64 C 196/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Tůmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem tituly před jménem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od datum do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částka s úroky z prodlení z této částky od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum po žalované domáhala náhrady za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, a to podle zák. č. 82/1998 Sb. Předmětné nepřiměřeně dlouhé řízení bylo daňovým řízením vedeným u Orgán veřejné moci, posléze Orgán veřejné moci a v důsledku podání správní žaloby i u Krajského soudu v Brně. Dne datum došlo ze strany Orgán veřejné moci (dále také jen „FÚ“) k zahájení daňové kontroly stran řádného vyčíslení a hrazení daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od července 2011 do prosince 2012. Dne datum pak byla zahájena daňová kontrola ohledně totožné daně za zdaňovací období od ledna 2013 do prosince 2014 tak, že dříve zahájená daňová kontrola byla rozšířena o další zdaňovací období. Na základě proběhnuté kontroly následně došlo k vydání 37 platebních výměrů. Žalobkyně následně dne datum podala proti platebním výměrům odvolání, jímž se bránila výsledkům daňové kontroly, vydání platebních výměrů o doměření DPH a o stanovení povinnosti platit penále. Orgán veřejné moci (dále také jen „Orgán veřejné moci“) o tomto odvolání rozhodlo tak, že v řízení vedeném po č.j. číslo jednací bylo rozhodnuto o zamítnutí podaného odvolání, stejně jako v řízení vedeném pod č.j. číslo jednací, a v řízení vedeném pod č.j. číslo jednací došlo ke změně rozhodnutí FÚ a to tak, že byl nově proveden výpočet DPH, jakož i penále. Proti všem rozhodnutím Orgán veřejné moci podala žalobkyně dne datum žalobu ke Krajskému soudu v Brně, u kterého probíhala řízení pod sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka. Všechna tato řízení probíhala shodným způsobem. V průběhu byla všechna řízení spojena k řízení vedenému pod sp. zn. spisová značka a dne datum došlo k vyhlášení rozsudku, kterým byla rozhodnutí Orgán veřejné moci zrušena a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne datum. Řízení před soudem tak trvalo 3 roky a 8 měsíců, přičemž ve věci proběhlo jediné jednání, při kterém byl i vyhlášen rozsudek. I se správním řízení tak celková délka řízení činila 5 let a 1 měsíc, což žalobkyně považuje za nepřiměřenou délku. Žalobkyně se s ohledem na výše uvedené po žalované domáhá náhrady újmy za nepřiměřenou délku řízení, vyčíslené podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, avšak má za to, že částky z tohoto rozsudku je s ohledem na změnu cenové hladiny od roku 2011 třeba navýšit o inflaci. Vzhledem k vývoji inflace má tak žalobkyně za to, že by se základní částka pro náhradu újmy měla pohybovat od částka do částka, žalobkyně kalkuluje s částkou částka, a proto po žalované žádá náhradu v celkové výši částka za nepřiměřenou délku řízení 5 let a 1 měsíc, spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby.

