31 C 186/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 71 354 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 354 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 71 354 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 400 Kč, jakožto náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 45 361,40Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soud dne 30. 5. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 354 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, spolu s částkou 2 400 Kč jakožto náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo od roku 2006 k uzavření několika smluv o výpůjčce, na jejímž základě bylo žalovanému ze strany žalobkyně vypůjčeno výčepní zařízení. Konkrétně se jednalo o tyto smlouvy, smlouva o výpůjčce č. , hodnota, ze dne 14. 4. 2006 (dále jen Smlouva 1), na základě které bylo žalovanému předáno k dočasnému užívání výčepní zařízení dle výdajové karty, která byla přílohou uvedené smlouvy o výpůjčce, jehož hodnota dle čl. 2.1. této smlouvy činila 73 561,13 Kč, dále smlouva o výpůjčce č. , hodnota, ze dne 5. 5. 2010 ( dále jen Smlouva 2), na jejímž základě bylo žalovanému k dočasnému užívání předáno výčepní zařízení dle výdajové karty č. , hodnota, , jehož hodnota představovala částku 14 920,83 Kč, smlouva o výpůjčce číslo , hodnota, ze dne 10. 8. 2010 ( dále jen Smlouva 3), na jejímž základě bylo předáno výčepní zařízení dle výčepní výdajové karty č. , hodnota, , jehož hodnota představovala částku 9 428,69 Kč, smlouva o výpůjčce č. , hodnota, ze dne 10. 8. 2010 ( dále jen Smlouva 4), na jehož základě bylo předáno výčepní zařízení dle výdajové karty č. , hodnota, , jehož hodnota představovala částku 9428,69 Kč a dále smlouvu o výpůjčce č. , hodnota, ze dne 20. 4. 2011 (dále jen Smlouva 5), na jejímž základě bylo předáno k užívání výčepní zařízení dle výdajové karty č. , hodnota, , jehož hodnota představovala částku 18 769,03 Kč. Žalobkyně uvedla, že si v těchto smlouvách sjednali účastníci práva a povinnosti při výpůjčce, když žalovaný nebyl oprávněn předat předmět výpůjčky třetí osobě, byl povinen užívat předměty výpůjčky jen pouze v provozovnách specifikovaných ve smlouvách. Dle čl. 4 odst. 4.11. smlouvy 1 se žalovaný zavázal vrátit předměty výpůjčky zpět žalobkyni ke dni zániku smlouvy nebo ke dni zrušení nebo uzavření provozovny. Dle čl. 4 odst. 4.10. smlouvy č. , hodnota, , smlouvy 3, smlouvy 4 a smlouvy 5 se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni předmět výpůjčky, a to nejpozději ke dni zániku smlouvy. Ze strany žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný ukončil svou činnost na provozovnách, do kterých bylo instalováno výčepní zařízení. Z tohoto důvodu pak žalobkyně odstoupila od smluv, a to písemným odstoupením ze dne 14. 12. 2022 a vyzvala žalovaného k předání předmětu výpůjčky. V čl. 4. odst. 4.16. smlouvy 1, si smluvní strany ujednaly, pokud žalovaný předmět výpůjčky ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy byl vyzván k vrácení, nevrátí, je povinen uhradit žalobkyni hodnotu předmětu výpůjčky dle odst. 2.1. smlouvy, tj. částku 73 561, 13 Kč s přihlédnutím k době jeho použití, požadované hodnoty. Žalovaný nevrátil žalobkyni předmět výpůjčky, a to Mycí hlavu - , jméno FO, , IBAN, za cenu 379,00 Kč, zařízení Anta mini – v. č. , hodnota, - , jméno FO, , IBAN, za cenu 13 601,00 Kč, naražeč MM - , jméno FO, , IBAN, za cenu 960,00 Kč, Anta mini – v. č. , hodnota, - , jméno FO, , IBAN, za cenu 13.601,00 Kč, naražeč MM - , jméno FO, , IBAN, za cenu 960,00 Kč, Anta mini – v. č. , hodnota, - , jméno FO, , IBAN, za cenu 13.601,00 Kč, naražeč MM - , jméno FO, , IBAN, za cenu 960,00 Kč. Žalobkyně požaduje s ohledem na dobu používání těchto věcí uhradit 50 % z původní tržní hodnoty vypůjčeného výčepního zařízení, tedy částku 22 000,031 Kč. V čl. 4. odst. 4.6, smlouvy 2, smlouvy 3, smlouvy 4 a smlouvy 5, se pak žalovaný zavázal chránit předměty výpůjčky před poškozením, zničením a ztrátou nebo odcizením a dle čl. 4 odst. 4.10. těchto smluv byl žalovaný povinen vrátit předměty výpůjčky ke dni zániku smlouvy, kdy si strany ujednaly rovněž smluvní pokutu dle čl. 4 bod 4.11. pro případ prodlení žalovaného s vrácením předmětu výpůjčky delší než 60 dnů, a to ve výši odpovídající ceně předmětu výpůjčky uvedené v čl. 2 odst. 2.1. každé ze smluv. Smluvní pokuta byla splatná 5 dnů ode dne, kdy na ně žalobkyni vzniklo právo. Žalovaný nevrátil předměty výpůjčky, které mu byly předány na základě smlouvy 2 a to Chladič Delton 70/2 - , jméno FO, , IBAN, za cenu 8.788,00 Kč, odkapník 560MM - , jméno FO, , IBAN, za