29 C 98/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem tituly před jménem. Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem tituly před jménem Jméno advokáta B, tituly za jménem sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částka

I. Řízení se zastavuje v části, kterou se žalobce domáhal úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částka s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne datum uzavřel se žalovanou pojistnou smlouvu investičního životního pojištění název č. hodnota, a to jako spotřebitel, zatímco žalovaná jednala jako podnikatel. Pojistná smlouva jako adhezní byla připravena žalovanou a žalobce mohl ovlivnit pouze vyplnění variabilních parametrů (pojistná částka, výše a splatnost pojistného, volba fondů, připojištění). Pojistné bylo sjednáno ve výši částka měsíčně. Žalobce poukazuje na to, že konstrukce plnění vázaná na „podílové jednotky“ a „aktuální hodnotu podílového účtu“ je provázána s řadou poplatků a nákladů, jejichž konkrétní výše či mechanismus určení nebyly ve smluvních dokumentech před uzavřením smlouvy transparentně a srozumitelně zveřejněny, zejména co do rizikového pojistného (čl. 13 odst. 1 ZPP), dalších technických poplatků (čl. 13 odst. 4 ZPP), nákladů souvisejících s nákupem a prodejem prostředků fondu (čl. 15 odst. 1 ZPP) a výdajů na pořizování, prodej a oceňování fondu (čl. 15 odst. 5 ZPP). Dále namítá existenci skrytého poplatku v rozdílu mezi prodejní a nákupní cenou podílových jednotek (tzv. bid–offer spread) až do 5 %, jenž má netransparentně snižovat hodnotu podílového účtu (a tedy i pojistné plnění). Tato ujednání žalobce označil za zneužívající ve smyslu směrnice Rady 93/13/EHS a § 55 a § 56 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.) a dovodil neplatnost smlouvy. Z tohoto důvodu se domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající všem platbám pojistného a mimořádného pojistného, sníženým o částečný odkup a o vyplacené odkupné po zániku pojištění. Uvedl, že pojištění vypověděl dne datum a k zániku došlo ke dni datum; odkupné vyplacené po podání žaloby dne datum činilo částka. Po této platbě vzal žalobce žalobu ohledně této částky zpět a nadále uplatňoval částku částka s úrokem z prodlení. Soud k návrhu žalobce zastavil řízení do částky částka usnesením ze dne datum, v němž opomněl řízení zastavit i ohledně přináležejících úroků z prodlení ode dne zaplacení uvedené částky, proto v této části řízení zastavil výrokem I tohoto rozsudku.

2. Žalovaná namítala, že pojistná smlouva byla uzavřena řádně a platně podle tehdy účinných předpisů, zejména zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a občanského zákoníku z roku 1964. Tvrdila, že žalobce byl seznámen s VPP POS 2011/02, se ZPP IŽP 2011/03, s Informacemi pro klienta i s produktovým sešitem a výtahem ze sazebníku poplatků; v těchto dokumentech podle žalované byla transparentně uvedena struktura rizikového pojistného, počátečních a správních nákladů i poplatků za správu fondu. Zdůraznila, že pojistné plnění je v ZPP jednoznačně definováno jako aktuální hodnota podílového účtu (při dožití) a aktuální hodnota podílového účtu minimálně ve výši sjednané pojistné částky (při smrti). K tvrzenému „skrytému poplatku“ uvedla, že rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou je výslovně sjednaným parametrem fungování podílových jednotek a není skrytý. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení, a to primárně v dvouleté subjektivní lhůtě dle § 107 odst. 1 obč. zák., kdy mělo být z výpisů a výročních informací (doručovaných poštou, emailem a zpřístupňovaných v klientské zóně) zřejmé, jak je s pojistným nakládáno; subsidiárně namítala tříletou objektivní lhůtu dle § 107 odst. 2 obč. zák. Pro případ, že by soud uvažoval o vypořádání, žalovaná prosazovala zúčtování pouze nepromlčených plnění obou stran. Uvedla, že žalobce z pojistné smlouvy čerpal nepeněžité plnění, neboť žalovaná plnila své povinnosti pojistitele, vedla žalobci účet apod. a navrhovala znalecké ocenění hodnoty pojistného krytí jako nepeněžitého plnění na její straně, které by dle ní muselo být při zúčtování zohledněno.

