20 C 14/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce, zastoupen advokátkou tituly před jménem Jméno advokátky, se sídlem Adresa advokátky, žalovaný: Jméno žalované-Orgán veřejné moci, IČ IČO se sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 65 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 65 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 65 900 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 65 000 Kč s tím, že dne datum se obrátil na Jméno žalovaného s žádostí o náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem OÚ adresa. Jeho žádosti nebylo vyhověno s odůvodněním, že nárok je již promlčen, ačkoliv Jméno žalovaného nepolemizovalo o otázce zavinění. Pro počátek běhu promlčecí doby je dle § 620 obč. zák. okamžik, kdy poškozený prokazatelně získá vědomost o skutkových okolnostech, nikoliv však, zda a kdy si na jejich základě utvoří právní závěr o odpovědnosti určité osoby či si ověří její identitu osoby, která za škodu odpovídá. Dle NS ČR počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nezávisí na tom, zda a kdy si poškozený opatří dostatek důkazů nebo kdy se pro něj vytvoří příznivější procesní situace k tomu, aby skutkové okolnosti, o nichž nabyl vědomosti, uplatnil a prokázal v soudním řízení. Dále je podstatná znalost i toho, na kom lze náležitě a oprávněně tuto náhradu škody uplatňovat. Žalobce tedy pochopitelně se o náhradu škody obrátil nejprve na úředníka, který v rámci dopravního odboru MČ adresa rozhodoval a je vinen a až později se žalobce dozvěděl, že musí škodu uplatňovat u jemu nadřízeného orgánu, kterou je Jméno žalovaného. Již datum byl ÚMČ adresa vyzván k úhradě škody ve výši cca 50 000 Kč s tím, že je to třeba považovat za předžalobní výzvu. Tato výzva však byla odmítnuta jako neoprávněná. Nadřízený orgán Orgán veřejné moci na základě odvolání žalobce mu dal v rozhodnutí ze dne datum za pravdu a uznal rozhodnutí orgánu prvního stupně za protiprávní a vrátil jeho rozhodnutí jako zrušené zpět s tím, že tento orgán je povinen své rozhodnutí opět zvážit a rozhodnout a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. O tomto datu tedy nelze stále ještě hovořit jako o rozhodném datu. Dne datum vydal ÚMČ adresa rozhodnutí, na základě kterého bylo řízení zastaveno s odůvodněním, že předmět řízení již neexistuje, neboť byl sešrotován oddělením dopravy. Žalobce nepovažuje datum datum jako rozhodné pro posouzení plynutí promlčecí lhůty. Proti uvedenému usnesení žalobce opět podal odvolání a nadřízený orgán dne datum vydal Orgán veřejné moci rozhodnutí, kterým opět rozhodnutí ÚMČ adresa zrušil a vrátil k novému projednání s tím, že se dopustil protiprávního jednání a je třeba toto napravit. Dne datum vydal úřad MČ adresa rozhodnutí, kterým řízení opětovně zastavil s odůvodněním, že předmět řízení již neexistuje. Dne datum podala žalobce do tohoto rozhodnutí odvolání a dne datum bylo odvolání žalobce Orgán veřejné moci zamítnuto a dne datum nabylo právní moci. Dne datum se žalobce obrátil na ÚMČ adresa s žádostí o náhradu škody. Datum zamítnutí odvolání lze považovat rovněž za možné datum rozběhu promlčecí lhůty. Dne datum bylo žalobci oznámeno, že se musí obracet na Jméno žalovaného, což posléze učinil a od té doby tedy dle jeho názoru měla začít běžet tříletá promlčecí doba, která by tedy uplynula až datum. Úředník měl chybně adresovanou žádost postoupit kompetentnímu orgánu, což neučinil, mělo by být