5 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Janou Pravdovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 168 795,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 279,40 Kč ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá do částky 137 515,76 Kč s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 149 740,69 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 154 825,69 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 168 795,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba., uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem ve výši 8,9 % ročně a zaplatit pojištění úvěru. Žalovaný úvěr řádně neplnil, opakovaně se dostával do prodlení, proto ke dni 24. 3. 2025 došlo k zesplatnění pohledávky. Dlužná částka se skládá z jistiny 149 740,69 Kč, poplatků 5 085 Kč, úroku od 23. 9. 2025 ve výši 5 349,08 Kč, úroku z prodlení od 23. 9. 2025 ve výši 8 620,39 Kč, úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 149 740,69 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z 152 440,69 Kč od 24. 2. 2025 do zaplacení. Banka postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že v žádosti o úvěru žalovaný uvedl celkový příjem domácnosti 50 000 Kč s tím, že jeho příjmy žalovaného ve společnosti právnická osoba, činily 23 037 Kč. Dále uvedl, že neměl žádnou vyživovací povinnost, měl smlouvu na dobu určitou, bydlel ve vlastním bytě, byl svobodný. Banka provedla lustrace v dostupných registrech. Ve vztahu k nákladům žalovaného banka využila matematické modely výpočtů úvěruschopnosti.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Soud učinil následující skutková zjištění. 4. právnická osoba., uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, v které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr 300 000 Kč s datem čerpání 2. 10. 2020 a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s úrokem 8,90 % ročně v 84měsíčních splátkách po 4 811,51 Kč plus pojištění 477 Kč měsíčně s tím, že poslední splátka činí 6 729,09 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bytě, je svobodný, je zaměstnán ve právnická osoba, jako dělník, má pracovní poměr na dobu určitou od 2. 3. 2020 do 31. 3. 2021, pobírá průměrný čistý příjem 23 037 Kč. Jeho nezbytné měsíční náklady činí 0 Kč. Požádal o úvěr ve výši 250 000 Kč, k žádosti doložil potvrzení o příjmu z 1. 10. 2020. (Smlouva v příloze žaloby, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. l. 16 - 17 spisu, žádost o úvěr včetně potvrzení zaměstnavatele č. l. 18 – 19 spisu).

5. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, byl bankou upozorněn na dluh přípisem z 26. 11. 2024 a 19. 2. 2025, dluh nevyrovnal, proto banka úvěr ke dni 24. 3. 2025 zesplatnila, a žalovanému to oznámila přípisem z 26. 3. 2025, podle kterého celková dlužná částka činila 160 585,77 Kč, z čehož činila nesplacená jistina 149 740,69 Kč. (Výzvy k úhradě dlužné částky z 26. 11. 2024, z 19. 2. 2025 a oznámení o zesplatnění v příloze žaloby).

6. Dle platební historie k úvěru ze smlouvy č. hodnota byl úvěr ve výši 300 000 Kč vyplacen dne 2. 10. 2020. Žalovaný celkem žalobkyni v rámci úvěrové smlouvy zaslal částku 268 720,60 Kč, což bylo zjištěno sčítáním plusových položek z platební historie.

7. Banka uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum, součástí přílohy je i postoupení pohledávky za žalovaným, a to pod bodem 177, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem banky z 25. 9. 2025, žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 9. 10. 2025. (Smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka včetně dokladu o odeslání v přílohách žaloby).

8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto je soud dle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen ověřit, zda byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně uváděla, že bylo provedeno ověření úvěruschopnosti žalovaného, toto své tvrzení však ani k výzvě soudu dostatečným způsobem nedoložila, proto soud na základě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva je neplatná.

12. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka - spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021).

13. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k shora uvedenému úvěru. Žalobkyně měla k dispozici toliko potvrzení o zaměstnavatele žalovaného právnická osoba, z 1. 10. 2020, z kterého vyplývalo, že žalovaný má čistý měsíční příjem 23 037 Kč a pracuje na dobu určitou do 31. 3. 2021. Již tato skutečnost, že žalovaný byl zaměstnán toliko na dobu určitou, vzbuzuje pochybnosti o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného. Nad to lze poukázat na to, že žalovaný uvedl, že nemá žádné měsíční náklady, má jediný zdroj příjmů a čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč, jako bydlení uvedl vlastní byt. Pokud jde o výdaje, banka je žádným způsobem neověřovala a přistoupila k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného pouze na základě matematických modelů. Již skutečnost, že žalovaný uvedl, že nemá a žádné relevantní výdaje, je zcela zavádějící. Odborná péče věřitele ve vztahu k výdajům neznamená to, že banka vychází ze statistických modelů, ale je potřeba brát vždy v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr. Žalobkyně uváděla, že banka prováděla lustrace v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a interních databázích, což však žádným způsobem nedoložila. Nad to lze poukázat na skutečnost, že žalovaný požadoval úvěr ve výši 250 000 Kč a banka mu schválila úvěr 300 000 Kč. Soud žalobkyni vyzval v usnesení k doložení tvrzení, že banka řádně ověřila úvěruschopnost, současně se žalobkyni dostala poučení i při jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti hodnověrným způsobem nedoložila.

14. Jestliže v důsledku neověření úvěruschopnosti soud shledal smlouvu neplatnou, vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na vrácení poskytnuté dosud nesplacené jistiny. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému zaslala částku 300 000 Kč, žalovaný jí celkem uhradil částku 268 720,60 Kč, rozdíl tak činí 31 279,40 Kč, jež soud umožnil žalovanému splácet ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně poté, co přihlédl k jeho přiměřeným možnostem úvěr splácet. Dle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2020, č. j. 19 Co 1118/2024-94, rozhodl soud o uložení plnění žalovanému ve splátkách se sankcí ztráty výhody splátek dle § 160 odst. 1 o. s. ř., což znamená, že neuhradí-li žalovaný, byť jen jednu ze splátek, stane se splatný celý dluh najednou.

15. V důsledku řádného neověření úvěruschopnosti soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni, která je ve sporu aktivně právně legitimována, vznikl vůči žalovanému nárok na vrácení částky 31 279,40 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, a to včetně smluvních úroků. Současně soud nepřiznal žalobkyni ani úroky z prodlení, neboť ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Cdo 3675/2021) na něj žalobkyni nevznikl nárok, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, když soudem byla stanovena nová doba splatnosti v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť v řízení zůstal nečinným. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prachaticích. Nebude-li splněna povinnost dle tohoto rozsudku řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.