10 C 63/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Anonymizováno anonymizováno anonymizováno Anonymizováno 2 za níž jedná Jméno žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Anonymizováno anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalované A 3. Anonymizováno anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalované B o zaplacení 650 765 Kč s příslušenstvím, I. Žaloba o uložení povinnosti žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 650 765 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 314 583 Kč od datum anonymizováno do zaplacení a s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 336 182 Kč od datum anonymizováno do zaplacení se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. hodnota náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. hodnota náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. hodnota náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných částky 650 765 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že počínaje dnem účinnosti datum anonymizováno, minimálně do datum anonymizováno, v souvislosti s pandemií a výskytem onemocnění COVID-19, činily a vydávaly postupně vláda České republiky a anonymizováno anonymizováno krizová opatření, jimiž tyto orgány mimo jiné nařizovaly zákaz maloobchodního prodeje a prodeje zboží, s výjimkou prodeje zboží a služeb taxativně vyjmenovaných jednak v dotčených opatřeních anonymizováno anonymizováno, jednak v dotčených Usneseních vlády ČR. Další opatření vydávaná jmenovanými orgány spočívala mimo jiné též v tom, že byla nařízena i další opatření. Tato opatření ve svém důsledku znamenala plošně úbytek zákazníků a osob přicházejících do prostor podnikatele. Tato restriktivní opatření vedla k omezení výkonu podnikatelské činnosti. Na základě těchto opatření byly takto jimi specifikované zákazy prodeje zboží a služeb, a rovněž tak i takto jimi specifikovaná omezení spojovaná s návštěvou vnitřních prostor, postupně rušeny a znovu obnovovány, a to tak, že tyto zákazy a omezení trvaly minimálně v následujících obdobích: v kalendářním roce anonymizováno: od datum anonymizováno do datum anonymizováno, tedy 89 dnů, dále od datum anonymizováno do datum anonymizováno, tedy 88 dnů, v kalendářním roce anonymizováno: od datum anonymizováno do datum anonymizováno, tedy 151 dnů, dále od datum anonymizováno do datum anonymizováno, tedy 40 dnů, v kalendářním roce anonymizováno: od datum anonymizováno do datum anonymizováno, tedy 31 dnů. V přímé souvislosti s popsanými omezujícími opatřeními MZ ČR a Vlády ČR a se zákazy prodeje zboží a služeb, jak jsou shora popsány, došlo k tomu, že poškozený nemohl ve shora uvedených obdobích roků anonymizováno, anonymizováno a anonymizováno vykonávat svoji podnikatelskou činnost, a to ani zčásti. V přímé příčinné souvislosti s tím vznikla poškozené škoda, a to v podobě ušlého zisku, minimálně za období 177 dnů v roce anonymizováno, 191 dnů v roce anonymizováno a 31 dnů v roce anonymizováno, kdy své činnosti nevykonávala a vykonávat nemohla. Žalobkyně dosáhla v roce anonymizováno čistého obratu ve výši 1 037 637 Kč, přičemž v tomto roce byla omezena ve své činnosti na období 177 dnů, přičemž ušlý zisk za období 177 dnů v tomto roce tak činí částku 976 863 Kč. Dále žalobkyně dosáhla v roce anonymizováno čistého obratu ve výši 759 663 Kč, přičemž v tomto roce byla omezena ve své činnosti na období 191 dnů, přičemž ušlý zisk za období 191 dnů v tomto roce tak činí částku 833 906 Kč. Za roky anonymizováno a anonymizováno tak žalobkyně nárokuje náhradu škody v podobě tohoto ušlého zisku, a to ve výši 1 810 769 Kč. Žalobkyně z důvodu procesní ekonomiky v tento okamžik uplatnila pouze část svého shora vyčísleného nároku, a to ušlý zisk za období 57 dnů v roce anonymizováno, a to konkrétně za období od datum anonymizováno do datum anonymizováno částku 314 583 Kč, ušlý zisk za období 77 dnů v roce anonymizováno, a to konkrétně za období od datum anonymizováno do datum anonymizováno částku 336 182 Kč, celkem částku 650 765 Kč.

