25 C 229/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Dočkalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 3 630 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 236,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 3 630 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 630 000 Kč za období od 1. 9. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované, k rukám její právní zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 116 129,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 24. 8. 2021 se žalobce, insolvenční správce společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] v úpadku prohlášeném usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne 3. 8. 2020 (dále jen„ dlužník“), po žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 3 630 236,71 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnil tím, že po provedení kontroly účetnictví dlužníka zjistil několik podezřelých transakcí uskutečněných mezi dlužníkem a žalovanou, které dovozuje z vysoké hodnoty plnění na základě faktur vystavených jak žalovanou tak dlužníkem v rámci jejich údajné spolupráce, jakož i z toho, že vzájemné pohledávky dlužníka a žalované měly být vypořádávány zčásti dohodou o vzájemném zápočtu a ve zbývající části v hotovosti.

3. Povinnost žalované zaplatit žalobci, resp. dlužníkovi, částku ve výši 3 630 000 Kč dovozuje z neplatnosti a zdánlivosti dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 1. 9. 2018 (dále jen„ dohoda o započtení ze dne 1. 9. 2018“), kterou měla být započtena pohledávka dlužníka ve výši 3 630 000 Kč vyplývající z faktury č. 2018 ze dne 31. 7. 2018 vůči pohledávce žalované ve výši 3 630 000 Kč vyplývající z faktury [číslo] ze dne 1. 9. 2018, v důsledku čehož má za to, že částka ve výši 3 630 000 Kč dosud nebyla platně vyrovnána.

4. Neplatnost dohody o započtení ze dne 1. 9. 2018 odůvodňuje tím, že pohledávku žalované považuje za nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tudíž nezpůsobilou k započtení. K tomu dále uvádí, že není zřejmé, zda tato pohledávku vůbec vznikla, co mělo být předmětem plnění, ani zda žalovaná dlužníkovi vůbec nějaké plnění poskytla, přičemž k tomuto závěru vede žalobce i to, že žalovaná mu (jakožto insolvenčnímu správci) odmítla sdělit informace, kterými by mohla pochybnosti ohledně vzniku a existence pohledávky rozptýlit (tj. zejména mu předložit dokumentaci, která by prokazovala vznik pohledávky). V této souvislosti odkázal na závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020 týkající se nejistoty a neurčitosti pohledávky s tím, že byť se v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud zabýval jednostranným zápočtem, je zapotřebí jeho závěry aplikovat i na dohodu o zápočtu ze dne 1. 9. 2018.

5. Dohodu o započtení ze dne 1. 9. 2018 považuje žalobce zároveň za zdánlivou, a to z důvodu, že její znění je pro zjevné vady a chyby zcela neurčité a nesrozumitelné. K tomuto závěru dospěl žalobce na základě toho, že faktura č. 2018 byla vystavena na částku 4 235 000 Kč a měla být uhrazena třemi hotovostními převody ve dnech 6. 8. 2018, 13. 8. 2018 a 22. 8. 2018 ve výši 150 000 Kč, 150 000 Kč a 205 000 Kč, bankovním převodem dne 28. 8. 2018 ve výši 60 000 Kč, dohodou o vzájemném započtení ze dne 1. 9. 2018 ve výši 3 630 000 Kč a nakonec bankovním převodem dne 24. 9. 2018 ve výši 40 000 Kč. Z toho žalobce dovozuje, že ke dni uzavření dohody o započtení ze dne 1. 9. 2018 činila pohledávka dlužníka vůči žalované částku nejméně 3 670 000 Kč (tj. včetně částky 40 000 Kč, která byla uhrazena následně až po uzavření dohody o zápočtu ze dne 1. 9. 2018) a nikoli částku 3 630 000 Kč, jež je předmětem dohody o započtení ze dne 1. 9. 2018. Zbývající částku 40 000 Kč tak dohoda o započtení ze dne 1. 9. 2018 zcela nereflektovala, a to ani v závěrečném prohlášení stran o vyrovnání pohledávek z předmětných faktur. V této souvislosti poukazuje i na to, že v dřívější dohodě žalované a dlužníka o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 31. 3. 2018 byl způsob úhrady rozdílu mezi zde započítanými pohledávkami ujednán. V dohodě o započtení ze dne 1. 9. 2018 toto však uvedeno není, a to navzdory tomu, že v době, kdy byla tato dohoda uzavřena, zůstala ve vztahu k pohledávkám, jež byly předmětem započtení, nevypořádaná částka 40 000 Kč. Vzhledem k tomu, že částka ve výši 40 000 Kč byla žalovanou zaplacena po splatnosti (její splatnost nastala dle faktury č. 2018 dne 1. 9. 2021, uhrazená byla žalovanou dne 24. 9. 2021), domáhá se po žalované zaplacení částky 236,71 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč za období od 1. 9. 2021 do 24. 9. 2021.

