30 C 177/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: odškodnění, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a 6 660 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 660 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 660 000 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 8. 2020, podanou dne 28.8.2020 k místně nepříslušnému soudu, který po právní moci výroku o vyslovení své místní nepříslušnosti věc postoupil zdejšímu soudu, domáhá proti žalované, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 6 660 000 Kč a umožnění eutanazie s tím, že škoda mu byla způsobena tak, že žádal žalovanou o ustanovení advokáta k zastoupení před Evropským soudem, však neúspěšně, ač v jiné věci ze dne 27. 2. 2020 mu bylo vyhověno. Rozhodnutí bylo žalovanou vydáno, ač moc dobře žalovaná věděla o jeho zdravotním stavu, žalovaný je těžce nemocný člověk.

2. Řízení ve věci návrhu žalobce na povolení eutanazie bylo vyloučeno k samostatnému projednání usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 8 C 154/2020-15 jako řízení o přivolení k zásahu do integrity.

3. Rozhodnutím předsedy České advokátní komory ze dne 5.8. 2020, [číslo jednací], bylo k žádosti žalobce ze dne 24.6. 2020 rozhodnuto tak, že se žalobci neurčuje advokát k poskytnutí bezplatné právní služby dle § 18c zákona o advokacii. Toto rozhodnutí bylo vydáno přesto, že žalobce dle svého přesvědčení splňoval veškeré zákonné předpoklady a na určení advokáta mu tak vzniklo právo, v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále také jen jako „zákon o advokacii“), ve spojení s ustanovením § 18c zákona o advokacii. Právo žalobce na určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby tak žalovaná svým postupem porušila a dopustila se tak protiprávního jednání, v jehož důsledku žalobci vznikla žalobou uplatněná škoda.

4. Žalobce zdůraznil, že se svým žalobním podáním ze dne 25.8. 2020 nedomáhá přezkumu rozhodnutí žalované, vydaného na základě § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, resp. ani z obsahu podané žaloby, ani z jejího petitu nevyplývá, že by se žalobce předmětným podáním takového přezkumu domáhal. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení odškodnění ve výši 6, 660.000 Kč s příslušenstvím. Vztah mezi žalobcem a žalovanou je tak vztahem civilněprávním, založeným žalobcem tvrzenou odpovědností žalované za jemu způsobenou škodu. Pro rozhodnutí věci je tak dle názoru žalobce věcně příslušným soud okresní, resp. v dané věci obvodní soud.

5. Žalobce je přesvědčen o tom, že v důsledku výše uvedené protiprávního jednání, resp. rozhodnutí žalované mu bylo fakticky znemožněno obrátit se řádně se svým podnětem k Evropskému soudu pro lidská práva, a tedy byl krácen na svém právu na spravedlivý proces. Dotčen se žalobce cítí i ve svých osobnostních právech, když zejména v odůvodnění rozhodnutí žalované je žalobce označován jako osoba zneužívající institutu bezplatné právní služby. Tato tvrzení považuje žalobce za dehonestující a nepravdivé. Protiprávní jednání žalované však mělo nepříznivý dopad zejména na zdravotní stav žalobce, včetně jeho zdraví psychického. Žalobce trpí těžkou posttraumatickou poruchou, chronickou těžkou sociální fobií, změnami osobnosti po psychiatrickém onemocnění. Žalobce vnímá velmi úkorně jakoukoliv skutečnost, kterou považuje za nespravedlnost, porušení práva na spravedlivý proces, jako pokračující útisk a protiprávní jednání vůči jeho osobě ze strany státu, jeho orgánů, jakož i dalších osob. Do této kategorie spadá i výše uvedené protiprávní jednání žalované. V jejím důsledku došlo u žalobce k zhoršení jeho psychického stavu, objevila se recidivující depresivní dekompenzace se suicidálními projevy. Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a zhoršením zdravotního stavu žalobce je pak patrná i z časové souslednosti, když k značné psychické dekompenzaci žalobce došlo bezprostředně poté, co se seznámil s výše uvedeným rozhodnutím žalované a jako přímý následek tohoto rozhodnutí. K příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a zhoršením zdravotního stavu žalobce, resp. k prokázání tvrzeného zhoršení zdravotního stavu, navrhuje žalobce provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví.

