36 C 274/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 340 361 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 340 361 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 96 800 Kč jdoucím od 17. 5. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 96 800 Kč jdoucím od 18. 6. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 146 761 Kč jdoucím od 26. 8. 2024 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 4 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta A, náklady řízení ve výši 87 304 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 340 361 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že strany spolu uzavřely dne 1. 3. 2024 smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, a to prodejny o výměře 215 m² včetně kanceláře a sociálního zařízení a haly pro servis a sklad včetně sociálního zařízení o výměře 151 m², vše v budově č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dále plochy pro parkování vozidel o výměře 328 m² na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Strany sjednaly nájem na dobu určitou 5 let za nájemné ve výši 96 800 Kč měsíčně vč. DPH, které je splatné k 15. dni v kalendářním měsíci. Žalovaná pronajaté prostory užívala se souhlasem žalobce před podpisem smlouvy již od ledna 2024 na základě neformální dohody a dále rovněž celý únor 2024, přičemž zde vykonávala činnost autoservisu. Smluvní strany podepsaly dne 1. 2. 2024 předávací protokol. Nájemné za měsíc duben 2024 žalovaná dobrovolně nezaplatila, pročež žalobce podal žalobu o zaplacení dubnového nájemného, která byla projednávána u zdejšího soudu, jenž rozsudkem č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, z , datum, žalobě v plném rozsahu vyhověl. Následně již žalovaná po vydání rozsudku nájemné za duben 2024 zaplatila. Žalobce nájemní smlouvu vypověděl pro nezaplacení nájemného za měsíc duben 2024 výpovědí datovanou 16. 5. 2024, doručenou téhož dne do datové schránky žalované. Výpovědní doba dle ustanovení čl. 6.1 písm. c) nájemní smlouvy činila 3 měsíce a uplynula 16. 8. 2024. Žalovaná však nezaplatila dlužné nájemné za měsíce květen 2024, červen 2024, červenec 2024 a 16 dní za měsíc srpen 2024 a dluží částku ve výši 340 361 Kč. Všechny tyto částky dlužného nájemného byly vyúčtovány žalované fakturami. Žalobce učinil nesporným, že k vyklizení prostor ze strany žalované došlo protokolárně na základě předávacího protokolu dne 16. 4. 2024. Nicméně již nesouhlasil s tvrzeními žalované, že předtím mělo dojít k jakékoliv dohodě o ukončení nájemní smlouvy, a to jak ústní formou či konkludentním způsobem předání věci žalobci zpět, jak v tomto řízení následně tvrdila žalovaná. Žalobce dále odkázal na již vyvrácenou obranu žalované uplatněnou v řízení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, spočívající v námitce neplatnosti nájemní smlouvy pro absenci kolaudace pronajatého prostoru, jakož i k nedůvodnosti odstoupení žalované od nájemní smlouvy dopisem ze dne 19. 4. 2024, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalobce uvedl, že prostory byly vždy řádně zkolaudovány na základě předchozích kolaudačních rozhodnutí a dále pak do spisu založil souhlas Úřadu městského oboru , adresa, ze dne 15. 4. 2024, ze kterého vyplývá, že objekt je zkolaudován za účelem provozování autoservisu. Tento souhlas byl navíc žalované zaslán a doručen dne 16. 4. 2024, tj. tři dny předtím, než žalovaná odstoupila od nájemní smlouvy z důvodu nesplnění účelu, pro který byla nájemní smlouva uzavřena, a dovozoval z toho, že nebyly splněny podmínky pro odstoupení či pro výpověď nájemní smlouvy, když prostory v té době již byly zkolaudovány. K obdobným závěrům rovněž dospěl Okresní soud Plzeň-město v řízení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Rovněž pak žalobce odkázal na to, že není možné, aby došlo k ukončení nájmu konkludentně podpisem předávacího protokolu, když dne 16. 4. 2024 došlo toliko k podepsání předávacího protokolu, nicméně vůle žalobce nesměřovala k ukončení nájemní smlouvy, ale k zabezpečení prostor, které žalovaná ze své vůle hodlala opustit a právě z tohoto důvodu žalobce odmítl podepsat žalované písemnou dohodu o skončení nájmu, kterou mu podstrčila žalovaná až na schůzce v rámci předání prostor bez vědomí a bez předchozího projednání právními zástupci obou stran. Ze strany žalobce tím v žádném případě nebyla projevena vůle nájem ukončit, což právní zástupce žalobce obratem dne 16. 4. 2024 sdělil právnímu zástupci žalované přípisem doručeným žalované téhož dne. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého závazku z titulu nezaplacených nájemných požaduje žalobce rovněž přiznání úrokového příslušenství jdoucího ode dne následujícího po dni, kdy mělo dojít k úhradě dlužných nájemných dle nájemní smlouvy a rovněž pak i nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč za všechny 4 dlužné měsíce, a to s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 1763/21 z 19. 10. 2021 a rozsudek SDEU ve věci C 585/20. V závěrečném návrhu žalobce odkázal na ustanovení čl. 7 odst. 1 nájemní smlouvy, která obsahuje výhradu písemné formy, a s ohledem na skutečnost, že byla ze strany žalované tvrzena toliko ústní forma uzavřené dohody či konkludentní způsob ukončení nájemního vztahu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 26 Cdo 3501/2019 ze dne 22. 1. 2020 a namítl neplatnost takovéhoto právního jednání z důvodu nedodržení stranami smluvené formy právního jednání, kdy současně poukázal na tu skutečnost, že ze strany žalované nebylo tvrzeno ani prokazováno, že strany opustily výhradu sjednané výlučné písemné formy, když naopak je toto vyvráceno účastnickým výslechem jednatele žalované, který takovou modifikaci smlouvy výslovně popřel.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. V rámci svého vyjádření k žalobě uvedla, že objekt měl sloužit dle smlouvy k prodeji osobních automobilů a jejich servisu. Nicméně již v době před podpisem smlouvy, kdy žalovaná předmětnou nemovitost převzala, bylo zjištěno, že tato ne zcela vyhovuje formálním předpisům a požadavkům na provoz servisu spočívajícího v servisních pracích automobilů, neboť tato nemovitost nebyla pro takovýto předmět podnikání zkolaudována. Žalobce však žalované přislíbil, že toto napraví a žalovaná tedy na základě tohoto ujištění uzavřela nájemní smlouvu, ve které byla z opatrnosti výslovně deklarována způsobilost nemovitosti k předmětnému podnikání. Ze strany žalobce bylo opakovaně přislibováno, že dojde k nápravě, pokud jde o kolaudační rozhodnutí a dále, že dojde i ke stavebním úpravám. Bohužel i přes opakované přísliby ze strany žalobce ke splnění sjednané podmínky nedošlo a ze strany pověřené osoby žalobce bylo žalované v polovině března 2024 sděleno, že minimálně ze stavebního hlediska nebudou schopni naplnit potřebné požadavky a žalovaná tak byla nucena, byť velmi nerada nájemní vztah ke konci března ukončit. Na tomto se žalovaná následně dohodla přímo se žalobcem, který s tím výslovně souhlasil, když měl zájem na tom, aby nájemní vztah byl ukončen co nejdříve, neboť jak sděloval, měl další zájemce o pronájem. Následně se sám žalobce dostavil do provozovny žalované, kde se dohodli na podrobnostech skončení nájemního vztahu a žalobce dokonce žádal žalovanou, zda by bylo možno, když žalobce uznává, že nenaplnil smluvní podmínky a že je víceméně jeho chybou, že nájemní vztah netrval déle, aby po něm tato nepožadovala úhradu ušlého zisku a částek, které byla žalovaná nucena investovat v rámci nastěhování a vystěhování různých servisních zařízení. Žalovaná přislíbila, že se těchto částek nebude domáhat. Následně se pak žalobce se žalovanou sešli v objektu, který si předali a byl podepsán předávací protokol spolu s předáním klíčů k objektu. Žalovaná v rámci této schůzky předložila za účelem i formálního ukončení dohodu o ukončení nájmu v písemné formě, která jí byla předána ze strany jejího předchozího právního zástupce, kterou však žalobce v danou chvíli odmítl podepsat, neboť na ni nebyl připraven a nebyla zkontrolována jeho právním zástupcem s tím, že vzhledem k předání není potřeba nic takového ani podepisovat. Účastníci se následně rozešli s tím, že tímto jsou jejich vztahy vyplývající z nájemní smlouvy vypořádány. Žalovaná se neztotožňuje s názorem zdejšího soudu vysloveném v řízením , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kde soud uvedl, že z předávacího protokolu neplyne, že by strany projevily úmysl ukončit nájemní poměr, protože strany v něm takový úmysl neprojevily a že takový úmysl nelze dovolit ani z okolností případu, kdy k tomuto dále uvedla, že lze částečně souhlasit s tím, že jen ze samotného protokolu toto bez dalšího zcela výslovně dovodit nelze s přihlédnutím k tomu, že předávací protokol je pouze jednou, nikoliv pak jedinou ze skutečností celého procesu vedoucího k ukončení vztahu mezi účastníky, je možno naopak na základě elementární logiky dovodit, že veškeré jednání obou účastníků včetně předávacího protokolu směřovalo k ukončení nájemního vztahu bez dalšího. Dle názoru žalované otázka k právnímu posouzení v tomto řízení spočívá v tom, zda lze z okolností případu dovodit, že mezi stranami došlo či mohlo dojít k ukončení nájemního vztahu i jinak předtím, než byl tento ukončen výpovědí ze strany žalobce s přihlédnutím k předání nemovitosti zpět žalobci, a zda tedy žalobci po právu náleží úhrada nájemného za měsíce květen až srpen 2024. Dle názoru žalované lze z okolností celé věci poměrně jednoznačně dovodit, že nájemní vztah byl ukončen dnem předání, případně je zcela zřejmé a žalobce implicitně činí ve svém podání i nesporným, že přinejmenším byl předmět nájmu již v dubnu 2024 odevzdán žalovanou zpět, a tudíž došlo minimálně k ukončení užívání předmětu nájmu žalovanou. V případě, pokud by došlo k posouzení případu tak, že nájemní vztah skončil až výpovědí žalobce je otázkou, zda je nárok žalobce na úhradu nájemného oprávněný, a to s odkazem na ustanovení § 6 odst. 1 občanského zákoníku a dále pak ustanovení § 8 občanského zákoníku. Je totiž zřejmé, že žalobce byl jednoznačně srozuměn s tím, že žalovaná již nebude nemovitost užívat a v době, za kterou požaduje nájemné, už tuto ani neužívala, neboť ji předala zpět do dispozice žalobce, když trvání nájemního vztahu nemělo pro žalovanou jakýkoliv význam. I přesto však požaduje žalobce úhradu nájemného, což lze považovat minimálně dle stávající judikatury za nepoctivé jednání s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2059/2018 ze dne 5. 6. 2019, dále 26 Cdo 1436/2002 a 26 Cdo 2908/2012. Žalobce jakožto pronajímatel pouze uměle prodlužoval nájemní vztah za účelem inkasa nájemného, aniž by však poskytoval protistraně jakékoliv protiplnění, které je však v synallagmatickém vztahu, což nájemní vztah bezpochyby je, základní podmínkou. Žalovaná dále tvrdila, že nemovitost byla v předmětnou dobu již dokonce pronajímána třetí osobě, a to společnosti , právnická osoba, . K dotazu soudu, zda byla tvrzená ústní dohoda o ukončení nájmu tvrzena a prokazována i v řízení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , právní zástupce žalované uvedl, že toto tam tvrzeno nebylo, kdy přezkumem tvrzení v předchozím řízení mělo být zejména to, zda došlo či nedošlo platně k odstoupení od smlouvy a nešlo se tak podrobně do dalších případných důvodů ukončení nájemního vztahu.

