34 C 207/2017

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem doc. JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o zaplacení částky 2 511 770,45 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 483 770,45 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 164 770,45 Kč od 2. 2. 2017 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 319 000 Kč od 28. 12. 2016 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 028 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 2 718 192,30 Kč od 2. 2. 2017 do 27. 2. 2017, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 2 508 192,30 Kč od 28. 2. 2017 do 21. 12. 2018 a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 2 028 000 Kč od 22. 12. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 331 082,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu nákladů řízení ve výši 9 696,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu nákladů řízení ve výši 2 264,19 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud v dané věci rozhodoval poprvé rozsudkem ze dne 21. 2. 2022, č. j. 34 C 207/2017-627, na který, pokud jde o skutkové přednesy účastníků, učiněná skutková zjištění, důkazy, o nichž jsou skutková zjištění opřena, jejich hodnocení, odůvodnění neprovedení dalších důkazů, závěr o skutkovém vztahu a právním posouzení věci, není-li níže uvedeno jinak, pro stručnost odkazuje.

2. První rozsudek byl ve výroku pod bodem I a dále v závislých výrocích zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 9. 2022, č. j. 25 Co 127/2022-663, a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

3. V dalším řízení se jedná - stručně řečeno - o zaplacení částky 2 511 770,45 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výrocích, co do 2 192 440,45 Kč druhé splátky a co do 319 000 Kč konečné třetí splátky ceny díla, proti níž je procesně započítávána smluvní pokuta ve výši 26 000 Kč denně za dobu od 16. 8. 2016 do 1. 11. 2016, tj. 78 dní po 26 000 Kč, spolu 2 028 000 Kč.

4. Zrušení prvního rozsudku je postaveno na názoru, dle něhož závěr zdejšího soudu o tom, že žalobkyně není za své prodlení s dokončením díla za dobu od 16. 8. 2016 do 1. 11. 2016 ve smyslu § 1968 věty druhé o. z. odpovědná z důvodu prodlení žalované, předčasný, neboť dle názoru odvolacího soudu k prodlení věřitele (objednatele) dle § 1975 o. z. s poskytnutím součinnosti zhotoviteli může dojít jen tehdy, je-li objednatel zhotovitelem k poskytnutí součinnosti ve smyslu § 2591 věty první o. z. marně vyzván. S přihlédnutím k tomu, že smlouva o dílo poskytování součinnosti žalovanou, vyjma jedné bezvýznamné výjimky, neupravovala a žalobkyně krom požadavku zpevnění povrchu pro pojezd plošiny netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem žalovanou k poskytnutí potřebné součinnosti vyzývala, bylo třeba žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů v tomto směru vyzvat a možné prodlení žalované s poskytnutím součinnosti s prováděním díla žalobkyní nově posoudit.

5. Žalobkyně v dalším řízení svou obranu proti procesnímu zápočtu, spíše než na tvrzeních o výzvě či výzvách k poskytnutí součinnosti žalovanou, stavěla na tom, že žalovaná si jednak musela být vědoma toho, že žalobkyně nemůže pokračovat v provádění některých prací, jednak žalovaná sama udělovala žalobkyni pokyny, v jejichž důsledku se práce žalobkyně na díle zdržely; též ji zdržely okolnosti vyšší moci spočívající v nepříznivém počasí. Žalovaná si musela být vědoma toho, že žalobkyně v původním termínu nemohla zhotovit opláštění osazované na vnější stranu jižního štítu původní haly, protože nutnou podmínkou pro tuto část opláštění bylo zajištění nezbytných úprav štítu, které měla zajistit žalovaná. Žalovaná si též byla vědoma toho, že nelze provést montáž markýzy nad rampou, protože od 1. 9. 2016 technický dozor investora urgoval pokračování prací v prostoru rampy včetně odvodnění vnějšího prostoru kolem rampy, který byl podmáčen. Rampa byla dokončena 14. 10. 2016 a teprve potom mohla žalobkyně přistoupit k její montáži. O to se několikrát pokoušela, ovšem nezdařilo se jí to kvůli nezpůsobilému terénu, na což byla žalovaná žalobkyní ústně upozorňována. Kvůli nesplněnému a podmáčenému terénu došlo k uvíznutí montážní plošiny žalobkyně a k jejímu vytažení žalovanou. Požární roletu byla žalobkyně schopna namontovat až po dokončení vnitřní sádrokartonové stěny, ovšem kvůli absenci elektrického přívodu zajišťovaného žalovanou mohla být roleta uvedena do provozu až později. I o tomto žalovaná musela vědět, přičemž se jednalo o věc tak zjevnou, že výzvy nebylo zapotřebí, a to tím spíše, že i žalovaná je podnikatelkou ve stavitelství. V e-mailu ze dne 12. 10. 2016 žalovaná sama uvedla, že z důvodu nepříznivého počasí nebude možné vjet na manipulační plošinu podél haly, a tedy provést montáž požárních žebříků. Z obsahu e-mailu dovozuje, že žalovaná byla informována o nepřipravenosti staveniště a vyzvána k nápravě. Pokud jde o pokyny, které oddálily postup prací, žalobkyně musela po výzvě žalované dne 1. 8. 2016 pozastavit veškeré své práce a vystěhovat své vybavení a materiál z haly za účelem přípravy pro betonáž podlahy. Tímto požadavkem žalovaná znemožnila žalobkyni provádět další práce na díle, konkrétně montáž oken a montáž vrat, neboť je bylo nutné provést z vnitřní části haly, přičemž toto omezení trvalo nejméně do 20. 8. 2016 E-mailem ze dne 15. 9. 2016 žalovaná dodatečně objednala nová okna do kanceláří. Tím dala žalobkyni změnový pokyn, kterým oddálila předání celého díla, podobně až po upozornění žalobkyně, že pro kolaudaci haly je nutný požární žebřík, byl oceněn a objednán dodatečně žalovanou.

6. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení o tom, že by žalovanou vyzývala k poskytnutí součinnosti s prováděním díla i v jiných případech, než při betonáži prostoru pod markýzou s odůvodněním, že stávající terén neumožňoval použití teleskopických plošin, když mělo docházet k opakovanému zapadnutí montážní plošiny subdodavatele žalobkyně, společnosti [právnická osoba], která od 29. 8. 2016 do 18. 9. 2016 nemohla z toho důvodu pokračovat v pracích na díle. O tomto svém tvrzení však neunesla důkazní břemeno. Je pravdou, že žalobkyně nemohla dokončit markýzu nad rampou před 1. 11. 2016 z důvodů již vyložených v prvním rozsudku, avšak že by žalobkyně žalovanou k poskytnutí součinnosti ke zpevnění terénu, resp. betonáži prostoru pod markýzou, žalovanou vyzývala, se nepodává z žádného z provedených důkazů. Svědek [jméno] [příjmení] si vzpomněl jen na to, že společnost, za níž jedná, na skladové hale pro žalobkyni pracovala, a že za práci dostala zaplaceno. Jakékoli konkrétní okolnosti buď nikdy neznal, nebo je už zapomněl. Nevzpomněl si však ani na to, že by za společnost [právnická osoba], učinil prohlášení na č. l. 86, nerozpoznal podpis ani razítko, měl však za to, že může být jeho. Tato skutečnost však vypovídá nejen o nízké pozornosti a péči, kterou prohlášení věnoval, ale především o významu, jaký obsahu svého prohlášení přisuzoval. Proto zmíněné prohlášení není věrohodné a při zjišťování skutkového stavu z něho nelze vycházet a i kdyby ano, bylo by třeba přihlédnout k tomu, že v něm není uvedeno, že by zapadnuté plošiny vyprošťovala žalovaná. Tím není dotčeno to, co je o pracovních podmínkách v prostoru rampy uvedeno v prvním rozsudku, neboť tam uvedená skutková zjištění byla učiněna z jiných důkazů, nicméně ani z nich nelze dovodit, že by žalobkyně žalované činila výzvy k poskytnutí součinnosti k zajištění terénu v prostoru rampy. Nic takového neplyne ani z e-mailu z 12. 10. 2016 na č. l. 82, který se však netýká období druhé poloviny srpna 2016, kdy v daném místě měly zapadnout plošiny společnosti [právnická osoba], ale období v první polovině října 2016. Z e-mailu plyne, že žalovaná věděla, že markýzu z důvodu nepříznivého počasí bude možné montovat po dokončení betonáže v prostoru rampy; e-mail nezadává důvod uzavřít, že se jedná o odpověď na výzvu žalobkyně k poskytnutí součinnosti. E-mail z 12. 10. 2016 na č. l. 81 se rovněž týká období v první polovině října 2016 a plyne z něho, že žalovaná věděla, že z důvodu nepříznivého počasí nebude pravděpodobně možné se 14. 10. 2016 pohybovat manipulační plošinou podél haly a provést montáž požárních žebříků. Z e-mailu nevyplývá, že by žalovaná nevěděla o požárních žebřících, objednala je dodatečně nebo neměla jasno v jejich umístění a že by jí žalobkyně v tomto směru dávala upozornění.