zohledněno, že žalobce nemá právní vzdělání. Žalovaná částka představuje škodu a tvoří cenu zlikvidovaného vozidla a věcí, které v něm byly uskladněny dle připojeného seznamu. Bylo upraveno na campingovou úpravu, takže jeho hodnota činila částku 15 000 Kč, dále bylo vybaveno střešním boxem v hodnotě 5 300 Kč, dále byly ve vozidle a střešním nosiči uskladněny tyto věci: solární panel a regulátor, 1500W měnič v ceně 8000 Kč, autorádio s CD přehrávačem v ceně 7500 Kč, autolednička v hodnotě 3500 Kč, rybářská židle v ceně 1600 Kč, camping slunečník v ceně 1700 Kč, auto sprcha v hodnotě 2 500 Kč, francouzské hole v ceně 800 Kč, kolečkové brusle-2500 Kč, vrtačka-2400 Kč, plynový vařič-1700 Kč, kávovar-1600 Kč, boty-pohorky-2800 Kč, oblečení v celkové hodnotě 4000 Kč, speciální video stativ-5000 Kč, knihy-4000 Kč, nářadí-1500 Kč, nádobí a plyn do plynového vařiče-3000 Kč a box s dokumenty a rodinnými fotografiemi-5000 Kč. V počátečním vyčíslení žalobce opomněl některé z položek a proto škodu vyčíslil částkou 65 900 Kč, ačkoliv dle výše uvedeného je škoda vyšší, nicméně žalobce požaduje pouze tuto částku. Pochybení žalované spatřuje žalobce nejen v nezákonném rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, ale zároveň v nesprávném úředním postupu, když dané správní řízení bylo postiženo vadami a žalobci byla odňata možnost uplatňovat svá práva v probíhajícím správním řízení, když správní orgán neučinil žádná opatření k tomu, aby se žalobce mohl tohoto řízení účastnit, neboť nedošlo k řádnému doručování jeho osobě, příp. mohl správní orgán stanovit žalobci opatrovníka. Prvoinstanční orgán také neprovedl ve věci řádná zjištění, jeho postup byl nedostatečný, např. nebylo zjišťováno, zda předmětné vozidlo bylo pojištěno, či nikoliv. Z uvedených důvodů bylo také prvoinstatní rozhodnutí zrušeno a vráceno k dalšímu projednání a rozhodnutí. Dále má žalobce za to, že bylo chybně jeho vozidlo označeno za vrak. Vozidlo bylo řádně pojištěno a opatřeno cedulkami informujícími o krádeži registrační značky a řešení s policií a také o poruše vozidla, kterou žalobce řeší. V důsledku nesprávného postupu správního orgánu však došlo k likvidaci předmětného vozidla, kdy toto bylo dne datum odtaženo a přijato k likvidaci společností právnická osoba, adresa. Nicméně není už patrno, kdy došlo k likvidaci vozidla a co se stalo s věcmi tam uskladněnými. Z videodokumentaci nic nebylo patrno, neboť kamera po celou dobu zabírala pouze spodní část vozidla. Kopii uvedeného videozáznamu mu však příslušný orgán odmítl vydat. S námitkou promlčení vznesenou žalovaným žalobce nesouhlasí, neboť má za to, že k promlčení jeho nároku nedošlo. Pokud žalovaný vztahuje počátek běhu promlčecí lhůty k datu, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum, tedy ke dni datum, pak je tato úvaha nesprávná, neboť nemohla běžet promlčecí lhůta, když řízení nadále probíhalo. Orgán veřejné moci rozhodnutí Úřadu zrušil a věc vrátil k novému posouzení a rozhodnutí. Následně pak Úřad vydal nové rozhodnutí a po opětovném odvolání žalobce bylo řízení definitivně ukončeno až rozhodnutím Orgán veřejné moci ze dne datum. Je v rozporu s logikou, aby promlčecí lhůta začala běžet v době, kdy ještě nebylo zřejmé, jak celé řízení skončí a zda a jak napraví Úřad chyby, které mu byly ze strany Orgán veřejné moci vyčteny. Žalobce tak má za to, že promlčecí lhůta začala běžet až okamžikem pravomocného ukončení řízení, tj. datum.

