11 C 137/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky / Anonymizováno proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 647 143 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 750 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 628 393 Kč se zákonným úrokem z prodlení částek647 143 Kč od 4. 9. 2024 do 3. 3. 2025,628 393 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 256,31 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 2. 7. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 126 250 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , sp. zn., (dále též jako „posuzované řízení“) a částky 520 893 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody v podobě ušlého zisku způsobené nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení.

2. Žalobkyně uvedla, že posuzované řízení bylo zahájeno původně dvěma samostatnými žalobami ze dnů 16. 8. 2018 a 31. 12. 2018, později spojenými ke společnému projednání. K pravomocnému skončení věci došlo rozsudkem , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “) ze dne 30. 4. 2024, který byl zástupkyni žalobkyně doručen dne 17. 8. 2024. Řízení tedy trvalo 6 let a 1 den. V průběhu řízení rozhodoval , soud A, celkem 2x, a to rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, který byl usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 6. 2022 zrušen pro podstatné vady v podobě nedostatečných, nesprávných a nesrozumitelných skutkových zjištění a pro absentující právní hodnocení k části nároku, a rozsudkem ze dne 31. 8. 2023, který byl výše uvedeným rozsudkem odvolacího soudu potvrzen.

3. V důsledku takto vedeného řízení vznikly žalobkyni nemajetková újma a škoda:nemajetková újma4. Celkovou délku posuzovaného řízení, které trvalo více než šest let, je dle žalobkyně třeba vnímat jako zcela nepřiměřenou okolnostem a složitosti případu. Ve věci rozhodovaly pouze soudy prvních dvou instancí, nebyl podán žádný mimořádný opravný prostředek. Celá věc nebyla natolik skutkově, ani právně složitá, aby odůvodňovala takto nepřiměřenou délku trvání jejího řešení, a řízení bylo daleko delší, než bylo odůvodněno povahou věci. Rozsáhlejší dokazování, změna právní kvalifikace některých nároků, či některé procesní náležitosti patří mezi standardní instituty civilního procesu. Důvod, pro který se posuzované řízení vedlo po takto dlouhou dobu spočíval výhradně na straně soudu, nikoliv složitosti věci jako takové. Žalobkyně po celou dobu řízení vystupovala aktivně. Reagovala na lhůty, informovala se o stavu řízení, urgovala pokračování v řízení. Ze spisu jsou patrny jak urgence k vydání rozhodnutí, tak dotazy na stav řízení. Žalobkyně se řádně a včas dostavovala k jednáním, nežádala bezdůvodně odročení jednání. Veškerá podání činila v předstihu, aby nebyl zmařen účel jednání. Byť formálně nebyla všechna podání zcela bez vad, žalobkyně je od počátku přehledně doplňovala důkazy, kdy zejména k oběma žalobám připojila prakticky všechny listiny, jimiž svůj nárok podkládala. Žalobkyně tak investovala nemalé úsilí do toho, aby (i za pomoci právního zastoupení) docílila rychlého vyřízení věci, zmínit lze například přípisy ze dnů 16. 6. 2023, 30. 1. 2024, 2. 4. 2024 a 2. 8. 2024. Pokud jde o postup orgánů státu, žalobkyně zdůraznila, že důvodem zrušení prvního rozsudku byla nízká kvalita jeho odůvodnění soudem prvého stupně. Odvolací soud rozsudek zrušil „pro nedostatečná, nesprávná a nesrozumitelná (účastníkům dostatečně nezprostředkovaná) skutková zjištění, a ve vztahu k části nároku i pro absentující právní hodnocení“. Celým řízením prostupovala naprostá dezorganizace, prodlevy mezi jednáními, nedostatečnost procesních poučení apod. (zejm. ve fázi před změnou obsazení senátu). Výsledkem byl v pořadí první rozsudek soudu prvého stupně, který prakticky neobsahoval odůvodnění a který odvolací soud bez dalšího zrušil. Ačkoliv se následně dne 30. 6. 2022 spis vrátil zpět soudu prvého stupně se zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu, další jednání soud nařídil až na den 6. 2. 2023, tj. po téměř 8 měsících. Na tomto jednání však soud prvého stupně nikterak nerozhodl, když bylo prakticky zjevné, že se ani neseznámil s obsahem vyjádření, které žalobkyně zcela záměrně zasílala v předstihu tak, aby jednání mohlo konstruktivně proběhnout. Věc se rozumným způsobem začala projednávat prakticky až po změně v obsazení senátu v rámci jednání dne 18. 4. 2023, tj. téměř až 5 let po podání žaloby. Nejvýraznější pochybení spatřuje žalobkyně ve způsobu, jakým řízení vedla soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která v průběhu vedeného řízení rezignovala na post soudkyně. Tomuto původnímu obsazení soudu nelze upřít snahu o nařizování jednání (zejména v prvních letech sporu), kdy bylo jednání nařízeno ve dnech 23. 10. 2019, 20. 1. 2020, 13. 7. 2020, 12. 10. 2020 atp., ovšem při těchto jednáních se nedělo prakticky nic významného. Soud prvého stupně nebyl v tehdejším obsazení schopen vést jednání, poučovat účastníky, seznámit se s obsahem spisu, sdělit svůj předběžný právní názor či ve věci rozhodnout. To bylo v případě původního obsazení senátu bohužel běžnou a nechvalně známou praxí, která již byla předmětem několika odškodňovacích řízení. Soudkyně nerespektovala zásadu koncentrace řízení, nesplnila poučovací povinnost vůči účastníkům řízení a některá soudní jednání tak trvala pouze několik málo minut, aniž by došlo k jakémukoliv výraznějšímu posunu ve věci. Až po změně obsazení soudu došlo k řádnému projednávání věci, která byla následně vyřízena relativně rychle. Za další konkrétní průtahy lze dle žalobkyně označit například prodlevu mezi podáním prvého odvolání žalovanou a postoupením spisu odvolacímu soudu. Žalovaná podala odvolání dne 9. 11. 2021, dne 3. 1. 2022 ho pak doplnila – je třeba podotknout, že s ohledem na rozsah rozsudku měl soud prvého stupně daleko více využít svých oprávnění a usilovat o to, aby bylo neúplné odvolání doplněno ve lhůtě kratší než bezmála 2 měsíce. Dne 17. 1. 2022 byla žalobkyně vyzvána k vyjádření, které dne 27. 1. 2022 odeslala. Přesto došlo k postoupení spisu odvolacímu soudu až dne 9. 3. 2022, tedy prakticky po měsíci a půl. K postupu soudů pak žalobkyně ještě dodala, že dokazování a řádné poučení bylo provedeno po 5 letech, tj. v době kdy již bylo pro žalobkyni relativně obtížné vyhledat důkazy a činit žalobní tvrzení ve vztahu ke zbylé části zamítnutého nároku. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení, žalobkyně uvedla, že celková žalovaná částka (po změnách žalob) činila zhruba 2 456 535 Kč. Tato částka se v době podání žaloby prakticky rovnala ceně průměrné bytové jednotky v , Anonymizováno, . Po uplynutí 6 let vedeného řízení byla reálná hodnota částky, která byla ve výsledku žalobkyni přiznána, tj. cca 1,8 mil. Kč, výrazně znehodnocena rostoucí inflací, kterou nebyl schopen pokrýt ani zákonný úrok z prodlení. V případě, že by žalobkyně finanční prostředky investovala na praktiky jakýkoli běžný spořící produkt s pravidelným výnosem po dobu například 4 let, mohla přiznanou částku zhodnocovat daleko výhodněji než prostým zákonným úrokem z prodlení. Pro žalobkyni jako fyzickou osobu se jedná vzhledem k jejím příjmovým a majetkovým poměrům o velice důležité prostředky k živobytí.