7. Skutkový stav od vyhlášení prvního rozsudku nedoznal žádných změn. Všechny žalobkyní naposledy navržené důkazy byly provedeny již dříve v řízení, soud je proto k důkazu (znovu) neprováděl, a proto - vyjma z důvodu neunesení procesních břemen nastalé procesní fikce, dle níž žalobkyně žalovanou k poskytnutí součinnosti s prováděným dílem nevyzývala - skutkový stav ve srovnání s prvním rozsudkem nebyl zjištěn jinak.

8. Po právní stránce soud, jsa vázán shora uvedeným právním názorem odvolacího soudu, věc posoudil tak, že jelikož žalobkyně nevyzvala v jednotlivých případech žalovanou k poskytnutí součinnosti s prováděním díla ve smyslu § 2591 věty první o. z., nenacházela se žalovaná v prodlení podle § 1975 o. z. ani v době od 16. 8. 2016 do 1. 11. 2016, tj. 78 dnů, a proto žalobkyně i v tomto období ve smyslu § 1968 věty první o. z. svůj dluh řádně a včas neplnila. Z toho důvodu žalované vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty podle § 2050 o. z. ve výši 0,2 % denně z ceny díla i za těchto 78 dní. Ve faktuře ze dne 25. 11. 2016 [číslo] je proto po právu vyúčtována smluvní pokuta za období od 16. 8. 2016 do 11. 11. 2016. Z toho důvodu výše druhé splátky ceny díla po částečném zániku žalované pohledávky zápočtem podle § 1982 odst. 2 věty první o. z. činí 164 770,45 Kč (2 192 770,45 Kč - (78 x 26 000 Kč)), srov. 52. odstavec prvního rozsudku. Žalobkyně má proto právo na zaplacení této částky a třetí splátky ceny díla ve výši 319 000 Kč, která zápočtem není dotčena. Z hlediska § 1982 odst. 1 věty druhé a odst. 2 věty druhé o. z. se druhá splátka ceny díla vyúčtovaná fakturou [číslo] stala splatnou 14. 11. 2016, ve stejný den se stala splnitelnou pohledávka na zaplacení smluvní pokuty vyúčtovaná fakturou [číslo] která tento den došla žalobkyni (viz 41. odstavec prvního rozsudku). Část příslušenství odpovídající platbě ve výši 450 878,45 Kč odpovídající smluvnímu úroku z prodlení k faktuře [číslo] za období od 15. 11. 2016 do 1. 2. 2017 zanikla splněním podle § 1908 odst. 1 o. z. ještě před procesním zápočtem. Úrok za toto období - jelikož již jednou zanikl zaplacením - nemohl zaniknout později ještě podruhé započtením. Proto i když účinky započtení měly nastat k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení, tj. k 14. 11. 2016, s přihlédnutím k tomuto specifiku, soud přisoudil žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 164 770,45 Kč od 2. 2. 2017 do zaplacení. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úrokového příslušenství ke druhé splátce ceny díla nad rámec přisouzeného, žalobu zamítl.

9. Argumentace žalobkyně uvedená v 5. odstavci tohoto rozsudku je právní a nikoli skutkové povahy a představuje především polemiku s právním názorem odvolacího soudu, jímž je zdejší soud vázán. Zatímco krajský soud zcela zřetelně vychází z názoru, že objednatel není v prodlení s poskytnutím součinnosti zhotoviteli, nebyl-li zhotovitelem k poskytnutí součinnosti marně vyzván, argumentace žalobkyně k této otázce ve všech svých variantách je vystavěna na předpokladu, že z právního názoru odvolacího soudu existují výjimky, v jejichž důsledku žalobkyně žalovanou k poskytnutí součinnosti vyzývat nemusela a které krajský soud ve svém rozhodnutí nezvažoval. Kdyby zdejší soud této argumentaci přitakal, znamenalo by to, že právní názor odvolacího soudu by se i přes jeho závaznost v dalším řízení nemohl prosadit. V této souvislosti zdejší soud podotýká, že zatímco on sám je právním názorem odvolacího soudu vázán, odvolací soud skutkovým stavem zjištěným zdejším soudem vázán není, přitom současně doby a důvody, v nichž a pro něž žalobkyně nemohla dílo provádět, jsou již v prvním rozsudku jasně uvedeny. Odvolací soud k nim připomínky neměl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.