3. Ke vznesené námitce promlčení měla žalobkyně za to, že v souvislosti s rozhodnutími SDEU není u spotřebitelských smluv možno uplatnit objektivní lhůtu, subjektivní mohla začít běžet až poradou s advokátem a obecně je uplatnění námitky žalovanou rozporné s dobrými mravy, neboť žalovaná si musela být vědoma neplatnosti smluv, a tedy i toho, že pojistné plnění přijímá bez právního důvodu.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Z pojistné smlouvy č. hodnota uzavřené dne datum mezi žalobcem a žalovanou soud zjistil, že se jedná o investiční životní pojištění produktu název s běžným pojistným ve výši částka měsíčně, sjednané s doplňkovou úrazovou složkou a s konstrukcí pojistného plnění vázanou na aktuální hodnotu podílového účtu, přičemž sjednané dokumenty tvoří VPP POS 2011/02, ZPP IŽP 2011/03 a pojistka. Z těchto smluvních listin dále vyplynulo, že pojištění pracuje s kategoriemi podílových jednotek (počáteční a akumulační jednotky), s nákupní a prodejní cenou podílových jednotek a s odkazem na sazebník poplatků, přičemž účelem konstrukce je, aby aktuální hodnota podílového účtu tvořila rozhodné kritérium pro pojistné plnění při dožití, a při smrti minimálně ve výši sjednané pojistné částky. Z produktového sešitu „Profi Invest II“ a z výtahu ze sazebníku poplatků (strana 24) soud zjistil, že je v nich uvedeno, že pro pojistné smlouvy podle ZPP IŽP 2011/03, platné od datum, jsou stanoveny vybrané poplatky a limity, zejména správní náklady částka měsíčně, pravidla pro roční výpis účtu (jeden zdarma, další za částka), poplatek za přemístění podílových jednotek (dvě přemístění ročně bez poplatku, každé další 0,25 % přemisťované částky), poplatek za změnu alokace, poplatky spojené s lékařskou prohlídkou, poštovní poukázkou, minimální výši mimořádného pojistného, parametr „investice garantovaná Jméno žalované“, existenci rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek, pravidla pro částečný a celkový odkup a institut počátečních nákladů a počátečních jednotek. Nezbývá však než konstatovat, že konkrétní výše rizikového pojistného z těchto dokumentů skutečně nevyplývá a že klientům chyběla dopředu poznatelná informace o celkové nákladovosti produktu.

6. Z výpisů z podílového účtu soud zjistil, že obsahují u jednotlivých zúčtovacích období rekapitulaci přijatého běžného a jednorázového pojistného, zaúčtované mimořádné pojistné, částky vybraných částečných odkupů a vyčíslení správního poplatku, počátečních nákladů a dalších poplatkových položek. Z výpisů je patrné, že v prvních letech evidence se položka „počáteční náklady“ neprojevila (v roce 2013 jsou počáteční náklady nulové) a že v roce 2014 byly „počáteční náklady“ u žalobce účtovány částkou částka. Od roku 2015 se ve výpisech objevuje pravidelná struktura srážek zahrnující zejména rizikové pojistné, správní poplatek, počáteční náklady a asistenční služby; v dalších letech, včetně roku 2017 a následně až do roku 2024, se shodná struktura objevuje opakovaně a výše jednotlivých položek se v čase promítá do aktuální hodnoty podílového účtu.

7. Z „rozšířených informací o průběhu pojištění“ vystavených žalovanou za roky 2022, 2023 a 2024 soud zjistil, že tyto listiny, určené žalobci, obsahují souhrnnou roční rekapitulaci pojistné smlouvy ,v níž jsou uvedeny údaje o výši uhrazeného běžného a mimořádného pojistného, o vyčísleném rizikovém pojistném za životní pojištění (s nulovým údajem pro rizikové pojistné nemocenské), o rizikovém pojistném za úrazové pojištění, o částečných odkupech a o účtovaných správních poplatcích, počátečních nákladech a ostatních nákladech, a dále modelové projekce budoucího vývoje pojištění v čase s doprovodným vysvětlením.