2. Žalovaný nesouhlasil s žalobou a navrhl její zamítnutí. Potvrdil, že žalobce u něho předběžně uplatnil nárok na náhradu škody dne datum a k této žádosti se žalovaná vyjádřila dopisem ze dne datum, tak, že nárok odmítla jako neoprávněný. Žalobce uplatňuje svůj nárok se zákonem č. 82/1998 Sb. a uplatněný nárok spojuje s rozhodnutím Úřadu městské části adresa ze dne datum, čj. číslo jednací, kterým mu byla uložena povinnost odstranit vrak jeho motorového vozidla odstaveného na místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci a které žalobce označuje za nezákonné rozhodnutí. Ve smyslu uvedeného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Zákon vyžaduje splnění tří podmínke k tomu, aby bylo možno uznat náhradu škody či nemajetkové újmy způsobné nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a to existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody či nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Ve světle znění zákona lze na rozhodnutí Úřadu ze dne datum skutečně hledět jako na nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Podle § 31 odst. 1 citovaného zákona se nárok na náhradu škody dle uvedeného zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí lhůta ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Subjektivní promlčecí lhůta, ostatně jako lhůta objektivní, nezačne běžet dříve, než když poškozenému vznikne právo, které může u soudu uplatnit (NC 30 Cdo 1964/2013). Rozhodnutí, které žalobce považuje za nezákonné, bylo zrušeno rozhodnutím Orgán veřejné moci ze dne datum, které bylo žalobci doručeno dne datum. Od tohoto data počala plynout tříletá promlčecí lhůta, která marně uplynula dne datum. Žalobce uplatnil nárok u žalovaného až dne datum a je tedy promlčen. Na tomto nemění nic ani skutečnost, že žalobce nejprve svůj nárok uplatnil nejprve dne datum u Úřadu, který ho dne datum informoval, že nárok dle cit.zákona je třeba uplatnit u věcně příslušného Jméno žalovaného. Žalobce reagoval až dne datum, kdy trval na předání jeho žádosti přímo Jméno žalovaného. Úřad žalobci přípisem ze dne datum opětovně sdělil, že jeho žádost o náhradu škody dle zák. č. 82/1998 Sb. je nutné uplatnit u Jméno žalovaného, přičemž dle zákonné úpravy se povinnost postoupení žádosti příslušnému úřadu vztahuje toliko na ústřední správní úřady. Žalobce tak učinil až dne datum. Nárok žalobce je promlčen i pro případ, že by byl běh promlčecí doby staven na dobu 6 měsíců ve smyslu § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. již prvotním uplatněním u Úřadu. Žalovaný se v tomto smyslu rovněž odkázal na platnou judikaturu, např. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 2651/2010. Odkaz žalobce na ust. § 620 obč. zák. je nepřípadné, neboť v tomto případě se použuje speciální úprava běhu promlčecích lhůt a to právě ust. § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Pro uplatnění nároku na náhradu škody je rozhodující, zda za škodu odpovídá stát nebo územní samosprávný celek, v tomto případě za škodu odpovídá stát, o čemž byl žalobce opakovaně informován a měl tak možnost svůj nárok uplatnil dříve, než došlo k jeho promlčení. Nad rámec uvedeného žalovaný poukázal na to, že nárok žalobce nesplňuje ani další podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu dle cit.zákona, neboť z žaloby nejsou zcela zřejmá tvrzení žalobce ohledně majetkové škody a rovněž není doložena její existence. Břemeno tvrzení ve směru vzniku škody a její výše leží na žalobci. Aniž by byla tvrzená škoda řádně tvrzena a prokázána, nelze její kompenzaci přiznat. Svědectví dcery žalobce nemůže jako důkazní prostředek obstát, když ani žalobce sám neví, co se mělo ve vraku v době jeho likvidace nacházet. O tom svědčí skutečnost, že výše škody, která měla být žalobci způsobena, byla z jeho strany opakovaně měněna. Jednou žalobce požadoval náhradu škody ve výši 50 000 Kč, jindy ve výši 55 000 Kč, následně ve výši 69 500 Kč, při podání žaloby 65 000 Kč a při doplnění žaloby částkku 65 900 Kč. Také doložení fotografií vraku se jeví jako bezpředmětné, když z nich není patrné, zda a jaké věci se měly v něm v době likvidace nacházet, jakou měly hodnotu a ani to, že byl jejich vlastníkem. Na tuto skutečnost byl žalobce upozorněn již ve výzvě ze dne datum. Pokud žalobce rovněž namítal nesprávný úřední postup, resp. jednotlivé dílčí nesprávné úřední postupy spočívající např. v nemožnosti uplatňovat svá práva v probíhajícím správním řízení, příp. že správní orgán ani nezjišťoval, že je vozidlo řádně pojištěno, pak ve smyslu platné judikatury např. rozsudku NS sp. zn. 2 Cdon 129/97 postup správního orgánu, jehož výstupem je vydání meritorního rozhodnutí, není samostatně posuzován z hlediska odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, ale z hlediska odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí. Je tomu tak proto, že teprve samotné rozhodnutí může být teoreticky způsobilé přivodit újmu, nikoliv postup správního orgánu vedoucího k jeho vydání (viz také např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1332/09 ze dne 17.7.2009). Skutečnosti, které žalobce označuje za nesprávný úřední postup, jsou postupem právě směřujícím k rozhodnutí a je tedy nutné nárok žalobce posuzovat toliko z titulu nezákonného rozhodnutí, což žalovaná již učinila jak v rámci předběžného projednání nároku, tak ve vyjádření k žalobě, kdy za nezákonné rozhodnutí lze považovat rozhodnutí Úřadu o odstranění vraku ze dne datum. Pokud žalobce nemítá nesprávný úřední postup Úřadu, k němuž mělo dojít poté, co bylo zrušeno výše uvedené nezákonné rozhodnutí, pak zde zcela absentuje podmínka příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a tvrzeným nesprávným postupem, neboť k likvidaci vraku došlo již v roce 2017. Dále se žalovaný odkázal ohledně běhu promlčecí lhůty např. na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1769/2017. Zrušovacím rozhodnutím je třeba rozumět každé rozhodnutí, které zrušuje nebo mění, popř. popírá účinky vykonatelného, resp. pravomocného rozhodnutí pro jeho nezákonnost (viz dále např. rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 1854/2012 a rozsudek NS sp. zn. 31 Cdo 1954/2019, rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 593/2003), jež je příčinou vzniku škody, a to bez ohledu na výsledné rozhodnutí ve věci, v níž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno. Dále žalovaný zdůraznil, že o likvidaci vraku se žalobce dozvěděl již před tím, než mu bylo douručeno zrušovací rozhodnutí Orgán veřejné moci, a to v roce 2017, jak vyplývá z textu jeho odvolání. Ohledně běhu promlčecích lhůt a jejich počátku se dále odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 3199/2018-162.