cenu 988,00 Kč, naražeč MM - , jméno FO, , IBAN, - 2 ks za cenu 1.920,00 Kč (cena za kus 960,00 Kč), na základě smlouvy č. , hodnota, zařízení Anta mini v. č. , hodnota, – , jméno FO, , IBAN, za cenu 8.469,00 Kč, narážeč MM – , jméno FO, 00207686 za cenu 960,- Kč, na základě smlouvy č. , hodnota, zařízení Anta mini v. č. , hodnota, – , jméno FO, , IBAN, za cena 8.469,00 Kč, narážeč MM – , jméno FO, 00207685 za cenu 960,- Kč, na základě smlouvy č. , hodnota, Chladič Delton 120/4 - , jméno FO, , IBAN, za cenu 12.636,00 Kč, odkapník 560MM - , jméno FO, , IBAN, za cenu 988,00 Kč, naražeč MM - , jméno FO, , IBAN, – 2ks za cenu 1.920,00 Kč, výčepní kohout CELLI - , jméno FO, , IBAN, – 2ks za cenu 2.060,00 Kč (cena za kus 1.030,00 Kč), redukční ventil CO2-2 - , jméno FO, , IBAN, za cenu 1.165,00 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu v souhrnné výši 49 323 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni předmět výpůjčky nevrátil, žalobkyně vyfakturovala dlužnou částku daňovým dokladem č. , hodnota, ze dne 6. 3. 2023 na částku 92 040 Kč se splatností 20. 3. 2023 a daňovým dokladem č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2023 na částku 30 465 Kč se splatností 11. 4. 2023, kdy žalovaný jejich úhradu odmítl (žalobkyně uplatňuje žalobou částku nižší, neboť část movitých věcí, nebo část předmětu výpůjčky žalovaný žalobkyni vrátil). Žalobkyně odeslala žalovanému dne 17. 5. 2023 předžalobní výzvu, kdy žalovaný emailem úhradu dlužné částky odmítl s odůvodněním, že žalobkyně odmítla připravené předměty výpůjčky převzít. Zároveň žalovaný ve svém emailu ze dne 23. 5. 2023 uvedl, že předměty výpůjčky přenechal k užívání třetím osobám, připustil, že v průběhu let došlo k záměně typu jednotlivých výčepních zařízeních, načež žalobkyně reagovala tak, že není možné předměty výpůjčky libovolně zaměňovat. V srpnu 2023 pak žalovaný kontaktoval žalobkyni s tím, že dohledal část předmětu výpůjčky a z toho důvodu byla tedy dlužná částka ze strany žalobkyně ponížena o vrácené předměty výpůjčky. Dne 15. 12. 2023 pak žalobkyně navrhovala žalovanému smírné vyřešení, a to zaplacením částky 38 740 Kč a dále 15 295 Kč jakožto náhradu nákladů právního zastoupení. Žalovaný však tento návrh nepřijal, naopak dne 14. 2. 2024 zaslal žalovaný žalobkyni fakturu č. , hodnota, na částku 51 450 Kč, kteroužto fakturoval žalobkyni nájem nebytových prostor za období od roku 2014 do roku 2021 a tuto fakturu započetl na pohledávku žalobkyně. Žalobkyně však tuto fakturu odmítla, neboť mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k uzavření žádné smlouvy o nájmu nebytových prostor a žalobkyně ani žádné takovéto prostory neužívala. Zástupce žalobkyně z opatrnosti namítl promlčení tohoto domnělého dluhu. Zároveň se žalovaný dopustil pochybení při odeslání faktury a zaslání jednostranného zápočtu, neboť žalovaný tyto listiny odeslal zaměstnanci právního zástupce žalobkyně, který však nemá od žalobkyně potřebnou plnou moc, když zápočet je hmotněprávním jednáním a není tedy možno započítávat vůči právnímu zástupci žalobkyně. Žalobkyně rovněž poukázala na ustanovení § 1987 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku, dle kterého platí, že k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem, a i pokud by žalovanému vzniklo právo na úhradu dlužného nájemného, což žalobkyně odmítá, tak k zápočtu mohlo dojít až po splatnosti faktury č. , hodnota, . Žalobkyně žalobou rovněž, s ohledem na prodlení žalovaného, uplatnila částku 2 400 Kč, a to odpovídající nákladům spojených s uplatněním pohledávky na základě nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. a s ohledem na prodlení žalovaného rovněž zákonný úrok z prodlení od 8. 2. 2024, když na základě nabídnutého smírného řešení měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 7. 2. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil ve svém odporu tak, že nárok žalobkyně neuznává. Požadované výčepní zařízení obdrželi v roce 2006, jakožto kontaktní místo pro zákazníky daného pivovaru s tím, že budou toto zařízení zapůjčovat dále. Po celou dobu ze strany žalobkyně nikdo nežádal o kontrolu a poté, co požádala žalobkyně o vrácení těchto věcí, žalovaný tyto připravil k odvozu, nicméně některé si žalobkyně nepřevzala z důvodu chybějícího štítku, některé z důvodu neshodného výrobního čísla. Pokoušeli se o vyřešení dané záležitosti mimosoudně, což se však nepovedlo. Nato tedy žalovaný vystavil žalobkyni fakturu na částku 51 450 Kč za nájem nebytových prostor, v kterém bylo z výčepní zařízení žalobkyně uskladněno. Tento nárok však žalobkyně odmítla.

3. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o výpůjčce č. , hodnota, ( Smlouva 1) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako vypůjčitelem, ne jako půjčitelem a žalovaným jako vypůjčitelem dne 12. 4. 2006, když na základě této smlouvy žalobkyně předala žalovanému výčepní zařízení specifikované právě ve výdajové kartě, jehož celková hodnota představovala 73 561,13 Kč, dle čl. 4.16. této smlouvy byl žalovaný povinen vrátit výčepní zařízení do 60 dnů ode dne, kdy byl k jeho vrácení vyzván ve stavu, v jakém jej předal s přihlédnutím k době jeho použití. Pro případ prodlení se pak zavázal vrátit žalobkyni hodnotu výčepního zařízení dle čl. 2.1. této smlouvy s přihlédnutím k době jeho použití, a to ve lhůtě stanovené výzvou k úhradě požadované hodnoty. Z výdajové karty ke smlouvě 52026/06 má soud za prokázaný seznam výčepního zařízení, které bylo předáno žalovanému, jehož hodnota přesahovala částku 73 182 Kč, jakož i převzetí tohoto zařízení žalovaným.

5. Ze smlouvy o výpůjčce č. , hodnota, ze dne 5. 5. 2010 ( Smlouva 2) má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela tuto smlouvu se žalovaným, když na základě této smlouvy předala žalovanému výčepní zařízení specifikované ve výdajové kartě č. , hodnota, ze dne 5. 5. 2010, z níž má soud za prokázané, že žalovaný převzal výčepní zařízení v této smlouvě specifikované v hodnotě 14 921 Kč.

6. Ze smlouvy o výpůjčce č. , hodnota, ( Smlouva 3) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako půjčitelem a žalovaným jako vypůjčitelemm 10. 8. 2010, když na základě této smlouvy žalovaný převzal výčepní zařízení v hodnotě 9 428,69 Kč, které je specifikováno ve výdajové kartě č. , hodnota, , z níž má soud za prokázané, že žalovaný dne 10. 8. 2010 převzal výčepní zařízení v této kartě specifikované.