5. V důsledku takto nepřiměřeně dlouhého řízení vznikla žalobkyni nemajetková újma, za kterou požadovala poskytnout zadostiučinění v penězích. Při určení výše zadostiučinění žalobkyně vyšla ze základní částky 20 000 Kč za rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, tj. z částky na horní hranici rozpětí stanoveného stanoviskem Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. Cpjn 206/2010, neboť celková doba skutkově bagatelního řízení ve spojení s flagrantní nehospodárností vedeného řízení a zvyšující se inflací vedly k tomu, že nárok žalobkyně měl v době jeho přiznání z důvodu inflace výrazně nižší hodnotu. Takto určenou základní částku pak žalobkyně navýšila z důvodu složitosti, resp. absence složitosti projednávané věci o 15 %, z důvodu svého přispění k urychlení řízení o 10 %, z důvodu postupu soudů zatíženého průtahy a dalšími pochybeními o 50 % a z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro svou osobou o 15 %. Celkově tak žalobkyně požadovala zadostiučinění ve výši 190 000 Kč.škoda6. V důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení byla žalobkyni též způsobena škoda spočívající v ušlém zisku. S částkou 1 845 366,23 Kč, která jí byla v posuzovaném řízení přiznána, totiž nemohla po dobu 5,5 roku jakkoli nakládat a investovat ji. Po pravomocném skončení věci se nominální hodnota částky nezměnila, ale její reálná hodnota klesla z důvodu rostoucí inflace. Za roky 2019-2023, tj. za dobu, po kterou se vedlo posuzované řízení, resp. za dobu, po kterou docházelo k průtahům na straně orgánů veřejné moci, byla celková výše inflace 35,6 %. Při zohlednění skutečné míry inflace by výsledná hodnota jistiny měla činit celkem 2 502 316,61 Kč. Rozdíl mezi částkou, které po letech vedení sporu žalobkyně dosáhla, a tím, jakou by měla částka hodnotu při zohlednění inflace, činí 656 950,38 Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že má nárok na náhradu takto vzniklé škody, kterou nemůže kompenzovat pouze zákonný úrok z prodlení. Na ten by měla žalobkyně nárok bez ohledu na to, zda by docházelo či nedocházelo k průtahům. Mimo to i v době průběhu soudního řízení došlo k výraznému zvýšení zákonného úroku z prodlení (takřka na dvojnásobek), které ale nebylo a nemohlo být uplatněno v této věci. Obdobně lze dle žalobkyně poukázat nikoliv na vliv inflace, ale na zmaření investiční příležitosti. V roce 2018 činila průměrná kupní cena , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, kraji 25 204 Kč/m2, v , Anonymizováno, pak 58 691 Kč/m2. V roce 2024 k období, kdy žalobkyně obdržela vysouzené finanční prostředky, činila průměrná cena v , adresa, , Anonymizováno, Kč/m2. Jinými slovy, nedošlo-li by k průtahům a byla-li by věc rozhodnuta hospodárně a rychle, mohla si žalobkyně dovolit koupit v , Anonymizováno, byt o velikosti cca 32 m2 (vypočteno čistě matematicky), tento dále pronajímat a zhodnocovat finanční prostředky. Podle současných statistik si za předmětné finanční prostředky může zakoupit maximálně garáž o velikosti 15 m2. K tomu, zda by přisouzené finanční prostředky skutečně zhodnotila, pak žalobkyně uvedla, že její manžel má u , právnická osoba, . založený investiční účet č. , hodnota, . Na tomto účtu došlo během rozhodné doby k celkovému zhodnocení prostředků v průměrné výši 2,3 % ročně (výše investovaných prostředků byla 1 895 493,83 Kč, zisk za roky 2017-2024 činil celkem 326 518,58 Kč). Pokud by nedošlo k průtahům v řízení a soud prvého stupně rozhodl celou věc včas, žalobkyně by přinejmenším investovala finanční prostředky, které byly předmětem posuzovaného řízení, na tento účet, kde by došlo k uvedenému zhodnocení. 2,3 % ročně z částky 1 845 366,23 Kč činí za dobu trvání řízení, tedy pěti a půl let, celkem 236 813 Kč. Z této skutečnosti vyplývá, že žalobkyně by s nejvyšší pravděpodobností peněžité prostředky investovala, neboť tak společně s manželem již v minulosti pravidelně činili.

7. Tento investiční produkt nicméně není dle žalobkyně zcela reprezentativní pro účely výpočtu vzniklé škody, a to z důvodu, že do něj byly prostředky investovány průběžně, nikoli jednorázově. Žalobkyně proto dále doplnila srovnání výnosnosti dvou konkrétních státních dluhopisů, které byly zvoleny s ohledem na časovou korelaci s obdobím trvání řízení. Jinými slovy, žalobkyně by mohla v tomto období danou částku tímto způsobem jednorázově investovat a v průběhu let ji zhodnocovat, pokud by jí v tom nebránilo probíhající řízení. Pro účely výpočtu vzniklé škody jsou tyto dluhopisy dostatečně reprezentativní, neboť se jedná o nízce rizikové, státem garantované investiční nástroje, které reflektují konzervativní investiční strategii odpovídající přístupu žalobkyně. Jedná se o:- protiinflační dluhopis s datem emise 1. 10. 2019 (ISIN , IBAN, ) – Průměrný roční výnos tohoto dluhopisu za období od 1. 10. 2019 do 14. 2. 2024 činil přibližně 7,24 % ročně. Celkové výnosy uvedeného dluhopisu při investování částky 1 845 366,23 Kč by tak za období trvání řízení činily celkem 745 851 Kč;- reinvestiční státní dluhopis České republiky za období 2019-2025 – Průměrný roční výnos tohoto dluhopisu za období od 24. 8. 2018 do 14. 2. 2024 činil přibližně 2,75 % ročně. Celkové výnosy uvedeného dluhopisu při investování částky 1 845 366,23 Kč by tak za období trvání řízení činily celkem 295 934 Kč.Žalobkyně tak spatřuje vzniklou škodu v průměrném výnosu těchto dvou investičních možností, neboť nelze s jistotou určit, do kterého z nich by prostředky skutečně investovala. Zprůměrovaný výnos za dané období činí 520 893 Kč.

8. Uvedeným způsobem formulované požadavky na zadostiučinění a náhradu škody (na náhradě škody bylo požadováno 656 950,38 Kč) žalobkyně uplatnila u žalované dne 3. 9. 2024. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 25. 2. 2025, ve kterém žalobkyni přiznala částečné zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 63 750 Kč. Při výpočtu zadostiučinění žalovaná vycházela ze základní částky ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení, kterou dále snížila o 15 % s ohledem na skutkovou a právní složitost projednávané věci. Nárok na náhradu škody žalovaná jako nedůvodný zamítla.

9. S ohledem na uvedené se tak žalobkyně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 647 143 Kč (126 250 Kč + 520 893 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 4. 9. 2024 do zaplacení.

10. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila dne 3. 9. 2024 shora specifikované nároky na přiznání zadostiučinění a na náhradu škody. K projednání žádosti žalobce došlo dne 13. 12. 2025. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a poskytla žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích ve výši 63 750 Kč. Pro poskytnutí náhrady škody nebyly dány zákonné podmínky, proto nebyla žalobkyni přiznána. K věci samé pak žalovaná po rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení uvedla k jednotlivým nárokům:nemajetková újma11. Posuzované řízení probíhalo po dobu 6 let opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodl soud prvého stupně dvakrát rozsudkem a vydal elektronický platební rozkaz, odvolací soud rozhodl dvakrát. V průběhu řízení nebyly shledány průtahy, jednotlivé úkony byly prováděny v přiměřených lhůtách. Negativní vliv na délku řízení mělo zrušení prvního rozsudku obvodního soudu městským soudem. Průběh řízení pak lze hodnotit jako neefektivní a nekoncentrovaný. Žalovaná tak při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, když v daném případě nebyly shledány žádné relevantní okolnosti, které by měly vést k navýšení základní částky zadostiučinění. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci o 15 %. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení peněžité pohledávky. Žalobkyně tvrdila, že žalované půjčovala finanční prostředky a žalovaná je nevrátila. Žalovaná se žalobě bránila tvrzením, že finanční prostředky považovala za dar. Nebyla uzavřena žádná písemná smlouva nebo dohoda. Soud tak provedl poměrně rozsáhlé dokazování k objasnění vztahů mezi žalobkyní a žalovanou a ohledně finančních toků mezi nimi. Některé nároky byly následně kvalifikovány jako bezdůvodné obohacení. Řízení bylo složitější i po procesní stránce, účastníkům řízení byla nařízena mediace a řízení z toho důvodu přerušeno. Soud rozhodoval opakovaně o změnách žaloby, rozhodnuto bylo o spojení věcí a o zastavení řízení o odvolání žalované. Žalobkyně i žalovaná byly soudem opakovaně poučovány o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání jejich tvrzení. Žalovaná řízení nehodnotí jako skutkově bagatelní. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela obstrukcemi, ne všechna podání žalobkyně však byla tzv. bezvadná, soud žalobkyni opakovaně poučoval o nutnosti doplnit skutková tvrzení a uvést správné údaje (například správně sečíst uplatňované nároky). Chování žalobkyně v průběhu řízení není důvodem pro snížení základní částky zadostiučinění, ale ani důvodem pro její navyšování. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní. Jednalo se o řízení o zaplacení peněžité pohledávky, přičemž řízení s takovým předmětem nepatří mezi typová řízení, u kterých je zvýšený význam presumován. Pouhá výše žalované pohledávky pak není důvodem pro navýšení významu řízení pro žalobkyni. Takto vyčíslené zadostiučinění poskytnuté žalobkyni v rámci mimosoudního projednání věci považuje žalovaná za zcela přiměřené a dostačující.škoda12. V rámci předběžného projednání žalobkyně uplatnila vznik škody s tím, že pohledávka, která jí byla nakonec v rámci posuzovaného řízení přiznána, byla v běhu času znehodnocena v důsledku inflace. Dle názoru žalované není případné znehodnocení pohledávky v důsledku inflace škodou, kterou by bylo možné požadovat po státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Zároveň žalobkyně v rámci předběžného projednání tvrdila, že jí škoda vznikla v podobě ušlého zisku, když nemohla s nakonec přiznanou částkou disponovat a zhodnocovat ji. V předběžném projednání uplatněného nároku žalobkyně nenabídla žádná konkrétní tvrzení ke vzniku takto vzniklé škody a její výši. Tvrzení uváděná v žalobě ohledně zhodnocení finančních prostředků jsou dle názoru žalované pouze hypotetické konstrukce, které žalobkyně utváří zpětně. Nelze s jistotou tvrdit, jak by přiznané finanční prostředky využila (a to i s ohledem na to, že nelze postavit najisto, že žalovaná by žalobkyni přiznanou pohledávku ihned zaplatila). Ohledně žalobkyní uvedených dluhopisů nelze než konstatovat opět pouze teoretickou možnost jejich nákupu, žalobkyně nepředkládá žádné důkazy v tom smyslu, že by takto investovat skutečně hodlala. Dle názoru žalované tak žalobkyně žádný zcela konkrétní investiční záměr neměla. Není tedy zřejmá souvislost mezi tvrzeným nárokem a platnou zákonnou úpravou. Nelze na jisto postavit existenci předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za požadovanou majetkovou újmu.