2. Žalovaná nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. neuznává, neboť dle jejího názoru nebyly kumulativně splněny zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti státu. Přestože Orgán veřejné moci konstatovalo nesprávný úřední postup v řízení před správními soudy v podobě bezdůvodné nečinnosti mezi březnem 2019 a lednem 2021, žalovaná považuje za dostatečné zadostiučinění pouhé konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, které bylo žalobkyni přiznáno v rámci předběžného projednání. Daňové řízení před správními orgány trvalo 1 rok a 5 měsíců a podle žalované probíhalo bez průtahů, žalobkyně se proti postupu Orgán veřejné moci nedomáhala ochrany před průtahy prostřednictvím institutu podnětu na ochranu před nečinností, a případné prodloužení bylo způsobeno nutností doplnění podání ze strany žalobkyně. Žalovaná má za to, řízení před správními orgány dvou stupňů trvající pouhý 1 rok a 5 měsíců, ve kterém byla žalobkyně opakované vyzývána k doplnění podání, není nepřiměřeně dlouhým řízením a nejedná se o nesprávný úřední postup. V soudní fázi řízení došlo k průtahu, který byl částečně ovlivněn předložením předběžné otázky Soudnímu dvoru EU. Žalovaná má však za to, že je nutné pro vznik nemajetkové újmy posoudit řízení jako celek, tj. část správní a soudní, přičemž průtah v určité fázi lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená. Žalovaná má i ohledem na složitost věci za to, že celková délka řízení nebyla nepřiměřená, když vychází z celkové délky řízení 5 let a 1 měsíce, přičemž řízení zahrnovalo rozhodování 4 institucí. Význam řízení pro žalobkyni byl podle žalované minimální, neboť žalobkyně již v době řízení fakticky ukončila podnikatelskou činnost, byla prohlášena za nespolehlivého plátce, zrušena jí registrace k DPH a nevlastnila žádný majetek. Veškerý obchodní majetek byl převeden na jinou společnost, jejímž jednatelem byl stejný subjekt jako u žalobkyně, a daňové nedoplatky přesahující 42 milionů Kč byly označeny za nedobytné. Žalovaná tvrdí, že újma nemohla vzniknout z vlastního protiprávního jednání žalobkyně, která se dostala do prodlení s úhradou daně již uplynutím lhůty pro podání řádného daňového tvrzení, čímž došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním orgánů státu a tvrzenou újmou. Žalovaná rovněž odmítá požadavek žalobkyně na navýšení základní částky zadostiučinění o inflaci, neboť takové navýšení nemá oporu ani v zákoně, ani v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Žalobkyně souhlasí s tím, že řízení před správními soudy bylo nepřiměřeně dlouhé, ale nesouhlasí s tvrzením žalované, že správní řízení bylo vedeno bez průtahů. Poukazuje na překročení interních lhůt a na to, že jednotlivá rozhodnutí nebyla spojena, tudíž nebylo nutné je projednávat společně. Kritizuje nečinnost Krajského soudu v Brně a zpochybňuje tvrzení o zapojení Soudního dvora EU. Dále odmítá názor žalované, že finanční kompenzace má být výjimečná, a odkazuje na judikaturu, podle níž je peněžní zadostiučinění standardní formou odškodnění i pro právnické osoby. Žalobkyně trvá na tom, že jí vznikla nemajetková újma v důsledku dlouhodobé právní nejistoty, přičemž její existence se presumuje. Vzhledem k délce řízení a jeho dopadům považuje pouhé konstatování porušení práva za nedostatečné a trvá na přiznání finančního zadostiučinění.

4. Žalovaná uvádí, že žalobkyni byla následně pravomocně vyměřena daň a penále ve výši přes 27 milionů Kč, což potvrzuje závažnost jejího daňového deliktu. Tvrdí, že žalobkyně vědomě ukončila podnikání a převedla majetek, čímž znemožnila úhradu daňového dluhu. S ohledem na výjimečné okolnosti považuje žalovaná za přiměřené pouze konstatování porušení práva. Dále namítá, že žalobkyně netvrdí konkrétní průtahy ve správním řízení, které navíc proběhlo v přiměřeném čase. Přerušení soudního řízení kvůli vyčkání na rozhodnutí SDEU považuje žalovaná za legitimní a nezbytné pro zachování právní jistoty.

5. Žalobkyně po prvním jednání shrnula, že daňové řízení mělo pro ni zásadní význam nejen kvůli vysoké částce doměřené daně a penále, ale i kvůli jeho dopadu na podnikání a osobní situaci. Od počátku plnila své povinnosti, podala řádné daňové přiznání a v rámci kontroly předložila řadu důkazů o existenci a pohybu zboží, které však správce daně hodnotil způsobem hraničícím s libovůlí. Rozhodnutí správce daně byla zrušena soudem, ale nové rozhodnutí Orgán veřejné moci z ledna 2023 opět konstatovalo, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno – nikoli, že se dopustila daňového podvodu. Žalovaná se však snaží vyvolat dojem protiprávního jednání žalobkyně a zlehčuje význam řízení, což žalobkyně odmítá. Poukazuje na to, že řízení mělo charakter „trestního“ ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv, a že pouhé konstatování porušení práva není dostatečnou satisfakcí. S ohledem na délku řízení, jeho dopad na podnikání, nejistotu a nemožnost odkladného účinku žalob, žalobkyně požaduje přiměřené finanční zadostiučinění.

6. Žalovaná tvrdí, že rozhodnutí Orgán veřejné moci z ledna 2023 bylo žalobkyni řádně doručeno fikcí a že žalobkyně svou pasivitou nevyužila možnost soudního přezkumu, čímž se vzdala ochrany před údajně nesprávným úředním postupem. Podle žalované žalobkyně opakovaně uváděla nepravdivé údaje v daňových přiznáních, čímž zkrátila DPH, a byla za to objektivně odpovědná bez ohledu na zavinění. Vzhledem k tomu, že byla potrestána penále a její jednání naplňuje znaky nepoctivého jednání dle občanského zákoníku, žalovaná považuje její nárok na finanční zadostiučinění za zneužití práva. Tvrdí, že význam řízení byl pro žalobkyni zanedbatelný a že postačuje pouze konstatování porušení práva, nikoli peněžitá kompenzace.

