8 C 3/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 48 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 18 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 17. 5. 2025 do 8. 9. 2025, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 483 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 276,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 48 300 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum se společností právnická osoba, přičemž na tuto společnost byla pohledávka za žalovaným postoupena spolčeností právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní procesní legitimaci. Ohledně uplatňovaného nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Touto smlouvou došlo k prodloužení splatnosti úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru č. datum, kdy shora uvedené smlouva tuto smlouvu nahradila. Žalovaný byla podle smlouvy povinen poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úrok a poplatek za úvěr. Žalovaný však na úvěr ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu k plnění, která mu byla zaslána dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož bylo možné rozhodnout ve věci na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, rozhodl soud, aniž nařizoval jednání.

4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť se společností právnická osoba uzavřela dne datum smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž tato společnost pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, spolčeností právnická osoba. Žalobkyně doložila, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. v předžalobní upomínce odeslané dne datum, jak vyplývá z podacího lístku.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním autorizačního SMS kódu. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva prodlužovala splatnost smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené účastníky dne datum, kdy splatnost úvěru byla sjednána na den datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na základě původní smlouvy bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, jak dokládá potvrzení o provedené platbě. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 900 Kč, kdy roční úroková sazba činila 36,5 %. Dále byl žalovaný povinen zaplatit poplatek za úvěr ve výši 10 800 Kč. Celkem tedy měl žalovaný podle smlouvy uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 41 700 Kč. RPSN pak podle smlouvy dosahovala 5 395,58 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru bylo ve smlouvě ujednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, úroku z prodlení a náhrady nákladů na upomínání, a to jak na upomínání právní předchůdkyní žalobkyně, tak na upomínání prostřednictvím třetí osoby, za prvních 14 dnů ve výši 700 Kč za písemnou upomínku a následně ve výši 500 Kč. Dále byly v souvislosti s prodlením ujednány také poplatky za sepis dohody o odkladu platby nebo změny způsobu splácení ve výši 600 Kč, poplatek za vedení splátkového kalendáře ve výši 250 Kč měsíčně a náhrada nákladů na výjezd inspektora nejméně ve výši 1 600 Kč. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil, na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, jak dokládá podací lístek.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru byla žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 41 700 Kč, tedy částku ve výši 139 % jistiny úvěru, kdy roční úroková sazba dosahovala 36,5 % a RPSN dosahovala 5 395,58 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 8,15 % ročně a RPSN činila 8,37 %) soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. datum je absolutně neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy přestože se formálně podle smlouvy jedná o krátkodobý úvěr se splatností jednoho měsíce, a RPSN se v důsledku toho může jevit jako nepřiměřeně vysoká, ve skutečnosti byla smlouvou pouze prodlužována splatnost dřívějšího úvěru ze dne datum. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem a vzhledem k tomu, že judikatura považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005), nelze považovat protiplnění za přiměřené. Úroková sazba ani RPSN se hodnotám obvyklým v době uzavření smlouvy, resp. přípustnému trojnásobku, ani zdaleka nepřibližují. Soud při posuzování přiměřenosti protiplnění za poskytnutí úvěru přihlédl rovněž k neúměrně vysokým sankcím v případě prodlení s úhradou úvěru, zejména k nepřiměřeným poplatkům za náhradu nákladů na upomínání a mimosoudní vymáhání. Soud proto uzavřel, že shora uvedená smlouva jako celek je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tedy podle § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží ze zákona.

9. V důsledku toho soud posuzoval žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni neuhradil ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne datum. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta dodatečná lhůta k plnění v délce 7 dnů od jejího doručení. Žalovaný se tedy dostal do prodlení dnem následujícím po uplynutí této lhůty, tj. dnem datum.

10. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.

11. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 932 Kč na 2 415 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 483 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 276,56 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 415 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 300 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

13. Lhůta k plnění byla u výroků I. a IV. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Pokud nebude částka uvedená ve výroku III. zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.