13 C 251/2006

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce, IČO IČO sídlem adresa b) Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem adresa c) Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem adresa d) Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem adresa e) Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem adresa f) Jméno žalobce, IČO IČO sídlem adresa g) Jméno žalobce, IČO IČO sídlem adresa 4 i) Jméno žalobce, IČO IČO sídlem adresa j) Jméno žalobce, IČO IČO sídlem adresa k) tituly před jménem Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem adresa l) Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem adresa m) Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem adresa n) Jméno žalobce, IČO IČO sídlem adresa o) Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem adresa p) tituly před jménem Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem adresa q) Jméno žalobce, IČO IČO sídlem adresa t) Jméno žalobce, IČO IČO sídlem adresa u) Jméno žalobce, IČO IČO sídlem adresa v) Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem adresa w) Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem adresa x) Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem adresa všichni žalobci zastoupeni advokátkou tituly před jménem Jméno advokátky, tituly za jménem sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem tituly před jménem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o žalobě na zdržení se imisí hluku

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se rušení hlukem pocházejícím z provozu na pozemní komunikaci – adresa v úseku mezi ulicí název a název tak, aby hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku (A LAeq, T) pro chráněné vnitřní prostory staveb domů č.p. č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p. a č.p. v katastrálním území název kat. ú. v žádném z nich nepřesáhla hodnoty 45 dB (A) v době od 6 do 22 hodin a 35 dB (A) v době od 22 do 6 hodin a pro chráněné venkovní prostory staveb těchto domů v žádném z nich nepřesáhla hodnoty 60 dB (A) v době od 6 do 22 hodin a 50 dB (A) od 6 do 22 hodin.

II. Každý z žalobců je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku částka, k rukám zástupce žalovaného tituly před jménem Jméno advokáta, advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobci (jejich právní předchůdci) se domáhali, aby soud žalovanému uložil povinnost zdržet se rušení hlukem, který vychází z provozu na pozemní komunikaci, v jejíž blízkosti se nachází bytové domy (s vymezenými bytovými jednotkami) ve vlastnictví žalobců - osob fyzických, a ve vztahu ke kterým jsou další žalobci – osoby právnické oprávněni vykonávat práva ve věcech spojených se správou a provozem společných částí domu a hájit přitom práva a oprávněné zájmy členů, individuálních vlastníků bytových jednotek. Žalovaný je vlastníkem pozemní komunikace na adresa, včetně úseku vymezeného žalobou, tj. úseku mezi ulicemi název a název. Zdrojem hluku překračujícího hygienické limity je provoz na pozemní komunikaci.

2. Nalézací soud rozhodl o žalobě zamítavým rozsudkem ze dne 17. 4. 2007, který však neobstál v řízení o odvolání žalobců, a žalovanému byla žalobci prosazovaná povinnost uložena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2008, který však později obstál v řízení o dovolání žalovaného. K ústavní stížnosti žalovaného Ústavní soud nálezem ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 451/11 zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, č.j. 22 Cdo 3281/2008-273, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2008, č.j. 54 Co 390/2007-203. Nejvyšší soud ve věci naposledy rozhodl kasačním rozsudkem ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1313/2016, na který navázal Městský soud v Praze kasačním rozsudkem ze dne 21. 9. 2017, č.j. 54 Co 390/2007 – 552. Odvolací soud instruoval nalézací soud k tomu, aby posoudil nárok žalobců podle judikatury Nejvyššího soudu a nálezu Ústavního soudu vydaného v této věci.

3. Žalobci po výzvě soudu (v rámci řešení otázky toho, zda hlukové imise vnikají v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání, a to s přihlédnutím k jiným obdobným lokalitám, tj. lokalitám velkých měst s obdobně frekventovanými a situovanými pozemními komunikacemi) v podání ze dne datum označili celkem čtyři pražské lokality, a to adresa v rozmezí od křížení s ulicí název po křížení s ulicí název, dále adresa v úseku od křížení s ulicí název po křížení s název, dále adresa v úseku název po křižovatku s ulicí název, a dále adresa v úseku název – název. Současně s vymezením lokalit žalobci navrhli, aby byla žalovanému uložena vysvětlovací povinnost spočívající v tom, že žalovaný předloží poslední měření, která má k dispozici, a k tomu zajistí měření hluku v označených lokalitách. K tomu žalobci uvedli i to, že jsou „fyzickými osobami, soukromými osobami, obyvateli Prahy“ a jako takoví nemají žádné právní prostředky ani jiné možnosti přimět vlastníky (spoluvlastníky) jiných domů či bytů, aby si nechali na domě či v bytě umístit měřicí zařízení. Žalobci proto ani nemohou získat (mít k dispozici) důkaz o tom, jaká je hluková situace v obdobných lokalitách, což je třeba pro prokázání jejich tvrzení. Současně žalobci v řízení uvedli, že u oblastí, které vymezili, je hluková zátěž srovnatelná s oblastí, v níž žijí (podání žalobců ze dne datum). Žalobci také namítali, že žalovaným položený tichý asfalt degraduje, žalovaný jej neudržuje a nečistí (což se negativně podepisuje na účincích, pokud se jedná o tlumení hluku), žalovaným vybudované protihlukové stěny nepřináší kýžený efekt a žalovaný ani nehodlá přijímat opatření, která má k dispozici, lokalitu vymezenou v žalobě pomíjí.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Bránil se s odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 451/11 s tím, že není původcem hluku a je jako obec povinen strpět užívání komunikace bez možnosti regulovat provoz na ní. Namítal také, že žalobci neprokázali, že by imise, které vnikají na pozemek žalobců, v míře nepřiměřené místním poměrům podstatně omezovaly obvyklé užívání, a to s přihlédnutím k jiným obdobným lokalitám, tj. lokalitám velkých měst s obdobně frekventovanými a situovanými pozemními komunikacemi. Bránil se i tím, že lokalitě se kontinuálně a dlouhodobě věnuje, provádí efektivní organizační a technická opatření směřující ke snižování imisí a investoval do nich již stamiliony korun (položil tichý asfalt, který udržuje a čistí, vybudoval protihlukové stěny) a pokračuje v plánování dalších projektů, v souladu s dostupnými poznatky vědy, ve snaze ještě více snížit hlukovou zátěž (nadále je pokračováno v budování Pražského okruhu). Žalovaný je s žalobci ve shodě na tom, že dotčená komunikace je páteřní komunikací, nelze ji přeložit jinam, avšak jakmile se dobuduje Pražský okruh (po 14 letech se věc chýlí k závěru), tranzitní doprava bude odkloněna, což se projeví i na situace v centru Prahy. Podle žalovaného je třeba vnímat i tu skutečnosti, že rozpočet žalovaného není neomezený.

5. Žalovaný nečinil sporným, že je vlastníkem pozemní komunikace na adresa v úseku mezi ulicí název a název.

