63 C 220/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Štamberka, Ph.D. a přísedících Mgr. Marka Kubíka a Mgr. Petra Bully ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem tituly před jménem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení částky 28 177,94 Kč s příslušenstvím mezitímním rozsudkem

I. Základ nároku žalobce je dán.

II. O výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

1. Žalobce se v podané žalobě domáhá náhrady škody ve výši 28 177,94 Kč z důvodu nerovného odměňování za práci vykonávanou v období od září 2020 do června 2022. Žalobní tvrzení 2. Dle žalobních tvrzení pracoval žalobce u Jméno žalované na pozici řidiče v lokalita, přičemž jeho tarifní hrubá měsíční mzda byla nižší než mzda srovnatelného zaměstnance, pana jméno FO, který vykonával stejnou práci v lokalita. Žalobce tvrdí, že toto rozdílné odměňování není v souladu s principy rovného zacházení, jak stanoví zákoník práce, a že zaměstnavatel tím porušil své zákonné povinnosti.

3. Rozdíly ve faktických podmínkách a výsledcích práce mezi žalobcem a srovnatelným zaměstnancem v lokalita nejsou dostatečně relevantní pro odůvodnění rozdílného odměňování. Zaměstnavatel (žalovaná) nepřistupuje k odměňování zaměstnanců spravedlivě, přestože základní mzda má vycházet z hodnocení stejných kritérií, jakými jsou složitost, odpovědnost a namáhavost práce, a ne z místa výkonu práce.

4. Žalobce tvrdí, že práce řidičů ve Sběrném přepravním uzlu (SPU) pracoviště 1 a pracoviště 2 je srovnatelná. I když žalovaná argumentuje rozdíly v počtu nakládek a vykládek, počtu najetých kilometrů nebo složitostí logistiky v rámci pracoviště 2, žalobce tvrdí, že tyto rozdíly nejsou dostatečně zásadní, aby opodstatňovaly rozdílné odměňování. I v lokalita jsou řidiči povinni organizovat nakládky a vykládky a efektivně řídit logistiku materiálu.

5. Žalobce odmítá, že socioekonomické podmínky (např. vyšší fluktuace nebo cena práce v lokalita) jsou důvodem pro vyšší mzdu srovnatelného zaměstnance. Argumentuje, že tyto podmínky nelze uznat jako relevantní z hlediska § 110 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, („z. p.“). Podle něj má za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty zaměstnanci náležet stejná mzda, bez ohledu na místo výkonu práce.

6. Složitost nebo náročnost práce je subjektivní a pro každého zaměstnance mohou být jiné aspekty práce náročnější. Zatímco pro jednoho zaměstnance může být náročné vykonávat více nakládek a vykládek, pro jiného může být složitější dlouhé řízení a vyšší počet najetých kilometrů. V důsledku toho nelze objektivně rozhodnout, že práce řidiče v lokalita je hodnotnější nebo náročnější než práce v lokalita.

7. Celkově se tedy žalobce domnívá, že odlišnosti v pracovních podmínkách mezi ním a srovnatelným zaměstnancem nejsou dostatečně významné, aby odůvodnily rozdílné mzdy, a že žalovaný tím porušil zásadu rovného odměňování.

8. Nárok žalobce je kalkulován na základě rozdílu v základní hrubé měsíční mzdě mezi žalobcem a srovnatelným zaměstnancem, který vykonával stejnou práci na pozici řidiče v lokalita. Žalobce nejprve vypočítal svou hrubou hodinovou mzdu tím, že vydělil svou dosaženou základní hrubou měsíční mzdu počtem odpracovaných hodin v daném měsíci. Stejným způsobem vypočítal hrubou hodinovou mzdu srovnatelného zaměstnance, který pracoval v lokalita.

9. Poté žalobce použil hodinovou mzdu srovnatelného zaměstnance a vynásobil ji počtem hodin, které odpracoval on sám ve stejném měsíci. Výsledná částka představuje hypotetickou hrubou měsíční mzdu, kterou by žalobce obdržel, kdyby jeho mzda byla stejná jako mzda srovnatelného zaměstnance.

10. Následně od této hypotetické částky odečetl svou skutečnou dosaženou hrubou měsíční mzdu, přičemž rozdíl mezi těmito dvěma částkami představuje nárok na náhradu škody za konkrétní měsíc. Tento nárok byl pak snížen o 26 % (což odpovídá dani z příjmů fyzické osoby a odvodům na zdravotní a sociální pojištění), aby byla určena čistá částka, kterou žalobce požaduje. Celková částka za celé dotčené období od září 2020 do června 2022 činí 28 177,94 Kč. Rovněž požaduje úroky z prodlení ve výši 15 % p.a. od datum, kdy byla doručena předžalobní výzva. Vyjádření žalované 11. Argumentace žalované se zaměřuje na doložení rozdílů mezi pracovními podmínkami, složitostí, odpovědností a namáhavostí práce na pozici řidiče ve sběrných přepravních uzlech (SPU) v lokalita a lokalita. To dle žalované odůvodňuje rozdílné odměňování. Žalovaná zpochybňuje nárok žalobce na náhradu škody způsobené nerovným odměňováním na základě níže uvedených hlavních bodů.

12. Žalovaná tvrdí, že žalobce a srovnatelný zaměstnanec (jméno FO) nejsou skutečně srovnatelní, protože jejich práce se významně liší v náročnosti a pracovních podmínkách. Zaměstnanci pracující v pracoviště 2 čelí výrazně vyšší složitosti práce, která zahrnuje více výměnišť, větší počet nakládek a vykládek, časté vystupování z vozidla a složitější organizaci tras. Tato složitost vede k vyšší fyzické a psychické zátěži.

13. Pracovní prostředí v lokalita se vyznačuje vyšší dopravní hustotou, delšími čekacími dobami a častějším vystupováním a nastupováním z vozu během směny, což je spojeno s vyššími riziky, jako je např. vyšší nehodovost.

14. Dalším odůvodněním rozdílného odměňování je rozdílná délka praxe mezi žalobcem a srovnatelným zaměstnancem. jméno FO měl téměř 40 let praxe, zatímco žalobce pouze 22 let. Délka praxe je dle žalované běžně používaným kritériem pro diferencování mzdy.

