2 C 58/2025

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví a neplatnosti darovací smlouvy I. Žaloba na určení, že darovací smlouva ze dne , datum, uzavřená mezi žalovanou č. 2 , Jméno žalované B, , jako dárcem a žalovanou č. 1 , Jméno žalované A, , jako obdarovanou, je neplatná, se zamítá.II. Žaloba na určení, že žalovaná č. 1 , Jméno žalované A, není vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 k pozemku st. p. č. , hodnota, o výměře 102 m2, jehož součástí je budova s č. p., , adresa, a pozemku p. č. , hodnota, o výměře 1 052 m2, to vše v katastrálním území , adresa, , se zamítá.III. Žaloba na určení, že žalobce , Jméno žalobce, je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 k pozemku st. p. č. , hodnota, o výměře 102 m2, jehož součástí je budova s č. p., , adresa, a pozemku p. č. , hodnota, o výměře 1 052 m2, to vše v katastrálním území , adresa, , se zamítá.IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 1 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 995,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované č.

1. V. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 2 na náhradě nákladů řízení částku 15 623,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované č. 2.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 5. 2. 2025 domáhal, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by určil, že darovací smlouva ze dne , datum, , uzavřená mezi žalovanou č. 2 jako dárcem a žalovanou č. 1 jako obdarovanou je neplatná; že žalovaná č. 1 není vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 pozemku st. p. č. , hodnota, , jejíž součástí je budova s č. p., označená č. p. , hodnota, a pozemku p. č. , hodnota, , a to vše v katastrální území , adresa, (dále jen „předmětné pozemky“); a též, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 předmětných pozemků. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobce je bývalým manželem žalované č. 2 a bývalým zetěm žalované č. 1 a žalobce a žalovaná č. 2 nabyli předmětné pozemky do společného jmění manželů v průběhu manželství, které bylo uzavřeno dne , datum, a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu pro Prahu-západ, ze dne 26. 11. 2014, č. j. 10 C 220/2014, který nabyl právní moci 20. 1. 2015. Následně žalovaná č. 2 předmětné pozemky převedla darovací smlouvou ze dne , datum, na žalovanou č. 1, a to na základě darovací smlouvy. Návrh na vklad do katastru nemovitostí byl podán dne 7. 10. 2014 a zápis byl proveden dne 3. 11. 2024. Podle žalobce tak byly předmětné nemovitosti zcizeny bez jeho vědomí a souhlasu s tím, že žalobce o tomto převodu majetku ze společného jmění manželů nevěděl, nebyl o něm informován a ani s ním nevyslovil souhlas a žalované č. 1 podle něj byla tato skutečnost známa. Žalobce byl přesvědčen o tom, že majetek ve společném jmění manželů byl vypořádán podle § 741 občanského zákoníku. Na základě tohoto ustanovení se domníval, že jejich společné jmění manželů bylo vypořádáno ze zákona a necítil žádný důvod tento stav ověřovat. O skutečnosti, že došlo ke zcizení nemovitosti, se dozvěděl v lednu roku 2022, poté kontaktoval obě žalované a žádal náhradu způsobené škody a též se obrátil na žalovanou č. 2 a žádal ji o vypořádání podílu na předmětných nemovitostech, kterého je, jak se domnívá, stále vlastníkem. Žalobce uvedl, že je přesvědčen o tom, že v uvedené věci existuje jeho naléhavý právní zájem na určení vlastnictví předmětným nemovitým věcem a tento naléhavý právní zájem spatřuje žalobce v úmyslu pokusu o poškození jeho majetkových práv, tedy ochrany jednoho z ústavních práv, které jsou zaručeny občanům České republiky podle čl. 17 dle Listiny základních práv Evropské unie a dále podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, podle kterých má každý právo vlastnit majetek, Dále je naléhavý právní zájem na tomto určení dán tím, že žalované popírají jeho práva k podílu na majetku a jeho snahu o nápravu považují za vykonstruovaný útok. O naléhavém právním zájmu na takovém určení podle něj svědčí i fakt, že žalovaná č. 1 se stala vlastníkem předmětných nemovitostí bezplatně, bez reálného objektivního i právního důvodu.

