli lze jistě dát za pravdu v tom, že v souvislosti s chováním smluvních stran mohlo dojít k uzavření nájemní smlouvy konkludentní formou. Nicméně je zjevné, že projevily-li smluvní strany navenek vůli uzavřít nájemní smlouvu písemně (tím, že tak učinily a písemnou podobu nájemní smlouvy podepsaly 17. února 2000), daly současně najevo, že před podpisem nájemní smlouvy mezi nimi tento nájemní vztah neexistoval. Při neplatnosti písemné podoby nájemní smlouvy pro neurčitost předmětu nájmu pak nemohlo být k 17. únoru 2000 platné ani ujednání o smluvní pokutě k písemné nájemní smlouvě se vážící a její obsah tvořící. Vznikla-li v souvislosti s následným chováním stran (po okamžiku uzavření písemné nájemní smlouvy) nájemní smlouva konkludentně, nemohlo dojít (vzhledem k § 544 odst. 2 obč. zák.) v téže formě k platné dohodě o smluvní pokutě (dohoda o smluvní pokutě, obsažená v neplatné písemné nájemní smlouvě, jež musela konkludentnímu vzniku nájemní smlouvy předcházet byla neplatná rovněž a konkludentním uzavřením nájemní smlouvy ke konvalidaci neplatného ujednání o smluvní pokutě nemohlo dojít). Dovolateli lze (s přihlédnutím k závěrům obsaženým v rozsudku velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu, uveřejněném pod číslem 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) přisvědčit v tom, že smlouva o nájmu movitých věcí sjednaná mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti je obchodním závazkovým vztahem, na závěru o absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě však tento argument ničeho nemění (výkladová pravidla právních úkonů nemohou ničeho změnit na faktu, že předmět nájmu v písemné smlouvě uzavřené v únoru byl konkretizován až listinou z dubna).

27. I ve světle aktuálně účinného právního předpisu podle § 553 odst. 1 o.z. nejde o právní jednání, nelze-li pro neurčitost nebo srozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Ke zdánlivému právnímu jednání se dle § 554 o.z. nepřihlíží. Pokud účastníci v písemně uzavřené smlouvě jednoznačně nespecifikovali předmět nájmu, který měl být upřesněn v chybějící příloze [číslo] pak nebyl dodržen požadavek určitosti předmětu nájmu a tento písemný právní úkon (ač tato forma nebyla povinná) tak stíhá sankce ve smyslu § 554 o.z., tj. k takovému jednání se nepřihlíží. K uzavření smlouvy tak mohlo dojít jedině později konkludentní formou (viz výše zmíněný judikát NS ČR 29 Odo 59/2003). Žalobce však tvrdil a prokazoval, že konkurenční doložka byla sjednána v písemně uzavřené smlouvě o pachtu nikoli později konkludentním jednáním stran. Z tohoto důvodu jde o ujednání neplatné, k němuž soud nemůže přihlížet. Žalobci proto nemohlo vzniknout ani právo na smluvní pokutu dle § 2048 a násl. o.z. vyplývající z neplatně sjednané konkurenční doložky.