15. Žalovaná obhajuje svůj systém odměňování jako souladný se zákoníkem práce a interními směrnicemi. Směrnice SM-1/2019, která definuje mzdové rozpětí pro jednotlivé typové pozice, stanovuje minimální a maximální výši základní mzdy.

16. Žalovaná pro hodnocení typových pozic využívá metodu AHP, která zahrnuje hodnocení složitosti práce, odpovědnosti, fyzické a intelektuální zátěže. Tato metoda však neslouží k porovnávání zaměstnanců na stejné pozici, ale k určení náročnosti jednotlivých typových pozic.

17. Konkrétní výše mzdy je určována individuálně na základě faktorů, jako jsou pracovní podmínky, složitost a namáhavost práce. Určení mzdy vychází z posouzení konkrétní pracovní náplně a osobních předpokladů zaměstnance, přičemž vedoucí pracovníci a HR oddělení hrají klíčovou roli ve schvalovacím procesu. Tento přístup má zajistit spravedlivé ohodnocení na základě skutečně vykonávané práce a její hodnoty.

18. Důkazní břemeno ohledně existence nerovného odměňování leží na žalobci, a to včetně povinnosti prokázat, že jeho práce je skutečně stejná jako práce srovnatelného zaměstnance ve všech srovnávacích kritériích dle zákona. Skutkový stav 19. Z kopie pracovní smlouvy uzavřené dne datum mezi žalobcem jakožto zaměstnancem a žalovanou jakožto zaměstnavatelem vyplývá, že žalobce pracoval pro žalovanou od datum jakožto řidič SMV. Místem výkonu práce bylo středisko dopravy lokalita. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce.

20. Z kopie potvrzení o zaměstnání ze dne datum vyplývá, že žalobce působil u žalované jakožto řidič od datum do datum.

21. Z kopie mzdového výměru žalobce ze dne datum vyplývá, že jím byla žalobci s účinností od datum stanovena: v typové pozici: 432050 Řidič, v tarifním stupni: 06, základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 27 310 Kč.

22. Z kopie mzdového výměru žalobce ze dne datum vyplývá, že jím byla žalobci s účinností od datum stanovena: v typové pozici: 432050 Řidič, v tarifním stupni: 05, základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 26 210 Kč.

23. Z kopií výplatních pásek žalobce vyplývá, že tento měl základní tarifní mzdu stanovenou v období − srpen 2020 a září 2020: 27 310 Kč, − od října 2020 do března 2021: 26 210 Kč, − od dubna 2021 do června 2022: 27 330 Kč.

24. Z kopie evidence pracovní doby žalobce za období od září 2020 do června 2022 vyplývá, že žalobce pravidelně konal práci v noci, a to i v 10hodinových směnách.

25. Z kopie pracovní smlouvy ze dne datum vyplývá, že se jí pan jméno FO zavázal, že po vyřazení ze SOUS nastoupí na Anonymizováno pro výkon práce v 6. tarifní třídě.

26. Z kopie pracovní smlouvy ze dne datum vyplývá, že pan jméno FO nastoupil dne datum na Anonymizováno jako odborný pracovník přepravy v 7. tarifní třídě.

27. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne datum vyplývá, že pracovní poměr pana jméno FO u žalované zanikl ke dni podpisu uvedené dohody.

28. Z kopie potvrzení o zaměstnání ze dne datum vyplývá, že pan jméno FO působil u žalované jakožto řidič od datum do datum.

29. Z kopie mzdového výměru jméno FO ze dne datum vyplývá, že jím byla posledně uvedenému s účinností od datum stanovena: v typové pozici: 432050 Řidič, v tarifním stupni: 05, základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 28 270 Kč.

30. Z kopie mzdového výměru jméno FO ze dne datum vyplývá, že jím byla posledně uvedenému s účinností od datum stanovena: v typové pozici: 432050 Řidič, v tarifním stupni: 05, základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 29 030 Kč.

31. Z kopií výplatních pásek jméno FO vyplývá, že tento měl základní tarifní mzdu stanovenou v období − od srpna 2020 do března 2021: 28 270 Kč, − od dubna 2021 do listopadu 2022: 29 030 Kč.

32. Z kopie pracovní smlouvy ze dne datum vyplývá, že pan jméno FO nastoupil dne datum k žalované jako řidič s místem výkonu atrakční obvod pracoviště 2, pravidelné pracoviště lokalita. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do datum se zkušební dobou 3 měsíce.

33. Z kopie mzdového výměru adresa ze dne datum vyplývá, že jím byla posledně uvedenému s účinností od datum stanovena: v typové pozici: 432050 Řidič, v tarifním stupni: 05, základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 28 610 Kč.

34. Z kopie mzdového výměru jméno FO ze dne datum vyplývá, že jím byla posledně uvedenému s účinností od datum stanovena: v typové pozici: 432050 Řidič, v tarifním stupni: 05, základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 29 360 Kč.

35. Z kopie evidence pracovní doby pana jméno FO za období březen až červen 2020 vyplývá, že tento měl práci v noci rozvrženou ve 2 týdnech měsíce března, 2 týdnech měsíce dubna, 1 týdnu měsíce května a 2 týdnech měsíce června. Uvedená evidence se ovšem netýká rozhodného období.