2. Žalované se ve věci vyjádřily tak, že žalobcem uvedená žalobní tvrzením neodpovídají skutečnostem a žalobcem uplatňovaný nárok neuznávají. Předmětné nemovitosti v roce 2009 nabyla do výlučného vlastnictví žalovaná č. 2 s tím, že oba manželé s tímto stavem souhlasili a byl to právě žalobce, kdo v roce 2009 jako jednatel společnosti , právnická osoba, , zajistil převod předmětných nemovitostí z majetku této společnosti na svou tehdejší manželku, žalovanou č.

2. V roce 2014 byly předmětné nemovitosti převedeny na žalovanou č. 1, a to s vědomím a souhlasem žalobce, který tento převod nikdy nezpochybnil a fakticky jej akceptoval. V rozvodovém řízení s žalovanou č. 2 výslovně shodně uvedli, že nevlastní žádný společný nemovitý majetek. Žalované též uplatnily námitku promlčení, a to z důvodu, že účinky vkladu vlastnického práva na základě darovací smlouvy, jíž byly předmětné nemovitosti převedeny na žalovanou č. 1, nastaly dne 3. 11. 2014 a projednávaná žaloba byla podána až dne 5. 2. 2025, z čeho žalované dovozují, že žaloba byla podána až po uplynutí desetileté objektivní promlčecí lhůty. Současně však setrvávají na svém názoru, že žalobě nelze vyhovět po věcné stránce, a proto navrhly, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

3. Žalobce byl usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 28. 5. 2025, č. j. 2 C 58/2025–14, vyzván k opravě, popřípadě doplnění žaloby a v tomto usnesení byl v odst. 9 odůvodnění upozorněn na to, že po případném odstranění vady žaloby bude žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku, a poté bude nutné ze strany žalobce doplnit tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu jednotlivě ke všem žalovaným nárokům, a to v souladu s ustanovením § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").Následně po zahájení jednání soud udělil žalobci poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. týkající se doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání naléhavého právního zájmu ke každému z jednotlivých žalovaných nároků, a to ve lhůtě do skončení prvního jednání. Zástupce žalobce v reakci na udělené poučení požádal o poskytnutí lhůty. Této žádosti soud nevyhověl s odůvodněním, že žalobci byla potřeba doplnění těchto tvrzení avizována předem (ve výše zmiňovaném usnesení zdejšího soudu a soudu z 28. 5. 2025 a i v rozhodnutí o žádosti žalobce na osvobození od soudního poplatku – usnesení zdejšího soudu ze dne 24. 9. 2025, č. j. 2 C 58/2025-27), ze zákona nevyplývá povinnost soudu poskytnout k doplnění těchto tvrzení lhůtu delší než “do skončení prvního jednání a do doby, než soud vyhlásí rozhodnutí“ (podle § 118b a 119a o. s. ř). Nad to zákon soudu ukládá, aby věc byla rozhodnuta při jediném jednání (§ 114a odst. 1 o.s.ř.). Soud je zákonem vázán a za situace, kdy je soudu uložena povinnost připravit jednání tak, aby věc mohla být rozhodnuta při jediném jednání, musí i účastníci takový postup očekávat a být na jednání plně připraveni. O to víc za situace, kdy byl žalobce na tento nedostatek tvrzení ze strany soudu předem upozorňován. Spolu s tímto poučením byl žalobce poučen o tom, že v případě, že nedoplní tvrzení týkající se naléhavého právního zájmu na jednotlivých určeních, hrozí mu neúspěch ve věci.

4. Podle § 80 o. s. ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.5. „Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vystihuje, zda podání konkrétní určovací žaloby je efektivním a vhodným prostředkem (způsobem), kterak se domoci ochrany právních zájmů navrhovatele (více viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1850/2009)“. (více viz SVOBODA, Karel. § 80 [Naléhavý právní zájem]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

3. Dostupné na beck-online.cz.)6. „Nedostatek naléhavého právního zájmu na určení je prvořadým a samostatným důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí.“ (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1255/2006)K výroku I7. Soud v daném případě nepřikročil k dokazování, nezabýval se meritem věci a žalobu na určení, že darovací smlouva ze dne , datum, , uzavřená mezi žalovanou č. 2 a žalovanou č. 1, je neplatná, bez dalšího zamítl z důvodu, že na takovém učení není podle názoru soudu naléhavý právní zájem.