6. Žalovaná učinila nespornými tvrzení žalobce ohledně toho, že dlužník se nachází v úpadku a že na žalobce přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou dlužníka, ve zbytku však tvrzené nároky zcela neuznává.

7. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by měla mít povinnost poskytovat žalobci součinnost předkládáním jakýchkoli dokumentů či poskytováním informací týkající se obchodů s dlužníkem, neboť § 43 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákona tuto povinnost subjektům soukromého, jímž žalovaná je, neukládá, a nesplnění této (neexistující) povinnosti tak nemůže jít k její tíži. Dále ve vztahu k žalobním tvrzením o podezřelosti ohledně transakcí mezi žalovanou a dlužníkem uvádí, že to jsou jen samé spekulace, přičemž pouhá pochybnost žalobce o existenci pohledávky žalované či její výši není důvodem neplatnosti takové pohledávky (resp. její nezpůsobilosti k započtení). K obchodním vztahům mezi dlužníkem a žalovanou konstatuje, že poskytovala dlužníkovi služby v oblasti reklamy na základě rámcové smlouvy o spolupráci v oblasti reklamy ze dne 26. 3. 2018 uzavřené na dobu jednoho roku, kdy konkrétní reklamní služby poskytované dlužníkovi vycházely z media plánu na rok 2018. Z podnětu dlužníka došlo k předčasnému ukončení rámcové smlouvy, a to ke dni 1. 9. 2018 na základě dodatku č. 1 k rámcové smlouvě, v němž bylo dohodnuto finanční vyrovnání smluvních stran ve výši 3 000 000 Kč bez DPH. Na tuto částku pak žalovaná vystavila fakturu [číslo] znějící na částku 3 630 000 Kč (kde 630 000 Kč tvoří DPH), kterou měl dlužník žalované uhradit.

8. K samotné dohodě o započtení ze dne 1. 9. 2018 uvádí, že tato dohoda sice neoznačuje částku vyplývající z faktury č. 2018 (4 235 000 Kč), nýbrž pouze tu její část, která se touto dohodou započítává, avšak je zde zcela přesně určeno, jaká částka (a z jakého konkrétního účetního dokladu) je započítávána, přičemž podstatné je právě to, že z dohody o započtení ze dne 1. 9. 2018 vyplývá, že předmětem zápočtu byly částky z obou stran toliko ve výši 3 630 000 Kč. V rozsahu, v němž se tyto částky vzájemně nekryly, byla zbývající část vyplacena, a to zčásti v hotovosti a zčásti bezhotovostním převodem. Zdůrazňuje, že vypořádání vzájemných pohledávek způsobem, kdy jsou vzájemné pohledávky v rozsahu, v němž se kryjí, vypořádány formou zápočtu a ve zbývajícím rozsahu (v němž jedna pohledávka převyšovala druhou) jsou vyrovnány faktickým plněním (ať již hotovostní či bezhotovostní platbou) zákon umožňuje a vůli účastníků dohody ohledně způsobu vyrovnání vzájemných pohledávek preferuje. K tvrzení žalobce o chybnosti závěrečného prohlášení stran o vyrovnání pohledávek z předmětných faktur v dohodě o započtení ze dne 1. 9. 2018 uvádí, že je třeba na toto prohlášení nahlížet v kontextu celé záležitosti, přičemž vytržení této věty z kontextu nemůže zdánlivost této dohody přivodit, neboť jde toliko o žalobcovu subjektivní představu ohledně formulace dohody, což však není důležité. Na tom, že ke dni uzavření dohody o započtení ze dne 1. 9. 2018 nebyla pohledávka dlužníka vůči žalované plně uhrazena, když poslední dílčí bezhotovostní platba na tuto pohledávku ve výši 40 000 Kč byla uskutečněna až dne 24. 9. 2018, není nic nesrozumitelného.