7. Mezi účastníky byl nesporný následující skutkový stav o průběhu daňového řízení správního a navazujícího soudního řízení, tento průběh plyne i ze spisů FÚ, Orgán veřejné moci a KS v Brně: - datum – Vydání prvních dodatečných platebních výměrů (DPV) správcem daně za ZO 3Q/2011, 4Q/2011, 1–12/2012. - datum – Podání blanketního odvolání - datum – Podání odvolání proti DPV za 3Q/2011. - datum – Podání odvolání proti DPV za 4Q/2011 a 1–12/2012. - datum – Vydání výzev k odstranění vad odvolání. - datum – Doručení doplnění odvolání ke ZO 4Q/2011 a 1–12/2012 správci daně. - datum – Odeslání předvolání svědka pana jméno FO. - datum – Výslech svědka. - datum – Konec stavění lhůty kvůli výslechu svědka. - datum – Postoupení spisu a stanoviska správce daně k Orgán veřejné moci. - datum – Orgán veřejné moci požádalo Orgán veřejné moci o prodloužení lhůty pro vyřízení odvolání. - datum – Stanovisko Orgán veřejné moci k žádosti o prodloužení lhůty, lhůta prodloužena do datum - datum – Orgán veřejné moci vydalo seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzvu k vyjádření. - datum – Doručení seznámení žalobkyni. - datum – Uplynutí lhůty pro vyjádření žalobkyně. - datum – Vydání rozhodnutí o odvolání č. j. číslo jednací – zamítnutí odvolání, potvrzení DPV. Nabytí právní moci. - 7.–datum – Vydání DPV za ZO 1/2013–12/2014. - datum – Podání odvolání proti DPV za ZO 2013–2014. - datum – Vydání výzev k odstranění vad odvolání. - datum – Doručení doplnění odvolání správci daně. - datum – Postoupení spisu a stanoviska správce daně k Orgán veřejné moci. - datum – Doručení doplnění odvolání Orgán veřejné moci. - datum – Doručení stanoviska správce daně k doplnění odvolání Orgán veřejné moci. - datum – Vydání rozhodnutí o odvolání: o č. j. číslo jednací – zamítnutí odvolání za ZO 7/2013, 9/2013, 11/2013, 12/2013, 3/2014, 8/2014, 11/2014. o č. j. číslo jednací – změna DPV za ZO 1–6/2013, 8/2013, 10/2013, 1–2/2014, 4–7/2014, 9–10/2014, 12/2014. - datum – Vydání rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností č. j. číslo jednací. - datum – Vyrozumění o nabytí právní moci rozhodnutí Řízení před Krajským soudem v Brně: - datum – Podání žalob, u KS v Brně vedené pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka - datum – Výzva k úhradě soudního poplatku - datum – Doplnění žaloby - datum – Úhrada soudního poplatku - datum – Odmítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby - datum – Sdělení žalovaného - datum – Vyjádření žalovaného k žalobě a postoupení správního spisu - datum – Zaslání vyjádření žalovaného k žalobě, výzva k předložení plné moci - datum – Reakce na výzvu, zda žalobkyně souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání - datum – Nařízení jednání na den datum - datum – Odvolání nařízeného jednání a přerušení řízení do rozhodnutí Soudního dvora EU - datum – Vydání rozhodnutí Soudního dvora EU - datum – Pokračování v řízení a spojení všech řízení do jednoho pod sp. zn. spisová značka - datum – Předvolání k ústnímu jednání - datum – Ústní jednání ve věci a vyhlášení rozsudku - datum – Doručení rozsudku žalobkyni 8. Z přijetí žádosti o náhradu nemajetkové újmy ze dne datum soud zjistil, že Jméno žalované byla dne datum doručena žádost žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen „OdškZ“). Jméno žalované uvedenou žádost postoupilo k přímému vyřízení Orgán veřejné moci.

9. Z žádosti o náhradu škody ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně dne datum sepsala žádost o náhradu škody dle OdškZ, v níž nárokovala částku částka za nepřiměřenou délku řízení. Z dodejky soud zjistil, že žádost byla dne datum podána a dodána do datové schránky Jméno žalované.