6. Žalovaný nebrojil ani proti existenci skutečností, z nichž žalobci – fyzické osoby odvozují závěr o své aktivní legitimaci, a to z hlediska toho, že jednotliví žalobci – fyzické osoby jsou vlastníky bytů (a k tomu náležejících příslušných spoluvlastnických podílů) v bytových domech č.p. č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p. a č.p. v katastrálním území název kat. ú..

7. Žalovaný nečinil spornými ani ty skutečnosti, z nichž je třeba dospět k závěru o tom, že žalobci – osoby právnické jsou oprávněni vykonávat práva ve věcech spojených se správou a provozem společných částí dotčených bytových domů.

8. Podle protokolu o měření hlukové zátěže zpracovaného tituly před jménem jméno FO (akreditovaná zkušební laboratoř) dne datum, ve dnech datum až datum došlo k měření hluku ze silničního provozu na adresa v úseku mezi ulicemi název a název v Praze 4. Výsledky měření po uplatnění všech korekcí (na odraz od fasády, RPDI a nejistota měření) byly takové, že hluková zátěž na místě měření na adresa odpovídala v denní době hodnotě 59,8 dB a v noci 54,7 dB, na místě měření na adresa odpovídala v denní době hodnotě 69,2 dB a v noci 63,4 dB. tituly před jménem jméno FO vycházel z toho, že podle ust. § 12 odst. 1, 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění účinném od 1. 7. 2023, (1) určujícím ukazatelem hluku, s výjimkou vysokoenergetického impulsního hluku, je ekvivalentní hladina akustického tlaku A LAeq,T a odpovídající hladiny v kmitočtových pásmech. V denní době se stanoví pro 8 souvislých a na sebe navazujících nejhlučnějších hodin (LAeq,8h), v noční době pro nejhlučnější 1 hodinu (LAeq,1h). Pro hluk z dopravy na pozemních komunikacích a dráhách a pro hluk z leteckého provozu se ekvivalentní hladina akustického tlaku A LAeq,T stanoví pro celou denní (LAeq,16h) a celou noční dobu (LAeq,8h). (3) Hygienický limit ekvivalentní hladiny akustického tlaku A, s výjimkou hluku z leteckého provozu a vysokoenergetického impulsního hluku, se stanoví součtem základní hladiny akustického tlaku A LAeq,T50 dB a korekcí přihlížejících ke druhu chráněného prostoru a denní a noční době, které jsou uvedeny v tabulce č. 1 části A přílohy č. 3 k tomuto nařízení. Pro vysoce impulsní hluk se přičte další korekce –12 dB. V případě hluku s tónovými složkami, s výjimkou hluku z dopravy na pozemních komunikacích, dráhách a z leteckého provozu, se přičte další korekce -5 dB. Pro silniční provoz dle přílohy č. 3 (tabulka č. 1 části A) je korekce pro noční dobu rovna -10 dB a další korekce činí +10 dB; v případě staré hlukové zátěže z dopravy na pozemních komunikacích (v provozu před 1. 1. 2001) je korekce +20 dB; vzhledem k tomu, že hluk ze silniční dopravy je převažující nad ostatním komunálním hlukem, mají hygienické limity hluku následující hodnoty: - pro denní dobu: LAeq,16h= 60 dB, případně 65 dB (pro hodnoty hluku působeného dopravou na pozemních komunikacích a drahách při použití korekce +5 dB podle § 12 odst. 6 věty třetí nařízení vlády č. 272/2011 Sb. ve znění nařízení vlády č. 217/2016 Sb.), nebo 70 dB (pro starou hlukovou zátěž podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb. ve znění nařízení vlády č. 217/2016 Sb.), - pro noční dobu: LAeq,8h= 50 dB, případně 55 dB (pro hodnoty hluku působeného dopravou na pozemních komunikacích a drahách při použití korekce +5 dB podle § 12 odst. 6 věty třetí nařízení vlády č. 272/2011 Sb. ve znění nařízení vlády č. 217/2016 Sb.), nebo 60 dB (pro starou hlukovou zátěž podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb. ve znění nařízení vlády č. 217/2016 Sb.). Závěr tituly před jménem jméno FO byl takový, že bylo prokázáno překročení hygienického limitu hluku dle nařízení vlády č. 272/2011 Sb. na všech měřících místech (na místě měření na adresa v noční době a na místě měření na adresa v denní i noční době).

9. Podle materiálu „Akční plán snižování hluku aglomerace Praha 2019“ (dále také jen „Akční plán“), - za prokázaný je považován vliv hluku ze silniční dopravy na zvyšující se riziko kardiovaskulárních onemocnění, vliv na zhoršení komunikace řečí, významný je obtěžující účinek a subjektivní rušení ve spánku hlukem ze silniční dopravy; - na území hl. města Prahy patří k nejzatíženějším ulicím Jižní spojka, Strakonická, 5. května, Wilsonova, Spořilovská, Dobříšská, Cínovecká, Kbelská, Liberecká, Lipská a Průmyslová; - došlo k vymezení kritických míst ze silniční a tramvajové dopravy, takto bylo vymezeno celkem 118 kritických míst (52 v I. prioritě a 66 ve II. prioritě), vymezení navázalo na vymezení z předchozích let; v rámci priority I. byla vymezena území, ve kterých je překročena mezní hodnota a současně je zde hustota ovlivněných obyvatel nad mezní hodnotou ≥ 10 obyvatel / 1 000 m2, s tím, že řešení opatření by v daném území mělo být, vzhledem k hustotě obyvatelstva, realizováno v co nejkratším časovém horizontu; - pod pořadovým č. 49 je v rámci oblastí I. priority uvedena i ulice 5. května v Nuslích (kde hlavním zdrojem hluku je automobilová doprava, komunikace je šestipruhová s nízkohlučným krytem vozovky), celkem bylo vymezeno 52 oblastí I. priority; - pokud jde o protihluková opatření, předkládaný popis možností a předpokládaných účinků měl sloužit pro další možné strategické rozhodování odpovědných orgánů státní správy a samosprávy při dalším plánování a řízení aktivit v území a s tím související řízení hluku v území; protihluková opatření zpracovatel materiálu rozdělil do pěti skupin, a to - urbanisticko-architektonická opatření; - urbanisticko-dopravní opatření (preference toho, aby nové trasy komunikací vždy vedly v dostatečné vzdálenosti od chráněných budov, aby dálnice a komunikace I. třídy s vysokou intenzitou dopravy byly vedeny mimo obytná území a území s vyššími nároky na hlukovou ochranu, aby docházelo k vylučování, resp. minimalizování tranzitní dopravy z centra a obytných území, aby byla vyloučena těžká nákladní doprava v blízkosti obytných souborů atd.); - dopravně-organizační opatření (omezení rychlosti všech nebo jen nákladních vozidel, když redukce jízdní rychlosti je účinným regulačním opatřením pro dopravní hluk, lokální omezení rychlosti jsou však účinná z hlediska hluku pouze a jen tehdy, jsou-li uplatňována bez opatření, která zvyšují akceleraci vozidel, s tím, že při uplatňování tohoto opatření je však vždy nutné zajistit plynulost dopravy a podpořit neagresivní styl jízdy řidičů; vedle rychlostních limitů lze rychlost účinněji redukovat technickými opatřeními např. umělým zúžením komunikace, případně směrovým zbrzděním vozidel na vjezdu do obcí, příčné pruhy pro důraznější uvědomění si rychlosti, případně použití příčných retardérů apod., velmi účinné se jeví úsekové měření rychlosti apod.; těmito opatřeními lze dosáhnout redukce hluku o cca 2-3 dB); - stavebně-technická opatření (opatření u zdroje hluku - zabezpečení podmínek pro plynulý pohyb vozidel, budování krytů vozovky ze speciálních asfaltů a se zajištěním dobré rovinatosti, s tím, že nízkohlučné povrchy postupně v průběhu své životnosti degradují, a tak je třeba počítat v průběhu životnosti s určitým průměrným akustickým efektem snížení hluku cca o 2-3 dB při zajištění vhodné údržby v průběhu jejich životnosti; zpracovatel současně připomněl, že v České republice je vysoké průměrné stáří jak osobních vozidel, tak především vozidel nákladních, což má za následek i celkovou vyšší emisní hlukovou charakteristiku dopravního proudu; dále opatření na dráze šíření hluku - akusticky neprůzvučné překážky postavené do dráhy šíření zvukových vln vytváří za překážkou akustický stín, a tím redukují hladiny akustického tlaku za překážkou, vhodným řešením je vytváření překážek typu protihlukové clony, zemní vály, hmotné objekty; protihlukové clony mohou redukovat v závislosti na jejich geometrických vlastnostech a morfologii terénu hladiny akustického tlaku až o 15 dB, stavba protihlukové clony či stěny by měla být navržena až po vyčerpání ostatních opatření - vznikají bariéry nepřijatelné z hlediska tvorby města; dále opatření na budovách - zvýšení vzduchové neprůzvučnosti obvodového pláště chráněných budov na základě zlepšení akustických parametrů oken, s tím, že uvedené opatření je velmi účinné a jeho realizace je relativně rychlá; - další opatření - snižování zátěže již neúnosně zatížených území, pokud možno nerealizovat další záměry a umísťování staveb do již neúnosně zatížených území, včetně případné realizace záměrů mimo tato území, ale mající záporný dopad na tyto oblasti, pokud možno nepřesouvat problém z jedné dílčí lokality na druhou, obdobně nebo ještě více zatíženou lokalitu, jakékoliv dílčí opatření je nutné před jeho realizací posoudit i v kontextu dopadu na imisní zatížení území, typicky např. snížení rychlosti.