13. K oběma nárokům pak žalovaná namítla, že případný úrok z prodlení by mohl žalobkyni příslušet až ode dne 4. 3. 2025, nikoli ode dne uvedeného v žalobě, neboť až dne 3. 3. 2025 uplynula zákonná šestiměsíční lhůta pro případné mimosoudní uspokojení žalobcova peněžitého požadavku uplatněného u žalované dne 3. 9. 2024.

14. Při ústním jednání konaném dne 21. 1. 2026 žalobkyně upřesnila, že náhrady ušlého zisku se domáhá za celou dobu posuzovaného řízení do právní moci rozsudku , soud B, .

15. Žalovaná pak ještě k nároku na náhradu ušlého zisku doplnila, že žalobkyni byl v posuzovaném řízení přiznán i úrok z prodlení, který byl procentuálně daleko vyšší než žalobkyní uváděný ušlý výnos z investic, a žalobkyni tak ani žádná škoda vzniknout nemohla.

16. K tomu žalobkyně namítla, že úrok z prodlení, který mohla v posuzovaném řízení uplatnit a který jí byl přiznán, byl nízký. V letech vedení posuzovaného řízení docházelo k jeho růstu a i tím, že tento vyšší úrok nemohla žalobkyně uplatnit, u ní docházelo k finančním ztrátám, které požaduje nahradit.

17. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

18. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou , soud A, dne 16. 8. 2018 se žalobkyně domáhala vůči , Anonymizováno, , jméno FO, (dále jen „, právnická osoba, “) zaplacení částky 992 761,67 Kč. Důvodem měly být prostředky, které , právnická osoba, (která je její bývalou studentkou ze střední školy a se kterou navázala blízký, přátelský vztah) nebo za , právnická osoba, zaplatila (na zařízení bydlení, na běžné výdaje atd.), přičemž na tyto výdaje žalobkyně vyčerpala své úspory a musela si i sama vzít úročenou půjčku ve výši 700 tis. Kč, a které jí , právnická osoba, nevrátila. Žaloba neobsahovala ničeho konkrétního o výši či důvodech částek, které měla žalobkyně , právnická osoba, či za , právnická osoba, uhradit. V žalobě žalobkyně popřela, že se v případě takto poskytnutých prostředků mělo jednat o dar. Dále žalobkyně uvedla, že v důsledku nevrácení prostředků se dostala celá její rodina do finančních problémů, žalobkyně sama je předlužená a prostředky potřebuje na zajištění potřeb svých synů. Dne 20. 8. 2018 žalobkyně svou žalobu doplnila o údaj o zaslání předžalobní výzvy a souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem vypraveným dne 24. 8. 2018, téhož dne došel soudu neodůvodněný odpor , právnická osoba, . Odůvodnění odporu/vyjádření k žalobě došlo soudu dne 1. 10. 2018. , právnická osoba, vedle neurčitosti, nesrozumitelnosti a zmatečnosti žalobních tvrzení popřela, že by se žalobkyní uzavřela jakoukoliv smlouvu o půjčce. Částky, které žalobkyně hradila, byly darem, žalobkyně se případně mohla domáhat vrácení daru. K některým platbám vyplývajícím z příloh žaloby , právnická osoba, namítla, že se jednalo o platbu mzdy, neboť , právnická osoba, byla u žalobkyně v pracovním poměru. Vyjádření bylo dne 8. 10. 2018 zasláno žalobkyni k vyjádření ve lhůtě 10 dnů. Vyjádření žalobkyně došlo soudu dne 15. 10. 2018. Žalobkyně odmítala zmatečnost své žaloby a odkazovala na její přílohy, ze kterých jednotlivé platby vyplývají. Znovu zdůraznila, že nešlo o dar, ale o půjčky na základě ústních smluv. Pokud jde o zaměstnání , právnická osoba, , toto bylo jen fiktivní, aby , právnická osoba, mohla vykázat pravidelný příjem pro účely získání hypotéky na koupi bytu. Po poskytnutí hypotéky bylo toto zaměstnání ukončeno. Žalobkyně znovu zdůraznila tíživou finanční situaci, do které jí jednání , právnická osoba, dostalo. Usnesením vypraveným dne 3. 12. 2018 byly účastnice vyzvány, aby pro účely zamýšleného nařízení setkání s mediátorem sdělily ve lhůtě 15 dnů jméno mediátora, na kterém se shodly. Účastnice navrhly ve dnech 5. a 16. 12. 2018 každá jiného mediátora. Usnesením ze dne 11. 3. 2019, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2018, bylo účastnicím nařízeno první setkání s mediátorem a řízení bylo přerušeno na dobu 3 měsíců. Dne 7. 5. 2019 obdržel soud od , právnická osoba, informaci o proběhlém setkání s mediátorem uvedeného dne s tím, že , právnická osoba, preferuje autoritativní rozhodnutí sporu soudem. Obdobnou informaci obdržel soud dne 8. 5. 2019 též od žalobkyně. Dne 10. 5. 2019 byl dán pokyn k založení spisu na lhůtu 1 měsíce z důvodu přerušení řízení a následně ke spojení věci s věcí sp. zn. , sp. zn., . Dne 24. 6. 2019 byl dán pokyn ke spojení věci s věcí sp. zn. , sp. zn., (zjištěno ze spisu , soud A, sp. zn. , sp. zn., ).

19. Žalobou došlou , soud A, dne 31. 12. 2018 se žalobkyně domáhala vůči , právnická osoba, zaplacení částky 1 248 675 Kč s dopočtenými bankovními úroky od 31. 12. 2018 a se zákonným úrokem z prodlení od data prodeje pozemku v , Anonymizováno, . Jednalo se opět o vrácení půjček, které žalobkyně poskytla , právnická osoba, jednak prostřednictvím desítek plateb (tyto nebyly v žalobě blíže identifikovány) na vybavení bytu, životní náklady či na splácení hypotéky, a to z prostředků z celkem sedmi úvěrů, které si žalobkyně postupně vzala na své jméno, jednak prostřednictvím dalších v žalobě konkrétně identifikovaných plateb za úpravy či vybavení bytu a jednak prostřednictvím kreditní karty žalobkyně, kterou měla , právnická osoba, k dispozici a plně ji vyčerpala. Mělo se jednat o jiné půjčky, než stran kterých je vedeno řízení sp. zn. , sp. zn., . Takto žalobkyně požadovala zaplacení částky 573 032 Kč jako prostředků z úvěrů, částky 150 182 Kč jako prostředků z dalších plateb, částky 150 000 Kč jako prostředků z vyčerpané kreditní karty a částky 525 461 Kč jako úroků z úvěrů zaplacených žalobkyní do 31. 12. 2018, to vše ponížené o dvě splátky , právnická osoba, v celkové výši 20 000 Kč. Úroky z prodlení od data prodeje pozemku v , Anonymizováno, žalobkyně požadovala z důvodu, že dle původní dohody s , právnická osoba, měly být z prodeje tohoto pozemku, ke kterému mělo dojít na podzim 2015, žalobkyni vráceny prostředky na splacení prvního úvěru, který si žalobkyně vzala ve prospěch , právnická osoba, . Žalobkyně navrhovala spojení této věci s věcí sp. zn. , sp. zn., . Usnesením vypraveným dne 8. 1. 2019 byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad žaloby (celková žalovaná částka neodpovídala součtu dílčích uváděných částek, absentující datum počátku prodlení, doba, za kterou je požadováno zaplacení úroku z prodlení, a vyčíslení úroků z půjček od 31. 12. 2018, absentující vylíčení konkrétních tvrzení stran důvodů uplatněných nároků), a to ve lhůtě 15 dnů. Doplnění žaloby, ve kterém žalobkyně vytčené vady odstranila jen částečně, došlo soudu dne 16. 1. 2019. Dle tohoto doplnění žalobkyně požadovala zaplacení částky 1 341 761 Kč (505 090 Kč jako prostředky z úvěrů, 153 182 Kč jako prostředky z dalších plateb, 150 000 Kč jako prostředky z vyčerpané kreditní karty a 553 489 Kč jako úroky z úvěrů zaplacených do 31. 12. 2018, to vše ponížené o dvě splátky , právnická osoba, v celkové výši 20 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 22. 8. 2016 do data rozhodnutí soudu. K výzvě soudu odeslané dne 24. 1. 2019 zaplatila žalobkyně dne 25. 1. 2019 soudní poplatek za žalobu. Dne 27. 2. 2019 byl spis předán do oddělení 16 C ke spojení s věcí sp. zn. , sp. zn., (zjištěno ze spisu , soud A, sp. zn. , sp. zn., ).