36. Z Odpovědi na žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne datum, č. j. číslo jednací, vyplývá, že průměrné základní mzdy zaměstnanců v pracovním poměru k Jméno žalované na uvedených typových pozicích s místem výkonu práce na území lokalita byly v jednotlivých letech a měsících tyto: Typová pozice leden rok 2023 duben únor březen 313080 29261Kč 29199 Kč 29 226 Kč 29878 Kč 411050 23558 Kč 23545 Kč 23533 Kč 24836 Kč 412050 24136KČ 24146KČ 24 134KČ 25339KČ 414050 26410 Kč 26406 Kč 26403 Kč 27828 Kč 421070 26 672 KČ 26 611 KČ 26576 KČ 27 501 KČ 421071 23 700 KČ 23 700 KČ 24 210 KČ n/a 422060 26952 KČ 26 940 KČ 27 064 KČ 27825KČ 423040 22 760 Kč 22 650 Kč 22 590 Kč 23390 Kč 424070 27573 KČ 27555 KČ 27 561 KČ 28 747 KČ 432050 28 218 KČ 27186 KČ 27 260 KČ 27 824 KČ Typová pozice leden únor březen duben květen rok 2021 červen červenec srpen září říjen listopad prosinec 313080 28 270KČ 28 296KČ 28766 Kč 29 332 KČ 29 177 KČ 29 211Kč 29 158 KČ 28948KČ 29 067 Kč 29 098KČ 29098KČ 28948KČ 411050 22 792 KČ 22 770 KČ 22 705 Kč 23551 KČ 23 457 KČ 23522 Kč 23 515 KČ 23 428 KČ 23424 Kč 23 515 KČ 23 515 KČ 23 431 KČ 412050 23 294 KČ 23 266 KČ 22 980 Kč 23 980 KČ 23 686 KČ 23982 Kč 23 967 KČ 23 817 KČ 23773 Kč 24005 KČ 24 034 KČ 23 849 KČ 414050 25 5 91 KČ 25 589 KČ 25 594 Kč 26459 Kč 26439 KČ 26410 Kč 26 390 KČ 26391 KČ 26 390 Kč 26 422 KČ 26436 KČ 26425 KČ 421070 25 768 KČ 25 803 KČ 25 387 KČ 26 844 KČ 26 412 KČ 26 796 KČ 26 771 KČ 26471 KČ 26484 KČ 26713 KČ 26 747 KČ 26 5 68 KČ 421071 n/a n/a 23397 KČ n/a n/a n/a n/a n/a n/a n/a n/a n/a 422060 26225 KČ 26 240 Kč 25978 Kč 27O76KČ 26737 Kč 27 085 Kč 27159 Kč 26803 Kč 26815 Kč 27176 Kč 27176KČ 26893 Kč 423040 22001 KČ 22002 Kč 22015 KČ 22810 KČ 22 685 KČ 22776 Kč 22802 Kč 22663 Kč 22 703 Kč 22945 KČ 22977 KČ 22 929KČ 424070 26813 KČ 26869 KČ 26 314 KČ 27 669 KČ 27005 KČ 27 776KČ 27 842 KČ 27 389 KČ 27360KČ 27835 KČ 27 775 KČ 27 326 KČ 432050 28 239 KČ 28 240 KČ 28 210 KČ 29 219 KČ 29 185 KČ 29 217 KČ 29 219 KČ 29 217 KČ 29 202 KČ 29 218 KČ 29 225 KČ 29 218 KČ Typová pozice leden únor březen duben květen rok 2022 červen červenec srpen září říjen listopad prosinec 313080 29 105 Kč 29 172 KČ 29 224 KČ 29 204KČ 29171 Kč 29171Kč 29171 KČ 29 102KČ 29102 Kč 29 098KČ 29 126KČ 29 126KČ 411050 23442 Kč 23 517 KČ 23477 KČ 23 492 KČ 23 511 Kč 23532 Kč 23 5 25 KČ 23 550 KČ 23525 Kč 23522 KČ 23542 KČ 23526 KČ 412050 23766KČ 23 9 74 KČ 23 885 KČ 23970 KČ 24009 KČ 24 034 Kč 23 987 KČ 24 046 KČ 24 018 Kč 24 107 KČ 24 079 KČ 24 069 KČ 414050 26 409 Kč 26 420 KČ 26 404 KČ 26 391 KČ 26 337 KČ 26413 Kč 26422 KČ 26419 KČ 26408 Kč 26 412 KČ 26423 KČ 26418 KČ 421070 26617KČ 26779 KČ 26 652 KČ 26 709 KČ 26 710 KČ 26731Kč 26 750 Kč 26 791 KČ 26799KČ 26 778 KČ 26 707 KČ 26 662KČ 421071 23 800 KČ n/a 21685 KČ 21 280 KČ 22135 KČ n/a 23 900 KČ 24 520 KČ 24 210 KČ 26150 KČ 24 210 KČ 24 210 KČ 422060 26914 KČ 27180 Kč 26948 KČ 27036 KČ 25 9 33 KČ 27033 Kč 27064 KČ 27064 KČ 26 993 KČ 26 387 KČ 26808 KČ 27 036 KČ 423040 22 919 Kč 22957 Kč 22901 KČ 22913 KČ 22 941 KČ 22 929 Kč 22958 KČ 22960 KČ 22987 KČ 22 839 KČ 22 854 KČ 22805 KČ 424070 27276 Kč 27 690 Kč 27340 Kč 27 619 KČ 27 590 KČ 27566 Kč 27 584 Kč 27 725 KČ 27641Kč 27 618 KČ 27723 KČ 27639 KČ 432050 29128 KČ 29 114 KČ 29123KČ 29 128 KČ 29 127 KČ 29 038 KČ 28 590 KČ 28 590 KČ 28449 KČ 28143 KČ 28 390 KČ 28319 KČ Údaj „n/a“ znamená, že uvedená hodnota se v daném období nevyskytovala.

37. Z Oznámení o převzetí právního zastoupení a předžalobní výzva ze dne datum, sp. zn. spisová značka , vč. doručenky datové zprávy ID hodnota, vyplývá, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil u žalované dne datum nárok, jenž je předmětem tohoto řízení.

38. Ze Seznamu výměnišť sběrných přepravních uzlů pro poštovní kurzy silniční vyplývá následující rozložení: PSČ SPU Výměniště Adresa výměniště popis výměniště adresa adresa adresa SPU adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa KH adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa rampa adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa TLZ adresa rampa ve dvoře areálu pošty Postkomplet adresa rampa v areálu pošty COHC - adresa adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa adresa adresa rampy ve dvoře areálu pošty adresa adresa adresa rampa v areálu pošty adresa adresa adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa adresa adresa adresa rampy ve dvoře areálu pošty adresa adresa dvůr areálu RDC adresa, výměna u vrat haly adresa adresa adresa dvůr areálu pošty, výměna u vrat haly adresa adresa adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa adresa adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa adresa adresa jižní a severní rampa ve dvoře areálu pošty 39. Z knihy jízd žalobce za období 09/2020-6/2022 vyplývá, že jsou zastoupeny převážně trasy v rámci lokalita (zejména pojezdy v rámci pracoviště pracoviště 1: adresa, adresa, viz bod 38 odůvodnění tohoto rozsudku), dále pak i trasy do dalších měst daného regionu (Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno atd.).