8. Ze „Žádosti o změnu“ kontaktních údajů, evidované v interním systému žalované, soud zjistil, že žalobce sdělil žalované emailovou adresu „e-mail“ jako kontaktní; z téže adresy žalobce odeslal i svou žádost o ukončení pojistné smlouvy.

9. Z emailů předložených žalovanou soud zjistil, že žalovaná odesílala žalobci dokumenty elektronickou poštu na tuto jím požadovanou adresu „e-mail“, ze „screenshotu“ klientské zóny soud zjistil, že žalovaná pro klienty provozovala webové rozhraní, do něhož vložila doručované listiny; klientská zóna byla pro žalobce funkční od roku 2022, některé listiny do ní byly vloženy zpětně (nejstarší vložená „Informace k pojistné smlouvě“ nese datum datum).

10. Z uvedeného má soud za dostatečně doložené, že žalobci byly výpisy podílového účtu zasílány e-mailem dle jeho žádosti a od roku 2022 rovněž vkládány do klientské zóny, k níž měl přístup a dostaly se tak do sféry jeho dispozice.

11. Z potvrzení žalované o přijetí a alokaci mimořádného pojistného ze dne datum soud zjistil, že žalobce uhradil mimořádné pojistné ve výši částka, což účastníci učinili nesporým.

12. Ze „Žádosti o částečný odkup“ ze dne datum soud zjistil, že žalobce požádal žalovanou o částečný odkup ve výši částka a že mu žalovaná tuto částku následně vyplatila; účastníci tuto skutečnost označili za nespornou.

13. Z výpisu předepsaného a skutečně uhrazeného pojistného vystaveného k datu datum soud zjistil, že na pojistném bylo ke dni vystavení výpisu uhrazeno celkem částka.

14. Z potvrzení právnická osoba soud zjistil, že po vystavení výpisu uvedeného v předchozím odstavci byly dne datum a dne datum z účtu žalobce žalované převedeny dvě platby shodně ve výši částka.

15. Pro toto rozhodnutí je podstatná skutečnost, že z listin uvedených v předchozích dvou bodech tohoto rozsudku vyplynulo, že v době tří let před podáním žaloby (žaloba byla podána datum) žalobce uhradil částku částka (33 splátek po částka).

16. Z žádosti žalobce o ukončení pojistné smlouvy datované dne datum soud zjistil, že žalobce jako pojistník požádal žalovanou o ukončení pojištění v nejbližším možném termínu a o zaslání odkupného na svůj bankovní účet.

17. Z potvrzení žalované o zániku pojištění ze dne datum soud zjistil, že pojištění zaniklo ke dni datum, že byly uvedeny hodnoty jednotlivých fondů a že celková odkupná hodnota podílového účtu byla vyčíslena částkou částka; vyplacení odkupného v uvedené částce mezi stranami nebylo sporné, žalobce vzal ostatně v tomto rozsahu žalobu zpět a řízení bylo co do této částky zastaveno.

18. Celkově tak soud shrnuje, že žalobce uhradil na pojistném do datum částku částka, následně dvě platby částka (z datum a datum), dále uhradil mimořádné pojistné ve výši částka, celkem tedy uhradil částka. Během trvání pojištění čerpal částečný odkup částka a po ukončení pojištění obdržel odkupné částka ze dne datum. Rozdíl vyplacených a obdržených částek tak činí částka na jistině, o níž soud rozhodoval.

19. Z listinné předsoudní korespondence soud zjistil, že žalobce prostřednictvím právní zástupkyně doručil žalované dne datum předžalobní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, že žalovaná na ni reagovala dne datum odmítavě, žalobce na svém nároku písemně trval (dopisem ze dne datum) s upřesněním částky a že žalovaná dne datum setrvala na nesouhlasu; z doručenky soud zjistil, že první výzva byla žalované doručena dne datum.