20. Usnesením ze dne 10. 7. 2019, které nabylo právní moci dne 15. 7. 2019, rozhodl soud o spojení věcí sp. zn. , sp. zn., a sp. zn. , sp. zn., ke společnému řízení, které bude nadále vedeno pod sp. zn. , sp. zn., . Dne 10. 7. 2019 bylo nařízeno ústní jednání na den 23. 10. 2019. Dne 29. 7. 2019 došlo soudu vyrozumění o právním zastoupení žalobkyně. Při jednání konaném dne 21. 10. 2019 bylo zahájeno projednání věci, , právnická osoba, ke své obraně doplnila, že platba 2x 10 000 Kč žalobkyni bylo vyrovnání vzájemných pohledávek, nikoliv splácení půjček. Bylo provedeno větší množství listinných důkazů. Žalobkyně navrhovala dokazování doplnit o komunikaci stran prodeje pozemku v , Anonymizováno, a o výslech svědků, jejichž identifikaci přislíbila dodat do 10 dnů, a jednání bylo za účelem doplnění dokazování, zejména výslechem svědků, odročeno na den 20. 1. 2020. V podání došlém soudu dne 1. 11. 2019 žalobkyně označila tři svědkyně a navrhla svůj účastnický výslech. Svědkyně byly dne 18. 11. 2019 předvolány k odročenému jednání. Dne 10. 1. 2020 došlo soudu doplnění žalobkyně obsahující právní argumentaci k jí uplatněným nárokům a další listinné důkazy. Při jednání konaném dne 20. 1. 2020 byly vyslechnuty 2 svědkyně (třetí svědkyně se bez omluvy nedostavila), bylo provedeno několik listinných důkazů a jednání bylo za účelem doplnění dokazování, zejména výslechem zbylé svědkyně, event. žalobkyně, odročeno na den 16. 3. 2020. Jednání nařízené na den 16. 3. 2020 bylo z důvodu vyhlášeného nouzového stavu odročeno na den 20. 5. 2020, z tohoto termínu pak bylo pro kolizi zástupce , právnická osoba, odročeno na den 15. 6. 2020 a z tohoto termínu bylo nakonec na žádost žalobkyně odůvodněné pracovními důvody odročeno na den 13. 7. 2020. V mezidobí došlo soudu dne 21. 4. 2020 vyrozumění o ukončení právního zastoupení žalobkyně. Při jednání konaném dne 13. 7. 2020 byly vyslechnuty zbylá svědkyně a žalobkyně a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na den 12. 10. 2020. Dne 5. 10. 2020 došlo soudu doplnění vyjádření žalobkyně a další důkazy. Jednání se dne 12. 10. 2020 (pondělí) nekonalo, neboť žalobkyně dne 9. 10. 2020 (pátek) zaslala soudu žádost o odročení z důvodu nemoci, dostavivší se zástupce , právnická osoba, soudu jen předložil další listinné důkazy a jednání bylo odročeno na dne 18. 1. 2021. Dne 20. 11. 2020 došlo soudu vyrozumění o novém právním zastoupení žalobkyně. Dne 7. 1. 2021 došlo soudu doplnění žalobkyně obsahující možnou alternativní právní kvalifikaci uplatněných nároků (náhrada škody, bezdůvodné obohacení), nebylo-li by prokázáno poskytnutí zápůjčky, s jedním listinným důkazem a návrhem na doplnění dokazování o výslech , právnická osoba, a dotaz na správce daně, zda , právnická osoba, tvrzený dar přiznala a zdanila. Při jednání konaném dne 18. 1. 2021 bylo zástupci , právnická osoba, (, právnická osoba, osobně předvolána nebyla) předáno poslední podání žalobkyně, zástupce , právnická osoba, žádal o poskytnutí lhůty pro seznámení se a případnou reakci a jednání bylo bez dalších úkonů odročeno za účelem doplnění dokazování, zejména výslechem , právnická osoba, , na den 31. 3. 2021 (jednání trvalo 14 minut). Jednání se dne 31. 3. 2021 nekonalo z důvodu nemoci soudkyně a dne 3. 4. 2021 bylo nově nařízeno na den 23. 6. 2021. Při jednání konaném dne 23. 6. 2021 byla velmi obsáhle vyslechnuta , právnická osoba, a v rámci jejího výslechu provedeno několik dalších listinných důkazů a jednání bylo za účelem zvážení doplnění dokazování odročeno na den 27. 9. 2021. Dne 2. 9. 2021 došlo soudu obsáhlejší doplnění žalobkyně a další listinné důkazy. Dne 21. 9. 2021 došlo soudu obsáhlé vyjádření , právnická osoba, , ve kterém se vyjadřovala k jednotlivým platbám uplatňovaným žalobkyní, provedeným důkazům a celkovému právnímu posouzení a doplňovala svou obranu spočívající na tvrzeních o poskytnutí darů. Při jednání konaném dne 27. 9. 2021 bylo provedeno ještě několik listinných důkazů, dokazování bylo ukončeno a po přednesu závěrečných návrhů bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 6. 10. 2021. Dne 29. 9. 2021 došlo soudu vyčíslení nákladů řízení , právnická osoba, na částku 239 047,60 Kč. Při jednání konaném dne 6. 10. 2021 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo , právnická osoba, uloženo zaplatit žalobkyni částku 2 334 522,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 341 761 Kč od 22. 8. 2016 do zaplacení (výrok I) a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 252 280 Kč (výrok II). Dle poměrně stručného odůvodnění rozsudku soud takto rozhodl, když všechny částky zaplacené žalobkyní , právnická osoba, či za , právnická osoba, považoval za zápůjčky, které je , právnická osoba, povinna vrátit. Současně, aniž by to nějak právně kvalifikoval, soud přiznal žalobkyni i právo náhradu nákladů, které měla s úvěry, které si brala ve prospěch , právnická osoba, . Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 5. 11. 2021. Dne 9. 11. 2021 došlo soudu blanketní odvolání , právnická osoba, , kterým napadala rozsudek v celém jeho rozsahu. K výzvě soudu vypravené dne 20. 12. 2021 zaplatila , právnická osoba, dne 31. 12. 2021 soudní poplatek za odvolání. Dne 3. 1. 2022 došlo soudu obsáhlé odůvodnění odvolání , právnická osoba, . Odvolání s výzvou k vyjádření ve lhůtě 10 dnů bylo dne 13. 1. 2022 zasláno žalobkyni, vyjádření žalobkyně došlo soudu dne 27. 1. 2022. Dne 10. 3. 2022 byl spis předložen , soud B, , který dne 16. 3. 2022 nařídil odvolací ústní jednání na den 26. 5. 2022. Dne 4. 4. 2022 došla odvolacímu soudu replika , právnická osoba, k vyjádření žalobkyně, dne 20. 5. 2022 došla odvolacímu soudu replika žalobkyně k vyjádření , právnická osoba, . Při jednání konaném dne 26. 5. 2022 nebylo o odvolání rozhodnuto, jednání bylo odročeno na den 23. 6. 2022. Při jednání konaném dne 23. 6. 2022 bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozsudku bylo nedostatečné hodnocení důkazů a z toho plynoucí nedostatečná, nesprávná a nesrozumitelná skutková zjištění, nezabývání se námitkami , právnická osoba, , pro což byl napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Odvolací soud celkově zkritizoval špatnou práci soudu prvého stupně, který se u každé jednotlivé platby nezabýval jejím důvodem a okolnostmi poskytnutí, nezabýval se předchozími vztahy účastnic a tvrzeními o splacení dřívějších půjček, které by mohly osvětlit důvod poskytnutí nyní k vrácení nárokovaných částek, nezabýval se tím, zda ve vztahu k dodavatelům díla či věcí byla přímo žalobkyně, anebo zda tato jen hradila cenu díla/věcí za , právnická osoba, atd. Odvolací soud též upozornil, že provedenými důkazy nemohla být prokazována ta část žalobních tvrzení týkajících se úroků z úvěrů, které si měla žalobkyně brát ve prospěch , právnická osoba, , a že nárok na zaplacení částky odpovídající takovým úrokům nemůže být posuzován jako zápůjčka. Spis byl vrácen , soud A, dne 28. 6. 2022, usnesení , soud B, bylo dne 15. 8. 2022 vypraveno a dne 16. 8. 2022 nabylo právní moci. Spolu s usnesením byla vypravena i předvolání k ústnímu jednání na den 6. 2. 2023, které bylo nařízeno dne 28. 7. 2022. Dne 27. 1. 2023 došlo soudu obsáhlé podání žalobkyně, kterým v reakci na zrušovací usnesení , soud B, doplňovala svou argumentaci ve vztahu ke vztahům účastnic, dřívějším půjčkám a jejich splacení a konkrétně se vyjadřovala ke každé jednotlivé platbě (vyšší desítky položek) ve prospěch , právnická osoba, či za , právnická osoba, s rozlišením na jednotlivé kategorie takových plateb (částky poskytované přímo , právnická osoba, , platby za úpravu či vybavení bytu , právnická osoba, , částky na nákup věcí či služeb na přání , právnická osoba, , poskytnutí kreditní karty výlučně pro potřeby , právnická osoba, ). Stran úroků z úvěrů vzatých ve prospěch , právnická osoba, a z kreditní karty žalobkyně doplnila, že mezi účastnicemi byla dohoda, že , právnická osoba, splatí jak čerpanou jistinu, tak úroky z úvěrů/kreditní karty. Žalobkyně pak shrnula, že požaduje zaplacení částky 956 434 Kč jako souhrn částek poskytnutých přímo , právnická osoba, , částky 556 693 Kč jako souhrn částek poskytnutých na úpravy a vybavení bytu , právnická osoba, , částky 83 735 Kč jako souhrn částek poskytnutých na nákup věcí a služeb dle přání , právnická osoba, , částky 553 489 Kč jako souhrn úroků zaplacených do 31. 12. 2018 na úvěry vzaté ve prospěch , právnická osoba, (aktuálně již výše uhrazených úroků činí 689 410 Kč) a částky 183 298,97 Kč jako souhrnné částky čerpané , právnická osoba, z kreditní karty. V podání žalobkyně současně uvedla, že úvěry, které si vzala ve prospěch , právnická osoba, , nejsou stále splaceny a jejich splácení žalobkyni, resp. její rodinu nadále zatěžuje. Konečně pak žalobkyně v podání apelovala na soud, aby věc rozhodl při nařízeném jednání dne 6. 2. 2023, a zabránil tak jednak zneužívání situace ze strany , právnická osoba, , jednak znehodnocování majetku žalobkyně, kdy reálná hodnota peněz, které jí má , právnická osoba, vrátit, vlivem vysoké inflace klesá, což nepokryjí ani (ve zrušeném rozsudku přiznané) úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně (v této souvislosti žalobkyně požadovala, aby jí byly přiznány úroky z prodlení v aktuální výši 15 % ročně). Při jednání konaném dne 6. 2. 2023 byl toliko zkonstatován stav řízení po zrušení prvního rozsudku, žalobkyně soudu předala další výpisy z účtu a z kreditní karty, kterými navrhovala doplnit dokazování, a jednání bylo za účelem doplnění dokazování, skončení dokazování a přednesu závěrečných návrhů odročeno na den 18. 4. 2023 (jednání trvalo , právnická osoba, ). Při jednání konaném dne 18. 