10. Ze sdělení Orgán veřejné moci ze dne datum soud zjistil, že Orgán veřejné moci po provedeném šetření lze uzavřít, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona, jelikož v činnosti soudu bylo shledáno období bezdůvodné nečinnosti soudu od března 2019 do ledna 2021. Posouzení Orgán veřejné moci se vztahuje pouze na předmětné soudní řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka bez ohledu na související řízení správní. Při posouzení nároku žalobkyně ze strany Jméno žalované je však třeba zohlednit všechny relevantních okolnosti obou složek stěžovaného řízení – správní i soudní.

11. Ze sdělení Jméno žalované ze dne datum soud zjistil, že Jméno žalované projednalo žádost žalobkyně o přiznání zadostiučinění tak, že žalobkyni přiznalo zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu, a to ve formě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení. Jméno žalované se dále žalobkyni za nesprávný úřední postup omluvilo.

12. Soud z dalších provedených důkazů nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, v rozsudku se jimi tak nezabýval.

13. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný průběh správního řízení před FÚ a Orgán veřejné moci a průběh soudního řízení před Krajským osudem v Brně tak, jak byl popsán výše, soud tak na tato zjištění odkazuje. Dále soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu škody, nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení, tedy za nesprávný úřední postup. Žalovaná nesprávný úřední postup uznala a žalobkyni poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a žalobkyni se dále za nesprávný úřední postup omluvila. Poskytnutí zadostiučinění ve formě peněžité náhrady však žalovaná odmítla.

14. Po právní stránce posoudil soud danou věc následovně.

15. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdškZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odstave 3 téhož ustanovení stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. a) OdškZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

17. Podle ust. § 5 OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle ust. § 13 odst. 1 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odstavce 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Podle ust. § 14 odst. 3 OdškZ uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 14 odst. 1 se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

20. Podle ust. § 31a odst. 1 OdškZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odstavce 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Předmětem v tomto řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce daňového a navazujícího soudního řízení. Dle tvrzení žalobkyně bylo daňové řízení zahájeno vydáním prvního platebního výměru dne datum a skončilo rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne datum, č.j. spisová značka. Celkově tak daňové a navazující soudní řízení trvalo 5 let a 1 měsíc.

22. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda posuzované správní řízení splňuje kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů je nutno vztáhnout na veškerá správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda (srov. nález Ústavního soudu nálezu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20). Pod prizmatem citovaného nálezu Ústavního soudu již nadále dle Nejvyššího soudu nebude při posuzování nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení namístě odlišně posuzovat délku těch řízení, která spadají do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a těch, která do ní nespadají. Bude rozhodné pouze to, zda jde o správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, neboť u nich vyplývá právo na jejich přiměřenou délku z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3118/2020, vzhledem k citovanému nálezu Ústavního soudu při posuzování, zda daňové řízení včetně daňové kontroly je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, dospěl k závěru, že tomu tak je. Daňové řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Daňová kontrola proto představuje v rámci daňového řízení nejcitelnější zákonem aprobované narušení autonomní sféry jednotlivce. Jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a žalobci tak svědčí právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny.

23. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v čl. 38 odst. 2 Listiny. Právní úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení je upravena v zákoně č. 82/1998 Sb. (ust. § 13, § 22 a § 31a). Touto právní úpravou se podrobně zabývá Stanovisko Cpjn, včetně posouzení celkové doby řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdškZ v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jakož podává i výklad ustanovení § 31a OdškZ. Stanovisko lze aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny (viz NS ČR sp. zn. 30 Cdo 214/2015).

24. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že namítané řízení je nutno posoudit jako řízení, na jehož přiměřenou délku svědčilo žalobci právo ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

25. Podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu byla splněna a žaloba byla podána u soudu včas.

26. Vzhledem k tomu, že skutkový stav a průběh správního řízení i navazujícího soudního řízení byl mezi účastníky nesporný, bylo předmětem řízení především právní posouzení nároku žalobkyně na nemajetkovou újmu.

27. Po provedeném dokazování je soud toho názoru, že celková délka řízení (11 let 3 měsíce a 26 dní) je zjevně nepřiměřená pro tento typ řízení a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. Podle Stanoviska Cpjn se nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého soudního řízení, kterou žalobkyně tvrdila, v případě řízení, na která dopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, presumuje a netřeba ji prokazovat.