3. Na ústním jednání, které se konalo dne 7. 11. 2025, prohlásily strany za nesporné, že dne 1. 3. 2024 uzavřely smlouvu o nájmu prostor sloužícího k podnikání v k.ú. , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ve které se žalobce zavázal poskytnout žalované nájem nebytových prostor a žalovaná se zavázala hradit nájem ve výši 96 800 Kč měsíčně. Dále bylo mezi stranami nesporné, že žalovaná nájemní prostory užívala již od přelomu ledna a února 2024 s tím, že žalovaná ukončila užívání prostor k 16. 4. 2024, neboť tohoto dne předala žalobci protokolárně předmět nájmu zpět a od té doby prostor již neužívala. Mezi stranami zůstal sporným okamžik ukončení nájemní smlouvy, kdy žalovaná uváděla, že k ukončení nájmu došlo předáním dne 16. 4. 2024 s odkazem na jí tvrzenou ústní dohodu uzavřenou mezi žalobcem a jednatelem žalované v březnu 2024, kdy se měly poté, co vyvstalo najevo, že předmětné prostory nejsou způsobilé k účelu užívání specifikovaného v nájemní smlouvě, dohodnout na tom, že dojde k ukončení nájmu dnem předání prostor zpět žalobci a naopak žalobce tvrdí, že k ukončení smlouvy došlo výpovědí ze dne 16. 5. 2024 po uplynutí výpovědní doby k 16. 8. 2024. Mezi stranami bylo dále pak sporné i to, zda předmětné nemovitosti byly po předání nemovitosti užívány třetí osobou.

