7 C 333/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného Malá 43/6, 301 00 Plzeň o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 340 316,85 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 10 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 5. 10. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že mezi ní a žalovaným je u , adresa, , vedeno řízení o vypořádání SJM, kdy účastníci byli odkázáni na pokus o mimosoudní vyřešení sporu v rámci mediace. Účastníci podepsali dne , datum, smlouvu o provedení mediace s , jméno FO, , advokátkou a zapsanou mediátorkou. V rámci uzavřené smlouvy si účastníci ujednali povinnost mlčenlivosti, kdy si v rámci článku 6 bodu 6.1 smlouvy určili, že veškeré informace sdělené, nebo zpřístupněné v průběhu mediace nebo v přímé souvislosti s ní, se považují za důvěrné. S odkazy na článek 6 bod 6.2 smlouvy se pak žalobkyně a žalovaný zavázali, že zajistí důvěrnost informací poskytnutých ostatními účastníky smlouvy tak, že takové obdržené informace ani jejich část nezveřejní, nepředají, nebo nezpřístupní třetím osobám, ani neumožní třetím osobám získat takové informace jiným způsobem, a že využijí předané informace či jejich část pouze a jen za účelem jednání v rámci mediace. Dodržení výše uvedeného závazku bylo ve smyslu bodu 6.3 zajištěno smluvní pokutou ve výši 1 000 000 Kč splatnou do 15 dnů od porušení výše uvedeného závazku, respektive od okamžiku, kdy se o jeho porušení druhá smluvní strana dozvěděla. Právní zástupci žalobkyně a žalovaného, kterými v době podepsání smlouvy byli, za žalobkyní , jméno FO, , se utvrzením smlouvy také zavázali k dodržování článku 6 smlouvy. Dne , datum, učinila právní zástupkyně žalovaného v jeho zastoupení podání vůči soudu, ve kterém uvedla řadu informací týkající se mediace. V podání byly dle žalobkyně uvedeny údajné okolnosti zastavení mediace, parametry návrhu žalovaného, rázná osočování žalobkyně, chování u mediace a údajné názory a hodnocení mediátorky. Informace uvedené v podání byly dle žalobkyně hrubě zkreslené, nepravdivé, s cílem poškodit reputaci žalobkyně v soudním řízení. V mezích smluvené mlčenlivosti se i soud považuje za třetí osobu. Ze strany žalovaného tak došlo k porušení mlčenlivosti plynoucí z uzavřené smlouvy a žalovanému tak vznikl sankční závazek v podobě povinnosti uhrazení smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč. O shora uvedeném podání se žalobkyně dozvěděla dne , datum, po nahlédnutí do soudního spisu. Smluvní pokuta s odkazem na 15 denní lhůtu stanovenou v článku 6 bodu 6.3 smlouvy se stala splatnou 6. 9. 2020. Žalovanému byla dne 28. 8. 2020 zaslána předžalobní výzva k plnění dle ustanovení § 142a zák. č. 99/1963 Sb.