28. Při stanovení kompenzace přihlédl soud ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdškZ, a to a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Soud se předně zabýval kritériem významu předmětu řízení pro žalobkyni. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. I případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č.j. 69 Co 65/2022-134).

29. Soud se tak zaměřil na posouzení, jaký význam měl předmět řízení pro žalobkyni. Žalovaná v této souvislosti argumentovala tím, že žalobkyně byla dne datum prohlášena nespolehlivým plátcem DPH, dle zjištění správce daně žalobkyně závažně ztěžovala a mařila správu daně tím, že dobrovolně nehradila své povinnosti. V roce 2017 mělo dojít k útlumu podnikatelské činnosti žalobkyně, následně v roce 2020 byla žalobkyni zrušena registrace plátce DPH. Jelikož žalobkyně de facto přestala vykonávat aktivní činnost, má žalovaná za to, že význam řízení pro ni musí být téměř nulový, když v době řízení již byla žalobkyně pouhou schránkou, která nevykonávala žádnou činnost. Dle žalované žalobkyně neplnila řádné své povinnosti, a pokud by řádně tvrdila daň v zákonné výši a tuto daň uhradila, k vydání dodatečných platebních výměrů nikdy nemuselo dojít. Žalovaná rovněž uvedla, že žalobkyni žádná nemajetková újma vzniknout nemohla, neboť se de facto mohla obávat pouze toho, že bude nucena vrátit finanční prostředky, které náleží České republice, a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.8.2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015, ve kterém Nejvyšší soud vyjádřil závěr, že „účastníku, jehož nejistota ohledně výsledku řízení se omezuje na to, zda jeho nepoctivý úmysl bude prokázán, je okolností, která vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky tohoto řízení na jeho straně vyvrací.“.

30. Soud při posuzování tohoto hlediska vycházel rovněž z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne datum, č.j. spisová značka. V tomto rozsudku se Krajský soud v Brně podrobně zabývá otázkou, z jakého důvodu probíhala daňová kontrola, daňové řízení, zda byly v daňovém řízení zjištěny okolnosti, které by mohly osvědčovat nepoctivý úmysl žalobkyně či účast na daňovém podvodu tak, aby tyto skutečnosti vylučovaly presumování vzniku nemajetkové újmy žalobkyně. Soud však na tomto místě uvádí, že takové okolnosti nebyly v rámci daňové kontroly zjištěny či prokázány. V této věci správní orgány nepřiznaly žalobkyni právo na odpočet DPH z důvodu nesplnění hmotněprávní podmínky – neprokázání dodavatele, resp. Přijetí zdanitelného plnění od plátce DPH, a nikoli z důvodu jeho zapojení do podvodného řetězce na DPH. Soud proto uzavřel, že v řízení nebyla vyvrácena právní domněnka vzniku nemajetkové újmy na straně žalobkyně, u které v daňovém řízení nebyly osvědčeny skutečnosti o jejím nepoctivém úmyslu nebo zapojení do daňového podvodu. Skutečnosti, že žalobkyně v období roku 2017 začala utlumovat svou činnost dle soudu nemohou samy o sobě vyvrátit domněnku vzniku nemajetkové újmy, avšak soud k nim přesto přihlédl pro posouzení výše základní sazby peněžitého zadostiučinění a uzavřel, že význam předmětu řízení byl s ohledem na utlumenou činnost žalobkyně snížený.

31. Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně v rámci daňového a navazujícího soudního řízení svým jednáním neztěžovala postup v řízení, na výzvy reagovala, vystupovala tak, aby prokázala postavení svých dodavatelů, tedy zda byli plátci DPH či nikoliv, což se jí však prokázat nepodařilo, a proto jí byly vyměřeny doplatky na DPH.

32. Soud se dále zabýval složitostí věci, přičemž se jednalo o daňové řízení, předmětem byla daňová kontrola 37 zdaňovacích období, což samo o sobě znamená větší složitost. V tomto konkrétním případě se však nejednalo o nijak zásadně vyšší složitost v tom smyslu, že by bylo třeba posuzovat zapojení žalobkyně do daňových podvodů apod. Soud v tomto ohledu rovněž přihlédl ke skutečnosti, že před správními orgány řízení trvalo 1 rok a 5 měsíců, probíhalo před orgány dvou stupňů, což soud s ohledem na počet zdaňovacích období, které byly předmětem kontroly, nepovažuje za délku řízení, která by výrazným způsobem přesahovala délku řízení v obdobných věcech. Co se týče navazujícího soudního řízení, byla tam nepřiměřená délka řízení zapříčiněna velkou prodlevou mezi podáním žaloby a nařízením prvního jednání, ve věci byl vyhlášen rozsudek na prvním jednání ve věci, což také podporuje závěr o tom, že e nejednalo o věc nijak extrémně složitou.