4. Na tomto jednání dále pak soud poskytl straně žalované rovněž i procesní poučení a výzvu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 118b o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání jejích tvrzení o existenci dohody uzavřené mezi žalobcem a jednatelem žalované s upozorněním na možnost neúspěchu v případě neunesení procesního břemene. Dne 24. 11. 2025 po provedení dokazování soud konstatoval, že žalovaná neunáší své břemeno s dotazem, zda chce za daného stavu uvést nějaká tvrzení či označit důkazy, k čemuž žalovaná uvedla, že je bez dalších tvrzení i důkazních návrhů.

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Strany spolu uzavřely dne 1. 3. 2024 smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání na adrese uvedených v bodě 1 tohoto rozsudku. V nájemní smlouvě je v bodě 1.2 uvedeno, že budova je zkolaudována pro prodej osobních automobilů a jejich servis, jak vyplývá z kolaudačního rozhodnutí, které je přílohou č. 1 a nedílnou součástí této smlouvy. Nájemce prohlásil, že si předmět nájmu prohlédl před uzavřením smlouvy a jiné skutečnosti jsou mu známy z katastru nemovitostí. Žalovaná se zavázala za předmět nájmu hradit nájemné ve výši 96 800 Kč vč. DPH splatné vždy k patnáctému dni v příslušném měsíci, za nějž úhrada nájemného náleží. V čl. 6 nájemní smlouvy si strany ujednaly možnosti skončení nájemního poměru buďto písemnou dohodou či písemnou výpovědí, anebo jinými způsoby skončením nájmu předpokládanými občanským zákoníkem. Dle čl. 6.2 nájemce předmět nájmu odevzdá pronajímateli v den, kdy nájem končí. Po skončení nájmu je nájemce povinen předmět nájmu vyklidit a předat pronajímateli ve stavu, v jakém jej přebíral. V čl. 7.1 nájemní smlouvy strany sjednaly, že jakékoliv změny či dodatky k této smlouvě je třeba učinit písemně se souhlasem smluvních stran. Předmětné prostory byly žalované předány na základě předávacího protokolu ze dne 1. 2. 2024. Fakturami č. , hodnota, ze dne 2. 5. 2024, 24011 00016 ze dne 3. 6. 2024, č. , hodnota, ze dne 1. 8. 2024 a č. , hodnota, ze dne 1. 8. 2024 žalobce vyfakturoval žalované dlužné nájemné. To, že byly prostory minimálně v době převzetí nemovitosti dne 16. 4. 2024 zkolaudovány pro účel uvedený ve smlouvě, pak zcela jednoznačně vyplývá z kolaudačních rozhodnutí ze dne 10. 5. 1996, 6. 12. 2001 a souhlasu se změnou v užívání stavby ze dne 15. 4. 2024, které nabylo právních účinků dne 16. 4. 2024, založených ve spise na č. l. 18–21. Souhlas se změnou užívání stavby ze dne 15. 4. 2024 byl doručen právnímu zástupci žalované datovou zprávou dne 16. 4. 2024 ve 12 hodin a 57 minut (č. l. 23 spisu).