3. Ze spisu Úřadu městské části adresa, sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že dne datum podala právnická osoba jménem vlastníka pozemní komunikace návrh k zahájení řízení k uložení povinnosti provozovateli vraku umístěného na pozemní komunikaci vrak odstranit a odstavit mimo pozemní komunikaci. Dne datum vydal Úřad rozhodnutí, kterým byla žalobci jako provozovateli vraku uložena povinnost odstranit vrak odstavený na místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci. Rozhodnutí zároveň obsahovalo upozornění, že po marném uplynutí 2 měsíců bude vrak odstraněn na náklady provozovatele. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Dne datum byla právnická osoba vyrozuměna o marném uplynutí lhůty 2 měsíců a možnosti vrak odstranit na náklady provozovatele. Dne datum byla žalobce nahlížet do spisu. Dne datum bylo Úřadu doručeno blanketní odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu ze den datum. Dne datum bylo odvolání žalobce předáno Orgán veřejné moci a dne datum bylo Úřadu doručeno doplnění odvolání žalobcem. Dne datum vydal Orgán veřejné moci rozhodnutí, kterým rozhodnutí Úřadu ze dne datum zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí s tím, že účastníkům musí být dána možnost se řízení aktivně účastnit a musí jim být dána správním orgánem k tomu možnost, tj. je nutno je písemně k tomuto vyzvat. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum po uplynutí lhůty k odvolání od doručení rozhodnutí žalobci dne datum. Dne datum vydal Úřad rozhodnutí, kterým řízení o odstranění vraku zastavil s odůvodněním, že předmět řízení již neexistuje. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne datum odvolání. Dne datum vydal Orgán veřejné moci rozhodnutí, kterým rozhodnutí Úřadu ze dne datum zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí a uložil mu, aby věc opětovně projednal a rozhodl s tím, že má provést taková šetření a zajistit důkazy ke správnému zjištění skutkového stavu věci a následně pak vydat rozhodnutí. Dne datum vydal Úřad rozhodnutí, kteýrm řízení o odstranění vraku zastavil s odůvodněním, že předmět řízení již neexistuje. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne datum odvolání, které Orgán veřejné moci rozhodnutím ze dne datum zamítl s tím, že blanketní odvolání nebylo žalobcem doplněno a bylo podáno pouze účelově. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