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že ani on, ani jeho právní zástupkyně neporušili povinnost mlčenlivosti dle uzavřené dohody o mediaci. Uvedl, že žalobkyně se dlouhodobě snaží žalovaného poškodit a donutit k vypořádání SJM, které pro něj není výhodné. Žalovaný, ani jeho právní zástupkyně, nesdělili soudu ani žádné důvěrné informace ani žádné informace, jež by žalobkyni jakkoliv poškozovaly. Žalovaný předložil žalobkyni několik dohod, a to i před konáním mediace. Pokud právní zástupkyně sdělila nějaké informace soudu, jednalo se právě o tyto informace, které byly již předmětem návrhu před mediací, proto se na ně nevztahuje dle zákona o mediaci mlčenlivost. Již u prvního přípravného jednání v řízení o vypořádání zaniklého SJM účastníků hovořil žalovaný o dohodách, které žalobkyni navrhl, stejně tak uvedl, že i když přistoupil na návrh žalobkyně a byl ochoten podepsat pro něj krajně nevýhodné podmínky, žalobkyně dohodu vždy odmítla těsně před jejím podpisem. To jsou fakta sdělená soudu dávno před mediací a žalobkyni nijak nepoškozují. Požadavek na smluvní pokutu tak není důvodný, sdělení zaslané soudu neobsahuje nic jiného, než informaci soudu, že mediace, kterou soud účastníkům nařídil, nebyla úspěšná. Žalovaný nikdy nesdělil soudu informace podléhající utajení dle uzavřené mediační dohody. Naopak byla to žalobkyně, která zneužila informace získané při mediaci a požadoval po žalobkyni v rámci podaného protinávrhu zaplacení smluvní pokuty ve stejné výši, jako byla žalovaná částka. Po změně právního zástupce žalovaný doplnil své vyjádření tak, že není procesně pasivně legitimován, neboť o samotném sdělení soudu, ani o jeho obsahu, nebyl ze strany své tehdejší právní zástupkyně informován. Pokud někomu vznikla povinnost úhrady smluvní pokuty, pak jeho tehdejší právní zástupkyni , jméno FO, , neboť ta učinila předmětné podání vůči soudu a i ona byla účastníkem uzavřené smlouvy o provedení mediace, přičemž jednala svým jménem a na vlastní odpovědnost. Dle jeho názoru je povinností úhrady smluvní pokuty vázána jeho tehdejší právní zástupkyně, proti které podal žalovaný žalobu. Dále bylo dle žalovaného porušení povinnosti mlčenlivosti pouze formální a neškodné a není tak spravedlivé a správné, aby s ním byla spojena povinnost žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč, což je výše nepřiměřená i za situace, kdy se jednalo o vypořádání SJM s majetkovou hodnotou v řádech desítek milionů korun. Z opatrnosti se žalovaný dovolával moderace smluvní pokuty, neboť poměr mezi hodnotou zajištěné povinnosti a výši smluvní pokuty žalovaný považoval v daném případě za zjevně nepřiměřený. Žalovaný uvedl, že je třeba zjistit a posoudit, jakým způsobem byly ohroženy zájmy žalobkyně v důsledku porušení povinnosti mlčenlivosti a jaké důsledky předmětné sdělení soudu mohlo pro žalobkyni mít, když se nestalo, že by sdělení soudu zapříčinilo její, byť jen částečný, neúspěch v řízení o vypořádání SJM. Žalovaný má za to, že maximální výše smluvní pokuty může být 100 000 Kč, i přesto však žalovaný setrval na svém stanovisku, aby byla žaloba podaná žalobkyní zamítnuta. Žalovaný dále namítl, že mu nemohla vzniknout povinnost k zaplacení smluvní pokuty, když dle tvrzení žalobkyně byly informace obsažené v podání soudu zkreslené a nepravdivé. Nepravdivou, ani zkreslenou informaci nelze získat sdělením či zpřístupněním v průběhu mediaci. Nepravdivá a ani zkreslená informace tak z logiky věci nepodlého definici článku 6.1 smlouvy. Nelze zajistit její důvěrnost dle článku 6.2 smlouvy a nelze pod sankcí smluvní pokuty zachovat její důvěrnost dle článku 6.