8. Tento názor soudu podporuje i ustálená judikatura Nejvyššího soudu a též i komentářová literatura: „preventivní charakter má určovací žaloba tehdy, když vyřešení základu právního vztahu mezi účastníky (například určení vlastnictví) bez pochyb zabrání dalšímu množení sporů o dosud nedospělá plnění mezi účastníky a předejde se tak vícero žalobám na plnění. Žalobce se musí domáhat určení existence primárního právního vztahu, nikoliv existence nebo neexistence okolností, které jej měly nastolit. Proto je v zásadě třeba žalovat na určení vlastnictví, nikoliv na určení neplatnosti právního jednání, které mělo vlastnictví nastolit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2978/2019).“ (více viz SVOBODA, Karel. § 80 [Naléhavý právní zájem]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

5. Dostupné na beck-online.cz.)

9. Soud žalobu na určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými ohledně předmětných pozemků zamítl z důvodu, že na takovém určení není dán naléhavý právní zájem, jelikož není způsobilé odstranit stav nejistoty účastníků ohledně vlastnického práva k předmětným pozemkům. Právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu a není tak dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu.K výrokům II a III10. Ani v těchto případech neotvíral soud dokazování, nezkoumal věcnou stránku a žaloby na určení, že žalovaná č. 1 není vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 předmětných pozemků a určení, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 předmětných pozemků, pro absenci naléhavého právního zájmu na těchto určeních zamítl.

11. Žalobce po poučení soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. uváděl, že naléhavý právní zájem je dán vždy, pokud se určení týká nemovité věci a odkazoval na judikaturu Ústavního soudu. Soud je si vědom ustálené judikatury, která dovodila, že je ex lege dán naléhavý právní zájem na určení v případě, že se jedná o rozpor mezi reálným stavem vlastnictví a stavem zapsaným v katastru nemovitostí (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 22 Cdo 32/2022), avšak to podle jeho názoru neplatí bez omezení. K tomu vždy musí přistoupit i podmínka, že takové určení musí postihnout celé vlastnické právo, právě z důvodu, aby se předešlo případný dalším žalobám na určení. A není-li žalobou na určení zahrnuto celé vlastnické právo, resp. směřuje-li žaloba na určení pouze části vlastnického práva, nemůže být naléhavý právní zájem na takovém určení dán. Tento závěr má oporu i v judikatuře Nejvyššího soudu: „O splnění podmínek naléhavého právního zájmu lze uvažovat pouze v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 30 Cdo 620/2008).

12. V daném případě se však žalobce domáhal dvou určení (že žalovaná č. 1 není vlastníkem id. 1/2 předmětných pozemků a že žalobce je vlastníkem id. 1/2 předmětných pozemků) a žádné z nich není způsobilé postihnout celé vlastnické právo k předmětným pozemků a tím postavit tuto spornou otázku najisto. Ani negativní určovací žaloba (k tomu více viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2589/98), navíc o 1/2 vlastnictví předmětných pozemků, a ani pozitivní určovací žaloba o vlastnictví 1/2 předmětných pozemků, nemohou eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a zajistit odpovídající nápravu, a tak není dán naléhavý právní zájem na takovém určení.

13. Nadto soud uvádí, že se zaobíral i otázkou, zda žalobcem navrhované určení společně podle žalobního návrhu dle odst. II a III. neobsáhne celé vlastnické právo k předmětným pozemkům a dospěl k závěru, že ani v jejich přímém spojení nevyřeší celou otázku vlastnického práva a nevyloučí tak případné další spory.

14. Podle názoru soudu by byl naléhavý právní zájem dán jedině na určení, které jako jediné by vyřešilo celou problematiku sporného vlastnictví, avšak to nebylo žalobcem navrhováno. Toto přesvědčení soudu vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu: „Naopak uzavřel, že je-li v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z (bývalých) manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak doposud nevypořádaného SJM, může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném SJM. Pokud v průběhu řízení nastanou účinky zákonné domněnky vypořádání (§ 741 o. z., § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), bude třeba žalobu změnit na určení, že věc je v podílovém spoluvlastnictví účastníků.“ (více viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 916/2024).