20. Důkaz provedením znaleckého posudku k ocenění hodnoty pojistného krytí nebyl soudem proveden pro nadbytečnost, neboť soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná a nárok žalobce je nutno posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení. I kdyby žalobci vznikl majetkový prospěch z toho, že po dobu trvání smlouvy žalovaná vystupovala jako pojistitel, měl by na žalovaný nárok k úhradě bezdůvodného obohacení pouze tehdy, pokud by tento žalovaný nárok do doby rozsudku zanikl započtením. Žalovaná však takový nárok vůbec nevyčíslila (vyčíslení se domáhala právě znaleckým posudkem) a tedy ani nezapočetla. Pokud žalovaná tvrzený nárok nezapočetla, nemohl nárok žalobce uplatněný touto žalobou započtením zaniknout. Soud má ostatně za to, že tvrzený nárok žalované – byť může být existentní - je natolik nejistý a sporný co do výše, že není k započtení způsobilý již dle §1987 odst. 2 o.z..

21. Soud tedy shrnuje, že skutkový stav se jeví být spolehlivě zjištěn takto: Mezi účastníky je nesporné uzavření smlouvy dne datum s běžným pojistným částka měsíčně, existence a výplata částečného odkupu částka dne datum po žádosti z datum, úhrada mimořádného pojistného částka dne datum, pravidelné platby pojistného v průběhu let, včetně dvou posledních splátek částka z datum a datum, tedy tak, že v době tří let před podáním žaloby uhradil žalobce částku částka. Doložená byla výpověď smlouvy dne datum, zánik pojištění ke dni datum, výplata odkupného dne datum a následné částečné zpětvzetí žaloby co do částka.

22. Po takto provedeném dokazování soud považoval skutkový stav pro účely rozhodnutí za dostatečně zjištěný a přistoupil posouzení žaloby.

23. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tuto právní úpravu:

24. Podle § 107 odst. 1 o.z. 1964 se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

25. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

26. Podle § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

27. Soud se nejdříve zabýval aplikací příslušné právní úpravy. Dospěl přitom k závěru, že je namístě aplikovat na věc ve smyslu § 3028 odst. 3 o.z. právní úpravu účinnou v době vzniku v nyní věci řešené pojistné smlouvy. V tomto ohledu soud podotýká, že dle § 3036 o.z. je na počítání lhůt nutné aplikovat § 107 o.z. 1964.

28. Soud se dále zabýval sporem stran o neplatnost smlouvy, kterou v souladu s ustálenou judikaturou i rozhodovací praxí zdejšího soudu i Městského soudu v Praze posoudil tak, že smlouva neplatná je. Smluvní ujednání účastníků o snižování podílového účtu pojistníka srážkami rizikového pojistného správních a dalších nákladů jsou ujednáními ovlivňujícími výši kapitálové hodnoty pojištění a pojistného plnění, a tedy se dotýkají přímo podstatných náležitostí dané pojistné smlouvy. Jelikož pojistná smlouva a ani pojistné podmínky, jež jsou její součástí, neobsahují konkrétní ujednání o přesné výši rizikového pojistného a výši počátečních, správních a dalších nákladů, přičemž tento nedostatek nelze odstranit ani výkladem, je opodstatněn závěr o neurčitosti ujednání účastníků o výši kapitálové hodnoty pojištění a pojistného plnění jako podstatných náležitostí pojistné smlouvy, která má ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. za následek absolutní neplatnost pojistné smlouvy jako celku.

29. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy, je nutno uplatněný nárok na peněžité plnění posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a § 457 obč. zák., kdy účastníci neplatné smlouvy jsou povinni vrátit druhému vše, co podle ní dostali.

30. Soud se v dané věci přednostně zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení, neboť opačný postup je v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006). Pakliže je totiž námitka shledána důvodnou, je další posuzování věci nadbytečné, neboť takové právo soud již přiznat, bez ohledu na jeho potenciální důvodnost, nemůže. Promlčení je projevem jedné z tradičních a základních zásad občanského práva vigilantibus iura (zjednodušeně), které klade na účastníky právních poměrů povinnost aby si zavčasu a sami střežili svá práva.