4. Z vyjádření Úřadu adresa k žalobcem uplatněnému nároku na náhradu škody ze dne datum a ze dne datum soud zjistil, že tento orgán žalobce k jeho žádostem o náhradu škody informoval o tom, že za škodu způsobenou orgány územních samosprávných celků při výkonu přenesené působnosti odpovídá stát, nikoliv tyto územní samosprávné celky.

5. Z potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků a protokolu č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že uvedeného dne byl převzat OA žalobce označený jako vrak právnická osoba f. právnická osoba.do zařízení ke sběru autovraků a pořízena videodokumentace.

6. Z listiny „uplatnění nároku na náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb. ze dne datum, z doručenky z DS a z žádosti žalobce o náhradu škody dle zák. č. 82/1998 Sb. ze dne datum (vše označeno jako předžalobní výzva) bylo zjištěno, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 55 000 Kč nejprve u Úřadu adresa a to dne datum a následně u žalovaného dne datum.

7. Z fotodokumentaci předložené žalobcem, ani z té, která byla obsahem správního spisu, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly relevantní pro rozhodnutí v této věci.

8. Soud neprovedl důkaz výpovědí žalobce jako účastníka řízení, ani navržené svědky, tj. dcery žalobce paní jméno FO, neboť by provedení těchto důkazů nepřineslo žádná zjištění důležitá pro rozhodnutí v této věci.

9. Soud nejprve zkoumal, zda žalobcem označený orgán, je příslušnou organizační složkou k jednání za stát v tomto případě příslušnou ve smyslu § 6 zák. č. 82/1998 Sb. Podle odst. 1 uvedeného ustanovení ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle odst. 3 došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení. Podle uvedeného ustanovení je tedy příslušným orgánem Jméno žalovaného, do jehož působnosti patří činnost Úřadu adresa- Odbor dopravy.

10. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav, který ani nebyl účastníky zpochybněn, jednalo se především o právní posouzení nároku žalobce.

11. Zjištěný skutkový stav po té soud právně posoudil následovně:

12. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona. Podle § 5 uvedeného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. lze nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud bylo pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

14. V řízení bylo nesporně prokázáno, že rozhodnutí Úřadu adresa-odboru dopravy ze dne datum bylo jako nezákonné skutečně pravomocně zrušeno Orgán veřejné moci a lze tedy na něj hledět jako na nezákonné ve smyslu citovaného zákonného ustanovení.

15. Podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. je uplatnění nároku na náhradu škody podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 zák.č. 82/1998 Sb. se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

18. Soud se v posouzení plynutí promlčecí lhůty v tomto případě zcela ztotožnil se stanoviskem strany žalované, když skutečně za rozhodný okamžik pro počátek plynutí promlčecí lhůty považuje den, kdy žalobci bylo doručeno rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum, které bylo žalobci doručeno dne datum a právní moci nabylo dne datum. Od tohoto dne započala běžet tříletá promlčecí lhůta, která marně uplynula dne datum. S ohledem na to, že žalobce u žalovaného svůj nárok na náhradu škody uplatnil až dne datum, došlo k promlčení jeho nároku. Nic na věci nemění ani fakt, že svůj nárok uplatnil nejprve dne datum u Úřadu adresa, neboť i přes poučení tohoto orgánu ze dne datum o nutnosti svůj nárok uplatnit u příslušného orgánu státu, žalobce toto neučinil, ačkoliv k tomu měl ještě čas. Běh promlčecí lhůty uplatnění nároku u tohoto orgánu není staven. Soud tedy z důvodu uplatněné námitky promlčení žalobě nemohl vyhovět a byla proto z tohoto důvodu zamítnuta. Nad rámec odůvodnění soud ještě uvádí, že i kdyby k promlčení nároku nedošlo, žaloba by měla malou naději na úspěch i z toho důvodu (jak opět správně namítal žalovaný), že žalobce neunášel břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše nároku, neboť nenavrhoval v tomto směru relevantní důkazy. Hodnotu automobilu (který byl označen správnímu orgány za „vrak“) nemohl prokázat, stejně tak jako hodnotu věcí, které se v něm nacházely (pokud se v něm v době jeho likvidace nacházely), ani to, že se v něm skutečně nacházely, a ani jejich vlastnictví, jak opět správně argumentovala strana žalovaná, neboť navržené důkazy by tyto skutečnosti nebyly způsobilé prokázat. Tolik i k žádosti žalobce o použití korektivu dobrých mravů při posuzování námitky promlčení.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst 1 o.s.ř.., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalované se skládají z nákladů nezastoupeného účastníka ve výši čtyř paušálních náhrad po 300 Kč za čtyři úkony ve smyslu vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu, celkem tedy 1200 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů od doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jí domáhat podáním návrhu na soudní výkon rozhodnutí.