7. Ze smlouvy o výpůjčce č. , hodnota, ( Smlouva 4) má soud za prokázané, že tuto uzavřela žalobkyně jako půjčitel se žalovaným jakoby vypůjčitelem dne 10. 8. 2010, když na základě této smlouvy převzal žalovaný výčepní zařízení specifikované ve výdajové kartě č. , hodnota, dne 10. 8. 2010 a jeho hodnota byla ke dni výpůjčky 9 428,69 Kč.

8. Ze smlouvy o výpůjčce č. , hodnota, ( Smlouva 5) má soud za prokázané, že tuto uzavřela žalobkyně jako půjčitel se žalovaným jako vypůjčitelem 20. 4. 2011, na základě této smlouvy předala výčepní zařízení specifikované ve výdajové kartě č. , hodnota, , jehož hodnota byla stanovena ke dni výpůjčky částkou 18 769,03 Kč, když z výdajové karty č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalovaný výčepní zařízení v této kartě dne 28. 4. 2011 převzal.

9. Dle čl. 4.10. každé ze smluv 2-5 se žalovaný zavázal vrátit předmět výpůjčky ve stavu odpovídajícím sjednané době obvyklého užívání, a to nejpozději ke dni zániku smlouvy, pro případ prodlení delším než 60 dnů se pak zavázal uhradit žalovaný žalobkyni smluvní pokutu odpovídající ceně předmětu výpůjčky uvedené v odst. 2.1. každé z citovaných smluv. Smluvní pokuta byla splatná do 5 dnů ode dne, kdy na její zaplacení vznikl žalobkyni nárok.

10. Z přípisu ze dne 14. 12. 2022 (č. l. 8). má soud za prokázané, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o výpůjčce č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a 800057410 s odůvodněním, že žalovaný ukončil činnost v provozovnách a nevrátil výčepní zařízení, vyzvala rovněž žalovaného v souladu s odst. 4.11. smluv k vrácení předmětů výpůjčky a zároveň vyrozuměla žalovaného pro případ jeho prodlení delší než 60 dnů s vrácením předmětu výpůjčky na jeho povinnost zaplatit na smluvní pokutu ve výši odpovídající ceně předmětu výpůjčky. Z podacího lístku má pak soud za prokázané, že tato listina byla odesílána žalovanému dne 14. 12. 2022.

11. Z faktury č. , hodnota, (č. l. 10) má soud za prokázané, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za nevrácené výčepní zařízení částku 30 465 Kč. Z faktury č. , hodnota, (č. l. 10) má soud za prokázané, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku za nevrácené výčepní zařízení 92 000,040 Kč.

12. Z emailové komunikace ze dne 23. 5. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný odpovídal žalobkyni na předžalobní upomínku, kdy skutečně potvrdil, že žalobkyně odvezla část připraveného materiálu, zbytek odmítla převzít z důvodu záměny jednotlivých druhů výčepu za jiné druhy, případně pro neodpovídající výrobní čísla na jednotlivých strojích. Žalovaný připustil, že po tolika letech provozu je možno, že došlo při zápůjčkách zákazníkům k záměně typu, neboť vedli evidenci pouze pro zapůjčený kus, nikoliv pro výrobní číslo. Uvedl však, že výčepní zařízení je účetně již dávno odepsáno, a tudíž požadovat za jeho nevrácení plnou pořizovací hodnotu připadalo žalovanému neetické. Z emailu ze dne 30. 5. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému reagovala na tento email s tím, že předmět výpůjčky při jeho vrácení není možno zaměňovat. Rovněž uvedl, že je na místě požadovat plnou hodnotu zapůjčených věcí, neboť tyto byly předány toliko žalovanému, nikdo jiný je neužíval, a proto je na místě požadavek požadovat celou plnou jejich hodnotu. Z emailu ze dne 1. 6. 2023, z emailu ze dne 5. 6. 2023 má soud za zjištěné, že se účastníci pokoušeli danou záležitost vyřešit, avšak neúspěšně.

13. Z emailové komunikace ze dne 27. 12. 2023, 19. 12. 2023, 2. 1. 2024 a 14. 2. 2024 má soud za prokázané, že mezi účastníky probíhala komunikace s pokusem o vyřešení dané záležitosti, což se však nepodařilo. Z přípisu na č. l. 32 má soud za prokázané, že žalovaný kontaktoval představitele firmy Asahi, jakožto vlastníka společnosti žalobkyně o nastalé situaci.