15. Závěrem soud k ostatním žalobcem tvrzeným důvodům, které měly osvědčovat naléhavý právní zájem na požadovaných určeních, uvádí, že tyto tvrzené ústavní principy (právo vlastnit majetek) a další obecné skutečnosti (např. bezplatnost převodu předmětných pozemků) nebyly způsobilé osvědčit, že takové určení je účinným způsobem domoci se ochrany svých práv, o čemž byl žalobce (nejen) u jednání poučen.

16. Z těchto důvodů soud žaloby na určení, že žalovaná č. 1 není vlastníkem id. 1/2 předmětných pozemků a určení, že žalobce je vlastníkem id. 1/2 předmětných pozemků, bez dalšího zamítl, jelikož dospěl k závěru, že není dán naléhavý právní zájem na žádném z těchto určení.K výrokům IV a V17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšným žalovaným náleží náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením.

18. Náhrada nákladů řízení žalované č. 1 sestává ze:- 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí spisu, vyjádření ve věci samé, účast na jednání dne 9. 1. 2026) po 5 620 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (dále jen „AT“) ve výši 16 860 Kč,- náhrady výdajů ve formě 3 paušálních částek po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) AT ve výši 1 350 Kč ponížených na polovinu, jelikož náhrada druhé poloviny náleží žalované č. 2 (více viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014), tedy ve výši 675 Kč, Anonymizováno- náhrady cestovních nákladů ve výši 2 920,34 Kč za cestu právního zástupce z , adresa, do , adresa, a zpět dne 9. 1. 2026 osobním automobilem , název, , registrační značky , SPZ, , s kombinovanou spotřebou 8,5 l/100 km, při ujetí celkem 330 km, předepsané ceně benzinu 34,70 Kč a sazbě základní náhrady 5,90 Kč (dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely), poníženou na polovinu, jelikož náhrada druhé poloviny náleží žalované č. 2, tedy ve výši 1 460,17 Kč.Celkem náklady řízení žalované č. 1 činí 18 995,17 Kč. Tuto částku je žalobce povinen žalované č. 1 zaplatit k rukám jejího zástupce [§ 149 odst. 1 o. s. ř.)].

19. Náhrada nákladů řízení žalované č. 2 sestává ze:- 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí spisu, vyjádření ve věci samé, účast na jednání dne 9. 1. 2026) po 5 620 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 AT a 5 a po snížení o 20 % v souladu s § 12 odst. 4 AT ve výši 13 488 Kč,- náhrady výdajů ve formě 3 paušálních částek po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) AT ve výši 1 350 Kč ponížených na polovinu, jelikož náhrada druhé poloviny náleží žalované č. 1, tedy ve výši 675 Kč,- náhrady cestovních nákladů ve výši 2 920,34 Kč za cestu právního zástupce z , adresa, do , adresa, a zpět dne 9. 1. 2026 osobním automobilem , název, , registrační značky , SPZ, , s kombinovanou spotřebou 8,5 l/100 km, při ujetí celkem 330 km, předepsané ceně benzinu 34,70 Kč a sazbě základní náhrady 5,90 Kč (dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely), poníženou na polovinu, jelikož náhrada druhé poloviny náleží žalované č. 1, tedy ve výši 1 460,17 Kč.Celkem náklady řízení žalované č. 1 činí 15 623,17 Kč. Tuto částku je žalobce povinen žalované č. 2 zaplatit k rukám jejího zástupce [§ 149 odst. 1 o. s. ř.)].

20. Oproti tomu, co zástupce žalovaných účtoval, mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za úkon označený jako doplnění vyjádření ze dne 2. 10. 2025 z důvodu, že tento úkon nebyl soudem shledán jako účelný, jelikož zde uvedené tvrzení měla být obsažena již v původním vyjádření k žalobě a jejich absenci je nutné klást k tíži žalovaných.