2. Žalovaná č. hodnota nárok žalobkyně neuznala a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Žalobou uplatněný nárok považuje za nedůvodný, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Samotný návrh žalobkyně postrádá skutková tvrzení a neopírá se o relevantní právní titul.

3. Žalovaná č. hodnota nárok žalobkyně neuznala a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, když uvedla, že ze žaloby, ani z jejího doplnění, nelze určit, z jakých skutkových okolností žalobkyně dovozuje svůj nárok. Žalobkyně žádným relevantním způsobem neuvedla dopad protipandemických opatření na její činnost, když ani v žalobě jednotlivá opatření neidentifikuje.

4. Žalovaná č. hodnota nárok žalobkyně neuznala a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta s tím, že má za to, že není v dané věci pasivně legitimována jako organizační složka státu.

5. Zdejší soud usnesením ze dne datum, č. j. 10 C 63/2024-64, odmítl žalobu, usnesení následně potvrdil Městský soud v Praze usnesením ze dne datum, č. j. 30 Co 268/2024-79, jako věcně správné. Daná usnesení však byla k dovolání žalobkyně změněna tak, že žaloba se neodmítá, a to usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. 30 Cdo 345/2025-106. Usnesení dovolacího soudu bylo odůvodněno tím, že v projednávané věci je z podané žaloby ve znění jejího doplnění zřejmé, že se žalobkyně domáhá proti žalovaným společně a nerozdílně náhrady škody ve formě ušlého zisku, jež jí měla být způsobena omezeními a zákazy plynoucími z mimořádných opatření vydávaných v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19, a to konkrétně těmi, která omezovala maloobchodní prodej zboží a služeb (v kterémžto oboru žalobkyně dle svých tvrzení podnikala) v období od datum anonymizováno do datum anonymizováno a od datum anonymizováno do datum anonymizováno. Přestože žalobkyně v této souvislosti jednotlivá opatření neidentifikovala datem jejich vydání nebo jejich číselným označením, jejich identifikaci provedla dostatečně určitě a nezaměnitelně, uvedla-li, že svůj nárok odvozuje od všech opatření, která byla vydána anonymizováno anonymizováno a vládou České republiky v rámci boje proti pandemii onemocněním COVID-19 a měla povahu obecně závazného právního aktu, která ve zmíněném období žalobkyni omezila v jejím podnikání ve výše zmíněném oboru, přičemž též uvedla, že vznik svého nároku odvozuje od existence popsaných omezení s tím, že nižšími soudy zvažovanou nezákonnost těchto opatření (některého z nich) netvrdí. Zároveň s tím žalobkyně podala též srozumitelný popis postupu, jakým dospěla k vyčíslení svého nároku, a to vždy ve vztahu k tomu kterému období, na něž její nárok připadá, když pro každé z těchto období uvedla konkrétní výši denní sazby vycházející z jejího průměrného denního čistého obratu dosaženého v příslušném kalendářním roce, a tu pak násobila počtem dní připadajících na vymezené období. Po skutkové stránce tedy žalobkyně svůj nárok v základních obrysech (tj. popisem toho, co nárokuje, z jakého důvodu, vůči komu a za jaké časové období) specifikovala, a to způsobem, který nevzbuzuje pochybnost o jeho jednoznačné identifikaci vylučující možnost záměny s jiným skutkem. Její žaloba tak požadavkům předepsaným v § 79 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 42 odst. 4 o. s. ř., vyhovuje, pročež opačný závěr odvolacího soudu neobstojí. Dále Nejvyšší soud uvedl, že vytýká-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) žalobkyni, že v žalobě nevysvětlila i to, jak každé jednotlivé opatření, s nímž svůj žalobní požadavek spojuje, na její podnikání skutečně dopadalo, a to v závislosti na obsahu konkrétních povinností, které ukládalo, jakož i vzhledem k faktické náplni podnikatelské činnosti, jíž se žalobkyně v tom kterém období věnovala, nejedná se již o skutečnosti, jejichž absence v žalobě by mohla odůvodňovat závěr o její neprojednatelnosti pro nedodržení výše popsaných náležitostí. Vylíčením těchto skutečností bude podmíněn až případný procesní úspěch žalobkyně v řízení, pro nějž bude významné též tvrdit a prokázat, které opatřeními uložené povinnosti její podnikatelskou činnost skutečně omezily či zakázaly a v jakém rozsahu, a zda tak lze do příčinné souvislosti se vznikem tvrzené újmy klást právě to které konkrétní opatření nebo zda byl její vznik zčásti či zcela způsoben již samotou existencí pandemie a s ní související obavou obyvatelstva z případných následků možné nákazy.