3. Žalovaný současně tvrdil, že šíření nepravdivých a zkreslených informací po průběhu mediace je protiprávní, avšak dle článku 6.3 smlouvy není takové jednání sankcionováno smluvní pokutou.3. , Anonymizováno, , adresa, , rozhodl tak, že výrokem I. zamítl návrh žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 0000 Kč, výrokem II. zamítl protinávrh žalovaného na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč, výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a dále výrokem IV. uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 10 000 Kč.

4. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání oba účastníci řízení, žalovaná proti výroku I. a III. rozsudku, žalovaný proti výroku II. rozsudku. Žalovaný podané odvolání nedoplnil a předtím, než mohlo být odvolání projednáno, jej vzal zpět.5. , spisová značka, , bylo rozhodnuto tak, že výrokem I. bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného, výrokem II. byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. potvrzen a výrokem IV. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně uhradit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. O protinávrhu žalovaného bylo, jak je uvedeno shora, pravomocně rozhodnuto výrokem I. rozsudku , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem , adresa, , a proto se jím soud pro stručnost nebude v odůvodnění rozsudku dále podrobněji zabývat, stejně jako se nebude zabývat důkazy, které žalovaný na podporu svých tvrzení ohledně tohoto protinávrhu v řízení navrhl.

7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, o němž rozhodl , spisová značka, , tak že rozsudek , spisová značka, a , adresa, zrušil a věc vrátil Okresního soudu Plzeň – sever k dalšímu řízení. , spisová značka, opravil výrok rozsudku o dovolání tak, že rozsudek , spisová značka, , s výjimkou jeho výroku I, a rozsudek , adresa, s výjimkou jeho výroku II, se zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil Okresnímu soudu , adresa, -sever k dalšímu řízení. Dovolací soud přitom své rozhodnutí odůvodnil v tom směru, že odvolací soud nesprávně posoudil obsah sdělení soudu učiněné žalovaným, resp. jeho právní zástupkyní, které vyhodnotil tak, že neobsahuje informace takového charakteru, jaké mají na zřeteli citovaná smluvní ujednání obsažená ve smlouvě o mediaci. Podle dovolacího soudu je zřejmé, že uvedený závěr odvolacího soudu neodpovídá učiněným zjištěním z provedeného dokazování, a především čl. 6 smlouvy o provedení mediace a z obsahu sdělení soudu. Pokud odvolací soud vyhodnotil obsah sdělení jako pouhé sdělení jeho subjektivního názoru účastníka řízení, jež nemůže být považováno za šíření informací ve smyslu uzavřené smlouvy o provedení mediace, nepovažuje dovolací soud tento názor za správný. V rámci sdělení soudu žalovaný soudu, což je dle dovolacího soudu „třetí strana“ podle výkladu čl. 6 smlouvy o provedení mediace, sdělil nejenom výsledek mediace, ale i informace o jeho průběhu, zejména pak konkrétní návrhy na vypořádání SJM. Strany smlouvy si přitom ve smlouvě o provedení mediace sjednaly, že veškeré informace sdělené nebo zpřístupnění v průběhu mediace, nebo v přímé souvislosti s ní, jsou důvěrné. Zajištění závazku důvěrnosti strany sjednaly tak, obdržené informace ani jejich část nezveřejní, nepředají nebo nezpřístupní třetím osobám získat takové informace jiným způsobem, a že využijí předané informace, či jejich část, pouze a jen za účelem jednání v rámci mediace. Závěr soudů o tom, že sdělení soudu ze dne , datum, neobsahuje informace podléhající důvěrnosti, proto dovolací soud zhodnotil jako nesprávný, pročež dovolací soud v souladu s § 243c odst. 2 o.s.ř. zrušil rozhodnutí prvního i druhého stupně a věc vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení.

8. Soud se v souladu s právním názorem dovolacího soudu zabýval především výkladem pravidel pro právní jednání učiněné účastníky v rámci uzavřené smlouvy o mediaci a podáním soudu tehdejší právní zástupkyní žalovaného.

9. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, mezi účastníky nespornou skutečnost, a tedy, že žalobkyně, žalovaný a jejich tehdejší právní zástupci uzavřeli dne , datum, s , jméno FO, , advokátkou a zapsanou mediátorkou, smlouvu o provedení mediace, když předtím byli žalobkyně a žalovaný na mediátorku odkázáni v rámci soudního sporu o vypořádání zaniklého SJM vedeného u , adresa, . V článku 6. smlouvy ujednali následující: „Účastníci se dohodli, že veškeré informace sdělené nebo zpřístupněné v průběhu mediace, nebo v přímé souvislosti s ní, se považují za důvěrné (dále jen „informace“)“ (čl. 6.1.). „Účastníci se zavazují, že zajistí důvěrnost informací poskytnutých ostatními účastníky tak, že takové obdržené informace ani jejich část nezveřejní, nepředají nebo nezpřístupní třetím osobám, ani neumožní třetím osobám získat takové informace jiným způsobem, a že využijí předané informace, či jejich část, pouze a jen za účelem jednání v rámci mediace“ (čl. 6.2.). „Závazek zachování důvěrnosti informací trvá po celou existenci příslušné informace a jeho dodržení je zajištěno smluvní pokutou ve výši 1 000 000 Kč splatnou do 15 dnů od porušení této povinnosti, resp. od okamžiku, kdy se o jeho porušení druhá strana dozvěděla“ (čl. 6.3.).

10. Podání ze dne , datum, , jméno FO, sdělila soudu, že obě strany splnily svou povinnost setkat se s mediátorem, mediace byla zahájena, ale k dohodě nedošlo.

11. Podáním soudu učiněném dne , datum, sdělila tehdejší právní zástupkyně žalovaného , jméno FO, informace týkající se mediace ve znění:„V příloze zasílám zprávu mediátorky , jméno FO, o ukončení mediace na návrh žalobkyně, která v ní nechce pokračovat. Není pravda, že by žalovaný nedal konstruktivní návrh na uzavření dohody, vypracoval 3 různé varianty. Žalobkyni vyšel vstříc, v tom, že chtěla vyplatatit ihned, proto jí byly nabídnuty z podílu žalovaného další pozemky k vyrovnání jejího podílu v zaniklém SJM. Stejně jako v minulosti, když už hrotilo uzavření dohody, žalobkyně tuto dohodu opět zmařila zrušením mediace a vymýšlením důvodů. Proč se jí nemůže účastnit. Mediátorka sama označila důvody pro ukončení mediace ze strany žalobkyně za nerelevantní. Kdyby si návrhy žalovaného pořádně přečetla, mohla si jednu z nabízených variant vybrat a její požadavky by byly uspokojeny. Nelze však akceptovat tak obrovský rozdíl ve výměře rozdělených pozemků, který navrhovala žalobkyně. Některé pozemky v intravilánu a pozemky přiléhající k budovám navržené do vlastnictví žalovaného zařídila žalobkyně do vypořádání duplicitně, i když už byly součástí finančního vyrovnání a dostala by je zaplaceny dvakrát.“12. Z e-mailové komunikace ze dne , datum, a , datum, mezi žalovaným a žalobkyní, bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni sdělil, že mu posudek od mediátora hodně pomůže v soudním řízení, a žalobkyně se má připravit na dělení (SJM) 60:40, dále bylo zjištěno, že žalovaný měl v úmyslu o průběhu a okolnostech mediace informovat soud, kdy jej žalobkyně následně upozorňovala na možné obtíže v souvislosti s poskytováním informací z mediačního řízení, kdy žalovaný k tomu uvedl, že mu postačuje soudu sdělit, že to byla žalobkyně, kdo ukončil mediaci v rozporu s dohodou, když to pro něj bude dostačující, aby o to opřel svá další tvrzení.

13. Z emailové komunikace mezi žalovaným a mediátorkou , jméno FO, bylo zjištěno, že tato žalovanému dne , datum, k jeho dotazu sdělila, že okruh mlčenlivosti ve smlouvě je širší, než v zákoně a chrání obě strany před zveřejněním informací i soudu, což se však netýká informací obecně známých.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 202/2012 Sb., zákona o mediaci je mediátor povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s přípravou a výkonem mediace, a to i po vyškrtnutí ze seznamu. To platí i v případě, že nebyla uzavřena smlouva o provedení mediace.

15. Podle § 440 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna.

16. Podle § 446 o.z. překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.

17. Ustanovení § 555 odst. 1 o.z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017). Výkladu tak podléhá zásadně každé právní jednání bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3359/2018). Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle ustanovení § 557 o. z. vyložit „k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou subjekt občanskoprávního vztahu neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného právního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016).

18. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

19. Ze shora uvedených důkazů soudu učinil následující právní závěry:

20. Co se týká pasivní legitimace žalovaného, tato je dána, když předmětné sdělení soudu ze dne , datum, není excesem advokáta, nevybočuje z jeho závazku chránit zájmy klienta a žalovaný s touto zprávou projevil souhlas ve smyslu § 440 o.z. a § 446 o.z. Žalovaný je tak obsahem zprávy vázán a nese za něj odpovědnost, kdy navíc je nutno poukázat na korespondenci mezi účastníky, ve které žalovaný žalobkyni opakovaně, a to v emailech ze dne 1. 8. 2020 a ze dne , datum, avizoval, že soudu informace z mediačního řízení poskytne, a až do změny právního zastoupení v tomto řízení nerozporoval, že by s úkonem své tehdejší právní zástupkyně, která předmětné sdělení směrem k soudu učinila, jakkoli nesouhlasil.

21. Co se týká informací z mediačního řízení, zákon o mediaci ve svém § 9 odst. 1 výslovně zakotvuje povinnost mlčenlivosti pouze mediátora, nicméně není vyloučeno, aby si povinnost mlčenlivosti zajištěnou smluvní pokutou, sjednaly samy strany mediačního řízení. Ujednání o smluvní pokutě stvrzené smlouvou o provedení mediace ze dne , datum, soud proto (i s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího soudu v této věci) vyhodnotil jako platně sjednané, přičemž je v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu, že výrazem „třetí osoba“ užitým v čl. 6.2. smlouvy účastníci mínili i soud. To ostatně vyplývá i z e-mailu zaslaného mediátorkou žalovanému dne , datum, , v němž (mimo jiné) uvedla následující: „Povinnost mlčenlivost je každopádně vysvětlena ve smlouvě o provedení mediace, rovněž okruh osob, které ji podepsaly. Vše jsme si vysvětlili a odsouhlasili též ústně i s Vaší advokátkou. (…) Okruh mlčenlivosti ve smlouvě o provedení mediace je širší než v zákoně a chrání obě strany před zveřejněním informací i u soudu“, což nadto v průběhu řízení žádný z účastníků nezpochybnil.

22. Obsah sdělení soudu ze dne , datum, soud vyhodnotil tak, že obsahuje – kromě sdělení o výsledku mediace – informace o jeho průběhu, o podaných návrzích variant na uzavření dohody a o tom, jaký postoj v průběhu mediace zaujala žalobkyně včetně subjektivního hodnocení reakcí žalobkyně žalovaným. Se zřetelem k ujednání čl. 6 dohody, podle něhož jsou důvěrné veškeré informace sdělené nebo zpřístupněné v průběhu mediace, nebo v přímé souvislosti s ní, přičemž se účastníci zavázali, že zajistí důvěrnost informací poskytnutých ostatními účastníky tak, že takové obdržené informace ani jejich část nezveřejní, nepředají nebo nezpřístupní třetím osobám, ani neumožní třetím osobám získat takové informace jiným způsobem, a že využijí předané informace, či jejich část, pouze a jen za účelem jednání v rámci mediace, přičemž závazek zachování důvěrnosti informací trvá po celou existenci příslušné informace, je tak nutno uzavřít, že žalovaný porušil svou povinnost mlčenlivosti sjednanou v rámci uzavřené smlouvy o provedení mediace, čímž vznikl jeho závazek k úhradě smluvní pokuty žalobkyni ve sjednané výši 1 000 000 Kč.