10. Ze sdělení právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že hygienici sdělovali místopředsedovi právnická osoba (v návaznosti na jeho sdělení o tom, že došlo k nárůstu hluku z dopravy na komunikaci adresa v důsledku zvýšení maximálně povolené rychlosti vozidel z 50 km/h na 80 km/h v úseku od komunikace Jižní spojka po Pankrác), výsledky měření hluku z dopravy na komunikaci adresa, které bylo realizováno v období od datum do datum, a z nichž se podává, že bylo zjištěno překročení hygienických limitů hluku v chráněném venkovním prostoru stavby obytného objektu adresa v úrovni 7. nadzemního podlaží v denní době o 2,4 dB, v noční době o 4,9 dB a v úrovni 19. nadzemního podlaží v denní době o 3,1 dB a v noční době o 5,4 dB (zohledněny byly hygienické limity dle nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací); v případě měření v chráněném vnitřním prostoru stavby nebylo zjištěno překročení hygienických limitů.

11. Žalobkyně Jméno žalobkyně spolu s předsedkyní spolku právnická osoba se v průběhu tohoto řízení písemně obracely na náměstka primátora hlavního města Prahy (dopis ze dne datum), po rekapitulaci průběhu soudního řízení s připomenutím apelu odvolacího soudu stran smírného odklizení sporu potvrzovaly, že hlavním požadavkem žalobců je to, aby žalovaný upustil od výstavby nájezdových a sjízdných ramp na magistrálu v úseku název – název, které by hlukovou a imisní situaci ještě dále zhoršily. Současně upozorňovaly, že územní rozhodnutí na nájezdovou rampu na pozemku školy (u stavba) bylo dne datum zrušeno.

12. Z vyjádření tituly před jménem jméno FO ze dne datum soud zjistil, že tituly před jménem jméno FO (akreditovaná zkušební laboratoř) se na žádost žalobců písemně vyjádřil k otázce účinnosti protihlukových stěn vybudovaných podél adresa mezi lety 2015 až 2017, vycházel z informací z veřejně dostupných zdrojů a neověřoval správnost technických údajů o jednotlivých stěnách. Vytýkal, že problémem je absolutně nekoncepční řešení protihlukových stěn, které nezaručuje dostatečně efektivní snížení hlukové zátěže, stěna zbudovaná při pravém okraji adresa (směr z centra) zřejmě ochrání do určité výšky za touto stěnou stojící výstavbu, způsobí ale odraz dopadající akustické energie na druhé straně adresa, tam dojde k hlukovým imisím působeným šířením hluku ve volném akustickém poli, jakož i ke zvýšení akustické energie, které je způsobeno odrazem (podle geometrických poměrů působí zakřivená část protihlukové stěny jako „reflektor“). Jako další problém identifikoval to, že protihlukové stěny nemají stejnou výšku – nižší stěna na severovýchodním okraji adresa (směr do centra) ztrácí značnou část efektu, pro který byla vybudována (k čemuž došlo dříve než v případě protihlukové stěny na protější straně ulice), neboť protější vyšší zakřivená protihluková stěna vyzáří část akustické energie (odražené energie) „za“ tuto stěnu.

13. Ze smlouvy o provádění vybraných činností údržby pozemních komunikací na území hlavního města Prahy ze dne datum soud zjistil, že uvedeného dne právnická osoba. (objednatel, vykonávající funkci správce pozemních komunikací ve vlastnictví žalovaného) ujednala písemně se zhotovitelem právnická osoba., že s účinností od datum do datum (čl. 13.1) bude zhotovitel objednateli poskytovat za sjednanou úplatu služby s cílem provádět činnosti za účelem údržby pozemních komunikací v ujednaném rozsahu. Sjednány byly i podrobnosti ohledně možnosti kontroly zhotovitele ze strany objednatele (čl. 16.), jakož i sankce (čl. 17.) v podobě smluvních pokut pro případ porušení sjednaných povinností.

14. Žalovaný v řízení předložil a soud k důkazu provedl jednotlivé záznamy o provozu vozidla (výkony v letech 2019 až 2024), podle kterých právnická osoba v dotčeném období let 2019 až 2024 písemně zaznamenávaly a vykazovaly pohyb vozidel určených k čištění pozemních komunikací, a to včetně čistění povrchu komunikace adresa, kdy vždy dvakrát v tom kterém roce (na jaře a na podzim) bylo zaznamenáno provedení vysokotlakého čištění (vedle jinak prováděného čistění běžného – jiného než vysokotlakého).