31. Soud dospěl k tomu, že subjektivní promlčecí doba neuplynula, a to v souladu s většinovou rozhodovací praxí Městského soudu v Praze reflektující nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21. Pro určení okamžiku začátku běhu subjektivní promlčecí lhůty (ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák.) je podle ustálené judikatury rozhodná vědomost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Nemůže zároveň platit, že subjektivní vědomost o bezdůvodném obohacení spadá vjedno s objektivní – hypotetickou možností dané osoby své právo dovodit. Tím by se rozdíl mezi účelem subjektivní a objektivní promlčecí doby stíral. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby je proto třeba hledat v okamžiku, kdy by žalobce musel přinejmenším tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku. Rozhodně se proto nelze ztotožnit s tvrzením žalované, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby spadá v jedno se samotným podpisem smlouvy (kdy ostatně žalobce ještě žádné platby nehradil a žalované tak bezdůvodné obohacení nemohlo vzniknout). Soud považuje za zcela absurdní závěr, že by žalobce uzavíral smlouvu s vědomím toho, že je neplatná a pojistné bude hradit bez právního důvodu. Běh subjektivní lhůty pak nemohlo spustit ani doručení výpisů a rozšířených informací ze strany žalované - byť tyto postupem času nabývaly na informační hodnotě a žalovaná k uzavřené smlouvě poskytovala ucelenější a úplnější informace. Soud je naopak přesvědčen, že doručování uvedených listin, zřízení klientské zóny a kontinuální přijímání plateb pojištění, musely žalobce jako spotřebitele udržovat v přesvědčení, že smluvní vztah, do nějž vstoupil se žalovanou coby předním profesionálem v oboru, je zcela standardní a funkční. V posuzované věci je proto dle závěru soudu zcela odůvodněn závěr, že subjektivní promlčecí doba počala běžet bezprostředně před udělením plné moci advokátovi žalované dne datum, neboť z pouhé objektivní vědomosti žalobce o tom, jak je s pojistným nakládáno nelze dovodit závěr, že mohl nabýt subjektivní vědomost o neplatnosti smlouvy a tedy o tom, že pojistné vynakládá bez právního důvodu. Soud ostatně zdůrazňuje, že sama žalovaná až doposud tvrdí, že smlouva vůbec neplatná nebyla. Tomu, že žalobce o neplatnosti smlouvy nevěděl ostatně odpovídá i fakt, že žalobce do ukončení pojistného vztahu platil pravidelné pojistné, což by nepochybně nečinil, pokud by měl za to, že smlouva je neplatná a žalovaná nemá na plnění nárok.