40. Z knihy jízd řidiče jméno FO za období 09/2020-01/2023 vyplývá, že převládají trasy mezi jednotlivými adresami v rámci lokalita. Jedná se nicméně většinou o trasy v rámci adresy adresa, tj. pouhé pojíždění v rámci pracoviště 2 (viz bod 38 odůvodnění tohoto rozsudku). Následující jízda po tomto pojíždění již je většinou mimo lokalita (Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno atd.).

41. Z Přehledu nehod v silničním provozu za rok 2020 pro lokalita vyplývají mimo jiné následující údaje: Počet nehod Počet osob Usmrcení 21 23 Těžké zranění 120 131 Lehké zranění 1355 1599 Bez zranění 15409 Celkem 16905 42. Z Přehledu nehod v silničním provozu za rok 2020 pro okres lokalita vyplývají mimo jiné následující údaje: Počet nehod Počet osob Usmrcení 7 10 Těžké zranění 27 29 Lehké zranění 367 462 Bez zranění 1117 Celkem 1518 43. Z publikace „Plat řidiče autobusu aneb Kolik řidiči můžou a nemusí dostat“ vyplývají mimo jiné následující údaje o mzdách řidičů v ČR: 2022 Medián Průměr Státní řidiči autobusů v MHD 44 012 Kč 44 963 Kč Soukromí řidiči autobusů v MHD 44 411 Kč 45 859 Kč Státní řidiči autobusů v dálkové přepravě osob 35 077 Kč 35 971 Kč Soukromí řidiči autobusů v dálkové přepravě osob 41 045 Kč 38 864 Kč 44. Ze Systému odměňování zaměstnanců Jméno žalované, směrnice SM-1/2019 – verze 5.0 až 8.0, vyplývá, že tento upravuje pro účely odměňování zaměstnanců v oddíle 2 tzv. typové pozice (TP), tj. souhrn pracovních činností shodného nebo podobného charakteru a rozsahu. TP je identifikována názvem a číselným kódem. TP jsou: − základem systému odměňování zaměstnavatele (výše mzdy se stanovuje podle TP), − formou zajištění rovného přístupu v této oblasti (TP je přiřazena ke každému pracovnímu místu bez ohledu na to, kdo na toto pracovní místo nastoupí). Pro hodnocení TP využívá zaměstnavatel metodu analytického hodnocení prací (AHP). Podstatou této metody je posouzení složitosti, odpovědnosti, namáhavosti práce, náročnosti na úroveň odborné přípravy a náročnosti na organizaci a řízení. Mezi další posuzovaná kritéria patří fyzická a intelektuální zátěž, odpovědnost a bezpečnost práce a tzv. zvláštní požadavky (např. racionalita myšlení, kombinační schopnosti, flexibilita apod.). Základem pro posouzení kritérií je popis pracovní činnosti pro TP. Popis pracovní činnosti se zpracovává na TP, případně na pracovní místo. Za zpracování popisu pracovní činnosti na pracovní místo odpovídá vedoucí zaměstnanec. Hodnocení TP zajišťuje úsek řízení lidských zdrojů (ULZ) ve spolupráci s tzv. gestorem změny pro TP (vedoucí zaměstnanec na úrovni G-1, nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec, který metodicky řídí danou oblast), zástupcem útvaru bezpečnost, případně dalšími zaměstnanci dle projednávané odborné problematiky. Výsledkem hodnocení TP je: − zařazení TP do tarifního stupně, který je základem pro stanovení výše základní a variabilní mzdy, − vytvoření karty typové pozice (karta TP) obsahující soubor informací vyplývajících z hodnocení jednotlivých kritérií. Návrh na vytvoření nové TP, nebo změnu stávající TP předkládá specializovanému útvaru odměňování gestor změny pro TP. Důvodem je změna organizační struktury, technologie, organizace práce, popisu pracovní činnosti, nebo vznik nové pracovní činnosti. Formulář na zpracování žádosti a postup je uveden na intranetu Jméno žalované. Každá TP je začleněna do profesní skupiny. Profesní skupina je souhrn podobných činností, který je jednoduchým způsobem identifikovatelný v rámci jednotlivých druhů činností a je samostatně sledován. Přehled TP a profesních skupin je uveden v Katalogu hlavních pracovních činností TP, který je přílohou opatření Systém typových pozic. Výsledky AHP a změny v systému TP schvaluje ředitel ULZ.

45. Ze Systému odměňování zaměstnanců Jméno žalované, směrnice SM-1/2019 – verze 5.0 až 8.0, vyplývá, že tento upravuje pro účely odměňování zaměstnanců v oddíle 3.3.1. tzv. základní tarifní mzdu. Tarifní mzda určená zaměstnanci ve mzdovém výměru nesmí být nižší než minimum a vyšší než maximum vyplývající pro příslušnou TP z přílohy č. 1 Katalog hlavních pracovních činností TP opatření Systém typových pozic. V případě, že má zaměstnanec sjednanou kratší pracovní dobu, posuzuje se jeho tarifní mzda k minimální a maximální tarifní mzdě alikvotně podle poměru jeho sjednané týdenní pracovní doby vůči kratší týdenní pracovní době Změny výše tarifních mezd se provádí k 1. 4. příslušného roku (GŘ může stanovit jiný termín) po projednání s odborovými organizacemi ve vazbě na schválený plán mzdových nákladů a ve vazbě na výstupy z ročního hodnocení zaměstnanců. V rámci schváleného plánu bude vedoucímu zaměstnanci přidělen objem na tarifní mzdy pro TP. Vedoucí zaměstnanec provede hodnocení dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců. Výši tarifní mzdy zaměstnanců ve stejné TP stanoví dle výsledků hodnocení v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků. Ke snížení tarifní mzdy zaměstnance může dojít pouze v případě, že výsledkem hodnocení je známka C, případně dojde ke snížení ze známky A, nebo A+ na známku B. Pokud je s odborovými organizacemi projednáno minimální navýšení tarifní a variabilní mzdy pro každého zaměstnance s tarifní mzdou, nelze tarifní mzdu snižovat. Vedoucí zaměstnanec nestanoví mzdu ve vazbě na výstupy z ročního hodnocení zaměstnanců, pokud zaměstnavatel projedná s odborovými organizacemi jiný způsob navýšení mzdy. Změnu výše tarifní mzdy lze kromě výše popsaného případu provádět pouze v těchto případech: a) po ukončení zkušební doby s přihlédnutím k vyhodnocení adaptačního procesu (v relaci k ostatním zaměstnancům v rámci plánovaného objemu mzdových nákladů), b) při změně TP nebo přeřazení na jiné pracovní místo, c) v případě výrazného zhoršení nebo zlepšení pracovního výkonu po dobu nejméně tří po sobě jdoucích měsíců. V případech uvedených v odst. a) až c) lze změnu tarifní mzdy provést až po odsouhlasení příslušným zástupcem HR Business partner (z útvaru front office) a v návaznosti na schválený plán mzdových nákladů.