9. Závěrem žalovaná shrnula, že dohoda o vzájemném zápočtu ze dne 1. 9. 2018 splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem a z důvodů výše uvedených, za současného poukazu na to, že k jejímu uzavřením došlo dávno před tím, než se dlužník ocitl v úpadku, jakož i na účelovost žaloby, navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. Při jednání, které se konalo dne 8. 6. 2022, žalobce i žalovaná zopakovali svou dosavadní argumentaci, na které setrvali i ve svých závěrečných návrzích. Soud v průběhu tohoto jednání provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění.

11. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2020 č. j. [spisová značka] soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka (výrok I.), na jehož majetek byl prohlášen konkurz (výrok III.), přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce (výrok II.).

12. Z rámcové smlouvy o spolupráci v oblasti reklamy ze dne 26. 3. 2018 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovanou na dobu určitou od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2019 (čl. XII.), že se jejím prostřednictvím žalovaná zavázala pro dlužníka poskytovat služby v oblasti reklamy, a to formou reklamní kampaně, a dlužník se zavázal poskytovat žalované součinnost a platit ji za tyto služby odměnu (čl. I.), že vzhledem k nemožnosti stanovit s předstihem přesný soupis akcí byl v příloze 2. k této smlouvě uveden předpoklad uskutečnění akcí, na kterých bude žalovaná prezentovat dlužníka způsobem dle této dohody (čl. III.), jakož i to, že cena byla stanovena ve výši 3 000 000 Kč bez DPH (čl. V).

13. Z přílohy č. 2 k rámcové smlouvě o spolupráci v oblasti reklamy ze dne 26. 3. 2018 soud zjistil, že tato příloha, označená jako„ MEDIA PLÁN“, shrnuje přehled akcií, ohledně kterých má být reklamní činnost realizována.

14. Z dodatku č. 1 k rámcové smlouvě o spolupráci v oblasti reklamy ze dne 29. 8. 2018 soud zjistil, že se jím změnily čl. V., VI. a VII. rámcové smlouvy o spolupráci v oblasti reklamy ze dne 26. 3. 2018, a to tak, že cena byla s ohledem na předčasné ukončení stanovena na částku 3 000 000 Kč + DPH s tím, že tímto jsou veškerá finanční vypořádání dořešena, že vyúčtování poskytnutých služeb bude provedeno k 1. 9. 2019, přičemž strany se dohodly, že své vzájemné nároky vypořádají vzájemným zápočtem, s ohledem na spolupráci obou stran, a že smlouva se uzavírá na dobu určitou od 1. 4. 2018 do 1. 9. 2018.

15. Z výpovědi člena představenstva žalované [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaná se zabývá hudební produkcí, reklamní a propagační činností. S dlužníkem se zná zhruba [číslo] let a s ohledem na jejich podnikatelskou činnost (úpadce pořádal golfové turnaje, přičemž někteří klienti žalované požadovali účast na akciích pořádaných úpadcem) mezi nimi došlo ke vzniku spolupráce, která byla bezproblémová. V rámci této dlouhodobé spolupráce docházelo k pravidelným zápočtům vzájemných pohledávek s tím, že v momentě, kdy výše jedné pohledávky převyšovala druhou, doplácely se zbylé částky v hotovosti či bankovním převodem. Tímto způsobem se dohodli o vzájemném plnění služeb, které si navzájem poskytovali.

16. Z faktury č. 2018 ze dne 31. 7. 2018 soud zjistil, že tato byla vystavena dlužníkem žalované za prezentaci log, zněla na částku 4 235 000 Kč a splatná byla dne 1. 9. 2021, jakož i to, že plněno má být na bankovní účet dlužníka č. [bankovní účet].

17. Z faktury [číslo] ze dne 1. 9. 2018 soud zjistil, že tato byla vystavena žalovanou dlužníkovi za reklamní a propagační činnost, zněla na částku 3 630 000 Kč a splatná byla dne 30. 9. 2018.

18. Z dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 1. 9. 2018 uzavřené mezi dlužníkem a žalovanou soud zjistil, že strany této dohody se jejím prostřednictvím dohodly započíst pohledávku dlužníka ve výši 3 630 000 Kč z faktury č. 2018 ze dne 31. 7. 2018 a pohledávku žalované ve výši 3 630 000 Kč z faktury [číslo] ze dne 1. 9. 2018, jakož i to, že podpisem této dohody prohlásily, že tímto způsobem jsou jejich pohledávky dle výše uvedených faktur vyrovnány.