6. Žalobcem uplatněná škoda pak představuje škodu na zdraví, spočívající zejména v zhoršení psychického stavu žalobce. Uplatňovaná výše újmy vychází zejména s žalobcova subjektivního vyčíslení utrpěné újmy, když pro její konkrétní kvantifikaci navrhuje žalobce vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví.

7. O vzniklé újmě se žalobce dozvěděl v průběhu měsíce srpna 2020, kdy se u něho projevilo zhoršení jeho zdravotního stavu v důsledku shora uvedeného protiprávního postupu žalované.

8. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby.Ve stručnosti odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a popřela, že by žalobci způsobila zhoršení zdravotního stavu.

9. Soud zjistil z těchto listinných důkazů: Posudek o invaliditě OSSZ Pardubice ze dne 16.2.2016, Rozhodnutí Úřadu práce ČR- krajská pobočka v Pardubicích ze dne n 4.12.2019, lékařská zpráva ortopeda MUDr. [příjmení] ze dne 3.3.2020, lékařská zpráva MUDr. [příjmení] z psychiatrického odd. [příjmení] krajské nemocnice ze dne 4.3.2011, že žalobce již v roce 2016 trpěl chronickou těžkou traumatickou poruchou, chronickou těžkou sociální fobií, recidivující depresivní dekompenzace se suicidiálními projevy a změnou osobnosti po psychiatrickém onemocnění a těžkým poškozením levého kolenního kloubu a jde o osobu s funkčním postižením pohyblivosti a orientace a byl mu přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením ode dne 1.9.2019 trvale, z psychiatrického hlediska není žalobce schopen žádné výdělečné činnosti.Žalobce byl v psychiatrické léčbě od května 1998.

10. Dále soud zjistil z Usnesení Ústavního soudu, sp. zn. IV.ÚS 744/20, že ústavní stížnost stěžovatele [celé jméno žalobce], zastoupeného xanon-2x proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2019 č. j. 11 Co 396/2019-502 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. října 2019 č. j. 15 C 260/2013-491, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, byla odmítnuta. Žalobce jakožto stěžovatel se po vedlejší účastnici žalobou domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") náhrady nemajetkové újmy, v řízení byl zastoupen opatrovníkem - advokátem. Poté, co byl stěžovatel vyzván Nejvyšším soudem k zaplacení soudního poplatku ve výši 7 000 Kč v řízení o dovolání, stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel uvedl, že jeho jediným příjmem je příspěvek na mobilitu a invalidní důchod, který je mu nadto vyplácen po provedení exekučních srážek. V roce 2012 daroval byt zoologické zahradě ve [příjmení] [příjmení], avšak jde o období před více než 7 lety, a obvodní soud by proto k uvedené majetkové dispozici neměl přihlížet. Nadto má-li stěžovatel dluhy, uvedený byt by zřejmě nebyl býval zůstal v jeho vlastnictví. Po odečtení nutných výdajů mu zůstane 4 235 Kč měsíčně, je odkázán na finanční podporu svých přátel, je zadlužený.

11. Ústavní soud odůvodnil své rozhodnutí tak, že obvodní soud dospěl k závěru, že aktuální poměry stěžovatele odůvodňují jeho osvobození od soudních poplatků, avšak uvedl, že poplatková povinnost stěžovatele se vztahuje jen k jedinému výroku, proti kterému není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), o čemž byl poučen. Proto jde o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a podle § 138 odst. 1 o. s. ř. je osvobození od soudního poplatku za uvedené situace vyloučeno. Městský soud v Praze svým napadeným usnesením k odvolání stěžovatele potvrdil usnesení obvodního soudu. Na rozdíl od obvodního soudu dospěl k závěru, že stěžovatelovy poměry ani neodůvodňují osvobození od soudního poplatku, neboť nelze důvodně tvrdit, že stěžovatelovy poměry mu neumožňují zaplatit 7 000 Kč za soudní poplatek, rozdal-li dříve dobrovolně částku 1 700 000 Kč.