23. Výše smluvní pokuty nebyla k návrhu žalovaného podle § 2051 o.z. moderována, neboť soud k tomuto postupu neshledal důvody. Soud v souladu s aktuální judikaturou nezkoumal nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022-162 ze dne 11. 1. 2023). Soud tak zkoumal přiměřenost výše nároku na smluvní pokutu, kdy se v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu zabýval posouzením funkce stranami sjednané smluvní pokuty v souladu se zněním § 555 a násl. o.z., kdy se dále zabýval konkrétními okolnostmi, existujícími nejen v době sjednávání smluvní pokuty, ale také při porušení smluvní povinnosti a později. Soud s odkazem na výše uvedené dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na smluvní pokutu v nemoderované výši 1 000 000 Kč je dán nejenom návazností výše smluvní pokuty na hodnotou a význam zajišťované povinnosti, kdy dané souvisí s hodnotou majetku v řádech desítek milionů korun, který je předmětem sporu o vypořádání SJM v rámci řízení před , adresa, , jak je soudu známo z úřední činnosti (přičemž ani účastnicí tuto skutečnost nezpochybňovali, viz závěrečný návrh právního zástupce žalovaného před vyhlášením tohoto rozsudku), a pro něhož účely byla smlouva o provedení mediace uzavřena, ale i prokázaným úmyslem žalovaného smluvní ujednání o povinnosti mlčenlivosti porušit (e-mail žalovaného žalobkyni ze dne , datum, a , datum, ). K danému soud dodává, že se zabýval taktéž (ne)jednáním žalovaného, který poté, co se prokazatelně dozvěděl o učiněném sdělení jeho tehdejší právní zástupkyně vůči soudu ze dne 5. 8. 2020 se proti tomuto jednání nikterak nevymezil (ve smyslu § 440 o. z. a § 446 o.z. s tímto projevil svůj souhlas), naopak svým jednání v rámci tohoto řízení do změny právního zástupce popíral, že by k porušení povinnosti mlčenlivosti plynoucí z uzavřené smlouvy o provedení mediace, k níž byla pro případ porušení vázána smluvní pokuta, vůbec došlo.

24. S ohledem na výše uvedené odůvodnění rozsudku soud v rámci hospodárnosti řízení nepřipustil provedení dalších důkazů, a to výslech , jméno FO, , jež navrhoval žalovaný, neboť tento by do řízení nemohl vnést žádné nové skutečnosti, které by mohly mít na rozhodnutí ve věci vliv.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 340 316,85 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 114 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 176 400 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 000 Kč sestávající z částky 12 300 Kč za každý ze čtrnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, 5x účast na jednání, jež nepřesahovaly 2 hodiny, 3x vyjádření ve věci samé, podání odvolání, doplnění odvolání a podání dovolání) včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. V souvislosti s realizovanými cestami náleží dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a podle § 13 a § 14 a.t. žalobkyni náhrada ve výši 10 638,72 Kč, tedy náhrada 1 880,32 Kč za cestu dne 24. 9. 2021 za 200 ujetých km v částce 1 280,32 Kč (27,80 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč), dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 3. 2022 náhrada 2 074,24 Kč za 200 ujetých km v částce 1 474,24 Kč (37,10 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč), dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 7. 2022 náhrada 2 180,80 Kč za 200 ujetých km v částce 1 580,80 Kč (44,50 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč), dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 2. 2023 náhrada 2 233,28 Kč za 200 ujetých km v částce 1 633,28 Kč (41,20 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč) a v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 10. 2024 náhrada 2 270,08 Kč za 200 ujetých km v částce 1 670,08 Kč (38,20 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč). Dále má žalobkyně nárok na přiznání daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 187 038,72, tedy ve výši 39 278,13 Kč.

26. Výrokem III. rozhodl soud podle položky 2, bod 2 a související položky 1, bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek z podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který soudem nebyl vydán, neboť rozhodnutí o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek dané , adresa, bylo rozsudkem , spisová značka, , zrušeno, když poplatková povinnost vznikla žalobkyni podáním žaloby, nelze ji přenést rozhodnutím ve věci ve vztahu k soudu na žalovaného, když se nejedná o náklady řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř., a není naplněn ani jiný zákonný důvod, proč by na něj měla poplatková povinnost přejít.

27. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.