46. Z dokumentu „MODUL AHP/Analytické hodnocení prací TREXIMA“ vyplývá, že se jedná o komplexní metodiku pro ohodnocení složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a hodnocení její náročnosti na úroveň odborné přípravy, požadavků na odborné a měkké kompetence, složitosti objektu vykonávané práce, náročnosti práce na její organizaci a řízení, odpovědnosti za škody a bezpečnou práci, zátěže fyzické včetně rizika pracovního úrazu. Je deklarováno, že metodika vychází ze souboru kritérií doporučených Mezinárodní organizací práce (ILO) a splňuje veškeré požadavky Zákoníku práce na proces ohodnocení pracovních pozic a její implementace ve firmě je základním předpokladem pro nastavení interní spravedlnosti mzdového a motivačního systému. Umožňuje navrhovat zatřídění prací do systému tarifních stupňů. Hodnocení prací podle analytické bodovací metodiky je prováděno posuzováním práce z hlediska 4 kritérií a 16 subkritérií. Spočívá ve výběru příslušných úrovní hodnocení u každého subkritéria a přiřazení příslušné bodové hodnoty této úrovni. Hodnota posuzované práce je dána celkovým bodovým skóre, získaným sumarizací bodů u všech hodnocených kritérií. Výsledné bodové skóre představuje hodnotu práce, která je měřítkem významu, důležitosti práce a jejího zatřídění v rámci podnikového tarifního systému.

47. Ze slideshow ODMĚŇOVÁNÍ (pro vedoucí) iTUTOR vyplývá, že se jedná o prezentaci pro účely školení vedoucích pracovníků žalované v oblasti odměňování zaměstnanců. Mzda jednotlivých zaměstnanců je dle této prezentace zpravidla stanovena: − Mzdovým rozpětím pro příslušnou typovou pozici − Úrovní dosaženého vzdělání, znalostí a zkušeností − Organizační a řídící náročnosti − Odpovědností, množstvím a charakterem práce 48. Z dokumentu Postup pro vedoucí zaměstnance k navýšení tarifních mezd v roce 2020 vyplývá, že se jedná o příručku pro vedoucí zaměstnance žalované ohledně realizace navýšení mezd v roce 2020. Toto navýšení mělo proběhnout u složek mzdy „měsíční tarifní“ a „výkonová prémie“ průměrně o 1 000 Kč. Z toho 600 Kč připadlo paušálně každému zaměstnanci žalované jako tzv. fixní (garantované) navýšení. Variabilní navýšení o 400 Kč pak mělo být realizováno vedoucím zaměstnancem dle výsledků ročního hodnocení, náročnosti práce a pracovního výkonu r. 2019. Daný postup ovšem neobsahuje žádná konkrétní rozhodnutí týkající se alokace mzdových prostředků žalované, porovnání jednotlivých pracovišť z hlediska náročnosti, složitosti a odpovědnosti práce ani hodnocení konkrétních zaměstnanců a určení jejich mezd.

49. Z dokumentu Postup pro vedoucí zaměstnance k navýšení tarifních mezd v roce 2021 vyplývá, že se jedná o příručku pro vedoucí zaměstnance žalované ohledně realizace navýšení mezd v roce 2021. Toto navýšení mělo proběhnout u složek mzdy „měsíční tarifní“ a „výkonová prémie“. Z toho 50 % celkové částky navýšení připadlo paušálně každému zaměstnanci žalované jako tzv. fixní (garantované) navýšení. Variabilní navýšení o dalších 50 % celkové částky navýšení pak mělo být realizováno vedoucím zaměstnancem dle výsledků ročního hodnocení, náročnosti práce a pracovního výkonu r. 2020. Daná příručka ovšem neobsahuje žádná konkrétní rozhodnutí týkající se alokace mzdových prostředků žalované, porovnání jednotlivých pracovišť z hlediska náročnosti, složitosti a odpovědnosti práce ani hodnocení konkrétních zaměstnanců a určení jejich mezd.

50. Z protokolu o kontrole Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. číslo jednací, sp. zn. spisová značka, vyplývá, že u žalované byla provedena kontrola se zaměřením zejména na povinnosti na úseku odměňování zaměstnanců, povinnosti na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, povinnosti na úseku rovného zacházení, a to za období datum - datum. Kontrola byla provedena dne datum, datum, datum, datum, datum, na pracovišti Jméno žalované (OIP 7), adresa: adresa, a na pracovišti: Jméno žalované, adresa, na adrese: adresa. Zaměřena byla především na oblast odměňování zaměstnanců poboček Jméno žalované lokalita a lokalita. Kontrolováni byli zaměstnanci jméno FO, pracovník přepážky, jméno FO, pracovník přepážky, jméno FO, pracovník přepážky. Kontrolou nebyly zjištěny nedostatky.

51. Z tabulkového přehledu Ukazatel mzdových nákladů (KPI MN) vyplývá, že se jedná o porovnání plánovaných a reálných mzdových nákladů pracovišť lokalita Anonymizováno v letech 2020, 2021 a 2023.