15. Podle ust. § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

16. Podle ust. 1013 odst. 1 o. z., vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

17. Ústavní soud v souzené věci vytýkal, že obecné soudy nedostatečně zohlednily specifika obecného užívání místní pozemní komunikace a důsledky automobilového provozu na její okolí, čímž nerespektovaly podmínku pro rozlišení přípustných a nepřípustných zásahů do vlastnického práva, tj. "míru přiměřenou poměrům". Tato podmínka, z pohledu testu proporcionality, je souladná s ústavními principy omezení jednoho ze základních práv - práva na ochranu majetku. Obecné soudy v situaci kolize dvou základních práv neodůvodněně preferovaly ochranu vlastnického práva vedlejších účastníků, jako vlastníků nemovitostí bezprostředně sousedících s pozemní komunikací, čímž zasáhly současně ústavně nekonformním způsobem do vlastnického práva stěžovatele. Je přitom nepochybné, že stav předmětné místní pozemní komunikace, včetně provozu na ní, je výsledkem mnohaletého vývoje, který mohl být mnohým z vedlejších účastníků znám již v době nabytí jejich vlastnického práva. Ústavní soud také dovodil, že pro danou věc je právně významné, že obec jakožto vlastník místní komunikace je povinna strpět obecné užívání této komunikace bez možnosti regulovat provoz na ní. Takové oprávnění náleží (s výjimkami stanovenými v § 24 odst. 8 zák. č. 13/1997 Sb. týkajících se případů, kdy hrozí nebezpečí z prodlení) - a to i v případě uzavření či částečného uzavření místní komunikace ve smyslu § 24 odst. 2 tohoto zákona, příslušnému silničnímu správnímu úřadu; s vlastníkem pozemní komunikace je žádost o uzavírku pouze projednána. Je tedy zjevné, že obec, jakkoli je vlastníkem pozemní komunikace, není až na výjimky oprávněna provoz na ní jakkoliv regulovat, a ovlivnit tak negativní důsledky, které provoz na komunikaci způsobuje (mimo jiné též hlukové imise). Vzhledem k tomu, že obec nevyvíjí a ze zákona nemůže vyvíjet žádnou činnost, kterou lze ovlivnit provoz na pozemní komunikaci, je pojmově vyloučeno, aby jí byla uložena povinnost zdržet se rušení hlukem pocházejícím z provozu na pozemní komunikaci. Analogicky lze poukázat na vyloučení odpovědnosti obce za škody vyplývající z provozu na pozemních komunikacích, jež je přímo zakotveno v § 27 odst. 4 zák. č. 13/1997 Sb., podle něhož platí, že vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku odpovídá podle obecných právních předpisů vlastníkům sousedních nemovitostí za škody, které jim vznikly v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto komunikací; neodpovídá však za škody vzniklé vlastníkům sousedních nemovitostí v důsledku provozu na těchto pozemních komunikacích. I tato koncepce vyloučení odpovědnosti za škodu způsobenou provozem na pozemních komunikacích zjevně vychází ze skutečnosti, že - na rozdíl od technického nebo stavebního stavu komunikací - je provoz na ní vlastníkem komunikace neovlivnitelný. Co se týče namítaného porušování vlastnických práv žalobců, Ústavní soud nezpochybnil, že dochází za daného stavu věci imisemi hluku k jejich porušování, avšak zaujal stanovisko, že se tak neděje v míře nepřiměřené dlouhodobě se formujícím poměrům v okolí předmětné veřejné komunikace. Ústavní soud poukázal na to, že žalobci jsou velmi pravděpodobně vykonavateli práva obecného užívání předmětné místní komunikace, neboť tuto komunikaci užívají k zajištění obslužnosti nemovitostí v jejich vlastnictví. Ústavní soud se také vyjádřil k otázce potřeby zvážit reálnost žalobci prosazovaného požadavku, a to s přihlédnutím k faktickým možnostem povinného subjektu (markantně vystupující do popředí u vlastníka veřejné komunikace), včetně jeho možností funkčních i finančních. Ústavní soud přihlížel i ke skutečnosti, že žalovaný provedl a provádí opatření, která by měla vyústit v další snížení imisí hluku způsobeného provozem na předmětné komunikaci – páteřní komunikaci hlavního města Prahy (zde Ústavní soud odkázal na budování Pražského městského okruhu a na návrh na vybudování protihlukové stěny na ulici 5. května).

18. Pro posouzení nároku žalobců (a postup soudu) byly zásadní závěry posledního kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2017 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1313/2016. Tam Nejvyšší soud vymezil, že pro vyřešení sporu je třeba zkoumat, zda šlo o případ, kdy imise vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku, a to s přihlédnutím k jiným obdobným lokalitám (tj. lokalitám velkých měst s obdobně frekventovanými a situovanými pozemními komunikacemi). Dále bylo třeba zkoumat i to, zda je možné po žalovaném možné spravedlivě požadovat provádění efektivních organizačních a technických opatření směřující k snižování imisí, resp. zda je v dostatečné míře provádí či nikoliv.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015 ve věci sp. zn. 22 Cdo 3277/2014, vlastník komunikace nemá v zásadě možnost ovlivnit provoz na ní; to ovšem neznamená, že neodpovídá za stav komunikace (§ 27 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích). Vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku proto odpovídá podle § 1013 odst. 1 ObčZ za rušení (imise), které vznikly v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto komunikací; neodpovídá však bez dalšího za imise vzniklé jen v důsledku provozu na těchto pozemních komunikacích. Obecně je třeba poznamenat, že ve sporu o zdržení se rušení způsobeného provozem na pozemní komunikaci je soud v prvé řadě povinen zjistit, zda imise obtěžující žalobce mají alespoň zčásti původ ve stavebním stavu komunikace (resp. v jiných okolnostech přičitatelných žalovanému, např. ve frekvenci a kvalitě úklidu komunikace) a zda jsou ovlivnitelné jejími úpravami. V kladném případě uloží soud žalovanému, aby se zdržel rušení žalobce konkrétními imisemi; v odůvodnění rozsudku též uvede, jaké závady je třeba za účelem zamezení imisí či snížení jejich míry odstranit, resp. jaká opatření učinit.

20. Soud se na prvním místě soustředil na posouzení otázky toho, zda se v souzené věci jedná o případ, kdy imise vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku, a to s přihlédnutím k jiným obdobným lokalitám (tj. lokalitám velkých měst s obdobně frekventovanými a situovanými pozemními komunikacemi). Promítnutím na souzenou věc bylo třeba se zabývat tím, zda žalobci namítané obtěžování hlukovými imisemi pocházejícími z provozu na pozemní komunikaci adresa v úseku mezi ulicí název a název nepřesahuje míru, v jaké obvykle imise vnikají na pozemky s budovami v obdobných lokalitách a zda podstatně omezují obvyklé užívání nemovitostí žalobců.