19. Z příjmových dokladů vystavených dlužníkem, znějících na částky 150 000 Kč (ze dne 6. 8. 2018, č. [anonymizováno] [číslo]), 150 000 Kč (ze dne 13. 8. 2018, č. [anonymizováno] [číslo]) a 205 000 Kč (ze dne 22. 8. 2018, č. [anonymizováno] [číslo]) a z jim korespondujícím výdajových pokladních dokladů vystavených žalovanou znějících na částky 150 000 Kč (ze dne 6. 8. 2018), 150 000 Kč (ze dne 13. 8. 2018) a 205 000 Kč (ze dne 22. 8. 2018) uvedených vždy na druhé straně toho kterého příjmového dokladu soud zjistil, že na jejich základě bylo žalovanou částečně poskytnuto plnění na pohledávku dlužníka vyplývající z faktury č. 2018 ze dne 31. 7. 2018, a to v celkové výši 505 000 Kč.

20. Z nedatovaného dokladu, obsahujícího seznam dvou plateb došlých na účet [číslo] (tj. dle faktury č. 2018 účet dlužníka) z účtu žalované, soud zjistil, že na účet dlužníka došla dne 22. 8. 2018 platba ve výši 60 000 Kč a dne 24. 9. 2018 platba ve výši 40 000 Kč.

21. Z dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 31. 3. 2018 uzavřené mezi dlužníkem a žalovanou soud zjistil, že strany této dohody se jejím prostřednictvím dohodly na vzájemném zápočtu částky 8 470 000 Kč s tím, že rozdíl ve výši 2 420 000 Kč uhradí žalovaná v hotovosti, přičemž v závěru této dohody strany prohlásily, že tímto způsobem jsou jejich vzájemné pohledávky dle výše uvedených faktur vyrovnány.

22. Z výdajových pokladních dokladů z dubna roku 2018 znějících na částky 250 000 Kč, 220 000 Kč, 100 000 Kč a 50 000 Kč, vystavených žalovanou soud zjistil, že v tomto období byly předmětné částky vypláceny dlužníkovi v hotovosti.

23. Z šanonů předložených žalovanou soud zjistil, že jejich obsahem jsou reklamní materiály z různých akcií v listinné podobě a CD nosiče. Z reklamních materiálů v listinné podobě soud zjistil, že na nich je mimo jiné uvedeno logo dlužníka.

24. Na základě skutečností zjištěných z provedených důkazů uvedených v odst. 11. – 23. odůvodnění tohoto rozsudku bylo ve věci možno rozhodnout. Soud ve věci provedl i další důkazy, které však nehodnotil, neboť ty pouze dokreslují skutkový stav zjištěný v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí souzené věci (z ostatních provedených důkazů soud další rozhodné skutečnosti nezbytné pro posouzení dané věci nezjistil). Na tomto místě soud konstatuje, že CD nosiče, které jsou součástí šanonů předložených žalovanou soudu, nebyly k důkazu provedeny, jakož i to, že návrh žalované na provedení důkazu výslechem pana [jméno] [příjmení], jednatele dlužníka, soud pro nadbytečnost (s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci) zamítl.

25. Projednávanou věc soud poté hodnotil v intencích následujících zákonných ustanovení:

26. Dle § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

27. Dle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle § 1982 odst. 2 o. z. se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

28. Dle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Dle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

29. Dle § 1991 o. z. zákaz započtení pohledávky prohlášením jedné ze stran nebrání stranám, aby si započtení ujednaly; k ujednání o započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný, se však nepřihlíží.

30. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená., 31. V dané věci dospěl soud po provedeném dokazování a posouzení věci dle výše uvedených zákonných ustanovení k následujícím právním závěrům.

32. Žalobu žalobce coby insolvenčního správce dlužníka (viz důkaz v odst. 11) neshledal soud z důvodů níže vyložených důvodnou.

33. Pokud jde o žalobcem namítanou neplatnost dohody o započtení ze dne 1. 9. 2018, k tomu soud konstatuje, že s názorem žalobce, že závěry ohledně neurčitosti a nejasnosti pohledávky vedoucí k nezpůsobilosti pohledávky k započtení, se mají uplatnit i v případě dohody o zápočtu, se neztotožnil. Byť zákon stanoví pro možnost započtení řadu omezujících podmínek a zákazů (k tomu viz § 1982–1990 o. z.), tyto se uplatní pouze pro jednostranné započtení. Tak je tomu z důvodu ochrany věřitele před tím, aby vůči jeho pohledávkám za dlužníkem provedl dlužník jednostranný započet svých (nejistých a neurčitých) protipohledávek, tedy, aby tímto způsobem institut jednostranného zápočtu zneužil. Je zřejmé, že právě zmíněná ochranná funkce nedopadá na případy, kdy k zápočtu vzájemných pohledávek dochází dohodou, tedy kdy strany této dohody dají jasně najevo svou vůli, že pohledávky vůči sobě navzájem uznávají, považují je za důvodné a chtějí je mezi sebou vypořádat započtením. Dohodou je možno nepochybně vzájemně urovnat dluhy nevymahatelné, nejisté, i neurčité. I pokud by tedy soud dospěl k závěru, že jedna ze započtených pohledávek byla neurčitá či nejistá, nemá to na platnost tohoto započtení vliv, neboť jak výše uvedeno, podmínky určitosti a jistoty pohledávky se u dohod o započtení neuplatní.