52. Na základě výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce pracoval pro žalovanou od datum jako řidič SMV ve středisku dopravy lokalita. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou tři měsíce. Žalobce působil u žalované až do datum. jméno FO nastoupil k žalované dne datum jako odborný pracovník přepravy a jeho pracovní poměr skončil dohodou ke dni datum. jméno FO nastoupil k žalované dne datum jako řidič s místem výkonu práce v lokalita. V průběhu času se měnila základní tarifní hrubá měsíční mzda srovnávaných zaměstnanců. Změny v rozhodném období popisuje tabulka níže. Období Žalobce jméno FO jméno FO 9/2020 27 310 Kč 28 270 Kč 28 610 Kč 10/2020-3/2021 26 210 Kč 28 270 Kč 28 610 Kč 4/2021-6/2022 27 330 Kč 29 030 Kč 29 360 Kč Žalobce pravidelně konal práci v noci, a to i v 10hodinových směnách. Jeho pracovní trasy zahrnovaly městské a mimo městské oblasti v rámci lokalita a dalších měst regionu. Pracovní trasy pana jméno FO byly nejčastěji kombinací jízdy po městě, resp. pojíždění v rámci pracoviště 2, s následným výjezdem mimo lokalita zejména do Anonymizováno kraje. Systém odměňování žalované se opírá o tarifní stupně, které určují mzdu v závislosti na typové pozici (TP) s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost práce, pracovní podmínky a předmět práce a její výsledky. Systém typových pozic je u žalované určován na základě komplexního analytického hodnocení prací dle metodologie, která má zohledňovat požadavky zákoníku práce a standardy Mezinárodní organizace práce. Rozhodovací procesy, na základě nichž má být v rámci výše uvedeného systému stanovena základní tarifní hrubá měsíční mzda jednotlivým zaměstnancům žalované, jsou formalizované a probíhají v zásadě na dvou úrovních. Obecné rozhodování o alokaci finančních prostředků pro jednotlivá pracoviště žalované a typové pozice probíhá na celopodnikové úrovni po projednání s odborovými organizacemi ve vazbě na schválený plán mzdových nákladů. Individuální rozhodování o výši základní tarifní hrubé měsíční mzdy konkrétních zaměstnanců následně probíhá na úrovně jednotlivých pracovišť žalované. Je realizováno vedoucími zaměstnanci v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků na základě hodnocení jednotlivých zaměstnanců dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců.

53. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Vlastní hodnocení 54. Podle § 110 z. p. zaměstnavatel porušuje zásadu rovného zacházení, pokud odměňuje zaměstnance za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty odlišně. Žalobce se domáhal doplatku mzdy na základě rozdílu mezi mzdou řidičů s různým místem výkonu práce (lokalita vs. lokalita). Tvrdí přitom, že žalovaná bez věcných důvodů stanovila řidičům mimo lokalita nižší základní tarifní hrubou měsíční mzdu.

55. Otázka porušení práva řidičů žalované mimo lokalita na rovné odměňování již byla v minulosti opakovaně řešena soudy (viz např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. 17 C 16/2016 a 17 C 57/2016). Nelze sice paušalizovat a závěry soudů v těchto věcech bez dalšího přenášet na projednávanou věc. Na druhou stranu se ovšem nelze ani ignorovat judikaturu, která takto vznikla (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne Anonymizováno 20. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3955/2018, a usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 2820/20). Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Co 8/2018, uvádí: „12. V daném případě se žalobce proti žalované domáhal plnění představující rozdíl mezi mzdou zaměstnance žalované vykonávajícího na pracovní pozici řidiče – kód 432050, v 5. tarifním stupni, v atrakčním obvodu adresa, a mzdou téhož zaměstnance žalované vykonávajícího práci v atrakčním obvodu adresa s tvrzením, že vyplácením nižší mzdy řidičům zaměstnaným mimo lokalita se žalovaná dopouští porušování ust. § 16 a ust. § 110 ZP. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 3976/2013, jestliže zaměstnavatel bez věcných důvodů zaměstnanci stanoví či s ním sjedná odměnu za práci, která je v porovnání s ostatními zaměstnanci vykonávajícími stejnou práci nebo práci stejné hodnoty v rozporu se zásadou rovného zacházení, jde o porušení právní povinnosti; zaměstnanec, který byl nerovným zacházením postižen, má právo domáhat se náhrady takto vzniklé újmy podle ustanovení § 265 odst. 2 ZP. Po právní stránce je tedy třeba újmu vzniklou zaměstnanci v důsledku mzdové diskriminace posuzovat jako specifický nárok plynoucí z ustanovení zákoníku práce o náhradě škody. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. prosince 2016, sp. zn. 21 Cdo 436/2016, mzda zaměstnanci se poskytuje podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků; za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce. Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce. Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí. Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.

13. Odvolací soud především sdílí závěr soudu I. stupně, že za situace, kdy bylo mezi účastníky řízení učiněno nesporným, že zaměstnanci žalované vykonávající práci řidiče v 5. tarifním stupni v atrakčním obvodu adresa byli odměňování nižší mzdou, než titíž zaměstnanci žalované vykonávající práci v atrakčním obvodu adresa, stíhalo břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání skutečnosti, že ze strany žalované nedošlo k porušení zásady rovného zacházení ve vztahu k těmto zaměstnancům ve mzdové oblasti, žalovanou (viz obdobně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. července 2010, sp. zn. 21 Cdo 1743/2009). Soud I. stupně proto postupoval zcela správně, když žalované v tomto směru při ústním jednání konaném dne 25. října 2016 poskytl poučení ve smyslu ust § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Odvolací soud má pak dále, ve shodě se soudem I. stupně, za to, že žalovaná uvedenou skutečnost neprokázala, naopak lze z provedených důkazů přijmout závěr, že práce řidičů v obou atrakčních obvodech je v zásadě srovnatelná, a proto vyplácení vyšších mezd řidičům v atrakčním obvodu adresa není nikterak opodstatněné.“ 56. Výše uvedené shrnutí relevantní právní úpravy a jejího výkladu je plně uplatnitelné i na projednávanou věc.

57. Ani v projednávané věci není sporu o tom, že žalobce (Anonymizováno zaměstnanec) měl v rozhodném období nižší základní tarifní hrubou měsíční mzdu než zaměstnanci žalované působící na téže typové pozici v lokalita (jméno FO a jméno FO).

58. Zároveň z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná (přinejmenším formálně) zavedla systém hodnocení práce svých zaměstnanců a její kategorizace do typových pozic reflektující požadavky § 110 z. p. (viz zejména body 44 a 46 odůvodnění tohoto rozsudku).

59. Jednotlivé typové pozice a zařazení pracovníků a jejich práce do nich je tedy vyjádřením výsledku formalizovaného hodnocení práce zaměstnanců žalované z hlediska „složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a hodnocení její náročnosti na úroveň odborné přípravy, požadavků na odborné a měkké kompetence, složitosti objektu vykonávané práce, náročnosti práce na její organizaci a řízení, odpovědnosti za škody a bezpečnou práci, zátěže fyzické včetně rizika pracovního úrazu“ (viz úvod dokumentu „MODUL AHP/Analytické hodnocení prací TREXIMA“).