21. Pro kladný závěr o tom, zda jsou žalobci vystaveni hlukovým imisím v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezujícím obvyklé užívání pozemku, a to s přihlédnutím k jiným obdobným lokalitám (tj. lokalitám velkých měst s obdobně frekventovanými a situovanými pozemními komunikacemi), nepostačí subjektivní pocity jednotlivých žalobců (fyzických osob), že obtěžování je nepřiměřené. Soud musí vycházet z obvyklých společenských názorů a z míry hlučnosti (míra tolerance), která je v tom kterém místě obvyklá. Lokalita vymezená v žalobě (tj. lokalita největšího města v České republice) odpovídá co do vymezení dalším lokalitám, na něž soustředil pozornost Akční plán a který vymezil kritická místa I. priority (dalších přes 50 komunikací, resp. úseků komunikací). Sami žalobci nabídli ke srovnání čtyři lokality, které vybrali jako lokality obdobně postižené hlukem z provozu a uvedli, že hluková zátěž je tam srovnatelná s oblastí vymezenou žalobou.

22. Jak vyložil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1313/2016, důležitým vodítkem pro posouzení toho, zda jde o rušení přesahující míru přiměřenou, je zjištění, že rušení přesahuje limity uvedené ve veřejnoprávních předpisech, avšak ani v případě překročení veřejnoprávních předpisů na ochranu před hlukem nelze bez dalšího uzavřít, že by se muselo vždy jednat o rušení nad míru přiměřenou poměrům. Žalobcům je sice třeba dát za pravdu v tom, že podle měření provedeného v roce 2023 (tehdy) docházelo k překročení limitů vyplývajících z příslušného nařízení vlády, avšak to samo o sobě nepostačí pro kladný závěr o rušení nad míru přiměřenou poměrům.

23. V řízení přitom nebylo zjištěno (a žalobci ostatně ani netvrdili), že by byla hluková zátěž v žalobou vymezené lokalitě horší (vyšší) než v jiných lokalitách velkých měst s obdobně frekventovanými a situovanými pozemními komunikacemi. Žalobci poměřují oblast vymezenou žalobou s dalšími čtyřmi pražskými lokalitami a současně uvádí, že tam je hluková zátěž srovnatelná. Žalobci argumentovali mj. tím, že nedisponují výstupy z měření hlukových imisí v jiných lokalitách (než žalobou označené lokalitě), a v souvislosti s tím se domáhali uložení vysvětlovací povinnosti žalovanému. Žalobci však ve skutečnosti netrpí informačním deficitem (uvedli, že v jimi vymezených lokalitách je hluková zátěž srovnatelná, obdobná jako v lokalitě vymezené v žalobě) a prostřednictvím vysvětlovací povinnosti nelze ve sporném řízení (ovládaném zásadou projednací) stranu nezatíženou důkazním břemenem vést k tomu, aby straně zatížené důkazním břemenem obstarala podklady pro vyhodnocení či ověření, jaká situace panuje v jiných (žalobci označených) lokalitách. Žalobce tížilo břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečností, z nichž by bylo lze dovodit kladný závěr o tom, zda jsou žalobci vystaveni hlukovým imisím v míře nepřiměřené místním poměrům s přihlédnutím k jiným obdobným lokalitám, a žaloba v tomto ohledu selhala, již pokud jde o relevantní tvrzení. Pokud sami žalobci dovozují, že hluková zátěž je na jiných obdobných místech obdobná (srovnatelná), pak již z takového jejich tvrzení, bez nutnosti dalšího dokazování, lze vyjít. Jiný přístup by byl v rozporu se zásadou dispoziční a projednací, žalobcům nelze vnucovat prostřednictvím dokazování to, co ani netvrdí. Dokazování i s respektem k zásadě hospodárnosti má sloužit k prokázání konkrétních skutkových tvrzení, dokazováním nelze nahrazovat tvrzení chybějící. Žalobci se cítí být postiženi hlukovými imisemi pocházejícím z provozu na pozemní komunikaci (ze silničního provozu), s tím, že v obdobných lokalitách je postižení srovnatelné, avšak to samo o sobě s ohledem na hypotézu ust. § 1013 odst. 1 o. z. nepostačí.

24. Nebylo tak možné přijmout kladný závěr o tom, že imise pocházející z provozu na pozemní komunikaci adresa v úseku mezi ulicí název a název jsou relevantními imisemi ve smyslu ust. § 1013 odst. 1 o. z., což samo o sobě muselo vést k zamítnutí žaloby.

25. I pro případ, že by se o relevantní imise jednalo, nelze dospět k závěru o tom, že žalovaný má k dispozici prostředky způsobilé obtěžování zcela zabránit, nebo alespoň snížit jeho míru, resp. že prostředky, které obecně k dispozici žalovaný má, by se v daném směru pozitivně podepsaly na situaci, která v žalobou vymezené lokalitě panuje. Soud dospěl k závěru o tom, že žalovaný se staví zodpovědně k potřebě snižování hlukové zátěže pocházející z provozu na pozemních komunikacích ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný podle zjištění, která soud v řízení učinil, a to i na podkladě shodných tvrzení účastníků, přijímal a přijímá efektivní organizační a technická opatření směřující ke snižování imisí (položení tichého asfaltu, vybudování protihlukových stěn, realizace výstavby Pražského okruhu).

26. Žalobci uváděli, že lokalita vymezená žalobou je vyloučena z hlediska zájmu žalovaného. Žalobci však neuvedli (nebyli schopni uvést), jaká konkrétní opatření, která byla přijata v jiných obdobných lokalitách (pokud jde o Prahu - kritická místa I. priority), měla pozitivní přínos z hlediska snížení hlukové zátěže. Tvrzené imise mají mít původ v provozu na pozemní komunikaci, v řízení však nevyšlo najevo, že by imise měly původ, byť i jen zčásti, v okolnostech přičitatelných žalovanému (v okolnostech, které může žalovaný fakticky ovlivnit). Opatření, na které co do spektra možností odkazuje Akční plán, jsou opatřeními, která řeší negativní dopady provozu silniční a tramvajové dopravy v jednotlivých částech Prahy. Pokud jde o jednotlivá opatření, stavba (prodlužování) Pražského okruhu je jasným a zřetelným ukazatelem projevu snahy vést nové trasy komunikací mimo obytná území a minimalizovat tranzitní dopravu v centru hlavního města Prahy. Co se týče rychlostního omezení, jehož potřeby se žalobci dovolávali, jak připomíná i Akční plán, při uplatňování tohoto opatření je vždy nutné zajistit plynulost dopravy a podpořit neagresivní styl jízdy řidičů. Jinak vyjádřeno – omezení rychlostního limitu samo o sobě nemusí přinést kýžené snížení hlukové zátěže. Je také třeba vnímat obecně narůstající hustotu provozu v průběhu let, kdy tento soudní spor probíhá, navíc lze pokládat za notorietu (a ostatně potvrzuje to i Akční plán), že v České republice je vysoké průměrné stáří vozidel osobních i nákladních, což má za následek celkovou vyšší emisní hlukovou charakteristiku dopravního proudu. Také je třeba rozlišovat mezi výkonem státní správy na úseku dopravy a samostatnou působností obce, v rámci které žalovaný vystupuje jako vlastník komunikace a nedisponuje tak oprávněním provoz na ní jakkoliv regulovat a ovlivnit i případné negativní důsledky, jež tento provoz způsobuje (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 2144/14). Žalovaný jako vlastník silnice je povinen strpět její obecné užívání bez možnosti regulovat provoz na ní, což ovšem (na druhou stranu) bez dalšího neznamená, že nemůže ovlivnit imise z takového provozu pomocí jiných nástrojů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3277/2014).