4. 2023, které prováděla jiná soudkyně (došlo ke změně v obsazení soudu), byly po zákonem předepsané rekapitulaci řízení, přednesů a provedených důkazů obě účastnice obsáhle vyzvány postupem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a návrhů důkazů k jednotlivým tvrzeným platbám (ať již stran nyní k vrácení nárokovaných částek, anebo tvrzených půjček z minulosti), jejich důvodům, stejně jako k tvrzené dohodě o úhradě úroků z úvěrů a stran poskytnutí kreditní karty, k čemuž jim byla stanovena lhůta 30 dnů od doručení protokolu. Jednání pak bylo odročeno na den 13. 6. 2023. Protokol byl doručen , právnická osoba, dne 28. 4. 2023 a žalobkyni dne 1. 5. 2023. Doplnění účastnic došla soudu dne 29. 5. 2023. V případě žalobkyně se jednalo o velmi obsáhlé podání, k němuž bylo připojeno velké množství listinných důkazů. Žalobkyně současně svou žalobu rozšířila o požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 992 761,67 Kč (částka původně uplatněná v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) od 22. 8. 2016 do zaplacení. Dne 6. 6. 2023 došla soudu replika žalobkyně k poslednímu podání , právnická osoba, doplněná o další listinné důkazy a návrh na provedení důkazu výpisy z telefonního čísla , právnická osoba, za roky 2010-2018, které má soud vyžádat od , právnická osoba, nebo od operátora. Při jednání konaném dne 13. 6. 2023 bylo provedeno velké množství listinných důkazů a jednání bylo za účelem vyžádání výpisů hovorů z telefonního čísla , právnická osoba, za roky 2010-2018 od telefonního operátora odročeno na den 10. 8. 2023. V podání došlém soudu ne 16. 6. 2023 žalobkyně sdělovala, že u telefonního operátora zjistila, že tento údaji, kterými navrhovala provést dokazování, nedisponuje, proto na tomto důkazním návrhu netrvá, a žádala soud, zda by za dané situace a s ohledem na délku řízení nezvážil dřívější konání ústního jednání. Dne 10. 7. 2023 soud žalobkyni sdělil, že z důvodu zaplněnosti jednacího kalendáře není možné žádosti o dřívější termín jednání vyhovět. Dne 25. 7. 2023 došel soudu závěrečný návrh žalobkyně spolu vyčíslením nákladů řízení na částku 533 185 Kč. Při jednání konaném dne 10. 8. 2023 byla připuštěna změna žaloby (rozšíření o požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 992 761,67 Kč), dokazování bylo ukončeno a po přednesu závěrečných návrhů bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 15. 8. 2023. Dne 15. 8. 2023 bylo vyhlášení rozhodnutí zrušeno a dne 18. 8. 2023 bylo nařízeno ústní jednání na den 31. 8. 2023. Usnesením ze dne 22. 8. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 3 dnů opravila svou žalobu tak, aby uvedla, zaplacení jaké částky se v řízení domáhá a z jakých dílčích částek se tato částka skládá, když požadované částky se v jednotlivých podáních žalobkyně měnily a tyto nekorespondovaly se součty dílčích částek v podáních uvedených. Dne 23. 8. 2023 požádala žalobkyně o prodloužení lhůty do 29. 8. 2023 z důvodu čerpání dovolené její právní zástupkyní. Doplnění došlo soudu dne 25. 8. 2023, žalobkyně uvedla, že požaduje zaplacení částky 2 453 500,64 Kč (1 020 874 Kč jako souhrn částek poskytnutých přímo , právnická osoba, , částky 99 215,67 Kč jako souhrn částek poskytnutých na nákup věcí a služeb dle přání , právnická osoba, , částky 596 623 Kč jako souhrn částek poskytnutých na úpravy a vybavení bytu , právnická osoba, , částky 553 489 Kč jako souhrn úroků zaplacených do 31. 12. 2018 na úvěry vzaté ve prospěch , právnická osoba, a částky 183 298,97 Kč jako souhrnné částky čerpané , právnická osoba, z kreditní karty). Současně žalobkyně aktualizovala vyčíslení svých nákladů řízení na částku 581 585 Kč. Při jednání konaném dne 31. 8. 2023 byla po upozornění soudu, že součet dílčích uplatňovaných částek stále neodpovídá uplatňovaným částkám souhrnným, byla žalobkyní podaná žaloba opět opravena tak, že požaduje zaplacení částky 2 465 535,76 Kč (1 020 874 Kč jako souhrn částek poskytnutých přímo , právnická osoba, , částky 99 215,67 Kč jako souhrn částek poskytnutých na nákup věcí a služeb dle přání , právnická osoba, , částky 596 623 Kč jako souhrn částek poskytnutých na úpravy a vybavení bytu , právnická osoba, , částky 553 489 Kč jako souhrn úroků zaplacených do 31. 12. 2018 na úvěry vzaté ve prospěch , právnická osoba, a částky 186 334,09 Kč jako souhrnné částky čerpané , právnická osoba, z kreditní karty). Provedená změna/rozšíření žaloby byla při jednání připuštěna s tím, že je požadován i zákonný úrok z prodlení z celé žalované částky. Po přednesu závěrečného návrhu byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo , právnická osoba, uloženo zaplatit žalobkyni částku 1 845 366,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 3. 5. 2018 do zaplacení (výrok I), byla žaloba v požadavcích na zaplacení částky 611 169,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 8. 2016 do zaplacení a na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 1 845 366,23 Kč od 22. 8. 2016 do 2. 5. 2018 zamítnuta (výrok II), bylo , právnická osoba, uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 309 076,38 Kč (výrok III) a bylo žalobkyni uloženo zaplatit doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 16 027 Kč (výrok IV). K žádosti ze dne 21. 9. 2023, odůvodněné obtížností věci, pracovní vytížeností soudkyně a plánovanou dovolenou, byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 27. 10. 2023. K další žádosti ze dne 27. 10. 2023, odůvodněné obtížností věci a pracovní vytížeností soudkyně, pak byla lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku prodloužena do 20. 11. 2023, kdy byl rozsudek vypraven. Soud shledal žalobu důvodnou do částek 1 015 755 Kč (souhrn částek poukázaných žalobkyní přímo , právnická osoba, ) a 46 654,14 Kč (souhrn částek poskytnutých na nákup věcí a služeb dle přání , právnická osoba, ) z titulu vrácení zápůjček (zbytek částek na nákup věcí byly dary a v této části byla žaloba zamítnuta) a do částek 596 623 Kč (souhrn částek poskytnutých na úpravy a vybavení bytu , právnická osoba, ) a 186 334,09 Kč (souhrnná částka čerpaná , právnická osoba, z kreditní karty) z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Naopak nedůvodnou soud shledal žalobu do částky 553 489 Kč (souhrn úroků zaplacených do 31. 12. 2018 na úvěry vzaté ve prospěch , právnická osoba, ), když v řízení nebyla prokázána dohoda účastnic na platbě takových úroků ze strany , právnická osoba, . Právo na zaplacení úroku z prodlení soud žalobkyni přiznal až od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce ze dne 24. 4. 2018. Přiznaná částka náhrady nákladů řízení představovala 50,24 % ze žalobkyní účelně vynaložených nákladů v celkové výši 615 199,80 Kč. Dne 4. 12. 2023 došlo soudu blanketní odvolání žalobkyně do výroku II a III rozsudku, které přislíbila odůvodnit do 15. 12. 2023. Dne 5. 12. 2023 došlo soudu blanketní odvolání , právnická osoba, do výroku I, III a IV rozsudku. Dne 15. 12. 2023 došlo soudu odůvodnění odvolání žalobkyně. K výzvě soudu odeslané dne 3. 1. 2024 zaplatila žalobkyně dne 16. 1. 2024 soudní poplatek za odvolání. Dne 3. 1. 2024 byla , právnická osoba, odeslána výzva k odstranění vad odvolání ve lhůtě 15 dnů. Dne 30. 1. 2024 žalobkyně urgovala předložení spisu odvolacímu soudu. Dne 8. 2. 2024 byly , právnická osoba, odeslány výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání a odvolání žalobkyně s výzvou k vyjádření, obojí ve lhůtě 15 dnů. Dne 14. 2. 2024 došlo soudu zpětvzetí odvolání , právnická osoba, . Usnesením ze dne 28. 2. 2024, které nabylo právní moci dne 16. 3. 2025, rozhodl soud o zastavení řízení o odvolání , právnická osoba, pro nezaplacení soudního poplatku. Přípisem došlým soudu dne 2. 4. 2024 žalobkyně urgovala předložení spisu odvolacímu soudu. Dne 18. 4. 2024 byl spis předložen , soud B, , který dne 29. 4. 2024 zaslal účastnicím výzvu k vyjádření ve lhůtě 15 dnů k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila dne 29. 4. 2024 s takovým postupem souhlas, , právnická osoba, se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Dne 30. 5. 2024 byl odvolacím soudem vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek ve výroku II a III potvrzen (výrok I) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). K žádosti ze dne 1. 7. 2024, odůvodněné čerpáním dovolené pověřeným členem odvolacího senátu a složitostí věci, byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 29. 7. 2024, spis byl s písemným vyhotovením rozsudku vrácen , soud A, dne 25. 7. 2024. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvého stupně. Přípisem došlým soudu dne 2. 8. 2024 žalobkyně urgovala vypravení rozhodnutí odvolacího soudu. Rozsudek , soud B, byl dne 16. 8. 2024 vypraven a dne 19. 8. 2024 nabyl právní moci. Dne 7. 10. 2024 došlo soudu dovolání žalobkyně. Dne 7. 11. 2024 žalobkyně zaplatila soudní poplatek za dovolání a přípisem došlým soudu dne 8. 11. 2024 žalobkyně urgovala předložení spisu dovolacímu soudu. Dne 15. 11. 2024 bylo dovolání s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů zasláno , právnická osoba, , vyjádření došlo soudu dne 3. 12. 2024. Dne 19. 12. 2024 byl spis předložen NS, který usnesením ze dne 27. 11. 2025 řízení o dovolání proti rozsudku , soud A, zastavil (výrok I), dovolání proti rozsudku , soud B, odmítl (výrok II) a žalobkyni uložil zaplatit , právnická osoba, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 080 Kč (výrok III). Spis byl vrácen , soud A, dne 5. 12. 2025, usnesení NS bylo dne 11. 12. 2025 vypraveno a téhož dne nabylo právní moci. Tím bylo řízení skončeno (zjištěno ze spisu , soud A, sp. zn. , sp. zn., ).