34. Z provedeného dokazování pak má soud za prokázané, že služby, které byly předmětem faktury [číslo] ze dne 1. 9. 2018, kdy pohledávka z této faktury plynoucí byla předmětem zápočtu v dohodě o započtení ze dne 1. 9. 2018, byly ze strany žalované dlužníkovi poskytnuty, a že spolupráce mezi žalovanou a dlužníkem fakticky probíhala. Závěr uvedený v předchozí větě podporuje též to, že i v období předcházejícímu dohodě o započtení ze dne 1. 9. 2018 si žalovaná a dlužník své vzájemně poskytnuté služby navzájem vypořádávali (viz důkazy uvedené v odst. 11., 15., 21. a 22.). V této souvislosti soud připomíná, že směrodatná je vůle stran závazkového vztahu, a to i ohledně výše za plnění, které je v rámci závazkového vztahu poskytováno. Závěr žalobce, že se mu hodnota plnění za vzájemně poskytnuté služby mezi žalovanou a dlužníkem jeví nepoměrně vysoká, je tak bez významu. Rovněž pak ani důvody vedoucí žalobce k pochybnostem o podezřelosti uskutečněných transakcí mezi žalovanou a dlužníkem představované neposkytnutím součinnosti žalované nejsou relevantní. K tomu soud pouze pro úplnost doplňuje, že tyto důvody ani nevyhodnotil jako opodstatněné, neboť z § 43 odst. 1 insolvenčního zákona, který vyjmenovává subjekty povinné poskytnout insolvenčnímu správci součinnost, je zřejmé, že žalovaná mezi ně nepatří; k řešení případných podezření na protiprávní transakce či nesprávně vedené účetnictví jsou pak příslušné orgány správní (daňové) kontroly, případně orgány činné v trestním řízení.

35. Soud tudíž neshledal, že by dohoda o započtení ze dne 1. 9. 2018 byla neplatná.

36. Vzájemné započtení pohledávek žalované a dlužníka na základě dohody o započtení ze dne 1. 9. 2018 pak soud neshledal ani zdánlivé. K tomu soud uvádí, že k závěru o zdánlivosti kompenzačního jednání lze dospět tehdy, kdy není jednoznačně určeno, která konkrétní pohledávka mý být předmětem započtení. K takové situaci může dojít například tehdy, pokud je předmětem započtení vícero pohledávek, kdy součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z kompenzačního projevu vůle nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv. To však není daný případ, neboť v případě dohody o započtení ze dne 1. 9. 2018 byla předmětem započtení jedna pohledávka žalované vůči jedné pohledávce dlužníka, přičemž skutečnost, že započítávaná částka je nižší než částka uvedená v samotné faktuře, z níž tato započítávaná pohledávka vyplývá, nezpůsobuje jakoukoli formu zmatečnosti či neurčitosti. Pokud se strany dohody o zápočtu ze dne 1. 9. 2018 dohodly na tom, že započtou pohledávku žalované v plné výši, a to proti (vyšší) pohledávce dlužníka v takové výši, ve které je shodná s výší pohledávky žalované, je toto jednání zcela v souladu se zákonem.