6. Emailem ze dne 28. 3. 2024 předchozí právní zástupce žalované vyzval žalobce s ohledem na jeho zjištění, že předmět nájmu není způsobilý užívání v předpokládaném rozsahu jak klientem, tak smlouvou z důvodu nedostatečné kolaudace pro užívání za účelem provozování autoservisu, k ukončení nájemního vztahu dohodou, kdy žalovaná považuje za korektní, aby v rámci dohody došlo i k úhradě vynaložených prostředků do předmětu nájmu a náhradě škody. Na tento email reagoval právní zástupce žalobce dopisem ze dne 4. 4. 2024, ve kterém uvedl, že nesouhlasí s tvrzením, že předmět nájmu není způsobilý k užívání v předpokládaném rozsahu s tím, že pokud žalovaná již po takto krátké době ztratila zájem na dalším užívání prostor, pak není zájmem žalobce ji v podmínkách nájmu na dobu určitou držet proti její vůli a je připraven jednat o podmínkách ukončení nájmu, přičemž předpokládá standardní obchodní podmínky pro předčasné ukončení nájmu spočívající v řádném předání vyklizených prostor, úhrady odstupného a úhrady nájemného do okamžiku předání vyklizení prostor. Dopisem ze dne 10. 4. 2024 předchozí právní zástupce žalované setrval na svém závěru o tom, že předmětné prostory nelze už užívat ke sjednanému účelu užívání z důvodu nedostatečné kolaudace a navrhl, aby žalobce vrátil žalované zaplacené nájemné za březen 2024, dále pak částky ve výši 48 400 Kč, jakož i refundace prostředků, které žalovaná do té doby investovala do prostor žalobce představující minimálně částku 32 065 Kč. Pokud jde o nájemné za duben 2024, pak navrhuje, aby žalobce tuto fakturu dobropisoval. Pokud na tyto požadavky nebude ze strany žalobce pozitivně reflektováno, dojde následně k odstoupení od nájemní smlouvy ze strany žalované se všemi důsledky, které takové právní jednání implikuje. Žalovaná je připravena předmětné prostory předat zpět žalobci, přičemž považuje za adekvátní a důvodné, aby náklady na uvedení předmětných prostor do stavu, ve kterém by bylo možno tyto předat žalobci, nesl právě žalobce. Dále právní zástupce žalované uvedl, že se v dané věci nabízí legitimní otázka, zda není nájemní smlouva z důvodu neexistence kolaudačního rozhodnutí absolutně neplatná. Z reakce na dopis ze dne 10. 4. 2024 právního zástupce žalobce datovaného dne 16. 4. 2024, jehož přílohou byl souhlas s užíváním stavby z 16. 4. 2024, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce v tomto přípisu uvedl, že dnešního dne žalobce převzal pronajaté prostory od žalované, která projevila vůli předmět nájmu opustit, nicméně převzetí prostor neznamená ani souhlas s ukončením nájmu, ani s důvody, které pro ukončení nájmu žalovaná prezentuje. Právní zástupce v tomto přípise dále uvádí, že žalobci byla při převzetí nemovitosti předložena dohoda o ukončení nájmu bez jeho vědomí s výčitkami, že je na místě k jeho telefonické intervenci odmítl podepsat. Právní zástupce se ohradil proti takovému jednání vůči žalobci za jeho zády. Pokud má žalovaná jakýkoliv návrh ve vztahu k ukončení nájmu dohodou, nechť tak učiní výhradně prostřednictvím právního zástupce žalobce. Právní zástupce dále upozornil, že za měsíc duben není zaplaceno nájemné s tím, že souhlas Stavebního úřadu se změnou užívání stavby zasílá v příloze, kdy namítaný důvod odstoupení od smlouvy ze strany žalované není dán. Návrh žalované na ukončení nájemního vztahu a vypořádání formou vrácení částek za březnový a únorový nájem a nad to zaplacení částky 32 065 Kč, coby investice žalované na zprovoznění zařízení v prostorech, celkem tak částky 160 465 Kč bez úhrady dubnového nájemného žalobce kategoricky odmítá a odmítá rovněž i to, že by žalované cokoliv hradil. Žalobce však uvedl, že má zájem na ukončení nájemního vztahu, pokud možno dohodou o narovnání s účinky ke dni předání prostor s tím, že by žalovaná zaplatila poměrné nájemné za duben ve výši 40 000 Kč s tím, že nad rámec by si strany nebyly ničeho povinovány. Tento dopis byl doručen předchozímu zástupci žalované dne 16. 4. 2024 ve 12 hodin a 57 minut. Dopisem ze dne 19. 4. 2024 žalovaná prostřednictvím svého předchozího právního zástupce odstoupila od nájemní smlouvy a dále pak oznámila žalobci neplatnost nájemní smlouvy z důvodu absence kolaudačního rozhodnutí. Dopisem ze dne 6. 5. 2024 předchozí právní zástupce žalované vrátil zpět žalobci fakturu za květen 2024, přičemž v konkrétních argumentech, pro které došlo k ukončení, respektive nedošlo k platnému založení nájemního vztahu, odkázal na její dopis ze dne 17. 4. 2024 (pozn. soudu evidentně se má jednat o dopis ze dne 19. 4. 2024), který zasílal k rukám právního zástupce žalobce, kdy setrval na svém závěru ohledně důvodnosti odstoupení od smlouvy. Dále pak uvádí, že jakkoliv je žalovaná přesvědčena o tom, že nájemní smlouva představuje neplatné právní jednání dopisem ze dne 17. 4. 2024 zároveň a z opatrnosti od nájemní smlouvy odstoupila. Výpovědí ze dne 16. 5. 2024 vypověděl žalobce nájemní smlouvu s odkazem na čl. 6.1 písm. c) nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2024 z důvodu nezaplacení nájemného po dobu delší než jeden měsíc splatného dne 15. 5. 2024. V tomto přípise rovněž právní zástupce žalobce vyjadřuje svůj nesouhlas s tvrzeními žalované ohledně absolutní neplatnosti uzavřené nájemní smlouvy z důvodu nesplnění kolaudačního rozhodnutí spojeného s užíváním nemovitosti, jakož i neplatného odstoupení od smlouvy s ohledem na skutečnost, že k datu odstoupení od smlouvy již byl souhlas s užíváním stavby žalované doručen. Výpověď byla doručena předchozímu zástupci žalované dne 16. 5. 2024. Předžalobní výzvou ze dne 18. 7. 2025 vyzval žalobce žalovanou k plnění.