32. Vedle subjektivní promlčecí lhůty však byla v § 107 odst. 2 občanského zákoníku účinného do datum zakotvena objektivní promlčecí lhůta v délce tří let. Obě tyto lhůty jsou na sobě nezávislé a běh jedné lhůty nepodmiňuje běh druhé. Žalobkyně namítala s odkazem na evropskou legislativu a judikaturu, že objektivní promlčecí dobu nelze na tento případ aplikovat. Soud nicméně vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, přičemž dospěl k závěru, že „spočívá-li důvod neplatnosti dotyčné pojistné smlouvy v absenci určitého ujednání (ve smyslu § 37 obč. zák. jde o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (chybějící, neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák. (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran). Ze stejného důvodu se nemůže prosadit ani námitka, že není sepsáno jasným a srozumitelným jazykem.“. K tomu obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne Anonymizováno 29. 10. 2024, č. j. 33 Cdo 3113/2023, neboť v tam posuzované věci obdobně jako ve zde projednávané věci byla smlouva o investičním životním pojištění shledána absolutně neplatnou pro neurčitost ujednání spočívající v tom, že smlouva neobsahuje určení výše a způsobu stanovení rizikového pojistného a počátečních, správních a inkasních nákladů. Námitka žalobkyně, že citovaná judikatura na věc nedopadá, neboť v tam posuzovaných věcech předmětná ustanovení ve smlouvě vůbec nebyla obsažena na rozdíl od projednávané věci, v níž jsou předmětná ustanovení toliko neurčitá, je tak zjevně lichou. Takový závěr je i v souladu s převážnou většinou recentní judikatury Městského soudu v Praze (srov. např. rozsudek č. j. č. j. 17 Co 448/2024 133 ze dne 16. 1. 2025, č. j. 16 Co 14/2025-210 ze dne 3. 4. 2025, č. j. 70 Co 64/2025 173 ze dne 22. 5. 2025) s výjimkou menšinové judikatury soudního oddělení 29 Co, jehož rozhodovací praxe byla právě shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu překonána (nepotvrzena), jak již ostatně konstatoval zdejší soud v rozsudku č. j. 16 Co 14/2025-210. Pokud žalobkyně dále namítala, že závěry shora citované judikatury nejsou aplikovatelné s ohledem na aktuální rozhodnutí SDEU ve věci C-630/23 ze dne 30. 4. 2025 majíce za to, že přezkumu z hlediska zneužívajících ujednání podléhají i ujednání, u nichž byla konstatována neplatnost z jiného důvodu, takový závěr se z odkazovaného rozhodnutí nepodává. V tam posuzované věci šlo o leasingovou smlouvu, jejíž ustanovení o povinnosti spotřebitele nést kurzové riziko bylo národním soudem shledáno jako zneužívající ve smyslu Směrnice, přičemž předběžnou otázkou bylo (ve stručnosti), zda vnitrostátním právem stanovené důsledky neplatnosti řečeného ujednání (pro rozpor s evropským právem) naplňují požadavky čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 Směrnice. Uvedený závěr se pak nepodává ani z ostatních žalobkyní v této souvislosti odkazovaných rozhodnutí SDEU. Ve věci C-243/08 soudní dvůr toliko uzavřel, že národní soud může a musí posoudit zneužívající povahu ustanovení i bez návrhu (bod 23 a 24). Obdobně tak učinil i ve věcech C-415/11, C-531/22. Soud má tudíž za to, že v posuzované věci nejde o případ, kdy Směrnice musí být vykládána tak, že brání použití vnitrostátní právní úpravy týkající se promlčení, neboť se v posuzované věci o porušení Směrnice vůbec nejedná. Ústavní soud se této otázce ostatně věnoval v usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, jehož předmětem byl spor o platnost smlouvy o investičním životním pojištění uzavřené v roce 2012, včetně posouzení souvisejících otázek promlčení. Stran aplikovatelnosti judikatury Soudního dvora EU mající potenciální dopad na počátek běhu objektivní promlčecí lhůty jednoznačně konstatoval, že závěry rozsudku SDEU C 485/19 (na který odkazuje i žalobkyně v posuzované věci) nejsou ve sporech ze smluv o investičním životním pojištění použitelné. Ústavní soud jasně deklaroval, že „je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu.“ Pojišťovny uzavírající smlouvy o investičním životním pojištění totiž podléhají přísné regulaci České národní banky. Naopak nebankovní úvěrující společnosti žádné takové regulaci nepodléhají. K otázce rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Ústavní soud zdůraznil, že: „nelze ani a priori přijmout výklad, podle něhož účastník smluvního vztahu, který způsobil neplatnost smlouvy, se nemůže úspěšně bránit vznesením námitky promlčení.“ To dle Ústavního soudu platí zejména za situace, kdy klient pojišťovny netvrdil a ani neprokázal existenci smluvního ujednání mezi stranami sporu, které by ho alespoň částečně omezovalo v uplatnění jeho nároků plynoucích z uzavření smlouvy o investičním životním pojištění. Dle závěrů Ústavního soudu tedy námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou nelze považovat za rozpornou s dobrými mravy jen proto, že tvrzený nárok je dovozován z neplatné smlouvy, a že v případě posuzování počátku běhu objektivní promlčecí lhůty nelze v případech smluv o investičním životním pojištění aplikovat závěry rozsudku SDEU C 485/19. V usnesení ze dne 10. 1. 2024, IV. ÚS 2429/23, Ústavní soud své předchozí závěry potvrdil a aproboval závěr Nejvyššího soudu vyslovený v usnesení ze dne 27. 6. 2023, č. j. 33 Cdo 3579/2022-179, že neplatnost pojistné smlouvy nebyla důsledkem porušení unijních pravidel (nepřiměřené ujednání ve smyslu generální klauzule podle čl. 3 odst. 1 Směrnice), nýbrž šlo o ne. platnost a z ní odvozovaný nárok vyplývající z obecných pravidel týkajících se uzavírání smluv (absence určitého ujednání podle § 37 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, tedy vadu projevu). Citované závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu plně dopadají i na projednávanou věc. Neplatnost pojistné smlouvy č. hodnota o investičním životním pojištění ze dne datum nebyla důsledkem porušení Směrnice a neuplatní se závěry rozsudku SDEU C 485/19, není tedy ani vyloučen běh objektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013.