27. V souzené věci je třeba kvitovat, že kryt vozovky, a to i v žalobou vymezeném úseku, byl vybudován dle shodných tvrzení účastníků ze speciálního asfaltu. Každý povrch postupně degraduje, na což žalobci poukazovali, avšak nikoliv v souvislosti s tím, že špatný stav silnice by měl negativní vliv na hlučnost provozu (že by zdrojem zvýšeného hluku byl právě špatný stav povrchu komunikace), argumentovali potřebou zajišťovat pravidelné čistění tichého asfaltu tak, aby si pokud možno uchoval přínos, který, pokud jde o tlumení hluku z provozu, má mít. V souzené věci tak nejde skutkově o situaci obdobnou té, v níž rozhodoval Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 22 Cdo 3277/2014 (prokázaný nevyhovující stav silnice plné výtluků, prasklin a deformací, které způsobovaly zvýšené vibrace a prašnost), tedy nejedná se o to, že by degradovaný povrch komunikace a výtluky vyvolávaly zvýšený hluk z provozu.

28. Žalovaného coby vlastníka komunikace stíhá zákonná povinnost vykonávat správu komunikace zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy (ust. § 9 odst. 3 věta první zák. č. 13/1997 Sb.). Vedle toho je žalovaný povinen také zajišťovat sjízdnost komunikace, tj. (dle ust. § 26 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb.) stav umožňující bezpečný pohyb silničních a jiných vozidel přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům (ust. § 26 odst. 3, 4 zák. č. 13/1997 Sb.). Povinnost vykonávat správu komunikace je promítnutím východiska, že vlastnictví zavazuje (čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).

29. Není zřejmé (a ani žalobci nepřednesli), jaké by byly racionální důvody, pro které by žalovaný opomíjel údržbu dotčeného úseku pozemní komunikace, pokud jde o čistění jejího povrchu (tichého asfaltu). Soud na podkladě výsledků provedeného dokazování (smlouva o provádění vybraných činností údržby pozemních komunikací na území hlavního města Prahy ze dne datum) má za prokázané, že žalovaný smluvně zajistil výkon činností spojených s péčí o povrch tichého asfaltu, přičemž (podle zjištění v tomto řízení) takto má výkon smluvně zajištěn až do datum, tedy i v době vyhlášení rozsudku. Za prokázané má soud i to, že v průběhu let 2019 až 2024 právnická osoba. pravidelně reportovaly o pohybu čistících vozidel, jak pokud jde o běžné čištění komunikace na adresa, tak pokud jde o vysokotlaké čištění tam položeného tichého asfaltu dvakrát za rok (záznamy o provozu vozidla). Je tak třeba vyjít z toho, že žalovaný jako odpovědný vlastník komunikace zajišťuje výkon správy komunikace prostřednictvím správce (jak mu umožňuje zákon – ust. § 9 odst. 3 zák. č. 13/1997 Sb.), jímž je právnická osoba., který, pokud jde o čistění povrchu komunikace, tak činí prostřednictvím svého smluvního partnera (právnická osoba.). právnická osoba. vykazovaly v letech 2019 až 2024 pohyb vozidel v souvislosti s běžným i vysokotlakým čištěním povrchu na komunikaci – adresa, ve vztahu k objednateli (právnická osoba.) jsou vázány smlouvou, která předjímá možnost kontroly ze strany objednatele, jakož i možnost sankcionování zhotovitele smluvními pokutami pro případ porušení smluvně převzatých povinností. V řízení nebylo zjištěno, že by docházelo k tomu, že by objednatel vytýkal zhotoviteli porušování smluvních povinností, že by objednatel (potažmo žalovaný) selhávali, pokud jde o zajišťování výkonu správy dotčené pozemní komunikace. Námitky žalobců, že úsek pozemní komunikace označený v žalobě je ponecháván bez péče o něj (není pravidelně čištěn), je toliko nepodloženou spekulací, která nadto nemá ani žádné racionální vysvětlení. Pokud by snad skutečně docházelo k tomu, že by povrch pravidelně čištěn nebyl, nelze předpokládat, že by takovou situaci (jinak aktivní) žalobci neřešili a na opomenutí (či vynechání) čištění by neupozorňovali (za to odpovědné) subjekty.

30. V žalobou vymezené lokalitě došlo také ke zbudování protihlukových stěn (akusticky neprůzvučných překážek postavených do dráhy šíření zvukových vln), byť ve vztahu k těm žalobci vytýkají, že se jejich účinky vzájemně ruší. Není zřejmé (žalobci nepřednesli), jak konkrétně by měl žalovaný postupovat, pokud jde o protihlukové stěny a jejich řešení, avšak lze i s odkazem na Akční plán připomenout, že s výstavbou takových bariér je spojena hrozba toho, že budou narušovat charakter zástavby hlavního města Prahy z hlediska urbanistické koncepce (kompozice). tituly před jménem jméno FO v písemném stanovisku ze dne datum vytýkal nedostatky koncepčního řešení protihlukových stěn na adresa, avšak jeho posouzení nedoprovází žádný podklad zachycující případné výstupy z měření hlukové zátěže v žalobou vymezené lokalitě tak, aby bylo možné přijmout závěr o tom zda, popř. v jaké míře se jím vyhodnocené nevhodné koncepční řešení podepisuje na hlukové zátěži v dané lokalitě.

31. Pokud jde o další opatření, která mají potenciál zlepšit hlukovou zátěž, i sami žalobci jsou aktivní. Přistoupili k tomu, že si nechali vyměnit okna ve svých bytech tak, aby zvýšili jejich vzduchovou neprůzvučnost (zlepšili akustické parametry oken), avšak ani to zjevně nepřineslo kýžený efekt (žalobkyně Jméno žalobkyně na jednání soudu uvedla, že výměna oken zlepšila situaci z hlediska zatížení hlukovou zátěží, avšak aby okna tlumila, musí být zavřená a nedá se proto jimi větrat). Není zřejmé, jak by tuto situaci mohl žalovaný ještě dále ovlivnit, když i opatření, které přijali sami žalobci, podle žalobců nefunguje.

