23 C 166/2021

Rubrum

Obvodní soud pro adresa rozhodl samosoudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částka s příslušenstvím

Odůvodnění

rozsudku 23C 166/2021-179 ze dne 20. 12 2023 se v bodu 12 a 13 opravuje tak, že správně má znít takto:12. …..Soud dospěl na základě provedeného dokazování a skutkových zjištění k závěru, že vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o obchodní spolupráci, že žalovaná si splnila své povinnosti, kdežto žalobkyně bez uvedení důvodu od smlouvy odstoupila. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

13. Výše uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 82/2012 Sb., podle kterého mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.Podle § 555 odst. 1 OZ se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Odst. 2 má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.Podle § 556 OZ, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jakým by ho zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Odst. 2 Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.Výkladu podléhá zásadně každé právní jednání. Soud zkoumá, jaká byla skutečná vůle, úmysl jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Při zjišťování úmyslu jednajícího soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), jíž je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (například objektivním významem užitých slov).Soud dospěl k závěru, že podle prokázané vůle stran se mělo jednat o smlouvu o obchodní spolupráci a že závazkový vztah mezi účastnicemi vznikl. Žalovaná svůj závazek splnila tím, že nakoupila kosmetické zboží, byť nebylo podrobně specifikováno, ale bylo známo, za jakou částku. Žalobkyně svou povinnost nesplnila, neboť odmítla bez uvedení důvodu jeho prodej, ke kterému se zavázala. Tyto skutečnosti soud dovodil z provedeného dokazování a dospěl k závěru, že na straně žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení. Byla to žalobkyně, kdo porušil své smluvní povinnosti z inominátní smlouvy. Na základě výše uvedeného soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Při vyhotovování odůvodnění rozsudku došlo k písařské chybě a záměně označení žalobkyně za žalovanou což vyplývá z celkového kontextu odůvodnění, provedených důkazů i logiky věci. V odůvodnění shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu. Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.