28. Avšak i za situace, že by soud písemně uzavřenou smlouvu o pachtu nevyhodnotil jako neplatně sjednanou, dospěl by z dále rozvedených důvodů k tomu, že není na místě žalobě vyhovět. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný dosahoval po odečtení„ pachtovného“ měsíčního příjmu mezi 2 790 Kč až max. 22 012 Kč, z čehož byl dále z pozice OSVČ povinen odvádět povinné platby (platba zdravotního pojištění, sociálního pojištění, daň z příjmu apod.), tedy částku nedostačující pro pokrytí jeho běžných výdajů. Za této situace, kdy již ze samotného ujednání o konkurenční doložce, kterou je na místě konfrontovat se zákazy vyplývajícími z § 2975 o.z., nevyplývaly oproti velmi tvrdým omezením v oblasti dalšího působení žalovaného na trhu práce v jeho oboru, v němž se vyučil a pracoval, žádné výhody, nelze takovouto doložku hodnotit jinak, než jako nevyváženou, nepřiměřenou, uzavřenou v rozporu se zásadami poctivosti a dobrými mravy (ve smyslu úvodních (omezujících) ustanovení o.z.). Takové jednání nemůže s přihlédnutím k § 8 o.z. požívat právní ochrany. Žalobce zasáhl do podnikatelské činnosti žalovaného takovým způsobem, který se příčí elementárním pravidlům férovosti a dobrým mravům soutěže, neboť došlo k omezení jeho práva na svobodné podnikání ve smyslu čl. 26 odst. 1 LZPS. Dané ustanovení dle vysloveného názoru Ústavního soudu ČR (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 27/09) přímo chrání jednotlivce toliko před zásahy ze strany veřejné moci, avšak ovlivňuje i výklad zákonné úpravy, která má sloužit k ochraně podnikatelské činnosti před škodlivými následky jednotlivců (tj. v horizontální rovině). Jak rozebírá i komentář C.H. Beck k § 2975 o.z. ustanovení § 2975 odst. 1 o.z. kogentně upravuje další obsahové limity, které zajišťují, aby sjednaný (stanoveným rozsahem vymezený) zákaz konkurence neomezoval zavázanou osobu více, než kolik vyžaduje potřebná míra ochrany oprávněné strany. Konkurenční doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivě přiměřená a vzájemně vyvážená pro obě strany v souladu s § 26 odst. LZPS, podle něhož každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost (srov. NS ČR sp. zn. 23 Cd 4192/2008). Podle tohoto vysloveného závěru se jeví jako reálné, že budoucí judikatura dospěje k požadavku finanční či jiné kompenzace ze strany oprávněné strany, v opačném případě by mohla být soudem shledána jako nepřiměřeně omezující s důsledky vyjádřenými v odst. 3 téhož ustanovení, přičemž v úvahu přichází i aplikace § 577 o.z. Dle názoru soudu je aplikovatelná i předchozí judikatura týkající se konkurenční doložky, její přiměřenosti a vyváženosti. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Odo 407/2005 uzavřel, že konkrétní konkurenční doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivě přiměřená a vzájemně vyvážená pro obě strany. Obdobný závěr vyplýval i z rozsudku NS ČR sp. zn. [číslo], který dodal, že na jedné straně nesmí bránit ve svobodném podnikání, na druhé straně musí chránit právo podnikatele na nerušené podnikání v zavedeném podniku. Jak již bylo zmíněno, žádné protiplnění ujednání stran týkající se konkurenční doložky neobsahovalo, ani v řízení nebylo prokázáno. Není ani zřejmé, jakým způsobem (a z jakého důvodu) má být chráněno podnikání žalobce, pokud žalovanému zakazuje činnost v oboru holiče, tedy činnost, která je všeobecně rozšířená, nikterak v rámci oboru specializovaná, v němž se žalovaný vyučil (v učebním oboru kadeřník) a nejde o nikterak úzce zaměřenou činnost se speciálním know-how. Za tohoto stavu se proto spíše jeví, že naopak žalobce svým postupem žalovanému nepřiměřeně omezoval účast v hospodářské soutěži, což je však v rozporu se zákazem upraveným v § 2972 o.z.

29. Z výše rozebraných důvodů soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť konkurenční doložku nepovažuje za platnou.

30. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Protože žalovaný soudu nepředložil soupis vyúčtovaných nákladů, soud při jejich výpočtu vyšel z obsahu spisu. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení účastníka advokátem za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, 2x vyjádření ve věci samé - dne 16. 9. 2022 a 20. 1. 2023, 2x účast u jednání soudu - dne 6. 12. 2022 a 24. 1. 2023 (přesahující 2 h)) á 5 100 Kč dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), náhrada hotových výdajů advokáta za 6 úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 6 804 Kč Celkem tak žalovanému náleží náhrada nákladů řízení ve výši 39 204 Kč Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. jako běžnou třídenní. Platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.