11. Úspěch žalobkyně je tvořen částkou 450 858,45 Kč, pro niž bylo řízení zastaveno ze zavinění žalované (srov. 58. a 59. odstavec prvního rozsudku) a dále částkou 2 626 620,56 Kč, což je částka přisouzená ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku, včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, spolu 3 077 499,01 Kč. Úspěch žalované činí 13 178 678,28 Kč, z toho částka 1 592 317,67 Kč odpovídá zamítnuté části žaloby ve výroku pod bodem II prvního rozsudku, pro částku 11 586 360,61 Kč byla žaloba zamítnuta ve výroku pod bodem II tohoto rozsudku (částka je tvořena jistinou a příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení tohoto rozsudku). Jednalo se tak celkem o 16 256 177,29 Kč. Úspěch žalované proto činí 81,07 % (13 178 678,28 Kč / 16 256 177,29 Kč) a úspěch žalobkyně 18,93 % (100 % - 81,07 %). Po odečtení úspěchu žalobkyně od úspěchu žalované činí její právo na náhradu nákladů řízení v základu 62,14 %.

12. Náklady řízení žalované sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 AT nejdříve z tarifní hodnoty ve výši 2 991 962,75 Kč a po vyhlášení prvního rozsudku z tarifní hodnoty ve výši 2 511 770,45 Kč v sazbách 20 300 Kč a 18 380 Kč za jeden úkon právní služby. Advokát žalované připravil a převzal právní zastoupení žalované podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, učinil písemná podání ve věci samé ve dnech 17. 8. 2017 na č. l. 29, 5. 4. 2018 na č. l. 102, 28. 11. 2018 na č. l. 156, dne 12. 9. 2019 na č. l. 235, 28. 2. 2020 na č. l. 380, dne 27. 8. 2020 na č. l. 455, 28. 7. 2021 na č. l. 548, 21. 10. 2021 na č. l. 586, 18. 1. 2022 na č. l. 608, dne 18. 1. 2022 na č. l. 615, vše podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, zastoupil ji při jednáních ve dnech 25. 4. 2018, 4. 6. 2018, 12. 9. 2018, 10. 6. 2019, které přesáhlo 4 hodiny, 11. 3. 2020, které přesáhlo 2 hodiny, 7. 7. 2021, které přesáhlo 2 hodiny, 26. 7. 2021, 29. 11. 2021, 21. 2. 2022, vše podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a podal stručné podání dne 2. 4. 2020 na č. l. 428 podle § 11 odst. 2 a 3 AT, neboť tento úkon se více blíží úkonům právní služby uvedeným ve 2. odst. zmíněného ustanovení, zejména těch, které jsou uvedeny pod písm. b). Do vyhlášení prvního rozsudku se jedná o 23 úkonů v celé sazbě a 1 úkon v poloviční sazbě mimo smluvní odměny advokáta. Po vyhlášení prvního rozsudku podal odvolání ze dne 21. 3. 2022 na č. l. 650 podle § 11 odst. 1 písm. k) AT ve spojení s § 224 odst. 3 o. s. ř., v dalším řízení zastoupil žalovanou při jednání dne 23. 1. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT a při vyhlášení rozsudku dne 1. 2. 2023 podle § 11 odst. 2 písm. f) AT. V odvolacím a dalším řízení tak vykonal 2 úkony právní služby v celé sazbě a jeden úkon právní služby v poloviční sazbě mimo smluvní odměny advokáta. Dále právnímu zástupci žalované náleží náhrada hotových výdajů k 27 úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši po 300 Kč. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu této daně a to v sazbě ve výši 21 % Náklady řízení žalované tak celkem činí 532 801 Kč ( (20 300 Kč x 23,5) + (18 380 Kč x 2,5) + (300 x 27) x 1,21). Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 331 082,54 Kč (532 801 Kč x 0, [číslo]).

13. O nákladech státu rozhodl soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu vznikly náklady odpovídající svědečnému svědků [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které jim bylo přiznáno usneseními z 23. 7. 2019 na č. l. 209, 211 a 214, ve výši postupně 2 640 Kč, 2 397,58 Kč a 1 558,99 Kč a dále znalečnému Ing. [jméno] [příjmení] ve výši 5 364,29 Kč, přiznanému usnesením ze dne 21. 7. 2021 na č. l.

543. U žádného z účastníků nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto jsou povinni zaplatit státu náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, tj. podle poměru svého úspěchu ve vztahu k předmětu řízení. Žalobkyně měla úspěch co do 18,93 % jí uplatněného procesního nároku a žalovaná měla úspěch co do 81,07 %, proto je žalovaná povinna zaplatit státu 18,93 % jeho nákladů a žalobkyně je povinna zaplatit státu 81,07 % jeho nákladů. U žalobkyně se jedná celkem o částku 9 696,67 Kč (11 960,86 Kč x 0, [číslo]) a u žalované se jedná o částku 2 264,19 Kč (11 960,86 Kč - 9 696,67 Kč).

14. Pariční lhůty byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení žalované je třeba zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).