32. Z hlediska územního plánování v řízení nevyšlo najevo, že by byly činěny konkrétní kroky, jimiž by byli žalobci aktuálně ohroženi ve smyslu reálně hrozícího zhoršení hlukové zátěže vlivem konkrétního stavebního záměru (jeho realizace). V případě nájezdové rampy u stavba došlo v roce 2016 ke zrušení územního rozhodnutí a u vyjádření žalobkyně Jméno žalobkyně v tomto řízení vyplynulo, že pokud by nájezdová rampa nebyla vybudována, dále by se nezhoršovala situace v daném úseku severojižní magistrály. Soudě z toho, jak se žalobci vyjadřovali v roce 2019 (konkrétně žalobkyně Jméno žalobkyně) k jejich hlavnímu požadavku, není vyloučeno (resp. je pravděpodobné), že více než otázka stávajícího (tehdejšího) obtěžování hlukem byla pro ně palčivá otázka možného zvýšení hlukové zátěže v souvislosti s případnou realizací stavebního záměru na zbudování nájezdové rampy. Ve vztahu k naplnění hypotézy ust. § 1013 odst. 1 o. z. je třeba ještě podotknout, že z pohledu hlukových imisí a vyhodnocení otázky toho, zda jsou žalobci obtěžováni hlukem nad míru přiměřenou poměrům, je zásadní vyhodnocovat aktuální hlukovou zátěž, nikoliv riziko jejího budoucího zvyšování v souvislosti s dosud nerealizovanou výstavbou.

33. Lze shrnout, že již ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že za dobu, kdy je tento soudní spor veden, žalovaný realizoval řadu opatření, která měla potenciál pozitivně ovlivnit hlukové imise. Přitom právě tím se skutkový stav liší oproti době, kdy rozhodoval Městský soud v Praze o odvolání žalobců proti prvnímu zamítavému rozsudku v roce 2008 (tehdy se žalovaný bránil tím, že opaření realizovat nelze – k tomu srov. odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2008, č.j. 54 Co 390/2007 – 203).

34. To, zda žalovaný činí vše, co lze na něm požadovat za účelem zlepšení situace hlukových imisí, souvisí i s tím, že v případě, že by soud shledal, že žalovaný v tomto ohledu v nějakém konkrétním směru selhává, v odůvodnění rozsudku by měl uvést, jaké závady je třeba za účelem zamezení imisí či snížení jejich míry odstranit, resp. jaká opatření učinit. Uvedené je spojeno s tím, že v řízení o výkon rozhodnutí by soud návazně musel zkoumat, zda žalovaný provedl opatření, která měla vést ke snížení míry imisí. Je třeba neopomenout, že po odstranění závad nemusí v důsledku provozu na komunikaci, který žalovaný nemůže ovlivnit, dojít ke snížení imisí nad míru přiměřenou poměrům (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3277/2014 uveřejněný pod č. 105/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, rozh. obč.).

35. Soud nenalezl nic konkrétního, v čem by žalovaný, pokud se jedná o přijímání jednotlivých opatření, selhával. Žalovaný nemá neomezené finanční zdroje, vytyčil spektrum možných opatření (přihlásil se k nim i v Akčním plánu), avšak to neznamená, že veškerá opatření je důvodné, rozumné, vhodné a vůbec objektivně možné realizovat v každé dopravním hlukem postižené lokalitě. V řízení nebylo zjištěno, že by se na jiných místech (více či méně postižených) podařilo realizovat taková opatření, která by byla samospásná a nepříznivou situaci by zlepšila takovým způsobem, že lokalita vymezená v žalobě by měla být skutečně považována za opomíjenou a vyloučenou ze zájmu žalovaného.

36. Za povšimnutí stojí i to, jak výrazně má být dle požadavků žalobců hluková zátěž snížena (nejvyšší hodnoty 45 dB (A) v době od 6 do 22 hodin a 35 dB (A) v době od 22 do 6 hodin, resp. pro chráněné venkovní prostory staveb 60 dB (A) v době od 6 do 22 hodin a 50 dB (A) od 6 do 22 hodin). Sami žalobci přitom dovozují, že jednotlivá opatření, která jsou k dispozici, mají potenciál snížit hlukovou zátěž o 2 dB až 3 dB. Po porovnání hodnot naměřených v roce 2023 k žádosti žalobců, a těch, ke kterým žalobci svůj požadavek míří, není ani zřejmé, jak by bylo možné požadovaného snížení (až na takové hladiny) dosáhnout.

37. Z původního okruhu žalobců – fyzických osob je toliko osm z nich nadále účastníkem řízení, ostatní žalobci – fyzické osoby jsou právními nástupci těch, kteří byty v postižených domech vlastnili v době zahájení řízení. Právě noví vlastníci práva k bytům nabývali za situace, kdy namítané hlukové imise z provozu byly přítomny. Poměry v okolí dotčené komunikace se formují, žalovaný přijímá opatření mající potenciál hlukovou zátěž zlepšit. S odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 451/11 je třeba připomenout i to, že je nepochybné, že stav předmětné místní pozemní komunikace, včetně provozu na ní, je výsledkem mnohaletého vývoje, který mohl být mnohým z účastníků znám již v době nabytí jejich vlastnického práva.

38. Lze pokládat za notorietu, že se zvýšenou (z pohledu veřejnoprávních předpisů nadlimitní) hlukovou zátěží jsou spojena zdravotní rizika, která žalobci vzpomínali a na která se ostatně odvolává i Akční plán (riziko kardiovaskulárních onemocnění), hluk z dopravy má zcela jistě významný obtěžující účinek a ruší ve spánku. Nad skutečností, že hluk z dopravy zásadně ovlivňuje kvalitu bydlení (a žití) v zástavbě přiléhající k pozemní komunikaci a že se jedná o vliv negativní, není třeba nijak polemizovat. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1313/2016 připomněl, že ve věci nelze přehlédnout i žalobci zmíněný rozměr, spočívající v tvrzených zásazích do jejich práva na ochranu zdraví, s tím, že ochranu práva na zdraví v režimu osobnostních práv je třeba poskytnout nezávisle na tom, že je chráněná osoba (zde žalobci) nositelem i jiných chráněných statků (zde vlastnického práva).

39. Z hlediska případného porušování práva žalobců na ochranu zdraví v souvislosti s hlukovými imisemi majícími původ v provozu na pozemní komunikaci je třeba předně uvést, že případná ochrana je bez dalšího vyloučena u těch z žalobců, kteří nejsou fyzickými osobami. Žalobci v tomto řízení, vzdor poučení, které jim soud poskytl, nepřednesli a neprokázali existenci skutečností vedoucích k závěru o tom, že (vyjma toho, že podle žalobců došlo k zásahu do práva na ochranu zdraví v režimu osobnostních práv a že je tento zásah neoprávněný) žalovaný je tím, kdo zásah způsobil. Lze zopakovat, že žalovaný dle možností, které má k dispozici (a je třeba přitakat žalovanému i v tom, že nemá neomezené finanční možnosti), přijímal v průběhu předchozích let řadu opatření, která měla potenciál, i podle východisek shrnovaných v Akčním plánu, pozitivně ovlivnit hlukovou zátěž v okolí severojižní magistrály.

40. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1313/2016 vytýkal, že z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu není zřejmé, o co se opírá jeho závěr, že v řešené situaci jde o rušení nad míru přiměřenou poměrům, s tím, že odvolací soud nezohlednil, že Ústavní soud vycházel z toho, že ochranu proti nadměrným imisím lze odepřít pouze za předpokladu, že k porušování práv žalobců nedochází v míře nepřiměřené dlouhodobě se formujícím poměrům v okolí veřejné komunikace. Odtud Nejvyšší soud dovodil, že ochrana žalobců není paušálně vyloučena.

41. Na podkladě shora uvedeného lze shrnout, že ani v dalším řízení nebylo možné přijmout závěr o tom, že v řešené věci se jedná o situaci rušení hlukem pocházejícím z provozu na pozemní komunikaci nad míru přiměřenou poměrům, kdy již z vlastních žalobních tvrzení je dovoditelné, že obdobně jako žalobci mohou hlukovými imisemi postiženi i další obyvatelé Prahy (třeba i v těch lokalitách, které žalobci označili). Již uvedené vedlo k závěru o nedůvodnosti žaloby. Žaloba by však musela být vyhodnocena nedůvodnou i za situace, pokud by bylo možné učinit závěr o rušení hlukem nad míru přiměřenou poměrům, a to vzhledem k tomu, že žalovaný v dostatečné míře provádí efektivní organizační a technická opatření způsobilá snižovat hlukové imise pocházející z provozu na pozemní komunikaci v blízkosti staveb domů č.p. č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p., č.p. a č.p. v katastrálním území název kat. ú..

42. Závěr o nedůvodnosti žaloby má za následek rozhodnutí soudu o jejím zamítnutí.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. podle zásady procesního (ne)úspěchu účastníků řízení. Žalovaný byl vzhledem k zamítavému rozsudku procesně úspěšný a náleží mu právo náhrady nákladů řízení proti procesně neúspěšným žalobcům – samostatným procesním společníkům (odtud potřeba rozhodnout o nákladech řízení mezi každým jednotlivým žalobcem na straně jedné a žalovaným na straně druhé).

44. Procesně úspěšnému účastníkovi je třeba přisoudit náhradu těch nákladů, které byly vynaloženy účelně. Žalovaný byl v průběhu celého řízení zastoupen advokátem, soud však vyhodnotil, že kritériu účelnosti vynaložených nákladů neodpovídá v souzené věci to, aby byly žalovanému nahrazeny také náklady spojené s přibráním advokáta – soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady žalovaného spojené s jeho zastoupením advokátem. Dle ustálené rozhodovací praxe totiž u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Není-li tedy v řízení prokázán opak, nejsou náklady na jejich zastoupení advokátem účelně vynaloženými (srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, a ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 2510/13, a ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. III. ÚS 1510/13, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3895/2013, ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4175/2013, či ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1151/2015). Z rozhodovací praxe Ústavního soudu se dále podává, že zaměstnávají-li dotčené subjekty pracovníky s vysokoškolským právním vzděláním, lze očekávat, že tito budou schopni řešit právní záležitosti týkající se činnosti zmíněných subjektů, třebaže nepůjde o standardní agendu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13 nebo rovněž i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3197/2018). Uvedené tak neplatí pouze za splnění zvláštních okolností, tedy tam, kde předmětem sporu byla velmi specializovaná problematika, která doposud nebyla soudy řešena, problematika s mezinárodním prvkem, vyžadující znalost cizího práva, jazykové znalosti apod. V takových případech zastoupení statutárního měst advokátem lze považovat z adekvátní (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 195/11, či nález ve věci sp. zn. I. ÚS 2315/15).

45. V souzené věci soud nevysledoval existenci takových skutečností, které by měly vést k závěru o tom, že žalovaný nedisponuje (a v průběhu řízení nedisponoval) dostatečným materiálním a personálním vybavením (největšího statutárního města) k obraně v tomto sporu.

46. Žalovaný se ostatně v předchozí fázi řízení (před vyhlášením prvního rozsudku soudu prvního stupně) vzdal práva na náhradu nákladů řízení (č.l. 130 spisu) a byť v poslední fázi řízení, v rámci přednesu posledního závěrečného návrhu uvedl, že náhradu nákladů řízení požaduje, nepřistoupil ani k tomu, aby je, ač tak avizoval, dodatečně vyčíslil. Za situace, kdy předmětem sporu co do základu nebyla vysoce specializovaná problematika (problematika sousedských imisí je předmětem soudních řízení napříč Českou republikou), jeví se spravedlivým (a odpovídajícím kritériu účelnosti vynaložených nákladů), aby si žalovaný případné zvýšené náklady spojené s tím, že byl v řízení zastoupen advokátem, nesl ve své sféře.

47. Žalovanému náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek z dovolání ve výši částka a paušální náhrada hotových výdajů, kterou by soud přisoudil právně nezastoupenému účastníkovi podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které právně nezastoupenému účastníkovi řízení, který nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka za každý úkon dle ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.

48. Z obsahu spisu vyplývá realizace celkem Anonymizováno 24 takových úkonů (příprava účasti na jednání - ekvivalent přípravy zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne datum, účast zástupce žalovaného na jednání před soudem dne datum, sepis podání ve věci samé ze dne datum, účast zástupce žalovaného na jednání před soudem dne datum, účast zástupce žalovaného na jednání před soudem dne datum, sepis vyjádření ze dne datum k odvolání žalobců proti rozhodnutí ve věci samé, sepis vyjádření ve věci samé ze dne datum, sepis dovolání ze dne datum, sepis podání ve věci samé ze dne datum, sepis podání ve věci samé ze dne datum, účast zástupce žalovaného na jednání odvolacího soudu dne datum, sepis podání ve věci samé ze dne datum, účast zástupce žalovaného na jednání před soudem dne datum, účast zástupce žalovaného na jednání před soudem dne datum, účast zástupce žalovaného na jednání před soudem dne datum, sepis podání ve věci samé ze dne datum, sepis podání ve věci samé ze dne datum, účast zástupce žalovaného na jednání před soudem dne datum, sepis podání ve věci samé ze dne datum, účast zástupce žalovaného na jednání před soudem dne datum, účast zástupce žalovaného na jednání před soudem dne datum, sepis podání ve věci samé ze dne datum, účast zástupce žalovaného na jednání před soudem dne datum). Žalovanému je tak třeba nahradit náklady řízení v celkové výši částka [částka + částka (24 x částka)], z čehož na každého z žalobců připadá podíl o velikosti 1/21, tj. po zaokrouhlení částka.

49. Uložené povinnosti jsou žalobci povinni splnit ve lhůtách určených dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.