12. Jde-li o přezkum rozhodnutí o osvobození, resp. neosvobození od soudních poplatků, Ústavní soud opakovaně uvádí, že samotné řízení o osvobození od soudních poplatků, přestože se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Rozhodnutí o tom, zda byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, spadá zásadně do sféry obecných soudů, a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jejich závěry (srov. Usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275)). Prostor pro případný zásah Ústavního soudu se otevírá pouze, vykazuje-li rozhodnutí obecných soudů prvky libovůle spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právními závěry, anebo nevyplývá-li žádným způsobem, na základě jakých skutkových okolností byly právní závěry učiněny. Proto Ústavní soud již dříve vyslovil, že důvodem pro jeho zásah ve věcech osvobození od soudních poplatků může být stěžovatelem tvrzený extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry.

13. Ústavní soud dále zdůraznil, že přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, přičemž obecné soudy v nyní posuzované věci přesvědčivě zdůvodnily, na základě jakých skutečností tyto důvody neshledaly, resp. proč považují stěžovatelovo dovolání v části, která podléhá poplatku, za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je-li jeho přípustnost výslovně vyloučena zákonem. Městský soud navíc náležitě odůvodnil, proč dospěl k závěru, že stěžovatelovy poměry ani neodůvodňují osvobození od soudního poplatku.

14. Dále soud z č.l. 32 listu spisu zjistil, že ke dni podání žaloby byl žalobce jakožto navrhovatel účastníkem v dalších 16 věcech vedených u zdejšího soudu.

15. Z Rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 5.8. 2020, [číslo jednací], bylo k žádosti žalobce ze dne 24.6. 2020 rozhodnuto tak, že se žalobci neurčuje advokát k poskytnutí bezplatné právní služby dle § 18c zákona o advokacii k zastoupení v řízení před Evropským soudem pro lidská práva o stížnosti proti Usnesení Ústavnímu soudu sp. zn. IV. ÚS 774/20 bylo odůvodněno tak, že se ze strany žadatele jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva podle § 18c odst. 5 ZoA. Žadatel (žalobce) nedoložil potvrzením jména dvou konkrétních advokátů, kteří mu odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčil nemožnost zajištění si právní služby způsobem stanoveným v zákoně podle ust. § 18 odst. 2 ZoA ve spojení s § 18c odst. 3 ZoA.

16. Po provedeném dokazování v rozsahu výše uvedeném soud zjistil, že Usnesením Ústavního soudu, sp. zn. IV.ÚS 744/20 byla ústavní stížnost stěžovatele [celé jméno žalobce], zastoupeného [údaje o zástupci] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2019 č. j. 11 Co 396/2019-502 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. října 2019 č. j. 15 C 260/2013-491, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem [adresa], jako vedlejší účastnice řízení, byla odmítnuta.

17. Rozhodnutím předsedy České advokátní komory ze dne 5.8. 2020, [číslo jednací], bylo k žádosti žalobce ze dne 24.6. 2020 rozhodnuto tak, že se žalobci neurčuje advokát k poskytnutí bezplatné právní služby dle § 18c zákona o advokacii k zastoupení v řízení před Evropským soudem pro lidská práva o stížnosti proti Usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 774/20. Rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že se ze strany žadatele jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva podle § 18c odst. 5 ZoA. Žadatel (žalobce) nedoložil potvrzením jména dvou konkrétních advokátů, kteří mu odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčil nemožnost zajištění si právní služby způsobem stanoveným v zákoně podle ust. § 18 odst. 2 ZoA ve spojení s § 18c odst. 3 ZoA.

18. Žalobce nebrojil proti Rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 5.8. 2020, [číslo jednací] podáním žaloby podle zákona č. 150/2002 Sb., ač byl o této obraně v rozhodnutí poučen.

19. Žalobce tak neprokazuje své tvrzení, že Rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 5.8. 2020, [číslo jednací] bylo nezákonné, protiprávní.

20. Žalobce je v psychiatrické léčbě od května 1998 a již v roce 2016 trpěl chronickou těžkou traumatickou poruchou, chronickou těžkou sociální fobií, recidivující depresivní dekompenzace se suicidiálními projevy a změnou osobnosti po psychiatrickém onemocnění a těžkým poškozením levého kolenního kloubu a jde o osobu s funkčním postižením pohyblivosti a orientace a byl mu přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením ode dne 1.9.2019 trvale, z psychiatrického hlediska není žalobce schopen žádné výdělečné činnosti.