14. Z přípisu ze dne 20. 4. 2023( č.l.7) má soud za zjištěné, že žalovaný odmítl uhradit dlužnou částku.

15. Z faktury č. , hodnota, ze dne 14.2.2024 (č. l. 9) má soud za prokázané, že žalovaný vyúčtoval žalobkyni za nájem nebytových prostor částku 51 450 Kč se splatností 28. 2. 2024.

16. Z výzvy ze dne 17. 5. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného o zaplacení běžné částky upomínala.

17. Při ústním jednání, které se konalo dne 17. 10. 2024 žalovaný učinil nesporným uzavření smlouvy o výpůjčce dne 14. 4. 2006, 5. 5. 2010, 10. 8. 2010 dvou smluv a 20. 4. 2011. Učinil dále nesporným, že mu bylo doručeno odstoupení od smluv ze dne 14. 12. 2022, že zboží uvedené v jednotlivých výdajových kartách mu bylo předáno. Učinil nespornou hodnotu mycí hlavy v částce 379 Kč, hodnotu zařízení Anta dle smlouvy 1 v částce 13 601 Kč, hodnotu narážeče v době pořízení 960 Kč, nespornou hodnotu Anta mini výrobní 1120181 v částce 13 601 Kč, nespornou hodnotu narážeče MM 960 Kč, nespornou hodnotu Anta mini výrobní č. , hodnota, v částce 13 601 Kč, hodnotu narážeče číslo uvedené koncové 562 v částce 960 Kč. Tvrdil však, že tato zařízení žalobkyni vrátil. Uvedl, že fakturu, kterou fakturovali žalobkyni, částku 51 450 Kč, předložili pouze na dokreslení dané situace a díky této si nečinili žádné nároky.

18. K tabulce na č. l. 50, kterou žalovaný předložil se při ústním jednání neuměl vyjádřit s tím, že k této tabulce doplní tvrzení. Žalovaný poukázal na dále uvedené smlouvy a dodatky s tím, že byl oprávněn předmět výpůjčky přenechat k užívání třetím osobám, čímž vyvracel tvrzení žalobkyně, že toto mu bylo smlouvou zakázáno. Žalovaný soudu předložil smlouvu o výpůjčce ze dne 5. 5. 2010 č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, , na jehož základě bylo sjednáno oprávnění žalovaného předmět výpůjčky opakovaně přenechávat do dočasného užívání třetím osobám za účelem čepování piva půjčitele na základě písemné smlouvy, o čemž byl žalovaný povinen informovat vypůjčitele. Dále pak žalovaný předložil evidenční kartu , IBAN, –52026, na které byl seznam různých výčepních zařízení. Dále žalovaný soudu předložil smlouvu o výpůjčce č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2006 ve spojení s dodatkem č. , hodnota, k této smlouvě, na jejímž základě byl rovněž žalovaný oprávněn předmět výpůjčky, popřípadě jeho část přenechat na základě samostatné smlouvy o nájmu nemovité věci třetí osobě a o tento informovat žalobkyni. Dále pak předložil smlouvu o obchodním zastoupení, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 29. 11. 2005, na základě této smlouvy se žalovaný jako obchodní zástupce zavázal vyvíjet činnost směřujících k vyhledávání provozovatelů restauračních a pohostinných provozních jednotek, kteří měli zájem uzavřít samostatnou rámcovou smlouvu o dodávkách veškerého sortimentu z produkce zastoupeného a závazek zastoupeného zaplatit obchodnímu zástupci sjednanou odměnu. Listiny na č. l. 57–62 pak nebyly soudem prováděny, neboť žalovaný toto soudu předložil nedopatřením a nesouvisí s předmětem sporu. Při tomto jednání se dostalo poučení žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby prokázala oprávněnost svého nároku co do výše žalované částky. Žalovanému se pak dostalo rovněž poučení, aby prokázal svá tvrzení o vrácení předmětu výpůjčky zpět žalobkyni, a to za situace, kdy žalovaný učinil nesporným uzavření všech jednotlivých smluv o výpůjčkách, že všechno výčepní zařízení uvedené v jednotlivých výčepních kartách převzal, jakož i nespornou učinil hodnotu všech věcí uvedených ve výdajových kartách ke dni uzavření daných jednotlivých smluv o výpůjčkách. Účastníci byli poučeni o následcích nesplnění.