33. Žaloba byla podána dne datum. S ohledem na tříletou objektivní promlčecí dobu tak byly promlčeny všechny splátky pojistného učiněné před datum. Nepromlčena tedy zůstává částka částka (33 měsíčních plateb po částka). V řízení nebylo sporné, že žalovaná žalobkyni vyplatila v červnu 2024 na odkupném částku částka, o tuto částku je tedy nezbytné požadovaný nárok ponížit. Tento závěr vyplývá z § 457 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2012, který ukládá vrácení bezdůvodného obohacení, nestanoví však pravidlo, jak postupovat. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2847/2015 plyne ustálenou judikaturou aprobovaný závěr, že v případě oboustranné povinnosti vrátit si plnění v režimu § 457 obč. zák. Jde o tzv. synallagmatický (vzájemně podmíněný) závazek. Byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá nebo jde-li o plnění, za něž musí být poskytnuta náhrada v penězích (§ 458 odst. 1 obč. zák.), projevuje se specifická povaha ustanovení § 457 obč. zák. i tím, že v soudním řízení o žalobě na vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze nárok na vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. V souladu s těmito pravidly soud postupuje i bez návrhu, respektive bez uskutečnění projevu vůle směřujícího k započtení.

34. Soud přitom neshledal, a ze spisu ani nevyplývají, žádné skutečnosti, z nich by bylo možno dovodit, že by na straně žalované šlo o úmyslné bezdůvodné obohacení, u nějž by promlčecí lhůta činila 10 let. Žalovaná strana až doposud hájí stanovisko, že jí uzavřené smlouvy o investičním životním pojištění jsou platné, s rozhodnutími soudů, která uvádějí opak se neztotožňuje (nutno je rovněž zohlednit, že smlouvy o investičním životním pojištění mají různé kmeny i všeobecné podmínky a postupy žalované se v průběhu času měnily, nelze tak bez dalšího uzavřít, že z rozhodnutí soudu v jednotlivých případech by žalovaná měla nabýt povědomí o tom, že veškeré smlouvy daného období nejsou platné). Žalovaná v tomto směru zastává zcela konzistentní stanovisko, že smlouvy odpovídaly dobovým právním předpisům a proti rozhodnutí vycházejících z opačných závěrů brojí opravnými prostředky. Jako pojistitel žalovaná po celou dobu trvání smlouvy jednala a své povinnosti ze smlouvy plnila. Za těchto okolností soud nemůže dospět k závěru, že by si musela být vědoma toho, že na platby pojistného ve skutečnosti nemá nárok a jednala vědomě nekale.

35. Co se týká návrhu žalobce, aby námitku promlčení nepřipustil pro rozpor s dobrými mravy, soud konstatuje, že takový rozpor v dané věci neshledal. Pro odepření promlčení by musely svědčit významné okolnosti na straně žalované, spočívající např. „ve zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (nález ÚS ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 3358/20). Takové okolnosti však na straně žalované dle mínění soudu nejsou, neboť z obsahu smlouvy lze usuzovat bezpochyby na informační nedostatky k některým skutečnostem (viz výše), nicméně nelze usuzovat, že by tyto nedostatky dosahovaly intenzity zneužití práva. V neposlední řadě soud podotýká, že nepřipuštění promlčení je výjimečným institutem, ať již na základě práva EU či pro rozpor s dobrými mravy, neboť promlčení je zavedeným a tradičním právním institutem, který zásadním způsobem určuje rovnováhu v právních vztazích a přispívá k jejich jistotě. Narušení tohoto principu lze proto připustit pouze ve výjimečných případech, které to svými skutkovými okolnostmi odůvodňují. Jak plyne ze shora uvedeného dokazování a výše vyjádřených závěrů soudu, o takovou situaci se zde nejedná.