21. Žádostí ze dne 3. 9. 2024, došlou žalované téhož dne, uplatnila žalobkyně u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 190 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení a částečně z důvodů následně uvedených v podané žalobě (jen znehodnocení přisouzené částky v důsledku inflace a nemožnost koupit byt a tento pronajímat) požadavek na zaplacení částky 656 950,38 Kč jako náhrady škody v podobě ušlého zisku. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 25. 2. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 63 750 Kč a požadavek na náhradu škody odmítla (zjištěno ze žádosti včetně dodejky, potvrzení o přijetí podání, stanoviska).

22. Z dalších provedených důkazů týkajících se výnosů ze žalobkyní uvedených dluhopisů a dalších investičních nástrojů soud s ohledem na právní posouzení věci (viz dále) žádná skutková zjištění nečinil. Ze stejného důvodu pak jako nadbytečný zamítl návrh na provedení účastnického výslechu žalobkyně.

23. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

24. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

25. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.zadostiučinění za nemajetkovou újmu27. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

28. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

29. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 16. 8. 2018 a skončilo právní mocí usnesení o zastavení dovolacího řízení/odmítnutí dovolání dne 11. 12. 2025. Řízení tedy trvalo celkem 7 let a téměř 4 měsíce, resp. téměř 88 měsíců. Soud však pro další úvahy počítal jen s dobou řízení od jeho zahájení dne 16. 8. 2018 do právní moci rozsudku , soud B, dne 19. 8. 2024, tj. dobou 6 let, resp. 72 měsíců, když za dobu dovolacího řízení žalobkyně zadostiučinění nepožadovala.

30. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, přičemž soud s ohledem na žalobkyní vymezenou část posuzovaného řízení, za kterou požaduje zadostiučinění, zvažoval jen skutečnosti z řízení před soudem prvého stupně a soudem odvolacím, má soud na základě učiněných zjištění za to, že řízení bylo po skutkové stránce složitější. Ve věci bylo velké množství sporných plateb mezi účastnicemi s rozdílným účelem poskytnutí, kdy u každé z nich bylo nutné rozklíčovat důvody jejího poskytnutí pro posouzení, zda se jednalo o zápůjčku, dar či platbu z jiného důvodu. Uvedená skutková složitost se pak promítla do složitosti procesní, kdy bylo provedeno velké množství listinných důkazů, byly vyslechnuty 3 svědkyně a obsáhle (zejména , právnická osoba, ) obě účastnice. K procesní složitosti je dále nutno přičíst, že řízení bylo přerušeno z důvodu nařízení prvního setkání s mediátorem. Řízení sice bylo formálně přerušeno na dobu 3 měsíců, k procesní složitosti je však možno přičíst jen dobu 2 měsíců, po jejich uplynutí soud věděl, že setkání účastnic s mediátorem k dohodě nevedlo a , právnická osoba, trvá na rozhodnutí věci soudem, a v řízení tak mohl pokračovat i bez vyčkávání uplynutí doby, na kterou bylo řízení přerušeno (k tomu viz dále u kritéria postupu orgánů veřejné moci). Dále je nutno k procesní složitosti přičíst, že ústní jednání nařízené na den 16. 3. 2020 bylo z důvodu nouzového stavu odročeno na den 20. 5. 2020, tj. za 2 měsíce, a že ústní jednání nařízené na den 20. 5. 2020 bylo odročeno pro kolizi zástupce , právnická osoba, na den 15. 6. 2020, tj. téměř za 1 měsíc. Stejně tak procesní složitost věci zvyšovalo, že , právnická osoba, se k jednotlivým žalobou uplatňovaným nárokům konkrétně vyjádřila až po 3 letech vedení řízení, do té doby jen paušálně namítala neprokázání zápůjček a existenci darů, a že obě účastnice musely být obsáhle poučovány dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Dále věc po procesní stránce ztížil postup , právnická osoba, v souvislosti podáním odvolání proti druhému rozsudku, které podala dne 5. 12. 2023 jako blanketní, následně nereagovala na výzvu soudu k odstranění vad odvolání a nakonec nezaplatila soudní poplatek za odvolání, pročež bylo odvolací řízení s právní mocí ke dni 16. 3. 2024 zastaveno. Tím bylo řízení prodlouženo o cca 3 měsíce. K uvedenému je však nutno dodat, že dané období bylo též zatíženo průtahy na straně soudu (k tomu viz dále u kritéria postupu orgánů veřejné moci), a k procesní složitosti tak nelze přičítat celou dobu 3 měsíců. Konečně je pak nutno k procesní složitosti přičíst četnost rozhodování a počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování. , soud A, rozhodoval 3x ve věci (elektronický platební rozkaz + 2x rozsudek) a dále rozhodoval o procesních otázkách (nařízení setkání s mediátorem, spojení věcí ke společnému řízení, opakovaně připuštění změny žaloby, zastavení řízení o odvolání , právnická osoba, proti 2. rozsudku), , soud B, rozhodoval 2x ve věci samé. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (vybrání soudního poplatku, zaslání opravného prostředku k vyjádření apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro prvý ve věci vydaný rozsudek a na navazující odvolací řízení u , soud B, , ve kterém byl vydaný rozsudek zrušen pro shora uvedené vady jak rozsudku samotného, tak zejména postupu soudu prvého stupně v předchozím řízení, který věc nesprávně uchopil a nezaměřil se na skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Tyto skutečnosti je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci (viz dále). Po právní stránce nebylo řízení nijak zvlášť složité. Jednalo se o běžný spor o vrácení zápůjčky, event. vydání bezdůvodného obohacení, složitost věci spočívala v rovině skutkové a procesní.

31. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), je nutno konstatovat, že řízení bylo zatíženo celou řadou drobnějších průtahů a nekoncentrovaných postupů soudu prvého stupně či dalšími skutečnostmi, které je nutno přičíst k tíži státu. Zmínit je nutno zejména následující. Dne 16. 12. 2018 měl soud k dispozici návrhy účastnic na určení osoby mediátora, usnesení o nařízení prvního setkání s mediátorem však bylo vydáno až dne 11. 3. 2019, tj. téměř za 3 měsíce. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 1 měsíc. Dne 8. 5. 2019 byl soudu znám výsledek prvního setkání účastnic s mediátorem, soud však nedůvodně vyčkával uplynutí stanovené doby přerušení řízení a až dne 10. 7. 2019, tj. za 2 měsíce, vydal usnesení o spojení věcí ke společnému řízení, přičemž úmysl takový úkon provést byl deklarován již dne 10. 5. 2019, kdy byl dán pokyn k založení spisu na lhůtu. V uvedené prodlevě je tak nutno spatřovat průtah cca 1 měsíc. Dne 7. 1. 2021 došlo soudu doplnění žalobkyně s návrhem na výslech , právnická osoba, , soud toto podání nedoručil , právnická osoba, a k jednání ji nepředvolal, podání předal až na ústním jednání konaném 18. 1. 2021, kde , právnická osoba, nebyla přítomna a její zástupce požadoval lhůtu pro seznámení se s obsahem podání a reakci na ně. Při jednání pak nebylo ničeho dalšího provedeno a za účelem předvolání , právnická osoba, bylo jednání odročeno na den 31. 3. 2021. Nekoncentrovaný postup soudu tak prodloužil řízení o 2,5 měsíce. Ústní jednání nařízené na den 31. 3. 2021 bylo odročeno pro nemoc soudkyně na den 23. 6. 2021, tj. téměř 3 měsíce. Uvedenou prodlevu samozřejmě nelze subjektivně vyčítat soudkyni, je ji však nutno přičíst k tíži státu jako subjektu odpovědnému za organizaci řádného výkonu soudnictví. Dne 9. 11. 2021 došlo soudu blanketní odvolání , právnická osoba, proti prvnímu rozsudku, až dne 20. 12. 2021 byla , právnická osoba, odeslána výzva k zaplacení soudního poplatku, ten byl zaplacen dne 31. 12. 2021, nebyla však zaslána výzva k odstranění vad odvolání, které , právnická osoba, i bez výzvy odstranila dne 3. 1. 2022, tj. téměř za 2 měsíce po podání odvolání. V uvedeném nekoncentrovaném postupu je nutno spatřovat průtah cca 1 měsíc. Dne 28. 6. 2022 se spis vrátil na , soud A, se zrušeným prvním rozsudkem, další ústní jednání však bylo nařízeno až na den 6. 2. 2023, tj. za více jak 7 měsíců. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 4 měsíce. Ústní jednání konané dne 6. 2. 2023 pak nebylo soudem vůbec připraveno, nebylo při něm reagováno na výtky a pokyny odvolacího soudu, nebyly ani provedeny důkazy předložené žalobkyní s podáním došlým soudu dne 27. 1. 2023, konalo se tedy zcela zbytečně a bylo odročeno na den 18. 4. 2023. Uvedený nekoncentrovaný postup tak způsobil další průtah více jak 2 měsíce. Dne 5. 12. 2023 podala , právnická osoba, blanketní odvolání proti druhému rozsudku, dne 3. 1. 2024 jí byla zaslána výzva k odstranění vad odvolání ve lhůtě 15 dnů (ta skončila končila dne 19. 1. 2024), nebyla jí však zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku. , právnická osoba, nedoplnila ničeho a výzva k zaplacení soudního poplatku jí byla zaslána až dne 8. 2. 2024 spolu výzvou k vyjádření k odvolání žalobkyně. Řízení o odvolání , právnická osoba, pak bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno s právní mocí ke dni 16. 3. 2024 a spis pak byl předložen , soud B, až dne 18. 4. 2024. Při koncentrovaném postupu mohl být spis předložen k rozhodnutí o odvolání cca na konci ledna 2024, a v uvedeném postupu je tak nutno spatřovat průtah cca 2,5 měsíce. Zejména je však nutno přičíst k tíži státu shora popsané zrušení prvního rozsudku a nekoncepčnost vedení jemu předcházejícího řízení. Soud prvého stupně věc nesprávně uchopil, provedl sice ve věci obsáhlé dokazování, neměl však zkompletovaná a zejména konkretizována zásadní skutková tvrzení týkající se jak žalobou uplatňovaných nároků, tak obrany , právnická osoba, , a dokazování tak vedl bez zaměření na konkrétní pro věc rozhodné skutečnosti. K tomu je nutno dodat, že v době vrácení spisu se zrušeným prvním rozsudkem dne 28. 6. 2022 již bylo řízení vedeno téměř 4 roky. K dílčí nápravě pak došlo až doplněním žaloby došlým soudu dne 27. 1. 2023 a zejména pak po výzvách a poučeních soudu poskytnutých účastnicím při ústním jednání konaném dne 18. 4. 2023, tj. po více než 4,5 letech vedení řízení.

32. Pokud jde o jednání žalobkyně, je nutno konstatovat, že tato svým postupem k délce posuzovaného řízení též dílčím způsobem přispěla. Žalobkyni je zejména nutno přičíst k tíži, že obě její žaloby trpěly podstatnými vadami, byly neurčité, neúplné, nekonkrétní ve vylíčení rozhodných skutečností a nesouhlasily v nich součty dílčích uplatněných nároků, což se žalobkyni nepodařilo odstranit ani přes opakované změny a doplňování žalob a posledně uvedenou vadou žaloby trpěly až do samého závěru projednávání věci před soudem prvého stupně, kdy se konečně podařilo postavit předmět řízení najisto. Dále je nutno přičíst žalobkyni k tíži, že ústní jednání nařízené na den 15. 6. 2020 bylo odročeno pro její pracovní kolizi na den 13. 7. 2020, čímž došlo k prodloužení řízen téměř o 1 měsíc, a že ústní jednání nařízené na den 12. 10. 2020 bylo odročeno pro její nemoc na den 18. 1. 2021, čímž došlo k prodloužení řízení o více než 3 měsíce. Na druhou stranu žalobkyně usilovala i o urychlení řízení, kdy po zjištění, že od telefonního operátora nelze získat požadované údaje, vzala svůj důkazní návrh zpět a žádala o dřívější termín konání ústního jednání, opakovaně urgovala předložení spisu s odvoláním proti druhému rozsudku odvolacímu soudu a urgovala pak i vypravení, a tedy zpravomocnění rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo o tomto odvolání rozhodnuto. Soud tak ve výsledku hodnotil přispění žalobkyně k délce řízení jako neutrální.

33. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako zvýšený. Předmětem řízení byl spor o zaplacení, a nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem řízení pro poškozeného, za která jsou judikaturou považována řízení ve věcech trestních, pracovních, osobního stavu, řízení opatrovnická atd. Význam předmětu řízení pro žalobkyni však zvyšovala výše plnění, o které v řízení šlo a které bylo pro žalobkyni v sázce. Od podání první žaloby šlo o částku cca 1 mil. Kč, od podání druhé žaloby pak o částku cca 2,3 mil. Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky cca 1,3 mil. Kč od 22. 8. 2016 a po opakovaných změnách a úpravách žaloby nakonec šlo o částku cca 2,5 mil. Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 8. 2016. Pominout nelze ani náklady řízení, na kterých žalobkyně vynaložila cca 600 tis. Kč a v případě neúspěchu ve věci jí hrozilo uložení povinnosti k náhradě obdobné částky , právnická osoba, , která byla též od počátku řízení právně zastoupena. Z obsahu spisu posuzovaného řízení přitom vyplývá, že z hlediska majetkových poměrů žalobkyně se mělo jednat o podstatné částky. V důsledku nesplácení dluhů ze strany , právnická osoba, se žalobkyně dostala do finanční problémů, sama byla předlužená a prostředky potřebovala pro úhradu potřeb svých synů, na což soud od počátku řízení upozorňovala.

34. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobkyni, dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 6 let nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

35. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobkyně nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobkyně uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

36. Soud pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, jehož závěry jsou i přes změnu ekonomické situace v ČR za dobu od jeho vydání stále aktuální a použitelné (viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/25). Dle názoru soudu je při stanovení základní částky v této věci možné vyjít z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, ale nikoliv extrémní. Soud tak za přiměřenou zjištěným okolnostem věci považoval základní částku 15 000 Kč za rok řízení, resp. částku 1 250 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na ½ za první dva roky trvání řízení.

37. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané skutkové a procesní složitosti věci soud snížil základní částku o 20 %. Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, který ne dostatečně kompenzuje skutečnost, že je odškodňována celá doba řízení, nejenom doba průtahů, soud zvýšil základní částku o 20 %. Z hlediska přispění žalobkyně k délce řízení soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobkyni pak soud zvýšil základní částku o 10 %.

38. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být zvýšena o 10 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 82 500 Kč vypočtený následovně: 72 (měsíců trvání řízení) x 1 250 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 250 Kč (modifikace na ½ za první dva roky řízení) = 75 000 Kč x 1,1 (zvýšení o 10 %). Jelikož žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržela jen částku 63 750 Kč, shledal soud její žalobu důvodnou do částky 18 750 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 107 500 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.náhrada škody39. Dle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem, tj. o. z.

40. Dle § 2952 odst. 1 věty prvé o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

41. Žalobkyně tvrdila, že za dobu trvání řízení od podání žaloby dne 16. 8. 2018 do právní moci rozsudku , soud B, dne 19. 8. 2024, tj. po dobou šesti let, nemohla investovat a zhodnocovat nakonec přisouzenou částku 1 845 366,23 Kč, a že jí tak ušel zisk ve výši 520 893 Kč.

42. K uvedenému je předně nutno uvést, že žalobkyni zcela jistě nemohla ujít možnost investovat předmětné prostředky za celou takto vymezenou dobu. Každé řízení, i kdyby proběhlo seberychleji a nebylo zatíženo žádnými vadami či komplikacemi, musí nějakou dobu trvat a nelze vycházet z předpokladu, že by žalobkyně předmětnou částku obdržela v den zahájení řízení.

43. Dále je nutno uvést, že pro uvedeným způsobem vymezený nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku nemůže být odpovědnostním titulem nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale odpovědnostním titulem jsou jednotlivé průtahy v řízení, tj. nedůvodná nečinnost na straně soudu. Taková období nečinnosti je nutno identifikovat, jejich dobu odečíst od data skutečného skončení řízení, a určit tak dobu, kdy by řízení mělo skončit, pokud by k takovým průtahům nedošlo. Nárok na náhradu ušlého zisku pak může vzniknout jen za období mezi dobou, kdy řízení mělo skončit, a dobou, kdy skutečně skončilo (k tomu viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 2208/2016).

44. Průtahy a jiné nedostatky v postupu soudu prvého stupně v posuzovaném řízení soud popsal shora u nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, pro nadbytečnost však nepřistoupil k určení doby, kdy by posuzované řízení mělo skončit, pokud by těchto nedostatků nebylo.

45. Dle § 1971 o. z. má věřitel právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení.

46. Žalobkyně se domáhá náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku toho, že jí nebyly vráceny její prostředky, které tak nemohla investovat a zhodnocovat. Z hlediska uplatněného nároku na náhradu škody je dle názoru soudu irelevantní, zda předmětné prostředky byly žalobkyni zadržovány ze strany , právnická osoba, , která je odmítala vrátit, anebo v důsledku případného pochybení státu, který nedokázal včas, resp. dříve , právnická osoba, k vrácení prostředků donutit (prostřednictvím včas vydaného soudního rozhodnutí). Jedná se stále o nesplnění téhož peněžitého dluhu.

47. Odhlédne-li se pak od shora uvedeného stran nedůvodnosti požadavku na náhradu škody za celou dobu řízení, žalobkyně tvrdí, že za dobu řízení od 16. 8. 2018 do 19. 8. 2024 mohla dosáhnout zhodnocení nakonec přisouzené částky ve výši 520 893 Kč a absence tohoto zhodnocení představuje škodu. Ušlé zhodnocení v absolutní výši 520 893 Kč z částky 1 845 366,23 Kč za 6 let představuje ušlé zhodnocení ve výši cca 4,7 % procenta ročně. Žalobkyni však bylo rozsudkem vydaným v posuzovaném řízení přiznáno též právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně, což z přisouzené částky 1 845 366,23 Kč za dobu od 16. 8. 2018 do 19. 8. 2024 představuje částku 943 715,23 Kč.

48. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyni žádná škoda nevznikla, když na úrocích z prodlení získala více, než kolik by získala, kdyby předmětné prostředky měla k dispozici a jí tvrzeným způsobem je zhodnocovala. Je nerozhodné, že úroky z prodlení má žalobkyni uhradit , právnická osoba, a nikoliv žalovaná.

49. Za irelevantní pak soud považoval námitku žalobkyně, že v průběhu posuzovaného řízení stoupla sazba zákonného úroku z prodlení až na 15 % ročně. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by takovéhoto zhodnocení prostředků dosáhla, tvrdila shora uvedené zhodnocení cca 4,7 % ročně, a změna sazby zákonného úroku z prodlení tak nepředstavuje žádnou škodu na straně žalobkyně.

50. Konečně pak soud dodává, že tvrzení žalobkyně o možnosti zhodnocovat předmětné prostředky a dosáhnout tvrzeného zisku jsou co do základu zpochybňována shora uvedenými skutečnosti plynoucími ze spisu posuzovaného řízení, kdy žalobkyně opakovaně deklarovala své finanční problémy a potřebu prostředků na uspokojení potřeb svých synů, event. na doplacení úvěrů, které si vzala ve prospěch , právnická osoba, , pro které soud přiznal předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyni zvýšený význam.

51. Jen pro úplnost, přestože žalobkyně daná tvrzení uváděla jen na dokreslení a svůj požadavek na náhradu škody na těchto tvrzeních nezaložila, soud závěrem dodává, že znehodnocení peněz inflací v důsledku opožděného vydání rozhodnutí není škodou a nemůže být posouzeno jako ušlý zisk (viz rozsudky NS sp. zn. 25 Cdo 38/2000, 25 Cdo 1272/2001).

52. Z uvedených důvodů tak soud žalobu v části požadavku na náhradu škody v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

53. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobkyně byla doručena žalované dne 3. 9. 2024 a lhůta 6 měsíců skončila dne 3. 3. 2025. Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až ode dne 4. 3. 2025, od tohoto data žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky zadostiučinění za nemajetkovou újmu přiznal a ve zbylém rozsahu žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodnou zamítl.

54. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byly dva samostatné nároky, a to- nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu s tarifní hodnotou ve výši 18 750 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu (přiznaná výše plnění),- nárok na náhradu škody s tarifní hodnotou ve výši 520 893 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu.Stran nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu lze na žalobkyni s ohledem na výsledek řízení, kdy dosáhla satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout jí zadostiučinění za nemateriální újmu, ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byla plně úspěšná, byť jí nebylo přiznáno jí požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Procesní úspěch žalobkyně tak představuje tarifní hodnota tohoto nároku, tj. přiznaná částka 18 750 Kč bez zohledňování toho, že žaloba byla v části požadavku na zadostiučinění zamítnuta. Procesní úspěch žalované pak představuje částka 520 893 Kč na náhradě škody, do které byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná do 3,47 % předmětu řízení, do 96,53 % předmětu řízení byla úspěšná žalovaná, a žalovaná tak má právo na náhradu 93,06 % svých nákladů.

55. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, vznikly v řízení náklady v celkové výši 1 350 Kč (3x 450 Kč), která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne 21. 1. 2026, účast na jednání soudu dne 21. 1. 2026), dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu per analogiam – při určení výše náhrady hotových výdajů soud nepostupoval dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť toto ustanovení podzákonného právního předpisu považuje po novele advokátního tarifu účinné od 1. 1. 2025 za neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k tomu viz body 21. až 24. odůvodnění usnesení NS ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615). Soud pak přiznal žalované náhradu 93,06 % těchto nákladů, tj. částku 1 256,31 Kč.

56. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovanou jedná, řídí. Stejná lhůta k plnění pak byla v zájmu zachování rovnosti stanovena i žalobkyni.