60. Na toto navazuje systém odměňování založený na tarifních stupních odpovídajících jednotlivým typovým pozicím. V těchto mezích pak má být stanovována mzda jednotlivým zaměstnancům. Rozhodování o ní probíhá v zásadě na dvou úrovních. Na úrovni globální (celopodnikové) má být po projednání s odborovými organizacemi vypracován a schválen plán mzdových nákladů (viz bod 45 odůvodnění tohoto rozsudku). V rámci něj je vedoucím zaměstnancům přidělen objem na tarifní mzdy pro jednotlivé typové pozice. Na globální rozhodování pak navazuje rozhodování „lokální“ zajišťované vedoucími zaměstnanci. Ti provedou hodnocení svých podřízených zaměstnanců a na základě toho v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků stanoví výši jejich tarifních mezd.

61. Lze tak shrnout, že sama žalovaná nastavila své interní procesy takovým způsobem, že jí prováděná kategorizace práce do typových pozic má zásadně odrážet kritéria vymezující stejnou práci nebo práci stejné hodnoty dle § 110 z. p. (složitost, odpovědnost a namáhavost, srovnatelnost pracovních podmínek, pracovní výkonnost a výsledky práce). Pokud tak sama žalovaná zařadila žalobce i srovnávané zaměstnance jméno FO a jméno FO na stejnou typovou pozici (432050 Řidič), vyplývá z toho důvodný předpoklad, že se v jejich případě jednalo o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty dle § 110 z. p.

62. Soud proto v souladu se závěry o rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního prezentovanými pod bodem 13 odůvodnění výše citovaného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Co 8/2018, a tam citovanou judikaturou poučil žalovanou dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, („o. s. ř.“) na jednání dne 1. 8. 2024. Účastníci byli seznámeni s právním názorem soudu, že jednotlivá kritéria, na nichž žalovaná staví svou procesní obranu a jimiž odůvodňuje jiné odměňování srovnávaných zaměstnanců (viz body 11 až 14 odůvodnění tohoto rozsudku), by se měla promítnout i do postupů stanovování základní tarifní mzdy těchto zaměstnanců, respektive do písemných výstupů těchto procesů. Žalovaná proto byla vyzvána k doplnění tvrzení a důkazních návrhů tak, aby bylo zřejmé, jakým způsobem postupovala v rozhodném období při stanovování základní tarifní mzdy všech srovnávaných zaměstnanců, a to od obecného rozhodování o alokaci finančních prostředků pro jednotlivé pošty a typové pozice, až po rozhodování in concreto o základní tarifní mzdě všech srovnávaných zaměstnanců, jak vyplývá z jednotlivých mzdových výměrů.

63. Žalovaná na tuto výzvu soudu reagovala podáním ze dne datum (č. l. 56 soudního spisu). V něm vyjádřila svůj nesouhlas s právním názorem soudu na rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního a z toho plynoucím požadavkem na podrobné doložení podmínek pro stanovení mzdy žalobce a srovnávaných zaměstnanců, jakož i rozdělení mzdových prostředků. Dále pak poskytla toliko obecný popis interních postupů stanovování mezd. Konkrétní údaje, k jejich doplnění a doložení byla soudem vyzvána dle § 118a o. s. ř., ovšem prakticky absentovaly.

64. Ohledně plánu mzdových nákladů jakožto základního dokumentu pro rozhodování o odměňování zaměstnanců žalované na celopodnikové úrovni (viz oddíl 3.3.1. odst. 3 směrnice Jméno žalované SM-1/2019 Systém odměňování zaměstnanců) sama žalovaná připouští, že z něj „není možné vyčíst nic relevantního pro stanovení mezd individuálních zaměstnanců“ (viz str. 9 uprostřed vyjádření žalované ze dne datum ). S tímto hodnocením se soud plně ztotožňuje, neboť se ve své podstatě jedná pouze o tabulkový přehled plánovaných a reálných mzdových nákladů pracovišť lokalita v letech 2020, 2021 a 2023 (viz bod 51 odůvodnění tohoto rozsudku). Daný popisný dokument byl zjevně vytvořen až ex post po roce 2023, tedy i po rozhodném období, za nějž je žalovaný nárok uplatňován. Neobsahuje žádnou analytickou část, která by vypovídala o reálném zohledňování kritérií dle § 110 z. p. v mzdové praxi žalované, ani na takovouto analýzu neodkazuje. Lze tak shrnout, že žalovanou předložený „plán mzdových nákladů“ nijak nevypovídá o rozhodovacích procesech žalované v mzdové oblasti a nemohl být již z důvodů časových pokladem a východiskem pro takovéto rozhodování v předmětném období od září 2020 do června 2022.

65. Z provedeného dokazování tak nijak nevyplývá, že by žalovaná jakkoli ve své mzdové praxi reálně uplatňovala kritéria dle § 110 z. p. nad rámec kategorizace práce do typových pozic a následného zařazování jednotlivých pracovníků do nich a tím i do tarifních stupňů. Další rozlišování je již zajišťováno pouze zcela netransparentním ročním hodnocením zaměstnanců vedoucími pracovníky, ze kterého nejsou žádné analytické výstupy. Vedoucí pracovníci navíc ani z podstaty věci nemohou zajistit komplexní porovnání pracovišť žalované a práce na nich, neboť působí pouze na lokální úrovni jimi řízeného pracoviště. Nemohou tak mít komplexní přehled o případných odlišnostech práce a pracovních podmínkách jinde. Na uvedeném může stěží mnoho změnit jejich centrální metodické vedení a koordinace, které navíc žalovaná dokládá pouze ve formě školení (viz bod 47 odůvodnění tohoto rozsudku).

66. S ohledem na výše uvedené je namístě uzavřít, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že navzdory zařazení žalobce a srovnávaných zaměstnanců na stejnou tarifní pozici je prokázaný rozdíl mezi jejich základní tarifní mzdou dán důvody spočívajícími v složitosti, odpovědnosti a namáhavosti jejich práce, srovnatelnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a výsledcích jejich práce. Je tak nadále třeba vycházet z výše dovozeného předpokladu (viz bod 61 odůvodnění tohoto rozsudku), že se v případě žalobců a srovnávaných zaměstnanců (jméno FO a jméno FO) jednalo o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty dle § 110 z. p.

