23 C 92/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Vávrovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 31 961,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 255,07 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 706,13 Kč s požadovaným příslušenstvím, zákonný úrok z částky 27 255,07 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 019,94 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 108,04 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 952 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala toho, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku 31 961,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že strany spolu dne , datum, uzavřely smlouvu o úvěru, a to na základě žádosti o úvěr č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala jistinu úvěru splatit , Anonymizováno, měsíčními anuitními splátkami ve výši , částka, spolu s úrokem ve výši , Anonymizováno, % p.a. Úvěr měla žalobkyně splatit nejpozději do , datum, . Částku úvěru žalovaná vyčerpala dne , datum, . Žalovaná úvěr neplnila řádně a včas, a proto byla žalobkyní informována o okamžitém splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje jistinu ve výši , částka, a úvěrové poplatky ve výši , částka, , celkem , částka, a zákonný úrok z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, . Žalovaná však ani přes upomínky a předžalobní výzvu ničeho žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, a to po předchozí žádosti žalované o úvěr č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla téhož dne žalobkyně žalované částku , částka, na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni celkem částku , částka, , a to v pravidelných , Anonymizováno, měsíčních splátkách po částce , částka, z jejího bankovního účtu. Úroková sazba byla dohodnuta na , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % p.a. a RPSN ve výši , Anonymizováno, %. (prokázáno Žádost o úvěr č. , hodnota, , standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru ze dne , datum, , úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky, sazebník, oznámení o úrokových sazbách).

5. Žalovaná v rámci žádosti o úvěr vyplnila žádost, ve které uvedla, že je rozvedená, má středoškolské vzdělání s maturitou / vyšší odborné vzdělání, žije v nájemním bydlení. Ke svým příjmům uvedla, že má měsíční příjem ve výši , částka, a další rodinný příslušník žijící ve společné domácnosti má pravidelný měsíční příjem ve výši , částka, . Mezi výdaje žalovaná uvedla bydlení ve výši , částka, a další výdaje ve výši , částka, (prokázáno ze žádosti o úvěr č. , hodnota, ze dne , datum, ).

6. Žalované z jistiny úvěru ve výši , částka, neuhradila částku , částka, (prokázáno historický výpis žalované).

7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení a upozornila jí na možnost zesplatnění celého úvěru dopisem ze dne , datum, s odůvodněním, že je žalovaná v prodlení s úhradou splátek a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky do , datum, (prokázáno výzva k okamžitému splacení dluhu vč. dodejky).

8. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , podacím archem).

9. Po právní stránce soud posoudil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „SpotřÚ“), a to s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru.

10. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 2 odst. 1 SpotřÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 SpotřÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 75 SpotřÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ustanovení SpotřÚ. Na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalobkyně poskytla žalované částku , částka, . Celkovou dlužnou částku , částka, se žalovaná zavázala splatit v pravidelných , Anonymizováno, měsíčních splátkách po částce , částka, . Úroková sazba byla dohodnuta na , Anonymizováno, % p.a. a RPSN ve výši , Anonymizováno, %. Žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaná vystupovala jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit.

18. Žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované dostatečně, když se spokojila pouze s vyplněnými údaji v žádosti o úvěr. Ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná má středoškolské vzdělání s maturitou / vyšší odborné vzdělání, žije v nájemním bydlení. Ke svým příjmům uvedla, že má měsíční příjem ve výši , částka, a další rodinný příslušník žijící ve společné domácnosti má pravidelný měsíční příjem ve výši , částka, . Mezi výdaje žalovaná uvedla bydlení ve výši , částka, a další výdaje ve výši , částka, . Na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná má měsíční výdaje ve výši , částka, . Přičemž výdaje ve výši , částka, nejsou blíže specifikovány a nelze jednoznačně uzavřít, že se jedná o jediné reálné měsíční výdaje žalované, která je osobou v aktivním věku žijící v , Anonymizováno, , kde jsou náklady na život vyšší než v jiných městech. Ze žádosti o úvěr nevyplývá, že by žalobkyně měla žalovanou poskytnuté údaje doložené potřebnými listinnými doklady (úplnými výpisy z účtů, nájemní smlouvou, pracovní smlouvou, měsíčními příjmy další osoby žijící ve společné domácnosti apod.). Žalovaná ani nebyla žalobkyní dotazována, zda nemá i jiné úvěry u jiných společností či bank. Pokud by tyto doklady žalobkyně měla k dispozici, pak by si mohla udělat ucelený pohled na příjmy a výdaje žalované a na její schopnost splácet úvěr. Žalobkyně si tak neudělala ucelený pohled na příjmy a výdaje žalované. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované řádně a dostatečně.

19. Závěr, že pokud není řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr, nelze uzavřenou smlouvu o úvěru chápat za platně uzavřenou, je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

20. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak, bez ohledu na zákonné zakotvení povinnosti soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, povinností soudu toto zkoumat, aniž by bylo nutné zohlednit, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne pouze relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. C-679/18 ze dne , datum, konstatuje i , jméno FO, dvůr Evropské Unie.

21. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

22. Výrokem I. tohoto rozsudku soud vyhověl žalobě pouze co do částky 27 255,07 Kč, ač žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované částku 30 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o. z. bez právního důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Výše nesplacené jistiny úvěru ve výši 27 255,07 Kč představuje bezdůvodného obohacení na straně žalované.

23. Soud stanovil dobu splatnosti částky 27 255,07 Kč na přiměřenou dobu 30 dnů od právní moci rozsudku. Dobu, ve které by měla žalovaná dluh vůči žalobkyni splatit. V případě, že by žalovaná částku ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí nesplatila, vystavila by se riziku exekuce.

24. Výrokem II. soud s ohledem na neplatně uzavřenou smlouvu o úvěru a neplatné ujednání o úvěrových poplatcích zamítl žalobu, co do částky 4 706,13 Kč s požadovaným příslušenstvím, zákonný úrok z částky 27 255,07 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 019,94 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 108,04 Kč.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 952 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalované v rozsahu 15 %). Celková (100 %) výše nákladů sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 279 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 961,20 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t.. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovanou a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10 (např. sp. zn. 10 C 194/2025, 28 C 149/2025). Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.