6. Z předběžného uplatnění nároku u žalované č. hodnota bylo zjištěno, že žalobkyně nárok u žalované č. hodnota uplatnila dne datum.

7. Z předběžného uplatnění nároku u žalované č. hodnota včetně doručenky bylo zjištěno, že žalobkyně nárok u žalované č. hodnota uplatnila dne datum.

8. Z předběžného uplatnění nároku u žalované č. hodnota bylo zjištěno, že žalobkyně nárok u žalované č. hodnota uplatnila dne datum.

9. Z veřejné části Živnostenského rejstříku k žalobkyni bylo zjištěno, že oborem podnikání žalobkyně je zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků.

10. Při jednání konaném dne datum bylo žalobkyni dáno poučení podle § 118a odst. 1 až 3 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“, aby označila konkrétní opatření v tvrzeném období od datum anonymizováno do datum anonymizováno a od datum anonymizováno do datum anonymizováno, od kterých odvozuje svůj nárok a aby rovněž tvrdila a prokazovala, jaká konkrétní škoda jí výlučně v důsledku příslušného opatření vznikla, tedy jak daná opatření dopadla na její činnost, přičemž musí konkrétně tvrdit a prokazovat jakou žalobkyně činnost v rozhodném období vykonávala, tj. v období od datum anonymizováno do datum anonymizováno a od datum anonymizováno do datum anonymizováno, když nestačí tyto skutečnosti jen tvrdit, je třeba je i současně prokazovat (označit důkaz). Současně soud žalobkyni poučil, že pokud zůstane procesně nečinná či pokud řádně nedoplní svá tvrzení a nenavrhne k nim důkazy, případně svá tvrzení neprokáže, může to pro ni znamenat neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, což se může odrazit na procesním výsledku daného sporu. Danou výzvu poskytl soud žalobkyni v souladu s bodem 21 usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. 30 Cdo 345/2025-106.

11. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že má za to, že není potřeba ničeho doplňovat ve vztahu k důkazním návrhům. Žalobkyně nárok na ušlý zisk uplatňuje ze všech mimořádných opatření, která byla účinná v uplatněném období a současně jejímž obsahem byl zákaz nebo omezení prodeje zboží a služeb v provozovnách a dále ta, která souvisela s předmětem podnikání žalobkyně, tj. zprostředkování obchodu a služeb, maloobchod a poradenská a konzultační činnost a zpracování odborných studií a posudků, případně činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců. Dále uvedla, že soud zná právo a není tedy na žalobkyni, aby tyto jednotlivé právní akty konkrétně označovala, když postačí časové vymezení, které již žalobkyně v žalobě a doplnění učinila.

12. Další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost, když žalobkyně řádně nedoplnila k výzvě soudu rozhodné skutečnosti a k tomu neoznačila důkazy.

13. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

14. Podle ustanovení § 7 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda (odst. 1). Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo (odst. 2).

15. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle ustanovení § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Podle ustanovení §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

19. Ke vzniku odpovědnosti státu za újmu je nutné kumulativní splnění třech předpokladů a) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu b) vznik újmy c) příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b).

20. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 94/anonymizováno Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do datum anonymizováno (dále jen „pandemický zákon“), nestanoví-li tento zákon jinak, použije se zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“).