7. Z předávacího protokolu datovaného dne 15. 3. 2024 vyplývá, že žalobce převzal prostory od žalované zpět. Z emailu založeného ve spise na č. l. 49–50 a nikým podepsané dohody o ukončení smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání založené ve spise na č. l. 46–48 ze dne 16. 4. 2024 vyplývá, že předchozí zástupce žalované zaslal žalované dohodu o ukončení nájmu dne 16. 4. 2024 v 9 hodin a 50 minut ráno. Z printscreenu webových stránek , Anonymizováno, .cz založeného ve spise na č. l. 64 vyplývá, že předmětné prostory byly nabízeny na těchto internetových stránkách k pronájmu minimálně od doby 19. 6. 2024. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, a smlouvy o nájmu prostor sloužícího k podnikání ze dne 26. 9. 2024, fotografie na č. l. 76 a sdělení společnosti , právnická osoba, ze dne 6. 11. 2025 bylo zjištěno, že tato společnost začala užívat předmětné prostory až po podpisu nájemní smlouvy, tedy po 26. 9. 2024. Z demontáže plynového zařízení na č. l. 80 a fotografie na č. l. 81 bylo zjištěno, že plynoměr byl k datu 27. 5. 2024 demontován, do té doby byl evidován na žalovanou.

8. Z fotografií založených ve spise na č. l. 96–100 provedených k důkazu na posledním ústním jednání vyplývá, že na těchto fotografiích jsou zachyceny nájemní prostory, na kterých nejsou umístěny žádné reklamní polepy jakékoliv společnosti.

9. K důkazu byl dále proveden rovněž i rozsudek zdejšího soudu č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , ve kterém zdejší soud dospěl mimo jiné k závěru, že z předávacího protokolu datovaného dne 15. 3. 2024 neplyne, že by strany projevily úmysl ukončit nájemní poměr, protože strany v něm takový úmysl neprojevily. Rovněž pak nelze dle názoru soudu takový úmysl dovodit ani z okolností případu s ohledem na korespondenci stran (pozn. soudu jedná se o totožnou korespondenci, která byla provedena k důkazu i v tomto řízení – srov. bod 6 tohoto rozsudku). K odstoupení od smlouvy ze dne 19. 4. 2024 ze strany žalované zdejší soud konstatoval, že se právně jedná o výpověď nájemního poměru, která však není důvodná, neboť žalované byl již před tímto právním jednáním zaslán souhlas s užíváním stavby dopisem právního zástupce žalobce ze dne 16. 4. 2024.

10. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu popřel, že by někdy mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv dohody o ukončení nájemního vztahu. Žalobce naopak vždy trval na platně uzavřeném nájemním vztahu, který ukončil on výpovědí pro neplacení nájemného. Žalobce dále uvedl, že společnost , právnická osoba, začala užívat předmětné prostory až na konci září 2024. Žalobce uvedl, že předmětné prostory byly vždy řádně zkolaudovány za účelem provozování autoservisu. K dotazu právního zástupce žalované žalobce potvrdil, že podpis na předávacím protokole je jeho s tím, že nemovitost převzal za tím účelem, aby souhlasily stavy na elektroměrech a na plynoměru. Nebyl schopen si již vybavit, kdy podával inzerát k dalšímu pronájmu nemovitosti, kdy nejdříve uvedl, že inzerát podával poté, co žalovaná ukončila nájemní prostor, poté však uvedl, že asi někdy v červnu nebo tak nějak.

11. Jednatel žalované v rámci svého účastnického výslechu k předání nemovitosti uvedl to, že k předání nemovitosti mělo dojít v rozmezí od 10:30 do 11:00 hodin kdy, pokud jde o samotné předání nemovitosti, pak jeho výpověď se shoduje s jeho skutkovými tvrzeními. Dále pak uvedl, že žalobce při jednání volal svému právnímu zástupci, který mu měl říct, aby v žádném případě dohodu o ukončení nájmu nepodepisoval, nicméně žalobce mu dále měl říct i to, že postačí předávací protokol podepsaný a že to tak z jeho strany bude ukončené. K existenci ústní dohody o ukončení nájmu před předáním prostor žalobci zpět jednatel žalované uvedl, že o tom se žalobcem mluvil po telefonu, který mu sdělil, že mu bránit nebude, což byla jediná jeho slova, kdy následně se na ukončení nájmu měli dohodnout ústně při předání nemovitosti, kdy žalobce mu předával předávací protokol, a přitom se ústně dohodli, že předáním veškerá jejich spolupráce končí. K dotazu soudu, zda se žalovaná ztotožnila s tím, že bude mít podepsaný pouze předávací protokol žalovaná pouze uvedla, že se s takovýmto postupem ztotožnila. K dotazu soudu, z jakého důvodu nepožadovala žalovaná podpis písemné dohody o ukončení nájmu již před předáním nemovitosti jednatel sdělil, že žalobce uvedl, že se určitě domluví, že mu bránit nebude, kdy z toho dovozoval, že bude vše v pořádku. Žalovaná nedávala pokyn svému předchozímu zástupci k odstoupení od smlouvy s tím, že o existenci kolaudačního rozhodnutí se dozvěděla teprve až při soudním řízení, kde byla zastupována současným právním zástupcem. Do té doby nevěděla ani o tom, že předchozí právní zástupce odstoupil od smlouvy. Pokud by věděla o existenci souhlasu s užíváním stavby, pak by se určitě s žalobcem nějakým způsobem na dalším užívání nemovitosti domluvila. K dotazu právního zástupce žalované, zda je jednateli něco známo o tom, že by prostory někdo užíval, jednatel žalované uvedl, že to je těžko říct, nějaký pohyb tam zaznamenal, kdy jezdil kolem prostor, ale nešel se nikdy podívat dovnitř. K dotazu právního zástupce žalobce, zda mimo vlastní ukončení smlouvy a kolaudaci řešili účastníci nějaké spory o obsahu smlouvy, či zda mezi sebou vedli jakákoliv jednání o obsahu smlouvy či že by se s žalobcem domlouval na čemkoliv, co by podle nájemní smlouvy tak, jak je napsána, nemělo platit, či že by mělo platit jinak, než tak, jak je v ní napsáno, uvedl, že mimo vlastní ukončení smlouvy a kolaudaci řešili ještě nějaké další věci, ale to byly jen detaily, kdy žádné další spory spolu neřešili. Řešili spolu jenom nějaké gumy a opravu plotu, nic jiného. Pokud jde o obsah smlouvy, na ničem jiném, co by podle smlouvy nemělo platit nebo by mělo platit jinak, než je ve smlouvě napsáno, se nedomlouvali ve smyslu toho, že by něco podle smlouvy nemělo platit tak, jak je napsáno.