19. V koncentrační lhůtě pak žalovaný soudu nedodal žádné podání a vyjádření. Žalobkyně soudu předložila cenovou kalkulaci předmětu výpůjčky včetně rozpisu jednotlivých předmětů spolu s jejich ohodnocením při jejich převzetí ze strany žalovaného. Žalobkyně uvedla, že se cena předmětu výpůjčky v čase téměř nemění. Předložila listiny, z nichž vyplývá, že zařízení Anta se pohybuje v rozmezí 4 500–14 000 Kč, tedy má za to, že hodnota , hodnota, % z původní ceny je cenou přiměřenou. Ke smlouvám 2, 3, 4, 5 pak předložila podrobnou kalkulaci, z nichž byla patrná hodnota jednotlivých předmětů výpůjček, avšak tyto hodnoty sám žalovaný učinil nespornými. Zároveň žalobkyně předložila výdajové karty ve vztahu k jiným zákazníkům, z nichž rovněž vyplývá cena výčepního zařízení, která se v čase nemění, například cena odkapníků, narážeče MM, ventilů, kohoutu. Z provedených důkazů, zejména tedy z dodacího listu č. , hodnota, ze dne 18. 7. 2018 má soud za zjištěnou cenu narážeče ve výši 960 Kč á kus, redukčního ventilu, odkapníku ve výši 988 Kč, chladiče Delton H 70/3 v částce 11 390 Kč. Z výdajové karty ze dne 4. 1. 2013 cena odkapníku 988 Kč, cena výčepního kohoutu 1 030 Kč, chladič malý zde byl za 16 474 Kč. Z dodacího listu č. , hodnota, ze dne 26. 5. 2016 má soud za zjištěnou cenu naražeče 960 Kč, cenu výčepního zařízení Anta B 13 490 Kč. Dále z tohoto dodacího listu má soud za zjištěné, že cena montážního materiálu nebyla účtována v žádné výši stejně tak jako u dodacího listu č. , hodnota, ze dne 2. 2. 2017. Z výdajové karty ze dne 24. 10. 2016 má soud rovněž za prokázanou cenu narážeče 960 Kč, cenu chladiče Delton H12D4 pivní 21 812 Kč, odkapník 988 Kč. Z dodacího listu č. , hodnota, má soud rovněž za zjištěnou cenu narážeče jednoho ve výši 960 Kč, cenu výčepního kohoutu 1 030 Kč, chladiče Anta 13 490 Kč, když za montážní materiál a služby nebylo účtováno ničeho. Z interního vyúčtování smluvní pokuty žalobkyně má soud za zjištěné, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za nevrácené výčepní zařízení ve výši 92 000,040 Kč. Z interního vyúčtování smluvní pokuty má soud dále za zjištěné, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za nevrácené výčepní zařízení v částce 30 465 Kč. Z inzerátů předložených žalobkyní má soud za zjištěné, že chladící zařízení na pivo Anta M1/8 se cena v roce 2022 pohybovala ve výši 8 900 Kč. Dále pak z inzerce výčepní zařízení Anta AK1/5 v částce 14 000 Kč, další inzerce výčepní pivní chlazení Anta MK 1/8 ze dne 3. 4. 2016 v částce 4 500 Kč.

20. Žalovaný pak soudu zaslal listiny svým podáním ze dne 7. 1. 2025, kdy soud tyto listiny k důkazu, jež neprovedl, neboť byly soudu předloženy po koncentrační lhůtě.

21. Podle § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31.12.2013, tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

22. Podle § 261 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31.12.2013, smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Směnná smlouva související s podnikáním stran se však řídí tímto zákonem a použijí se na ni přiměřeně ustanovení tohoto zákona o kupní smlouvě; při plnění závazku dodat zboží má každá ze stran postavení prodávajícího a při převzetí zboží postavení kupujícího.

23. Podle § 659 zákona č. 40/ 1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užíval.

24. Podle § 662 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení.

25. Podle § 662 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., půjčitel může požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc neužívá řádně nebo jestliže ji užívá v rozporu s účelem, kterému slouží.

26. Podle § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

27. Podle § 544 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

28. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

29. Právní vztahy mezi účastníky se řídí ustanoveními smlouvy o výpůjčce podle ust. § 659 a následujících občanského zákoníku a podléhají režimu tohoto zákona podle ust. § 261 odst. 6 obchodního zákoníku. Všechny smlouvy o výpůjčkách pak byly ukončeny odstoupením od těchto smluv ze dne 14.12.2022, když tímto přípisem byl žalovaný vyzván k vrácení všech předmětů výpůjček, což bylo mezi účastníky nesporné.