37. Pokud žalobce poukazuje na to, že v dohodě o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 31. 3. 2018 si strany ujednaly i způsob vypořádání rozdílu (převyšující dohodnuté započtení), avšak v dohodě o započtení ze dne 1. 9. 2018 takové ujednání schází, pak pomíjí, že dohoda ze dne 31. 3. 2018 byla uzavřena v době, kdy mezi žalovanou a dlužníkem spolupráce stále probíhala, pročež bylo vhodné (z důvodu další spolupráce a budoucích vzájemných závazků z ní vyplývajících) zde specifikovat způsob vyrovnání mezi stranami v tom rozsahu, v němž jedna pohledávku převyšovala druhou. Dohoda o započtení ze dne 1. 9. 2018 však byla žalovanou a dlužníkem uzavřena v závislosti na ukončení spolupráce, a to na základě dodatku č. 1 k rámcové smlouvě o spolupráci v oblasti reklamy ze dne 29. 8. 2018, v němž si strany ujednaly, že své vzájemné nároky vypořádají vzájemným zápočtem, s ohledem na spolupráci obou stran. Spoluprací obou stran v případě vypořádávání jejich vzájemných nároků pak bylo, že své vzájemné pohledávky co do výše, v níž se vzájemně kryly, započítávaly a v případech, kdy výše jedné pohledávky převyšovala druhou, dorovnávaly si tyto rozdíly v hotovosti či bankovním převodem (viz důkazy uvedené v odst. 14., 15., 18., 19., 20., 21., 22.). V tomto směru pak má soud za to, že způsob vypořádání vzájemných pohledávek žalované a dlužníka vyplývajících z faktur [číslo] č. [rok], které byly předmětem dohody o započtení ze dne 1. 9. 2018, tak jak byl proveden (tj. započtením co do částky 3 630 000 Kč, v níž se pohledávky žalované a dlužníka vzájemně kryly, a ve zbývajícím rozsahu, v němž jedna pohledávka převyšovala druhou, vyplacením, a to zčásti v hotovosti a zčásti bezhotovostním převodem), vyplývá z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě. S ohledem na to pak soud výklad žalobce, že v závěrečném prohlášení žalované a dlužníka v dohodě o započtení ze dne 1. 9. 2018, že všechny jejich pohledávky z předmětných faktur jsou tímto vyrovnány, aniž by zde (ve srovnání s dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 31. 3. 2018) byl způsob úhrady rozdílu mezi zde započítanými pohledávkami ujednán, považuje za účelový, nereflektující běžný způsobu vypořádaní vzájemných pohledávek žalované a dlužníka v rámci jejich spolupráce, a v konečném důsledku pak s ohledem na závěr uvedený v předchozí větě nezpůsobilý přivodit zdánlivost vzájemného započtení pohledávek žalované a dlužníka na základě dohody o započtení ze dne 1. 9. 2018.

38. Současně nelze přehlédnout, že zbývající část pohledávky dlužníka vyplývající z faktury č. 2018 (v rozsahu, v němž převyšovala pohledávku žalované vyplývající z faktury [číslo]), byla navíc žalovanou uhrazena, a to třemi hotovostními platbami v celkové výši 505 000 Kč a dvěma bezhotovostními převody v celkové výši 100 000 Kč (viz důkazy v odst. 19. a 20.), tedy v celkové výši 605 000 Kč. Částka ve výši 565 000 Kč byla navíc uhrazena před uzavřením dohody o započtení ze dne 1. 9. 2018. Soud dává žalobci za pravdu, že poslední bezhotovostní převod ve výši 40 000 Kč se uskutečnil až po uzavření dohody o započtení ze dne 1. 9. 2018, avšak nevidí důvod, proč by opomenutá platba žalovanou způsobovala neplatnost (a hůře zdánlivost) celé dohody o započtení, když rozvrhnutí plateb bylo učiněno v souladu s vůlí stran a ve výsledku ve správné výši.

39. S ohledem na zmíněnou opožděnost platby ve výši 40 000 Kč shledal soud nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 236,71 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč za období od 1. 9. 2018 do 24. 9. 2018 oprávněný, neboť tato částka, splatná dne 31. 8. 2018, byla žalovanou uhrazena až dne 24. 9. 2021, a tudíž po splatnosti. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobcem přitom odpovídá § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.

40. Ze všech výše uvedených důvodů soud nároku žalobce na zaplacení částky ve výši 236,71 Kč vyhověl (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu, tedy v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 3 630 000 Kč s příslušenstvím, žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

41. Náhradu nákladů přiznal žalované v souladu s § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v plné výši vzhledem k tomu, že její neúspěch byl zcela nepatrný. Náklady řízení pak žalované přiznal ve výši 116 129,51 Kč, když tyto sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve výši 22 820 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, další porada s klientem, vyjádření k žalobě, účast na soudním jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady podle § 13 a. t. v celkové částce 2 494,80 Kč za cestu na jednání k soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, náhrady za promeškaný čas na cestě ve výši 1 000 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 95 974,80 Kč ve výši 20 154,71 Kč (výrok III.).

42. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.