21. Podle ustanovení § 2 odst. 1 pandemického zákona, ve znění účinném do datum anonymizováno, může anonymizováno anonymizováno (dále jen „anonymizováno“), krajská hygienická stanice nebo právnická osoba (dále jen „krajská hygienická stanice“) za účelem likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku nařídit mimořádné opatření, kterým přikáže určitou činnost přispívající k naplnění uvedeného účelu, nebo zakáže nebo omezí určité činnosti nebo služby, jejichž výkonem by mohlo být šířeno onemocnění COVID-19, anebo stanoví podmínky provádění takových činností nebo poskytování takových služeb. anonymizováno může nařídit mimořádné opatření podle věty první s celostátní působností nebo s působností na území několika krajů. právnická osoba může mimořádné opatření nařídit na území svého správního obvodu.

22. Podle ustanovení § 13 pandemického zákona, ve znění účinném do datum anonymizováno, k projednání návrhu podle soudního řádu správního na zrušení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 nebo mimořádných opatření podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví ve stavu pandemické pohotovosti, jejichž účelem je likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku, je příslušný Nejvyšší správní soud, pokud mimořádné opatření vydalo anonymizováno. V ostatních případech je k projednání návrhu příslušný krajský soud (odst. 1). Návrh lze podat do 1 měsíce ode dne, kdy návrhem napadené mimořádné opatření nabylo účinnosti (odst. 2).

23. Na straně žalované vystupuje současně několik organizačních složek státu. Je přitom věcí soudu, aby sám vyhodnotil, která organizační složka má za stát jednat. V tomto případě ale žalobkyně označila tři organizační složky a vzhledem k tomu, že blíže nespecifikovala mimořádná opatření, kterými jí měla být způsobena škoda, nedala soudu podklad k tomu, aby mohl vyhodnotit, která z organizačních složek státu je za stát příslušná jednat. Z toho důvodu bylo nutno ponechat na straně žalovaných všechny 3 subjekty tak, jak je žalobkyně označila.

24. Podmínkám odpovědnosti státu za škodu způsobenou mimořádnými opatřeními přijatými státními orgány ČR v době pandemie onemocnění Covid-19 se již věnoval Nejvyšší soud ČR. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 414/2023, vyslovil závěr, že mimořádná opatření vydaná anonymizováno anonymizováno v souvislosti s epidemií Covid-19 dle § 2 odst. § 9 zákona č. 94/anonymizováno Sb., pandemický zákon, nebo dle § 80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví jako opatření obecné povahy představují rozhodnutí ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu č. 82/1998 Sb. Takto vysloveným názorem Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 414/2023 v podstatě překonal dosud uplatňovanou judikaturu Ústavního soudu, dle které mimořádná opatření vydána na základě § 2 pandemického zákona, představují opatření obecné povahy, tedy smíšený právní akt, který není ani rozhodnutím, ani právním předpisem (usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum anonymizováno, sp. zn. Pl. ÚS 11/20). Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 414/2023 zabýval rovněž aktivní legitimací k uplatnění nároku na náhradu újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., k čemuž judikoval, že za účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je třeba považovat osobu, která sice nemohla být účastníkem řízení o vydání mimořádného opatření v souvislosti s epidemií Covid-19, jež je vydáváno bez řízení, ale nezákonným mimořádným opatřením bylo o jejích právech a povinnostech rozhodováno a současně využila v zákonem stanovené lhůtě možnost podat žalobu na zrušení mimořádného opatření pro nezákonnost, a to bez ohledu na to, zda taková žaloba ke zrušení mimořádného opatření skutečně vedla či nikoliv. Rozšířený výklad pojmu „škoda“ i na ušlý zisk, jenž je předmětem tohoto řízení (ale i případnou nemajetkovou újmu) judikoval Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne datum anonymizováno, sp. zn. 30 Cdo 2713/anonymizováno, v němž uzavřel, že podle § 9 pandemického zákona, který je ve vztahu k zákonu č. 82/1998 Sb. v poměru speciality, lze při posuzování odpovědnosti státu za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s mimořádnými opatřeními postupovat pouze v případě náhrady skutečné škody. U jiných nároků jako je náhrada ušlého zisku nebo zadostiučinění za nemajetkovou újmu je tudíž třeba postupovat podle zákona č. 82/1998 Sb., který se vztahuje na veškerou újmu (tj. náhradu skutečné škody, ušlého zisku i nemajetkové újmy) způsobenou veškerými rozhodnutími, včetně opatření obecné povahy.