21. Takto zjištěný skutkový stav je dostatečný k posouzení věci po právní stránce. Proto soud další důkazní návrhy žalobce, včetně návrhy na ustanovení znalce z oboru zdravotnictví, zamítl, neboť provádění dalšího dokazování by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

22. Po právní stránce lze věc posoudit takto: podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

23. Ustanovení § 2910 o.z. stanovuje dvě základní skutkové podstaty. Povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo: a) zaviněným protiprávním jednáním poruší absolutní práva někoho jiného (poškozeného), která lze vymezit jako život, tělesnou integritu, zdraví, svobodu nebo vlastnictví; nebo b) zaviněným protiprávním jednáním poruší relativní práva někoho jiného (poškozeného), která jsou chráněna zvláštním předpisem.

24. V souladu s uvedeným jsou základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě způsobené škody protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení zákonem stanovené povinnosti, vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním, a zavinění. Protiprávní jednání je definováno v základních skutkových podstatách.

25. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

26. Podle § 2894 odst. 1 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

27. Podle odst. 2 cit. ustanovení nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

28. Funkcí náhrady nemajetkové újmy je primárně funkce satisfakční, tj. přiměřeně s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, a tím účinně vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, neboť nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu ani nedá "odškodnit" a rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze ani exaktně kvantifikovat a lze za ni "jen" poskytnout zadostiučinění (satisfakci). Soukromoprávní povaze osobnostních práv odpovídá tedy především satisfakční funkce jejich ochrany.

29. Úprava odpovědnosti za újmu v českém právu až na výjimky neplní represivní funkci, tu přenechává občanské právo zásadně trestnímu, resp. správnímu právu (srov. KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA, J. a kol. Občanské právo hmotné, svazek II, 3. vydání, Praha: ASPI, 2002, s. 424).

30. Sankční (preventivně-sankční) funkci ve smyslu punitivním (trestajícím) lze snad výjimečně připustit v případech zásahů do práva na čest, důstojnost, popřípadě soukromí ze strany informačních médií. V těchto případech část literatury a judikatury dovozuje, že náhrada nemajetkové újmy musí být tak vysoká, aby byla způsobilá od závažných neoprávněných zásahů do osobnostních práv účinně odradit a aby se jim takové zásahy vedené snahou o hospodářský prospěch (prodejnost, sledovanost) tzv. nevyplácely (srov. ELIÁŠ, K. a kol. Velký akademický komentář. 1. sv., Praha: Linde, 2008, s. 157; RYŠKA, M., cit. dílo; shodně nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09).

31. O takový případ však v projednávané věci nejde.

32. Žalobce vůbec neprokázal, že Rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 5.8. 2020, [číslo jednací] bylo nezákonné, protiprávní a ani, že by (bez ohledu na ne/existenci jeho protiprávnosti) toto rozhodnutí bylo vůbec způsobilé zhoršit jeho zdravotní stav, když žalobce se min. od roku 2009 léčí na psychiatrii a jeho doložitelný zdravotní stav je od roku 2016 takový, že žalobce trpí chronickou těžkou traumatickou poruchou, chronickou těžkou sociální fobií, recidivující depresivní dekompenzace se suicidiálními projevy a změnou osobnosti po psychiatrickém onemocnění, má těžké poškození levého kolenního kloubu, je osobou s funkčním postižením pohyblivosti a orientace a byl mu přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením ode dne 1.9.2019 trvale, tedy před vydáním onoho označeného rozhodnutí.

33. Nelze ani vůbec konstatovat, že by jakékoli zamítavé rozhodnutí, proto němuž je opravný prostředek, mohlo samo o sobě zhoršit něčí zdravotní stav, pakliže vyloženě nevybočilo a nelze ho posoudit jako excesivní. Nelze si vymáhat vydání rozhodnutí obsahově přijatelné pro osobu s psychiatrickým onemocněním s poukazem, že nepříznivý obsahem rozhodnutí ji psychicky rozkolísá.

34. Žalobce tak neprokázalani příčinnou souvislost s jeho údajným zhoršením zdravotního stavu a jím označeným rozhodnutím žalované.

35. Proto soud jeho žalobě nevyhověl a jako nedůvodnou ji zamítl (výrok I).

36. Nákladový výrok (výrok II) odůvodňuje § 150 o.s.ř. Důvodem hodným zvláštního zřetele je nemajetnost žalobce, postupující soud žalobci z tohoto důvodu podle § 30 odst. 1 o.s.ř. ustanovil zástupce z řad advokátů.