33. Co se týče postupu orgánů, správní orgány postupovaly ve věci dle zákonných postupů, Orgán veřejné moci také požádalo o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí, a soud neshledal ničeho výjimečného na postupu správních orgánů. Co se týče postupu soudu, jak již bylo řečeno, největší průtah byl učiněn v začátku soudního řízení, kdy po podání žaloby trvalo více než 2 roky, než bylo nařízeno první jednání ve věci, které bylo následně odvoláno z důvodu položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU. Jinak soud neshledal žádných neobvyklých úkonů či postupů.

34. V rámci předběžného projednání nároku bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a omluvy. Soud se proto zabýval otázkou, zda je toto zadostiučinění s ohledem na všechny okolnosti případu přiměřené, či zda je namístě žalobkyni přiznat rovněž zadostiučinění ve formě peněžitého plnění.

35. Ze všech výše uvedených důvodů, zejména s ohledem na význam předmětu řízení pro žalobkyni, kdy nebyla v řízení vyvrácena domněnka vzniku nemajetkové újmy s ohledem na nepatrný význam řízení pro žalobkyni, soud dospěl k závěru, že nebyly prokázány žádné výjimečné okolnosti, které by odůvodnily nepřiznání zadostiučinění ve formě peněžité náhrady. Soud tak přistoupil ke stanovení základní výše zadostiučinění za rok řízení, kterou stanovil na základní částku částka. V tomto ohledu soud odkazuje na výše uvedená zjištění soudu, ze kterých nevyvodil žádné důvody pro moderaci základní výše náhrady směrem nad základních částka ročně (snížený význam předmětu řízení pro žalobkyni, průměrná složitost věci, standardní jednání žalobkyni v průběhu řízení i obvyklý postup správních orgánů a soudu). Na tomto místě soud také poznamenává, že nevyhověl žalobkyni v jejím návrhu na zvýšení základní výše nemajetkové újmy o míru inflace s ohledem na dobu, která uplynula od stanovení této výše zadostiučinění, neboť takový postup nemá oporu ani v zákoně ani v judikatuře. Míra inflace by mohla být promítnuta do stanovení základní výše zadostiučinění v intervalu od částka do částka, nikoliv však nad tuto hranici. Soud však s ohledem na všechny posuzované skutečnost dospěl k závěru, že není namístě tuto základní výši zadostiučinění jakkoliv zvyšovat.

36. Soud tak za první dva roky řízení přiznal žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši částka ročně, za další 3 roky po částka/rok a nakonec částka za 1 měsíc. Celkem tak náhrada za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení činí částka. Jelikož se žalovaná dostala se zaplacením náhradu nemajetkové újmy do prodlení, soud žalobkyni rovněž přiznal zákonný úrok z prodlení od podání žaloby (což je zároveň i uplynutím lhůty 6 měsíců od podání žádosti o přiznání zadostiučinění u žalované) do zaplacení.

37. Soud proto výrokem I rozsudku žalobě vyhověl, co se týče předmětné částky s příslušenstvím a výrokem II rozsudku žalobu ve zbytku zamítl.

38. Ve vztahu k výroku III rozsudku soud uvádí, že žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení z výchozí tarifní hodnoty ve výši částka (za úkony právního zástupce provedené do datum) a tarifní hodnoty Anonymizováno částka (za úkony právního zástupce provedené po datum) vycházeje z judikatury, dle které se tarifní hodnota nároku na náhradu nemajetkové újmy určí dle § 9 odst. 4 písm. a) [§ 9a odst. 1 písm. a) ] vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb („advokátní tarif“), a dle níž výsledek řízení projevující se tím, že žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované nahradit mu zadostiučinění, je nutné hodnotit jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť mu nebylo přiznáno plnění v jím požadované výši (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 40/2014). Náklady žalobkyně činí částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladu řízení do rukou advokáta.

39. O lhůtách k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 o.s.ř., přičemž třídenní lhůta pro plnění platí i pro výrok I. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.