25. Z citovaných závěrů Nejvyššího soudu plyne, že náhrady škody v podobě ušlého zisku vzniklé v důsledku mimořádných opatření se lze domáhat pouze dle zákona č. 82/1998 Sb., nikoli dle jiných předpisů, a to tehdy bude-li splněna základní podmínka, jíž je zrušení mimořádného opatření pro nezákonnost. Současně Nejvyšší soud vyslovil, že aktivně legitimovaným k uplatnění nároku zákona č. 82/1998 Sb. je pouze ten, kdo mimořádné opatření u soudu napadl. Pouze ten, kdo podá návrh na zrušení obecného (mimořádného) opatření, případně se k takovému návrhu připojí, založí své účastenství v řízení, a tedy i splní jednu ze základních podmínek pro možnost uplatnění nároku dle zákona č. 82/1998 Sb.

26. V daném případě žalobkyně přes poučení soudu dle § 118a o. s. ř. odmítla označit konkrétní mimořádná opatření, s nimiž spojovala vznik škody v podobě ušlého zisku, natož aby uvedla, zda tato opatření byla zrušena pro nezákonnost a zda je napadla žalobou u soudu (k tomu soud již žalobkyni nevyzýval, když odmítla označit konkrétní mimořádná opatření, neboť tato výzva byla již nadbytečná, a to právě vzhledem k tomu, že žalobkyně odmítla označit konkrétní mimořádná opatření, ze kterých vyvozuje svůj nárok). Na svém odmítavém stanovisku k označení konkrétních mimořádných opatření pak výslovně setrvala i přestože daný postup již nastínil dovolací soud ve svém usnesení ze dne datum, č. j. 30 Cdo 345/2025-106, a to konkrétně v bodě 21, když vysloveně uvedl:“ Vytýká-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) žalobkyni, že v žalobě nevysvětlila i to, jak každé jednotlivé opatření, s nímž svůj žalobní požadavek spojuje, na její podnikání skutečně dopadalo, a to v závislosti na obsahu konkrétních povinností, které ukládalo, jakož i vzhledem k faktické náplni podnikatelské činnosti, jíž se žalobkyně v tom kterém období věnovala, nejedná se již o skutečnosti, jejichž absence v žalobě by mohla odůvodňovat závěr o její neprojednatelnosti pro nedodržení výše popsaných náležitostí. Vylíčením těchto skutečností bude podmíněn až případný procesní úspěch žalobkyně v řízení, pro nějž bude významné též tvrdit a prokázat, které opatřeními uložené povinnosti její podnikatelskou činnost skutečně omezily či zakázaly a v jakém rozsahu, a zda tak lze do příčinné souvislosti se vznikem tvrzené újmy klást právě to které konkrétní opatření nebo zda byl její vznik zčásti či zcela způsoben již samotou existencí pandemie a s ní související obavou obyvatelstva z případných následků možné nákazy. Soud dále uvádí, že důkazní břemeno k označení mimořádných opatření, s nimiž spojuje vznik škody přitom nese poškozený. Není úkolem soudu, jak se nesprávně domnívá žalobkyně, vyhledávat jednotlivá mimořádná opatření a zkoumat, které z nich mohlo zapříčinit vznik tvrzené škody. Nutnost splnění důkazního břemene se jednoznačně ukazuje v souvislosti s tím, že aktivně legitimovaným k podání žaloby může být dle závěrů Nejvyššího soudu jen ten poškozený, který mimořádné opatření napadl žalobou.

27. Za situace, kdy žalobkyně odmítla označit konkrétní mimořádná opatření, s nimiž spojuje vznik škody, nelze shledat splněnými podmínky pro odpovědnost za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., ale především ani samu aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby. Soudu tak nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout, když žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

29. V souzeném případě tak byly zcela úspěšné žalované, proti kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto každé ze žalovaných (výroky II. až IV. rozsudku) soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast u jednání. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.