12. Důkazní návrh žalované na výslech statutárního orgánu společnosti , právnická osoba, soud pro nadbytečnost zamítl, neboť se spokojil s písemným vyjádřením této společnosti a nájemní smlouvou (srov. bod. 7 tohoto rozsudku) hodnověrně a dostatečně vyvracející tvrzení žalované.

13. Podle § 2201 občanského zákoníku z. č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“) platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

14. Podle § 2302 odst. 1 občanského zákoníku platí, že ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen. Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

15. Podle § 2308 občanského zákoníku platí, že nájem na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím ujednané doby, ztratí-li způsobilost k účinnosti, ke jejímuž výkonu je prostor sloužící podnikání určen; přestane-li být najatý prostor z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a pronajímatel nezajistí nájemci odpovídají náhradní prostor, nebo porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci.

16. Podle § 2309 občanského zákoníku platím že jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby, má-li být nemovitá věc, v níž se prostor sloužící podnikání nachází, odstraněno, anebo přestavována tak, že to brání dalšímu užívání prostoru, a pronajímatel to při uzavření smlouvy nemusel ani nemohl předvídat; porušuje-li nájemce hrubě své povinnosti vůči pronajímateli, zejména tím, že přestože jej pronajímatel vyzval k nápravě, chová se nájemce v rozporu s ustanovením § 2305, nebo je po dobu delší než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného nebo služeb spojených s užíváním prostoru sloužícího podnikání.

17. Podle ust. § 2310 odst. 1 a 2 občanského zákoníku platí, že ve výpovědí musí být uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná. Výpovědní doba je tříměsíční.

18. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby. Žalovaná svou obranu založila na 3 důvodech vedoucích k zamítnutí žaloby. Zaprvé žalovaná tvrdila, že v březnu 2024, tj. v období, kdy bylo postaveno najisto, že prostory nebyly zkolaudovány za účelem uvedeným ve smlouvě, došlo mezi stranami k ústní dohodě o ukončení nájemního vztahu s datem ukončení takového nájemního vztahu ke dni předání nemovitosti. Za druhé, je možno dovodit i tu skutečnost, že k ukončení nájemního vztahu došlo konkludentně předáním nemovitosti a jejím převzetím žalobcem. Za třetí žalovaná spatřovala nárok žalobce v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku s ohledem na skutečnost, že bezprostředně po předání nemovitosti žalobce tento prostor pronajímal společnosti , právnická osoba, , in eventum žalobce neposkytoval v uvedeném období žalované žádné protiplnění, ač tak poskytoval měl s ohledem na synallagmatický vztah.