30. Mezi účastníky byla platně uzavřena dle ust. § 659 a násl. občanského zákoníku v písemné formě smlouva o výpůjčce výčepního zařízení č. , hodnota, ( Smlouva 1) a to dne 12. 4. 2006, na jejímž základě žalobkyně předala žalovanému výčepní zařízení specifikované ve výdajové kartě 52026/06, jehož celková hodnota představovala 73 561,13 Kč, když tyto skutečnosti byly mezi účastníky rovněž nesporné. Dle čl. 4.16. této smlouvy byl žalovaný povinen vrátit výčepní zařízení do 60 dnů ode dne, kdy byl k jeho vrácení vyzván ve stavu, v jakém jej předal s přihlédnutím k době jeho použití, pro případ prodlení se pak zavázal vrátit žalobkyni hodnotu výčepního zařízení dle čl. 2.1. této smlouvy ( 73 182 Kč) s přihlédnutím k době jeho použití. Z titulu této smlouvy pak žalobkyně uplatnila k zaplacení cenu za nevrácené zařízení specifikované shora, jehož hodnota byla ke dni uzavření smlouvy v částce 44 062 Kč, žalobou uplatněno ve výši 50% právě s přihlédnutím k jeho opotřebení, tedy ve výši 22 031 Kč. Oprávněnost této částky opírala žalobkyně vedle smlouvy o výpůjčce a vedle výdajové karty o dodací list č. , hodnota, ze dne 18. 7. 2018, o výdajovou kartu ze dne 4. 1. 2013, o dodací list č. , hodnota, ze dne 26. 5. 2016, o výdajovou kartu ze dne 24. 10. 2016 a o inzerci výčepnách zařízení, z nichž má soud za zjištěné ceny shodného případně obdobného výčepního zařízení v daných časech, a z nichž je zřejmé, že se hodnosta předmětného výčepního zařízení výrazným způsobem nesnižovala, naopak, že zůstávala zachována. Soud tak zamítl další důkazní návrhy žalobkyně a to odborným vyjádřením, případně znaleckým posudkem za účelem určení ceny výčepního zařízení poskytnutého žalovanému na základě této smlouvy s přihlédnutím k jeho opotřebení a za použití ust. § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, volnou úvahou dospěl k závěru, že požadovaná cena ve výši 50% hodnoty v době uzavření smlouvy je hodnotou přiměřenou.

31. Dále bylo v řízení prokázáno, že mezi účastníky byly uzavřeny platně další smlouvy o výpůjčkách a to smlouva o výpůjčce č. , hodnota, ze dne 5. 5. 2010 ( Smlouva 2), na jejímž základě předala žalobkyně žalovanému výčepní zařízení specifikované ve výdajové kartě č. , hodnota, ze dne 5. 5. 2010, v hodnotě 14 921 Kč, smlouva o výpůjčce č. , hodnota, ( Smlouva 3) dne 10. 8. 2010, na jejímž základě žalovaný převzal výčepní zařízení v hodnotě 9 428,69 Kč, které je specifikováno ve výdajové kartě č. , hodnota, ze dne 10. 8. 2010, smlouva o výpůjčce č. , hodnota, ( Smlouva 4) dne 10. 8. 2010, na jejímž základě převzal žalovaný výčepní zařízení specifikované ve výdajové kartě č. , hodnota, ze 10. 8. 2010 v hodnotě 9 428,69 Kč, smlouva o výpůjčce č. , hodnota, (Smlouva 5) dne 20. 4. 2011, na jejímž základě převzal žalovaný výčepní zařízení specifikované ve výdajové kartě č. , hodnota, , v hodnotě 18 769,03 Kč. Dle čl. 4.10. každé z těchto smluv se žalovaný zavázal vrátit předmět výpůjčky ve stavu odpovídajícím sjednané době obvyklého užívání, a to nejpozději ke dni zániku smlouvy, pro případ prodlení delším než 60 dnů se pak zavázal dle bodu 4.11. smluv uhradit žalovaný žalobkyni smluvní pokutu odpovídající ceně předmětu výpůjčky uvedené v odst. 2.1. každé z citovaných smluv. Smluvní pokuta byla splatná do 5 dnů ode dne, kdy na její zaplacení vznikl žalobkyni nárok.

32. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným převzatí všech částí předmětu výpůjček dle jednotlivých výdajových karet i hodnota předmětu výpůjčky ke dni uzavření smlouvy o výpůjčkách. Žalovaný však v řízení namítal, že předměty výpůjček vrátil, případně je připraven tyto vrátit, avšak žalobkyně jejich převzetí odmítá, případně namítá, že se jedná o výčepní zařízení s jiným výrobním číslem, když se však jedná o výčepní zařízení obdobného typu. Dále žalovaný namítal, že hodnota výčepních zařízení ke dni ukončení smluv, případně ke dni jejich nevrácení, není ve výši, kterou požaduje žalobkyně. Tato tvrzení ze strany žalovaného zůstala neprokázána, neboť po poučení, které se žalovanému ze strany soudu dostalo, žalovaný žádné důkazy k jejich prokázání v koncentrační lhůtě neoznačil.

33. S ohledem na shora uvedené má tedy soud za prokázané, že žalobkyně na základě smluv o výpůjčkách předala žalovanému do bezplatného užívání ve smlouvách specifikované výčepní zařízení, když toto právo bezplatně výčepní zařízení užívat zaniklo dopisem ze dne 14.2.2022. Žalovaný byl tak povinen ke dni zániku smluv žalobkyni zařízení vrátit, což se však v celém rozsahu nestalo. Žalobkyně v žalobě dostatečně určitě specifikovala výčepní zařízení, s jehož vrácením se žalovaný dostal do prodlení Pro případ prodlení s jeho vrácením delším než 60 dnů, si účastníci ujednali ve smlouvách pod bodem 4.11. povinnost zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši odpovídající ceně jednotlivých komponentů dle čl. 2 bod 2.1. jednotlivých smluv, komponentů předaných a obsažené ve výdajové kartě výčepního zařízení ke každé smlouvy, kterou soud posoudil v souladu s ustanovením § 544 a násl. občanského zákoníku, jako platně a zcela určitě a srozumitelně sjednanou, přičemž z obsahu tohoto ujednání je zřejmé, že šlo o sankci za porušení konkrétně vymezené smluvní povinnosti s ujednanou výší této pokuty. Žalobkyně tedy ukončila smlouvy o výpůjčkách a žalovaného vyzvala k vrácení předmětu výpůjčky, žalovaný však svoji povinnost nesplnil a předmětné výčepní zařízení nevrátil. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit ujednanou smluvní pokutu ve výši 22 031 Kč ve vztahu ke Smlouvě 1, ve výši 11 696 Kč ve vztahu ke Smlouvě 2 , ve výši 9 429 Kč ve vztahu ke Smlouvě 3, ve výši 9 429 Kč ve vztahu ke Smlouvě 4 a ve výši 18 769 Kč ve vztahu ke Smlouvě 5, celkem tedy ve výši 71 354 Kč. ( viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.10.2008 pod sp.zn. , spisová značka, ). Žalovaný sjednanou smluvní pokutu neuhradil ani přes výzvu. Soud tedy shledal nárok žalobkyně na její zaplacení důvodný. Vedle dlužné částky má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení č. 352/2013 Sb. a počátek prodlení žalovaného odpovídá provedenému dokazování.

34. Žalobkyně rovněž uplatnila v souladu s ustanovením § 3 nařízení č. 351/2013 Sb., právo na zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky v zákonné výši 2 400 Kč. V posuzované věci jde o závazkový vztah vzniklý mezi podnikateli, proto má žalobkyně dle citovaného ustanovení právo na zaplacení minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky v určené výši 1 200 Kč. Jde o paušálně stanovenou výši nákladů, které jsou spojeny s úkony žalující strany v souvislosti s uplatněním pohledávky ještě před zahájením řízení.

35. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a proto jí zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.

36. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a s § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 568 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění 17.5.2023, sepis žaloby dne 30.5.2024, vyjádření žalobce dne 1.8.2024, účast na jednání dne 17.10.2025 ( 10:00 – 12:50 hodin) – 2 úkony, vyjádření dne 2.1.2025, účast na jednání dne 9.1.2025) á 3 980 Kč dle ustanovení § 6, § 7, § 8 ve spojení s ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náhrada hotových výdajů advokáta za 6 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ( ve znění do 31.12.2024) a náhrada hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ( ve znění od 31.12.2024). Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 45 361,40 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.