36. Soud ještě dodává, že si je vědom značné plurality názorů jak právní teorie, tak právní praxe, ohledně věcí týkajících se problematiky tzv. investičního životního pojištění. Obě strany přitom prezentovaly stanoviska oponentních doktrín, která byla rovnocenně přesvědčivá. Soud se těmito rozsudky zabýval, byť jejich úplný výčet v odůvodnění tohoto rozsudku není možné reflektovat (a to již proto, že nová rozhodnutí jsou přijímána se značnou četností). Soud při svém rozhodování vyšel především z konkrétních okolností případu, které dle jeho mínění nejvíce odpovídají požadavkům spravedlnosti a základním občanskoprávním zásadám (mj. zásadě rovnosti, právní jistoty a hospodárnosti). Soud míní, že mechanické uplatňování jedné či druhé doktríny ve vztahu k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění by představovalo přepjatý formalismus ve svém výsledku nepřípustné odepření spravedlnosti.

37. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě co do částky částka, zatímco dalším požadavkům se žalovaná úspěšně ubránila, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. a II tohoto rozsudku.

38. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila rozsudkem přiznanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího marným uplynutím lhůty v předžalobní upomínce, neboť se jedná o nárok na bezdůvodné obohacení, který je splatný na výzvu. Nárok na ostatní požadované úroky soud zamítl. Řízení ohledně úroku z části jistiny ohledně níž bylo řízení zastaveno samostatným usnesením soudu výrokem I tohoto rozsudku zastavil (viz bod 1 tohoto rozsudku).

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., resp. 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. (vysvětlení v bodě 40 tohoto rozsudku) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 80 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90 % a úspěchu žalobce v rozsahu 10 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka (žalovaná první úkon učinila až po vydání usnesení, kterým bylo řízení částečně zastaveno) sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne datum, z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum a z částky částka za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

40. K náhradě nákladů za dobu před částečným zastavením řízení soud dodává, že žalobce vzal žalobu do částky částka částečně zpět na základě plnění žalovanou. K zastavení řízení došlo dříve, než se žalovaná o řízení dozvěděla, proto soud při posuzování tarifní částky vycházel z částky po omezení předmětu řízení. Žalobce žalobu podal bezprostředně poté, kdy vypověděl smlouvu o životním pojištění, v situaci, kdy žalovaná proklamovala platnost smlouvy a tedy i vlastní vázanost jejím zněním. Jinak řečeno v době, kdy žalovaná jednoznačně přislibovala úhradu odkupného, jehož výše byla žalobci známa. Žalobce tedy podával žalobu s absolutní jistotou, že v nejbližší době mu bude částka odpovídající odkupnému vyplacena, což se rovněž i stalo (soud připomíná, že žalovaná částku hradila dříve, než se o podání žaloby dozvěděla). Soud rovněž připomíná, že se jedná o sériové žaloby, kdy minimálně právnímu zástupci žalobce musí být rovněž známo, že žalovaná výši odkupného s železnou pravidelností vyplácí, žalobce tedy nemohl být v žádných pochybách, zda mu daná částka bude uhrazena. Za těchto okolností má soud za to, že žalobce do částky odkupného podával žalobu zcela zbytečně a prizmatem ustanovení §146 odst. 2 o.s.ř. tedy platí, že sám zavinil zpětvzetí - v této části zcela zbytečně -podané žaloby. Za tuto fázi řízení by tak náhrada nákladů náležela žalované, vzhledem k tomu, že vůči ní soud učinil první úkon až po částečném zastavení řízení, žádné náklady jí v dané době nevznikly a soud je tedy nemohl přiznat. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.