19. K prvním dvěma uvedeným důvodům soud konstatuje následující. Kladla-li si žalovaná v obraně proti uplatněnému nároku otázku, zda lze z okolností případu dovodit, že mezi stranami došlo či mohlo dojít k ukončení nájmu i jinak před tím, než byl tento právní vztah ukončen výpovědí ze strany žalobce, když k ukončení užívání prostor a jejich předání žalobci došlo v dubnu, pak k tomu soud uvádí, že samozřejmě mohlo, nicméně muselo by to být prokázáno, což se žalované nepodařilo. Pokud jde o prokázání existence ústní dohody o ukončení nájemní smlouvy uzavřené mezi stranami někdy v březnu 2024 (či kdykoliv jindy) pak k tomuto soud uvádí, že žalovaná k prokázání těchto svých tvrzení navrhla pouze účastnické výslechy a předávací protokol, avšak těmito důkazy tato tvrzení zcela evidentně prokázána nebyla. Jednak v předávacím protokolu obsah takové společné vůle není zachycen a jednak žalobce popřel existenci takové dohody. Jednatel žalované k tomuto uvedl toliko pouze to, že mezi ním a žalobcem měl proběhnout jakýsi telefonát, ve kterém se žalovaná domáhala ukončení nájemního vztahu a opuštění prostor s tím, že jí k tomu měl žalobce uvést, že ji v ničem bránit nebude. Z tohoto však nelze dovodit, že by mělo dojít k uzavření ústní dohody o ukončení nájemní smlouvy. Věrohodnost těchto skutkových tvrzení o ústní dohodě je snižována otazníky, které se žalované v tomto řízení nepovedlo věrohodně odstranit. Za prvé si soud musí klást otázku, z jakého důvodu, pokud by skutečně došlo k uzavření takovéto ústní dohody, by tato dohoda nebyla tvrzena i v předcházejícím soudním řízení sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Dále pak soudu není vůbec zřejmé, z jakého důvodu, pokud by skutečně mělo dojít k ukončení nájemní smlouvy ústní dohodou, následně žalovaná od smlouvy odstupovala dopisem ze dne 19. 4. 2024 či následně uváděla, že smlouva je absolutně neplatná s ohledem na chybějící kolaudační rozhodnutí. Rovněž není soudu zřejmé ani to, z jakého důvodu by v případě existence takovéto dohody předcházející vyklizení a předání nemovitosti tato ústní dohoda nezazněla v žádné z předložených písemných korespondencí, kdy naopak se v dopise ze dne 6. 5. 2024 předchozího zástupce žalované, pokud jde o ukončení nájemního vztahu, odkazuje na její dopis ze dne 17. 4. 2024 (pozn. soudu, zřejmě z 19. 4. 2024), ve kterém se odkazuje na odstoupení od nájemní smlouvy, nikoliv na ústní dohodu o ukončení nájmu. Dále pak není soudu vůbec zřejmé, z jakého důvodu by v případě takovéhoto tvrzeného ukončení nájemního vztahu ústní formou za situace, kdy si strany vymínily v nájemní smlouvě jakékoliv její modifikace v písemné formě, by se právnická osoba spokojila s ukončením závazku zavazujícího k opakovaným plněním ve vysokých částkách pouze formou ústní neformální dohody, pokud si musela být vědoma malé prokazatelnosti takovéhoto právního jednání. Naproti tomu skutková verze předložená žalobcem je pro soud daleko uvěřitelnější a koresponduje s listinami provedenými k důkazu v tomto řízení - například dopis ze dne 4. 4. 2024, ve kterém právní zástupce žalobce uvádí, že je ochoten o podmínkách ukončení nájmu jednat s úhradou odstupného za předčasné ukončení nájmu, na což reaguje tehdejší právní zástupce žalovaného, že se neztotožňuje s takovými podmínkami ukončení (pozn. soudu – opět ani zmínka o ústní dohodě, která v té době měla již existovat), ale navrhuje vrácení zaplaceného nájemného a refundaci vynaložených nákladů na provozovnu a pokud nebude na toto přistoupeno, dojde k odstoupení od smlouvy se všemi důsledky, jak se ostatně stalo následně dopisem ze dne 19. 4. 2024, kde se rovněž pak následně argumentuje v tomto dopise i o absolutní neplatnosti smlouvy. Na to navazuje dopis zástupce žalované ze dne 6. 5. 2024 o vrácení faktury, kde opět ničeho o ukončení dohodou nezaznívá. Písemná korespondence stran zcela neguje skutkovou verzi žalované o ústní dohodě o ukončení nájmu a je naopak evidentní, že žádná dohoda mezi stranami uzavřena nebyla, pročež se žalovaná snažila ukončit nájemní poměr písemnou dohodou předloženou při předání nemovitosti a následně odstoupením ze dne 19. 4. 2024, čímž jsou zcela vyvrácena tato skutková tvrzení žalované. Pokud jde o další obranu žalované spočívající v tom, že mělo dojít k ukončení nájmu konkludentní formou předáním nemovitosti zpět žalobci za současného podepsání předávacího protokolu, pak zde soud odkazuje na již předchozí právní posouzení této problematiky soudem v řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , se kterým se soud zcela ztotožňuje, kdy je nutno k tomuto uvést, že z předávacího protokolu společná vůle účastníků tohoto řízení ohledně ukončení nájemního vztahu nevyplývá a dále je evidentní, že ke konkludentnímu ukončení nájemního vztahu ani nemohlo dojít, neboť vůle nebyla ze strany žalobce projevena, kdy právní zástupce žalobce obratem reaguje na situaci vzniklou s ohledem na předání písemné dohody o ukončení nájemního vztahu, kterou žalobce odmítl podepsat, svým dopisem ze dne 16. 4. 2024, odeslaným ve 12 hodin 57 minut, tj. cca necelé dvě hodiny po schůzce, ve které právní zástupce žalobce odmítá jakékoliv úvahy ohledně ukončení nájemního vztahu a je tak evidentní s ohledem na tento dopis a předchozí písemnou komunikaci, že vůle žalobce jednoznačně nesměřovala k ukončení nájemního vztahu, ale toliko jen k převzetí nemovitosti za účelem jejího zajištění. Pokud by tomu bývalo bylo jinak a v té době již existovala, byť ústní dohoda, je zcela evidentní, že na takovýto dopis by bylo ze strany žalované kontrováno tím, že existuje ústní dohoda, což se evidentně nestalo, a následně došlo ze strany žalované k odstoupení od smlouvy, což naprosto popírá tvrzení žalované o ústní dohodě o ukončení nájemního vztahu. Ujednání čl. 6.2 nájemní smlouvy nic nemění na tom, že lze převzít nemovitost i bez ukončení smlouvy, ale upravuje pouze povinnost předat nemovitost k určitému datu, kdy nájem končí. V této dané věci bylo ale prokázáno, že k tomuto datu, tedy k datu 16. 4. 2024, nebyl nájemní vztah mezi stranami ukončen. Žalovanou odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu není ve věci přiléhavá, neboť v jí zmíněných soudních řízení bylo jasně postaveno na jisto, že před předáním nemovitosti došlo k řádnému ukončení smlouvy (k tomu srov. např. bod 18 odkazovaného rozhodnutí NS 26 Cdo 2059/2018), což neplatí v tomto souzeném případě.