67. Žalovaná sice v tomto řízení argumentuje rozdíly mezi pracovními podmínkami, složitostí, odpovědností a namáhavostí práce na pozici řidiče ve sběrných přepravních uzlech (SPU) v lokalita a lokalita pro účely tohoto řízení (viz body 11 až 14 odůvodnění tohoto rozsudku). Zároveň však není s to doložit, a v konečném důsledku ani netvrdí, že uvedené rozdíly ve své mzdové praxi v rozhodném období jakkoli zohledňovala. Pokud žalovaná takto argumentuje až ex post pouze pro účely tohoto řízení, sama svým přístupem dokládá, že uvedené rozdíly, i kdyby byly dány, nebyly v podmínkách žalované natolik relevantní a významné, aby představovaly vybočení z mezí definice stejné práce a práce stejné hodnoty dle § 110 odst. 2 z. p. Lze v tomto ohledu odkázat na výše citovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Co 8/2018, který rovněž zohledňuje mzdovou praxi zaměstnavatele (žalované), jakožto relevantní kritérium pro hodnocení naplnění pojmových znaků stejné práce a práce stejné hodnoty dle § 110 odst. 2 z. p. Konkrétně v bodě 13 odůvodnění tohoto rozsudku se v tomto ohledu uvádí: „[J]e dále zřejmé, že cca 47 řidičů v lokalita je zaměstnáno v jednosměnném provozu, aniž by se tato skutečnost jakkoliv promítala do výše jejich mzdy ve srovnání s řidiči, kteří pracují ve vícesměnném provozu.“. Městský soudu v Praze takto vysvětluje, proč nepovažoval za podstatné kritérium počtu hodin odpracovaných v náročnějších pracovních režimech.

68. Z dokazování navíc vyplynulo, že pokud Anonymizováno řidiči jezdí trasy v rámci lokalita, jedná se většinou o pojezdy v rámci areálu žalované (viz bod 40 odůvodnění tohoto rozsudku), nikoli skutečně cestování po lokalita. Po vyjetí z areálu pracoviště 2 situovaného v periferní části lokalita v blízkosti adresa s přímým napojením na dálnici, aniž by bylo nutné dále zajíždět do městské zástavby) i Anonymizováno řidiči povětšinou míří mimo lokalita. Jejich práce je v tomto tedy plně srovnatelná s prací žalobce, který rovněž začíná svá cesty v městské zástavbě (lokalita), aby následně vyjel mimo město. Argumentace žalované týkající se rozdílů mezi Anonymizováno a Anonymizováno dopravou může být za daných okolností jen stěží uplatnitelná.

69. Ani z porovnání délky praxe žalobce (pracovní poměr u žalované od roku 1999) a srovnávaných zaměstnanců jméno FO (pracovní poměr u žalované od roku 1983) a jméno FO (pracovní poměr u žalované od roku 2012), nevyplývá, že by toto hledisko v pracovních podmínkách žalované bylo jakkoli rozhodující. Posledně jmenovaný Anonymizováno zaměstnanec měl podstatně kratší praxi než žalobce, přesto pobíral vyšší základní tarifní mzdu, dokonce nevyšší ze všech. Ani delší praxe jméno FO nevedla žalovanou k tomu, aby mu reálně přidělovala náročnější práci. Jak bylo vysvětleno výše, jím ježděné trasy byly zcela srovnatelné s trasami žalobce. Soud navíc považuje za notorietu, že s přibývajícím věkem (a délkou praxe) mají kognitivní schopnosti člověka potřebné k řízení motorového vozidla tendenci ochabovat. To ostatně reflektuje i právní úprava, která stanoví řidičům (nejenom profesionálům) od určitého věku povinnost pravidelných lékařských prohlídek. Soud tedy za daných okolností nevidí rozumného důvodu, proč na základě rozdílů délky praxi dovozovat vybočení z definice stejné práce a práce stejné hodnoty dle § 110 z. p.

70. Neobstojí ani argumentace žalované, že pan jméno FO měl odlišně rozvrženou pracovní dobu s častou prací v noci. Zvýšené nároky v tomto ohledu lze rovněž konstatovat u žalobce (viz bod 24 odůvodnění tohoto rozsudku).

71. Argumentaci žalované nelze mít za důvěryhodnou tím spíše, že sama ve své mzdové praxi zavedla formalizované postupy, z jejichž výstupů by mělo být zřejmé, na základě jakých kritérií bylo o mzdách zaměstnanců rozhodováno a žalovaná by toto měla být schopná doložit (viz zejména body 44 až 46 odůvodnění tohoto rozsudku).

72. V souladu se závěry Městského soudu v Praze uvedenými v jeho rozsudku ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Co 8/2018, tak lze uzavřít, „že práce řidiče v 5. tarifním stupni je ve své podstatě srovnatelná v lokalita i v [lokalita] a její náročnost se nikterak zásadně neliší, byť faktické úkony, rozsah pracovní doby či výkon práce o sobotách, nedělích a svátcích se při výkonu pracovní činnosti jednotlivých konkrétních řidičů odlišovat mohou (v některých případech jsou zásilky nakládány na více výměništích, v některých případech vykonávají řidiči více zastávek, někdy jezdí delší trasy, někteří řidiči vykonávají více práce v noci či o sobotách, nedělích nebo svátcích)“.

73. Za daných okolností však předmětný rozdíl v základní tarifní mzdě žalobce představuje jeho neoprávněné zkrácení na mzdových nárocích odporujících posledně uvedenému ustanovení zákoníku práce. Soud proto rozhodl, že základ žalobcem uplatňovaného nároku je dán (výrok I.).

74. Mezitímní rozsudek umožní postavit pevný základ pro další rozhodování soudu o výši nároku žalobce a může sloužit i jako vodítko pro stovky dalších sporů, které byly u zdejšího soudu jinými zaměstnanci žalované zahájeny a jejichž předmětem je obdobná otázka, která je zde řešena.

75. O nákladech řízení nebylo mezitímním rozsudkem rozhodováno, neboť se jím řízení nekončí (§ 151 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.