20. Pokud žalovaná dále uváděla, že její vůle směřovala k ukončení nájemní smlouvy, ať už odstoupením, výpovědí, dohodou či čímkoliv jiným, tak nutno k tomuto uvést, že přání samo o sobě nepostačuje k tomu, aby se tak stalo, neboť vůle musí být totiž nějakým konkrétním způsobem odpovídajícím zákonu či smluvnímu ujednání projevena. To, že žalovaná předala předmět nájmu, neznamená, že současně došlo k platnému ukončení nájemního poměru, neboť k takovémuto právnímu jednání a k takovémuto ukončení musí mít osoba ukončující takovýto právní vztah zákonem či smlouvou dané důvody. V tomto daném případě nebyly zjištěny a ani prokázány žádné zákonné či smluvní důvody pro ukončení nájemního stavu jinak než výpovědí žalobce z 16. 5. 2024, neboť v době odstoupení či výpovědi ze dne 19. 4. 2024 již měla žalovaná, resp. její zástupce, povědomost o tom, že došlo k vydání souhlasu s užíváním stavby a nebyl důvod pro výpověď. Jiná výpověď tvrzena, ani prokázána nebyla. V tomto řízení byla tvrzena jen ústní dohoda o ukončení nájmu, která však nebyla prokázána. Vůle může směřovat k ukončení nájemního stavu, ale musí splňovat zákonem či smlouvou stanovené a předepsané předpoklady pro takové jednání, což se v tomto případě nestalo. I pokud by se tak stalo, pak nutno mít na paměti, že žalobce v rámci závěrečného návrhu vznesl námitku neplatnosti takovéhoto právního jednání s odkazem na to, že si strany ve smlouvě v čl. 7.1 ujednaly nutnou písemnou formu pro takovéto právní jednání bez toho, aniž by bylo tvrzeno a prokázáno, že strany opustily výhradu sjednané výlučné písemné formy, když naopak je toto vyvráceno účastnickým výslechem jednatele žalované, který takovou modifikaci smlouvy výslovně popřel, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3501/2019 z 22. 1. 2020.

21. Závěrem soud uvádí, že nárok není v rozporu s dobrými mravy, pokud žalobce ihned smlouvu po naplnění výpovědního důvodu vypověděl a nenavyšoval dluh žalované dalším vyčkáváním. Při posuzování korektivu dobrých mravů či zásady poctivosti obchodního styku je nutno přihlédnout k tomu, že pokud by žalovaná kdykoliv v průběhu výpovědní doby žádala o navrácení prostor k užívání, musel by žalobce prostory žalované vrátit zpět a žalobce tak ani nemohl prostory do doby ukončení nájemního poměru platně pronajmout jiné osobě, neboť by se jednalo o absolutně neplatnou nájemní smlouvu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 512/2004 ze dne 5. května 2005 či sp. zn. 26 Cdo 2198/2003 a 3 Cdon 120/96). Nájemní vztah je bezpochyby synallagmatickým vztahem, nicméně žalovaná měla právo do konce výpovědní doby prostory užívat a žalobce měl povinnost jí v tomto právu nebránit. To, že však sama dobrovolně přestala nemovitost užívat, nemá žádný vliv na důvodnost uplatněného nároku, když jí nikdo v nerušeném užívání nemovitosti nebránil. Rovněž pak nebylo prokázáno ani to, že by žalobce ve výpovědní době pronajímal prostory jakékoliv jiné společnosti, kdy ze sdělení a z nájemní smlouvy , právnická osoba, bylo zjištěno, že tato společnost začala užívat předmětné prostory až cca 1,5 měsíce po uplynutí výpovědní doby. Inzerce na internetových stránkách ničeho neprokazuje o tom, že by nemovitost byla v rozhodném období užívána jinou osobou.

22. Za shora popsaného stavu, kdy žalobce prokázal platně uzavřený nájemní vztah, který byl ukončen až jeho výpovědí ze dne 16. 5. 2024 k 16. 8. 2024, soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení (dle sjednaných lhůt splatnosti dle vystavených faktur a s odkazem na § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a náklady spojenými s uplatněním pohledávky (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s odkazem na žalobcem uváděnou judikaturu).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal proti v řízení neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění jeho práva. Dopisem svého zástupce ze dne 18. 7. 2025 a dodejkou DS ze dne 18. 7. 2025 žalobce osvědčil, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal výzvu k plnění nároku, který je projednáván v souzené věci. Náklady žalobce, v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení, odměny za zastoupení žalobce advokátem, hotových výdajů zástupce žalobce a 21 % DPH, které plátce žalobce zastupující advokát je. Soudní poplatek za řízení činí 13 615 Kč. Žalobci jeho zástupce v řízení poskytl celkem 6 úkonů právní služby vymezené v § 11 advokátního tarifu (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání návrhu ve věci samé, účast na soudních jednáních dne 29. 10. 2025, 7. 11. 2025 a 24. 11. 2025), za každý z nich mu náleží podle předmětu řízení a ust. § 7 bod 6 advokátního tarifu mimosmluvní odměna za zastupování ve výši 9 700 Kč. Zástupci žalobce dále v řízení vznikly hotové výdaje, a to paušální náhrada ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za každý úkon právní služby. Spolu s daní z přidané hodnoty činí náklady řízení žalobce celkem 87 304 Kč, v této výši je soud proto žalované uložil nahradit žalobci.

24. Lhůty k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když ve věci nespatřil žádné důvody pro stanovení jiné než zákonné lhůty k plnění.